back ©Jan Hurych
Název : TESLOVY ZÁHADY (Díl 2, Zdroje) )



Jak jsme viděli v knize "Nikola Tesla a jeho deníky", tak jsme se z oficiální literatury, včetně Teslovy knihy, o jeho denících celkem moc nedozvěděli. Náš cíl ovšem nebyly jeho deníky, ale pátrání po tom, zda jeho ideje, které se během jeho života neuskutečnily, ať už z nezájmu nebo proto, že technologie nebyla ještě tak daleko, nejsou přece jen někde detailně popsány. Snad proto se i vynořily různé další spekulace po jeho smrti, hlavně o jeho tajných denících a abychom se v tom všem alespoň trochu vyznali, pokračuje zde v hledání tímto druhým seriálem . . .

Upozornění: "Nikola Tesla a jeho deníky" , první díl našeho pátrání po Teslovi, vyšly u nás v lednu jako samostatná kniha a ano, je tu ke stažení zdarma, viz Novinky vlevo.



2. ZDROJE.

Teslův životopis nám poví o jeho práci opravdu velmi málo. Byl samotář, nikdy se neoženil a po jeho smrti zůstal delší dobu jaksi zapomenut. Také jeho deník z Kolorada, zatím jediný, který se oficiálně nalezl a byl publikovaný, je spíše čtením pro vědce nebo inženýry a ani ti často neví, co tím vším Tesla sledoval. On sám se vyjadřoval opatrně, což je pochopitelné, vezmeme-li v úvahu, že své aplikace zároveň hned i patentoval.

Vzpomínám, jak jsem si podával svůj první patent, ještě v Praze. Referent patentového úřadu, velice inteligentní člověk, který tehdy jako první napsal českou knihu o tranzistorových aplikacích (pro nás elektronické vášnivce to bylo něco jako bible), mně vysvětlil, že theorie sama se nedá patentovat. Jednak by to poskytovalo někomu příliš velký monopol, jednak by to brzdilo vývoj a pokrok. Můžete patentovat přístroj, stroj či konkrétní aplikaci, ale to je vše.Ovšem i ten přístroj nesmíte popsat nijak moc detailně, ale ponechat si určitá tajemství pro sebe, jinak vám někdo patent obejde, česky řečeno ukradne. V Teslově době se ještě patenty ctily, dnes už se jimi vynálezci ani moc nezdržují - hlavní je začít vyrábět a chytit první vlnu zájmu. Jen tak mimochodem, k patentování mého nápadu nedošlo - ruské tanky tehdy dělaly na ulicích moc velký rámus a tak jsem se radši přestěhoval až za moře, abych měl větší klid :-). Asi po pěti letech se objevil v amerických Transactions of IEEE, vědecký článek, to jak "moji" ideu rozpracovali a použili inženýři v Asii. Prostě už na to byla doba zralá, to už tak bývá . . .

Když jsem certifikoval počítače pro Kanadu, bylo zajímavé, jak se zájmy výrobců lišily: zatímco severoameričané hleděli hlavně na to, aby certifikace byla levná, Japonci penězi nešetřili, jim šlo jen a jen o čas. A protože byli daleko, zvali si nás pravidelně i do Japonska, kde jsme jejich nové výrobky testovali a certifikovali přímo u zdroje. Konkurence, která pak jejich výrobky tajně někde koupila a re-inženýrovala (tj. rozebrala a okopírovala), jim už nemohla stačit: od certifikace k výrobě to trvá Japoncům jen asi týden, mají ji už totiž dávno připravenou. A pak rychle zaplaví světový trh takovými kvanty výrobků, že si zajistí první odbyt hned na celý první rok, tj. dobu, než to konkurence stačí okopírovat a vyrobit. A po roce pak už zase měli Japonci nové, lepší modely, zatímco konkurence třeba ještě pořád pátrala, proč mají japonské printery tak velkou přesnost a kvalitu . . .

Tohle vše ovšem za Tesly ještě nebylo a musel s výrobci doslova bojovat o to, aby jeho vynálezy koupili a začali vyrábět, hlavně proto, že zisky ještě byly nejisté a trh ve velkém jaksi neexistoval. Například Morgan jich pár zakoupil jen proto, aby je neměla konkurence, ale nikdy je nepoužil. To ovšem znamená, že mu ani nemusel platit royalty, tj. procento z prodeje výrobků. Hromada patentů proto Teslovi nevynesla skoro nic a ty druhé, které by z něho udělali milionáře, buď zase investoval do výzkumu nebo se jich vzdal a věnoval je bez náhrady Jiřímu Westinghousovi. Není divu, že si musel hledat další příjmy pomocí nových objevů a chránit svůj výzkum, aby se konkurence nic nedozvěděla. Jeho deníky - pokud jich je více než jen ten jeden z Kolorada a to asi bude - budou asi plné výpočtů a nákresů, ale přidružené nápady, které přitom dostával, tam pochopitelně nenajdeme - vymýšlel z nich už právě nový patent . . .



Kde teda máme hledat další informace? Tesla zaměstnával postupně několik sekretářek, které měly přehled o jeho korespondenci a finanční činnosti. Naštěstí se jejich jména vyskytují na Netu, některá i ve FBI fajlu. Jistě bychom našli hodně i ve špionážních fajlech různých národů, ale ty bohužel nejsou přístupné :-). Navíc špionů-odborníků bylo tehdy tak málo jako dnes a jejich zprávy asi byly dost nepřesné a zavádějící. Tesla také postupně zaměstnával několik pomocníků, tj. asistentů a jejich seznam by nám také pomohl k tomu, abychom vyhledali na netu vše co mohli k Teslově práci říci. A zajímavé by to jistě bylo, ale to probereme až později . . .

Vzpomínám na to, jak v sedmdesátých letech minulého století dostala kanadská pošta (tehdy měla oddělení které regulovalo amatérské vysílačky a jejich komunikace) zprávu od jednoho amatéra o jakémsi podivném vysílání. Studená válka byla ještě v plném proudu a tak se snažili zjistit, o jaký vysílač jde. Ukázalo se, že vysílání pochází ze Sovětského svazu, někde od města Rigy, kde za války postavili Němci jednu továrnu firmy Telefunken. Stanice se prozradila tím, že měnila nosnou frekvenci, ale nějak divně, jakoby ručně. Protože ale na sobě neměla namodulovanou žádnou audiofrekvenci, tedy zvuk, víc se o to nikdo nezajímal.

To bylo v době, kdy Rusové zkoušeli své nové grandiózní plány, tak např. se pokoušeli o zavlažování půdy kolem Uralu a to tak, že na severu posypávali zasněžené hory sazemi a popelem, aby tam sníh rychleji tál. Tehdy také veřejně publikovali svůj pokus o přenos užitkové elektřiny bezdrátově - něco, co prohlašoval Tesla, že umí s 95 procentní účinností, tj. jen s 5 procenty ztrát. Rusové prý přenos uskutečnili, ale jen s 85 procenty ztrát, tj. do cíle "dorazilo" jen 15 procent výkonu. Bylo to tedy prakticky možné, ale jinak cenově jen velké fiasko. Víc jsem o tom neslyšel - mělo to pochopitelně i jiné problémy, třeba jak nasměrovat takovou energii a případně zabránit rozptylu či nedovolenému odběru elektřiny.

K tomu se přidala fáma, že v té době navštívili nějací Rusové bývalého asistenta Tesly, který v té době údajně žil v Montrealu. Nu a zde nám nastává problém: pokud ho opravdu navštívili, je možné - ale jen možné - že se ho ptali právě na to, jak to Tesla s tím přenosem myslel vůbec udělat. Pak bychom zde měli spojení přímo na Teslovy ideje, které ovšem nebyly ještě patentovány. Také je jisté, že si Rusové jistě přečetli jeho dokumenty ve spřáteleném Bělehradě, navíc prolezlém ruskými špiony, hlavně Teslův deník z Kolorada, kde se o tom Tesla zmiňuje, ale detaily neuvádí.

Kolik jim z toho na jejich pokusy poradil ten bývalý Teslův asistent v Montrealu, to už se asi nedovíme. Asi moc ne, jinak už by napájeli svá města na dálku, bezdrátově . . .