Autor :
Jan B. Hurych
Název :
PALL MALL
1998 - Podzim
1998 - PODZIM
Číslo 1998/11
Jakkoliv jsem se to snažil utajit, HURONTARIA opravdu vychází v malém městečku na břehu Huronského jezera v Ontariu - tedy v tom, co je v Kanadě (ono je také jedno v Oregonu, ovšem to není provincie, ale město). Naše městečko se nazývá Kincardine a koncem tohoto měsíce oslaví 150 let své existence. Naše
county (tj. něco jako kraj) se jmenuje Bruce, což je jméno jednoho ze skotských králů, a to samotné už vám asi řekne, kolik skotských osadníků tady máme. Je jich tu dost: nejen na vyplnění známé
Kinkardinské skotské dudácké kapely, ale ještě celé hlavní ulice - každou letní sobotu totiž kapela pochoduje městem a my všichni diváci se k ní pak ještě přidáme. Pochopitelně, ne všichni jsme Skoti původem - mě například lidé považují za Skota, jen když dávám
spropitné. Přišli jsme sem sice z různých konců této kosmické lodi, která si říká Země, ale přesto všichni máme rádi dobrou muziku.
Kincardine (dříve Penetangore) býval na začátku dvacátého století velmi známý přístav, to ještě když se škunery vesele proháněly po Huronu. Náš maják (postavený v roce 1880 a stále ještě pracující) je vlastně ten nejznámější na Huronu. Vypráví se, že v roce 1856 sem přišla rodina Donalda Sinclaira z ostrova
Skye, proslulého z historie svým "Bonnie" princem Charliem. Jejich loď však nemohla díky bouři a tmě najít cestu. A tak Donald sebral své dudy a hrál na ně jednu takou tu smutnou neboli lament, neboť se mu zdálo, že je vše ztraceno . Brzo mu ale na břehu podobně odpověděl jiný dudák v Kincardinu. Není třeba dodávat, že pak skutečně přístav našli, ale záhadného dudáka už ne. Dnes ho však opět můžete slyšet a dokonce vidět i jeho procházející se siluetu na věži majáku. Někteří říkají, že je to někdo z naší kapely, ale jiní by vám přísahali, že je to duch, který tehdy zachránil loď starého Donalda . . .
Huronské jezero je třetí největší na světě (nepočítáme-li Kaspické a Aralské, která si navíc říkají "moře") a má ze všech největší "sladkovodní" ostrov
(Manitoulin Island, ano, podle Velkého Manitou ). Na podzim jsou na jezeře bouře stejně divoké jako v Severním Atlantiku. Jestli mi nevěříte, zeptejte se kapitánů zámořských lodí, které tu na našem jezeře také uvidíte, neboť se sem dostanou přes celou řadu průplavů. Že tu máme i tajuplný ostrov, o tom si přečtěte povídku v anglické části tohoto čísla Hurontarie, případně si počkejte do příštího čísla, kde bude také v češtině.
V tomto čísle pokračuje náš seriál BUSHPILOTI, HRDINOVÉ SEVERU I JIHU. Máme tu i úvahu BOJ O ŽIVOT, JAK HO JEŠTĚ NEZNÁME, povídku KARETNÍ KVARTETO (dokončení) a báseň POMALÉ VELKÉ LÁSKY UMÍRÁNÍ.
Číslo 1998/12
Nemám rád války, hlavně proto, že mi vždycky hned řeknou, komu mám fandit. Pochopitelně vždycky jenom jedné straně, takže mě překvapilo, že najednou musím být na obou stranách - ano, mám na mysli válku
Microsoftu s Netscapem a naopak.
Abyste rozuměli: klidně jsem si tady tvořil Hurontarii, jedenáct čísel (tj.
dvacet dva "půlčísel" krát čtyři sajty = 88 fajlů neboli po česku souborů) a vytvořil je na Billyho
Exploreru (rozuměj Gatese, ne Clintona), když mi Bruce Burrell z
Michiganské univerzity upozornil, že v Neckejpu to jaksi nevypadá tak, jak jsem mu v dopise naznačil.
"Nalouduju" tedy pracně "Neckejp" a co vidím: on má pravdu. Některé texty jsou modré, jiné červené, tučné, centrované na střed a ne od kraje, prostě hrůza všech webmajstrů.
Hned se ale přiznávám, že to vlastně byla moje chyba, ony ty různé HTML tagy se
musí správně nestovat, tj. uhnízdit přesně v pořadí, asi jako proslulé for-next smyčky. Explorer mi to prominul, Neckejp ne. Ale pořádek je pořádek, těm, co mají Neckejp se dodatečně omlouvám, těm druhým ne - ti to měli dobře. Jako trest jsem si uložil, že všechny fajly předělám, to mě alespoň naučí být pořádným. Což jsem také udělal, texty článků jsou teď jen černé, aby se na barevném pozadí daly dobře vidět a tisknout.
Poučení? Nikdo si mi nestěžoval - asi protože si všichni mysleli, že to tak má být. Takže když se vám něco nezdá, napište mi, rád ty dopisy nejen čtu, ale dokonce i na ně odpovídám
:-)..
V tomto čísle je také náš seriál BUSHPILOTI, HRDINOVÉ SEVERU I JIHU (dokončení). Máme tu i KOSMICKÉ POVĚRY VČERA A DNES, povídku TAJUPLNÝ OSTROV NA HURONSKÉM JEZEŘE a báseň ŠLA PŘEDE MNOU.
Číslo 1998/13
Musím si s Vámi sdělit jednu velkou radost. Přijel k nám Jarda s paní a ukázal mi, jak chytat na Internet české rádio. Tedy hned několik stanic a najdete je všecky tady:
http://www.rozhlas.cz/portal/portal/, ťukněte na "Živé vysílání".
Také jsem jim napsal a sdělili mi, že jejich programy najdete tady:
http://www2.rozhlas.cz/program/
Pravda, potřebujete k tomu ještě program Real Audio, ten si ale můžete naládovat zdarma z netu (návod jak na to najdete na uvedených stránkách). A pochopitelně musíte mít ve vašem počítači patřičnou zvukovou kartu a reproduktor (případně dva, vysílá se totiž mono i stereo). Pro toho, kdo až dodnes chytal český rozhlas na krátké vlny, nebo ho vůbec nemohl chytit (jako my na severu Kanady), je to neuvěřitelný pokrok. Zvuk je to jako kdybyste to chytali v Praze a náladově se tam přenesete hned. Však jsem to také u nás namontoval v různých místech po domě jako rozhlas po drátě. Pořady jsou opravdu výborné: rozhovory, hudba, četba - ale co bych to chválil, poslechněte si to sami.
S tím programem Real Audio dostanete i řadu naprogramovaných stanic v Severní Americe a jinde, takže si přijdou na své i ti, kteří zase naopak chtějí poslouchat třeba něco z Ameriky,
country music z Kanady - tam uvedené CBC jsou totiž kanadské stanice - sportovní kanály a dokonce video zprávy CNN. A nejen to: pamatujete na pana
Jeffrey R. Harrow co jsem s ním měl interview v čísle 9? Teď ho můžete dokonce i slyšet na http://www.drtomorrow.com/rcfoc.html. Svět se nám zmenšuje . . . ( Poznámka: tento link je na poslední číslo, časopis asi přestal existovat a )
V tomto čísle pokračuje náš seriál VÉ-EŠ, aneb Moje milostná romance s mundůrem, díl 1. Máme tu i úvahu HRA NA TICHOU POŠTU, povídku SAZE a báseň ZPOVĚĎ DONA JUANA.
Číslo 1998/14
Ke komentáři v čísle 13, který propagoval Real Audio a české stanice, jsem dostal dopis od paní Gity z
Kentucky, která nám doporučuje poslouchat jihočeské Eldoradio z Budějic, na http://www.eldoradio.cz/cz/. Zkusil jsem to a byl jsem mile překvapen: hrají tam country and
western, folk i trampské písně a to česky i v angličtině. Dokonce nemají skoro žádné pauzy, způsobené
trafikem na Netu - nějak se mi teď zasekává Praha a Radiožurnál, hlavně po půlnoci (pražského času). Gita také doporučuje podívat se do Seznamu http://www.seznam.cz/, kde jsou ještě linky na další rozhlasové stanice.
Paní Jitka Splítková pořádá v Zélosu, našem spojeneckém časopise, velkou
fotografickou soutěž, které se může zúčastnit se svými fotografiemi
kdokoliv. Ťukněte si na http://www.mujweb.cz/web/zelos/projekt.htm, tam se dozvíte vše a přeji Vám hodně štěstí! ( poznámka: link už nepracuje, zkuste: http://jita.czweb.org/cokdyz/titulmyty.htm Jinak je Jita také redaktorkou Universa, zde: http://pes.internet.cz/veda/
Ještě jedna soutěž: Jistě jste si už všimli v našem čísle onoho ironického opičáka či opice, který/která má ke všemu jen ironické poznámky. Nuže napište nám (do konce října), o jaký druh opice jde (napovím: kočkodan to není) a z těch, kdo to uhodnou, vylosujeme výherce, který pak dá našemu opovi či
opě (ten op, ta opa!) jméno podle své volby. Pochopitelně jen to křestní, aby nás nikdo nežaloval . . .
V tomto čísle pokračuje náš seriál VÉ-EŠ, aneb Moje milostná romance s mundůrem, díl 2. Máme tu i úvahu TERRY TERRIFIC, povídku DOUBLE ERABLE a báseň ŠLA MOJE MILÁ.