back Autor : ©Jan B. Hurych
Název : KOLIK RUKOU PSALO VM?





V tomto článku se zabýváme teorií kapitána Prescotta H. Curriera, která tvrdí, že VM psalo více rukou (rozuměj autorů nebo písařů). Pokud by měl pravdu, mělo by to velký vliv na naší srovnávací studii možných autorů. .



30 listopadu 1976, na jednodenním semináři nazvaném "Nový výzkum Voyjničova rukopisu ", který se konal ve Washingtonu, prezentoval pan Currier dvě přednášky. Tam také poprvé vyslovil teorii, že na psaní VM se podílelo několik písařů, což prý lze dokázat nejen písmem, ale i statisticky odlišným "jazykem".

Dokument "Papers on the Voynich Manuscript" z téhož dne, který je zápisem jeho přednášky editedovaným spivatelkou M. E. D’Imperio (co napsala o VM knihu "Vojničův rukopis - elegantní záhada", která je dnes jakousi biblí pro všechny zájemce o rukopis) je prezentován v celém zněním na netové stránce René Zandbergena ( http://www.voynich.nu/extra/dimperio92c.html (stránka se ale bude brzo stěhovat, máte-li zájem, ťukněte si tam raději hned).

Currier tvrdí, že nejen našel v rukopise "několik rukou" ale i několik "jazyků". Tím chce zdůvodnit, že rukopis, jakožto hoax (podvrh), by bylo daleko těžší vysvětlit.

Jeho tvrzení se dá ovšem lehce vyvrátit: mnoho podvrhů bylo děláno při spolupráci několika osob. Co se týká jeho termínu "jazyk", on sám přiznává, že je to jen vágní přirovnání a jeho důkazy jsou dány vlastně jen statistikou textu. Vyhodnocení teda není lingvistické a může se totiž pořád ještě jednat o různé texty, které jsout jen náhodným seskupením písmen.

V první sekci, tzv. herbářové (folio 1 až 25), prý objevil jedne druh písma (a označil ho A) zatímco zbytek - folia 26 a výše - jsou "statisticky odlišná", tj. podstatně jiná. Zanedbáme fakt, že jeho číslování stránek je poněkud matoucí a uvedeme zde jeho souhrn.

- Herbářová sekce (stránky 1 to 112, každý list, tzv. folio, má dvě stránky, folio se vyznačuje stranou horní - index má r - a dolní - index má v.)
- Smíšená sekce (str. 113 - 132), zde neudává detaily
- Astrologická sekce (str. 133-146) většinou písmo A, poněkud více vyznačené.
- Biologická sekce ( str. 147-166) je písmo zcela jiné, označené jako B.
- Farmaceutická sekce ( str. 167-211, str. 167-173 a dvě folia (str. 193-198), vše v jazyce B, zbytek v jazyce A. Currier tvrdí, že v rukopise je až 9 rukou, ovšem sám uznává, že "jde možná jen o iluzi"!
- Receptová sekce ( str. 212-234) má jen jedno folio, ale zato zcela odlišné ofd ostatních. Jazyk je pak "modifikované B".



Potud Currier, ale už i předběžné pozorování vzbuzuje pochyby. Je zajímavé, že Currier nalezl jen dva jazyky, ale o to více rukou, takže už to svědčí o slabosti jeho teorie. Modifikovaná ruka (míněn autorův rukopis - vidíte, čeština má pro to bohužel stejný výraz jako pro "dokument psaný rukou") je sama o sobě nesmysl - buď je to ta samá ruka třeba téže, ale starší osoby, pak je ovšem zbytečné to vůbec rozlišovat, nebo je to ruka zcela jiná, ale pak to není žádná modifikace. Další výzkumníci jen ještě přidávali další "ruce" čímž celou teorii jen zkompromitovali.

Currier tvrdě odmítl pokusy přijmout jiné vysvětlení, aniž by například uvažoval, že lidský rukopis se mění s časem (stáří, nemoc - ať tělesná či dušební, zranění, vliv léků či dokonce alkoholu) a že je dokonce možné, aby se měnil i zpět ( například u ruky v době zranění či u alkoholu po vystřízlivění. Specielně u spisů, kde sepsání trvalo autorovi dlouhou dobu, se zcela nutbě musí s nějakou změnou počítat. Pak zde máme mechanické faktory: ostrost pera, hustotu inkoustu a hrubost povrchu pergamenua; i ty je třeba vážně uvažovat a ne předem eliminovat.

Na druhé straně, statistické změny v textu jsou možné, ale jejich podoba s určitou "rukou" může být čistě náhodná nebo dokonce fikticní (jak o tom vědčí neumérně velký počet Curierových "rukou"). Mechanické důvody zkreslení písma u téhož "pisatele", tj. ostrost pera, hustota inkoustu a hrubost povrchu pergamenu se právě mohou projevit jen v určitých interbvalech a lze je při dostatečném zvětšení celkem dobře odlišit.. Statistické rozdíly v textu jsou jovšem zcela reálné, ale jejich umělé přiřazení ještě nezaručuje, že se shodují s tou či onou rukou. Může jít prostě o tutéž ruku, ale prostě jiný obsah: tak například astrologické stránky používají jiný slovník i stavbu vět, než třeba prostý herbář. Jak je ale možné, že pisatel "jazyku" B měl najednou tolik rukou? :-). Spíše jde o stejného pisatele a o ruku, která zestárla. Pochopitelně, použily-li se při kódování rukopisu různé šifry pro jeho různé díly, rozdíl je také vysvětlitelný jinak než různými pisateli. Rrovnice "rozdílné ruce = různé mozky" prostě neplatí v obou směrech. Pokud se jednalo o různé písaře (kopisty), pak by každý potřeboval svého, zcela jiného autora.

Vzhledem k výše uvedenému,i klasifikace Curriera jsou nešťastné: místo "ruky" měl použít termín "rukopis" (míněno písmo), protože "ruka" ještě nemusí znamenat i autora. Podobně "jazyk" by se měl nahradit termínem "obsah", tedy nejde o různý dialekt, ale o různý text či data. Protože jeho termíny zanecháváme, abychom to ještě více nepopletli, dáváme je ale raději do uvozovek.

Jeho tvrzení, že až pět písařů pracovalo na rukopise ovšem nevysvětluje, proč používali jen dva jazyky a ne jeden nebo dokonce hned pět. Největší rozpor ale vidím v tom, že "ruce" jsou od sebe rozlišeny pouze Currierovým vizuálním pozorováním, zatímco statistické vyhodnocení textu je zřejmě vědecké a tudíž více spolehlivé.

V dalším jsem použil jsem Currierovy obrazky na http://www.voynich.nu/writing.html, k rozlišení. Zde se musíme pozastavit na jeho prohlášením, že "je divné, jak mohl grafologický expert porhlásit, že VM je psáno jen jednou rukou., Vždyť je to zřemé, že jde o více rukou a já nevím, jak někdo s takovou expertízoou může něco takového říct!" V jedné větě tak přiznává,že sám tuto expertízu nemá, ale že přesto musí mít pravdu on. Zdá se tedy, že nejen jeho teorii nepodpořili odborníci v grafologii, ale že jeho terii podporují jen statistické nálezy v obsahu VM. On ovšem použil svou vlastní, arbitrárně přiřazenou abecedu a pochopitleně také hned předpokládá, že správnou. Jeho postup byl ovšem spíše emocionální, než logický: nejprve si všiml písma a pak to dokazoval statistikou. Co má obsah vůbec co dělat s písmem, nám bohužel vysvětlit nedovede.

Ovšemže se písmo musí vždy studovat separátně, aby se výsledky neovlivňovaly , obzvláště jednalo-li se o písaře a ne o autory. Pokud má Currier pravdu, pak by stačil pro ejho teorii stačil jen grafologický dů kaz. Víme totiž, že člověk nemůže jen tak lehce měni své písmo, ty zvyklosti získané lety. Většinou píše a přemýšlí o tom, CO píše, ne JAK píše. Ovšem obsah, to je něco jiného: ten je plně ovlivňován pisatelem a může ho měnit podle libosti. A přitom vůbec nemusí měnit svůj rukopis.



N8š výzkum by měl tedy potvrdit nebo vyvrátit jeho teorii z hlediska čistě grafologického. Abychom se teda vyhnuli námitce, že používáme jiné části rukopisu, použijeme stejné vzorky písma, jako on, vzi níže.

   


Mary D'Imperio, autorka článku "An Application of Cluster Analysis and Multiple Scaling to the Question of "Hands" and "Languages" in the Voynich Manuscript" souhlasí s Currierem v tom smyslu, že posuzuje jen jeho statistiku - jeho expertizu jaskožto grafologa-amatéra vůbec nebere v potaz. Také ve své knize "The Voynich Manuscript - an Elegant Enigma" se zmiňuje o tom jen útržkově. Navíc ale cituje čláknky Curriera, které nebyly publikovány a které sjem neměli k dispozici. N8m ovšem stačí přímo jeho vzorky. Zajímavé také je, že se tam zmiňuje, jak Currier dal počítačovým expertům přesně vybrané vzorky písma a chtěl na nich předem jen určené operace, které také sám zvolil. Jak probíhala statistika, víme zhruba z jejího článku a nemáme důvod ji kritiozovat. Na druhéí straně ale máme pocit, že grafologická analýza na sebe ještě nechal čekat.



První oblast, kterou jsme studovali, je zobrazena níže a jsou to jen zvětšené výřezyz jeho vzorků:





Jelikož se "ruce" A a B liší nejvíce ze všech rukou", soustředíme se jen na ně, jakožto an nejhorší případ.. Pravda, písmo vypadá jinak, ale už také hned vidíme hlavní důvod: pero bylo tupé, opotřebované, a inkoust v druhéom vzorku má jinou barvu a hustotu: roztéká se a vsakuje víc než u prvéhop vzorku. Druhý vzorek je také tmavější a jak sken z Beinecke naznačuje, šlo také o hrubější pergamen. Tyto rozdíly ale nemají nic společného s tou či onou "rukou" a proto se raději soustředíme přímo na písmena, jejich tvar a vzájemné dimenze. Nejprve ale uvedeme grafologická kriteria:

1) Sklon - je typické měřítko individuality, většinou je stejný po celý text. Tam, kde se základní linka ohýbá, musíme měřit úhel od ní, ne od horizontály. Dělá se řada měření a zapisují se výskyty různých úhlů do skupin: 90 stupňů, 80, 70, atd. Skupina s největším počtem zápisů je reprezentační úhel (říká se mu grafotyp).
2) Tlak - se vyznačuje hlavně tlouštkou čáry a kromě tlaku ruky závisí i na peru a inkoustu. Lidé se zraněním či onemocněním ruky mají obvykle "silné" písmo, ale to neznameníá, že mají také normálně "těžkou" ruku.
3) Úprava - tj. pěkné nebo nedbalé písmo, to se ale těžko měří. I zde má vliv pero a zdravotní stav, ať už fyzický nebo mentální. Většinou je kopírováný text upravenější než psaní přímo z hlavy, protože nevyžaduje velkou mozkovou činnost :-).
4) Rytmus - zde sledujeme, jak písmo "plyne", zda je přerušované a podobně, ovšem různí lidé reaguji na jinak stejné podmínky různě.
5) Okraje a mezery - tj. mezery mezi písmeny, mezi slovy a mezi větami. Profesionální kopisté mají většinou písmo kompaktní, stištěné a navíc pravidelné.
6) Změny v rukopise - tj. pro stejnou osobu. Pouze zřídka uvidíme změny na stejné stránce. Navíc nevíme, co je "změna" a co je už "druhá ruka". Jen podle větších úseků textu m.žeme posoudit, kdy se změnil pisatel. Toto profilování jsme raději nedělali. Je zajímavé, že sklon písma se prý s věkem nemění.
7) Pokles řádku - je dán monoha faktory a obvykle je specifický pro tu danou osobu. Linky nikdy nejsou přesně horiuzontální a profesionální písaři si proto ve středověku kreslili pomocné linky. Nic takového ve VM není a tak text běží tu nahoru tu dolů, podle toho kolik zbylo místa po nakreslení obrázků, které byly zřejmě to první, co autor udělal, rpotože je místy jasně vidět, jak se jim vyhýbal.

8) Grafické zóny - tj. spodek, střed a vrcholek písma. Maí být zhruba stejně vysoké, a i když se písmo elektronicky zvětší, jejich poměr se nemá měnit. Jinak je to dobré, spolehlivé kriterium pro individualitu.
9) Změna rozkmitu či tahu - úhel se může měnit ke konci slova. Leváci se nepoznají podle úhlu, ale podle jeho trendu, tj. změny úhlu během řádky. Rozbití písmena na úseky, změna směrů a různá zakřivení, to vše je také individuálním znakem.
10) Roztřesená ruka - nemusí to být jen stářím, ale i nemocí. Někdy je vidět, jen když písmo zvětšíme, ale apk to nic neznamená.
11) Velká písmena - ve VM máme jen č "vysoká" písmena, ktrerá navíc mohou znamenat něci jiného - nemůžeme je tedy hodnotit tak, jako malá píásmena.
12) Horní smyčky - zde jen srovnáváme dvě velikosti smyček, charakterový význam smyček zanedbáme.
13) Dolní smyčky - jekož VM je jediný exemplář, nevíme, zda písmo je typické, tj. tak navržené nebo zda písař(i) měli svoje specifické zvyky. Opět jen srovnáváme stejné symboly obou vzorků, jejich velikosti a relativní dimenze.
14) Stínování - věří se, že VM bylo psáno perem (brkem) , které bylo řezáno do tvaru, jak ho ještěznáme např z plnicích per, tj. rozříznuté uprostřed pro odtok inkoustu. Stínování u tkaového pera je možné jen směrem dolů nebo do stran. Tlouštka stínů, začátek a uikončení tahů jsou dobrá specifická kritéria.
15) Individuální písmena - se liší od osoby k osobě. Pokud ne, pak jde o stejnou ruku. Písmo Vm je ale tka zjednodušené, že je těžko uplatnit individualitu. Ač to dělá srovnání o to těžší, o to absrdnější je tvrzeni, že se jinaá "ruka" dá poznat na první pohled.
16) Pokrytí stránky - tj. stěsnání, vyplnění plochy a změna velikosti písmen, to vše se posuzuje.
17) Ostatní - barva, inkoust, pero - o tom sjme už mluvili.

Provedli jsme srovnání obou vzorků a výsledky jsou zde v tabulce:

Kriteria A B
Sklon pravý úhel blízko k pravému úhlu
Tlak normální vyšší, viz poznámky
Úprava upravené víc nedbalé, ale ne drasticky
Rytmus normální rychlejší
Okraje a mezery nepravidelné nepravidelné
Změny v rukopise malé pro stejné folio malé pro stejné folio
Pokles řádku nepravidelný nepravidelný
Grafiké zóny stejně velké stejně velké
Změna rozkmitu nepatrná nepatrná
Roztřesená ruka ne zanedbatelně
Velká písmena ne ne
Horní smyčky stejné téměř stejné
Dolní smyčky stejné téměř stejné
Stínování konzistentní konzistentní
písmena viz poznámka viz poznámka
Pokrytí ne ne


POZNÁMKY K TABULCE:

1) Sklon - rozdíl sklonu u obou vzorků je opravdu velmi malý, a navíc spíše ve smyslu k horizonálu, což není přesné. Pokles linky je většinou na konci řádků, ale není konzistentní: někdy jde nahoru, někdy dolů, což je asi dáno vzdáleností od obrázků..
2) Tlak - "Ruka" B má větší tlak na pero, ale to je ostatně také třeba, bylo-li pero tupé či pergamen hrubý. Také hustota inkoustu hrála jistě roli - zde byl zřejmě nový, řidší. .Rozhodně to víc oblivňuje tlak než různá ruka.
3) Úprava - "Ruka" není tak úpravná jako A. Jenže A bylo na čátku psaní rukopisu, kde si pisatel jistě dával pozor a věnoval se i úpravě. U folia č. 26 už asi tu úpravu trochu ztratil :-).
4) Rytmus - vypadá to že B "plyne" lehčeji, bez dlouhých pauz, které jsou vidět, když si pisatel dává se psaním práci. Je také možné, že na začátku pisatel nezvládal nové, dosud neznámé písmo,a by mohl psát dost rychle, ale pak dostal určitou zběhlost a tím i nedbalost.
5) Okraje a mezery - Pro obě "ruce" je společné, že mezery mezi slovy se mění, ale skoro bychom řekli u obou podobně. Okraje se liší, ale protože se liší i od folia k foliu, nemůžene z toho dělat nějaký závěr.
6) Změny v rukopise - během řádku žádné, v celé stránce málo, a to v obou případech.
Pokles řádku - uvedeno výše. 8) Grafické zóny - poměry výšky zón jsou konzistentní, viz níže.
9) Změna rozkmitu - změny jsou normální, měříme-li k základní čáře (která není přesně horizontální), a to u obou vzorků.
10) Roztřesená ruka - není vidět pro vzorek 1, velmi málo pro vzorek 2. Vůbec se zdá, že "ruka" B je vlastně také A, ale u staršího, unaveného člověka.
11) Velká písmena - neuvažována.
12) Horní smyčky - poměr je konzistentní v obou případech
13) Dolní smyčky - jsou si podobné, viz obr. níže.
. 14) Stínování - prakticky stejné, závisí patrně nejvíc na peru.
15) Individuální písmena - ta hrají největší roli. Udělali jsme několik srovnání, některí jsou na obrázcích níže.
16) Pokrytí stránky - se mění v obou případech od stránky ke stránce a je víceméně náhodné.
17) Ostatní se liší od folia k foliu, ale zase ne tolik jako by se lišilo od "ruky" k "ruce". Pisatel musel během psaní doplňovat inkoust, začínat nový pergamen atd. Také pero se opotřebovávalo a my můžeme v některých místech příno tušit, kdy si přiřezával pero.

Z tabulky vidíme, žeani jeene faktor jasně nenaznačuje, že by šlo o dvě různé "ruce".Pro jistotu jsme ještě srovnávali individuální písmena (zde v oblasti označené stejnou barvou).







Detailní obrázky jsou v tabulce. Hledali jsme specifické vlastnosti, jako jsou dimenze, jejich poměr, segmenty, jejich směry a podobně. Pochopitleně jsme zkoumali víc vzorků než je tu zobrazeno, zde jde jen o to ukázat, jak podobné si jsou.

Vzorek "ruka" A "ruka" B
červená
zelená
fialová


Tak například poměry dimenzí (značených černě) jsou si velice blízké a i když bylo zvětšní možná u každého nepatrně jiné, v poměru dvou dizmenzí se to vyruší. Typický segment, označený rudě, je přítomen u obou písem. Ač teda na první pohled vypadají písma odlišná, je to způsobeno hlavně perem, inkoustem a trochu i pergamenem, rozhodně ne "jinou rukou".

Pochopitelně, že jsou zde písmena značně zvětšená, což zvětšuje i rozdíly. které není vidět obyčejným okem, ale to nás nesmí mýlit. Pokud Currier něco viděl, muselo to být bez zvětšování, neboť s eo tom nezmiňuje, aniž by nějaká měření vůbec dělal.

ZÁVĚR: Na základě striktní grafoanalyzy jsem přesvědčen, že "ruce" A a B jsou ty samé a pokud se vyskytují rozdíly, jsou náhodné a rozhodně daleko menší, než aby nás to opravňovalo mluvit o dvou rukách či dokonce "podrukách". Další výzkum je pro náš účel zbytečný, protože neslouží žádném praktickému použití. K řešení VM nic nepřidává a není historicky či jinak potvrzen. Můžeme tedy přistoupit ke srovníání rukopisů možných autorů VM v příštím článku na zakladě srovnání s písmem z kterékoliv části VM. Pokud nějakou podobnost najdeme, rozdíl bude asi větší, než je mezi A a B.

Co se týká různých "jazyků" ve VM, to se ovšem dalo předpokládat a platí to, i když uznáme, že VM napsala jen jedna "ruka". Na rozdíl od osobního rukopisu, který se jinak těžko mění, měl autor při tvoření textu doslova "volné ruce" a neomezené možnosti. To ovšem patří do zcela jiné oblasti výzkumu.