back ©Jan Hurych
Název : DENÍK Z KOLORADA





Zde si tedy povíme o jeho skutečném deníku, z Colorada (Colorado Springs Notes, 1899-1999, vyšel tiskem v Amazonu, ale je jej také možno stáhnout z Netu).



POZNÁMKY Z COLORADO SPRINGS (1899-1900)©
Colorado Springs Notes, vydalo NOLIT, Beograd, 1978, připravilo Muzeum Nikoly Tesly v Bělehradě.

Ukázka Teslova rukopisu
z http://www.tipometar.org/
Kniha byla vydána k 120 výročí narození Nikoly Tesly, ale neuvádí, jak se deník do Bělehradu dostal; patrně skrze příbuzného, který ji podědil (viz v dalších kapitolách). Protože je to kniha podle našeho názoru dost důležitá, je překvapující, že ji FBI ještě při prohlížení Teslovy pozůstalosti nezabavilo, nu snad se dozvíme více z jejich záznamu, ale až příště). Kniha se zkládá z úvodu, osmi částí, tedy každá pokrývá jeden měsíc práce a nakonec rozsáhlých komentářů k jednotlivým bodům v textu.

Nejprve snad něco z úvodu od prof. Aleksandara Marinčiče, D.Sc., profesora bělehradské univerzity a vědeckého poradce muzea. Na rozdíl od druhých dvou publikací muzea ( první: Lekce, patenty, atd, 1956 a druhá: Tribut Teslovi, 1961), které shrnovaly jinak už zveřejněné dokumenty, tato kniha je unikátní a pojednává o dosud neznámých poznámkách Nikoly Tesly z jeho koloradského experimentu.

Tesla psal tyto poznámky v angličtině a také zbytek knihy je v anglickém jazyce. Nepsal ji prý pro veřejnost, ale pro vlastní potřebu - možná i proto, aby se něco zachovalo, kdyby mu laboratoř shořela jako ta v New Yorku, při které mu shořela téměř všechna dokumentace. Patrně kniha neměla asi být veřejně publikována - nuže nyní je a je to dobře. Ukazuje nám totiž, jak detailní bylo Teslovo myšlení, jak při každém poznatku si vypsal hned všechny možné aplikace toho jevu a předem se také hned rozhodoval, jak dál. eho pokusy byly vždy plánované, data předem spočítána nebo alespoň odhadnuta. Je zajímavé, jak jeho inspirace poháněla jeho práci kupředu, musel to být úžasný pocit.



Vzpomínám, jak jsem jednou při laboratořích na elektrofakultě demonstroval studentům rtuťový usměrňovač, takovou tu skleněnou chobotnici s vekou hlavou a šesti chapadly, v každém jedna anodová elektroda. Na dně byla rtuť a ionizací ve rtuťové páře se vytvářelo plazma. Emise elektronů se děla z tzv. katodové horké skvrny, která na hladině rtuti zářila a byla usměrňována spirálou, která ji držela uprostřed hladiny, aby se nesvezla na sklo a nepropálila ho.

Usměrňovač se startoval tak, že se jehlou zabudovanou uvnitř způsobil krátký zkrat a jak se jehla perem vyšvihnula zpět z hladiny, vytáhla oblouk a už to jelo. Celá skleněná nádoba pak zářila modravě, prostě jako ve scifi filmu. Je třeba dodat, že jsem zrovna v té době už pracoval v ČKD-Polovodiče na germaniových a křemíkových diodách a že rtuťové usměrňovače už byly passé - no ale bylo to v osnovách, tak se to muselo přednášet.

Ten zkrat ocelovou jehlou se dělal přitažením jehlu pomocí elektromagnetu, namontovaném zvenčí na jiné, malé skleněné rameno. Jednou se magnetová cívka spálila a tak mě napadlo mě startovat to běžným tyčovým magnetem. Pochopitelně to pracovalo, jenže já se u toho nezastavil. Přejížděl jsem jím po skle a zjistil jsem, že i katodová skvrna se dala vychylovat magnetem - nu proč ne, plazma je vlastně vodič. Dál už to šlo nápad za nápadem: tak například otáčením magnetu kolem anodového ramena se měnil úhel zážehu (podobně jako mřížkou, což v tomto případě bylo poměrně velké kovové sítko umístěné mezi ramenem a spodní nádobou, která v centru vybíhala v v dóm, onu hlavu "chobotnice".

To už jsem mohl demonstrovat jako usekávanou sinusovku i na osciloskopu a zase mě napadlo, co by udělal magnet s paprskem na obrazovce. A hle, rovná, nulové čára se najednou prohnula do paraboly. Nu to vše bylo vlastně normální, a přece to studenty, kteří s ejinak nudili, docela zaujalo. Pochopitelně jsem tyhle hračičky dál nerozvíjel, měly jistě lepší aplikace v praxi, ale dovedu si představit, jak se tím vším asi Tesla nejen bavil, ale našel právě ta nejlepší použití. Také jsem pochopitelně okusil i Teslův pocit z takového showmanství :-).



Teslova představivost byla zcela neomezená, což dokazují i nákresy v deníku, která obsahuje též některé žádosti o patent i s detailním vysvětlením jevu. Z vlastní zkušenosti ovšem vím, že zadávat žádost o patent na nějaký princip je obtížné, proto je nutno vždy dodat nějakou aplikaci, aby se mohla patentovat právě technologie - ne jen idea. Tehdy, v roce 1968, jsem tu aplikaci našel, ale k patentování nedošlo: přijely ruské tanky a já se posunul víc na západ, abych jim nepřekážel. Měl jsem pak jiné starosti, ale to už je historie. Patentování myšlenky nese i určité nevýhody - někdo jiný přijde s jiným použitím a dostane na to patent, i když vlastně použil vaši ideu. Ne vždy. ale jde to: takový už je život.

V úvodu knihy se také potvrzuje to, že Tesla chtěl především zkrotit přírodu a využít ji k prospěchu lidí. V případě Kolorada se ale naskýtá otázka, zda Tesla měl v úmyslu opravdu jen vysílat energii bezdrátově na dálku. Muselo mu být jasné, že s tím budou problémy: jak účtovat odjímanou energii - vždyť byla vlastně přístupná komukoliv v dané oblasti a byl by jistě problém, jak měřit odběr u zákazníků. Je ovšem možné, že si tím hlavu nelámal - později prý prohlásil, že bude dodávat energii zdarma :-).

Je možné, že už tedy Teslovi šlo vlastně o to druhé - jak posílat informaci na dálku, teda především lidský hlas - pomocí radiového vysílače. Když po osmi měsících pokusy zastavil, přešel pak na Wardenclyffe, kde postavil věž a chtěl dělat komunikaci přes oceán. Ač sám prohlašoval, že pokusy v Koloradu měly úspěch, je otázkou, proč v nich dále nepokračoval.

O co tehdy šlo? Tesla posílal zemí transverzní elektromagnetické vlny na druhý konec zeměkoule, kde se odrážely a vracely zpět. Přitom zjistil, že rezonantní frekvence zeměkoule je kolem 8Hz, což bylo později spočítáno přesně a opravdu se nemýlil. Jeho pokusy se pak konaly na této nízké frekvenci, což mělo patrně zase jiné nevýhody. Rozhodně ale použití napětí kolem milionu voltů, které používal, bylo pro praktické účely nebezpečné - vždyť to byl také důvod, že jeden takový neplánovaný "výboj" zničil v místní elektrárně, která mu dodávala zdroj energie, jeden jistič a to s velikým výbuchem. Tesla sice prohlašoval, že udělal větší blesk než sám pánbůh, ale jistě to v elektrárně tak nebrali :-).

Nebo měly sloužit jeho pokusy jen jako předehra k bezdrátové komunikaci? Wikipedie tvrdí, že při příchodu do Kolorada Tesla prohlásil, že tam bude dělat pokusy s bezdrátovou telegrafií. Bohužel jsem si toto tvrzení nemohl nikde ověřit, v oficiální verzi prohlásil, že tma bude studovat přenos energie a zákony jejího přenosu. Ani později v souvislosti s Koloradem o komunikačním přenosu nemluvil - závody v tom, kdo pošle lépe bezdrátovou depeši přes Atlantik už byly v plném proudu. Je možné, že Tesla si zkoušel nejdříve komunikaci přes zem? Důvod, proč ta moc dobře nepracovala, byl evidentní: jeho jiskřišťový generátor nosné frekvence a patrně i zemní proudy, včetně atmosférických výbojů do země jistě vytvářely příliš velký šum v pozadí. Pro telegraf to nevadilo, ale pro přenos hlasu ano.

První vysílač s jiskřištěm už postavil v malém v roce 1888 Heinrich Hertz, který generoval "Hertzovy" vlny, které ovšem byly ve zcela jiném rozsahu a také se nejednalo o transverzní vlny jako u Tesly. Marconi začal na přenosu pracovat hned po roce 1890 a Tesla sám si podal patent na jiný generátor v roce 1893. Šest let po tom odchází Tesla do Kolorada, prý studovat přenos energie. Ve svém životopise ale zdůrazňuje, že šum je hlavním problémem, před kterým stojí lidstvo, dá se usoudit, že ho k tomu prohlášení vedly už pokusy v Koloradu. Tento problém pak vyřešily částečně elektronky a dnes prakticky úplně digitální přenosy. Rozhodně se nelze domnívat, že Tesla odešel z Kolorada, protože se nelíbil místním lidem, když dělal ty blesky :-).

Jak sám Tesla v deníku přiznává, jeho známá fotka, jak sedí uprostřed výbojů, byl jen fotomontáž, ovšem pokusy, kdy seděl ve Faradayově kleci, do které mlátily blesky výbojů, dělal Tesla skutečně za přítomnosti svědků, přičemž "blesky" byly až 7 metrů dlouhé. Tesla sám tvrdí, že dosáhl výboje až 40 metrů dlouhé ( je to možné, cívka jeho generátoru měla průměr padesát metrů !) . Také je fakt, že Teslův generátor napájel bezdrátově na dálku baterii světel, v poměrně značné vzdálenosti. Ovšem byla to zřejmě světla neonová a účinnost přenosu energie byla asi jen 15 procent - jak se sami přesvědčili Rusové ve svých pokusech přenášetelektrickou energii přes Ural.



Prof. Marinčič také podává vysvětlení, proč Morgan přestal finančně podporovat jeho komunikaci z pozdějšího projektu Wanderclyffe. Bylo to proto, že Marconi zatím vymyslel levnější způsob komunikace. Marconiho první přenos se konal už 12 prosince 1901 z Anglie do New Foundlandu v Kanadě, měl tedy značný náskok, zatímco Teslův projekt ve Wardenclyffe nebyl ještě ani v roce 1904 dokončen a v roce 1917 byla věž prodána, patrně pro nedostatek financí. To mi dává smysl, i když Tesla ovšem nikde nepřiznává výhody Marconiho přenosu, jen naráží na to, že Morgan chtěl ušetřit a že mu to nemá za zlé. Je docela možné, že Morgan si ho držel jen pro případ, aby se Teslova metoda nedostala do rukou někomu jinému, kdyby snad přece jenom Marconiho metodu vylepšil. Jeho reporty Morganovi z Kolorada ovšem mluví jen o přenosu energie - tedy o něčem, co asi moc Morgana nezajímalo. Tesla z toho ovšem měl jen tu útěchu, že mu nakonec bylo dáno prvenství v patentování radiového přenosu - tu ideu měl opravdu první. Nakonec i to, že druhý pól antenního okruhu musí být uzemněn, vymyslel první Tesla, i když to zase Marconi nepřiznal - možná že o tom opravdu nevěděl. Tak či onak, Tesla z toho prvenství nic neměl.

Proč zvolil Tesla tak vysoko postavené místo v Koloradu, 2000 metrů nad mořem? Inu pro lepší přenos energie atmosférou je lepší mít nejen vysoké napětí, ale i vyšší nadmořskou výšku generátoru a také průrazné napětí jiskřiště je pro řidší vzduch nahoře (kupodivu?) nižší. Tesla tam přijel už 11 května 1899 a ve svém prohlášení se zmiňuje o přenosu energie, dále chtěl zjistit, jak izolovat zdroj energie a ozřejmit si zákony šíření (vysokofrekvenčních, j.h.) proudů skrze zem a atmosféru. j Je teda zřejmé, že už o komunikaci přes atmosféru přemýšlel . . .

Tesla původně používal rotační generátory, ale po zdokonalení tzv. Teslovy cívky (vlastně transformátoru) a objevu rezonančního obvodu (kde výška signálu je omezena jen ztrátami), rozhodl se pro generátor statický, rezonanční. Zatímco první vysílačky druhých vynálezců ještě používaly rotační generátory, teprve později také použily - za pomoci elektronek - generaci statickou. I v tom má tedy Tesla primát, i když místo elektronek ještě používal jiskřiště (jeho patent je z roku 1891, musí teda být výsledkem pokusů v Koloradu, i když některé jeho skeče se udělal už jeho New Yorkské laboratoři). Také jeho objev, že pro vysokofrekvenční proudy je vzduch i inertní plyn dobrým vodičem, je vlastně jeho objev.

V té době už také Tesla často o svých objevech přednášel a to i na nejvyšší úrovni, pro už zmíněný Institut of Electrical Engineers a navíc už mu byl uděleno několik patentů na vysokofrekvenční generátory napájené stejnosměrným nebo síťovým proudem. Zřejmě měl Tesla tyto nápady propracované už v New Yorku a šel si je do Kolorada jen ověřit.



Deník samotný je přepsán na stroji, patrně s velmi málo chybami, i když prof. Marinčič upozorňuje, že se tam vyskytují Teslovy chyby ve výpočtu, chyby, které mohou poplést neodborníky a vést je k nesprávným závěrům (kamž mohou neodborníky zavést i správné výsledky, jak je známo, j.h. :-). Ovšem výpočty používají už i dost složité formule, o kterých jsem opravdu nevěděl, že už tehdy existovaly.
Kniha má plno schemátek a vysvětlení, patrně Teslovi šlo o to, aby čtenář porozuměl přesně, co Tesla dělal. Důvod je prostý - jak už jsme psali, v New Yorku mu toho hodně shořelo. I když mu asi nešlo o publikaci tiskem, jeho důraz na detaily měl jistě svůj účel. Je zajímavé, kolik práce Tesla za těch pár měsíců udělal (jistě víc, než celé oddělení některé Akademie :-) a kniha se čte jako učebnice, tak je propracovaná a instruktivní. Bohatá je i část s komentáři od editora na konci knihy, což svědčí o jeho dokonalé znalostí okolností, které nejsou ani jinde dokumentovány. Dá se tedy říci, že muzeum odvedlo skvělou práci a knija jhe jistě neocenitelnou pomůckou pro studenty Teslova myšlení, inspirace i pokusů.

Je také zajímavé, že Tesla zaznamenal už v Koloradu něco jako signály z kosmu, které neměly nic společného s šumem či bouřemi. On sám se domníval, že pocházejí z Marsu či Venuše. 7 ledna roku 1900 opouští pak Tesla Kolorado, aby v roce 1901 začal svoje pokusy s vysílačem ve Wardeclyffe . . .