koffl next backAutor : Al da Bianco
Název : TÁHNE MI NA NOHY




Ta pěkná holka vystoupila ve Skalici
a mně tu dál táhne na nohy a na palici
a na – Ježiš tolik? - let ...
Já kdysi přál si velkou krasavici,
jíž známým chlubil bych se na ulici ...
Jenže v tom jsem se ňák splet.

Už léta hledám jinou krásu,
jež není jen v tváři, v oblých bocích, útlém pasu.
To už jsem dávno očíh!
Tvá krása možná vidět tolik není,
je ale v každičkém Tvém pohlazení,
v Tvých milujících očích.

Já rád se kochám krásou dívek, dam,
však nijak o ní neblouzním a nesnívám,
nechci být kandidátem běd.
Vždyť, co bych ještě hledal, když Tě mám,
ve vichru života jsi Ty můj větrolam,
bez Tebe zhroutil by se svět,
v němž tápal bych tu stár a bled
a zbytečný jak zvadlý květ,
bez střípků prázdný krasohled,
chodec, jenž cestu lesem splet.
Co mohl bych pak vyprávět
co starý, vetchý, hloupý kmet?
Že jsem Tvou lásku kdysi sněd,
jak rozblemtaný lesní med,
a zbylo jen pár hloupých vět
a v medu přítel - sladký jed,
jenž ztiší zlé trápení hned,
než dostaneš se do klevet
všech českých drben - bab a tet,
jež první pamatují Slet.
Dnes v potoce rak bez klepet
a Pokrok - potměšilý skřet
začali Píseň práce pět!
A práce začíná už v pět!
To abych rychle tělo zved
a dal se v poklus nebo radši v let,
neb jinak moh´ bych vyletět.
A co bych potom vlastně jed?

Jak krásně srdce tlukou
pod hřejivou nenechavou rukou!