TRIALOG O KAMARÁDSTVÍ.
MARTIN: Když vás oslovím jako "kamarády", co vám to říká?
DAVID: Že jsme spolu chodili do školy - nebo ještě lepší, za školu. (směje se vlastnímu vtipu).
HELENA: Tak si přece říkají trampové, ne?
MARTIN: No původ slova nebude asi zrovna slovanský. Snad bude lepší, abych se zeptal, co to teda kamarádství vůbec je.
HELENA: To je něco jako přátelství, ne?
MARTIN: Ano, ale ne tak docela. Ono zřejmě záleží na tom, co si kdo pod kterým slovem představuje. Kamarádů máme hodně, ale přítele většinou jen jednoho nebo omezené množství. S kamarády se sportuje, trempuje, chodí za školu - ale příteli se svěřujeme se svými bolestmi nebo i tajemstvím, žádáme je o radu, případně o pomoc. Jak se říká: kamarádi se potkávají po letech, ale přátelství je na život.
DAVID: Na kamaráda prostě klademe menší požadavky než na přítele. Ale zase tak úplně malé nejsou - znáte to rčení "děvka přestrojená za kamaráda"?
HELENA: A co tím chceš vlastně říct?
DAVID: (najednou celý popletený) No já nevím, snad to, že kamarád, no - že se prostě musí - no víte co, ne?
MARTIN: (pomáhá, ale ne moc) - se musí chovat jako kamarád, zatímco přítel se musí chovat jako přítel. (směje se)
HELENA: Já si myslím, že kamarád je míň než přítel. Kamarádit se můžeme s každým, ale na přítele máme prostě větší nároky, například že si musíme být vzájemně sympatičtí.
DAVID: Ach ty ženy, ty ženy! Na co ony hned nemyslí!
HELENA: (uražena) Já mluvím všeobecně, myslím pochopitelně přítele i přítelkyně.
MARTIN: Helena má pravdu, Davide. . Kamarádem může být třeba někdo, s kterým se známe ze školy.Přátelství je také daleko silnější citový projev. Navíc je přátelství je sice vztah zavazující, ale každý to chápe trochu jinak. Někdo má tak vysoké nároky na přítele, že se pak lehce zklame.
DAVID: To myslíš tak, že můžeme od přítele očekávat jen to, co je vůbec možné?
HELENA: No nemožné určitě ne - ale někdy nemůžeme ani očekávat to možné. Nemůžeme dobře chtít, aby obětoval něco, co má hrozně rád!
DAVID: A proč ne, prosím tě?
MARTIN: Nu očekávat to můžeme, ale obdržet to nemusíme. Je otázka, jak je ta jeho laťka vysoko, teda jak daleko chce v přátelství jít.
DAVID:Pak to ale není žádný přítel!
HELENA: A ty bys třeba za přítele obětoval život?
DAVID: A proč ne, za dobrého přítele všecko.
HELENA: Už tě vidím, ty určitě! Ty by ses z toho parádně vykecal.
MARTIN: Nehádejte se, oba máte pravdu: žádat se dá hodně a opravdu známe situace, kdy se přítel obětoval za druhého, třeba v nebezpečí či ve válce, ale každý to nedokáže. Navíc tu mluvíme hlavně o kamarádství, což je spíše termín, který ,ůže označovat také nějaké sdružování, třeba i partu a podobně.
DAVID: Jako třeba gang.
MARTIN: Nu to nejsou kamarádi, ale spolupachatelé (směje se). Ale mluvil jsem o normálním sdružování, lidí stejných zájmů nebo názorů.
DAVID: Jako je to třeba u soudruhů -
HELENA: Co to sem prosím tě pleteš?
DAVID: No německy se přece řekne soudruh kamerad a anglicky comrade. Nemůžeš tady popřít tu fonetickou podobnost!
MARTIN: Fonetickou možná, ale principiální ne. Kamarádství je - řeknu to nepřesně, nic lepšího mě nenapadá - vztah, který není založen na železné disciplině či plánu, jak převzít moc ve státě. To, co jsi Davide uvedl, jsou výrazy čistě politické, tedy umělé a lépe je vystihuje německé "partaigenosse" neboli člen strany, kterýžto titul používali už nacisti. Máme dokonce partaje, kde se oslovují "bratře", ale to také nic neznamená (směje se). Ostatně už tebou jmenovaná angličtina rozlišuje termíny comradeship, tj. příslušnost ke straně našich comradů a camaraderie, což je naše kamarádství.
DAVID: Zatímco kámošové jsou jen ti, kteří mají ušlechtilé cíle, kteří si pomáhají v trablích, jeden druhého se zastanou, prostě jako jsme to dělali, když jsme byli ještě kluci.
HELENA: - nebo holky.
DAVID: No jo, ale taky se říká, že žena může mít muže za kamaráda, ale ne za přítele.
HELENA: No to je někdy pravda, ale je to proto, že mužský chtějí vždycky něco víc, než přátelství. Protože chtějí sex.
DAVID: A ženy ne, viď?
MARTIN: To si nechte jinam, to tu diskutovat radši nebudeme. Ale zpět k tomu kamarádství. Jistě se shodneme, že je to vztah důležitý pro život, hlavně ten citový. Už malé dítě ví, že potřebuje kamarády a učí se tak nejen přijímat, ale samo i něco dávat. Jak už jsi Davide naznačil, nejlepší kamarádství jsou ta z dětství či dospívání. Jak člověk stárne, začíná být víc opatrný ve výběru
kamarádů - a proč to neříct - později, v manželství, má pak už zase jiné starosti. Říká se také, že lidé měli dříve více kamarádů než dnes. Co si o tom myslíte?
DAVID: Asi jo, lidi se nějak víc izolují než předtím.
HELENA: No já nevím, já jsem předtím nežila. Ale spíše teď potřebujeme to kamarádství ještě víc než předtím.
MARTIN: To je ta správná odpověď. Také se zdá, že nároky na kamaráda v tomto století dost klesly a je jen na nás, abychom to staré, dobré kamarádství postavili zase na nohy.
DAVID: Já jsem pro. Tak co, Heleno, chceš být mou kamarádkou?
HELENA: Docela ráda. Když se hodně polepšíš . . .
Poznámka autora: Po uveřejnění tohoto trialogu mi jeden čtenář vysvětlil, že slovo kamarád pochází z vojny, bylo původně určeno pro vojáky, kteří žili v jedné místnosti (latinsky: camera).