Svedený. Ty odmítla jsi mne a přece neodmítla zcela. Když pokaždé jsem ztrácel naději, jediný úsměv tvůj zas příslibem mi byl. Však ještě teď se touhou zachvěji, třebaže jsem tě víc už nespatřil. Ač rozum hloupě ptá se: má ráda či nemá, srdce to jedno cítí, to chce jedno jen. Jak pošetilý jsem, s očima zavřenýma, čekajíc marně, až příjde ten den, kdy rázem pochopím, že děvčátko si hrálo a z dlouhé chvíle usmálo se na mne, blázna, co nepoznal, že se mu to jen zdálo a proto nosil v duši přání klamné. Já netroufal si zpovídat se z hříchu, však před tebou jej ztajit nedovedl a místo odpovědi dočkal se jen smíchu. Ne, nesvedla's mě ty - to jen tvůj zjev mě svedl. |
![]() |