bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : TRIALOGY
Kapitola: TRIALOG O ŠTĚSTÍ   <7>




TRIALOG O ŠTĚSTÍ.


MARTIN: (deklamuje) Básník nám praví: "Co je štěstí? Muška jenom zlatá - ". Víte někdo, co tím chtěl básník říci?
DAVID: Že jenom zlato přináší štěstí? Teda on asi myslel peníze, že jo.
HELENA: To asi ne, já myslím, že chtěl naznačit, že je štěstí přelétavé, ne?
MARTIN: Jistě, že je to věc náhody -
DAVID: (skočí mu do řeči) - a když je unavené, tak sedne i na vola.
MARTIN: (otrávený, že byl přerušen) To mluvíš ze zkušenosti, nebo je to jen tvé zbožné přání?

HELENA: Já bych řekla, že ani nemusím být šťastná, mě stačí být jen spokojená.
MARTIN: Ale to se nedá srovnávat! Lepší ten rozdíl uvidíš z opaku: být nešťastný a být nespokojený jsou dvě zcela různé věci.
DAVID: Já myslím, že štěstí je dáno náhodou, stejně jako neštěstí.
MARTIN: (pořád ještě ironicky) Výborně, ty už jsi dokonce objevil i to, co už jsem tady dávno řekl. Jen jsi měl ještě dodat, že spokojenost je stav, který vzniká "uspokojením" určitých požadavků, životních či pracovních podmínek a v neposlední řadě i chtíčů (směje se).
HELENA: Ale když řeknu, že jsem šťastná, to přece také znamená určitou spokojenost.
DAVID: (ironicky) Jako třeba když řeknu: "Já jsem šťastnej, že jsem tuhle mizernou práci vůbec dostal."
MARTIN: Ale to je jen ironie a ty to dobře víš, Davide. Navíc má slovo "šťastný" dva významy - angličtina je dokonce rozlišuje dvěma různými slovy: jsi "lucky", protože jsi měl štěstí, ale naopak jsi "happy", když jsi prostě spokojený s tím, co jsi, co máš, nebo co děláš. V češtině bychom měli v prvém případě říci raději jsem "šťastlivec", "mám štěstí" nebo "poštěstilo se mi", ale my si to zjednodušujeme.

HELENA: Takže někdo je "nešťastný", tedy nespokojený, protože jeho láska není opětována a jiný je "nešťastný" protože prostě nemá štěstí u žen.
DAVID: Nebo že to s nimi neumí, jako třeba já.
MARTIN: (směje se) Ale to není žádné neštěstí, galantnost se dá naučit. Štěstí se naopak naučit nedá. Helena má pravdu: štěstí prostě nemůžeme ovlivnit, zatímco spokojenost ano. Stačí mít menší požadavky, být spokojeni s málem.
DAVID: A tohle je ta tvoje filozofie života? Děkuju, nechci!
MARTIN: Ovšemže ne - já ti chci jen ukázat, co je a co není v tvé moci. Jedno staré čínské přísloví říká: "Bože, dej mi odvahu, abych chtěl změnit, co se změnit dá, trpělivost, abych neměnil to, co změnit nemohu, a moudrost, abych ty dva případy od sebe rozeznal.

HELENA: Takže to jsou věci, které jsou dány osudem? To je ale fatalizmus, víra v osud, ne?
MARTIN: Ne tak docela. Ale nemám-li například talent, nikdy umělcem nebudu, ať dělám, co dělám.
DAVID: (oplácí mu ironii) No to už je osud. Nebo se snažit přesvědčovat Helenu, že mám pravdu - ona to stejně nikdy neuzná.
MARTIN: No to není dobrý příklad - asi nemáš dost dobré důvody, proto to neuzná. Ale o to tu nejde, vraťme se k námětu. Jedno americké rčení říká, že - volně přeloženo - "Život není jen řada dobrých příležitostí, ale hlavně řada dobrých rozhodnutí" (Life isn't just a series of chances, it is a series of good choices). Když si dosadíme místo slova "život" poněkud přesněji slovo "štěstí", říká nám to asi tolik, že každý máme svoje šťastné příležitosti, ale neumíme je vždy správně využít.

DAVID: To jako že každý máme svoji porci štěstí, ale nejsme zrovna u okénka v jídelně?
HELENA: Právě. Já tu mou porci propásnu vždycky!
MARTIN: No ono jde o dvě věci: buď svou příležitost nepoznáme, nebo ji sice vidíme, ale rozhodneme se špatně.
DAVID: Takže každý můžeme mít štěstí, ale nějak si to pokálíme? To je jako kdyby štěstí samo o sobě vůbec neexistovalo, jde jen o naše chyby.
MARTIN: Ale to také ne, tak doslova to brát nemůžeš, přehlédl jsi tam to "život není jen". Každý máme nějakou příležitost, někdo víc, někdo míň, ale podle toho, kolik si z toho štěstí ulovíme nebo pokálíme, jsme pak v životě většinou nešťastni či šťastní. Někdo si toho pokálí víc a pak to svádí na to, že nemá štěstí.

HELENA: Já tomu nevěřím.
MARTIN: Já také ne.
MARTIN: Tak to asi oba patříte do té kategorie smolařů (směje se). Ale mně vinu nedávejte, já přece neřekl, že je to můj názor, já to jen citoval. Jedna věc je ale jistá: naše rozhodování určitě hraje roli, bude-li to "možné štěstí" pro nás také "opravdové štěstí". Navíc se hodně příležitostí v životě už neopakuje a propásneme-li je, tak je to - jak také říkají Američané - tough luck (lidový výraz pro smůlu).
HELENA: A co teda máme dělat?
MARTIN: Těžko radit - každá příležitost se prezentuje jinak a navíc nevím, jestli jsme ji vždy vůbec schopni správně využít. Některé příležitosti jsou navíc i nemorální, nečestné, ty byste jistě ani využívat nechtěli.
DAVID: Takže život je tedy vlastně jen taková hra, něco jako v Monte Carlu ruleta?
MARTIN: (směje se) To jistě ne, to by ti také po velké prohře dávali zdarma nabitý revolver. Ale musíme být prostě vždy připraveni, abychom si mohli, až se příležitost naskytne, vybrat správně.

HELENA: Tobě se to říká! Víš, jak je to někdy těžké to rozhodování?
DAVID: (neodpustí si popíchnout) Obzvláště pro ženské!
HELENA: Ženy náhodou ví, co chtějí, jenže už mají zkušenost, že na rozdíl od mužů nemají tolik štěstí!
DAVID: Jo, a proč je tedy Štěstěna žena? Aby nadržovala ženskejm!
MARTIN: (povzdechne si) Vám taky vykládat, že "každý je svého štěstí strůjcem"! Tohle přece s tím nemá nic společného!
DAVID: Jak to, že ne? Kdyby tady Helena uznala, že má u mně šanci, teda příležitost, tak já bych byl šťastný a ona zase spokojená!
HELENA: (odsekne) No tak to teda máš opravdu - jak říkají Američané - tough luck!