Už nikdy nic nebude tak, jako bylo,
už asi nikdy nic, nikdy nic víc,
když srdce, jež bušilo i za mne se dnes zastavilo!
Už nikdy nepohladí moji líc
ta něžná i tak pádná ruka,
jež hladila, tu vyplácela zas,
aby chlap vyrost z nezbedného kluka …
Už nikdy nepozve mě milovaný hlas
k odjakživa s láskou prostřenému stolu
maminčiných kulinářských dobrůtek,
u něhož jsme léta sedávali spolu,
když ještě čas nám neutek …
Ach! S jakým spěchem jsme kdysi vyletěli z hnízda
do světa díru udělat!
Ať padaj trakaře, vítr v uších hvízdá,
jen stále kupředu s uzlíkem buchet, dobrých rad
a v srdci kouzlo nezlomné,
to kouzlo lásky, pouto krve …
To pouto nikdy nezlom - ne! -
ač nejsi doma už tak často jako prve!
Už nikdy nic nebude tak, jako bylo
(Před Smrtí nejsou nic peníze či pýcha!),
to srdce, jež bušilo i za mne se dnes zastavilo,
už nikdy nikdo za mne nebude i dýchat!