koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : POHLEDY A NÁZORY
Esej: PROMLČENÍ SNAD, ALE PROMINUTÍ ROZHODNĚ NE   <5>


Promlčení snad, ale prominutí rozhodně ne.


Tak prý se za sto nebo zakolik dní promlčí v Čechách komunistické zločiny. Nejedná se ovšem o prominutí - legálně "prominout" se může jen už udělený trest, předpokládám - jenže v tomto případě je rozdíl zcela zbytečný: nelze prominout trest, který nikdy neexistoval, a promlčení? Vždyť se o tom všem mlčelo už tak dlouho, že se to už promlčelo jaksi samo, že ano.

Jenže národ jim to - doufám - nepromine, ať už se to promlčí nebo ne. Nebudu zde mluvit o spravedlivém trestu: civilizovaná společnost nemá ekvivalentní (míněno tak krutý) trest pro udavače, kteří posílali nevinné lidi na šibenici nebo pro ty, kteří měli z utrpení mučených ještě radost. Tak například za zradu národa se kdysi lámalo kolem a navíc ještě čtvrtilo, tak velký zločin tenkrát byl. Ještě teď mnoho států - alespoň v době ozbrojeného konfliktu - zrádce popravuje. A vidíte, přivolání cizích vojsk do země bylo dokonce zradou i podle komunistické ústavy a pokud vám to tam není zřejmé, zopakujte si text přísahu socialistického vojáka, tam je to jasnější. Pokud vím, nebyl za tu zradu kupodivu nikdo ani pokárán.

Ale nejde o trest, jde o daleko víc: morálně se vyrovnat s minulostí; tak, aby naši vnuci věděli, co si o tom všem mají myslet. U fašismu se nám to provedlo, u jeho rodného bratra, komunismu, ještě ne. Celý svět se směje české lustraci, protože jak známo, pod lustrem je největší tma. Pravda, teror komunismu postupně zdegeneroval, stejně jako jeho filozofie, a poslední stadium před sametovou revolucí se spíše vyznačovalo většinou už jen pilným sledováním a obtěžováním disidentů. Proto si mnozí lidé, kteří ty první popravy už nezažili, myslí, že "ten socialismus vlastně nebyl tak špatný". Nu což, už Lenin přece nazýval takové lidi "užitečnými idioty"!

Český národ byl odjakživa národem holubic - tak nám to už jako malým dětem nalhávali učitelé a nijak se nečervenali, když nám popisovali ten velký počet porážek, kde Češi pomáhali porazit zase Čechy, počínajíc Lipany, přes Bílou horou až po "spřátelenou" invazi. A policejní konfidenti? Vždyť i autor libreta té nejvíc české opery byl také jeden z nich! A tvrzení "Já nic, já muzikant" jistě nevyjadřuje to, že jsme prostě jaksi hodně muzikální. . .

Mně ovšem jde oněco jiného: dnešní devítileté děti se už narodily na svobodě a šestnáctiletá mládež si ani pořádně totalitu nepamatuje, zatímco ti starší v komunistech vidí už jen neschopné byrokraty. Jak "historicky správně" se o naší nedávné historii učí v dnešní české škole, mi není známo - jen se bojím, aby si naše vnoučata ještě nakonec nepletla husity s Husákem.

Německem jsme byli okupováni, ano, ale ruská okupace se pořád ještě nenazývá pravým jménem - jakoby si ruští tankisté přijeli do Prahy jen nakupovat boty! Těm, co je zavolali, jsme se nakonec málem ještě omluvili. O roli kolaboranta Háchy či framcouzského maršála Pétaina dnes nikdo nepochybuje, zatímco role českých Pétainů zůstává dosud zahalena v mlze, nejen promlčena, ale navíc ještě nevysvětlena . . .

Že k promlčení zločinů dojde, je téměř jisté; příliš dlouho se všecko - možná úmyslně - odkládalo. Co ale budeme muset vysvětlit světu - a hlavně našim dětem - je, že sice promlčujeme, ale nemlčíme, to jest nezapomínáme na komunistické zločiny. Zločiny, které i když to třeba neudělal český soud, odsoudil nicméně celý civilizovaný svět. A přece: oběti nacismu mají napsáno na svých pomníčcích "Nikdy nezapomeneme!", zatímco oběti komunismu tam nemají nic, nemají totiž ani ty pomníčky.

O kolika z nich se dnes vůbec ještě ví? Kdo ví o mém kmotrovi Janu Tlamichovi, který sbíral peníze na rodiny politických vězňů a za tento "přečin" byl poslán na osm let do Jáchymova? Když ho konečně propustili, brzo zemřel na rakovinu, jako mnohý vězeň z uranových dolů. Vzpomínám také na mého kamaráda ze školy Ivana Jandla, který získal za svou roli ve filmu o chlapci z Lidic prvního českého zlatého Oskara. Jeho jediný "zločin" byl, že to byl film americký a za to mu zakázali studia a poslali ho dělat do kamenolomu. Pokud na ty tisíce obětí komunizmu zapomeneme, znamená to, že jsme se opravdu z ničeho nepoučili. A to by byla rozhodně větší škoda, než promlčet trest řadě darebáků.

A ještě něco: po promlčení už nebudeme moci komunistické zločince ani nazývat pravým jménem: bylo by to žalovatelné a jak známo, komunisté nemají ve zvyku promlčovat - ať už mají ve znaku hvězdy nebo třešinky.