back Autor : ©Karel Šlajsna
Název : ROGER TAYLOR - PART II. - PLÁČ PRO ROGERA





Roger seděl v koutku baru U posledního hvědnanu a šťoural se v salátu, který mu přinesly ke kotletce. Ta vypadal spíš jako pravěká fosílie tak se do ní odvážil pustit až po dlouhém váhání. Uvažoval o tom, zda má být rád, že přežil setkání s pirátem Morganem, nebo si stěžovat nato, že si ho pak stádo vyšetřovatelů vzalo do parády.
Stejně jim nemohl říct víc než jen to, že Morgan a jeho parta mu vtrhli do řídící sekce, během vteřiny ho svázali do uzlíčku a pohodili do kouta, jako použitý kapesník. Pak z jeho lodí letěli na jeden z asteroidů Vnějšího pásu, kde už na ně čekala loď, kterou ovšem Roger neviděl. Z jemu neznámých příčin ho nechali nejen na živu, ale před odchodem mu dokonce uvolnili i pouta.




Detektivové kolem něj běhali a štěkali své otázky jako vzteklí psi. Navíc mu sebrali peníze, které za přepravu dostal s tím, že pocházejí z loupežného přepadení banky na Fobo.

Nakonec, když už byli všichni unavení, uznali detektivové, že Roger s Morganem není spolčen a přehodili ho soudci s koženým obličejem. Ten ho během vteřiny, aniž déle studoval jeho složku, odsoudil k pokutě dvou tisíc hvěznanů. Roger neměl na kontě ani pět set, což by znamenalo, že by mu zabavili jeho jediný majetek- jeho malou dopravní loď Modrou Sáru a tak se v momentě, kdy ho propustili, vydal ke své lodi a urychleně odstartoval dřív, než ho mohli zablokovat.

Teď tedy seděl v baru a krom neradostných myšlenek se věnoval i neméně neradostným pokusům o konzumaci jídla a tak si nevšiml, že na parkovišti přistála loď se znakem soukromé detektivní společnosti a vylezl holohlavý, vytáhlý muž, vklouzl dovnitř a jen tak letmo se rozhlédl a už si to kormidloval do kouta, kde Roger udatně zápasil s kotletkou. Blýskl se mu před obličejem licencí a vycenil koňský chrup: „Pan Taylor co? Myslel jste si, že se vyhnete placení? To jste se ale móc zmýlil. My si totiž umíme lidi najít všude i když se zdá, že vesmír je dost velký na to aby se v něm člověk ztratil. Jenže takový jako jste vy já mám už dávno prokouknutý. Všichni skončej v první putice, která se namane.“

Ani jeden z nich si nevšiml, že mezitím přistál další člun, tentokrát s televizním štábem. Vyhrnuli se ven a nacpali se dovnitř právě v momentě, kdy se holohlavec už- už připravoval na to, že Rogerovi jednu ubalí. Stáhnul jí bleskově, jako kdyby ho uštkla kobra. Platinová blondýnka rozjařeně sdělovala do kamery: „ A tady ho konečně máme! Je to náš velký hrdina, který stanul tváří tvář neohroženě tomu nejobávanějšímu zločinci současnosti.“

„ Vy“, obrátila se k vymahači dluhů, „ jste jistě jeho přítel, který mu přišel poblahopřát a potřást jeho pravicí, není-liž pravda?“
Oslovený před magickým okem kamery měkl jako máslo: „A-ano, vlastně ano.“ a dal se na kvapný ústup. Blondýnka nastrčila mikrofon Rogerovi až téměř do nosu. „Můžete našim divákům, říci své bezprostřední dojmy?“ Rogerův krk byl dokonale utěsněn a nevyšlo by z něj v tuto chvíli jediné slovo, i kdyby mu mělo zachránit život. On sám toužil zahrabat se na místě do podlahy.

Když reportérka viděla, že z něj nic nevydoluje, shovívě se usmála a protože s tím již měla bohaté zkušenosti, bez problémů navázala: „Chápu, jste dosud v šoku, protože to jistě bylo děsivé, vzrušující a zároveň….“

Žvanila by takhle ještě chvíli, aby vyplnila vysílací čas, ale na parkoviště mezitím přistávaly další a další lodě. Z jednoho se vykolébal mohutný stařec v doprovodu dalších dvou kmetů a nesl na červeném sametu jakousi medaili jako by to byl ten nejposvátnější předmět celého vesmíru. Z další pak vyběhl dav ječících pubertálních fanynek a hned se venku smíchal se skupinkou podivně oblečených osob z kategorie čumilové.

Dav vrthl dovnitř jako uragán a obklopil šokovaného Rogera, který zažíval pocit myšky, která omylem zbloudila na směn koček.
Odevšad na něj někdo něco volal, blýskaly fotoaparáty a nikdo si nevšiml, že mezitím přistála na místě pro velmi vzácné hosty luxusní jachta té nejmodernější konstrukce. Otevřely se dveře a vyklopily schůdky potažené sametem. Pak vystoupil lehce prošedivělý muž v bezvadném obleku barvy pepř a sůl v doprovodu dvou mohutných svalovců. Šli před ním a klestili si hrubě cestu davem až se konečně zastavili před Rogerem a tyčili se tam jak dva monolity. Jejich pán mezi nimi prošel a s despektem si ho Rogera přeměřil: „ Pan Taylor?“

„Ano,“ pípnul oslovený.
„No představoval jsem si tě trochu jinak, abych tak řekl , víc chlapácky, ale to nic. Jmenuji se Valdron a chci si tě najmout.“ Jen tak mrkl a jedna z goril se hned hrnula odsunout mu židli a očistit sedátko obrovitým bělostným kapesníkem. Přesto si Valdron sedl velmi opatrně a štítivě se podíval na ne zrovna nejčistší ubrus.
„Jste zatím jediný, který přežil setkání s pirátem Morganem. Pomůžete mi ho dostat. Ne kůli odměně, jsem majitelem Jižní dopravní společnosti a mám peněz dost, ale pro dobrodružství, vzrušení z lovu.“

Takhle nějak si najímali v dávné minulosti bohatí lordi domorodé stopaře, aby je v případě nebezpečí šelmám, které lovili předhodili jako návnadu. Pokud vůbec Roger nějaký majetek měl, byla to jeho osobní svoboda a tak jasně řekl: „NE!“ „Ne?“ Valdron zbrunátněl, vstal a zařval: „ Mě se neříká ne, rozumíte? Neznám ne. Všechno se přeci dá koupit, tak si řekněte cenu. Celou odměnu za morgana? Dobrá, máte ji mít. Je to dost velká suma na to,aby si šupák jako jste vy užíval, co hrdlo ráčí.“

„Nejsem na prodej.“
Roger vstal, obešel strnulého Valdrona i jeho ochranku, položil na pult peníze a vyšel ven. Dav, který se před ním rozestoupil, se opět z ním zavřel a hrnul se také ven.
Valdron konečně ožil a chtěl Rogera dohnat. Ten ale měl náskok a v cestě mu také stál celý ten pestrý dav i televizní štáb, kde blondýnka neustále pokřikovala: „Točte to, točte to, to bude trhák!“

Vedle Rogerovy Modé Sáry stál obrovitý policejní křižník a u něj vypasený plukovník: „Rogere Taylore poletíte semnou k doplňujícímu výslechu.“
„Je můj,“ křičel Valdron.
„Rogere, chceme tě.“ ječely fanynky.
„Nechte našeho hrdinu na pokoji,“ skandovali obdivovatelé. „Koukej zmizet ty obtloustlá uniformo!
„Toč to, toč to,“ bloncka do toho.

„Rozejděte se, nebo bude použito síly,“ hulákal důstojník. Odpovědí mu byl ze všech stran ďábelský chechot. Nikdo ho neposlouchal a v nastalém zmatku Roger využil příležitosti, vyklouzl od policisty jako úhoř a vpadl do své lodi. Bylo to na poslední chvíli. Venku propuklo šílenství. Roger se krčil pod řídícím pultem a poslouchal zvenčí kakofonii výstřelů. Na lince se objevil agent pohřební služby, ale sotva zjistil situaci, polekaně se odpojil.

Konečně se rozhostilo ticho. Roger otřesen doklopýtal k obrazovce. Naskytl se mu úchvatný pohled. Z většiny lodí se kouřilo a byly zralé t do šrotu, jedině Valdronova jachta stojící opodál byla neporušená. ale mimo ní tu byla ještě jedna loď. Velká a hrozivě černá.

Roger opatrně vyšel ven. Sotva se jeho bota dotkla betonu, ucítil v zátylku studený dotek hlavně. Mrknul tím směrem. Holohlavý vymahač tam stál, hubu od ucha k uchu: „Tedy ty jsi horší než celá armáda, podívej jaký čurbes jsi tu za chvilku udělal, ale na mě si nepřijdeš.“
Sklonil hlaveň a protáčel žoviálně zbraň na ukazováčku. Přesně v tom okamžiku se za nimi ozvalo: „Bejt tebou taktu pistoli rychle pustím.“

Tvář vymahače se během mžiku změnila z naprosté spokojenosti na výraz děsu.

Ten hlas byl Rogerovi bolestně známý. Tenhle den byl naplněn samými jobovkami a tak jedna navíc už nic neznamená, myslel si Roger a risknul pohled. Stál tam obávaný mezihvězdný pirát Morgan a mířil na holohlavce tím nejtěžším kalibrem. Cenil se na Rogera: „ Po tomhle čísla co jsi tady předvedl by jsi se měl rychle ztratit a někam se dobře uklidit?“ Roger jen kývl a vydal se ke své lodi..