back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : NAN MADOL






Je nazýván osmým divem světa, Benátkami Tichomoří- malý okrouhlý ostrov sotva 50 km v průměru se jmenuje Ponape a na mapě ho najdete sotva jako malou tečku. Je jedním z mnoha ostrovů v Mikronésii. Na jižní straně   u Temwenu někdo v dávné minulosti v mělké zátoce navršil z korálové drti okolo sta umělých ostrůvků a na nich z obrovských šestihranných sloupů postavil cosi…



A to je právě první záhada. Komplex rozhodně nikdy nebyl městem, palácem ani chrámem. Nejsou tu žádné sochy, žádné ozdoby, jen strohé kamenné klády naskládané na sobě. A to jsou další otazníky- proč zrovna šestihrany?A jak byly dopravovány z lomu, který je na opačném konci ostrova. K čemu sloužily uměle vytvořené podivné tůňky. Některé jsou propojené tunely, jinde podvodní cesty končí v slepém rameni.

E.Däniken, který se dozvěděl od domorodců, že prý tam ve třicátých letech m.s. japonští potápěči našli platinové rakve ve který údajně byli pohřbeni dvoumetroví obři, jednu z nich důkladně prohledával. Nenašel nic.

Kosterní pozůstky velkých rozměrů zde našla i americká výprava, která zde jako dosud jediná směla udělat alespoň omezené archeologické vykopávky, ale o výsledcích nebyla vydána žádná oficiální zpráva.

Nan Madol navštívil i náš skvělý amerikanista   M. Stingl a naposled i záhadolog I. Meckerle, který své zážitky popisuje v knize Cesty za příšerami a dobrodružstvím.

Ani p.Meckerle neměl štěstí a žádné platinové rakve nenašel i když prováděl poměrně rozsáhlý potápěčský průzkum. Nan Mandol tak zůstává stále velkou záhadou.

Hlavní důvodem je patrně to, že toto místo domorodci považují za posvátné a jen neradi tam povolují cizincům vstup. Archeologické vykopávky pak kategoricky odmítají. Jedná výprava, která zde směla kopat byla již zmíněná americká.

Já jsem si v té souvislosti vzpomněl na indiánskou pověst o podivné bytosti Orijaně, napůl rybě, napůl ženě, která  v noci žila ve vodě, ale ve dne vycházela ven a předávala lidem své znalosti, ale též se s nimi spojovala a přivedla na svět četné potomstvo. Pověs už ovšem mlčí o tom, zda to byla miminka nebo jikry.

Zajímavé je i to, že téměř ve všech starobylých civilizacích se setkáváme s vyobrazením hybridních bytostí- pololidí, přičemž kombinace člověk-ryba jakoby se těšila obzvlášť velké oblibě.

  To, že se v poslední době povedlo kombinovat lidské geny se zvířecími vedlo některé nadšence k přesvědčení, že tyto bytosti v dávné minulosti opravdu existovaly jako výsledek pokusů mimozemšťanů.

  Jako spisovatel S-F si pak klidně mohu dovolit vyslovit spekulaci, ze Nan Madol mohl sloužit jako domácí chovná stanice pro takové bytosti. Umístění ostrova by pro takové účely bylo přímo ideální.

Ovšem, mám-li si položit otázku zda takové možnosti věřím, tak na rovinu odpovídám, že ne, ale námět pro sci-fi horor by to byl perfektní. Pochmurná laguna, kde se ve vodě odráží černé stěny staveb by byly skvělou scenérií.

Ovšem ani má bláznivá teorie neřeší všechny záhady a otazníky Nan Madolu a je otázkou zda se někdy všechny spolehlivě zodpovědět.