Nedýchej, pojď a sednem si tu sami dva a dáme šálek kávy
a podívej se na svůj svět
- ta zeleň, modř – radost pohledět!
Ta trocha kofeinu nás neotráví …“

„Řekni mi, Otče, jakpak je to možné,
že na tomhle Tvém světě
více než poctivým, lumpům pšenka kvete,
kdo nezasel, ten požne?“

„Nedýchej, řekl jsem ti přece!
Nevidíš beránky, kterak plují v řece?
Pojď, oddej se mé láskyplné síle …

Nevíš snad, že veškeré majetky a statky
jak trní zakryjí ti správné cesty, důležitá rozcestí a křižovatky?
Jen ŽIJ! a dojdeš vysněného cíle?!“