AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
PITVA MIMOZEMŠŤANA PO JEDENÁCTI LETECH.
Když se tento film objevil, říkal jsem si, zda to bude onen tolik potřebný konečný důkaz, který nám dá odpověď na všechny otázky kolem záhady UFO. Nestalo se tak a pochyby trvají.
Nejsem lékař, abych dokázal posoudit způsob jakým je pitva prováděna. Ostatně, je vůbec možné běžné postupy aplikovat při pitvě mimozemské bytosti? Nejsem ani filmový trikař, aby dokázal odhadnout co je a nemusí být pravé. A tak mi nezbývá než abych postupoval jinak. Pokusil jsem se o to z průběhu událostí a tehdejších zpráv ( zejména v Magazínu 2000).
První zpráva se objevila v M 2000 v srpnu1995. Podle ní hudební producent Ray Santilli v USA pátral po filmových dokumentech na kterých by byl zachycen mladý Elvis Presley. Dostal typ na jednoho kameramana, ale ten, když se na něj obrátil, ho překvapil tím, že mu místo toho nabídl film na kterém je pitván mimozemšťan. Santilli neměl dost peněz a tak se vrátil zpět do Evropy a hledal sponzora. Když se mu konečně podařilo dát peníze dohromady, přivezl do Evropy několik kotoučů filmu, které byl poprvé promítnuty v Londýně. Místo nadšení však u odborníků vyvolal spíš řadu dohadů a nedůvěru a to i přesto, že Santilli dal část filmu k dispozici výrobci- firmě Kodak, která určila možnost stáří podle kódu na rok 1927-47-67.
Protože výhrady vůči pravosti filmu se množily, zorganizoval Santilli interview s kameramanem, který pro tento účel přijal přezdívku Jack Barnett. Zda došlo k podivné události- ztroskotání UFO, tak jak ho Barnett popisoval se totiž nemohlo stát 4-6. června 1947 na Brazelově ranči. I další okolnosti se mnohým jevily jako velmi nepravděpodobné a tak důvěra v pravost filmu ještě klesla. Ale mezitím se z prodeje videokazet stal velký byznys.
V tomto momentě se do věci vložil Michael Hesemann- muž, který se vynořil jaksi odnikud, začal vydávat knihy a již zmíněný časopis Magazín 2000 a pasoval se na jakéhosi guru všech záhad. Začal se zasazovat za pravost filmu. Když později přijel do Prahy na svou přednášku, udělal tu chybu, že vyzval diváky k diskuzi. Poté co dostal z obecenstva několik nepříjemných otázek, vzpomněl si náhle, že kamsi spěchá. Sebral honorář a zmizel nejprve z Prahy a poté co rychle ukončil veškeré své aktivity i ze světa.
Jak jsem již psal, mnohé z toho, co Barnett vyprávěl vypadá hodně nepravděpodobně- zejména to, že by bylo umožněno civilnímu kameramanovi tak ledabyle zacházet s přísně tajným materiálem.
Dnes jsou přijímány tato alternativy:
1/ film je pravý, stejně jako mimozemšťan
2/ film je opravdu z r. 1947, ale je to podvod připravený tehdy tajnou službou
3/ film je novodobý podvod vyrobený za účelem zisku peněz od zvědavých či důvěřivých lidí.
Osobně si myslím, že možnost 3/ můžeme škrtnout. Předpokládám, že by se podvodníci lépe připravili, aby jejich historka byla věrohodnější. Zůstává tedy možnost 1/ a 2/. Konspirologové jsou přesvědčeni, že onen zmatek byl vytvořen zcela záměrně,( neboť je známo, že pravda se nejlépe schová mezi dvě lži), aby tak vznikla šedá zóna nejistoty. Podobná situace zde už totiž byla, když se objevily dokumenty známé jako MJ12. I ony byly kýmsi anonymním poslány (také!) filmovému producentovi Jaime Shanderovi( respektive svitek nevyvolaného kinofilmu), který neměl přímou vazbu na nikoho ze známých UFOlogů.
I tady dodnes není rozhodnuta pře zda jsou dokumenty pravé nebo jde o podvod. Účelem pro vytváření této šedivé zóny může být to, aby tak bylo možno zpochybnit i vše ostatní kolem záhady UFO, nebo aby bylo šikovně odvedena pozornost od jiných skutečností, které mají zůstat skryty. K vytváření jistě přispěli i další podivné osoby. Jen namátkou: Carlos Miguel Allene nebo Alec Bielik.
Je těžko říci nakolik jsou blízko skutečnosti, nicméně za úvahu stojí to, že film je objevil z hlubin času jakoby náhodou právě, když se začalo mluvit o tzv. únosech šediváků.