Autor :
Jan B. Hurych
Název :
POHLEDY A NÁZORY
Esej:
ZKOUŠENÍ ZE ČTENÍ <3>
Zkoušení ze čtení.
(Malý příspěvek k diskusi o literatuře)
Přečetl jsem si článek jednoho čtenáře BL a zaujalo mě několik vět z jeho dopisu. Ač je mi jasné, že i budoucí učitelé musí být pochopitelně z něčeho zkoušeni, zkoušení ze čtení je asi hodně odlišné od jiných zkoušek.
Souhlasím s tvrzením, že to, co dotyčný přečetl, nemusí být "povinná četba". To jsme zažili na gymplu v češtině a později na vysoké v jazykových předmětech či v marxismu. Výhoda byla, že se předem znaly otázky i odpovědi, ať už ve formě "výcuců" nebo jako důsledek ustavičného omílání. Nevýhoda byla, že se přitom student vlastně nic nenaučil, leda jen papouškovat.
Zde se mi zdá, že se míní čtení knih autorů kategorie "ještě-ne-klasici", kde tedy prefabrikované obsahy jejich děl ani neexistují. Cituji : "Co přečte, to je mi v zásadě jedno. Ale musí být schopen o tom hovořit." Jenže co je tedy předmětem zkoušení: zda student umí vyprávět obsah knihy či provést kritiku autorova stylu, jeho námětu, zpracování, formy či dokonce autorových názorů? Tedy praktické využití znalostí, které předem získal např. v předmětu "literatura" anebo je to ocenění vlastních názorů studenta, jeho vlastní kritiky autora, jak dalece umí posoudit autorovo dílo vůbec, vhodnost zpracování a styl? Není to tedy vlastně zkouška z něčeho úplně jiného jiného, než ze čtení?
A do jaké hloubky musí student znát teorii a dějiny literatury, aby své znalosti mohl při posuzování knihy vůbec uplatnit? Musí nutně přijít i na to, "co tím chtěl básník říci?" Pokud na to není dostatečně "vytrénován", bude mít asi značné problémy - vždyť ani kritici se kolikrát nemohou shodnout. Nebo jde jen o to, zda student dokáže opravdu správně a samostatně myslet? Ale jak moc samostatně a jak moc správně?
Také zkoušející musí mít poměrně velmi dobrou představu o té které knize, znát její obsah, styl a případně si být dostatečně jistý, co měl autor na mysli, jinak by to asi sotva mohl "soudcovat". To se ovšem nezíská pouhopouhým čtením - ale co když zkoušející knihu ani pořádně nečetl? Může si být vůbec jistý, že mu student neblábolí nesmysly? Není to vlastně trochu také zkouška zkoušejícího?