Autor :Jan B. Hurych Název : OREGON TRAIL Kapitola:Wapiti a Wyoming .
WAPITI A WYOMING
Yellowstonský vodopád,
dolní
Ještě se musím zmínit o jedné podívané v Yellostoneském
parku, o známém vodopádu na řece jménem - jak jinak? - Yellowstone. Vlastně
jsou dva: "horní" (vysoký "jen" 109 stop (33m), zatímco ten "dolní" je 308 stop (94m) - představme si, že Niagara (jen kanadská, ta je vyšší a větší) je asi 170 stop (52 m), vidíme
hned, že ty dva žlutokameňáci dohromady dají 417 stop (127m), skoro tedy
jsou skoro 2,5 krát vyšší. Pravda, nežene se jimi tolik vody, ale zato i kaňon ( přesný název je
Grand Canyon of the Yellowstone, je zde daleko krásnější. Není
ovšem tak veliký, jako Grand Canyon v Arizoně, který je majestátnější,
ale jinak hrozně mrtvý. Pochopitelně jsem se museli zastavit na okraji a udělat fotky. Stojíme si tam takhle na kraji a na větvi sedí jakýsi šedý pták, něco jako
crosbeak (český název neznám) a pod sebou má těch 150m ničeho, ale ne, on si klidně sedí, hlavu strká dolů do
prázdna a vůbec nemá závrať. Zato my jsme měli, není tam žádné zábradlí
a tak můžete všude, i spadnout dolů :-).. Také prý tam hnízdí ospey (orlovec říční), ale toho jsme neviděli, asi nemá rád společnost.
Převládající barva skal je žlutá, ale objeví se i oranžová a červená. A hlavně zelená, stromů je tam také dost. Z Lookout Pointu uvidíte ten nižší
(tj. níže uložený, ale jinak vyšší) vodopád celý a stezkou můžete slézt až
tam dolů; ale to by nám zabralo dobré dvě hodiny, tak jsme to oželeli. Zato
pohled seshora je nádherný, ten jsme si ennechali ujít.
Je zajímavé, jak tento kaňon vznikl: asi před 600 tisíci lety, v tomto místě vznikla velká vulkanická erupce, která vytvořila velkou podzemní kavernu. Ta se
nahoře propadla, vytvořil se jakýsi kotel, ale i ten se později vyplnil lávou.
Povodní kaňon se vytvořil, když si žhavá láva propalovala cestu měkkými horninami, kde se ale
později - daleko později - vytvořily ledovce a jak tály, obnažily původní kaňon. Dnešní
stav se datuje z doby před asi 10000 tisíci lety, kdy poslední ledovec roztál.
Yellowstone River pramení v parku, kde vytéká z Yellowstone Lake, protéká celou
Montanou do Severní Dakoty, kde se hned za
hranicemi vlévá do řeky Missouri. Yellowstonské jezero leží pěkně nahoře (7731 stop nad mořem) a je to největší jezero v Severní Americe -teda položené tak vysoko (jeho obvod je asi 110 mil tj. 160km).
Cesta dolů.
Yellowstonký kaňon
Schylovalo se k večeru, ale my museli ještě sjet dolů, do Wapiti Valley, jak
jsem to naplánoval. Čekalo nás 150 kilometrů hrůzostrašné jízdy, snad nejhoší, co
jsem kdy zažil. Začali jsme ve výšce asi 2500 metrů a sjížděli po cestě vytesané do útesu a to
tak rychle, že jen za 15 kilometrů jsme už byli o 400 metrů níže, u východního vstupu do
Parku. Pod námi sráz, podle mého odhadu asi 800 metrů a zase nikde žádné zábradlí :-). Aťa řídila, ale protože se nechtěla srazit s protijedoucími auty - která se zase nechtěla odřít o skálu - musela se držet hodně při okraji. Často jsem ji musel upozorňovat, že máme míň než metr ke kraji a při té
rychlosti by to mohlo špatně (a hlavně tvrdě :-) dopadnout. Ale co vám budu povídat,
ona tu hrůzu tak nevnímala: sráz byl napravo a ona se musela dívat jen dopředu, ne dolů, jako já :-).
Od konce parku to už šlo: krásné a hlavně mělké údolí, s převislými skalami nad námi, kopce jako z westernů, no lahoda. Wyoming je vůbec jeden z nejzajímavějších západních států - mají tam skoro všechny druhy krajiny a
hlavně bohaté pastviny. Stejně zajímavá je i historie: alespoň jednou tu vlála vlajka Francie, Anglie, Mexika, Texasské republiky, Španělska a Spejených Států. Ačkoliv zmíněný Lewis a Clark sem nevkročili, jeden člen jejich expedice, John Coleter ano a to už v roce 1807 - ale o tom už jsem tuším psal. Místo se stalo bonanzou na kožešiny. Roku 1824 byl objeven již také zmíněný South Pass, průsmyk, u kterého se pak scházeli lovci kožešin i ti, kteří je od nich levně kupovali, ale zato pak draze prodávali, hlavně v Evropě. Bobři se například lovili hlavně pro jejich srst, ze které se dělaly různé klobouky. Nu a přišel Oregon trail a s ním noví usedlíci, což popudilo místní Indiány.
U Sheridanu pak došlo k masakru, pobití kapitána Fettermana a jeho 80 vojáků - incident, která se vyrovná tomu u Little Big Hornu - hlavně hloupostí velitele, který kdysi tvrdil, že s 80 vojáky projde celým Siouxským národem.Tady bylo Siuxů jen 2000, ale stačilo to. Fetterman vyjel se svými kavaleristy na ochranu skupiny vozů se zásobováním a nechal se Indiány odlákat až do Lodge Trail Ridge, do kaňonu, kde ovšem neměl šanci. Pobili je všechny, až na dva poslední: kapitán William Fetterman a jeho pobočník kapitán Fred Brown si stoupli proti sobě, přiložili každý pistoli k hlavě toho druhého a naráz vystřelili . . .
Wapiti Valley.
Místo má název po nádherných jelenech, indiánsky "wapiti", kteří tady, kromě
Šošonů, kdysi bývali. Ti druzí tu už nejsou a ti první? Jezdíval je sem střílet
prezident Teddy Roosevelt (a taky medvědy, k tomu se zase váže historka o Teddy Bearu, populární hračce
v USA), takže bych se nedivil, kdyby jich tu už také moc nebylo. Vím to ze
zkušenosti: poznal jsem v Kanadě jednoho českého myslivce, který - podle toho, co
tvrdil - sám jediný byl podle počtu toho, co zastřelil, zodpovědný za vyhynutí vysoké zvěře v
Čechách; pokud to ovšem nebereme jen jako mysliveckou latinu :-).
Udolí jelenů (Wapiti Valley)
Anglicky se mu říká "elk" - myslím tomu jelenovi! - a je to opravdu
ohromné zvíře. Někoho bude zajímat i to, že jeho maso má málo cholesterolu a tuku, ale to bude spíše ten, kdo se může pochlubit jen parohy, co mu nasadila manželka. Elci
se dnes opravdu pěstují spíše na rančích, pro maso - ano, člověk je snad nejbezohlednější druh masožravce. Musím se vždy smát, když čtu na konci nějakého filmu, že při jeho natáčení nebylo zraněno či
zabito žádné zvíře - zřejmě se nepočítají všechny ty stejky a grilovaná kuřata, co
filmové konvoje za tu dobu sež- jak se to slušně řekne? - aha, sežvýkají..
Na konci údolí byl malý motel, spíše něco jako hromad srubů, skoro jako horská vesnička. Ubytovali
jsme se tedy v jednom z těch sroubků. Slunce už pomalu zapadalo a chyběl jen ten táborák a trampské písně, aby se člověk cítil
jako na našem sázavském Západě. Před chatou jsme měli takovou tu dobytčí bránu s velkými rohy, zatímco na blízkém kopečku
jsme si prohlédli hrob desperáda, ze kterého trčely ještě skoro nové boty.
Byl to totiž takový privátní "boothill", místo, kam se pohřbívali oběti soubojů a místo kříže se
jim tam dávaly boty, snad aby se zdůraznilo, že "umřeli s botama na nohou", tedy tím jediným správným způsobem, jakým může takový
"outlaw" zemřít.
Žertovný majitel, starý Skot, tu patrně chtěl,
aby se tu hosté cítili jako doma, zvláště po tak hrůzné cestě dolů, po svahu
Yellowstonu. Ve velkém srubu, hned vedle stolů, kde jsme večeřeli, měl vystaveny různé antiky a také "lebku
desperáda". Toho harampádí byla celá místnost, navíc různé vycpaniny, pochopitelně i
hlava "wapitiho", skunka a bobra, náboje do pušek z první i druhé světové války, kulomey,
granáty, různé kolty a opakovačky, možná i hodinky s vodotryskem a já nevím, co ještě.
Kojoti.
Artefakty majitele kempu
Povečeřeli jsme, ale ještě se nám nechtělo spát. Vytáhl jsem tedy foukací
harmoniku, zapálili jsme si ten táborák a hned nám bylo lépe. Někde v dálce vyl kojot - mimochodem, měl
jsem je možnost vidět v přírodě i v zajetí a jsou to nesmírně chytrá zvířata - jak se tady říká, praví
"survivors", tedy ti, co přežívají. Jsou plni energie, stále neklidní a umí se přizpůsobit - nejen své chování, ale i dietu a případně i rozmnožovací zvyky, jen aby
přežili (na rozdíl od některých lidí :-). Jakékoliv pokusy je vyhubit se setkaly s neúspěchem a kojoti z toho vyšli vždy o něco přizpůsobivější, o něco chytřejší.
Navíc
mají výborný zrak, čich a sluch. Tito příbuzní našich psů umí nejen výt - tím se
dorozumívají s ostatními kojoty v oblasti, ale i kňučet - to je zase spíše ve smečce a používají to ti spíše mladší
- či vyrážet krátké štěky k odstrašení nepřítele, který je chce napadnout.
A používají i slabý štěkot (huffing) pro dorozumívání, kdy nechtějí, aby je
někdo jiný slyšel.
Jinak jsou prostě zcela něco jiného, řekl bych i inteligentnějšího, než vlci a rozhodně jim proto dávám přednost; i když jsou vlci také dost inteligentní, pokud vás neurazí, že
tak mluvím i o zvířatech. Jsou také velmi společenští, i když se styku s lidmi vyhýbají
- což další důkaz jejich inteligence.