koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : SAYONARA
Kapitola: HISTORIE



Historie.

Až do 3 století před Kristem byli Japonci převážně jen lovci a "sběrači" ovoce, ale pak se naučili pěstovat rýži a začalo období zemědělství. V třetím století po Kristu došlo víceméně ke sjednocení země a v roce 538 AD (podle jiných až 552 :-)) přišel do Japonska buddhizmus. Hlavním městem se stává v roce 710 Nara, později se přestěhovalo do Nagaoky a konečně 794 to Kyota. Sekta zen-buddhizmu se vytvořila v roce 1191 a rok na to je Minamoto Yoritomo je jmenován shogun (šógan, vojenský guvernér, víceméně diktátor). Mongolci se dvakrát snažili napadnout Japonsko (1274, 1281), ale obě invaze selhaly. Po staletí občanských válek se Japonci snaží napadnout Koreu (1592-98), ale neúspěšně.

V roce 1542 navštívili Japonsko Portugalci, v jedné čínské džunce a od roku 1549 tam učil jezuitský misionář František Xavier. Země zdevastovaná feudálními vládci vítala evropské řemeslo a jistý Villiam Adams z Anglie byl dokonce poradcem, který učil Japonce stavět lodi, hlavně na cesty do Indie a Peru. Později přišli i španělští dominikáni a holandští protestanti, ale ti všichni naváděli Japonce proti sobě, takže když Jezuité ještě začínali pronásledovat buddhisty, Japonci se naštvali a vyhnali je všechny ven (až na holandské obchodníky v Nagasaki). Navíc uzavřeli hranice a Japoncům bylo dokonce zakázáno stavět větší lodi než byly pobřežní bárky. Opuštění země se trestalo smrtí.

Příroda a umění

V roce 1603 shogun Ieyasu přesouvá hlavní město do Tokya a v roce 1632 dochází k izolaci Japonska od ostatního světa. Rusové se sice snaží zahájit obchod s Japonskem (1792), leč marně. Šlechta vesele tyranizovala obyvatele a tresty byly i na náš středověk poněkud drastické - tak například nedostatek úcty k šlechticovi se trestal smrtí.

V roce 1837 připlula do Japonska americká loď, která přivezla japonské námořníky, kteří "zabloudili" v Pacifiku, ale byla odehnána střelbou z kanónu. Když byla Čína poražena v tzv. Opiové válce (1841), Japonsko se už dlouho kontaktu se zbytkem světa nemohlo vyhýbat. V roce 1849 sice bylo uvězněno 18 amerických námořníků, kteří ztroskotali u břehů "Nipponu", ale brzo na to přijel americký commodore Perry (1853) se svou flotilou k Tokyu a osvobodil vězně. O rok později se vrátil, dokonce s deseti ozbrojenými paroloděmi a silou přinutil Japonce otevřít některé své přístavy pro obchod, po přestávce celých 250 let. A po Američanech přišli další cizinci a tak když byl později v pouliční rvačce zabit americký námořník, přitáhla celá flotila spojeneckých lodí a střílela na město. Dobyla i Osaku (1865) a tak byly konečně sepsány smlouvy, které otevřely Japonsko světu a hlavně naopak.

S obchodem přišla i modernizace. Japonci se už dříve dozvěděli o železnici od japonských námořníků, zahnaných bouřemi do cizích vod - jeden z nich dokonce v Americe po železnici cestoval (1851) a jelikož po návratu zřejmě ušel trestu smrti, mohl jim o tom i vyprávět. V roce 1860 už dokonce první samuraj cestoval po panamské železnici. Když byl shogunát zrušen (1867), samurajové se přimkli k císařské rodině, žijící v Kyotu a Angličané dokonce dostali kontrakt na postavení železnice. Navrhovaná linka (Kyoto-Osaka) byla zamítnuta a místo toho se postavila v roce 1872 jen krátká linka mezi Tokyem a Yokohamou. Dnes je jejich linka z Tokya do Osaky - Shinkansen - nejrychlejší na světě.

Japonci se pak rozhodli dohnat, co zameškali. A opravdu, během 30 let se zmodernizovali natolik, že dohnali evropské velmoci a samotné Rusko dokonce předběhli. Japonsko-čínská válka vypukla 1894. Zatímco spojenci (Rusko, Německo a Francie) začali okupovat Mandžurii, Čínu a Koreu, Američané s Angličany se toho chytře nezúčastnili. Válka s Ruskem začala 1904, ale ruská flotila byla zdecimována Japonci ještě než dorazila k ostrovům a za rok bylo po válce. Rusové evakuovali Mandžusko a nechali Koreu na pospas Japoncům, kteří ji v roce 1910 anexují. 1914 se Japonsko připojilo ke Spojencům ve válce proti Německu, ale do první světové války příliš nezasáhlo. Druhá válka s Čínou pak začala v roce 1937.

Pearl Harbor

Tradice a harakiri
Válku s USA začalo Japonsko 7 prosince 1941, napadením Pearl Harboru (viz příloha 1). Japonci také začali potápět spojenecké lodi, hlavně Angličanů, a obsadili Malajsko, Filipiny a Singapur. 6 června 1942 vyhráli Američané bitvu u Midway (viz příloha 2) a v roce 1943 už osvobodili Novou Guineu a Šalamounské ostrovy. V roce 1944 padla Burma i Filipiny a boj se přiblížil k Japonsku. Krvavé boje o ostrovy Iwo Jima a Okinawa jsou nám známy z historie i filmů. Teprve v srpnu 1945 vyhlásilo Rusko válku Japonsku - když už bylo jasné, že Japonci válku nevyhrají - ale do boje už nezasáhlo. Rusové totiž věděli od svého špiona v Japonsku, Sorgeho, že Japonsko nemá chuť bojovat na dvě fronty a tak s tím nepospíchali - asi si pamatovali porážku v roce 1905 :-).

Válku vlastně ukončily teprve atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki. Dnes se na to lidé dívají všelijak, ale tehdy to ušetřilo daleko víc životů, nejen Američanů, ale i Japonců: na rozdíl od Německa bylo Japonsko ještě hodně hospodářsky i vojensky silné a válka mohla trvat nejméně o rok déle (víme, jak se urputně bránili u Iwo Jimy).

14 srpna 1945 se japonský císař vzdal a na sta Japonců spáchalo harakiri, prý ze sympatie k němu (byl to teda jakýsi císařský řez, řekli bychom : -)). Byla to nesmyslná oběť na oltář perverzní války, která vůbec nemusela být (viz moje poznámka o povstání důstojníků v kapitole "Pověry a předsudky".)

Japonsko dostalo novou ústavu v roce 1946. V roce 1952 odchází americká okupační armáda a 1956 se Japonsko konečně stává členem Spojených národů. Roku 1972 si dokonce normalizuje vztahy s rudou Čínou. Nu a ten hospodářský zázrak, kterým po válce prošlo, ten už všichni dobře známe.