koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : POHLEDY A NÁZORY
Esej: ÚVODEM   <0>


Věnováno Janu Čulíkovi -
za vše, čím přispěl k větší informovanosti českých čtenářů.


Úvodem.


Tato kniha je soubor několika příspěvků do Britských Listů Jana Čulíka - říkám příspěvků, protože to vlastně nebyly ani články, ani dopisy a proto jsem jim také dal ten společný název: "Pohledy a názory". Proč jsem začal posílat příspěvky do BL? Ani už vlastně nevím, prostě mi to nedalo: jsem zvyklý si o věcech popovídat a tady se nabízela příležitost neomezené, ale přitom věcné diskuze. Příležitost, jakou na netu zrovna tak často nenajdete. Diskuze ostré, tak jak má správná diskuze vypadat, ale přitom napadající jen myšlenky, ne osoby, neboť jedině tak se dá opravdu diskutovat. Za to všecko patří panu Čulíkovi můj obdiv.

To, co se u nás doma často nazývá diskuzí, je buď obyčejná hádka nebo izolovaná řada monologů. A i když se nám nedá upřít dobrá vůle, padesát let předem odsouhlasených "diskuzí" postavilo starodávné umění debaty do koutka jako sirotka z Erbenovy Kytice.

A přitom mají Češi bohatou tradici tohoto umění "disputace", kdysi tak populárního na školách a univerzitách, to tak zvané "učené hádání" (prosím neplést se zcela odlišným hádáním t.zv. pivním). Také české debatní a novinářské spolky a kluby či řečnické soutěže (dnešní Toastmasteři), to vše dříve navazovalo na světový trend a zaujímalo důležité místo v občanském i kulturním životě naší země. Z produktivní diskuze se ale postupem času stávala víc a víc ta diskuze u piva a místo myšlenek začaly létat vzduchem půllitry. A tak už teď často nevyhrává ten, kdo má na své straně pravdu, ale ten, kdo se do vás lépe strefí tím, co první popadne do ruky.

K čemu vlastně potřebujeme diskuzi? Lidé mají často dojem, že je to prostě "výměna názorů". Že jde o víc než o prostou "výměnu", si můžeme uvědomit na jednoduchém příkladu: výměna přepychového kožichu za staré tričko by byl asi dost špatný obchod. Diskuze tudíž není výměna, ze které si někdo odnese tričko od vetešníka a jiný zase ten drahý kožich. Ne, tam každý přinese to svoje a teprve diskuzí se pozná, kdo přinesl kožich a kdo jen ošoupané tričko. I myšlenky totiž mají široký rozsah hodnot a hlavně použití. Podobně není diskuze ani místo, kde si každý prostě jen řekne to "svoje" - pravda, jsou takové diskuze, ale tam ti, kteří většinou nemají co říci, mluví právě nejvíc. Diskuze má naopak dodávat nová či zajímavá fakta a úvahy, má být zdrojem další inspirace. Často se ovšem jedná o antagonistické názory, je to tedy určitý souboj, kde by autoři měli používat jen jedinou zbraň a sice logiku. Logické rány ovšem nenahradí ty půllitry, ale vysledek je - u hodnotné diskuze - zase daleko trvalejší než pár boulí.

Zajímavý aspekt diskuze je také ten, že prohrávající by měl - alespoň pro sebe - uznat, kdy prohrál a nepokračovat pak v diskuzi jinak, tajně či zákeřně. Protože diskuze je také něco jako sport: hraje se podle pravidel, ten lepší vyhrává a ostatní to uznají, právě proto, že mají sportovního ducha.

V této knize jsou ovšem jen "pohledy a názory" moje, tak jak byly publikovány v BL. Jen jsem místy opravil gramatiku a několik jich bylo nepatrně zkráceno, tam, kde by to čtenářům už nic neříkalo a nejde mi o to znovu obnovovat staré spory. Na druhé straně si myslím, že mnohé jsou aktuální ještě dnes. Jiné byly zase reakcí na příspěvky druhých autorů, jejichž jména jsem vynechal a jejich příspěvky jsem zde nepřiložil. Bylo to úmyslné: kniha by se příliš rozrostla a nejde zde o polemiku či kritiku osob. Právě naopak: oni mě inspirovali k tomu, abych se vyjádřil a za to jsem jim vděčný. A to, že jsem s některými jejich názory nesouhlasil, se mi zdá docela normální, ještě i teď.

Pokud tato kniha vyvolá u čtenářů potřebu se mnou diskutovat, napište mi; na všechny dopisy rád odpovím.

Jan Hurych, Kincardine
hurychj@hurontel.on.ca