AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
OTAZNÍKY KOLEM BITVY NA BÍLÉ HOŘE
V našich
myslích je stále ještě zakořeněna myšlenka, že bitva na Bílé
hoře byla jakousi naší národní tragédií, po které následovalo tři sta
let poroby pod nadvládou Habsburků, ale
ti u nás vládli již od smrti Ludvíka Jagellonského, kdy na trůn
nastoupil Ferdinand Habsburský, tedy cca sto let před bitvou.
Předehrou pro bitvu byla druhá pražská defenestrace.
Někdy v květnu 1618 si pár pánu
rytířů řeklo, že by to chtělo nějaký radikální a
udatenský čin, aby se podpořil revoluční duch doby a stmelil
více kolektiv a tak se 23. 5. 1618 vydali na Pražský hrad. Přidala
s k nim a dav těch, kteří v případě
vítězství pak hrdě buší do svých ptačích hrudí, kdežto
dopadne-li to naopak, tvrdí, že oni tam nebyli, případně, že tam byli
proto, že tomu chtěli zabránit.
Radikálové vtrhli do kanceláře místodržících, odvlekli
je k oknu a vyhodili ven. Jako první letěl Jaroslav Bořita
z Martince, druhý Vilém Slavata z Chlumu a nakonec přidali i
písaře Fabricia.
A tehdy se stalo něco neočekávaného: Ani
jednomuse po pádu
z téměř osmnácti metrů nic nestalo! Vstali a zrychleným
krokem se vzdalovali pryč. Prásko za nimi shora pár výstřelů,
ale nikdo ze střelců neměl dobrou mušku. Oba vyhozené muže u
sebe schovala později Polyxena z Pernštejna. Tatáž, která pak
darovala do kostela Panny Marie Vítězné sošku Jezulátka.
Co se stalo s chudákem písařem není známo…
Nahoře
patrně vzplála hádka. Jedni argumentovali tím, že se defenestrace
povedla a účelu bylo dosaženo, zatímco druzí namítali, že se nepovedlo to
hlavní- tedy neutralizace místodržících a že
je zapotřebí je pronásledovat.
Dovedu si docela dobře představit, že jak už to
v takových hádkách bývá, postupně s i každý prosazoval svůj
názor, začali se asi navzájem obviňovat z neschopnosti, a vztek
se vylévali navzájem mezi sebou. Na společné činy se
pozapomnělo.
Defenestrace se tak změnila v tragikomickou
frašku.
To na Mělníku jednali sice méně efektně, ale
efektivněji: Nenáviděného hejtmana Horčického prostě zatkli
a strčili do vězení! J
Je záhadou jak to, že ti tři defenestrovaní
přežili pádtéměř ber
zranění. Katolíky to bylo později prohlášeno za zázrak, zatímco
materialisté tvrdí, že příkop byl plný odpadků do kterých vyhození
pánové zapadli jako do peřinky.
Nemohu si pomoci, ale toto vysvětlení mě
příliš neuspokojuje.
Samotné bitvě přecházelo střetnutí obou vojsk
u Rakovníka, které řečeno soudobou terminologií, dopadlo
nerozhodně a tak se císařští rozhodli pro lest. Nechali
v táboře malou část vojska a zbytek se potají vydal
spěšně ku Praze, ale královští zvědové tuto lest prohlédli a
císařskému vojsku nadeběhli a připravili se k obraně
před Prahou na Bílé Hoře.
Nebylo to
špatně vybrané místo, útočníci museli proti nim postupovat do kopce,
což bohatě vyrovnávalo převahu v počtu císařských
vojáků- ostatně nepříliš významnou..
Morálka i nálada na obou stranách byla velmi špatná.
Královští reptali, že nedostali ani zálohu na žold, neboť lakotní páni
rytíři kalkulovali s tím, že po bitvě budou vyplácet žold mnohem
menšímu počtu mužů, zatímco císařští pochodovali ku Praze
blátembez pořádného jídla.
Velitelům císařských se navíc nelíbila
představa dlouhého zimního obléhání dobře opevněného města
a uvažovali o tom tažení vzdát.
Tehdy se prý v ležení náhle objevil karmelitánský mnich
Dominik, třímal nad hlavou meč a volal, že to je zbraň seslaná
jim Pannou Marií a že je povede k vítězství. Když váhající Maxmilián
viděl, jaký to má účinek na vojáky, dal povel k útoku.
Během krátké doby se povedlo obranu stavovských vojsk
zcela rozvrátit. Vojáci se rozutekli, až na Šlikův pluk, který uvízl u
vysoké ohradní zdi.
Díky vlastenecké úpravě se traduje, že cizáci utekli,
zatímco Češi a Moravané zůstali na místě bojovali do posledního
muže. Ve skutečnosti vyl Šlikův pluk složen z námezdních žoldnéřů
sebraných ze všech koutů Evropy, Čechů a Moravanů tam byla
sotva třetina.
Je pověs o mnichu Dominikovi pravdivá? Těžko
říct, ale víme, že jeden člověk často dokáže navodit jev
zvaný ergregor- pocit obrovské síly sounáležitosti s davem.
Jisté je to, že
později byl řádu karmelitánu darován nový kostel pod Petřínem, nazvaný kostel Panny
Marie Vítězné- právě sem
darovala již zmíněná Polyxena Jezulátko známé dne spíše pod názvem
Bambini di Praga.
Historici vojenství si též často lámou hlavy jak to, že
se císařským podařilo tak snadno rozvrátit dobře organizovanou
obranu stavovských a proč vznikla v řadách zkušených
žoldáků taková panika. Odpovědí je možná právě ona davová
psychóza císařských vojáků, kteří se na ně náhle
řítili jako lavina. Kdo ví?
Dalším otazníkem je to, že i po prohrané bitvě nebylo
zhola nic ztraceno, ale Fridrich Falcký zbaběle již druhý den po
bitvě zbaběle prchnul i se svými generály a brány města
zůstaly otevřeny. Pár dní se nic nedělo a pak užaslý a
překvapený Maxmilián viděl, že se mu zástupci měšťanů
a šlechty přicházejí vzdát.
Vítězství císařských bylo vydávánoza prohru
celého českého národa, ale Fridrich Falcký ani stavové jak je vidno nebyli
ochotni Prahu bránit a osud České země jim příliš na srdcích
neležel.
To vyvolává otázku zda by se Čechům
v případě výhry protestantských vojsk vedlo lépe. Já osobně
si myslím, že nikoliv, vzhledem k sobeckosti a nadřazenosti osobních zájmů nad státní, které
zúčastnění prokázali . Slabošského Fridricha Falckého si patrně
stavové vybrali proto, že kalkulovali s tím,že bude jen hlavou
s kterou oni budou kývat. Těžce na to doplatili neboť 21.6. jich
bylo dvacet sedm zkráceno o hlavu. Mezi nimi bylo i několik takových,
kteří se přímo povstání nezúčastnili a na seznam se dostali
jenproto, že se vítězům
nehodili( nejen) politicky.
Ostatně
následovala válka všech proti všem, kdy naší zemí křižovala vojska sem a
tam a plenila ji stejnou měrou ať již šlo o katolíky nebo
protestanty.
Už dávno se nebojovalo za víru, ale jednotliví velitelé ( jako
třeba Valdštejn) měnili strany podle toho, kdo jim dal peníze nebo
poskytl výhody.
Paradoxem je, že tato ničivá válka neměla žádného
vítěze, nic nevyřešila a zbyly po ní jen miliony mrtvých zpustošená celá střední Evropa.
V těchto mezinárodních souvislostech byla bitva na Bílé Hoře jen
malou epizodkou, ale přesto, že nemá takový význam jaký ji obrozenečtí nadšenci
přikládali, doufám, že se mi podařilo prokázat, že je v mnohém
zajímavá