bullet next back Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?



VÝZKUM A OBJEVY.

Výzkum je velmi široké slovo: můžeme zkoumat chování mravenců anebo i jen našeho souseda, když chodí vyvenčovat psa. Zde mám na mysli výzkum organizovaný, konaný jedincem či skupinou, třeba i státem. Cílem výzkumu je získání nových, nám dosud neznámých informací. Nám neznámých, ale třeba už v jiném státě ano - ale tomu už se ale spíše říká průmyslová či jiná špionáž :-).



Podle výdajů dělíme výzkum na státní a soukromý. Státní výzkum je vždy drahý, ale ne vždy také plodný - dělal jsem u obou, mohu srovnávat :-). Kdesi jsem četl názor, že není důležité, jak novou informaci seženete, zda ji objevíte sami od sebe či ji odněkud okopírujete. To bylo ještě v době, kdy se beztrestně kopírovalo - ale v podstatě je to pravda a to nejen pro socializmus. Americký viceprezident Gore kdysi vykládal historku, jak americká armáda dělala výzkum na nejlepší pastu na podlahu. Stálo to miliony, ale přišli s opravdu seper.produktem. Tedy až  do té doby, kde jim v jedněch kasárnách nová pasta došla a tak koupili na rohu v krámě tu obyčejnou. A hle: nejen že byla třikrát levnější, ale byla dokonce i lepší!

Výzkum jen pro výzkum.

Ano, i takové výzkumy jsou a někdy se zdá, jakoby ani jiné nebyly. Řekli bychom, že to jsou spíše výzkumy do kapes daňového poplatníka, ale rozhodně bychom jim křivdili, kdybychom si mysleli, že to tak chtěli už od začátku. Důvodů totiž může být více;. Sem patří:

1) Výzkum něčeho, co už bylo dávno prozkoumáno
2) Metody výzkumu jsou pochybné
3) Účel či cíl výzkumu nebyl správně definován či specifikován
4) Výzkum narazil na neočekávané obtíže a zastavil se, nebo stagnoval
5) Výsledky výzkumu nebyly použity anebo byly odmítnuty
6) Výzkum se protáhl natolik, že už jeho výsledky byly k ničemu.
7) Výzkum se zastavil z nedostatku peněz či jiných prostředků
Vím ještě o deseti jiných důvodech, ale tyhle jsou ty hlavní a určitě nám postačí k tomu, abychom si udělali představu, co se vše může pokazit. A přece: výzkum je vlastně také jen pozorování, ale navíc systematicky řízené. jenže právě ta slova "systematicky" a "řízené" v sobě zahrnují i kámen úrazu, zvláště, když s e toho chopí byrokrati. Aby mohl výzkum dobře pracovat, musíse mu nechat určitá vůle k rozhodování a to se "řidičům" nikdy nelíbí. Stanou se časem spíše brzdou, ale to už je většinou pozdě.

Na druhé straně je třeba pochybný výzkum zastavit co nejdřív, než bude čistě ztrátový. I k tomu je někdy potřeba odvaha, ale tma zase pracuje setrvačnost byrokratů a hlavně jejich strach o místo.

Volba výzkumu.

To je jedna z hlavních otázek - a hlavních příčin neúspěchů. Zde nestačí jen ekonomické či jiné rozbory, dokonce ani ne značná zkušenost s minulými výzkumy. je to potřeba i jistá intuice a nebojme se to říci, i určitý risk. jakmile se rozhodneme pro nějaký výzkum a uděláme finanční přísliby, je těžké to vše zrušit. Žádáme-li například nemožné ( jako třeba chtěl Stalin přístroj na rozeznávání  hlasu  v telefonu, viz jedna kniha Solženicina), můžeme prohánět vědce a inženýry jak chceme, výsledkov něbúdět.

Tam ovšem chyba nebyla v tom, že by se takový přístroj nedal vyrobit, nebo že by to pracovníci sabotovali - ne, chyba byla přímo v metodě: přístroje byly analogové, navíc tuším jen pasivní filtry, zařízení příliš veliké a rozlišovací schopnost malá. Asi za dvacet let po tom se v technických časopisech na západě objevila metoda, která to dokáže, dokonce vznikl tzv. "voiceprint", něco jako otisk prstu, ale ve zvukové formě. Výzkum totiž ukázal, že rozlišení není ve frekvenčním spektru, ale v energii té které harmonické. Jestli  jsem vás   vás těmi technickými výrazy unavil, bylo to úmyslné: na některé věci může přijít jen odborník. Poznámka: kdysi jsem si myslel, že na všechny věci může přijít jen odborník, ale historie nám dává plno příkladů, kdy na něco přišli dokonce amatéři, zatímco znám mnoho odborníků, kteří nic nového neobjevili.

Nebude zde uvádět kriteria, jak zjistit, zda ten či onen výzkum potřebujeme, zda bude hodnotný a zda si to můžeme finančně dovolit. To jsou, jak se říká, rady "za všechny peníze", zatím co tato kniha je zadarmo :-). Jisté je, že na zbytečném či nedokonalém výzkumu se dají, abych použil jiný lidový výraz, "prodělat kalhoty". Někdy je třeba k rozhodnutí více lidí, někdy to naopak vadí. Většinou ale nejsme v pozici rozhodování, a co se rozhodlo špatně se brzo dovíme. většinou tou bolestivou cestou. Zasahovat pak už můžeme jen přímo (že opravdu máme dobré výsledky) nebo nepřímo (že si stěžujeme, třeba na hlavním nádraží :-).

Ale vážně: uvedu příklad, snad jsem to tu ještě nepsal: můj šéf mě kdysi nutil, při každém mém návrhu elektronického zařízení,vyzkoumat, jak jej udělat prostorově co nejmenší, abys e použila co nejmenší skříň. Nevím proč, miniaturizace nebyla potřeba, prostoru bylo dost a vzduch je zadarmo :-). Výzkum byl tedy zbytečný a navíc obtížný, protože, jak víme, při stejné výrobě tepla se součástky v menším prostoru hůře chladí a také přeskokové napětí na tištěných spojích klesá se zmenšením vzdálenosti mezi nimi - pokus přímo nedojde je zkratu, například pájkou a podobně.  

Jediný výsledek tedy byl, že jsem si tím trápením nadělal žaludeční vředy- i když jsem mnohdy dosáhl neobyčejné miniaturizace, nikdo ot neocenil - protože to jednoduše nikdo nepotřeboval. Nicméně to právě ušlo šéfově pozornosti.

Výzkum s malou pravděpodobností úspěchu.

Ano, pracoval jsme i na nich a jsou to opravdu "zabijáky". často bývají takové výzkumy i opodstatněné, např. když se firma potřebuje dostat z finančních problémů. jenže tam je právě i začátek konce: nebyly peníze ani na výzkum. Vyřešilo se to ale elegantně: dělal jsem to o neplacených přesčasech ( nemyslím placených jen normálním tarifem, neplacených vůbec!). A zatímco se ostatní zřejmě jen modlili, já si mořil mou nebohou hlavu, jak na to.

Často jsem problém vyřešil - mám ještě několik děkovných dopisů od zákazníků, ale to je asi vše. Firmu jsem ovšem nezachránil - za dva roky se položila, ale to už jsem tma nebyl ( nebo snad protože jsem tma nebyl? Ba ne, těm nikdo nemohl pomoci, oni byli geniální na to, jak zničit i dobré výsledky.

pravděpodobnost úspěchu ovšem nelze vypočítat, můžeme ji jen odhadnout, a to ještě jen pokud máme značnou zkušenost a při výzkumu pak často ještě i pořádnou dávku štěstí - dobré nápady často jako by spíše padaly z nebe. Pokud na to jsou peníze a pokud slabé výsledky neohrozí budoucnost podniku či ústav u, pak i výzkum s malou pravděpodobností má nějakou cenu. Pro srovnání pak můžeme použít podobný výpočet, jako jsem uvedl v knize MANAŽÉŘI BEZ MANÉŽE: pravděpodobnost úspěchu vynásobíme možný m ziskem, když se dílo podaří. tak například je-li pravděpodobnost úspěchu jen třicet procent a úspěchu na škále hodnot třeba 7 ( to znamená, není to zázrak, ale je to dost hodnotné, vyjde nám 0,3 x 7 =2,1 to znamená, že výzkum má prioritu nepříliš větší, než dva body, jinak řečeno, jeho účinek se očekává o něco nižší než třeba výměna firemních počítačů za nové ( který je třeba 3 body) :-). Pak rozhodování, zda věnovat peníze na nové počítače nebo na tento výzkum, bude jasně preferovat počítače.

Výzkum z nutnosti.

Ne každý problém potřebuje výzkum. tak například nestrávíme měsíce výzkumem, proč se nám zasekává xerox mašina - prostě ji dáme opravit. Na druhé straně padá li nám síť - myslím počítačová - můžeme si být jisti, že správné řešení bez jistého výzkumu nenajdeme. Ovšem ani to nemusí být nutné, seženeme-li zařízení od jiné firmy, které má větší rychlost, kapacitu a modernější hardware.

Ne vždy je odpověď tak lehká: některé problémy nejde obejít a musí být vyřešeny. Metody rozhodování jsem popsal už v knize MANAŽÉŘI BEZ MANÉŽE a metodu Kepner -Tregoe™ i v jiných ze série UMÍME . . .? Každopádně se do výzkumu nepouštíme sami, když ještě nemáme dost zkušeností z jiných výzkumů, kterých jsme se zúčastnili. Na cestě je totiž plno úskalí a jen experience nám ukáže, kde asi jsou. I tak zůstává plno neznámých a nezachrání to ani sebevětší zkušenosti v pozorování.

Když se to ale rozjede,

pak už nám nezbývá, než udělat vše, co je v naší moci, aby výzkum neztratil svou hybnost, svou energii. podobně jako ve všem jiném, nejprve se ztrácí motivace. největší motivací jsou ovšem peníze, takže se náklady musí uváženě rozdělit, s patřičnou rezervou, pro ono obtížné období, které určitě přijde :-), kdy musíme vynaložit extra námahu na překonání nějakých problémů, které jsme nečekali, ale které jsou kritické. Jak to vše vím? Z praxe, neměl jsem jediný projekt, který by nezačal "zvesela s hudbou", všichni byli nadšení a výsledek byl "téměř za rohem". Připomíná mi to scénu z Doktora Živaga,  kdy carští vojáci zpočátku nadšeně mašírují do války, která se protáhne a nakonec už nestřílejí ne na nepřítele, ale na své vlastní oficíry :-).

Pochopitelně zde nemyslím takový výzkum, kdy třeba jen hledáme literaturu o něčem a podobně, ale například řešení problému, kde a jak postavit nukleární elektrárnu. Výzkum, kde musíte uspokojit alespoň 90 procent požadavků, z toho polovinu technicky nedůležitých :-). Zde se nedají řešit problémy prostým referendem, kopírováním od sousedů nebo probíráním stovek variant. Většinou jich je méně než deset, ale zato žádná není perfektní. To se stává, když zvolíme nepřesná, neúplná či téměř nesplnitelná kriteria. Dál už to nebudu zde rozebírat, zbyytečně bychom odbočovali.

Příklady a zase příklady.

Nejlepší školou pro výzkum je studování praktických příkladů. Nejen,že se nám mohou různá řešení hodit - to nebývá tak často - ale že se naučíme dívat na problémy očima řešitelů. Zaostřit pohled,m když je to potřeba, rozšířit, když je nutno uvažovat celkový obraz. Jinak řečeno, pozorovat a usuzovat efektivně. Uvedu zde příklady výzkumu v malém, tav, troubleshootingu ( a debuggingu, pro softvér).

1. Měl jsem na zkušebně technika, který začínal opravovat jednotky tak, že nejprve prozvoňoval drátovačku, neboli kabely v počítačové skříni. Pravda, i tam mohou být chyby, ale pravděpodobnost je malá - většina součástek jsou solid state ( nesprávně: polovodiče), více než 95 procent chyb je v součástkách. Nepočítám chyby nesprávným propojením, na to jsme měli testovací stroje, ale poruchy v kabelu či konektorech a soketech. Později přišly ploché vícežilové kabely ( flat cables), kde byly tyto chyby ještě více eliminovány. 
Poučení: soustředit se už od začátku na podstatné a rozdělit to podle důležitosti či pravděpodobnosti

2. Jiný zase přeskakoval od jednoho k druhému, jak ho napadalo, kde by porucha mohla být. pravděpodobnost, že by ji tak našel, byla nepatrná.
Poučení: mít systém a plán, jak na to

3. Běžný proces pro analogovou elektroniku je buď zepředu dozadu ( například sledování signálu u přijímače) nebo naopak ( sledování od výstupu dopředu až k místu, kde se výstupní signál generuje). Každá metoda  má svoje plus a mínus. Jiná taková metoda, oblíbená u televizních opravářů :-) je výměna modulů - ta vám zase nepomůže, když právě ta drátovačka není správná. Pro digitální obvody se hodí zase spíše sledování logických stavů a kombinací, většinou specielními přístroji.
Poučení: Znát potřebné metody

4. U jedné jednotky se nám pálila pojistka. Jistě, šlo o zkrat, ale na tištěném obvodu a odpojování součástek je časově náročné. Zkušený technik přišel s neobvyklou metodou: dát tam silnější pojistku, aby vadná součástka začala čmoudit či jinak se tepelně projevila. Povedlo se, byla to probitá dioda. Modernější  přístup by byl použít zdroj, kde se dá nastavit maximální proud a infračervený snímač teploty, případně zmapovat celé tepelné pole desky.
Poučení: Neznáme-li potřebné metody či nemáme-li potřebné přístroje, musíme je - dočasně - nahradit jinými, případně vymyslet nové -a někdy i lepší - metody.

5. Jiný technik měl v systém u nezvyklý šum. Řešil to tak, že používal různé zdroje, filtry, nic nepomohlo. Bližším zkoumáním jsme přišel na to, že nepoužíval pro měřící přístroj koaxiální kabel, ale dva jednoduché kabely, které šum "!chytaly" ze vzduchu jako antény.
Poučení: Nejprve zkontroluj měřící přístroje - jinak se dostaneme do začarovaného kruhu.

6. V jiném případ jsme prostě nemohli najít, kde porucha je. jeden technik si vzpomněl, že kdesi, jinde, byla zajímavý případ, kdy byla součástka špatně označena ( tedy vývody). Zkusili jsme to a bylo to ono.
Poučení: Používat zkušenosti, byť na první pohled neaplikovatelné.

7. To se mi stalo, když za mnou přišel technik, který měl jiný problém: polovodičový zdroj dával místo stejnosměrného, krásné pilovité napětí ( tj.  výstup s časem stoupal až do jisté hodnoty, kles na nulu a opět to opakoval). napadlo mě to o té součástce, i dal jsem ji na snímač charakteristik a ukázalo se, že místo tyristoru to byl triak (vysvětlení různé funkce je zde nepodstatné,  hlavní je, že bez snímače bych  nikdy nepoznal, že je to triak). Poznámka: snímač se normálně při testu celých jednotek nepoužívá, protože záměna tohoto typu je prakticky nemožná.
Poučení: Používat zkušenosti, ale ještě dál je vylepšovat  i ty aplikovatelné  :-)..

8. Záměna polarity možná je, i na automatickém stroji.   Štítky se totiž tisknou na diody strojem, ale až když je dioda hotova. Reverzace je možná, jen když někdo  během procesu diodu obrátí, tak  například inspektor přijde k řadě neoznačených diod, vybere jednu, podívá se, zda je vizuálně OK a dá ji zpět, ale obráceně  a označení je  pak  špatné! (Mám na mysli malé diody, ve skleněném pouzdru, kde se oba konce na pohled neliší).
Poučení: Očekávej i nemožné, a  nejdříve se přesvědči, zda to nelze vysvětlit "normálně".

Takto bych mohl pokračovat do nekonečna, šlo mi jen o to, že v podstatě se to dá rozšířit i na větší výzkum, chce to jen trochu rafinovanějšího pozorování a logického uvažování.