Autor :
Jan B. Hurych
Název :
PARADIGMATA
Esej:
ÚVODEM <0>
Úvodem.
Tato kniha je soubor několika úvah z netového časopisu Hurontarie, ročníky 1998 a 1999. Na první pohled by se vám možná zdálo, že je to směs bez nějakého hlavního motivu, vybraná náhodně a roztržitě. A na první pohled byste měli pravdu. A možná i na druhý, na třetí. . .
Ale to už tak bývá, když dáváte dohromady něco, co bylo předtím všude možně. Jak to - zeptáte se asi - vždyť říkáte, že to je z Hurontarie, ne? Nu ano, je, ale něco z toho už vyšlo někde předtím; až teprve později jsem dostal nápad, abych tyto články, eseje nebo úvahy ještě zvěčnil v Hurontarii, kde na rozdíl od těch druhých časopisů máme i kompletní a nefalšovaný archiv.
Jak vznikla Hurontarie? To jsem tehdy přispíval do různých netových časopisů a to tak hojně, že by to bývalo klidně vydalo na jeden časopis, myslím můj vlastní. Tož jsem si teda založil časopis svůj apokračoval jsem pilně v tom psaní. A když jsem momentálně neměl čas napsat novou úvahu, šoupnul jsem tam nějakou tu starší, hlavně díky tomu, že moje náměty byly a jsou většinou t.zv.přes-časové :-), neboli že přetrvají časy minulé i budoucí :-). S tímto přiznáním ale zároveň musím dodat, že dobrá polovina těchto úvah jsou ovšem právě ty "originální", psané jen pro Hurontarii. Jinak ovšem všechny v Huronatrii vyšlo, to ano.
Seřadil jsem články víceméně v pořadí jak přicházely na svět. Nešlo mi postavit před čtenáře něco kompaktního, nějaký ucelený názor na svět. Jen blázen totiž může tvrdit, že takový názor existuje, už proto, že by to byl nejen názor domýšlivý, ale hlavně také vadný - náš svět totiž vůbec není tak jednoduchý. Podobné pitomé filosofie jsme už zažili - a co je hlavní, také přežili. Na druhé straně ale nejsou tyto Úvahy zase jen nějaká všehochuť: co tyto články vlastně spojuje dohromady jsou moje životní zkušenosti. Zkušenosti dobré i zlé, a ani ty ani ony bych dnes nevyměnil za nic na světě. A z nich pochopitelně vyplývají moje názory, lépe řečeno dedukce. Že se mohu mýlit? Samozřejmě - ale to jen dokazuje, že se ještě mohu hodně naučit. A to mě těší ze všeho nejvíc, protože kdo se už nemůže či nemusí z ničeho poučit, ten už může mentálně jen chřadnout . . .