Oči mé Paronai. Moře mi zpívalo dnes píseň o tobě, má drahá Paronai, ostrove lásky mé. Čím dále od tebe mě vlny unáší, tím více poznávám, jak patříme si oba: ty - kráska tropická, já - psanec bez domova. Tam na západě spíš, ostrove Karoliny a až sem slyším vzdechy pasátů, jež kývou listy palem tvých a chladí čela. Až sem je slyším, písně dívek tvých a vzpomínám na oči jedné, oči jedné z nich. Jsou tmavé jak tvé moře, Paronai, a stejně hluboké a tiché, plné žalu, tak smutné jak tvé písně, Paronai. Proč osud roztrhl to naše objetí, abych ty oči také viděl plakat? Má vina veliká a stejně velký trest. Ač sotva někdy ještě spatřím tvoje břehy, já stále namlouvám si, že se vrátím zpět, tam, kde je korálové moře a tvých palem stín, tam, kde jsou tvoje smutné oči, moje Paronai |
![]() |