TRIALOG O CHYTROSTI.

MARTIN: Co myslíte, že to znamená, když se řekne, že "chytrost nejsou žádné čáry"?
DAVID: No já myslím - jako že být chytrý není nic tak těžkého.
MARTIN: To by ale znamenalo, že každý může být chytrý, ne?
HELENA: No to jistě ne, to by pak byl hrozný nedostatek hlupáků! Já myslím, že to jen naznačuje, že být chytrý není tak těžké, jak by se zdálo.
MARTIN: No dobře, ale je to také pravda?
DAVID: No to rozhodně ne, to chce také být trochu inteligentní, aby mohl být jeden chytrý!

HELENA: (ironicky) Jak to, ty jsi přece tolik chytrý a přitom vůbec nejsi int -
DAVID: (skočí jí do řeči) No, zato ty jsi sice inteligentní, ale chytrá vůbec ne!
MARTIN: Nehádejte se, víte přece co se říká, ne?
HELENA: Že se nemáme hádat s bláznem, protože lidé pak nepoznají, kdo je kdo?
MARTIN: Nu já myslel to přísloví "jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá", ale radši k věci: jaký je vlastně rozdíl mezi chytrostí a inteligencí?
DAVID: No inteligence je schopnost chápat a chytrost je schopnost myslet, ne?
HELENA: Já mám teda někdy dojem, že sám nechápeš, co říkáš!

DAVID: To je právě ono, já to vnímám jinak než ty!
MARTIN: S tím vnímáním jsi to Davide trochu popletl - vnímáme smysly, ale chápeme mozkem. Myslíte si opravdu, že inteligence je jen schopnost chápat?
HELENA: Já myslím, že je to i schopnost tvořit, přizpůsobit se a já nevím, co ještě. Co se týká chytrosti, to bych souhlasila tady s našim vnímatelem, že je to schopnost správně myslet.
DAVID: Inteligence je prostě v genech, někdo se narodí inteligentní a druhej zase ne, nu vot, što paděláješ!

MARTIN: No počkej, když se s tím už člověk narodí, jak teda zjistíš třeba u dvouletého dítěte, že je inteligentní?
DAVID: No to já nevím, na to jsou přece testy, ne?
HELENA: Dobře, ale co je pro dvouleté dítě problém, to pětileté dítě klidně udělá - takže by se zdálo, že pětileté dítě je inteligentnější, než dvouleté, to snad přece ne?
MARTIN: Máš pravdu Heleno, ale trik je v tom, že inteligence je jen jakási míra schopností - můžeme například říci, že tento člověk je inteligentnější než tamten, ale nemůžeme tvrdit, že někdo je inteligentní, teda myslím absolutně inteligentní.
DAVID: (Směje se) Anebo absolutně blbej, že jo?
HELENA: (ironicky) Tak to máš dobrý, Davide, už jsem měla strach. Ale řekni, Martine, na co máme teda ty inteligenční kvocienty, ty IQ?
MARTIN: Abych pravdu řekl, nejsem jejich velkým vyznavačem - zkouší se jimi většinou jen matematika, geometrie, logika, základy usuzování a gramatika. Ale inteligence je přece daleko víc! Pokud se IQ testy používají ke srovnávání lidských schopností pro jiné než čistě akademické důvody, jsou vlastně hodně diskriminační, protože jsou jen úzce zaměřené. A jak už řekla Helena, inteligence je například také schopnost tvořit, řešit problémy, učit se a vůbec poznávat svět kolem sebe.
HELENA: Například k napsání básně je také potřeba určité inteligence, ne?
MARTIN: Jistě. Výraz "inteligence" je prostě hodně zprofanován. Už Mark Twain řekl, že existuje jen jedno nejinteligentnější dítě na světě a každá matka ho má. Ale vraťme se k té chytrosti. Jak se vlastně liší chytrost třeba od moudrosti?

DAVID: Moudrý je člověk, který mnoho ví a chytrák je ten, co ho umí podrazit, ne?
HELENA: No já si myslím, že moudří jsme z knih a chytří se stáváme zkušeností.
DAVID: (ironicky) Tak nevím, jsi tak sečtělá nebo tak zkušená?
MARTIN: Už zase začínáte? Fakt je, že oba výrazy jsou někdy skoro synonyma, jindy se liší, hlavně podle souvislosti ve větě -
DAVID: (skočí mu do řeči) - nebo podle toho, kdo je používá -
MARTIN: - jistě, však jsem ještě nedomluvil - a podle toho, co tím ten druhý člověk zase chápe. Ale každý jste měli trochu pravdy, všichni cítíme, že to neznamená totéž. Ale protože se u obou výrazů jedná stejně o výrazy nepřesné - 

HELENA: (přeruší ho) Jak to, nepřesné?
MARTIN:Jistě, jak vlastně chcete měřit chytrost? já vím, dělá se to, ale většinou jen podle osobního posuzování: ten je hloupý a ten je chytrý, ten je moudrý a ten je blb. Je to jako u nadávek: samá emoce a házení jmény. Navíc někdo pro mě může být docela hloupý, ale pro jiného je to třeba mudřec. Neexistuje žádná oficielní kategorie lidí "mezi", t.j. těch, co nejsou ani hloupí, ani chytří - a těch je přece jak známo nejvíc.
DAVID: Takže ty výrazy nemáme používat?
MARTIN: Ale ano, ale raději pro myšlenky než pro lidi - například říkat: "tenhle nápad je chytrý, ale tenhle mi připadá hloupý". Pak s vámi bude daleko víc lidí souhlasit, protože budete mluvit o něčem konkrétním a zároveň osobně neurazíte řečníka. Protože jak víte, v diskuzi nemáme napadat lidi, ale jen jejich nápady.

HELENA: Ale já myslela, že přívlastky chytrý a hloupý byly vymyšleny hlavně pro lidi, ne?
MARTIN Nu ano, ale to ještě neznamená, že je používáme chytře :-). Říci, že je někdo chytrý nakonec ještě tak moc neříká.
DAVID: Protože chytrost nejsou žádné čáry, že jo?
MARTIN: Ano, právě, a každý z nás byl, je nebo bude - alespoň jednou v životě - opravdu chytrý. Navíc řeknu-li, že je někdo chytrý, je to, jako bych říkal: "Hele, on je také chytrý, zrovna jako já". Vám se to nezdá? Dobře, vezměte si opak: řeknu-li o druhém, že je hloupý - tam je už víc jasné, že tím chci říci, že já ten hloupý nejsem, čili že já jsem ten chytrý. Skoro každý dospělý člověk je chytřejší než dítě v první obecné, ale to ještě neznamená, že je také chytrý podle měřítek pro dospělé.

DAVID: (žertovně) Dobře, nebudu už teda říkat, že Helena je chytrá, ale jen že je jen chytřejší než já.
HELENA: No vidíš Davide, ty už začínáš být docela inteligentní!