Když odejde někdo, koho máš rád,
když odejde někdo blízký,
do trávy lehni akorát
tam, kde se kloní k zemi břízky …
Smutni a koukej do nebe
v ten odvěký rej beránků
a žij, než přijde pro tebe …
To jenom obal uložil ke spánku …
Kdo odívá se cáry ranní mlhy,
kdo s jižním větrem hladí hory v dáli,
nad kým se klene něžný oblouk duhy,
nehledá ke své mši žádné menší katedrály …
V hlínu se vrátí doslouživší tělo
- s beránky duši vánek poponáší -
dosáhlo všeho, co v tomhle světě mělo,
v červených sto padesát se sedmou v mariáši …
Kdo odívá se cáry ranní mlhy,
kdo s jižním větrem hladí hory v dáli,
nad kým se klene něžný oblouk duhy,
nehledá ke své mši žádné menší katedrály …
Když odejde někdo, koho máš rád,
když odejde někdo blízký,
nestyď se pro něj zaplakat,
tak jako po dešti pláčou břízky …