Autor :
Jan B. Hurych
Název :
PARADIGMATA
Esej:
ZASEVZETÍ <5>
Zasevzetí.
(Novoroční úvaha)
Ale ano, já vím, to slovo ve slovníku nenajdete, ovšem když může být název tak nesmyslný jako je předsevzetí, o kterém se už tolik napsalo při každé "prvolednové" a možná i "prvomájové" příležitosti, proč tedy ne pro změnu také za-se-vzetí? Pravda, ani to předsevzetí se už moc nepoužívá, říká se spíše "zavázali jsme se", "dali jsme si za úkol" anebo "udělali jsme si úvazek" - asi ten na kapesníku. Ovšem stejně jako tato slova, která postupem času ztratila jakykoliv obsah, protože po nich už žádná akce nenásledovala, také předsevzatí se vztahuje většinou jen na něco, co bychom rádi, že ano, udělali, ale jaksi se k tomu nedostaneme. Případně si vymyslíme jinou, ještě lepší výmluvu.
Nuže, zkusme něco nového. K čertu s novými předsevzetími, kterými na začátku roku jen okecáváme sami sebe. Navrhuji dělat něco zcela opačného: udělejme si zasevzetí. Tím nemíním za-se-vzetí, tj. házet to všecko za sebe, zcela naopak: míním zase-vzetí, tj. vzít staré předsevzetí, oprášit je a sebrat odvahu, případně peníze a udělat to. Neboť zasevzetí také více méně naznačuje, že si to jaksi "vezmeme za své". Ona totiž neuskutečněná předsevzetí jsou jako ty bludné duše, které nemohou ani do nebe, ani do pekla a tak jen vegetují někde v předpeklí a čekají na osvobození. A pokud to nevíte, stejně jako ty bludné duše vás navíc také také budou ještě strašit.
Nejlépe bych to asi přirovnal k situaci, kdy vás už delší dobu zlobí spojka u převodovky, ale vy to odkládáte tak dlouho, až vám záruka propadne a auto vám chcípne uprostřed prérie, kde je nejbližší opravna 200 kilometrů daleko. Ano, neoplodněná předsevzetí nejenom že dělají špatné svědomí, ale ještě se vám mohou vymstít. Co tedy dělat?
Především bych chtěl poukázat na to veliké štěstí, že jste se do tohoto mého článku začetli. Kdo jiný by vám poradil, abyste se vrátili a zkusili to ještě znova? Že to stejně děláte každý rok? No tak vidíte, alespoň v tom máte praxi. Žerty stranou - to není to, co jsem myslel, tak lehce tomu neuniknete. Navrhuji totiž, abyste se vrátili jen k těm předsevzetím, které jste už dávno odepsali. Proč? To vám neprozradím, každá akce má totiž začínat nejprve přemýšlením (hele, taky novinka!) a to za vás nikdo neudělá.
Lepší bude, když to budu ilustrovat na příkladu: řekněme, že jste chtěli udělat celá život něco speciálního, extravagantního. Tak například můj přítel sní o tom, jak půjde do obchodu s knihami a koupí nějakou hodně drahou knihu. Ne, počkejte, to není celé! Zaplatí, sebere ji z pultu a před očima prodavačů z ní vytrhne jednu ilustraci, třeba od nějakého Michelangela, po česku Anděla z Michle. Složí ji pečlivě na osmkrát, zasune do kapsy a zbytek knihy hodí - ještě v krámě - do koše. To je podle něho nejen vandalismus, ale i největší hřích, co vůbec může udělat, tak jako je třeba pro někoho jiného hříchem požádat manželky bližního svého (aniž by požádal statků jeho).
Ano, i vy jste jistě někduy chtěli udělat něco speciálního, ale nějak jste se k tomu nedostali; hodili jste to prostě na backburner, jinak řečeno na zadní ploténku - ne páteřní, ale na kamnech - tam, kde se ohřívají věci tak dlouho, až se úplně usuší. Mluvíce o jídle, třeba jste si už dávno slibovali, že ochutnáte to či ono, že se nadlábnete anebo naopak prostě pojíte něco tak běžného jako jsou ústřice zapíjené kalifornským božolé (beaujolais pro ty sečtělé a ano, v Kalifornii pěstují i francouzské druhy vín). A když to neuděláte, tak vás to bude celý život trápit, věřte mi. Moje řešení je totiž velice prosté: jednou se prostě udržte a dejte si do nosu (to myslím jen obrazně). Nic nevadí, když na to padne půl výplaty, která by se dala využít daleko lépe - stojí to za to, věřte mi.
Ne, nebojte se, nejsem přítel přežírání - nesnažím se vám zničit zdraví, ani mě tajně nepodplatila mafie lovců perel, pardon, ústřic. Důvod, proč vás k tomu navádím, je daleko prostší. Řekl to už Oscar Wilde: "Jediný způsob, jak bojovat proti pokušení, je mu podlehnout". Navíc získáte celoživotní zkušenost, že syrové ústřice chutnají podobně jako syrová vejce, tedy nic zvláštního. jenže nejde jen o ten zážitek, ale představte si: vy se pak všude můžete chlubit, že jste pojídali USB - ústřice s božolé(m). V duchu si ovšem o svých posluchačích řeknete, že jsou to pěkní blbci, ale i to je nakonec cenný poznatek. Ale nepřehánět: čeho je moc, toho je příliš a v případě přejedení či přepití pak dochází k žaludeční neuróze, jinak řečeno k vyvržení přebytků, většinou na věřejném místě.
To vše samo o sobě je jistě závavné i poučné, ale ne zase příliš užitečné. Přiznám se, že jsem oněmi zasevzetími myslel spíše taková, která vám pomohou objevit hlavně něco ve vás, nějaký ten zakopaný talent, nebo naopak i dobrou stránku, prostě to, čeho byste se u sebe nenadáli. Kdysi jste například chtěli malovat - myslím obrazy, ne kuchyň - ale nějak vám to nevyšlo či co. Něco vám chybělo, třeba právě ten talent. Ale možná, že teď zjistíte, kde je vlastně zakopaný, vykopete ho a svět tím získá třeba nového Anděla z Michle. Nebo zjistíte, ke svému rozčarování, že naopak talent nemáte a to ještě včas, než můžete nadělat větší škody. Znám malíře, který to bohužel poznal až dost pozdě - to už byl slavný a nedalo se s tím nic dělat. A když náhodou zjistíte, že "talenta nět", tak zase "ničevo něpaděláješ", jinými slovy: nemůžeš nic pozkazit.
Jenže když to teda nevyjde, proč to vlastně zkoušet, ne? Nenavádím vás tady k něčemu úplně zbytečnému? Pochopitelně, vy, co talent nemáte, mi budete spílat. Ale cožpak lze v životě chtít jen jednu věc? Chyba nebyla v tom, že nemáte talent, ale že jste se mýlili! Tak, a teď to víte a máte ještě celý zbytek života na to, abyste hledali dál! Na druhé straně vy, co talent máte a nevěděli jste o tom, máte zase celý zbytek života k tomu, jak ho dál vyvíjet či zanedbávat!
Jestli jste jako já, máte ovšem těch přání víc. Já mám doma celou jednu skříň odložených přání - jak čas utíká, je mi jasné, že je všechny nestihnu, ale lépe některé, než žádné. I když najdu jedno, které za to stálo, pak to stálo za to. Řeknete si asi, co nám tu vykládá tautologie, neboli definice kruhem - ale v tom je ten vtip. Ještě jednou si tu s chutí zacituji: "It's not over untill it's over," říkají Američané, to znamená něco jako že nikdy není pozdě, dokud si sami neřeknete "dost". a neříci si dost je to nejlehčí, co znám.
Nemám tu na mysli, abyste se vraceli ke svým minulým předsevzetím z nějaké nostalgie nebo prostě jen za každou cenu. Některá ta potracená předsevzetí sice už dávno přebolela, jiná se k vám ale vracejí s důsledností chudého příbuzného. Ta budou jako sirotci zpívat před vašimi dveřmi o Vánocích či jiných svátcích pohody a nenechají vám spát. "Kdyby jsou chyby" - ale to už je dokonce české přísloví, to určitě znáte. Ale nebudu vás k ničemu přemlouvat, třeba na to ještě nejste připraveni. Jenže někdy si člověk před plánováním budoucnosti musí napřed vyrovnat účty s minulostí. Hlavně nikde neříkejte, že jsem vás naváděl, abyste trhali obrázky z knih - obzvláště ne, když už jste je zaplatili! Jako každý alibista, nechávám to prostě na vás. Já sám mám dost práce s doháněním toho, co zcela určitě už stejně nedoženu.
A to je to poslední, co vám ještě musím říci: nesnažte se dohnat to, na co už je pozdě. Hlavně ve vyšším věku. Já si například kdysi přál být zastřelen žárlivým manželem. K tomu už ale, jak se obávám, asi nedojde. Ale abyste mě špatně nepochopili - nejde o mně. Občas si totiž ještě zastřílím s členy místního střeleckého spolku a soudě podle jejich střelby, museli by po mně střílet pěkně dlouho, než byse strefili. A kdybych ještě kličkoval . . . ----------------------------------------------------------- -->