bullet next back Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?



JINÉ OBORY

Dnes si promluvíme o pozorování v oborech jiných. Ty to nemají o nic lehčí; už proto ne, že metody pozorování tam nejsou přesně definovány, málokdo je teoreticky studuje a literatura o nich je opravdu sporá. zaměřeném, znaleckém a výzkumném. Předešlou kapitolu jsem nazval "Odborné obory" - to ovšem neznamená, že tyhle "jiné obory" jsou pro neodborníky. Odborník je vlastně každý, kdo je ve svém oboru zběhlý - já jen měl na mysli obory vědecké a technické, na rozdíl od těch druhých, od kultury a umění až po žurnalistiku nebo třeba i správná etiketa u stolu. Rozdělil jsem to vlastně jen proto, že - jak už jsem uvedl v úvodu, je to oblast nejen příliš široká, ale také bohatá na jiné druhy pozorování, než jsou ta "odborná".



Čím se tolik liší? Především tou myšlenkovou částí - oči , sluch či jiné smysly máme celkem všichni stejné a řekneme-li, že má někdo "oko pro krásu", míněno, že ji rychle pozná a porozumí, nepůjdeme rozhodně k optikovi, aby nám ukázal, jak se to dělá :-). Pochopitelně, ani oční pozorování tu není stejné jako třeba u technika - důležitost detailů i celku, prostorové seskupení nebo třeba barevné provedení hraje jinou roli, ale to se dá při troše pozornosti z pozorovat též - jenže člověk nezasvěcený z toho všeho neumí udělat ten správná závěr.

Technici nepracují s pojmy jako je tušení, vkus, nálada, krása, melodie, rytmus, dojem a podobně. Na druhé straně kuchař může znát ingredienty, ale jen jejich správný poměr- a často i pořadí, v jakém jsou přidávány, doba vaření a ještě mnoho jiného hraje důležitou, často i kritickou roli. Naše pozorování musí tedy býti znalecké (ano, to je dobrá protiváha slova "odborník" :-), jinak něco vidíme, ale nechápeme.

Příklad.

No prosím, to platí i pro odborné obory, ale pochopitelně jinak. Vezměme si příklad: odborník na elektroniku, jinak vynikající expert ve svém oboru, pozoruje kuchaře, jak něco vaří. Ingredienty, tedy jednotlivé potraviny a čas vaření, to pro něj není problém. Je-li dost všetečný, přijde i na to, že i  pořadí tu hraje velkou roli. Ale najednou začne kuchař ochutnávat, něco tam přihodí, něco ubere a pak mu podá lžíci a řekne: "Co by to ještě chtělo?" A náš expert neví, může jenom hádat a navíc špatně. Ono totiž i stejné ovoce má občas jinou chuť, cukr různou sladkost a  podobně  V tom je právě ten zakopaný pes: když se to kuchař učil, tak to také nevěděl. U jídel, jako třeba míchaná vajíčka, to zvládl brzo: víc soli či pepře, nebo zase ubrat - pokud to vůbec pak jde :-).

U jídel, kde je třeba dvacet různých složek  a patero koření, to už zdaleka není tak lehké - a trvá to někdy i roky, než se to člověk naučí. Řada pokusů a pozorování - a někdo se nestane dobrým kuchařem ani pak. Proč ne? K takovému pozorování nestačí logika či statistika a nepomůže žádná míra či analyzátor. Říká se, že k tomu musí mít člověk dar. Abych pravdu řekl, nevím sám, nakolik je to zkušenost a nakolik ten dar. Houslista může slyšet a pozorovat jiného houslistu a přesto to třeba nezahraje,  jako ten druhý. Jak už řekl Michelangelo: "Dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost není maličkost" (nenapsal jsem to už v úvodu?).

Ale detaily nejsou ještě zdaleka vše - jen jejich vyhodnocení a následovná syntéza pak ukáží, zda jde o dílo dobré nebo jen průměrné. Všichni používáme jen slova z českého slovníku, ale ne každý je dobrý spisovatel. Tam už jde pochopitelně hlavně o dar. Podobně intuice, ač se nyní víc a víc zjišťuje její důležitost i v odborných oborech, hraje hlavní roli právě v těch jiných oborech. Často totiž  i ti z odborného odvětví musí zabrousit i do těchto metod pozorování a občas i hádat. Chcete příklad? Poznal jsem lékaře, kteří z rentgenového snímku vytušili téměř vše, zatímco  jiní  měli potíže  najít  obyčejnou  frakturu. Opravdu se mi to stalo - jako pacientovi, pochopitelně :-). Vtip je v tom, že když nevíme, že neumíme dobře pozorovat, nemůžeme se pochopitelně ani zlepšit!

Co to chce.

Opět můžete namítnout, že jiných oborů je mnoho a metod hodně. Máte ovšem  pravdu. Vás pochopitelně zajímá ten váš obor a v tom vás rozhodně musím zklamat. Popíši zde totiž jen základní pravidla, ale některá z nich právě většinou nikde nenajdete.

1)
Především musíte mít znalosti v daném oboru. Tomu se nevyhnete. Musíte ho studovat, ve škole a pak ještě doma, v knihovnách i třeba na ulici - rozuměj v životě samém - a protože je to proces neukončený, je třeba začít co nejdříve

2) Dále musíte mít zkušenosti, praxi. Velice rád opakuji moje tvrzení, že znalosti jsou jako auto bez kol a zkušenosti jako kola bez auta. Nikdy jsem neměl potřebu to dále vysvětlovat, až nyní :-). V prvním případě nejde totiž jen o to, že naše znalosti jsou hodně akademické, teoretické, ale hlavně o to, že většinou nevíme, jak je v tom kterém praktickém případě použít. V druhém případě zase víme, co se v které situaci stane , ale opět přijde jiná, dosud nezažitá situace a jsme vedle. Nebo, co je ještě horší, aplikujeme to, co už známe z praxe, docela  špatně - například protože nám cvičení pomohlo, snažíme se někomu cloumat jeho zlomenou nohou, ještě než mu  ji dají  do sádry a  podobně :-). 

3) Spojíme tedy teorii ze zkušeností - asi jako hřídel spojuje to auto s jeho koly, aby došlo k pohybu. A hlavně vyvodíme správné závěry. No prosím, tak to dělají i v odborných oborech, zatím teda nic nového. Jenže tam jsou výsledky očividné, změřitelné, zkušenosti  jednoznačné, omyl téměř vyloučen. Mýlit se můžeme jen při špatném párování znalostí s experiencí. U "jiných" oborů to není tak snadné:  nemůžeme spoléhat jen na naše zkušenosti, musíme znát i názory expertů, právě ty jejich zkušenosti, abychom si  něco subjektivně nenamlouvali. 

4)
Potřebujeme mít i jisté přirozené nadání jako je talent, vkus, intuice, prostě to vše, co dělá umění uměním a znalce znalcem. A opět: tím uměním míním spíše něco umět - však se říká třeba "umění vařit" a kdysi například existovalo i tav. "umění válečnické" :-). Talent se ovšem nikde nekoupí, ale nejsem si jist, zda se nedá alespoň trochu získat dobrým pozorováním. Ovšem je hodně lidí, kteří si myslí, že talent mají a mýlí se - pro ty mám dobrou zprávu: zapněte si televizi, tam uvidíte takových podobných na tucty a přece je to dobře uživí :-).

5)
Trénink. Už jsem to vlastně naznačil: dobré pozorování je totiž také jistý druh umění - nebo když ne, tak rozhodně určitý druh zručnosti. Nu a ta se musí pořád cvičit, jinak ustrneme, zapomeneme, zmátožíme. Je to něco podobného, jako když dlouho nepoužíváme určitý cizí jazyk. Nejlépe je si taková pravidelná cvičení naplánovat pro doby relaxace; brát to vážně, ale přece jen sportovně. Tím se nejen poučíme, ale i pobavíme. A věřte tomu nebo ne, lépe si to i zapamatujeme.

6)
Pozorování vyžaduje i určitou intuici neboli tušení. Ano, někdy hledáme nějaké řešení, nápad či "to pravé" a ne a ne to najít. Jak na to, to najdete v naší knize "UMÍME SE UČIT?". Jistě, zkušenosti zde také pomohou, ale je navíc o analogie, podobnosti, kontrasty nebo i negace existujících názorů či metod, abychom něco objevili.

7)
Inspirace je ovšem více než jen tušení - tu potřebujeme často ve velké míře ( nejen, jak se myslí,  jen umělci) a navíc často i takovou tu "výjimečnou", obzvláště, chceme-li vytvořit něco nového a zároveň dobrého. I o tom něco najdete ve výše uvedené knize, ale chtělo by to napsat celou knihu jen o tom. Ona ani ta inspirace totiž nepadá s nebe" :-).

8)
Sebehodnocení a zpětná vazba. Už jsem o tom psal, zde snad jen zdůrazňuji, že to je důležitou podmínkou osobního vývoje a růstu. Bez toho totiž opět zakrníme. 

9) Motivace - je vlastně síla, která to vše spojuje, protože ani to auto s koly ještě nestačí, musíme mít také benzin.

Jistě jste už asi pochopili, kdo je toho auta řidič - na tom, jak dobře pozoruje silnici a jak dobře ovládá vozidlo, pak záleží, jak rychle a bez nehody dosáhne cíle.