back Autor : ©Karel Šlajsna
Název : ROGER TAYLOR - PART I. PŘEKVAPENÍ PRO ROGERA




Dívám se na oblohu a vidím, že potřebuje zamést... (While My Guitar Gently Weeps. The Beatles - White album). Pokud máte pocit, že jste prošvihli parádní podívanou, když se jednoho krásnýho dne konečně mimozemšťánci uráčili přistát, tak vám musím dát za pravdu. Vybrali si proto samozřejmě to nejnevhodnější místo a čas, který si vůbec může jeden představit.


Roger Taylor měl mizernou náladu a tak nadával na všechno kolem. Na svou loď, na celý vesmír i na toho koho napadlo ho stvořit. A také na svůj úděl. Malý vesmírný dopravce to má těžké. V konkurenci velkých společností si nemůže moc vybírat a tak i Roger kývl včera na nabídku zarostlého invidiua, které by uspělo v konkursu na kterýkoliv gangsterský film, aby z Fobo odvezl deset velkých beden. Ten chlap se třásl jak sakura ve vichřici, ale takových maníků, co měli v žilách víc opiátu než krve se všude našlo dost… a platil hotově.

Roger teď seděl v řídící kabině a nenávistně se díval na obrazovku, kde se v křiklavých barvách hadovitě svíjela řada údajů, z nich většina nebyla k ničemu, ale výrobci chtěli, aby loď vypadala složitě a zajímavě a oni ji mohli zařadit do vyšší cenové skupiny.

Měl puštěnou První mezihvězdnou a jen tak napůl ucha poslouchal nejnovější hit Erica Martina Projdeme spolu nekonečnem. Reproduktor před Rogerem se s pískotem, který trhal uši, zapojil a zaševelil: „ Zdá se, že tu máme problémek!"

Výrobci tvrdili, že „jeho hlas je vřelý a přívětivý“, ale Roger by použil slova protivný a vlezlý. Vrtal se v panelu celý den, ale jeho snaha trochu ho rozladit se minula účinkem.
Rogerův proud nadávek zabrzdil na místě: „ Co je? Co se děje?“ Chvíli, která se mu zdála být věčností, se nic nedělo, pak se komputer suše ozval: „Analyzuji data".
Rozsvítilo se jedno červené světlo. Šibalsky zamrkalo a s malým odstupem ho následovaly další. Za chvilinku pult připomínal spíše světelný park megasupiny Velká rána .
Rour uslyšel temné rány. To znamenalo to, že se uzavírají vzduchotěsné přepážky. Je snad proražen plášť lodi? Zrovna nedávno četl hrůzné historky o tom, jak obávaný mezihvězdný pirát Morgan přepadává lodě, nabourá se jim dovnitř, loupí a rabuje.

Obrazovka se rozsvítila a objevil se na ní mladý muž, který vypadal, že právě vyšel z čističky. Roger na něj jen zíral. Mládenec mu věnoval soustrastný vycíděný úsměv a začal: „Podle článku tři pojišťovací smlouvy máme právo monitorovat systémy vaší lodi. Právě bylo hlášeno, že máte závadu. To je vhodný okamžik, abychom si v klidu pohovořili o výši vašich plateb. Což takhle dvacet procent navíc, že jsem lidumil?"

„Zmiz!“ zaječel Roger.
„Nevím, proč se rozčilujete, to škodí vašemu zdraví, tohle je legální akce v mezích zákona. Pokud mi v ní budete bránit, navýším platbu o 30 procent!" „Souhlasím, zmiz!"

Roger se již několikrát pokusil zrušit reklamy, ale ty byly součástí vysílání První mezihvězdné a nedaly se odfiltrovat bez zásahu do software. Rogera pokaždé zastavil úředně se tvářící muž s výrazem hladové hyeny, který mu hromovým hlasem začal citovat zákony, které by tím přestoupil, i sérii následných trestů.

Chlápek zmizel a opět naskočily data. Navzdory červeným světlům, které se Rogera snažily přesvědčit, že na lodi v podstatě již nic nefunguje, data neukazovaly žádnou změnu.
„Tak dozvím se už konečně, co se děje?“
„Zdá se, že problém vznikl ve skladišti."
„Zdá se? To to nevíš jistě?"
„Ne, ale mám pro tebe dobrou zprávu, vše ostatní je v pořádku,“ jásal reprák.

„ A co ty uzavřené přepážky a červená světla?“
„Pouhé preventivní opatření.“
„ A náklad?"
„Náklad zmizel."
„Co to plácáš, vypařil se snad?“

Ticho. Roger si představil, co asi tak strašného a určitě šupinatého, slizkého se spoustou chapadel bylo v bednách. Teď se to již jistě rozlézá po lodi a hladově hledá něco k snědku.
Pochopil, že se hned tak něco dalšího nedozví. Zvedl se, aby se podíval do skladiště osobně.

Se zasyčením se otevíraly přepážky, otevřela se i ta do velitelské kabiny a v ní stál obávaný mezihvězdný pirát Morgan a jeho devět kumpánů.