Autor :
Jan B. Hurych
Název :
TRIALOGY
Kapitola:
TRIALOG O MORÁLCE <6>
TRIALOG O MORÁLCE.
MARTIN: Voltaire prý kdysi řekl: : "Já nemám žádnou morálku a přesto si myslím, že jsem velice morální." Vidíte v tom nějaký rozdíl?
DAVID: No jistě, když to takhle řekl, ne?
HELENA: Prostě to nevíš, viď? Já si myslím, že Voltaire chtěl říci, že morálka jsou nějaká pravidla chování, zatím co morálnost je způsob, jak se kdo chová.
DAVID: Zato ty jsi tomu nasadila korunu - vždyť jsi řekla to samé! Teď mě napadá: morálka je přece v každé době různá, ne?
MARTIN: Jistě, ale to on asi neměl na mysli, on chtěl asi říci, že morálku současné společnosti neuznává, ale jeho chování je přesto vrcholně etické.
HELENA: (podezřívavě) Proč říkáš "asi"?
MARTIN: No když někdo mluví v paradoxech, tak si nikdy nejsme stoprocentně jisti, co tím chtěl vlastně říci.
DAVID: Co je to vůbec ta etika?
MARTIN: Jestli myslíš tu starou, tak tu už znali staří Řekové a Římané. Je to něco jako morální filozofie. No a latinsky mores jsou zvyky čili mravy.
HELENA: A co je teda morální?
MARTIN: To, co je všeobecně dobré.
DAVID: Zatímco morálka je - jak tady řekla už Helena - soubor regulí, jak se chovat. Mě se to pořád zdá úplně stejné!
MARTIN: Právě že ne. Morálka slouží té které společnosti k přežití. Může být tedy i falešná, pokrytecká, zvrácená. Etika starých Řeků byla spíše věda a jako taková byla předmětem volné diskuze.
HELENA: A dnešní etika?
MARTIN: Ta je definována spíše jako věda, která studuje lidské chování ve světle morálních principů. Jinak řečeno: co je dobré a co není. Pochopitelně, že se vyvinulo hodně směrů. Tak například ti, co věří, že je to jen otázka svědomí, jiní, že je to dáno zkušeností, někteří ji vidí v náboženství a jiní v metafyzice, marxismus zase v diktatuře...
DAVID: Metafyzika - to je něco o nadpřirozených jevech?
MARTIN: Ale kdepak! To slovo první razil Aristoteles, že ji zařadil v pořadí až meta (teda za) fyziku. Jinak je to vlastně druh spekulativní filozofie, která studuje - řekli bychom - "pravdy" o skutečnosti. Chudák Archimedes asi dobře nevěděl, jak to nazvat - všechno to, co nebylo ani fyzika, ani logika, ani politika, ani matematika . ..
HELENA: To stačí - pojďme radši ještě zpět: co to jsou teda ty morální principy?
MARTIN: No to jsou víceméně nepsané principy, kterými se řídí naše chování.
HELENA: Nemohu si pomoci: mně se také zdá, že je to totéž, co morálka.
MARTIN: Ale kdepak! Tvé principy mohou být jen tvoje, zatímco morálka je diktována společností, režimem, anebo i davem.
DAVID: (Směje se) Takže morálka může být i nemorální.
MARTIN: Dáme-li slovu "morální" nadnesený význam ve smyslu "všeobecně správný", pak můžeme klidně říci, že morálka má s moralitou hodně málo společného. Je to prostě vůle většiny - nebo někdy i menšiny - která je u moci.
HELENA: Ale často se to shoduje, ne?
DAVID: (ironicky) To je ale naivita!
MARTIN: Nezlob Helenu, Davide. Ostatně má pravdu, většina zákonů - kterými společnost prosazuje svou morálku - je napsána tak, aby chránila rodinu i jednotlivce, zdraví a podobně, prostě budoucnost společnosti.
DAVID: To ovšem jen v demokracii, že?
MARTIN: I diktatura musí myslet na budoucnost a nemůže mít všechny zákony špatné. Ale v tom to není. Zákony jsou vlastně jen organizované násilí - nejsou tudíž ani morální ani nemorální.
DAVID: Počkej - násilí je přece samo o sobě špatná věc, ne?
MARTIN: Podle definice je násilí jenom "působení silou". Někdy je prostě nutné. Tak například vrah ti sám nepůjde do vězení, když ho jen slušně požádáš. Musíš mu dát želízka, ne?
HELENA: Ještě k té etice: já jsem slyšela používat výraz "etický" jen ve smyslu pozitivním, něco jako "vrchol slušného chování".
MARTIN: To je pravda, například u lékařů se vyžaduje vysoce etické chování -
DAVID: (skočí mu do řeči) - zatímco u politiků vůbec ne.
MARTIN: Nu, lékař si například nesmí přisuzovat ukradený titul :-). A když to udělá, jde do vězení.
DAVID: Ale i slovo "morální" se užívá v kladném smyslu: morální hodnoty jsou přece ty pravé, skutečné hodnoty.
HELENA: Zatímco morálka se nám jaksi zprofanovala.
MARTIN: Snad je to gramatikou: opak morálního je nemorální, zatímco nemorálka jaksi neexistuje. Morálka pochopitelně může být také navíc různá: morálka sociální, vlastenecká, vojenská -
DAVID: (skočí mu do řeči) - případně i ženská -
HELENA: Už zase začínáš? Zato ta tvoje mužská morálka nestojí ani za řeč!
DAVID: (parafrázuje Voltaira) . . .a přesto se považuji za vysoce morálního.
HELENA: Nechtěj slyšet, za co tě považuji já!