V roce 1542 navštívili Japonsko Portugalci, v jedné čínské džunce a od roku 1549 tam učil jezuitský misionář František Xavier. Země zdevastovaná feudálními vládci vítala evropské řemeslo a jistý Villiam Adams z Anglie byl dokonce poradcem, který učil Japonce stavět lodi, hlavně na cesty do Indie a Peru. Později přišli i španělští dominikáni a holandští protestanti, ale ti všichni naváděli Japonce proti sobě, takže když Jezuité ještě začínali pronásledovat buddhisty, Japonci se naštvali a vyhnali je všechny ven (až na holandské obchodníky v Nagasaki). Navíc uzavřeli hranice a Japoncům bylo dokonce zakázáno stavět větší lodi než byly pobřežní bárky. Opuštění země se trestalo smrtí.
![]() |
|
V roce 1603 shogun Ieyasu přesouvá hlavní město do Tokya a v roce 1632 dochází k izolaci Japonska od ostatního světa. Rusové se sice snaží zahájit obchod s Japonskem (1792), leč marně. Šlechta vesele tyranizovala obyvatele a tresty byly i na náš středověk poněkud drastické - tak například nedostatek úcty k šlechticovi se trestal smrtí.
V roce 1837 připlula do Japonska americká loď, která přivezla japonské námořníky, kteří "zabloudili" v Pacifiku, ale byla odehnána střelbou z kanónu. Když byla Čína poražena v tzv. Opiové válce (1841), Japonsko se už dlouho kontaktu se zbytkem světa nemohlo vyhýbat. V roce 1849 sice bylo uvězněno 18 amerických námořníků, kteří ztroskotali u břehů "Nipponu", ale brzo na to přijel americký commodore Perry (1853) se svou flotilou k Tokyu a osvobodil vězně. O rok později se vrátil, dokonce s deseti ozbrojenými paroloděmi a silou přinutil Japonce otevřít některé své přístavy pro obchod, po přestávce celých 250 let. A po Američanech přišli další cizinci a tak když byl později v pouliční rvačce zabit americký námořník, přitáhla celá flotila spojeneckých lodí a střílela na město. Dobyla i Osaku (1865) a tak byly konečně sepsány smlouvy, které otevřely Japonsko světu a hlavně naopak.
S obchodem přišla i modernizace. Japonci se už dříve dozvěděli o železnici od japonských námořníků, zahnaných bouřemi do cizích vod - jeden z nich dokonce v Americe po železnici cestoval (1851) a jelikož po návratu zřejmě ušel trestu smrti, mohl jim o tom i vyprávět. V roce 1860 už dokonce první samuraj cestoval po panamské železnici. Když byl shogunát zrušen (1867), samurajové se přimkli k císařské rodině, žijící v Kyotu a Angličané dokonce dostali kontrakt na postavení železnice. Navrhovaná linka (Kyoto-Osaka) byla zamítnuta a místo toho se postavila v roce 1872 jen krátká linka mezi Tokyem a Yokohamou. Dnes je jejich linka z Tokya do Osaky - Shinkansen - nejrychlejší na světě.
Japonci se pak rozhodli dohnat, co zameškali. A opravdu, během 30 let se
zmodernizovali natolik, že dohnali evropské velmoci a samotné Rusko
dokonce předběhli. Japonsko-čínská válka vypukla 1894. Zatímco spojenci
(Rusko, Německo a Francie) začali okupovat Mandžurii, Čínu a Koreu,
Američané s Angličany se toho chytře nezúčastnili. Válka s Ruskem začala
1904, ale ruská flotila byla zdecimována Japonci ještě než dorazila k ostrovům a za rok bylo po válce.
Rusové evakuovali Mandžusko a nechali Koreu na pospas Japoncům, kteří ji v roce 1910 anexují. 1914 se Japonsko připojilo ke Spojencům ve válce proti Německu, ale
do první světové války příliš nezasáhlo. Druhá válka s Čínou pak začala
v roce 1937.
![]() |
|
14 srpna 1945 se japonský císař vzdal a na sta Japonců spáchalo harakiri, prý ze sympatie k němu (byl to teda jakýsi císařský řez, řekli bychom : -)). Byla to nesmyslná oběť na oltář perverzní války, která vůbec nemusela být (viz moje poznámka o povstání důstojníků v kapitole "Pověry a předsudky".)
Japonsko dostalo novou ústavu v roce 1946. V roce 1952 odchází
americká okupační armáda a 1956 se Japonsko konečně stává členem Spojených národů. Roku
1972 si dokonce normalizuje vztahy s rudou Čínou. Nu a ten hospodářský zázrak, kterým po válce prošlo, ten už všichni dobře známe.