next back Autor : Jan B. Hurych
Název : PALL MALL
1998 - Jaro


1998 - JARO

Číslo 1998/1
Ustavičný spěch v ustavičném kolotoči - to je vše, co dnes od života můžeme očekávat? Je život skutečně tak krátký, že nemáme čas se posadit a zamyslit se - teda ještě před tím, kdy už na to bude pozdě? Připomíná mi to jednu starou bajkou o paviánech:

. . . Někde dole v Africe je na kopci osamělý strom a na něm žije stádo opic. Nemají celkem nic lepšího na práci, než klátit nohama a diskutovat o počasí. Náhle jeden opičák skočí na zem a rozběhne se jako blázen dolů z kopce. A naráz všechny opice následují jeho příklad. Po nějaké době se opičák nečekaně zastaví, ale celé stádo běží dál a podupe ho. Jen jediná opice se vrátí k zraněnému kamarádovi a ptá se ho s údivem: "Proč jsi se proboha zastavil?
"No to je tak," vysvětluje umírající opičák," já jsem si uvědomil, že vlastně nevím, kam běžím . . ."

V tomto čísle začíná náš seriál GO WEST (Aneb jak se žije u prérie), máme tu úvahu ÓDA NA BOLEST, povídku MR. HURONTARIO a báseň PROHRANÁ BITVA ČECHŮ O FLORENCII.

Číslo 1998/2
Tak jsme toho od vánoc prožili zatím dost: ledové bouře v Quebeku a Ontariu, čeká se výbuch nějaké sopky a buhví, čeho ještě. Někdo říká, že to má na svědomí El Niňo, jiný, že se naklonila osa Jupitera, ostatní to svádějí na skleníkový efekt. A ti největší pesimisté (opět) tvrdí, že přichází (také opět) konec světa. No to by mi ještě tak scházelo -zrovna teď, když si konečně mohu užívat svou těžce zaslouženou penzi! Taková věc se může stát jenom mně! To mi řekněte, kam mi pak budou posílat šek? Už je vidím, jak mi napíšou, že musím zaškrtnout buď: a) nebe
b) peklo
c) nebo "jiné", rozuměj "místo" (v tomto případě si to sice mohu nechat dát posílat do místní banky v novém místě - patrně pekle - ale musím od nich předem dostat číslo konta a potvrzení, že žiju . . .

V tomto čísle pokračuje náš seriál GO WEST (Aneb jak se žije u prérie). Máme tu i úvahu PARADIGMATA, povídku GETTYSBURG a báseň BALADA O CROMWELLOVI.

Číslo 1998/3
Ne, že by bylo málo novinek, ale ne všecky se mě nějak týkají - já říkám, že si mě fakta nevybírají, ona se mi prostě "stávají". Vybírat si je musím pak už sám. A protože, jak říká Murphy, žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán, je jasno, že si to stejně vždycky odnesu, ať dělám, co dělám. Ale ne vše je zlé: výhodou "požehnaného" stáří je také to, že vůbec nemusí být až po žehu, ono může dokonce být i před ním :-).

Ale zatímco já se tu vypovídávám, vy byste asi radši chtěli vědět, proč jsme vlastně zkrátili jméno našeho občasníku HURONTARIAN o to poslední "N" - ano, my ho totiž nezměnili, my ho jen na jednom konci scvrkli (to je slovo, co? Šest souhlásek za sebou!). Mohl bych říci, že důvody byly hlavně ekonomické, ale proč bych po dlouhé době zase jednou neřekl pravdu? Už proto, že v tomto případě šlo jasně o poselství z onoho světa - ano, způsobila to Mary Browningová a je to všecko popsáno tady v Úvaze...

V tomto čísle pokračuje náš seriál GO WEST (Aneb jak se žije u prérie). Máme tu i úvahu PROČ JSME ZTRATILI NAŠE "N"? (Záhadná Mary Browningová.) , povídku NÁVRAT a báseň NAPIŠ MI BÁSEŇ .

Číslo 1998/4
Tentokát se soustředíme na věci technického rázu. Tak především jsme oddělili anglickou a českou část, takže každá má svůj samostatný dokument. Stránka se pak "naláduje" dvakrát rychleji (že je to hotovo, to se pozná, když ty vlaječky nahoře začnou pravidelně vlát) a pokud chcete ušetřit čas na NETu, můžete si stránku uložit (nejlépe v HTML formátu) a přečíst ji v klidu, později a levněji. Stránku si totiž můžete vybavit opět browserem (už na to vymysleli nějaký český název "prohlížeč"), ovšem chcete-li tam mít i obrázky, tyto se musí uložit extra a do stejné directory. (Jak? Ťuknete pravým tlačítkem myši na daný obrázek, objeví se menu a pak na "Save picture as". Poznámka: pozdější browsery umí už uložit oboje n ajednou, j.h.). Tady jich ovšem moc nevedeme, obrázky jsou jako stáří: žerou hrozně paměť a čas :-).

Co platí o čtení, platí i o tisku, navíc se dá teď každá část vytisknout zvlášť. Jinak nás potěšilo, že nabíráme čtenáře po Evropě i obou Amerikách a jednáme teď o linku do Wilsonu (The Capital of Czech Kansas) i jinam. Přibrali jsem také nový mirror, je uveden na Titulní stránce dole. Proč? Rychlost přístupu na jednotlivá místa není stejná a závisí převážně na místním času. Zapište si prosím ten link do vašich bookmarků. Pokud budou s něčím problémy, nechte nám vědět. Také bude teď česká část vycházet ve dvou verzích - v CE1250 (Windows) a "Bez diakritiky", viz Titulní stránka, Volba čísla). A to je asi tak vše.

Snad ještě jedna věc: V Hurontarii najdete nejen oddechové čtení, ale i spoustu výrazů, které nejsou podle PČP (Pravidel českého pravopisu). To proto, že čeština je jazyk nejen živý, ale i vtipný. Koneckonců dnešní čeština se datuje vlastně od doby českých buditelů, kteří jí dali její moderní formu. Ti nám to určitě odpustí, neboť to tehdy dělali také. Co by nám neodpustili, jsou překlepy, takže v tom se rozhodně chceme polepšit.

V tomto čísle pokračuje náš seriál SAYONARA (Rozpaky poutníka v Japonsku). Máme tu i úvahu O.K. NEBO JEN P.K.? , povídku JAK BYL RODRIGO OSVOBOZEN a překlad básně Lorda Tennysona: POSLEDNÍ SBOHEM.

Číslo 1998/5
Ovšem, věci se stávají. To není omluva, jen fakt: málem jsem toto páté číslo nedokončil. Málem: přiskřípnul jsem si totiž nerv, co jde z páteře a pak jsem se za pomoci mé ženy Ati hodinu dostával do našeho auta, protože jsem byl příliš pyšný, než abych zavolal sanitku. Na pohotovostním oddělení naší malé nemocnice bylo zatím rušno: byl tam jen jedna doktorka a zrovna měli nějaký komplikovaný porod. Takže jsme čekali další dvě hodiny a věřte mi, byly to nejdelší dvě hodiny v mém životě . . .

Ale to je v pořádku. Nový život má přednost, tedy alespoň by měl mít. Pak mi dali injekci, absolvoval jsem jeden bolestivý převoz domů a strávil jsem noc napolo stoje, napolo se opíraje o berle. Berle, které jsme si výhodně schovali od lyžařské nehody mé ženy, mi pomohly snížit váhu horní půlky mého torza na poškozenou plotýnku, jelikož jsem si nemohl ani lehnout, ani sednout. Ještě nyní, po dohotovení tohoto čísla Hurontarie, mám nějakou bolest jako upomínku, abych byl příště opatrnější. Takže je-li konec dobrý, vše je dobré, jak říká staré přísloví a hádám, že to byla potřebná lekce, aby si člověk zase jednou pozměnil svoje pořadí důležitostí, tj. priorit. Protože život si zatím klidně pokračuje dál . . .

V tomto čísle pokračuje náš seriál SAYONARA (Rozpaky poutníka v Japonsku). Máme tu i úvahu ILUZE ČI VIZE?, povídku PŘÁTELÉ A NEPŘÁTELÉ (mystery) a ukázku ze sbírky ROZJÍVENÁ (verše v próze).