next back Autor : Jan B. Hurych
Název : PALL MALL
2000 - Zima


2000 - ZIMA

Číslo 2000/10
Nedávno jsem četl knihu Alice Kaplanové, The Collaborator (Kolaborant, The University of Chicago Press, 2000) o životě a smrti francouzského spisovatele a kolaboranta s Němci Roberta Brusillacha. Brusillach byl fašista ještě dávno předtím, než Němci napadli Francii - byl z těch, co věřili na jakýsi národní fašismus, jenže nakonec se, jako všichni ostatní fašisti, přiklonil k nacizmu. Ještě před koncem války byl - už ale po osvobození Francie - francouzským tribunálem odsouzen za to, že psal proněmecké články a v nich napadal francouzské vlastence, čímž dodával Němcům důvody k tomu, aby je pak zatýkali.

První vlna pomsty za válečné zločiny tehdy sebrala i jeho - byl popraven ještě v únoru 1945, ale hlavně asi proto, že si svým jízlivým tónem a často až nadávkami získal mnoho nepřátel. Několik dní se sice skrýval, ale když uvěznili jeho matku, šel se sám přihlásit na policii. Jiní jeho kolegové z fašistického časopisu "Je Souis Partout" ('Jsem všude') stačili ještě utéct do Německa a když se vrátili, dostali pardon. Dokonce i šéf pařížské policie, kolaborující s Němci, dostal jen dva roky a tak se zdá, že Brasillachův trest byl neúměrně přísný, což se autorka snaží vyvrátit.

Ještě před jeho popravou podepsalo 50 intelektuálů a spisovatelů petici za jeho omilostnění - byla mezi nimi jména jako Jean Annouilh, Francois Mauriac (ten i přestože byl sám členem francouzské résistance, odboje), Jean Cocteau a Jean Maraisem (který se sám hrdinně projevil přímo v boji proti Němcům) a také Albert Camus. Ještě dnes zní Camusovo vysvětlení, proč podepsal tuto petici, svou hlubokou humánností:
"Vždy jsem považoval trest smrti za něco hrozného. Nepodepsal jsem to kvůli Brasillachovi, protože si ho jako člověka nemohu vážit. Ani proto, že je spisovatel, navíc jen průměrný. I kdybych se o něj zajímal, vzpomínka na moje dva či tři přátele, které Brasillachovi 'přátelé' umučili nebo popravili, by mi v tom zabránila." Co dodat? Osobně si myslím, že humánnost je jedna věc a odpovědnost spisovatele za to, co píše, je zase věc jiná. I spisovatel musí nést následky za to, co píše.

Vydali jsme další elektronickou knihu , jmenuje se POHLEDY A NÁZORY. Kniha je souborem j@ns@nových příspěvků do Britských Listů a to z doby nepříliš dávné. Elektronické ilustrace jsou také od autora.

V tomto čísle máme úvahu EXPERTI AND NOVINÁŘI , reportáž TECHNIK ZA OCEÁNEM (díl 4.) , povídku A VŠICHNI JSME JEN HERCI (mystery) , v sekci Pohledy článek TRIALOG O ŠTĚSTÍ A SPOKOJENOSTI a báseň SMĚJ SE.

Číslo 2000/11
V minulém čísle jsem popsal krátce moje dojmy z četby knihy Collaborator - nápad dělat takové recenze se mi zalíbil a protože nejen píšu, ale dokonce i čtu - ano, i knihy! :-) - založil jsem novou rubriku Hurontarie, nazvanou PŘEČETLI JSME, ve které budu i nadále pokračovat. V tomto čísle jsou dokonce recenze dvě: recenze ke knize od Donalda Trumpa a ještě ke knize o Olze Romanové, carově sestře.

Počasí a politika: Měsíc říjen byl v Ontáriu báječný - skoro vůbec nepršelo, takže musím ty "počasology" pochválit, dělají to počasí nějak dobře - alespoň pro nás tady, v Saskatchewanu se jim to nepovedlo, mají tam sníh. Celkově máme v Kanadě velmi přesné předpovědi počasí - teda ovšem až na to místo a čas :-). V listopadu máme místní volby starostů a pánů radních - tady se jim říká councillors - což je třeba chápat tak, že by asi spíše potřebovali poradit. Pak následují volby federální: celokanadské: opozice se opět krásně rozdělila na frakce a zlomky, takže liberálové to zase asi vyhrají. Ostatně proč ne, dělají to chytře: do ničeno se nepletou, nic nedělají a když se něco podaří, berou to na sebe, zatímco když se něco pokazí, tak to není jejich vina, že ano.

Příhoda: Byl jsem na regulérní oční prohlidce a dostal jsem nová skla - teď už nám sami doktoři nabízejí použít pro nové brýle staré rámečky (přes sto dolarů stojí ten "zazrak techniky" se dvěma šroubky, co jsou vyrobeny navíc tak, aby se brzo ožvýkaly :-). Tož jsem řekl "ano", protože ty moje byly "jako nové", neožvýkané, prostě jsem si je šetřil a nakonec proč ne, pojištění mi platí jen jedny brýle za dva roky. Doktor teda sebral ty staré brýle i s rámečky a pak se mě zeptal, čím budu číst, než mi ty nové brýle udělají. Řekl jsem mu, že jsem si v drogerii koupil brýle za jeden dolar a jestli je chce vidět, že jsou docela bezva. Vztáhl ruce k nebi a zaúpěl. Naštěstí - pro mě - jsem mu je neukázal; teprve doma jsem zjistil, že na nich mám hrozný škrábanec, ještě od léta.

Zrovna píši recenzi na knihu Toma Kocha: "Age speaks for itself" (Stáří mluví za sebe), o kterou mě požádal - bude uvedena v Hurontarii příští měsíc. Pokud jste četli anglickou Hurontarii (když vycházela, ach kde je jí konec?), interviewoval jsem tam Toma a od té doby jsme se nějak spřátelili. Během těch dvou let zatím učil na univerzitách ve Vancouveru i na Havaji a ještě stačil napsat knihu, zatímco já - ale kdeže loňské sněhy jsou, že ano.
Dopsal jsem také esej pro pražské ArtForum, o výstavě sochaře Olbrama Zoubka. Také prosím vezměte na vědomí, že ArtForum bude mít 2.prosince 2000 setkání přátel a aukci v Národním divadle v Praze, navíc s bohatým programem - detaily jsou na jejich sajtu.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu , jmenuje se SVĚTOVÁ BARBECUE KUCHAŘKA od Michala Málka. Kniha je souborem receptů, a ano, některé z nich už vyšly v Příložníku, ale většina z té stovky receptů teprve čeká, abyste si je ozkoušeli. Je to čtení pro potěchu jazyka i žaludku, jinak řečeno: duše i těla.

V tomto čísle máme úvahu ZLATÁ TŘETÍ CESTA, reportáž TECHNIK ZA OCEÁNEM (díl 5.) , povídku A VŠICHNI JSME JEN HERCI (2.), v sekci Pohledy článek JAK UDĚLAT VÍC A LÉPE, v sekci Přečetli jsme: NOVÝ A STARÝ SVĚT a báseň MUSELO TO BÝT.

Číslo 1999/12
V dnešním čísle najdete v sekci "Přečetli jsme" naši recenzi knihy Toma Kocha: AGE SPEAKS FOR ITSELF , která vyšla nedávno ve Spojených státech, Kanadě a Anglii. Tom je známý autor knih o stáří a péči o nemocné jak už jsem napsal minule, jednou jsem ho interviewoval pro anglickou Hurontarii. Teď si na to vzpomněl a navrhl mne jako oficielního recenzenta jeho knihy.

Počasí a politika: Konec listopadu byl ve znamení sněhu, někde dokonce jezdily i sněžné pluhy. Ne, že by jinde nemohly, ale čekalo se prý na povel od ministra (ministra čeho, sněhu?)

Naše detektivka A VŠICHNI JSME JEN HERCI v dnešním čísle končí. Víte o tom, že už v Hurontarii jedna detektivka byla? Pravda, byla v angličtině a jmenovala se STARÝ HEROD, ale můžeme ji přeložit, bude-li větší zájem (je také třídílná, aby bylo více napětí :-)).

Příhoda: Když jsem byl u místních voleb, žertoval jsem, zda nemají taky takové popletené tikety jako na Floridě - tam byly u kandidátů šipky na dvojstránce, a tak nesmyslně posunuté, že se lidé pletli. Není divu, že budou ještě za deset let počítat hlasy, zda jeden vyhrál opravdu o celých dvacet či jenom patnáct hlasů :-). Jeden "odborník" v televizi prohlásil, že je to "nejlepší ukázka demokracie" - asi chtěl říci "byrokracie", popleta jeden.

Během posledního měsíce jsme vydali další knihu , jmenuje se ZJEVENÍ JANA ZLATOÚSTÉHO . Kniha je souborem humorných povídek a článků z Příložníku a obrázky jsou též od autora. Kromě toho, jako speciální dárek, vyšel též zazipovaný celý ročník HURONTARIE 2000 už i s tímto prosincovým číslem a vlastně vyšly obě verze: 2000B nebo 2000C, ale separátně. ( Poznámka: dnes si je můžete stáhnout na naší stránce knih, najdete na: http://www.angelfire.com/electronic2/ohlas/ V angličtině pak vyšla kniha povídek z prvního ročníku Hurontarie, ALL THE BELLS OF HELENA, adresa je tamtéž
. Knihy jsou vhodným dárkem na vánoce - jsou totiž zadarmo :-). 

Jen tak mimochodem: tímto číslem slaví Hurontarie už 3 roky svého trvání. Těm, kdo to s námi tak dlouho vydrželi, patří náš dík (a upřímný obdiv :-)). Všem našim čtenářům pak přejeme:

VESELÉ VÁNOCE A PĚKNÝ NOVÝ ROK 2001!