Autor
: Al da Bianco
Název : AŽ JEDNOU UMŘU
Až jednou umřu,
zas tak moc se nestane!
Jen jedno srdce bít tu přestane
a jedno tělo víc už nevstane ...
Až jednou umřu,
ale snad dneska ne!
Až jednou umřu,
zas tak moc se nezmění.
Tak jako dřív se ráno rozední
a dunět budou zvony polední.
Až jednou umřu,
půjdu jak koledník ...
Až jednou umřu,
na cestu poslední mi skřivan zazpívá
a možná sem tam ukápne i slza do píva,
tomu, kdo měl mě rád a kdo mě zná líp, než já sám se znám ...
Až jednou umřu,
až s bláboly už zavřu krám ...
Až jednou umřu,
prostě - až to se mnou bací,
vyskytnou se jistě také tací,
co pomluvěj mě ještě před kremací.
Až jednou umřu,
dostanu asi dopis zvací
od Lucifera do Pekla,
že moje číše přetekla
už dávno mými hříšky.
Snad Pánbů na mě koukal z výšky
a doufám, že se aspoň smál,
když roli šaška jsem tu hrál ...
Až jednou umřu,
zas tak moc se nestane!
Jen jedno srdce bít tu přestane
a jedno tělo víc už nevstane ...
Až jednou umřu,
snad ale probůh ještě dneska ne!