©Jan Hurych
Název :
FBI SLOŽKA O TESLOVI (3)
FBI SLOŽKA O TESLOVI, 3. pokračování.
A náhle se tu objeví dopis z března 1964, kde pisatel říká - jméno autora je začerněno - že se ze zdrojů dozvěděl, že Teslovy papíry byly "studovány". Odpovědí je ještě pořád standardní Hooverovo "my nic, to všecko OAP". Následuje dopis od studenta Oregonské univerzity, který se dozvěděl, že Tesla pracoval s paprsky smrti a chce vědět detaily. Ne, nezavřeli ho, psal se už rok 1967 a bylo po válce, i po té studené. Jeho poznámka, že mohlo jít o laser, byla v odpovědi ignorována.
V roce 1970 také kdosi píše, že znal člověka, který žil blízko místa, kde měl Tesla laboratoř a když prý ji rozebírali, nějaké papíry vítr rozvál po ulici. Prý by bylo fantastické, kdyby se ty Teslovy poznámky (kdy, tehdy?') zachránily. Pisatel také píše, že v roce 1926 či 27 napsal článek, kde dokumentuje Teslův návrh kongresu USA postavit vysílače každých 150 mil, vytvářející energetickou stěnu, kterou by v případě války žádný materiální předmět nepronikl. Byl prý tehdy odmítnut (to se nedivím, při délce hranic a ceně Teslových vysílačů by to USA finančně zruinovalo, j.h.)
Podle dalšího dopisu FBI zabralo Teslovy papíry už 7 ledna 1943, jak je tedy vidět, O'Neillova kniha strašila FBI pěkně dlouho. Je také zajímavé, jak se časem měnily důvody - ty pravé i ty fingované - proč se lidé chtěli podívat na Teslovy dokumenty. Jeden pisatel tvrdí , že kdysi Teslovy návrhy byly přehlíženy, ale dnes už máme vyspělejší technologie. Datum bohužel chybí, je tam jen razítko, že dokument, jako ostatní, byl odtajněn v roce 1980.
Víc informativní je další dopis (z roku 1973), který tvrdí, že Teslovy papíry byly nabídnuty tomu, kdo by postavil Teslovi muzeum, ale nikdo prý se nenabídl. Nakonec prý byly dokumenty (které a kolik?) poslány do Teslova muzea v Bělehradě, někdy prý mezi 1950 a 1954 (= rok založení muzea). Ač prý měl Tesla americkou příslušnost, dokumenty byly tak zaslány zcela cizímu státu. Autor uvádí, že by si papíry rád prohlédl, aniž by musel letět do Jugoslávie. Jasná narážka, že FBI asi má ještě kopie. Následuje stejná odpověď, ale už od Ruckelhouse, dočasného šéfa FBI. Jeho následovník, C.M.|Kelley, ale už v roce 1975 odpovídá opatrněji (vyšel už totiž zákon o svobodě informace): "Na vaši žádost o Teslovy dokumenty a s ohledem na zachování soukromí osoby, která by mohla být středem tohoto výzkumu, vám nemůžeme sdělit, zda dotyčnou informaci máme či ne. Když ale zašlete notářem ověřené potvrzení, že jste Teslovým příbuzným, tak se podíváme a dáme vám vědět."(volně přeloženo, j.h.)
Další pisatel - a zrovna tady by se hodilo znát jeho jméno - píše v roce 1976, že sice v roce 1973 zamítl možnost, že by Teslovy vynálezy měly vojenské použití, ale podle nových pokusů v Hill AFB (letecká báze v Utahu, j.h.) chce FBI upozornit, že Sověti mají přístup k Teslovým deníkům (míněno k těm v Bělěhradu, j.h.).
Další dokument z roku 1980 oznamuje to, co už víme, že v tom roce byl Teslův fajl deklasifikován, tj. odtajněn. Jenže - a v tom je háček - jen část dokumentů z původního fajlu, jinak řečeno, byly zde teda najednou dva fajly: jeden, nevinný, obsahující většinou jen dotazy a "razítkovou" odpověď od Hoovera a druhý, stále ještě tajný. Což jsme tušili už na začátku tohoto článku. Tento zcensurovaný fajl bylo už ale teď možno získat úřední cestou.
Nu a opět jedna lahůdka: plukovník letectva Allan J. MacLaren (poradce pro strategické a kosmické systémy, divím se, že jeho jméno není začerněno) napsal dopis, ve kterém uvádí:
1) Bylo nám řečeno, že FBI vlastní řadu dokumentů z Teslovy pozůstalosti
2) Věříme, že jsou tam dokumenty užitečné pro výzkum vedený DoD (Department of Defence, tedy Ministerstvo obrany)
3) Protože nevíme, jak velký objem dokumenty zabírají, jsme ochotni k vám poslat výzkumníka, který by FBI pomohl vybrat, co letectvo potřebuje.
¨
Zajímavá je i odpověď: R.S. Young, zástupce ředitele pro Kongresové záležitosti, potvrzuje, že Teslovy dokumenty byly zkoumány oddělením OAP, námořnictvem a Úřadem pro výzkum a rozvoj. Dokumenty pak byly vydány už v únoru 1943 Kosanovičovi (zde se určitě pisatel mýlí, ledaže by myslel jen ty diplomy a fotky, které by ale sotva letectvo zajímaly :-). Na druhé straně vidíme, že vyzrazuje víc, než FBI (které to ovšem také muselo vědět). Ve svém druhém dopise dodává Young ještě více: 26 a 27 ledna 1943 prozkoumali uvedené složky dokumenty (to už ale ve skladišti OAP) pracovnici OAP, Úřadu pro vědecký výzkum a rozvoj, MIT (tj.Massachusetts Institut of Technology, což je prestižní technická univerzita USA), zástuopci úřadu pro námořní inteligenci (tj. špionáž) a Úřadu pro námořní výzkum. FBI se nezúčastnilo (rozuměj: nepozvali je :-). Zúčastnění se dohodli, že dokumenty neobsahují nic, co by se dalo technicky využít nebo by bylo nebezpečné v rukách nepřítele (toho v roce 1943). To by ale jistě napsali, i kdyby tomu bylo naopak - přece nepřiznají, co tam našli cenného. Přesto si některé dokumenty odnesli a zbytek ofotili.
Je zajímavé, že poplatek za skladování Teslovy pozůstalosti zaplatila jakási Charlotte Muzar, agent pro Kosanoviče, který tvrdil, že je Teslův synovec. Paní Muzarová také pomáhala pakovat věci pro odeslání do Bělehradu a popisuje to v reportu z roku 1980 (který bude mimo jiné předmětem naší druhé série článků o Teslovi) . Dále píše Young, že v říjnu 1945 navštívil jejich úřad mladý vědec, protežé Tesly (kdo to asi byl?) spolu s reprezentantem výzkumu v Daytonu, stát Ohio. Žádali, aby jim FBI povolila přístup k Teslově pozůstalosti. Na to jim FBI dalo svou stereotypní odpověď, s tím, že nemají žádné pozdější záznamy než z roku 1943.
Ale dotazy se hrnuly dál, jen v letech 1973 až 80 jich bylo nejméně dvacet a přinášejí nové náměty. Dopis z roku 1981 například uvažuje, že by podle Tesly bylo možno "zapřáhnout" elektromagnetické vlny v atmosféře a tato "volná" energie (a hlavně skoro zdarma, nahradila by jiné zdroje a například učinila USA nezávislé na arabské naftě,to by se hodilo dnes ještě víc, j.h. :-). Jiný dopis tvrdí, že Tesla "daroval" některé své dokumenty vládě Jugoslávie (patrně ještě před válkou?) Krátce po válce byl pak zaslán zbytek dokumentlů Teslovu institutu (tedy ne ještě Teslovu muzeu!) v Bělehradě Kosanavičem, který se později stal velvyslancem Titovy vlády pro USA.
Je tam jmenován i jakýsi Butler, který tvrdí, že Sověti tam měli k dokumentům přístup a hned také zahájili vývoj smrtících paprsků. Nebudeme se asi mýlit, když řekneme, že se obě strany o to tajně zajímaly. Jinde ve fajlu totiž někdo tvrdí, že manažer OAP poslal některé dokumenty do laboratoře WPAFB (Wright-Patterson Air Force Base), kterážto laboraotř byla později zrušena a nahrazena jinou.
Následuje celá řada stránek z knihy Margaret Cheney: Tesla, muž před svou dobou (Tesla, Man out of time), stránky zobrazující pokusy v Koloradu, navíc s téměř celou kapitolou nazvanou Missing papers (Chybějící dokumenty). A hned za tím někdo popisuje celou řadu leteckých katastrof, jejichž počet se vymyká normální statistické pravděpodobnosti.To ho vede k názoru, že někdo pokračuje v Teslových pokusech. Na konci dopisu se omlouvá, nechce prý být považován za blázna (doslova "pošuka"). Ale asi byl 9teda považován :-).
A opět jedna zajímavá stránka, potvrzující, že "6 stránek z fajlu zablokováno". Že byly přesunuty do toho jiného, tajného fajlu, je zřejmé - jsou totiž následovně uvedeny pod novým číslem, jinak řečeno, "mládeži nepřístupné" :-).
V dalších stránkách se popisuje (report přišel newyorkské kanceláře FBI) že Kosanovič, ačkoliv to byl člověk, kterého prý byl Teslovi "silně nesympatický", 7. ledna 1943 vnikl do pokoje Tesly a pomocí zámečníka "se vloupal" do trezoru a spolu s několika svědky "odnesl odtamtud hodnotné papíry, formule, designy a podobně". Autor podezřívá, že Kosanovič mohl tento materiál předat nepříteli (patrně Němcům, protože dopis je psán 11 ledna 1943). Informant dodává, že to oznámil i jiným státním orgánům a navrhuje zahájit trestní řízení za vloupání jakož i moratorim na dokumenty, které mají být zabaveny, specielně ty, které mohou být použity nepřítelem.
Odpověď přichází hned 21 ledna: přiznává se, že FBI má rozsáhlý fajl na Teslu, který byl mimo jiné od roku 1922 členem organizace "Přátel Sovětského Ruska". Noticka pod tím, nezačerněná, dodává, že materiál na Sweneyho lze získat tam a tam. Měli tedy na něj také slušně tlustou složku, jakož nepochybně i na Kosanoviče. Že ten nebyl vůbec zatčen ani vyšetřován, potvrzuje fakt, že ho nepodezřívali či že možná pracoval právě pro ně :-). Další dopis z března dokumentuje podle zprávy speciálního agenta FBI, že materiál je konfiskován a uložen v AECD ( Alien Enemy Custodian Detention, po česku Úřad pro izolaci nepřátelského materiálu) a že se tím nemá už FBI zaobírat. Jinak řečeno, bylo jim řečeno "ruce pryč, přidělili jsme to jiné organizaci". To by naznačovalo, že se zatím prováděl detailní výzkum Teslovy dokumentace jinde, přímo pod rouškou OAP.
Další hrozinkou je dopis od Abe Spanela (z 22 února 1943) , prezidenta fy. International Latex Corporation, který tvrdí, že byl dobrým přítelem Tesly a ze Kosanovič byl jen třetí nebo čtvrtý bratranec (míněno třetí či čtvrté "koleno", jak se u nás říká) a že je byl jediný žijící příbuzný Tesly v USA (v době jeho smrti, j.h.). Také to, že pozůstalost přešla na něj, ale že vydal většinu Teslových patentů vládě USA (nu proč ne, Tesla za ně stejně nic nedostával a většinu z nich předtím předal Westinhousovi, navíc zcela zadarmo. Spanel také ukazuje, na příkladu Teslova přenosu energie bez vodiče, že by měly být dokumenty v rukou zodpovědného úředníka vlády, obzvláště v době války. On sám -Tesla- prý ještě několik dní před svou smrtí volal na ministerstvo války a nabízel svoje nové objevy. Jugoslávská vláda posílala Teslovi měsíčně 600 dolarů, cosi jako penzi. Spanel prý také kontaktoval speciálního agenta FBI už předtím. Také Bloyce Fitzegrald, Teslův sekretář, prý už asi informoval FBI.
Nu tak vidíte, naše předpovědi se uskutečňují: nejenom že FBI vše vědělo už před Teslovou smrtí, ale zcela jistě se nějakým způsobem zúčastnila zabavení Teslovy pozůstalosti. Teprve pak přišla ta výzva, aby toho nechali a přenechali to odborníkům. Což se stalo, ale o tom si řekneme až zase později.