ÚVOD.
"Psal se rok 399 před Kristem. Čtyři roky předtím svrhli Athéňané nenáviděný krvavý "režim třiceti", který tam ustanovili Sparťané po jejich vítězství v Peloponéské válce, a nastolili opět demokracii. Občané Athén ale pořád ještě nemohli zapomenout na utrpěná příkoří a místo aby pokračovali tam, kde přestali, snažili se svádět vinu za chyby minulosti jen jeden na druhého.
V témže roce byl také sedmdesátiletý filozof Sokrates obviněn z toho, že svým učením kazí mládež a učí ji nevěřit ve staré, posvátné bohy - kteří se zřejmě proto na Athéňany rozzlobili. Nebohý filozof byl souzen tzv. "občanským soudem pěti set" a odsouzen k vypití číše jedu. Jeho filozofické dílo ze nám zachovalo pouze skrze jeho žáka Platóna, protože Sokrates své myšlenky nikde nesepsal. Plato přitom požíval metodu tzv. "vedených", tj. řízených dialogů, které postupně přiváděly čtenáře k žádaným závěrům.
Ve svém díle "Phaedo" popsal Platón Sokratovy poslední chvíle. Statečný filozof se tam rozhoduje mezi útěkem a jedem - a volí to druhé. V okamžiku, kdy mu žalářník podává jed, se ho ještě ironicky táže: "Myslíš, že bych mohl udělat úlitbu bohům?" A jeho poslední slova patří Critonovi, kterého žádá, aby za něj obětoval kohouta Asclepiovi, bohu zdraví a léčby. Jak dalece ironicky myslel Sokrates také to druhé, se už dnes asi nedovíme.
"Vedený" dialog pravděpodobně používal už Sokrates, ale byl to jistě Platón, který metodu ještě vylepšil. Po něm ji pak používalo po staletí ještě mnoho jiných autorů. Na jejich poctu zde uvádím novou sérii dialogů - vlastně trialogů - jakožto rozhovorů mezi třemi přáteli Martinem, Helenou a Davidem. Jsou to ovšem osoby fiktivní, zatímco věci, o kterých mluví, rozhodně ne.
Jan B. Hurych