Raději mlčím. Teď ležíš vedle mne a unavena spíš s očima zavřenýma. Jen úsměv obestřel tě jako závoj mlhy a pro ten úsměv, milá, nechce se mi spát. Já chtěl bych vědět o kom se ti zdá . . . Protože dobře vím, komu ten úsměv patří, trápím se po nocích a žárlit začínám. Kdybys tak roztomile nedovedla klamat, já ptát bych musel se a lásku tvou bych ztratil. A také bojím se, že bych tě neměl rád. Tak mlčím raději a vzpomínám a sním . . . |
![]() |