koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : PARADIGMATA
Esej: BOJ O ŽIVOT, JAK HO JEŠTĚ NEZNÁME.   <11>


Boj o život, jak ho ještě neznáme.


Na naší zeměkouli zuří boj, o kterém se toho všeobecně moc neví. Je to totiž boj utajený, dokonce ještě víc, než Horníčkovy "Dobře utajené housle". A tak jsem si v titulku k tomuto článku mohl dovolit dvojsmysl: ano, jde o boj, jak ho ještě neznáme, ale i život, jak ho ještě neznáme. Je to totiž boj o umělý život (artificial life, zkráceně AL, nebo ALife), někdy též zvaný život "na bázi křemíku", na rozdíl od toho našeho, na bázi uhlíku.

Ale nemysleme si, že se jedná o záměnu křemíku za uhlík v organických tj. uhlovodíkových sloučeninách, jak se to také kdysi navrhovalo. Brzo se totiž dospělo k názoru, že tahle záměna nebude pracovat, protože (a to mám od chemiků):
• uhlíkový organismus používá ve velké míře kysličník uhličitý, kterýžto je plyn, zatím co kysličník křemičitý se vyskytuje jen jakožto látka tuhá :-)
• dlouhé řetězce křemíku nejsou dost pevné
• křemík není tak stabilní, díky velikosti jeho molekul Ne, jedná se o život, který je vytvořen v počitačovém prostředí křemíkových čipů, odtud tedy jeho název. Ale o ten hárdvér zde ani tak nejde - nový život je vlastně realizován jen pomocí softvéru. Ten se přitom projevuje tak, že má základní charakteristiky podobné těm, co má náš biologický život ( i když poněkud pozměněné):

• spíše než o nějaký materiální předmět, jedná se zde vlastně o "druh existence"
schopnost rozmnožovat se (replikovat), a už klonováním či vytvářením nového (tj. ne zcela totožného) jedince
• uskladňování a vybavování informace (tj.i genetické)
metabolický proces umožňující výměnu energie či informace nutné k životu
funkční interakce s okolím, ale ovšem i schopnost samostatného (zvenku neřízeného) projevu
závislost jednotlivých částí na celku a naopak
• stabilita, tj. odolnost proti rušivým vlivům prostředí, ale na druhé straně i jistá závislost na prostředí
možnost měnit se, mutovat, případně i vyvíjet se
růst, expanze, případně i pohyb v daném prostředí
• různé další vlastnosti (jako je třeba existenční zánik za určitých okolností (tj.smrt), dále schopnost napadat jiné životní formy, atd.)
• já bych k tomu ještě přidal "určitý druh vlastní inteligence", ale o tom radši až příště - mám na to téma delší zajímavou korespondenci..

Asi se ptáte, jak se ten umělý život podobá tomu našemu. Nebudu vás napínat: podobá se mu velmi málo (viz název tohoto článku). Proč tedy vlastně mluvíme o "životě" ? To máte tak - nikdo nikde netvrdí, že existuje jen ten "náš" život. Je například vysoká pravděpodobnost, že v kosmu existují ještě jiné životy, které asi také nebudou příliš podobné tomu našemu. Jenomže my sotva budeme schopni během jednoho (rozuměj mého) lidského života potkat a studovat tyto jiné "tvory", zatímco křemíkový život už tu je. Žije si v kyber-prostoru počítačů, plazí se po disku, vegetuje v paměti a dokonce se i rozmnožuje.

Ano, mám na mysli počítačový virus, o kterém říká Stephen Hawkins (Neznáte? Nápovím vám: je to Angličan, fyzik a nositel Nobelovy ceny), že je mu líto, že právě ta první forma křemíkového života musela být ta škodlivá. Některé viry si už dokonce vytvořily i svoje mutanty, většinou omylem, ale jistě už někdo přemýšlí o tom, jak je to naučit. Řeknete možná, že se tady jedná spíše o virtuální život, ale všichni víme, že následky jsou bohužel více než reálné...

Výzkum ALife se ovšem nezabývá virusy (i když se od nich může ledacos naučit). Vědci se místo toho snaží vytvořit "organismy", které by se rozmnožovaly a vyvíjely jen tak samy od sebe. Protože aplikace takových systémů jsou prostě enormní: nejen že by znásobily rychlost a kapacitu našeho myšlení, ony by mohly opravdu "být chytřejší než jsme my".

Jaké druhy forem ALife zatím známe? Odpověd na to je značně vyhýbavá: zatím jen ten publikovaný výzkum, což je podle mého odhadu méně než padesát procent toho, co se zatím objevilo. Ona se totiž o to (jak jinak?) hrozně zajímá především armáda - tak třeba na jednom místě se mi prostě a jednoduše omluvili, že nemají dostatečné povolení (security clearence), aby mi vůbec nějakou informaci mohli dát. Tak tedy uvedu jen ty "nejznámější" systémy:
celulární automat (CA), jehož autorem byl samotný John von Neumann, "otec" umělého života, známý ale hlavně jako matematik
• Conwayova "hra života" (Game of Life), používající pravidla pro CA
polygony (PolyWorld od Larryho Yeagera, který obsahuje různé bytosti, t. zv. kreatury)
creations (např. od Toma Raye prostředí zvané Tierra - ne to není Zeměplocha - zahrnující nejen dravce a jejich oběti, ale i parazity)
fractals (fraktály), např. L-systémy s přirozeným růstem)
neural networks - neuronové systémy (doslova sítě, zkráceně NN), které dnes dokáží neuvěřitelné věci, dokonce předpovídat i na burze :)
fuzzy logic (o té si ještě možná někdy napíšeme více)
genetický algoritmus (založený na chování DNA, tj. genetické informace v buňce)
evoluční algoritmus (např. program Biomorphs od R. Dawkinse - jeje, dobrý den pane Darwin, vy jste tady zase?)
• sem patří i teorie chaosu, ale o té ještě také někdy budeme mluvit
• ty ostatní. Jestli se chcete pobavit, stačí si zasurfovat po Internetu (hledejte v Altavistě: "ALife"). O tom, zda se už mohou či nemohou tyto pokusy kvalifikovat jako "život", se názory zatím ještě liší. Většinou jsem se setkal s názorem, že to "ještě není ono".

A jaké bude jejich využití, jestli (správně bych měl spíše napsat "až") se to podaří? Prostě fantastické - prakticky ve všech oblastech našeho života. Kdo bude první na trhu, může počítat se značným finančním ziskem - proto také ty tajnosti. Pochopitelně, efekt nebude vždy jen pozitivní, některá zneužití tady také jistě budou...Toto téma je ovšem značně široké - ale řekl bych i zajímavé.

Jako obvykle, výzkumníci umělého života se ženou dopředu bez ohledu na možné následky - ale to se jim při takovém závodu sotva může vytýkat; je to přece závod o čas. Nám ostatním ovšem nezbývá, než osedlat naši bujnou fantazii a prostě a jednoduše počkat, jak se to všecko vyvine. Anebo ještě lépe: rychle se připojit k ostatním závodníkům...