Autor : JAN B.HURYCH
Název : UMÍME DOBŘE POZOROVAT?
JINÉ OBORY
Dnes si promluvíme o pozorování v oborech jiných. Ty to nemají o nic lehčí; už proto ne, že metody pozorování tam nejsou přesně definovány, málokdo je teoreticky studuje a literatura o nich je opravdu sporá. zaměřeném, znaleckém a výzkumném. Předešlou kapitolu jsem nazval "Odborné obory" - to ovšem neznamená, že tyhle "jiné obory" jsou pro neodborníky. Odborník je vlastně každý, kdo je ve svém oboru zběhlý - já jen měl na mysli obory vědecké a technické, na rozdíl od těch druhých, od kultury a umění až po žurnalistiku nebo třeba i správná etiketa u stolu. Rozdělil
jsem to vlastně jen proto, že - jak už jsem uvedl v úvodu, je to oblast nejen příliš široká, ale také bohatá na jiné druhy pozorování, než jsou ta "odborná".
Čím se tolik liší? Především tou myšlenkovou částí - oči , sluch či jiné smysly máme celkem všichni stejné a řekneme-li, že má někdo "oko pro krásu", míněno, že ji rychle
pozná a porozumí, nepůjdeme rozhodně k optikovi, aby nám ukázal, jak se to dělá :-). Pochopitelně, ani oční pozorování tu
není stejné jako třeba u technika - důležitost detailů i celku, prostorové seskupení nebo třeba barevné provedení hraje jinou roli, ale to se dá při troše pozornosti z pozorovat též - jenže člověk nezasvěcený z toho všeho neumí udělat ten správná závěr.
Technici nepracují s pojmy jako je tušení, vkus, nálada, krása, melodie, rytmus, dojem a podobně. Na druhé
straně kuchař může znát ingredienty, ale jen jejich správný poměr- a často i pořadí, v jakém jsou přidávány, doba vaření a ještě mnoho jiného hraje důležitou, často i kritickou roli. Naše pozorování
musí tedy býti znalecké (ano, to je dobrá protiváha slova "odborník" :-), jinak
něco vidíme, ale nechápeme.
Příklad.
No prosím, to platí i pro odborné obory, ale pochopitelně jinak. Vezměme si příklad: odborník na elektroniku, jinak vynikající expert ve svém oboru,
pozoruje kuchaře, jak něco vaří. Ingredienty, tedy jednotlivé potraviny a
čas vaření, to pro něj není problém. Je-li dost všetečný, přijde i na to, že
i pořadí tu hraje velkou roli. Ale najednou začne kuchař ochutnávat, něco
tam přihodí, něco ubere a pak mu podá lžíci a řekne: "Co by to ještě chtělo?" A náš expert neví, může jenom hádat
a navíc špatně. Ono totiž i stejné ovoce má občas jinou chuť, cukr různou
sladkost
a podobně V tom je právě ten zakopaný pes: když se to kuchař učil,
tak to také nevěděl. U jídel, jako třeba míchaná vajíčka, to zvládl brzo: víc soli
či pepře, nebo zase ubrat - pokud to vůbec pak jde :-).
U jídel, kde je třeba dvacet různých složek a patero koření, to už zdaleka není tak lehké - a trvá to někdy i roky, než se to člověk naučí. Řada pokusů a pozorování - a někdo se nestane dobrým kuchařem ani pak. Proč ne? K takovému pozorování nestačí logika či statistika a nepomůže žádná míra či
analyzátor. Říká se, že k tomu musí mít člověk dar. Abych pravdu řekl, nevím sám, nakolik je to zkušenost a nakolik ten dar.
Houslista může slyšet a pozorovat jiného houslistu a přesto to třeba
nezahraje, jako ten druhý. Jak už řekl Michelangelo: "Dokonalost se skládá z maličkostí, ale dokonalost není maličkost" (nenapsal
jsem to už v úvodu?).
Ale detaily nejsou ještě zdaleka vše - jen jejich vyhodnocení a následovná syntéza pak ukáží, zda jde o dílo dobré nebo jen průměrné. Všichni používáme jen slova z českého slovníku, ale ne každý je
dobrý spisovatel. Tam už jde pochopitelně hlavně o dar. Podobně intuice, ač se nyní víc a víc zjišťuje
její důležitost i v odborných oborech, hraje hlavní roli právě v těch jiných
oborech. Často totiž i ti z odborného odvětví musí zabrousit i do těchto
metod pozorování a občas i hádat. Chcete příklad? Poznal jsem lékaře,
kteří z rentgenového snímku vytušili téměř vše, zatímco jiní
měli potíže najít obyčejnou frakturu. Opravdu se mi to
stalo - jako pacientovi, pochopitelně :-). Vtip je v tom, že když nevíme,
že neumíme dobře pozorovat, nemůžeme se pochopitelně ani
zlepšit!
Co to chce.
Opět můžete namítnout, že jiných oborů je mnoho a metod hodně. Máte ovšem
pravdu. Vás pochopitelně zajímá ten váš obor a v tom vás rozhodně musím zklamat. Popíši zde totiž jen základní pravidla, ale
některá z nich právě většinou nikde nenajdete.
1)
Především musíte mít znalosti v daném oboru.
Tomu se nevyhnete. Musíte ho studovat, ve škole a pak ještě doma, v knihovnách i třeba na ulici - rozuměj v životě samém - a protože je to proces neukončený, je třeba začít co nejdříve2)
Dále musíte mít zkušenosti, praxi. Velice rád opakuji moje tvrzení, že
znalosti jsou jako auto bez kol a zkušenosti jako kola bez auta. Nikdy jsem neměl potřebu to dále vysvětlovat, až nyní :-). V prvním případě
nejde totiž jen o to, že naše znalosti jsou hodně akademické, teoretické, ale
hlavně o to, že většinou nevíme, jak je v tom kterém praktickém případě použít. V druhém případě zase víme,
co se v které situaci stane , ale opět přijde jiná, dosud nezažitá situace a jsme
vedle. Nebo, co je ještě horší, aplikujeme to, co už známe z
praxe, docela špatně - například protože nám cvičení pomohlo, snažíme se někomu cloumat jeho zlomenou nohou,
ještě než mu ji dají do sádry a podobně :-). 3)
Spojíme tedy teorii ze zkušeností
- asi jako hřídel spojuje to auto s jeho koly, aby došlo k pohybu. A hlavně vyvodíme správné závěry. No prosím, tak to dělají i v
odborných oborech, zatím teda nic nového. Jenže tam jsou výsledky očividné, změřitelné,
zkušenosti jednoznačné, omyl téměř vyloučen. Mýlit se můžeme jen při špatném párování
znalostí s experiencí. U "jiných" oborů to není tak snadné: nemůžeme
spoléhat jen na naše zkušenosti, musíme znát i názory expertů, právě ty
jejich zkušenosti, abychom si něco subjektivně nenamlouvali.
4)
Potřebujeme mít i jisté přirozené nadání
jako je talent, vkus, intuice, prostě to vše, co dělá umění uměním a znalce znalcem. A opět: tím uměním míním spíše něco umět - však se říká
třeba "umění vařit" a kdysi například existovalo i tav. "umění válečnické"
:-). Talent se ovšem nikde nekoupí, ale nejsem si jist, zda se nedá alespoň trochu získat dobrým pozorováním. Ovšem je hodně lidí, kteří si myslí, že talent mají a mýlí se - pro ty mám dobrou zprávu:
zapněte si televizi, tam uvidíte takových podobných na tucty a přece je to dobře uživí :-).
5)
Trénink. Už jsem to vlastně naznačil: dobré pozorování je totiž také jistý druh umění - nebo když ne, tak rozhodně určitý druh zručnosti. Nu a ta se
musí pořád cvičit, jinak ustrneme, zapomeneme,
zmátožíme. Je to něco podobného, jako když dlouho nepoužíváme určitý cizí jazyk.
Nejlépe je si taková pravidelná cvičení naplánovat pro doby relaxace; brát to vážně, ale přece jen sportovně. Tím se
nejen poučíme, ale i pobavíme. A věřte tomu nebo ne, lépe si to i
zapamatujeme.
6)
Pozorování vyžaduje i určitou intuici neboli tušení.
Ano, někdy hledáme nějaké řešení, nápad či "to pravé" a ne a ne to najít. Jak na to, to najdete v naší knize "UMÍME SE UČIT?". Jistě,
zkušenosti zde také pomohou, ale je navíc o analogie, podobnosti, kontrasty nebo i negace existujících názorů či metod, abychom něco objevili.
7)
Inspirace je ovšem více než jen tušení
- tu potřebujeme často ve velké míře ( nejen, jak
se myslí, jen umělci) a navíc často i takovou tu "výjimečnou",
obzvláště, chceme-li vytvořit něco nového a zároveň dobrého. I o tom něco najdete ve výše uvedené knize, ale chtělo by to napsat celou knihu jen o tom. Ona ani ta inspirace
totiž nepadá s nebe" :-).
8)
Sebehodnocení a zpětná vazba.
Už jsem o tom psal, zde snad jen zdůrazňuji, že to je důležitou podmínkou osobního vývoje a růstu.
Bez toho totiž opět zakrníme. 9)
Motivace
- je vlastně síla, která to vše spojuje, protože ani to auto s koly ještě nestačí, musíme mít také benzin.
Jistě jste už asi pochopili, kdo je toho auta řidič - na tom, jak dobře pozoruje silnici a jak dobře ovládá
vozidlo, pak záleží, jak rychle a bez nehody dosáhne cíle.