next back Autor : Jan B. Hurych
Název : PALL MALL
2000 - Podzim

2000 - PODZIM

Číslo 2000/7
V úterý jsem se byl podívat na film "The Perfect Storm" (Perfektní bouře). Název je to pochopitelně víceméně ironický, převzatý z dialogu ve filmu - jeden meteorolog ji tam tak nazývá, ale co je pro něj perfektní, pro ty druhé rozhodně není. Podle jeho vlastní výpovědi hledal autor knihy - Sebastian Junger - námět v oblasti "civilního" heroizmu, tam kde lidé konají nebezpečnou práci a riskují nejen své zdraví, ale někdy i život.

Film je to rozhodně napínavý a udrží vás v postřehu prakticky po celou dobu (je také asi o půl hodiny delší, než normální film - to je ta půlhodina před bouří, než to začne :-)). Podle mého názoru je daleko napínavější a co do práce kamery i dynamičtější než Titanic - ale o to rozhodně nejde. Až teprve když jsme vycházeli z kina, jsem si uvědomil, jak klidný život jsem vlastně měl - pravda, umýval jsme kdysi okna ve výškových budovách v Anglii a ano, pracoval jsem dokonce i v nukleárním reaktoru. Jenže to prvé jsem tak nějak nebral vážně - byl jsem tehdy ještě mladík, no a v tom reaktoru to nebezpečí jednak nevidíte a navíc víte, že se o vás stará celý štáb odborníků.

Jak říká sám autor scénáře: "Lidé, kteří se opájejí rizikem - a já jsem jeden z nich, to přiznávám - jsou hlavně absolventi univerzit. Ti, kteří riskují, aby se uživili, většinou na univerzitu nejdou." Ano, má pravdu a já jsem měl opravdu v životě štěstí - já si svoje rizika mohl alespoň zvolit sám.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se KUTILOVÉ a má hned dva autory, Michala a Honzu. Kdo čtete Příložník, tak si asi pamatujete na seriál "Baráčníci" a také si možná vzpomenete, že šlo o to, jak jsme se vyrovnávali s domácími úpravami a opravami. Nuže naše dopisy se nám podařilo naskládat do této knihy, dokonce i s novými obrázky. Všechny naše knihy najdete na adrese našich knih.

V tomto čísle máme úvahu ŠKOLA HROU? , reportáž TECHNIK ZA OCEÁNEM (díl 1.) , povídku LEGRÁCKY , v sekci Pohledy článek TRIALOG O MORÁLCE a báseň ZADÝCHANÉ SKLO

Číslo 2000/8
Nedávno se tady na Huronu u Flowerpot Islandu (Květináčového ostrova) potopila loď True North II. O ní a o onom ostrově jsem už psal v Hurontarii (r. 1998, č. 12B), v povídce Tajuplný ostrov na Huronském jezeře a prvně byla otištěna už v Pražském Telegrafu. Nikdy bych ale netušil, že se k tomu ještě vrátím, rozhodně ne za takových tragických okolností: ostrov si totiž vyžádal další oběti. Dvě děti se při tom utopily, zbytek (asi 26), se zachránil a na nafukovacím člunu dojel na ostrov.

Jak se to stalo? Kapitán - ten samý, co v té povídce - jel na Flowerpot Island vyzvedávat děti, co tam kempovaly. Normálně by za takového počasí možná ani nejel, ale je to ostrov neobydlený, děti se těšily domů a navíc to měl ve smlouvě. Na zpáteční cestě z ostrova se zvedl vítr a vlny pohazovaly lodí - přesně tak, jak už jsem to popsal v té povídce. Jenže tentokrát jedna z těch vln prorazila boční dveře a zalila pozorovací štolu, na jejímž dně je skleněné dno, kterým můžete pozorovat vraky lodí. Sklo pravděpodobně prorazila, protože loď se potopila během 30 vteřin. Případ se pořád ještě vyšetřuje, ale o to tu nejde.

Píšu to zde proto, že mě už tehdy zarazilo, že jsme nedostali jako pasažéři záchranné vesty, když u sportovních lodí je podle nařízení musí mít každý na palubě přímo na sobě. Proč to pro "turistické" lodi neplatí, nevím. Pravděpodobně se s tím jako s doporučením ještě přijde, ale jde mi ještě o něco jiného. Musím se prostě podivovat tomu, že u onoho skla, které je dobře chráněno proti tlaku zespodu (ten je totiž minimální - loď se vznáší ve vodě, váha a vztlak se tedy vyrovnávají), ještě nikdo zatím nepomyslel na to, ochránit ho také seshora, zalije-li ho voda. Přitom by asi stačil jen nějaký automatický uzávěr, podobně jako je u ponorky. Jenže kdo by předpokládal, že vlna zalije podpalubí seshora? Dobrý konstruktér by ale měl počítat se vším . . .

Naše životy často závisí na tom, jak dobře jsou ty které výrobky či stroje navrženy z bezpečnostního hlediska. Vzpomínám na případ, kdy v letadle začal hořet větrák na WC a oheň se rozšířil po celém letadle, což vedlo k havárii. Četl jsem knihu záznamů z různých "black boxů", totiž těch magnetofonů, které vypovídají o posledních minutách na palubě letadel a věřte, je to smutné čtení. Jeden případ byl způsoben špatnou kontrolní žárovkou - přitom by tam stačilo dát dvě, prakticky za stejnou , nepatrnou cenu. Ale o cenu zde ani nejde, spíše o to, umět předvídat. Dejme si práci a mysleme vždy trochu víc dopředu - život, který zachráníme, může být třeba i náš vlastní.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, která se jmenuje LISTY Z JAVORU. Kniha je pokračováním "Javorových listů", souboru článků napsaných pro "Kanadské Listy" Neviditelného Psa a je věnovaná jejich redaktorovi, Miloši Kalábovi. Fotografie jsou od Ati Hurychové. Kanadské listy už bohužel neexistují, ale jejich spirit si můžete oživit touto knihou.

V tomto čísle máme úvahu ZEMĚ NENÍ KULATÁ, reportáž TECHNIK ZA OCEÁNEM (díl 2.) , povídku ÚPIS, v sekci Pohledy článek ZAPOMENUTÁ OBĚŤ a báseň ČAS STÁLE JDE.

Číslo 1999/9
Nedávno jsem opět viděl v televizi film "Les Aventuriers" (z roku 1966 - v angličtině se jmenuje "The Last Adventure" a prý je k dostání na japonském DVD disku). Říkám opět, protože ho mohu vidět já nevím kolikrát a nikdy se nenudím. Jak bych mohl: je to film z dob mého mládí a hraje tam Lino Ventura, Alain Delon a Joanna Shimkus. A zrovna tehdy mě to napadlo: kdo je vlastně ta Joanna? Ano, viděl jsem s ní pár filmů, ale to už je dávno. I zalistoval jsem na Internetu a objevil jsem - že je to kanadská herečka! Ano, narodila se 3 října 1943 v městě Halifaxu, v provincii Nové Skotsko - a to navzdory tomu, že ji jedna webpage (z Litvy) prohlašuje za slavnou Litvánku (asi podle jména). Nějakou dobu prý modelovala v Evropě, měla i session v Playboji a pak začala hrát ve filmech (celkem 13ti), převážně francouzských, neboť její francoužtina je perfektní (co chcete, je to Kanaďanka!) Hrála vedle tak slavných postav, jako Jean-Paul Belmondo, Sidney Chaplin, Jean-Luc Godard, Richard Benjamin, Richard Burton, Liz Taylor a ještě pár jiných.

Kromě toho nahrála několik písniček, některé i ze svých filmů (" Loin " a "Le monde est fou" z filmu Teta Zita). Ještě jsem se dozvěděl, že si vzala za manžela Sidney Poitiera, se kterým žije už dvacet tři let a kterému dala dvě dcery (čtyři další má Sidney z prvního manželství). Čtyři poslední - a nejznámější - filmy natočila už v Americe (1969-1970).

Další etapu jejího života vysvětluje lakonická a poněkud negalantní poznámka na jedné stránce, že je totiž "bývalá herečka". To se mi zdá po tak velké kariéře hodně pitomé, myslím ten výraz "bývalá". Lidé zapomínají, ale ne všichni. Její zobrazení ženy, vlastně dívky své doby, bude stále s námi.

Narazil jsem na netu také na korespondenci, kde se bavili diváci, právě o filmu "Poslední dobrodružství" . Ti tam chválili nejen herecký výkon Joanny a obou herců, ale i zajímavou hudbu k filmu (od Françoise de Roubaix) a v neposlední řadě i režii Roberta Enrica, která proměnila poměrně nenáročný scénář v docela dobrý film. Škoda, že u se o obou pak mnoho neslyšelo - myslím ve filmech. Ano, byl to film o šťastném a bláznivém mládí, nejen oněch tří přátel, ale i o našem. A díky za to mládí, i když v něm bylo i hodně smutku.

Vydali jsme další elektronickou knihu s názvem CANADIANA. Kniha je souborem prvních příspěvků j@ns@na do Neviditelného Psa, když tam byl ještě dopisovatelem pro Kanadu, v úplných prvopočátcích tohoto netového deníku. Elektronické ilustrace jsou také od autora. Toto je už naše sedmnáctá kniha, ale kdo by počítal . . .

V tomto čísle máme úvahu DVA SOUPEŘI, reportáž TECHNIK ZA OCEÁNEM (díl 3.), povídku LÁSKA JEDNA, v sekci Pohledy článek ROZMLUVY SE SEBOU a báseň TŘI SLOVA.