Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?
ÚVOD
Naši
přátelé z Klubu KČK už dobře znají sérii "Umíme...?", ve které se pokoušíme
shrnout zkušenosti a poznatky z oborů, které používá lidská komunikace. Ať už
jsou to studenti či učitelé, diskutéři nebo moderátoři, ti všichni se tam snaží
zlepšit svoje smyslové vnímání, myšlenkové chápaní a hlavně svůj slovní či
psaný projev. A to vše prosím ze své vlastní iniciativy - není to
krásné? Budiž jim za to věnována i tato kniha . . .
Pozorováním je míní především zraková činnost, ale byli bychom na
omylu, kdybychom si mysleli, že to je to hlavní, o co při tom jde. Pozorovat totiž můžeme i při naslouchání, třeba nějakému projevu ("z jeho pokleslého hlasu pozoruji, že je asi unaven") či jen z chování či jednání druhých osob ( "pozoruji, že už mě nemáš ráda"). Ale ani to není vše: nejdůležitější je přitom právě ta myšlenková činnost, která je nedílnou součástí procesu - vede nás totiž k tomu, co pozorovat, jak to pozorovat a jaké závěry z toho učinit.
Už v knize o naslouchání (UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?) jsme naznačili, jak je náš systém zpracování akustické informace na jedné straně poněkud omezený, ale jinde zase daleko sofistikovanější než leckteré přístroje. U zraku to platí také (oko dokáže zaregistrovat jas i jednoho fotonu!), ale i to se dá lehce oklamat (viz tzv. optické klamy anebo umění eskamotérů, lidově zvaných "kouzelníci" :-). A všichni víme, že nejen musíme často používat brýle, ale pro větší vzdálenosti i dalekohledy a na ty
mikro-malé věci zase mikroskopy.
Ale ani to není ještě to nejhorší: jistě se vám někdy stalo, že jste "pro oči neviděli", zvláště když jste něco ztratili a nemohli to najít. Naše oči totiž obsáhnou velké třídimenzionální úhly, ale pro detaily se musí naopak víc zaostřit, v poměrně malém úhlu. Náš optický systém, sám o sobě dost složitý počítač, také umí leccos "zalátat", např. díru v obraze, který se promítá na sítnici, specielně tam, kde máme tzv. slepý bod, kde prostě "nevidí". Tento systém má také navíc tendenci linearizovat či
zjednodušovat, to vše podobně jako když zpracováváme obrázek v grafickém editoru s malou citlivostí.
Říká se, že žádní dva lidé nevidí věc stejně - zde se míní ovšem spíše jejich názor, ne přímo samotný obraz na sítnici jejich oka - to ukazuje, jak dalece je to, co "vidíme" ovlivněno naším myšlením. A o to tu právě jde - ne vše, co pozorujeme, také opravdu vidíme a naopak :-). Někdy pozorování vyžaduje dokonce určitou specielní techniku. Těžko asi uvidíme na obrazovce jeden bod mezi všemi těmi ostatními ( tav. pixel) - z teorie ale víme, že tam je a mnohé grafické programy nám ho dokonce dokáží zvětšit natolik, že s ním pak můžeme manipulovat: měnit jeho jas, barvu, často i pozici. Jinými slovy: i když naše pozorování nemusí být perfektní, naše uvažování ho může buď podpořit nebo i vyvrátit.
Co to teda znamená správně "pozorovat"? Řekl bych, že je to něco jako "všímat si, analyzovat a dělat závěry".
Nebudu zde předstírat, že existuje nějaké jednoduché pravidlo či metoda: správně pozorovat se vlastně učíme celý život. Ale na tom, jak dobře umíme
pozorovat, pak často závisí i naše budoucnost, protože to navíc ovlivňuje i naše rozhodování.