bullet next back Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?



POSLECH PŘEDNÁŠEK

Už v úvodu jsme se zmínil, že o tom, jak poslouchat přednášky už jsem leccos napsal v knihách Klubu KČK, většinou z hlediska jednotlivých činností s přednáškami spojenými, tj. jejich sepisování, přednášení - a se strany studenta pak hlavně jejich naslouchání, psaní poznámek a záznam v paměti. Zde to vše spojíme, protože bez dobrého pozorování nemůžeme mít ani dobré porozumění a bez toho zase ani jednu tu uvedenou činnost nemůžeme vykonávat dostatečně efektivně, jinak řečeno správně.



Chápání či porozumění je vlastně hlavní produkt či účel přednášky a hned na začátku je třeba říci, že se jedná o proces, který není přímočarý a navíc také není nikdy ukončený. Podobně jako u řízených procesů v automatizaci zde hraje hlavní roli tzv. "zpětná vazba", to jest sledování či měření výsledků a podle nich upravování práce celého systému. Nemyslím tím ovšem až u samotné zkoušky - to už je většinou pozdě na nějakou opravu našich metod :-). Je třeba začít "už od začátku" a postupně si systém vyladit a vylepšit.

Jedna z takových metod je sebe-zkoušení, které pochopitelně nemusí být ve formě testu; ten totiž většinou měří jen vaši paměť. Daleko těžší je vymýšlet si správné otázky, případně dělat nejen odborný, ale i logický rozbor přednášené látky, pochopitelně ne hned při přednášce, kde by vám to rušilo pozornost (viz naše kniha UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?). Pozornost je totiž zaměřená akce, kde platí pravidlo "účel světí metodu" a pozorování při přednáškách je to akce převážně audiovizuální, zatímco pozorování při samotném studiu látky doma se soustřeďuje víc na detaily a logiku.

Začneme od začátku.

Uveďme si příklad: napsal jsem, že "musíme začít od začátku", na první pohled se to zdá možná i směšné, začínáme přece vždycky od začátku, ne? Nu nezačínáme, začínat můžeme od konce nebo třeba i z prostředka. Zde jsem ale měl na mysli zdůraznění toho původního "začátku", ne toho druhého, který je spojen s "nasazením" našeho procesu, kdy vlastně začínáme znova a znova. A vidíte: při poslechu přednášky nám tato dualita slova "začátek" může ujít, i když ve většině případů ani nemůže dojít k záměně.

Řekněme ale, že jste dělali nějaký pokus, který jste museli několikrát začínat. Ve své zprávě pak třeba napíšete: "Zpočátku jsme nedostávali správný výsledek". Zde tedy výraz "zpočátku" může zahrnovat několik těch začátků - možná jen první pokus, možná i několik začátků na začátku (= počátečním stadiu). Zde může být statisticky důležité, kolik jich bylo - například u sekvenčních elektronických obvodů se při cestě zpět nevracíme do stejného stavu, pokud neuděláme reset, tj. znovunastavení či vymulování. Podobně když při každém pokusu změníme parametry, chceme vědět přesně při kolikátém "začátku" došlo konečně ke správným výsledkům. Pokud se vám to zdá evidentní, vezměte si třeba neuronové sítě, které se učí tím, že opakují určitý algoritmus a při každém opakování "začínají" s jinou, už částečně korigovanou hodnotou. Nejde zde tedy jen o sémantiku, tj. význam slova "počátek", ale hlavně jeho technické parametry.

Pár bodů o pozornosti.

Proberme si detailněji to, co už jsme napsali jinde, ale zde to zvýrazníme s ohledem na pozornost:

 1) Nestačí poslouchat, ale naslouchat : to znamená přímo chápat, co daná věta říká nebo co naznačuje , případně čemu připravuje cestu . Dobrý přednášející například uvede určitou pasáž slovy: " nejprve si dokážeme, že . . ., abychom to pak mohli použít k dalšímu . . . " (ty tečky si doplňte). Tím také naznačuje důležitost následující pasáže, která je zřejmě nová - jinak by to nemusel dokazovat - a vyžaduje jisté přeorientování se, případně určité znalosti z minula. Jde totiž o to, že nepochopíme-li právě tuto pasáž, zbytek přednášky může být pro nás ztracen. Podobně , když profesor řekne: "tímto se nebudeme zdržovat, to si najděte ve skriptech, případně v látce, co jsme probírali vloni", vysloví to většinou poněkud nedbalým hlasem. Zaznamená-li náš mozek jen část vyznačenou kurzívou, nebudeme ani vědět, že je také důležité si to prostudovat a přijdeme na to třeba až u zkoušky. A nemylme se: přednášející tu větu nebude opakovat jen proto, že někteří "posluchači" byli zrovna "neposluchači" :-).

2) Co dělat, když něčemu nerozumíme? Někdy se můžeme zeptat souseda (ale ne moc často :-), jindy si uděláme poznámku a snažíme si to vysvětlit později, někdy se přímo zeptáme přednášejícího. Pokud nerozumíme většině přednášky, musíme nasadit domácí přípravu - jinak budou další přednášky jen ztraceným časem. Pozornost totiž také závisí na tom, co už známe - sebelepší soustředění nám nestačí, když neovládáme základy a někdy dokonce i detaily. 

3) Poznámky začínají poslechem, ale vyžadují daleko víc: především správné pochopení a třídění toho důležitého a mají nám sloužit hlavně k pozdějšímu osvěžení paměti než k zápisu všeho možného. I zde je nutné umět vypozorovat, nakolik své paměti můžeme věřit, sledovat, co je jen nové a co je důležité. Naučit se ze svých poznámek nejen látku, ale hlavně také jak psát poznámky, aby vám dobře posloužily. V knize "UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?" jsme si řekli, jak se to dělá, zde jen zdůrazníme, jak veliký rozdíl dělá správné pozorování - ano, nestačí jen být pozorný, ale pozorovat i to, co není zřejmé a případně i vyhledávat určité spojitosti, abychom věděli, co pozorovat dál.

Uvedu příklad. Máme prohlášení: "závislost napětí na proudu je zde převážně nelineární". Zkuste si dát důraz na jednotlivá slova věty a uvidíte hned ten rozdíl:
Závislost - proud je zde asi nezávisle proměnná, to znamená, že napájecí zdroj je zdroj proudu a ne napětí (nemohu zde rozebírat ten rozdíl, jen mi věřte, že je veliký). Navíc víme, že je zde daleko víc proměnných, jejichž změny mohou ovlivnit i naši závislost (například teplota) a ty musíme držet konstantní.
Napětí - patrně nám záleží, jak se chová napětí na dané součástce, řekněme, že ho ještě dál zpracováváme - a jak?
Na proudu - daná součástka je tedy tzv. nelineární odpor, něco, co má mnoho aplikací, ale zároveň to znamená, že Ohmův zákon platí jen pro jednotlivé body- ale ne už třeba efektivní hodnotu (opět: věc pro odborníky)
Převážně - křivka napětí versus proud tedy není přímka (vzi dále), dokonce "převážně není" tj. jen někd eje rovná, ale ve větší části pracovního rozsahu je zakřivená. V praxi to znamená, že malá změna proudu třeba způsobí značnou změnu napětí či naopak.
Nelineární - nelinearity mohou být mnoha druhů: stoupající, klesající, symetrické, konkávní či konvexní a dokonce jiné pro směr nahoru a dolů (tzv. hystereze). A každá ta nelinearita nám může způsobit jiný problém nebo se dá naopak k něčemu využít.

Tohle vše vám přednášející neřekne, většinou to máte znát z minula či na to přijdete logikou. Ale i když to znáte z minula, momentálně ještě nemůžete vědět, který ten hlavní výraz má zrovna na mysli. Schováte si to tedy na později, přičemž sledujete náznaky, kam tím vlastně profesor mířil - protože - věřte si nebo ne - zbytečně to neřekl :-).

4) Pozornost se dá vycvičit a použít i jinde. Uvedu příklad: MIT (Massachussets Institute of Technology, známá technická univerzita v USA) vydává ročně knihu laboratorních cvičení z minulého roku, tj. příkladů pro studenty, které dostali v laboratořích vyřešit . Laboratorní cvičení tam totiž nejsou ve skupinách, ale individuální. Tyto příklady se pak už nikdy neopakují, takže nejde o nějaké napovídání - ale jsou výborné na trénink, už proto, že mají teoretickou část, kterou musí student nejprve správně vypracovat, aby byl pak vpuštěn do laboratoře, kde podle své teorie naměří výsledky :-).

Jeden takový příklad byla situace, kdy u Wheatstonova můstku, tj. zapojení, kterým se měří odpor, ale najednou součet jednotlivých napětí potíral Kirchhoffův první zákon (tj. součet všech napětí v obvodě, tj. v sérii, se rovná napětí zdroje). Zde nám ovšem nepomůže jen znalost zákonů: málokdo si totiž uvědomí, že napětí v diagonále nevyváženého můstku může být kladné nebo záporné. Jistě jste už postřehli, kde asi byla chyba: některá napětí se měla sčítat, jiná odečíst :-).

Jiný příklad: máte tzv. "černou" krabici se 4 kontakty. Uvitř je zapojeno čest odporů sthné velikosti - kterou neznáte - a ani toz apojení ne ( některé apraleně, některé v serii). Máte to vyřešit, t zn. nejprve eoreticky najít metodu a pak to změřit a zjistit, jaké je to zapojení a jak velké jsou odpory. Zajímavé, což?

5) Pozorování je vnímání zaměřené k chápání - podobně jako u přenášek, potřebujeme postřeh i při studování textů, poznámek, při kreslení grafů, vysvětlování, dokazování teorémů a halvně při tom nejtěžším, tzv. troubleshootingu: hledání chyb, respektive jejich příčin. Pochopitelně potřebujeme pozorování i při řešení či nápravě chyb - a zde také pomůže hodně praxe, což je vlastně jen "vžité" pozorování :-).

6) Poslech má být aktivní - jenže aktivitou zde nemyslím jenom to, že si dělám poznámky, ale že se vlastně už při poslechu učím. Hlavně tedy angažuji paměť: pokud ji nemám dobrou, pak si ji vycvičím: umožní mi to totiž méně psát a více myslet. Jak už jsme si řekli v knize UMÍME SE UČIT?, potřebuje ale naše paměť u každého data vždy zároveň něco jako adresu, aby si věci mohla vybavit. Pokud v ní máme vše správně - my říkáme "logicky" - zařazeno, najdeme to lehce a také to lépe v paměti udržíme. Nevíme sice přesně, proč to tak pracuje, ale jedno je jisté: když si věc umíme dobře vysvětlit, náš mozek si sám tu správnou adresu najde :-). A k tomu vysvětlení právě potřebujeme pozorovat a přemýšlet, ale to už se zase opakuji :-).

7) Soustředění, tedy pozornost, je jen začátek všeho, ale bez něj to pochopitelně nejde. Už jsme si tu o něm psali, jen přidám snad to, že u přednášek, zvláště namáhavých nebo monotónně přednášených, je někdy proklatě těžké si pozornost udržet. Také jsme siv kapitole o koncentraci už řekli, jak si s tím poradit, protože promarněná příležitost se většinou znovu nenaskytne.

8) Příprava na přednášky nám umožní lépe chápat, lépe si všímat a více porozumět . Málokdy ale takovou přípravu děláme, s výmluvou, že na to není čas. Teprve když jsem sám začal přednášet - a přípravu jsem si opravdu musel dělat - jsem pochopil, jak těžké je pro průměrného studenta pochopit látku, kterou jsem zahustil do jedné hodiny tak, abych řekl co nejvíc. Pochopitelně kvantita vyhrávala nad kvalitou, tj. vysvětlováním. Proto pro studenta může i půlhodina přípravy předem znamenat veliký rozdíl. A nejde ani tak o schopnost poručit si - to umí každý - ale hlavně o schopnost poslechnout se :-). 

9) Vžít se do role přednášejícího - ne abychom ho snad litovali, jak to má těžké, ono to zase tak těžké není :-) - ale pochopit, co tím chtěl básník říci (ale často neřekl). Ne všichni umí dobře přednášet, ale na studentech se přesto žádá, aby uměli správně naslouchat :-).. Jak je to nespravedlivé, ale takový už je život.

10) Každá přednáška má mít: úvod (případně navázání na minulou látku),
hlavu - zkrácený popis obsahu
tělo - tj. rozvinuté hlavní body,
echo - kde se znovu vracíme k důležitým bodům,
krátké shrnutí hlavní ideje a >závěr - důležitost přednášené kapitoly a co z toho plyne.

Pokud to přednášející neoznačí sám, je dobré si tyto body domyslet a připsat, pomáhá to celkovému chápání.

 11) Dobrá přednáška má mít i diskuzi, ale obávám se, že právě to hodně přednášejících zanedbává. Kde jsou ta učená hádání na středověkých školách! Snad to dnes přednášející nezajímá, snad na to nemají čas - ale ani to ani ono jistě není omluvou. Právě tam totiž může student leccos důležitého postřehnout a vyslovit svůj názor, nemluvě už o tom, že se cítí jako součást učebního procesu.

12) Psaní poznámek  jsme detailně probrali v knihách UMÍME PSÁT? a UMÍME DOBŘE ČÍST?, jakož i různé metody, jak na to. Zde tedy jen o tom, že psát se má málo, aby se neztrácel sluchový kontakt a synchronizace. A na co přitom myslet? Rozhodně na to, co píšeme. Nezapisovat jen tak; "verbatim" tj. doslova, co se říká u tabule - to umí každý, aniž by tomu rozuměl :-). Využijte ten čas k tomu, že přemýšlíte, jak to napsat, aby vám to bylo pak jasné - brzo poznáte nejen že to jde, ale jak dalece je to i užitečné!

13) Jak studovat učebnice a skripta jsme si také už v uvedených knihách řekli. Na rozdíl od přednášky máme v knize výhodu, že už tu máme jaksi vše předem na papíře a neztratí se nám to. Můžeme se k tomu vracet a případně to rozebírat detailněji, přitáhnout si k tomu jiné knihy, srovnávat a zapisovat to důkladněji do paměti. Pokud ale nezapojíme naši pozornost správným směrem, nepronikneme do dostatečné hloubky a všechny tyto výhody se ztratí. Trochu se tomu odpomůže, když se k látce vracíme častěji. Už jsme si řekli, že náš mozek pracuje i o dovolené, dokonce i v noci ? Ano, s odstupem času se často leccos vyjasní, ani nevíme, jak se to stalo. O to víc bychom ale toho měli využívat. Poznámky z přednášek by pokud možno měly sloužit jen jako doplněk skript či učebnic - bohužel někdy je to jediné, co ke studiu máme :-).

14) To nejdůležitější: buďte vynalézaví - systém, který si vytvoříte, musí sedět hlavně vám a musí být nejlepší právě pro vás. A metody? Těch je mnoho, například asociace či připodobnění, podobně lze užívat série otázek "proč?", nebo otázek "co kdyby?" a "co kdyby ne?" a podobně. Nebojte se, že vás to bude zdržovat při přenášce: pokud ano, musíte si to nechat až pro studium, ale případné otázky si můžeme zapsat hned při přednášce do poznámek. Už tím se vlastně i učíme a vytvořit si dobrý systém vyžaduje praxi, kterou jinak ani nezískáme. A s praxí přijdou opět nové otázky, atd.. Koneckonců i ta inspirace je vlastně jen dcera pozornosti, i když je pochopitelně chytřejší než matka sama. Dnes se hlavně prosazuje inspirace v manažerizmu, ale ve vědeckých a technických oborech je už dávno usídlená, i když se tam nějak bojíme to slovo používat, jako by to byl nějaký hřích :-).

Slovo na závěr: Nebudu přehánět, když řeknu, že právě na našem poslechu a dalším zpracování přednášek poznáme, jak dobří pozorovatelé vůbec jsme - anebo nejsme. V tom druhém případě ale není nic ztraceno: dobrá pozornost se dá naučit, ale musíme nejdříve vědět, že nám chybí :-).