back Autor : ©Jan B. Hurych
Název : OBJEV PRAVÉHO PODPISU HORČICKÉHO.





Díky naší rozvíjející se spolupráci s Českou Republikou jsme mohli získat pravý podpis Jakuba Horčického z Tepence už v roce 2004 a to přímo z českého archivu. Tento podpis je zobrazen níže a je to zřejmě vůbec první takové zveřejnění.



Jak už jsem se kdesi zmínil, je značně překvapující, že nositel jediného jména, které je přímo vepsáno v rukopise - a tudíž časově prvního, historicky doloženého majitele Vojničova rukopisu (VM), nebyl nikdy uvažován za víc než za "osobu, která obdržela VM jakožto dar od Rudolfa II". Přitom základ tohoto ohodnocení je založen na informaci "z třetí ruky" od Marciho, který se ve svém dopise jen cituje Mnišovského a jasně se distancuje od jeho spolehlivosti. Je pravda, že se od nálezu vymazaného "podpisu" nikdy nepochybovalo o tom, že Horčický rukopis vlastnil, ale nikdy nebyl považován za autora nebo alespoň za člověka, který by mohl vyřešit rukopis,

Nehledělo se vůbec na to, že:
a) byl velice nadaný výzkumník a experimentátor v botanice (a přitom nikdo nemůže popřít, že VM obsahuje hlavně botanické obrázky a na ně se vztahující text),
b) byl pomocníkem jezuitského apatykáře v Krumlově a patrně jeho nejlepší student
c) později zbohatl prodáváním svých vlastních lektvarů a medicín - jmenovitě jeho Aqua Sinapius - a to vše když byl ještě studentem na jezuitské univerzitě v Praze, v Klementinu.
d) jako student, spravoval univerzitní zahrady a - podle jednoho zdroje - byl i ředitelem královských zahrad Rudolfa II
e) byl také zručný alchymista a - podle jiného zdroje - možná i vedoucí Rudolfových alchymistických laboratoří
f) byl zřejmě i dokonale obeznámený s astrologií, protože tehdy tyto dvě profese šly ruku v ruce (alchymisté museli provádět své pokusy při určitých nebeských konstelacích)

Zatímco všechny tyto znalosti jsou silně zastoupeny právě ve VM, Horčický nebyl nikdy vážně podezříván z toho, že je něco víc než jen šťastný příjemce Rudolfova daru. Nikdo ve skutečnosti neví, proč dostal knihu jako dar - byl bohatší než Rudolf a mohl si knihu od něj klidně koupit :-). Zatímco všechny výše uvedené znalosti Horčického nebyly brány v úvahu, zdálo se víc vhodné opakovat šeptandu Dr. Raphaela, uvedenou v Marciho dopise.

Rafael byl jednu dobu státní prokurátor, který "dokázal" Valdštejnovu zradu a to ve světoznámém soudním procesu. To už byl ovšem o  Valdštejn dávno zavražděn na císařův rozkaz - bez nějakého soudu - a tak bylo nutné tuto vraždu zdůvodnit. To se už ovšem zavražděný nemohl bránit a už vzhledem k tomu můžeme Dr. Raphaela považovat při nejlepším jen za velice "tvořivého" spisovatele . . .
"Podpis" Horčického ovšem posloužil k doplnění historie VM. Nikde totiž není důkaz, že Dee opravdu VM Rudolfpovi prodal. Souhlas mezi 600 a 630 dukáty, které uvádí John Dee ve svém deníku, je patrně jen náhodný - Dee se sice ve svém deníku zmiňuje, že tuto sumu získal, ale neříká jak a za co, ačkoliv všude jinde v deníku přímo hýří detaily, například i o otm, jak s s Kelleym na příkaz "andělů" vyměnili manželky. Vojnič prostě potřeboval "chybějící článek" mezi Rudolfovým vlastnictvím a Horčickým. Vymyslel is tedy, že Rudolf VM Horčickému daroval. . Tak spojil dvě nedokázané situace ještě pochybnějším spojením. Tento poněkud romantický výmysl se ale opakuje ještě dnes, navzdory faktu, že "podpis" ve VM říká "Jacobi" ( tj. Jakubovo) namísto "Jacobo" (tj. Jakubovi), jak bychom u věnování očekávali. Ovšem nikdo se ani nenamáhal vysvětlit, proč by Rudolf platil za VM 600 dukátů ( téměř 2kg zlata) a pak ho dal generózně Horčickému jako dar (uvážíme-li, že Rudolf pořád potřeboval peníze :-) anebo proč se Marci tak rychle s rukopisem rozloučil a daroval ho - opět zcela zdarma! - Kircherovi.

V mém jednom starším článku jsem už poukázal i na to, že vědomosti, které byly nutné k napsání VM byly právě ty, které jsem nahoře uvedl, že právě Horčický měl. Nikdo z námi "podezíraných autorů" ale neměl všechny tyto znalosti a tak jsem považoval za logické, že jsem ho k tomu seznamu autorů přidal. Abych mohl dále sledovat můj romantický scénář, bylo třeba získat Horčického rukopis pro srovnání - což se ostatně mělo udělat už dávno. To se konečně podařilo, díky asistenci pana Karla Šlajsny z Čech, který získal vzorek písma z archivu města Mělníka díky laskavosti pana Mgr. Máchy. Následuje text průvodního dopisu:

Státní oblastní archiv Praha
Státní okresní archiv Mělník 
Pod Vrchem 3358, 276 01

 Vážený pan
 Karel Šlajsna
 Mělník
 ------------------
 Váš dopis značky ze dne: 12 listopadu, 2003 
 Naše značka: 379/2003
 Vyřizuje: Mach
 V Mělníku, dne 9.2. 2004

 Věc: Rukopis Jakuba Horčického z Tepence, hejtmana panství Mělník 

 K Vaší žádosti o vyhledání písemnosti s rukopisem a případně 
 i podpisem  Jakuba Horčického z Tepence, hejtmana panství Mělník 
 Státní okresní archiv  Mělník sděluje, že ve fondu města Mělník
 se nachází několik listin vydaných  kanceláří mělnického panství 
 v období působnosti uvedeného hejtmana ve  funkci. Jeho ruka se 
 objevuje na jediném listu z 18.11.1617,  adresovaném městské radě 
 v Mělníce, a to v podpisu. 

 Kopii příslušného místa vám zasíláme v příloze. Do originálu je 
 možné  nahlédnout v badatelně archivu v úředních dnech, tj.
 v pondělí a ve středu  od 8.00 do 17.00, v případě dohody i
 v jiné dny. Archiválie zde budou pro  vás rezervována po dobu
 jednoho měsíce.   

 
Podpis, 
Statni Okresní Archiv Mělník
 






Obrázky ukazují celý vzorek ( s textem a Horčického podpisem) plus zvětšenou část bez podpisu. Text je zřejmě také psán Horčického rukou, zvláště písmena k, b, p, n jsou identická. Text jsem přečetli původně jen zlomkovitě, ale náš čtenář pan Nebeský nám jej opravil takto:

"Jakub Horczyczky z Tepencze JMC (Jeho Milosti Císařské) jakožto Kralovny Czieske heytman Panstvi Zamku Mielniczkeho"

To dává smysl, protože Mělník byl vždy považován za město královnino. Už od roku 1000 se dával hrad - a později i město - kněžnám a královnám věnem (první byla Emma, manželka Boleslava II).

Text je zřejmě titul Horčického, když byl hejtmanem mělnického zámku. Hejtman zámku, který je uvnitř města, byl víceméně též velitelem města a okolí. Majetek na mělnicku mu byl původně dán jako záruka za peníze, které Rudolfovi půjčil (podle knihy "Kdo byl kdo?", vydala Rovina, 1992). Později, ale ještě před 1618 (kdy byl poslán do exilu protestantským Direktoriem), byl už velitelem Mělníka - viz datum našeho dokumentu, 1617 - a pronásledoval tam protestanty (podle knihy jeho současníka, Pavla Skály ze Zhoře: "Historie česká", vydaná později nakl. Svoboda 1984, Praha - tato kniha byla sepsána někdy mezi 1618 and 1640, kdy Skála zemřel v exilu). Když se protestanti zmocnili vlády, nechali Horčického zavřít, ale později ho vyměnili za Dr. Jana Jesenia, zajatého v Uhrách císařskými a poslali ho do exilu. Po bitvě na Bíle Hoře se vrátil na mělnicko, ale po roce umírá pádem s koně (1622).

Závěr:
Hlavním důvod hledání Horčického podpisu ale nebyl ten, aby se snad dokázalo, že byl či nebyl autorem VM. Vzorek rukopisu však rozhodně pomůže zodpovědět některé důležité otázky:
1) Srovnání rukopisu Horčického s vymazaným jménem (podpisem?) ve VM, které bývalo vidět jen pod ultrafialovým světlem, ale dnes už lze vidět i na barevných skenech VM na Netu (viz další článek)
2) Srovnání s různými postranními poznámkami ve VM - zřejmě psanými někým jiným, než autorem - s rukopisem Horčického (to nás stále ještě čeká).
Horní obrázek je vlastně zvětšenina poslední řádky, tak jak byla provedena už archivem. Je to úředně ověřený podpis, tedy "Jakub z Tepence", psaný česky ( jméno Tepenec je název hradu na Moravě, který byl už v době Horčického zříceninou). Už zde je malá nesrovnalost u "pospisu" ve VM : pokud by Horčický podepsal VM pro svou vlastní potřebu, napsal by to asi česky a nepoužil by latinu a první pád slova Tepenec.
Na kopii ve VM (viz následující článek) jsou také vidět různé škrábance a použití nějaké kapaliny, patrně Vojničem samotným. Proč používal Voynich tak nevhodnou mnaipulaci místo neškodné fotografie je stále otázkou. Co se týká důvodu původního "vymazání": buď šlo o utajení jména Horčického ale spíše lavně toho, že byl kdysi majitelem, protože by se bralo v potaz, zda se rukopis dostal k Barešovi legálně či zda koupil ukradený rukopis.

Srovnání "podpisu" Horčického ve VM s jeho pravým podpisem z tohoto článku (a i ostatních osob kolem VM) je provedeno v následujícím článku, Analýza možných autorů.