AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
MICHAEL DE NOSTRADAMUS
Narodil se 14.12.1503 na jihu Francie v malém městečku Saint Remy v židovské rodině, která konvertovala ke křesťanství.
O jeho výchovu se staral otec a především dědeček, který ho prý zasvětil do astrologie,magie a kabaly.
Po dědečkově smrti žije a suduje v Avignonu lékařství a další obory. O jeho prvním manželství se toho moc neví, jen to, že jeho manželka i obě dvě děti zemřely na neznámou nemoc. Nostradam se poté toulá po Francii a Itálii. R. 1546 ho k sobě zve jeho bratr Bertrám, starosta města Salonu de Provence. Zde se také Nostradam podruhé oženil, a otevřel si zde lékařskou praxi spojenou s prodejem voňavek, mastí, a různých elixírů. Zároveň začal na vlastní náklady vydávat tehdy velmi oblíbené almanachy ve kterých se poprvé objevují jeho veršované předpovědi. Ty později, v r. 1555 vydává již samostatně pod názvem Siecle (Století). Později jsou známy též pod názvem Centurie ( Stovky). První vydání má centurie I.-IV., druhé s předmluvou věnovanou Henrymu II. obsahuje Centurie I.- VII.
Slaví s nimi velký úspěch a tak později přidává ještě další VIII.-X. opět s předmluvou, věnovanou tentokrát svému synu Caesarovi. Umírá 2.12..1566.
Po jeho smrti syn využívá velké otcovy popularity a přidává Centurie XI.-XII. a Presages.
Zatímco Presages obsahují předpovědi sesbírané s almanachů, o centuriích XI.-XII., se většina odborníků domnívá, že jde o podvrhy nebo verše, které Nostradamus- otec vyřadil jako nepovedené.
S interpretací veršů je to velmi těžké. Jsou totiž psány ve starofrancouzštině, s příměsí latinských, řeckých slov, novotvarů,přesmyček anagramů a zkrácených slov, které Nostradamus používal zřejmě proto, aby mohl dodržet předem stanovené pravidlo desetislabičných čtyřverší.
Aby to bylo ještě zamotanější, používal též s velkou oblibou alegorická přirovnání, anagramy a přesmyčky.
Velká většina veršů je tak natolik vágních nebo bizarních, že je možno je přiřadit je k vícero událostem, nebo naopak k vůbec žádným.
Většina autorů, studujících centurie předpokládá, že je v nich ukryta nějaká šifra umožňující jednotlivé předpovědi přesně datovat případně osvětlit jejich pravý smysl. Co autor, to jiná šifra, která každému z nich kupodivu skvěle funguje. Některé jsou opravdu velmi důmyslné a komplikované, ale jistou zajímavostí je, že se dosud téměř nikdo nepozastavil na jednou anomálií: prvních sedm centurií má totiž jen 644 veršů- sedmá zůstala nedokončená a to i když Nostradamus později přidal další. U sedmé nechal jen těch 44. Proč?
U nás dosud neexistuje překlad všech centurií. Většina knih o tomto věštci jsou překlady překladů, což platí i o verších, takže je velmi zábavné si počíst jak určitá centurie mění podle vkusu autora či jeho potřebě přiřadit verš určité události.
Zajímavou záhadou spojenou s Nostrademem je jeho věštecká metoda. On sám v prvé řadě uvádí astrologii, ale to patrně jen proto, že byla tehdy církví tolerovaným oborem. Na to aby mohl sestavit horoskop, musel by znát nejdřív datum určité události pokud možno přesně na hodinu, což v mnoha případech nelze vůbec, v dalších je to více než problematické.
Dále píše o „ zdrojových textech“ aniž uvádí další podrobnosti.
Zdeněk Patrick( alias Šmitmajer) se ve svých knihách pokouší přesvědčit nás o tom, že věštec používal tzv. posuvnou (zákrytnou šifru a zdrojem mu byly biblické texty, především Apokalypsa sv. Jana.
Zařadil ovšem do svého systému tak velké množství proměnných, že z nich lze vyčíst téměř cokoliv.
Na druhou stranu je to jeden z mála autorů píšících o Nostradamovi
Dalším vodítkem mohou být prvé dvě centurie I.1-2., které nejsou předpovědí, ale popisem metod, které Nostradam prý používal. I tyto verše jsou mírně řečeno velmi kryptologické, ale zdá se že je zde popis toho jak Nostradam sedával po nocích ve své podkrovní místnůstce, kde měl na trojnožce mísu s vodou. Hledíval na její hladinu tak dlouho až se dostal do změněného stavu vědomí, během kterého měl nejen barevné,ale patrně i zvukové vize.
Další záhadou je to, že krátce před smrtí, již trápen velkými bolestmi, vydává se do 35 km vzdáleného kláštera v Arbes, aby tam vrátil jakýsi blíže neurčitý předmět, který snad měl být i obdobou mluvící hlavy, kterou vlastnil údajně papež Silvestr a která mu odpovídala na otázky budoucnosti.
Nicméně ať již Nostradamus používal jakékoliv metody, jeho prohlášení o neomylnosti je stejně přehnané, jako nadšení jeho obdivovatelů, kteří o něm píší.
Nelze mu ovšem upřít to, že v některých případech byly jeho předpovědi skutečně brilantní.
Když na jaře r. 1999 vyhlásil časopis Skryté skutečnosti jakousi soutěž na odhad co asi znamená Nostradamova předpověď X.72.
Sešly se výklady vesměs naprosto katastrofické, ačkoliv ve skutečnosti se jednalo pouze o předpověď posledního velkého zatmění Slunce, které bylo možné v Evropě pozorovat před koncem století.
Až tedy v bulvárním tisku opět budete opět číst co Nostradamus předpovídá na to určité období, zůstávejte v klidu.