Autor :
©Jan B. Hurych
Název :
VOJNIČŮV RUKOPIS - JAK JE TO S JEHO HISTORIÍ? (Díl 2, dokončení)
Téměř sto let už se výzkumníci VM pokoušejí najít průkaznou historii VM, která by pomohla dešifrování jeho obsahu a obrázků. V nedávné době se ale vynořilo několik objevů, které původní historii (lépe řečeno "scénář") uvedly v pochybnost. První díl tohoto článku je v předcházející kapitole. Zde je druhá, závěrečná část.
9) Nejasné podmínky exportování VM z Itálie. Jak už jsem napsal, prodej uměleckých děl cizincům už tehdy potřeboval povolení od úředníků italské vlády. To se mohlo ukázat jako velice obtížné, obzvláště pro samotný dopis. Nemáme žádné detaily o této transakci a jestli tam byly nějaké nesrovnalosti, mohly způsobovat potíže, dokonce i Vojničovi. V takovém případě ovšem slib, daný Vopjničem, mohl být určen aby ochraňoval i jeho. Je zajímavé, že jeho žena čekala s vyjevením tajemství až do své smrti, než konečně jej ve svém dopise vyjevila. Obávala se snad, že by ji mohli přinutit, aby VM vrátila nebo dokonce být za to pokutována? Podle poslední vůle byly majitelkami společně s Miss. Nill, sna d proto, aby se podílely i na tom tajemství.
10) Nezájem Jezuitů o ztrátu dokumentu, který patřil Kircherově muzeu. Zřejmě ale byly všechny tyto obavy zbytečné, protože ani italská vláda, ani Jezuité a dokonce ani Vatikán nihoho neobtěžovalani nežádali návrat VM či dopisu .Ovšem pokud byl VM padělěk, nebylo co žádat. Jezuité by navíc měli potíže dokázat své vlastnictví: VM už měl cedulku se jménem vlastníka, pátera Petruse Beckxe, 22ho generála Společenství Ježíšova (SJ), tj. Jezuitského řádu. Cedulka byla kdysi nalepena zřejme ilegálně na mhoho urkopisů , to aby se zabránilo zabavení italskou vládou v době tzv. Risorgimentu, a navíc byly převezeny do vily Mondragone. Porovnejme to s pověstí, jak Jezuité schovali své poklady v podzemí Klementina, když byli vyhnáni z Prahy Josefem II).
Nic se také neví o osudu VM v době zákazu SJ Vatikánem (1773 až 1814). Ukrytí rukopisů se dá pochopit, ale jistě se počítalo i s tím, že se rukopisy vrátí, až bude po nebezpečí. A situace už byla zcela normální v roce 1912, kdy Pius X dokonce koupil mnoho rukopisů z Mondragone pro vatikánskou knihovnu. Druhá možnost byla, že by mondragonští páteři nabídli VM i dopis Kircherově muzeu (nebo alespoň dopis, je tma totiž sbírka všech ostatních dopisů, které Kircxher dostal. Unikátní křestní jméno Jezuity Kirchera "Athanasius" totiž vlastníka jasně naznačovalo. To vše se už dostalo na veřejnost když Vojnič fotostatoval dopis (ne, nešlo o fotogtafii, ale o podobnou techniku) a ukazoval všem kopii už během svého života. SJ patrně nenašla o dokumentech žádný záznam a tak z jejich strany k žádné akci nedošlo anebo sami podezřívali podvod a v tom případě bylo nejlepší nedělat nic.
11) "Zázračný" objev Horčického "podpisu" ve VM. Na počátku bylo pouze Vojničovo tvrzení, že VM je skutečně rukopis z Prahy, o kterém mluví Marci ve svém dopise. Ten ovšem neudává žádné detaily a fakta o prodeji zase Vojnič držel jako smrtelné tajemství. Prostě zde nebyl dostatečný důkaz původu rukopisu. A pak se stal "zázrak": předtím údajně vymazané jmono Horčického bylo objeveno Vojničovými spolupracovníky, což vhodně dodalo hned tři důležité propojovací články mezi dopisem a VM:
a) Jméno Horčického, pražského šlechtice, potvrzovalo, že VM byl vůbec někdy v Praze
b) Horčický byl také dvořan Rudolfa II a tak zde máme i spojení s Rudolfem, naznačené už v Marciho v dopise.
c) zároveň zde máme i dobrou časovou shodu mezi Johnem Dee plus Rudlofem a mezi Barešem plus Marcim, která pokračuje ke Kircherovi.
Horčický teda mohl být považován jako předešlý majitel před Barešem (Vojnič už věděl o Barešovi z Maricho dopisu, ale patrně neznal jeho jméno). Ač zde tedy máme motiv, prostředky i příležitost dostatečnou k obvinění, neznamená to, že Vojnič sám padělal "podpis" Horčického. Ten tam opravdu mohl být dlouhou dobu předtím, než byl vymazán, i když nevíme ani kým. Na druhé straně někdo mohl zahrát na Vojniče krutý žert, třeba jeho pomocník. Takové věci jsou častější než bychom čekali - srovnej vtip s obarvenými žábami Dr. Kammerera nebo dokonce vtip, který si někdo udělal ze samotného Kircher (poslal mu falkešný rukopis s nemsyslným textem, Kircher ho "rozluštil" a vtipálek se mu pak veřejně vysmál).
Vojnič ovšem nepovažoval jméno Horřického jako jeho podpis, ale přímo jako "věnování" od Rudolfa II, i když bylo na nesprávném místě a zcela jinou rukou. Patrně ani nevěděl, jak podpis Horčického vypadá. ten obejvil až náš Karel Šlajsna, viz článek zde a i druhý podpis, objevený později. Čeho si ale Vojnič mohl všimnout, je to, že by tma pak byla gramatická chyba v latině: "Jacobi" je totiž genitiv, tedy "koho", dar by byl měl být "komu", tedy dativ, "Jacobo".
Uvážíme-li, že "podpis" je psán odděleným písmem (tj. písmena nejsou propojena) a písmo je velmi moderní a navíc neznámou rukou, můžeme zcela vyloučit jak Rudolfa tak Horčického a tím pádem lze dát původ "podpisu" do jakéhokoliv roku, dokonce daleko později. Je také podezřelé, že žádné vymazání nebylo zpozorováno před jeho "znovuobjevením se" a o známky vymazání nejsou dobře patrny ani dnes, díky poškození VM při Vojničově chemikém procesu. Zázračný "podpis" má ovšem všechny známky podvrhu a navíc poměrně amatérského. Bylo vůbec text někdy vymazán? Jisté detaily objevu popisuje jen Vojnič, ačkoliv svědků muselo být více. Jak ukazuje jeho tajný slib, asi měl ještě více tajemství, které čas od času maskoval dezinformací. Tak například historie se slibem "držet tajemství" byla svěřena jen jeho manželce Ethel a my ani nevíme, zda ji pak předala celou, slovo za slovem, Miss. Nill. Byl jeho "slib" reálný nebo jen deziformace k odlákání pozornosti? Je zcela pochybné, že by vedení Mondragone někdy vyžadovalo takový slib - vypadá to spíše jako slib daný spiklencům anebo si jej mohl Vojnič vymyslet, aby ochránil sám sebe.
ZDROJE DEZINFORMACE.
12) Mrs. Ethel Voynich and Miss Nill. Velmi málo lze verifikovat o těchto dvou ženách. Zatímco Miss. Nill zveřejnila dodatečnou informaci svěřenou jí paní Ethel, patrně opravdu k prospěchu nás všech, informace asi není není a ani nemlůže být kompletní a místy je i sporná. Je také zajímavé, že Vojnič nikdy VM neprodal - možná proto, že si zájemci nemohli ověřit historku o jehopředešlé koupi, možná pro nějaké jiné důvody. Například by jistě neprodával podvržený či ilegálně získaný dokument, jeho reputace by pak byla v sázce. Neobvyklý je tkké fakt, že podle jeho poslední vůle se staly obě ženy společnými majitelkami VM. Zavázal je snad ke společnámu mlčení? V tom případě ale obě jejich slib Vojiničovi porušily. Miss Nill ovšem mohla jen předstírat, že o tajemství nevěděla před rokem 1968. Ale je také možná, že nejen věděla, ale navíc dala tuto informaci de Riccimu už v roce 1937. V jeho katalogu MS8 je totiž zapsán dokument, o kterém se věří, že to je VM a Ricci se také zmiňuje o pomoci od Miss Nill - celých 23 let před smrtí paní Ethel.
Přitom před Riccim nebyl záznam o VM nikde v celé Itálii! Co se týká pozdějšího prodeje VM panu H.P. Krausovi, ten byl právě zaměstnavatelem Miss. Nill v té době a pokoušel se pak po několik let VM prodat, ale marně. A tak VM skončil jako dar univerzitě v Yale a je možné, že i tam můžeme naleznout část nezveřejěnného tajemství (jsou tam totiž i dopisy bratří Stricklandů).
13) Profesor William Romaine Newbold. Ten dovedl informaci z třetí ruky, popisovanou v Marciho dopise do úplného extrému a napsal knihu ( v roce 1921) kde "potvrdil" že autorem Vm je skutečně Roger Bacon. také tvrdil, že vyluštil VM kód a připsal Baconovi dokonce některé extraordinérní objevy. Nějakou dobu byl oslavován, ale defakto nikdy neuvěřejnil svoji metodu, takže nemohla být ani ověřena. První ji zkritizoval J.P. Manly a jeho rozsudek byl smrtelný: Newbold se diuametrálně mýlil! Je zde ještě jeden detail, týkající se historie kolem VM: Newbold tvrdil, že mu Vojnič v roce 1928 ( tedy dva roky před svou smrtí) tvrdil, že VM našel v jednom rakouském zámku. Je-li to pravda, pak mu ale "zapomněl" říci, jak se tam VM dostal z Itálie od Kirhcera ( is dopisem?) a proč to musel maskovat " nálezem" VM ve vile Mondragone, která je naopak v Itálii. Ovšem Čechy byly tehdy součástí Rakouska-Uherska a tak je možné, že jde opět o jistou dezinformaci, určené patrně ke svedení Newbolda z pravé stopy. Anebo si to Newbold jen vymyslel, aby zakryl skutečnou "nemondragonskou" pravdu, kterou naopak znal? Pochybuji, spíše byl obětí nějaké další šeptandy, podobné té, co citoval Marci. Celá záhadná atmosféra kolem VM ovšem mohla být jen propagace vymyšlená Vojničem, aby lépe prodal VM. Ovšem jak je vidět, ani se moc prodávat nesnažil, takže zde musí být ještě nějaký jiný důvod. Mohla to být také nezaplatitelná reklama pro jeho obchod s rukopisy vůbec.
14) Rukopis jako takový. Téměř každý výzkumník VM si všiml různých protikladů. Především nelze použít běžných metod pro jeho zkoumání. Nejen že jde o neznámého autora, neznámý jazyk a neznámé písmo, ale některé nálezy jsou propojené jen shodou okolností, vícevýznamové anebo si protiřečí. Jak už jeden výzkumník řekl: "každý objev s sebou přináší přinejmenším dva další problémy". Záhady jsou všude - třeba očíslování stránek anebo vedle elegantního, zkušeného rukopis zase příliš amatérské obrázky. Text, který neodpovídí kterémukoliv zatím zkoumanému živému jazyku a navíc prý nemožný dešifrovat, podle sttaistických námitek, uváděných známými šifrovacími experty. Záhadné obrázky nahých žen a podivná "potrubí" nám připomínají spíše anatomické sekce lidského těla než cokoliv jiného. stromomicko- astrologické kruhy s určitými, ale rozhodně ne se všemi znaky horoskopů, snad obsahují i části nebeské mapy či co - to vše ještě čeká na vyluštění. A není divu, že někteří badatelé považují VM za účelový podvrh a nělkteří dokonce přicházejí s teoriemi o "zakódovanám textu beze smyslu" (tak proč ho teda ještě kódovat?). Není třeba zdůrazňovat, že po téměř sto letech pátrání jsme vlastěn pořád ještě na začátku. Každá metoda se totiž zastavila, ještě než bylo dosaženo nějakých věrohodných výsledků, anebo - což je ještě horší - se pokračovalo až do zcela nesmyslných mystifikací.
15) Vymazaný podpis. Jak už jsem napsal, ani ono "vymazání" nebylo podrobně zkoumáno, hlavně proto, že je dnes ta část stránky zamaskována chemickým poškozením způsobeným Voiničovým zásahem. Opět, jeho historka je jen vágní a všobecně se myslelo, že někdo jen použil nějaké špatné chemikálie nebo ultrafialové světlo a že se "podpis" se najednou zničeho nic objevil. Podle Vojničova vlastního popisu tomu ale bylo takto: fotostatový papír byl omylem málo vyvolán a záhadná písmena se začala objevovat. Při dalším vyvolávání ovšem opět zmizela. To ale nestačilo Vojničovým asistentům a přidali jakousi chemickou látku, přímo na stránku rukopisu. Nápad s pozorováním pod ultrafialovým světlem přišel teprve později a používá se dosud. Aplikace chemikálií (patrně několikrát opakovaná) byla ovšem krajně neprofesionální a pravděpodobně i zcela zbytečná (pokud nemělajiný účel, například zakrýt něco jiného, například ono neexistující "vymazání"). To chemické poškození patrně navíc stále pokračoval po oněch téměř sto let a možná i ještě dnes.
16) Povídky kolem Rudolfa II a Johna Dee. Dvorní šeptanda, kterou cituje Marci ve svém dopise, zcela určitě vznikla v Praze a je to vlastně jen informace "z třetí ruky" od Dr. Míšovského. Kdo ji začal je těžko zjistit, ale asi to nebyl Dee, protože žádný prodej rukopisu Rudolfovi nezapsal a jeho úloha v té historce je zcela pochybná. Pravda, sbíral rukopisy po anglických klášterech a pravda, jednou osobně navštívil i Rudolfa, když byl v Praze. Ale jak sám napslal ve svých denících jeho návštěva nebyla úspěšná a jediná kniha, o které jednali, byla jeho vlastní The Hieroglyphic Monad a navíc Rudolf přiznal, že tomu příliš nerozumí. Tato hiustorka dává dvě nedoložené informace k už i tak pochybné historii VM. Nemusím ani dodávat, že ta šeptanda má váhu ještě dnes a je tak často opakována, že ji mnozí považují za nepopiratelný fakt.
17) Historka o Baconovi. I ta se už vyskytuje v Marciho dopise. Přinesl ji do Prahy možná nějaký cizinec a kdyby byla pravdivou, byla by ještě cennější: ukázala by totiž na možného autora VM. I když by bylo naivní od Bacona zašifrovat text, ale už ne obrázky: ty by jasně prozradily jejich spojení s esoterikou a magikou. O Baconovi totiž víme, že byl mnich, Františkán, a byl mnohokrát napomínám představenými pro jeho psaní, takže by jistě bylo od něj neopatrné přidávat ke jeho práci ještě toto riziko. Navíc písmo, styl ani obrázky se nepodobají těm jeho, co známe. Je také pochybné, že by Dee - nedělitelná část této historky - prodal tak cenný rukopis (pravděpodobně nejcennější, co měl) cizinci a navíc papeženci (sám byl totiž protestant). jedno zajímavé spojení s Baconem je přes již jmenovaného pátera Striklanda, jehož otec byl Angličan. Ten totiž napsal článek o Bonifáci ze Savoye, jinak též arcibiskupa z Cantenbury a současníka Rogera Bacona, takže znal zmínění Baconovi v Marciho dopisu a navíc byl zřejmě expert na tu dobu. Dopis musel vidět už před prodejem a jako dlouhodobý rezident Moandragone k tomu měl dost příležitosti. Ovšem, nevíme, proč raději neprodal VM papežovi - jaké kulturní bohatství by to bylo pro Vatikán!
18) A pak přišel Horčický . . .Nemáme žádné jiné spojení mezi nám a VM, vyjma jeho "podpisu" tamtéž. Víme, že je to zcela určitě jeho jméno: titul "z Tepence" byl dán pouze jemu a nebyl přenosný na děti. A zatímco hrad Tepenec existoval už 200 let předtím, než Horčický dostal svůj šlechtický titul, byl už v jeho době v rozvalinách a jeho jméno nebylo předtím v žádném jiném šlechtickém titulu. Horčický si jej zřejmě vybral pro nějaký důvod, který se už asi nedovíme. Už jsme se zmínili o tom, že onen "podpis" není jeho rukou a písmo není možno identifikovat s nějakou konkrétní historickou epochou (vypadá dokonce i jako tisková kurziva z dvacátého století). Ovšem přesto byl použit jako část oficiální historie rukopisu. (viz bod 11) . Jako autor nepřipadá Horčický asi v úvahu - i na pamflet, který kdysi napsal (a který vyšel tiskem) potřeboval pomoc učených Jezuitů. Jako majitel VM byl také dost bohatý na to, aby si rukopis koupil přímo od Johna Dee nebo od Rudolfa. Ano, byl tak bohatý, že dokonce půjčoval peníze samotnému Rudolfovi. Přesto vše Vojnič trval na tom, že Rudolf mu rukopis daroval, zřejmě abyt to přímo spojovalo VM s Rudolfem. Pravděpodobnější ale je, že to mohla být zástava na půjčku nebo dokonce vyplacení Rudolfova dluhu po jeho smrti (jakou sumu asi měl vždy praktickému Horčickému nahradit?). Víme, že už dostlal od Rudolfa zámel Mělník, který předtím měl jen jako záruku a cena VM byla daleko menší. Jestli kdy Horčický vůlbec VM vlastnil, Bareš ho zřejmě koupil - či jinak získal - až po jeho smrti. Horčického knihovna a většina jeho majetku tehdy přešla do rukou Jezuitů v Praze, ale tam o VM nemají žádný záznam.Není třeba dodat, že i tak by byla role Horčického jen pasivní, tj. jen jako majitele a sběratele rukopisů, nic víc. Někteří se sice domnívali, že "podpis" byl vlastně jeho exlibris, ale je na špatném místě a nemá logo ani datum, jako mají jeho jiná exlibris. Pokud by byl pravý, pak asi ne z jeho doby, patrně to tam napsal nějaký archivář a to až po jeho smrti. ještě později pak mohl být vymazán někým, kdo měl dobrý důvod zakrýt fakt, že Horčický byl kdyzi majitelem.
19) Moderní, nedoložené historky a knihy o VM. Oficiální hisotrie VM vedla k mnoha nedorozuměním, theoriím a fantaziím, které byly - a mnohé dosud jsou - přijaty jako úžasné průlomy do záhady VM a dokonce i jako geniální vize. Je ovšem pochopitelné, že výzkumníci museli použít hodně inspirace, aby překryli některé mezery, ale příliš mnoho spekulací bylo pak později bráno jako fakta, zvláště ty, které se týkaly obrázků ve VM. Některé iluze se objevují znova a znova. Například ač se nepodařilo žádnou rostlinu identifikovat "jako celou", jen vždy malou část, neodradilo to botaniky, kteří tvrdí, že tato část VM je prostě herbář. Jenže herbář je používán pro identifikaci existujících rostin a musí mít i potřebné detaily (viz Mathiolliho hebrář z šestnáctéhos století, přetožený později Tadeášem Hájkem do češtiny, kde jsou květiny vykresleny krásně do všech detailů). Žádnou takovou péči nevidíme ve VM: obrázky vypadají jako koláž z několika částí zcela různých rostlin, některé dokonce popírají tu biologii, kterou známe. Jiný případ: jazykovědci se pořád snaží dokázat, že VM je psáno v normálním, přirozeném jazyce a navíc nezašifrovaném, navzdory tomu, že se jim dosud nepodařilo najít takový jezyk, jehoi slovník, jeho jakousi-takousi gramatiku a dokonce se ani neshodují na společné abecedě.
Nedávno publikované knihy pak jsou už jen kompilací známých dat nebo literaturou připomínající "Šifru Mistra Leonarda" od Dana Browna: jsou velice napínavým čtením a také ony předstírají, že jsou založeny jen na faktech. Ve skutečnosti nejsou ničím jiným než smorgasbordem víceméně exotických nápadů.
Je vůbec VM skutečný, originální dokument? To záleží, jak se na to díváme: už ve středověku existovaly dílny, kde se vyráběly falešné rukopisy a pilní mniši v nich je psali tak rychle jak jen mohli. Ale vždy byly dělány tak, aby nebyly podezřelé, t.j. vypadaly jako skutečné a také aby se text dal přečíst. Nic takového ale VM nepředstírá, naopak chce být - a také je - záhadný od začátku do konce. Zřejmě byl napsán pro nějaký zvláštní účel, pravděpodobně vůbec ne proto, aby byl prodán. Ve středověku byly rukopisy poměrně nákladné a nikdo by nešel do tak náročné práce, aniž by neměl hned na mysli prodej, který je zde pochybný, zvláště když rukopis nelze číst. Je VM jenom hoax či bogus rukopis? Velice pochybuji. Dal by si někdo takovou práci a pak ani neumožnil nikomu najít metodu, jak ho přečíst (k potvrzení autentičnosti) případně i narážky na určitý původ a dobu? Už to by bylo podezřelé, Na druhé straně jej mohli vyrobit oni dva jezuitští bratři jakožto žert, i když nevidím pro to žádný důvod. Je ovšem pravda, že mohli vidět Marciho i Barešův dopis a vyrobit rukopis který by tomu odpovídal. Mohl to být i dětský nápad, psát jako Bacon, ještě když oba studovali v Mondragonea prolézali místní archiv. A proč to pak třeba neprodat Vojničovi jako pravý rukopis a tak zjistit, jak dalece lze oklamat odborníky? Vojnič pak mohl něco o tom objevit a podezřívat je až do své smrti. To mohlo být ono tajemství, které skrýval :-). Z toho důvodu pak nemohl nikdy říci celou pravdu, dokonce ani ne své ženě Ethel . . .
Nemyslím si, že někdy objevíme celou historii VM, založenou jen na faktech. Naštěstí tu máme jinou cestu: můžeme se snažit dešifrovat VM, tj text a obrázky, ať už je historie kolem VM pravdivá nebo ne. Nejtěšžší úkol je teprve před námi.
(konec)
Autor také děkuje všem výzkumníkům, jejichž dříve publikované informace zde použil, obzvláště John Reynoldsovi, Dana Scottovi, Berj N. Ensanianovi and Xavier Ceccaldimu (jehož zajímavá stránka je
zde)