back Autor : ©Karel Šlajsna
Název : ROGER TAYLOR - PART  XI:   EDEN XII.





Roger seděl v řídící věži kosmodromu na Edenu XII. Jeho nohy čněly vysoko nad terminálem a místností se rozléhal na plné pecky puštěný živák od skupiny Pavouci z Alienu, které doprovázel Roger neuvěřitelně falešným pískáním, které by utrhlo uši i Ušounům z Planety Tupus, kteří jak je všeobecně známo, nemají hudební sluch a slovo hudba v jejich řeči ani neexistuje. Nejbližší synonymum je hulákání.



Na obrazovku se pokusil vniknout mladík s bradou ambiciózně vytrčenou, ale sotva zaregistroval blízkost Rogerových ponožek, ucpal si nos a dal se na kvapný ústup. Po tomto krátkém intermezzu již pokračoval koncert bez přerušení.

Roger  byl na Edenu XII již třetí týden, poté co se vrátil z Liberty, kde měl krátký rozhovor s Collinsem, který byl ihned poté  převezen do nemocnice na jednotku intenzivní péče. Pan advokát byl v komatu od chvíle, kdy zjistil, že jeho podíl nedělá ani setinu toho, co do podniku investoval.

 Na Edenu byl Roger přivítán s velkou slávou.  Nemusel by teď vlastně dělat, ale měl pocit, že by to vůči šéfovi, který se k němu tak skvěle zachoval, nebylo správné.

Hodně času teď věnoval vzpomínám na vše co prožil, ale myslel i na dívku, která v jistém slova smyslu byla oním příslovečným kamínkem, který dává do pohybu lavinu. Jako odpověď na jeho myšlenky zapípal řídící pult. Roger sundal  nohy z terminálu, nacpal je do holinek a  vyšel ven. Zatímco dříve tuhl část práce děla nerad,  teď se tím bavil.

Na plochu přistávala štíhlá stříbřitá jehle podobná jachta. Když k ní Roger docházel, zrovna se otevírala dvířka.
 Na postavu, která se objevila ve vstupním otvoru, zůstal Roger civět jako zjevení, úspěšně při to imitujíc kapra na suchu.

 Byla to právě ta dívka, na kterou před chvíli myslel.
Zcupitala dolů na svých jehlových kramflících a zašvitořila: „ Ty jsi určitě ten hrdinný Roger Taylor, který se mě tehdy ujal a přemohl toho hrozného piráta Morgana!“

Roger se nevzmohl na odpověď. Ostatně to ani nebylo možné, protože mluvila dál bez známky toho, že by se potřebovala nadechnout a při mluvení si stačila sama.

„ Jsi slaďoučký hodný chlapeček. Určitě tě to mé léčení stálo děsnou fůru peněz, ale neboj, můj papá  má dost. Kde mám asi šekovku?“
Hrabala se v kabelce se zájem archeologa naleznuvšího Pyramův poklad, zatímco Roger měl pocit, že se před ním roztrhla přehrada a on plave v proudu slov.

 To už dívka doprovázejíc to neustále novým přívalem slov, odněkud ze své tašky vylovila tužku a blok. Zamávala řasami a zeptala se: „Tak kolik ti dlužím cukrouši?“
„Už ani nevím,“ odpověděl začarován tou ztrátou iluzí a odcházel.
„ Tak si to spočítej a večer mi to řekneš. Zastavím se tady pro tebe a půjdeme někam pařit jo?!“ volala za ním.

Zasedl posléze do křesla na věži a začalo se mu stýskat po vesmírných chobotnicích, i po tom prevítovi Waldronovi.
Večer má volno, tak si zaletí do baru U posledního hvězdnanu, pořádně to tam roztočí a ta holka ať jde k čertu…. a …. anebo vlastně ne!

V hlavě se mu zrodil nový plán.Večer už čekal venku před kosmodromem přešlapoval v gala oblečku.
Když ho dívka uviděla, nadšeně afektovaně spráskla ruce : „Ty můj broučku, ty už jsi se nemohl dočkat co?“
„Hmm…“ Roger na to neutrálně.
„ A kam poletíme?“
„Někam kde jsi nejspíš jaktěživa nebyla,“ zapředl sarkasticky, lusknutím přivolal vozidlo a sotva nasedla, přidal na rychlosti, podoben v pološeru malému rudému ďáblíkovi.

Zastavil až před Modrou Sárou. Vykrouhnul efektní oblouk, pak prudce zabrzdil a gentlmensky oběhl vozidlo, aby jí otevřel dveře.
„Co je to?“ zeptala se nedůvěřivě a ukazovala prstíkem na jeho nepříliš vzhlednou loď.
„ To je moje loď, tam to všechno začalo. Jistě jste zvědavá, jak to vypadá uvnitř lodi, kterou navštívil ten hrůzný kruťák Morgan!“

Vešli dovnitř a Roger hned začal pracovat na svém plánu. Nalil dívce pořádnou porci Galaktického oka, které ona do sebe hodila naráz a začala pobíhat po lodi sem a tam, neustále mluvila a na něco se ptala. Roger trpělivě odpovídal a naléval další a další sklenky. Věděl, že Galaktické oko má všechny vlastnosti kovadliny dopadnuvší na konzumentovu hlavu. Když situace dozrála, lehce nadhodil : „Tak co ten šek?“

Dívka mírně vrávorala, ale bez váhání sáhla do tašky. Většina věcí sice vypadla na zem, ale nakonec našla šekovku a podpírána Rogerem načmárala na příslušné místo svůj podpis a přidala otisk palce.
Krátce na to zvadla úplně a začala hlasitě chrápat.

 Roger ji naložil a odvezl do hotelu, kde ji předal personálu. Na cestě zpět si velmi zálibně prohlížel podepsaný šek, který neměl vyplněnou částku.

 Ráno si objednal videohovor a otcem dívky. Když mu vylíčil situaci, bylo na druhém konci dlouhé a hluboké ticho. Pak se ozval přiškrcený hlas. „Kdybych na to pustil své právníky, nejspíš by jsme dokázali přesvědčit banku, že šek byl podepsán ve stavu nepříčetnosti, ale na kolik si ten papír ceníte pane Taylor?“

„Pro začátek bych se spokojil s tím, že jí odsunete někam hodně daleko odmne, ale hlavně by jste jí měl  lépe hlídat, aby se takhle sama nepotulovala světem a nepodepisovala šeky.“
„Buďte ujištěn, že okamžitě pro ní posílám svoje lidí, kteří se o ní postarají a zaručuji vám, že ji už neuvidíte .“

 Roger mu před obrazovkou papír roztrhal, vstal a odešel, pískaje si cestou nový hit Carla Shinena  Má duše je smutná jako temný vesmír…  


Ulož tuto stránku    Vytiskni tuto stránku