Autor :
Jan B. Hurych
Název :
PALL MALL
1998 - Léto
1998 - LÉTO
Číslo 1998/6
Asi jste si už i minule všimli, že jsme na titulní stránce přidali abecední rejstřík - v tom chceme také dále pokračovat. K druhému mirroru v
Idahu nám teď přirostl třetí, v Německu, pro naše čtenáře v Evropě. Jde jen o to, abyste si našli ten rychlejší mirror pro tu kterou denní dobu na naší Titulní Stránce a do bookmarků si jej pak už jistě dáte sami.
Také se dost rozrůstáme, čtenáři a linky na Hurontarii přibývají, ale o tom si můžete přečíst, když se zapíšete na náš pravidelný Bulletin, kterým oznamujeme vydání nového čísla, stačí jen dát do textu pošty slovo SUBSCRIBE. Snažíme se také získat čtenáře, kteří si chtějí procvičit svoji znalost angličtiny či češtiny zajímavým čtením. K tomu nám pomáhají linky na univerzitách a školách či na stránkách cestovních
kanceláří. Můžete-li nás propagovat tam a ještě jinde, uděláte nám velkou službu a budeme vám vděčni.
V tomto čísle pokračuje náš seriál SAYONARA (Rozpaky poutníka v Japonsku), máme tu úvahu DÍKY KOMU?, povídku JOHN PATRICK A SHERILYN (Mystery) a báseň NA CESTU.
Číslo 1998/7
Také rádi posíláte "digitální" pohlednice? Pak jste jistě unaveni tím bohatým výběrem a komplikovaným menu, kde si musíte všecko naprogramovat, včetně barvy pozadí, teda stránky, že ano. Po dlouhém dumání - a dokonce i přemýšlení - pro vás vymyslel náš redaktor originální řešení: jedna, kompletně univerzální pohlednice, kde se nemusíte zdržovat tím, jestli je adresát
Mr, Mrs, Miss nebo Ms, a vlastně vůbec ničím. Nebyl to ovšem tak úplně jen jeho nápad, přišel na něj cestou z Toronta, když zašel do zájezdní restaurace, kde měli na jídelním lístku jen jedno jídlo.
Jak originální - řekl si - a tady to máte: už dnes můžete z HURONTARIE poslat pohlednici svým přátelům. Platit nemusíte nic a navíc má návod, jak ji poslat dál. Pravda, tak úplně zadarmo to není, děláte tím vlastně Hurontarii reklamu, ale zato se z toho vůbec neplatí daně. Takže jich pošlete co nejvíc a potěšte se něčím, co je v našem komplikovaném světě zcela unikátní: prefabrikovanou univerzální elektronickou pohlednicí, na kterou svět dosud marně čekal :-).

V tomto čísle pokračuje náš seriál SAYONARA. Máme tu i úvahu SUBLIMÁLNÍ SUGESCE, povídku JOHNNY ANGEL a básně ČESKÉ LIMERIKY.
Číslo 1998/8
Někdy, když dokončuji nové číslo, tak si říkám: co bych asi tak zajímavého dal ještě do komentáře? A většinou mě nic nenapadne a pak je ten komentář jen takový malý sirotek odbývaný. Jednou mi napadlo, že bych třeba mohl napsat, co se mi za ty tři týdny stalo zajímavého - ale na to by tu zase nebylo dost místa. No to trochu (chci říci hodně) přeháním, tolik se toho zase nestalo. Jak už to napsal Hašek: "Lidský život je tak složitý, že proti tomu život člověka je úplné nic" (nebo tak nějak, přesně už se
nepamatuji).
Nedávno se mi stalo, že se mi už dlouho nic nestalo. Ale to záleží čistě na tom, jakou důležitost tomu čemu přikládám, že ano. Abych zase citoval Haška: "Ať si bylo, jak si bylo, přece nikdy nebylo, aby jaksi nebylo" (alebo nebolo, ak si to prajete ve slovenčine). To je právě ta relativita: stávají se totiž buď
a) dobré nebo za
b) zlé věci.
A nestane-li se, co jste očekávali, pak je to naopak v případě a) zlé a v případě b) dobré. No a tady je ten problém: jak může být dobré to, co vůbec neexistuje nebo špatné to, co se vůbec nestalo? Ale radši už té filozofie nechám - nebude to ani dobré, ani zlé, ale bude to tak rozhodně lepší . . .
V tomto čísle pokračuje náš seriál SAYONARA. Máme tu i úvahu PROČ JSEM SE NESTAL POLITIKEM, povídku JEN TAKOVÁ MALÁ PORUCHA a báseň od Johna McCrae: IN FLANDERS FIELDS (překlad).
Číslo 1998/9
Nepsali o tom v novinách, nemluvili o tom v televizi a nenašli byste to v Internetu. A ještě dodám, že za všechno může náš pes Tara. Abyste rozuměli, někdy se díváme na filmy v televizi až do půlnoci - a pak ovšem musím jít ven, vyvenčit psa. Je to funkce VELMI důležitá, takže ji rodina svěřuje jen mě. Ne že bych to dělal rád, spíše naopak. Ale má to i svoje výhody, ač by se to na první pohled nezdálo . . .
Minulý týden se to stalo. Vyjdeme spolu ven a spěcháme do místa, která si Tara kdysi pro onen účel vybrala - proč, to nevím, ale chodí tam od té doby pořád. Spěcháme, protože už také oba pospícháme spát. Pohlédnu na oblohu - dělám to vždycky, snažím se totiž přijít na způsob, jak se dá z pozice Velkého vozu odhadnout, kolik je asi hodin. Je to věc, která se vám může hodit, když zabloudíte v divočině a nemáte hodinky. Ve dne to už tak dobře nepracuje, bohužel :-). Pohlédnu tedy na nebe a co vidím: nádherná, nevídaná polární záře. Věc celkem nezvyklá - žijeme na 45 rovnoběžce (i Praha je výše, na padesáté) a záři vidíme možná jen tak tři, čtyři dny v roce a to ještě bídně.
Když říkám nádherná, myslím to relativně i absolutně. Viděl jsem krásné záře v Saskatoonu, který je na 52 stupni a později i jinde, na ještě výše položených místech, ale ještě nikdy ne takovou. Sluneční aktivita musela být v tom okamžiku značná. Závěsy, záclony, prameny, paprsky, prostě měla všechny možné tvary jako podle slovníku. Světelné jety nám střílely ohromou rychlostí nad hlavou, přes půlku nebe, až k měsíci - byla bezoblačná noc - a vypadalo to, jako když začala Válka Světů podle H.G.Wellse. Rychle jsem zavolal Aťu, aby se pokochala pohledem. Oba jsme tam stáli jako jelimánci a čuměli a nemohli se vynadívat. Za čtvrt hodiny byl konec. Byl jsem pak za ten
spektákl manželkou ještě pochválen a bylo mi dovoleno, že mohu i nadále se psem chodit ven, každou noc. No není to nádhera?
V tomto čísle je také náš seriál NEJSLAVNĚJŠÍ PISTOLNICKÝ SOUBOJ V ARIZONĚ . Máme tu i INTERVIEW - JEFF HARROW (Překlad z anglické části), povídku LeROY a báseň DNES.
Číslo 1998/10
Je čas oslavovat: toto je už 1010-té číslo. Ne, to není překlep, to je jen desítkové číslo 10 vyjádřené v dvojkové, neboli binární soustavě. Znamená to tedy, že už jsme - a to vlastně bez povšimnutí! - minuli hurontárijská čísla 10,100,1000, teda ovšem jen v dvojkové soustavě. Z toho lze učinit dva závěry: čísla si lze vykládat různě a život by se skládal ze samých oslav, kdybychom všichni používali jen dvojkovou soustavu. Na druhé straně bychom ale všichni měli jen dva prsty a ne deset :-). Ovšem aby se to lépe počítalo, stálo by za to mít na jedné ruce jeden prst a na druhé žádný, coby nulu.
Ale raději nechme toho zapřahání vozu před koně - vidíte, tady je to zas: jak to vlastně víme, že kůň lépe táhne, než tlačí? Pravda je, že prostě všecko je relativní, i ta relativnost. Podobně je to i s imaginárními čísly: všechna čísla jsou vlastně imaginární (tj. jen v představě). Nula je též imaginární: už jste někdy viděli nulu jablek? Obzvláště imaginární je ovšem nula v desítce - deset jablek
není jedno jablko plus nulové jablko, ale naznačuje se tím, že desítek tu máme jednu a jednotek navíc nemáme žádnou (nebo jak říkají v angličtině "máme žádnou"). A nakonec i ta naše "obyčejná" čísla jsou jen imaginární. Viděli jste už někdy "pět?" Číslo pět vlastně nic není - není to osoba, zvíře ani věc, je to abstrakce. To jen matematici říkají pět a neříkají čeho. Řeknou vám třeba: 5 a 5 je 10. A vy jim to ještě věříte! A přitom to nemusí být vůbec pravda! 5 a 5 je totiž 12! Nu dobrá, jen v osmičkové soustavě, ale jak vidíte, oni předpokládají, že my víme, že jim to myslí v desítkové soustavě. Na druhé straně vám řeknou 1 a 1 jsou 2 a zatím je 1 a 1 rovno 10!
Pravda, jen v dvojkové soustavě - není to tedy to samé číslo 10, co vidíte v záhlaví tohoto "Čísla 10". Prostě 10 nemusí být vždy 10 - dá se vůbec ještě něčemu věřit?
V tomto čísle pokračuje náš seriál NEJSLAVNĚJŠÍ PISTOLNICKÝ SOUBOJ V ARIZONĚ. Máme tu i úvahu KAM S NÍM?, povídku KARETNÍ KVARTETO a báseň BALADA O ROCE ŠEDESÁTÉM OSMÉM.