bullet next back Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?



KONCENTRACE.

I když to slovo má i další významy, například v chemii, v našem případě jde hlavně o soustředěné pozorování a myšlení vůbec. Nejlépe to asi popisuje anglický výraz "focusing" tj., zaostření. Nejde tedy jen o takové nějaké "soustředění se" ale i o velmi přesné zaostření - teda ne jen jako čtení textu lupou, ale asi jako když chceme tou lupou něco propálit :-).



Pro správnou koncentraci potřebujeme eliminaci všech rušivých vlivů - nejen vlivů fyzických, ale i psychických, mentálních. Co rozumím pod fyzickými jevy? Nu akustické, optické, vlastně vše, co ovlivňuje naše smysly, ale nakonec i takové pocity, jako je bolest, horko, ospalost, rušivé vlivy okolí a podobně (nakonec třeba i to, jak pohodlně sedíme). Mezi ty psychické "rušičky" patří různé vědomé i podvědomé pocity, mentální stavy, případně i nepříjemné situace, které se nám staly v minulosti či které očekáváme v budoucnu. Ty nejhorší pocity jsou pochopitelně strach, nedostatek sebedůvěry, váhání a osobní předsudky. A i ten zdánlivě nevinný, ale jinak nejzákeřnější nepřítel - distrakce neboli odlákání pozornosti, které bývá často až chronické. Nejlépe se odláká pozornost neplánovaným přerušením: telefon, návštěva či něco podobného. A pak se zkuste rychle vrátit tam, kde jste začali - je to proklatě těžké !

Jak potlačit fyzické rušivé jevy

už jsme si více méně řekli v knize "UMÍME SE UČIT?". Zde si popíšeme obranu proti těm psychickým nebo jestli chcete mentálním rušivým vlivům. Především musíme říci, že nejsou od těch fyzických tak izolované, jak by se zdálo: příjemné tělesné pocity mohou na jedné straně povzbuzovat koncentraci, ale jsou-li zase "příliš" příjemné, mohou člověk vést k tomu, aby se "zasnil", případně i usnul. Podobně při trémě je nám špatně od žaludku, příkladů jistě znáte dost. Nelze také přesně stanovit "hladinu příjemnosti" či nepříjemnosti, ta je u každého jiná. Pochopitelně bolest je téměř vždy rušící element, ať už je fyzická, či psychická.

My zde ale máme spíše na mysli stavy čistě "mentální", jako je třeba vzpomínku na nedávnou autonehodu, která se nám vrací pořád na mysl a každý detail ji nějak připomíná. V takovém případě je lépe odložit studium o nějakou dobu, třeba i o několik dní, protože takové časté poruchy v koncentraci brání nejen v chápání, ale i zapamatování, jinak řečeno, učení by dávalo tak chabé výsledky, že by se muselo stejně začít znova. Vždy to ovšem nejde: takových situací je víc, času už méně a tak se musíme často přemáhat. Místo "přemáhání se" je ovšem lépe náš duševní stav změnit nenásilně, jinak řečeno "oklamat" ho. Daleko lepší je vytvářet si soustavný zájem, který se pak živí daty a udržuje se tak při životě velice snadno. Jiné metody jsou méně efektivní, ale často pracují - podobně jako například americké " keep smiling " (pořád se usmívej ), což není nic jiného než autosugesce a pomůže nám spíše udržet si dobou náladu a klid duše.

Motivace.

Ovšem i když odstraníme všechny rušivé vlivy (což je ostatně věc nemožná), naše koncentrace pořád ještě nebude sama o sobě příliš silná. Je totiž třeba ji krmit a dodavatelem té energie je právě motivace. O té jsme se už zmiňovali v mnoha dílech seriálu "UMÍME . . .?" i o tom, jak se získává. Ovšem i když budeme mít dostatečný elán, musíme mít ještě určitou zkušenost, jak jej přeměnit v hnací sílu koncentrace. Jen zpočátku si to budeme muset ještě občas připomínat, později už to přijde samo. Náš zájem se může povzbuzovat i určitou zvědavostí: co udělá tohle a proč se dělá tohle, jak udělám tamto a proč se nedělá tamto - tedy spíše konkrétní otázky než soustavné připomínání si, jak mi to bude v budoucnu nesmírně prospěšné :-).

Už v naší knize o naslouchání jsme si ukázali, jak je těžké pasivně něčemu jen naslouchat či to jen pozorovat - hlavně proto, že se do procesu nemůžeme stoprocentně zapojit. U pozorování, které řídíme my sami, je to sice lehčí , ale často jen zdánlivě - pro osoby, které se neovládají nebo neumí soustředit je to pořád ještě hrůza :-).

3A - AKTIVNÍ, ABSORPČNÍ A ATENTATIVNÍ POZOROVÁNÍ.

Neuškodí, když si i zde připomeneme moji hypotézu tří "A", o kterých jsem se detailněji zmínil v knize "UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?". Je to: 

Aktivní tj. činné pozorování, je to, které může být námi plně řízeno. Pochopitelně opět ze začátku hlavně nuceně, ale při troše zkušenosti stačí zasahovat jen tam, kde by se naše pozorování (hlavně teda myšlení, což je nedělitelná část pozorování :-), mohlo zatoulat. Daleko důležitější je určení, co budeme sledovat a jak - a pochopitelně plánování předem. To nám umožní držet se jistých kolejí a navíc automaticky. Tím se zvýší produktivita pozorování, kvalita výsledků a jejich vyhodnocování se dá dělat už jaksi "za pochodu", což je také daleko výhodnější. 

Aktivita začíná už správnou přípravou: k pozorování potřebujeme nejen různé prostředky, ale i systém. To vše se musí dělat předem, ale též často nutno změnit během pozorování - asi jako lovec odchází na jiný "posed" , když zjistí, že ten první je nevyhovující.

  Absorpční pozorování se vyznačuje tím, že si vše zapamatujeme - ale předtím to ještě rozebereme, vyhodnotíme a děláme patřičné závěry. Proč před tím zapamatováním? Protože si hned opravujeme chyby, které, jak známo, se mohou po prodlení zapálit hluboko do paměti a pak jdou těžko "vymazat". Neznamená to tedy jen dělat si záznam, poznámky, případně i glosy a kresby, ale i jakési správné "vžití" oněch fakt, protože je budeme dál potřebovat k jinému vyhodnocování, atd. Sem patří i jakési "srovnání v hlavě" - přesněji řečeno chápání a kategorizace. To už jsou - nebo by měly být - víceméně procesy automatické, pokud se je ovšem předem sami také naučíme vyvolávat :-).

Atentativní pozorování, neboli " věnování pozornosti samotnému pozorování" je to, čím se liší pravé pozorování od prostého "koukání" nebo jen "sledování". Pozorování je totiž komplikovaný proces, od kterého vyžadujeme jasné, nekomplikované výsledky. Porovnejme to s tím, že například pro pozorování ptactva musíme mít správný dalekohled, stanoviště, případně úkryt a možná i příručku - zatímco náš prostý výsledek je, že jsme spatřili právě exemplář vaxwing bohemian a ne kardinála; samičku a ne samce; zde vzácného a ne naopak zcela běžného. Naši pozornost tedy nevěnujeme všemu a všude, ale výběrově a diskriminačně. Jen tak docílíme pravých výsledků.

Jedním faktorem, který je pro atentivní pozorování nutný, je právě koncentrace, tj. soustředění se. Někdy je opravdu  těžké  současně myslet na víc věcí - proto ta různá odrušení vlivů - ale nejen to, my musíme rozpoznávat pořadí důležitosti těch kterých věcí Nejlepší je  věnovat se současně jen jedné věci - i když nezavíráme oči před souvislostmi. Tak například ztroskotanec v záchranném člunu má hlavně obavy, zda nenarazí na skálu nebo nezemře hladem. Ne vždy je to rozhodování tak lehké, jako v tomto případě :-). Tak či tak, různé nápady si zapisujeme během pozorování a jen ty, co jsou zrovna momentálně důležité pro pozorování, sledujeme dál.

Čím se koncentrace udržuje?

Především pilností - pohodlnost je nepřítel číslo jedna. Podobně i přílišné "myšlení do široka" rozptyluje. Jak se naučíme "držet se věci "? Není to snadné, ale stačí si zapisovat veškeré takové výkyvy pozornosti a přinutit se myslet zpět, k bodu, kde jsme se oddálili od tématu. Po čase už nebudete muset to přemýšlení zpět potřebovat. Třetí nepřítel je přílišní snaha okamžitě dedukovat, vyvíjet, vymýšlet, aplikovat. Jistě, někdy to je to naopak velmi nutné, ale jindy to rozptyluje - chce to uvážit, kdy je na to pravá doba.

Někomu pomáhá při koncentraci psaní či kreslení grafů - ale ne klikyháky, ty spíše odpoutávají pozornost. Při učení jazyků pomáhá psát si hned slovíčka. Jiným zase pomáhá k soustředění opakování hlavních bodů nahlas. Rozhodně  se vyplatí sepsat si postup, časový sled a kritické body, které chceme dosáhnout. U těžší látky i třeba udělat tzv. před-přípravu, teda ne jen přípravu, ale detailnější rozbor, kdy si látku předem alespoň přečteme, abychom věděli, kde zpomalit a studovat věc hlouběji, případně zopakovat si prerekvizity, tj. látku, která je třeba, abychom to nové vůbec pochopili. Jinak je to jako jít na závody s kajakem, ale bez pádla :-). A vůbec  mít i jinak dobrou přípravu: vše, co potřebujeme, mít na stole (ani nevíte, jak lehce ztratí člověk koncentraci, když mu dojde tuha a musí doplnit zásobník.

Pochopitelně předem odstraníme zábrany, o kterých jsem mluvil výše, nabijeme si baterie motivací a začneme se učit - tedy přesněji řečeno, učit se soustřeďovat. Rozhodně to není snadné a někdo se moc daleko ani nedostane. Pak je třeba najít něco či někoho, co vám pomůže.Nu a zde několik rad, s větší či menší účinností, pro koncentraci, tedy hlavně při studiu:

Není koncentrace jako koncentrace.

Existují různé druhy koncentrace:

a) zaměřená na paměť ( tj. paměť vizuální, akustickou, "mluvenou", aj. ), například učíte-li se báseň
b) zaměřená  na porozumění látce - například při přednáškách, protože nechápu-li, nemohu seani soustředit
c) zaměřená na  logiku, systém či operační pořadí - vyžadují hlubší chápání věci, často i celé teorie
d) zaměřená na udělání zkoušek - s orientací na to, co se u zkoušky žádá (odvozovačky, příklady, skeče, aplikace) 
e) zaměřená na praktické použití, vývoj, vylepšení - s vychytáváním důležitých bodů a nových idejí
f) zaměřená na "čtení mimo řádky" - např. pochopit, "co tím chtěl autor říci", tj. psaní recenze, kritiky či dokonce obhajoba diplomky (tam spíše pochopit, na co se budou ptát :-).

Pochopitelně existují i další koncentrace a jejich kombinace, ale pokud máte výhodu, že vám jde jen o jisté zaměření (třeba jen porozumění věci), nekomplikujte si to tím, že se vážete i na detailní zapamatování (tam vám stejně dobře poslouží poznámky). Pozorování být zaměřené a ekonomické!
Jaký druh koncentrace si vybrat? Kdybyste měli tento článek číst za účelem sčítání všech předložek, co tam jsou, jistě byste věděli na co - a jen na co! - se soustředit. Jindy je to ovšem složitější. Zde prostě účel světí prostředky ( je lepší docílit 100 procentní výsledek v jednom bodu než 50ti procentní ve dvou :-).