back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : PODIVNÁ SMRT JAKUBA HORČICKÉHO.






Jakub Horčický( 1575-1622) patří k velmi zajímavým a naprávem opomíjeným postavám rudolfínské doby. Synek z chudé rodiny, který začínal jako pomocník v provinční jezuitské kuchyni a dotáhl to až na císařského správce alchymistických laboratoří. Ačkoliv o jeho zasvěcení do hermetických věd máme jen nepřímé důkazy, lze předpokládat, že musely být na velmi vysoké úrovni.



Je také jedním z možných autorů záhadného Voynichova manuskriptu (dále jen VM) v němž je víc než polovina věnována podivným rostlinám (Horčický byl i vynikající bylinkář). Není-li autorem pak je velmi pravděpodobné, že VM vlastnil. Otázkou je, zda ho získal již za svého působení na Krumlově nebo později v Praze, či na Mělníku.

Bylinkáři Horčickému se prý též podařilo vyléčit Rudolfa II. z nějaké nemoci za což získal šlechtický titul Tepenec a za peníze, které císaři půjčil, dostává do zástavy Mělník, kam se ještě před Rudolfovou smrtí stěhuje a stává se hejtmanem města a jako horlivý katolík pronásleduje protestanty a zabavuje jim majetek. Pak ale přichází r. 1618 a Horčický je uvězněn a jeho majetek rozkraden. Dá se předpokládat, že s nenáviděným hejtmanem nebylo zacházeno zrovna jemně a mnoho lidí si na něm při té příležitosti zchladilo žáhu. Později byl vyměněn za Jana Jesenia a odchází do exilu. Zatím nevíme, kde v té době byl. Nicméně, vhledem k tomu, že měl silné vazby na jezuity dá se přepokládat, že vyhledal pomoc právě u nich. Možná právě v té době získal VM.

Vůbec právě Horčického pobyt v cizině by měl možná být předmětem dalšího výzkumu. Jezuité tedy totiž cestovali pravidelně jako misionáři do Ameriky, takže kdo ví co Horčický ty tři roky podnikal.

Píše se rok 1620 a po bitvě na Bílé Hoře se kolo dějin opět otáčí a k moci se dostávají katolíci. Velkolepá poprava na Staroměstském náměstí a následné pronásledování protestantů jsou jen předehrou pro šílené válčení a plenění. A na Mělník se vrací Horčický!

Jistě už spřádal plány na to, jak si to vyřídí s těmi, co ho strčili do vězení. Umím si představit ty, kteří se tehdy angažovali, jak sedí doma, klepou se strachy a čekají, kdy jim na dveře zabuší vojáci.
Jenže místo toho Horčický spadne z koně a s těžkým zraněním je převezen do Prahy, kde v Klementinu umírá.
Náhoda, co?

Nemohlo mě nenapadnout, že to náhoda nebyla. Třeba všichni neseděli za pecí, na Horčického si někde počkali a z koně mu pomohli. Stačilo by přes cestu napnout lanko, aby o něj kůň zakopl nebo ho splašit. Vše se mohlo odehrát tak rychle, že si Horčický ani neuvědomil co se vlastně stalo.
Nedávno jsem požádal Archiv Mělník, zda by se o smrti Horčického nenašla jakákoliv informace, ale vím, že dnes téměř po 400-ta letech není žádná naděje, tuto mou spekulaci potvrdit nebo vyvrátit a tak skutečná příčina podivné smrti Jakuba Horčického zůstane navždy tajemstvím.