Autor :
Jan B. Hurych
Název :
POHLEDY A NÁZORY
Esej:
ODPOVĚĎ ČTENÁŘI . . . <8>
Odpověď čtenáři . . .
Váš dopis mě rozesmutnil. Ne pro ten názor, že když se málo platí, tak se nikdo nemůže divit, že se málo dělá - s tím se už setkávám v Čechách na každém kroku - ale to, jak moc se to tam doma změnilo za těch třicet let, co jsem odešel.
Dělal jsem tehdy asáka na fakultě, plat tam byl už tehdy mizerný a komunizmus také odumíral, než ho zase oživily ony "spřátelené" tanky. My asáci jsme vedli laboratorní cvičení se studenty, občas něco přednášeli a zbytek času dělali výzkum, tj. kopírovali cizinu na českou technologii. Ten výzkum jsme ale většinou dělali po pracovní době a nebyl placený. Nemohu si ale vzpomenout, že by někdo z nás tehdy dělal "jen za tolik, kolik mu platí", i když jsem jednu dobu bral dokonce méně, než můj bratr, vyučený zámečník. Nehledě na poměry, dělali jsme svou práci rádi a dělali jsme ji dobře, ani komunizmus to nemohl změnit. Otázka "udělat víc" byla otázka osobní prestiže a s tou jsme se asi narodili. Pravda, byli tam lidé, kterým se platilo lépe, než nám, ale ti se zase ulejvali, jak mohli a nízkým platem to teda určitě nebylo.
Chybí tu už jen citace známého vtipu: "Stát předstírá, že lidem platí a lidé předstírají, že dělají". Tuhle morálku se tedy asi socializmu podařilo dostat lidem nejen do krve, ale i do srdce. Naštěstí jsem tam už nebyl, asi bych skončil také takhle, nedělám si totiž iluze. Proč jsme tehdy všichni dávali vše, co jsme mohli, daleko víc, než za kolik nás nás platili? To nevím, ale hodně se mi ten zvyk pak hodil, když jsem přišel na západ: tam se to totiž vyžaduje plný výkon od každého. A nám, co jsme tam utekli, to nevadilo, jinak bychom si vedle těch druhých připadali, jako že na to nestačíme, že jsme prostě neschopní. A jako je na západě normální "dávat vše" , v Čechách je to zřejmě pořád ještě rarita. Jen slepý by neviděl, co z toho vyjde - zase jen pokrok nebo nic.
Totiž ono to "dávat víc" také závisí na schopnostech - ne každý, kdo si myslí, že by mohl dávat víc, je toho opravdu schopen - někdo si to třeba jen myslí. Ano, to známé "já kdybych chtěl", které jsem nejvíc slyšel hlavně u piva, kde se nemusí nic dokazovat. Ty pravé schopnosti se totiž právě poznají teprve až když se o to člověk pokusí. Pochopitelně nestačí, když začne jenom jednotlivec - musí začít celý národ, jen tak se vytváří nové hodnoty a národ tím bohatne. Privatizace sama žádné bohatství národu nepřinesla - jen některým a těm už na ostatních zřejmě nezáleží. Tam elán nenajdete.
Co mě opravdu udivuje, je že tato mentalita, která byla možná oprávněná za komunizmu, převládá i ve svobodném státě, který se chce mermomocí "dostat do Evropy". Co jim tam budete ukazovat? To, jak byste mohli dělat víc, ale jaksi nechcete? Tohle heslo "když mi nedáte víc, já víc neudělám" by každého tady na západě jen rozesmálo, protože na to se odpovídá otevřením dveří a přáním "Hodně štěstí jinde!".
Ano, já vím, oni by vám doma asi stejně nepřidali na platu, ať se budete snažit jak chcete, a to je druhá, ošklivá strana té mince. Proto říkám, že musí začít celý národ i ti nahoře, ti hlavně. Jinak se budete vy i těch pár zoufalých jedinců namáhat zbytečně. Řešení se pomalu ale jistě blíží: stát, kterému nezáleží na tom, aby byla jeho inteligence dobře placena, už za nějakou dobu mít žádnou ani nebude. Ti schopní a chytří odejdou za hranice a ti druzí se přeškolí na lépe placené zedníky.