AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
NAN MADOL
Je nazýván osmým divem světa, Benátkami Tichomoří-
malý okrouhlý ostrov sotva 50 km
v průměru se jmenuje Ponape a na mapě ho najdete
sotva jako malou tečku. Je jedním z mnoha ostrovů
v Mikronésii. Na jižní straně
u Temwenu někdo
v dávné minulosti v mělké zátoce navršil z korálové drti
okolo sta umělých ostrůvků a na nich z obrovských
šestihranných sloupů postavil cosi…
A to je právě první záhada. Komplex rozhodně nikdy
nebyl městem, palácem ani chrámem. Nejsou tu žádné sochy, žádné ozdoby,
jen strohé kamenné klády naskládané na sobě. A to jsou další otazníky-
proč zrovna šestihrany?A jak byly dopravovány z lomu, který je na
opačném konci ostrova. K čemu sloužily uměle vytvořené
podivné tůňky. Některé jsou propojené tunely, jinde podvodní
cesty končí v slepém rameni.
E.Däniken, který se dozvěděl od domorodců, že
prý tam ve třicátých letech m.s. japonští potápěči našli
platinové rakve ve který údajně byli pohřbeni dvoumetroví obři,
jednu z nich důkladně prohledával. Nenašel nic.
Kosterní pozůstky velkých rozměrů zde našla i
americká výprava, která zde jako dosud jediná směla udělat
alespoň omezené archeologické vykopávky, ale o výsledcích nebyla vydána
žádná oficiální zpráva.
Nan Madol navštívil i náš skvělý amerikanista M. Stingl a naposled i záhadolog I. Meckerle,
který své zážitky popisuje v knize Cesty
za příšerami a dobrodružstvím.
Ani p.Meckerle neměl štěstí a žádné platinové
rakve nenašel i když prováděl poměrně rozsáhlý
potápěčský průzkum. Nan Mandol tak zůstává stále velkou
záhadou.
Hlavní důvodem je patrně to, že toto místo
domorodci považují za posvátné a jen neradi tam povolují cizincům vstup.
Archeologické vykopávky pak kategoricky odmítají. Jedná výprava, která zde
směla kopat byla již zmíněná americká.
Já jsem si v té souvislosti vzpomněl na indiánskou
pověst o podivné bytosti
Orijaně, napůl rybě, napůl ženě, která v noci žila ve vodě, ale ve dne
vycházela ven a předávala lidem své znalosti, ale též se s nimi
spojovala a přivedla na svět četné potomstvo. Pověs už
ovšem mlčí o tom, zda to byla miminka nebo jikry.
Zajímavé je i to, že téměř ve všech starobylých
civilizacích se setkáváme s vyobrazením hybridních bytostí- pololidí,
přičemž kombinace člověk-ryba jakoby se těšila
obzvlášť velké oblibě.
To, že se
v poslední době povedlo kombinovat lidské geny se zvířecími
vedlo některé nadšence k přesvědčení, že tyto bytosti
v dávné minulosti opravdu existovaly jako výsledek pokusů
mimozemšťanů.
Jako spisovatel S-F
si pak klidně mohu dovolit vyslovit spekulaci, ze Nan Madol mohl sloužit
jako domácí chovná stanice pro takové bytosti. Umístění ostrova by pro
takové účely bylo přímo ideální.
Ovšem, mám-li si položit otázku zda takové možnosti
věřím, tak na rovinu odpovídám, že ne, ale námět pro sci-fi
horor by to byl perfektní. Pochmurná laguna, kde se ve vodě odráží
černé stěny staveb by byly skvělou scenérií.
Ovšem ani má bláznivá teorie neřeší všechny záhady a
otazníky Nan Madolu a je otázkou zda se
někdy všechny spolehlivě zodpovědět.