back Autor : ©Jan B. Hurych
Název : ZTRACENÉ POZNÁMKY GEORGIUSE BAREŠE.






Z historie VM a "jediného" dopisu Bareše, který existuje, víme, že Bareš poslal v roce 1637 první dopis Kircherovi spolu se vzorky (patrně několik poslaných listů , tzv. folios). Datum jsme vypočítali snadno, protože ve svém druhém dopise (27. dubna 1639) který existuje, říká že první dopis poslal "před rokem a půl". Dopis donesl páter Moretus z Klementina, který v té době cestoval do Říma. Po návratu potvrdil, dopis "došel do Říma v pořádku". Ani dopis ani vzorky se ale nikdy nenašly . . .

Podpis Bareše (ale co je to pod tím)?

Z uvedeného lze usoudit, že zde máme celkem čtyři možnosti:

  1. Dokumenty sice došly do Říma, ale už ne ke Kircherovi. To se zdá značnš nepravděpodobné a i když o tom ze slušnosti Bareš uvažuje ve svém druhém dopise (asi aby Kirchera neurazil) vidíme, že tomu sám nevěří. Koneckonců Moretus mu potvrdil, že je donesl do Říma osobně. Komu je dal, to ovšem nevíme, ale jistě se Moretus s Kircherem viděl osobně, když si s ním pak i psal.
  2. Kircher předpokládal, že mu Bareš poslal podvrh (už byl předtím byl oklamán Andreasem Muellerem, ale bylo to skutečně před rokem 1637?) a tak dokumenty zničil. Ovšem o Kircherovi víme, že byl vždycky zvídavý (jednou se nechal spustit do jícna sopky Vesuv). Jistě by si je schoval, alespoň dopis, tím se nedalo nic zkazit. Přesto se nikde nic nenašlo.
  3. Stejně jako dopis, přílohy se opravdu prostě ztratily a detaily nejsou známy. Při pronásledování Jezuitů v Itálii se například do jejich dokumetů balily ryby na prodej.
  4. Mohou sice být stále ještě někde uschovány, ale i to je dost nepravděpodobné, protože ani dopis se nenašel.
Druhý díl příloh byl poslán s druhým dopisem Bareše Kircherovi. Zatímco tento dopis to přežil, přílohy se opět nenašly. Protože dopis existuje, je docela možné, že i přílohy (které jistě Kircher dostal také, když dostal dopis) ještě dnes existují. Není ovšem o nich nikde záznam, ale bylo by to asi nejspiše v Muzeo Kircheriano v Římě. Je ovšem možné, že se také ztratily nebo že i je Kircher zahodil (ale to už spíše ne, když si nechal dopis).

Pokud ano, pak se ovšem musíme ptát, proč si Kircher dopis schoval a přílohy zahodil, jediné kopie z VM co měl! Dá se totiž předpokládat, že právě v té době se začal o VM zajímat, protože rok na to ( 12. září 1640) mu Marci posílá dopis, kde mu Bareše doporučuje jako svého přítele, zřejmě na dotaz od samotného Kirchera. Marci se také v dopise zmiňuje o nějakých přílohách zaslaných Kircherovi, což podle René Zandbergena potvrzuje možnost, že to by už byl třetí balíček vzorků z VM, tentokrát ale zaslaný Marcim samotným.




Nuže celá tato historie je celkem známá a kdyby šlo jen o to, pak bych ji tu ani neopakoval. Jenže - a to je novinka - jsem před nějakou dobou našel zmínku ještě o jednom balíčku vzorků zaslaných Kircherovi. Zmiňuje se o nich sám Marci ve svém posledním dopise, kdy jej zasíláKircherovi přímo s VM (19 srpna 1666), přesněji řeceno, jde o "Barešovy pokusy vyřešit VM"..

Překlad onoho dopisu je v knize Mary d' Imperio, "The Voynich manuscript - the Elegant Enigma", page 81, a v první kapitole píše, že překlad byl připraven někým pro Voyniche a byl jím veřejněn (roku 1921, p.271)". Originální text říká:

"....uerum librum ipsum transmittere tum recusabat in quo discifrando posuit indefessum laborem, uti manifestum ex conatibus ejusdem hic una tibi transmissis neque prius huius spei quam uitae suae finem fecit. "

Přeloženo do češtiny:

"...ale on sám v té době odmítal zaslat (Vám, j.h.) celou knihu, jejímuž řešení věnoval úmornou práci, což je vidno ze vzorků, které vám zde zasílám a jeho naději (vyřešit VM, j.h.) ukončila jedině jeho smrt."

Slovo "conatibus" je ablativ slova "conatus" (= pokus, snaha), a mohlo to znamenat jedině to, že se v tomto případě nejedná o vzorky či kopie z VM, ale hlavně o záznamy, tedy poznámky, skeče, možná i částečné řešení od samotného Bareše. Tyto poznámky zcela jistě zastihly Kirchera i s rukopisem, ale ani ty nebyly nikdy nalezeny. VM a dopis byly zakoupeny Voynichem od padres z Villa Mondragone - podle vyzrazení Ethel Voynichové, ale až po její smrti. Divil bych se, kdyby se našel nějaký účet či potvrzení prodeje ( Voynich to už od začátku až do své smrti tutlal) a tedy už se asi nikdy nedovíme, zda i ty poznámky byly součástí prodeje. Voynich se o nich také nikdy nezmínil aniž někdo někdy veřejně prohlásil, že by se ztratily. V tomto stadiu se zdá už zcela nemožné, že by je Kircher vyhodil. Bareš byl mrtev a to byla jeho poslední možnost se ještě něco o VM dozvědět!

Dává to tedy dokonalý smysl, že si je Kircher uschoval, obzváště jestli si myslel, že se někdy na řešení VM vrhne. Mohl si totiž zcela dobře pomyslet, že Bareš věděl víc, než řekl Marcimu a Marci pak Kircherovi. Možná, že dokonce i věděl, kdo je skutečný autor nebo alespoň historii VM. Možná, že tam jsou nějaké návody jak získat klíč k řešení. Je zajímavé, že se ani nenašly dokumenty, dokazující, že Kircher VM někdy řešil. Kdybych byl autor Šifry Mistra Leonarda, patrně bych i hádal, že Kircher VM vyřešil, ale že to cirkev utajuje,a le naštěstí nejsem Dan Brown :-).

Ve VM jsou sice nějaké poznámky, ale jsou příliš krátké, aby se kvalifikovaly jako "nějaké pokusy k vyřešení" . Koneckonců Baŕeš měl VM přinejmenším dvacet pět let a mohl tam a leccos připsat sám, ale nevypadá to na jeho písmo. Poznámky zaslané Kircherovy by jistě někde měly být, ale kde? Je sice možné, že je padres nikdy nepřevezli do Mongragone, jako to udělali s VM a dopisem, ale spíše je možná, že si je předtím Kircher uložil na jiné místo.

Co je ale nejvíc překvapující je to, že výzkumníci zmínku o poznámkách přešli, jako by neexistovaly a že už je ani tehdy, když se objevil u Voyniche dopis, kde o tom Marci píše, nikdo je nikdy nehledal. Je jisté, že Marci těm poznámkám přikládal velkou důležitost, když je Kircherovi poslal a nezahodil. Můžeme dokonce hádat, že Barešovi v něčem pomáhal a že si teda sám podržel VM po několik let, jak hádá René Zandbergen. Marci byl velice dobrý v matematice, jak ukazují jeho knihy (jeho kniha o optice předběhla i samotného Newtona) a jednou se dokonce snažil vyřešit šifru švédského generála Bannera, spolu s Kircherem, jak dokazuje jeho jiný dopis.

Je zajímavé, že žádná z těchto tří zásilek (nebo dokonce čtyř, má-li Zanbergen pravdu) se nikdy nenašla. Pravda, první dvě byly asi jen kopie jednotlivých listů rukopisu,(možná dokonce obsahovaly i dnes chybící folia), ale v té třetí (čtvrté?) měly být Barešovy pokusy o vyřešení záhady VM. To by bylo závažným obohacením našich současných dokumentů, kterých není mnoho. Mohli bychom dokonce studovat Barešova řešení a udělat si dojem, o jakou šifru, písmo nebo dokonce jazyk šlo. Koneckonců Bareš byl době vzniku rukopisu daleko blíž, než my! A jak už jsem psal, mohl vědět něco, co my ještě nevíme.

Zatímco Marci tvrdí, že Bareš rukopis nikdy nevyřešil, nemohl ovšem vědět, zda třeba Bareš nebyl už ke konci svého života k tomu vyřešení hodně blízko. Dokonce je možné, že poznámky obsahovaly (nebo ještě obsahují? :-) celou historii rukopisu, když si Bareš uvědomil, že po jeho smrti se to už nikdo nedozví, a když ji nenapíše, že bude ztracena navždy. Možná, že to vše marci v poznámkách našela právě proto je Kircherovi poslal spolu s rukopisem. Poznámky by teda byly skvělým doplňkem trojice dokumentů, které máme: Marciho dopisu, Barešova dopisu a samozřejmě samotného VM.