Autor :
©Karel Šlajsna
Název :
ROGER TAYLOR- PART IV.- MINULOST.
Kdyby Rogerovi někdo ještě před pár lety řekl, aby vlezl do takové rachotiny ve které zrovna teď letěl, určitě by se mu vysmál. Výrobní štítek na ovládacím pultu tvrdil, že je řízena nejmodernějším výrobkem firmy Summers z Jadonie, ale let se díky jeho řízení podobal spíše skokům žáby, která se vrací z flámu a ani uvnitř nic nefungovalo tak, jak by přesně mělo. A to scany nestydatě tvrdily, že je vše v normálu.
Rogerovi se z toho dělalo špatně od žaludku. Jediné, co mu dokázalo zlepšit náladu bylo to, že i dálková parabola měla jisté výkyvy a tak všichni ti reklamní agenti a další otravové měli značně ztíženou práci četnými poruchami. Znamenalo to sice i zhoršený příjem První mezihvězdné, ale když o tom Roger přemýšlel, došel k tomu, že to stojí zato.
Měl z toho radost ale jen do té doby, než displeje a obrazovky potemněly zcela. Roger vyletěl z křesla a zděšeně začal mačkat na vše co mu přišlo pod ruce. Výsledkem bylo jen to, že se ozvalo táhlé písknutí a obrazovky se krátce rozsvítily a pak byla opět tma a ticho. Roger vypěnil a prudce do pultu několikrát kopl.
Z tiskárny vylezl jako had proužek papíru. Stálo tak: Upozorňujeme zákazníky, že toto je kvalitní přístroj vyrobenou tou nejmodernější technikou firmy Summers. Chcete-li aby vám dobře sloužila, chraňte ji pře mechanickým poškozením.
Zároveň se opět rozsvítila obrazovka a objevil se na ní elegantní stříbřitě lesklý robot a začal upjatým hlasem: „Promiňte pane, malé odmlčení 14272-5-2.“
Veledůležitě si odkašlal a začal předčítat z desky, kterou odněkud vylovil: „Podle zákona o robotech, sbírka 90, svazek 16, oddíl 10. písmeno C, má každý robot právo provést servisní sebekontrolu podle svého uvážení. Neměl jste tudíž právo ho fyzicky napadnout. Měl by jste vědět, že takové jednání přispívá k podkopávání jeho sebevědomí, jehož následek je postupné snižování intelektu. Příště z toho naše korporace vyvodí pro vás velmi nepříjemné důsledky, jejich následky si přičtěte na svůj vrub.“ a robot se s hrozivým skřípavým zvukem odpojil.
Roger si ulehčeně oddychl a byl rád, že to takhle dopadlo. Vždyť si řídící počítač mohl vybrat volno zrovna když by loď prolétala kolem roje meteoritů. To by pak už asi neměl vůbec žádné starosti.
Vzpomínal na pilotní školu, kde je učili, že největším nebezpečím pro letce jsou meteority, driftující černé chobotnice a obávaný mezihvězdný pirát Morgan.
Roger Taylor měl před sebou skvělou kariéru. Jeho otec byl v císařově elitní letce a tak se rozumělo samo sebou, že Roger bude též letec. V té dávné době se to ještě bralo gruntovně a nováčci dostávali řádně do těla. O pilotní školu byl obrovský zájem, na prvním soustředění se skoro nevešli na Kongresové náměstí, ale už po týdnu jejich řady řádně prořídly. Po měsíci jich byla třetina a po roce jen jedna třída.
Teprve tehdy se dostali na praxi. Roger byl přidělen na křižník Armstrong, který poletoval po periférii a navštěvoval obydlené světy, aby jejich obyvatelům přinesl kulturu a vědění. Protože ne všichni dobře chápali dobrodiní, kterého se jim dostává, bylo nutno jim to vysvětlit důkladněji a přesvědčit je o účelnosti. Právě proto tu byl mohutný bitevník, aby přesvědčování dodal patřičného důrazu.
Loď byla pro tyto případy vybavena deseti plně vyzbrojenými výsadkovými plavidly, které v případě, že obyvatelstvo odmítalo humanitární pomoc, provedly menší akci, po které téměř vždy tito primitivové ihned pochopili, jak je pomocná ruka jim podávaná pro ně výhodná. Většinou ovšem stačilo, když se mohutný bitevník usadil na obloze a bylo jasno. Někdy ovšem byli obyvatelé velmi zatvrzelí a to, pak byl použit veškerý arsenál. Mělo to tu nevýhodu, že pak už nebylo koho přesvědčovat.
Byla to celkem pohoda, ale jen do té doby, než byl křižník převelen k dalším a velení převzal mladý princ Juan II. , aby si získal „bojové zkušenosti“ a tedy i potřebné odůvodněni k povýšení.
První chybu udělalo velení, když k sobě dalo lodě, které nikdy předtím spolu neoperovaly a měly i různé parametry. Druhou bylo to, že ješitný a nafoukaný princ, kterému se nikdo neopovážil odporovat a který neměl žádné zkušenosti, se stal vrchním velitelem. Udivují bylo již jen to, že se všichni dostali bez vážnější nehody téměř až k cíli výpravy.
Roger v té době již byl uznáván za kvalitního pilota a tak létal na průzkumy sám. Účelem těchto průzkumů bylo letět před svazem, s obzvlášť silným radarem prohledávat okolí a upozorňovat na případné nebezpečí, především na roje meteoritů.
Obrovitý roj uviděl i Roger a bleskově hlásil: „ Velký meteorický roj 17 vpravo, poloha 12, 54!"
„Rozumíme," ozvalo se z velitelské lodi, ale nic se nedělo, všechny lodě pluly dál stejným směrem. Roger opakoval své hlášení na mateřskou loď. I tady potvrdili příjem nicméně ani tam nezměnili směr. Roger tedy ignorujíc všechny předpisy, se naladil na princovu osobní frekvenci a předal hlášení přímo jemu.
„ Ty drzoune,“ odpověděl Juan II., nestarej se o to do čeho ti nic není nebo skončíš na trestanecké kolonii na Dark Star.“
Roj se blížil. Roger trhnul řídící pákou a člun nabral únikovou rychlost. O deset minut později došlo k prvnímu střetu. Další následovaly. Ty lodě, které byly zasaženy, neřízené narážely do dalších. Roger na tu zkázu fascinovaně zíral neschopen myšlenky.
Příšerné divadlo ostatně netrvalo dlouho. Celá flotila byla zničena a vraky se promísily s meteority a pomalu pluly pryč. Roger zkusil všechny dorozumívací kanály, ale všude bylo jen tiché praskání kosmického pozadí.
Roger vůbec nepochyboval o tom, že admiralita vydá prohlášení o hrdinské smrti při bojové akci, kdy byli „ naši čačtí vojáci zaskočení ze zrádné zálohy“ a kdyby se někdo odvážil jen špitnout, že to bylo jinak, má to spočítané. Uvědomil si, že jako svědek celé téhle blamáže je pro vedení nebezpečný a kdyby se vrátil domů, měl by dřív než by stačil promluvit smrtelnou nehodu.
Rozhodl se zmizet a to důkladně a rychle. Tak se dostal poprvé do baru U posledního hvězdnanu. Byl to parádní zapadákov, kde se scházela ta nejpestřejší společnost, jakou bylo možno dát dohromady.
Bar měl obrovité parkoviště, kde postávaly všechny možné typy, jaké se pohybovaly po vesmíru. Roger zaparkoval docela na kraji a odpáral ze své uniformy identifikační znaky, takže vypadl jako pracovní overal mnoha pilotů.
Prohrábl kapsy a našel pár drobných, povzdychl si a vyrazil k výčepu.
Přiklátila se pohublá číšnice. Vlasy měla jako dráty a v puse žmoulala cigáro. Zamávala umolousanou utěrkou nad stolem a zahuhlala: „ Si bu-ete - řát?“
Roger si objednal Galaktické oko, které ze všeho nejvíc chutí připomínalo kyselinu z baterií. Ucucával a po třetí rundě se mu bar, který zprvu vypadal špinavý a nehezký, zdál být útulný a houpal se v nádherném rytmu. Ani číšnice mu již nepřipomínal vyzáblou unuděnou kozu, ale byla to okouzlující bohyně.
Roger poslouchal skupinu Velká rána, která hrála svůj nový hit Leť do té černé díry a tak si ani nevšiml, kdy si k němu ten chlápek přisedl. Nahnul se k němu a začal mu vyprávět: „Jsem vesmírný cestovatel a říkají mi Tremp. Možná by vás zajímalo, že na hranicích růžového království došlo k velké nehodě a vojsko i policie má pohotovost a hledají někoho, kdo by to náhodou přežil.
Tady vzadu na parkovišti jsem čistě náhodou zahlíd jeden průzkumný člun. Ten komu patří by se měl odsud co nejrychleji vypařit a vyměnit svůj člun za jiný.“
Roger už byl přiopilý, že příliš neuvažoval a zeptal se: „ Kde?“
„ U Levithaimů, není to daleko a jsou absolutně diskrétní. A jen tak mimochodem, za informace i spatření někoho z flotily je vypsaná odměna.“
Rogerovi spadla sanice: „ A proč mě neudáš?“
„Třeba proto, že nemám rád tyhle autoritativní vládce a nebo protože, že mi to možná jednoho dne oplatíš."
Roger díky tomuhle hovoru vystřízlivěl, začal horlivě děkovat, ale Tremp to odmítl rozmáchlým gestem ruky, vystal a zmizel.
Šroťák vznikl tak, že do tohohle koutu vesmíru kdosi přitáhl tři staré vraky, které tu nechali. Nikdo neví odkud Levithaimové přišli, ale usadili se tam a rozhlásili, že vykoupí další vraky i součástky. Lodí přibývalo, šroťák se rozrůstal a brzy se stal střediskem obchodu se vším, co bylo možné kupovat a prodávat.
Když Rogeorovi jako protihodnotu nabídli tehdy jachtu elegantního vejčitého tvaru, bylo to víc než doufal a tak nesmlouval.
O týden později byl už opět v baru. Nechal si narůst strniště vousů, aby alespoň trochu pozměnil podobu. Ukázalo se to být velmi prozíravé. Protože na parkovišti jako velký pavouk trůnil císařský hlídkový člun. Roger ho uviděl ke své smůle na poslední chvíli. Chtěl vypadnout, ale když se proti němu vyhrnul rozložitý poručík ověšený hromadou vražedného železa, zazmatkoval, začal po ploše pobíhat jako splašená myška a vlítnul mu přímo do náruče.
Poručík jen nevrle zavrčel něco o zfetovaných debilech a odložil ho jako papír od svačiny a pokračoval směrem k lodi.
Roger si oddychl, ale jen na malý moment. Důstojník zabrzdil, obrátil se a jeho ukazováček zamířil na Rogera jako ústí pistole: „ Hej ty! No ty oškubanej vagabunde!"
Roger měl pocit, že spolkl ocelovou tyč a stál jako přimražen.
„Neviděl jsi tu někde císařský průzkumný člun?“
„Ne…. pane," Roger vůbec nevěděl, jak si to našlo cestu ven skrz sevřené hrdlo.
Poručík nejspíš ani jinou odpověď nečekal, protože se otočil a vydal se k lodi.
Dveře se za ním zavřely a loď okamžitě odstartovala.
Roger se dlouze vzpamatovával a pak se dovlekl do baru a objednal si dvojité Galaktické oko, které vyzunkl naráz.
To vše se odehrálo už pře léty a Roger se teď kodrcal směrem na Liberty letem, který připomínal spíše předsmrtelnou křeč než let.