Autor :
Jan B. Hurych
Název :
TRIALOGY
Kapitola:
TRIALOG O PŘESNOSTI <2>
TRIALOG O PŘESNOSTI.
MARTIN: Zrovna mě napadlo, že život je vlastně jako den a
noc -
DAVID: Vím přesně, co tím chceš říci.
MARTIN: Jak přesně?
DAVID: No teda....že...řekněme, že ...že jsou v něm
takové ty temné i jasné chvíle . . .
MARTIN: Ale to jsem vůbec neměl na mysli.
HELENA: Já si myslím, Davide, že Martin chtěl říci,
že život je nejen plný lásky, ale i nenávisti.
MARTIN: Po pravdě řečeno, ani to jsem tím nemyslel.
DAVID: A co tedy?
MARTIN: Že jako den a noc jsou části denního cyklu, také
náš život probíhá určitými cykly.
DAVID: Ale to jsi předtím vůbec neřekl!
MARTIN: Neřekl, a proto mě překvapilo, když jsi mě tak
"přesně" pochopil (směje se).
DAVID: Tos mě teda doběhl! Ale proč jsi se teda přesně
nevyjádřil?
MARTIN: Protože jsi mě přerušil. Ale ty si vážně
myslíš, že se člověk může vyjádřit
přesně?
DAVID: Samozřejmě. Jako technická osoba se tak vyjadřuji
pořád.
HELENA: No já nevím, četla jsem tu tvojí dokumentaci a to
je same "možná" a "všeobecně řečeno" nebo "celkem vzato"...
MARTIN: (směje se) Ale to on jen když mluvil všeobecně, ale jinak
vždycky mluví přesně, viď Davide?
DAVID: Jen se smějte, ale já když řeknu, že je tam
proud 1 ampér, tak vím, o čem mluvím.
MARTIN: Aha, tu myslíš, že je to přesně 1,60217 krát
deset na devatenáctou elektronů za sekundu a ani o jeden víc?
DAVID: No to nevím, já měl spíš na mysli, že to je
0,95 až 1,05 Ampérů, když totiž uvažujeme toleranci plusmínus 50 miliampérů.
MARTIN: No dobře, to je nepřesnost díky zaokrouhlování,
ale co třeba chyba tvého měřícího přístroje?
DAVID: Ta už musí být dána kalibrační křivkou, protože chyba se
mění s naměřenou hodnotou a to nelineárně. Ale to už je na
vás oba moc složité.
MARTIN: Jistě, a navíc platí všeobecný princip, že se
totiž samotným měřením také změní měřená veličina, v tomto případě teda zařazením ampérmetru do obvodu se změní i proud v obvodu. Takže zjišťujeme, že ani ta technická přesnost
není tak jednoduchá, jak by se zdálo. A co v řeči, co tam?
HELENA: Já myslím, že tam to záleží na osobě, jak
přesně se umí vyjadřovat.
MARTIN: Nu dobře, ale jak bys teda přesně vyjádřila svoje
pocity když jsi se - poprvé, abychom byli přesní -
zamilovala?
HELENA: No já už si to tak přesně nepamatuji.
DAVID: Tady to vidíš: ženská se ze všeho vždycky nějak
vykroutí!
MARTIN: Takže jsi pochopila, že jenom ve vyjadřování to
není, ne?
HELENA: A v čem to teda je? V paměti.
MARTIN: Ono není jisté, zda to vůbec "v něčem je". V řeči se to nedá tak přesně měřit. Kolik třeba znamená, když řeknu "možná"? Ale proč se vlastně
musíme - přesněji řečeno chceme - vyjadřovat
přesně?
DAVID: No přece abychom si navzájem rozuměli, to dá
rozum.
HELENA: Ale to není pravda. Rozumět si můžeme i jinak.
Když například čtu nějakou báseň, tak tomu rozumím, i
když básník mluví jen v obrazech a vůbec ne "přesně", jak ty
Davide tvrdíš.
MARTIN: Asi proto, že v tobě vzbuzuje pocity, které
navádějí určitou situaci, určitou náladu. Jistě, lidé si
dokonce mohou rozumět i beze slov, třeba jen posunky. Ale s tím dorozuměním má David pravdu. Vraťme se k však tomu původnímu Davidovu prohlášení, že "přesně" ví, co
jsem tím chtěl říci. Myslím, že jsme si jasně ukázali, že
když jsem se přesně nevyjádřil, nemůže ten druhý ani
přesně vědět, co jsem chtěl vlastně říci -
DAVID: - a protože se nemůžeme úplně přesně
vyjádřit, tak nikdy nevíme přesně, co ten druhý říká.... To je ale začarovaný kruh, ne?
MARTIN: Ale vůbec ne. My se totiž nemusíme vyjadřovat
přesně, stačí, když se vyjádříme
správně.
HELENA: A co to vlastně je, vyjadřovat se správně?
MARTIN: (vyhýbavě) To už by byl námět zase pro jinou diskuzi.
DAVID: Tomuhle ty říkáš "správně se
vyjadřovat"?
MARTIN: Ne, ale když už se nemůžeme vyjádřit
správně, pořád se ještě můžeme vyjádřit
chytře, ne?