Autor :Jan B. Hurych Název : OREGON TRAIL Kapitola: Portland.
PORTLAND.
Vodopád s dětmi
Oregon vlastně objevil už anglický pirát, pardon, privateer (to je totéž, ale s požehnáním královny Alžběty, té první)
a to v roce 1579. Více než o dvěstě let později pak president Thomas Jefferson vytvořil expedici Meriwethera Lewise a
Williama Clarka (1805-6, viz naše kniha "MONTANA, MY LOVE") a ti pak dost dobrodružně přešli celý kontinent až sem. Kanaďan Alex MacKenzie to ale dokázal už před nimi, šel jen o trochu výše, Kanadou. S Kanadou to má ještě jedno spojení:
John MacLoughlin, ředitel kanadské Hudson Bay Co., se stal guvernérem této oregonské oblasti a vládl tu po dobu 24 let.
Naši známí, Míla a Luďa nás také zavezli do Portlandu, ano, do toho v Oregonu ( už jsem tu asi psal, že jsou totiž dva, ten druhý je ve státě
Maine, na východní straně USA). Město má ve znaku růži, snad proto, že tu je jednou ročně Rose Festival - neplést s Rose Ball Parade, v Pasadeně v Kalifornii, na oslavu fotbalového šampionátu (fotbalem se rozumí ten americký, ne evropský, který se tu pořád ještě moc nehraje). Vypadá to z dálky jako rugby, ale hodně z dálky, abyste nepřišli k úrazu :-). Město pochází z roku 1844 - nejprve se nazývalo "Stumptown", podle pahýlů stromů, které tam všude trčely, ale už roku 1845 ho přejmenovali na jméno, které má dodnes (jeden ze zakladatelů totiž pocházel z Maine a tak si jméno vypůjčil). První průmysl tu představovala v roce 1850 kovárna, pila na dřevo a mořírna
kůží (česky jirchárna, ne?). Ještě před občanskou válkou se v Oregonu našlo zlato a v roce 1883 konečně přišla i železnice.
Místo je také konečná zastávka expedice
Lewise & Clarka, leží totiž už přímo u
Pacifiku. Město má mnoho parků, které s horami v
pozadí působí pěkným scénickým dojmem. Neleží sice u moře, ale mohutná řeka, mocná Columbia River, to zcela vynahradí. A procházky po městě stojí také za to, to mohu potvrdit.
Downtown.
Portlandia (nebo že by Neptun?)
Podívali jsme se nejprve do downtownu. V popředí Portland Buildingu je desetimetrová socha nazvaná
Portlandia. Je to druhá největší bronzová socha ve Státech (36 stop, tj. jedenáct metrů!) a to prosím ještě klečí - kdyby stála, tak prý by byla 50 stop! Vynahradili si to tím, že ji dali klečet až ve třetím patře. Sochu ulil (ne, neukradl, jen odlil) sochař
Raymond Kaskey, z toho druhého Portlandu, a to v roce 1943. Divím se, že ji neudělal z portlandského cementu, ten je přece světoznámý :-). Ta zde teď coby Siréna vítá obchodníky do města. Vůbec tu mají po městě plno soch. Uprostřed města je architektonicky řešený vodopád, který slouží i dětem, které se v něm vesele - i když jen v létě - koupají. Také Audubon Society (známá přírodovědecká společnost) má v městě 160 akrový
pozemek (64 hektarů), kde žijí zvířata i ptáci v tzv. sanctuary,
doslova přírodní "svatyni"a můžete je tam z bezpečné vzdálenosti i sami pozorovat.
Naši přátelé nás odpoledne také zavedli do české restaurace na nábřeží, hned u mostu, ale nevím už kterého, podle mapy jich tam mají sedm. Dali jsme si tam jen kávu, protože nás ještě čekala večeře v jiné české restauraci,
daleko od města a uprostřed lesa, kde jsme si dali - nu co jiného? -
české řízky. Při návratu z Portlandu jsme vlastně už vyrazili na náš Oregonský
Trail, i když obráceným směrem. Návštěva tam byla totiž zároveň i symbolická:
v Portlandu totiž Oregonský trail končil a pro nás vlastně odtamtud teprve začal.
Trail
Ovšem tehdejší cestování po trailu nebylo tak lehké: každý desátý člověk prý
tam zemřel vyčerpáním - mnozí šli ty tři tisíce kilometrů jen tak, někteří dokonce bosi.
Stará fáma, že největším nebezpečím jim byli Indiáni, se dnes popírá - byla to
prý hlavně cholera a špatná hygiena. Prvními emigranty byli Marcus a Narcissa
Whitmanovi, v roce 1836 - tedy 60 let po Lewisovi a Clarkovi, ale ta pravá vlna krytých vozů začala až v roce 1843, kdy se sem vypravilo na cestu kolem tisíce pionýrů z Luisiany a odjinud.
Pioneer je mimochodem slovo anglické, a právě z té doby, neplést prosím s
ošátečkovanými školáčky :-). Nu a za dalších dvacet let se vydalo celých půl miliónu lidí na cestu. Byla to tehdy světová rarita - v sedmdesátých letech dvacátého století opustilo půl miliónu lidí separatistický Quebec a nikdo si toho ve světě ani nevšiml :-). Měl jsem tu čest být jedním z nich - nemám rád utiskování jakéhokoliv druhu. Někteří pionýři zůstali coby
farmáři v Oregonu, jiní šli dál, za zlatem. Nu a v roce 1869 převzala to obtížné stěhování železnice a to byl konec krytých vozů a Oregonského trailu. Ale ne konec emigrace. Ta ovšem dnes přichází odjinud: z Asie,
Hong-kongu či z Mexika; už dnes prý žije ve Státech víc hispaniků než černochů. O to
ale víc zase zatím ubylo Indiánů, o buvolech už ani nemluvě.
Kdo na to přišel.
Krytý vůz
John Jacob Astor - tehdy prý nejbohatší muž světa - se snažil najít cestu přes Skalisté hory (Rockies) kolem řeky
Snake River v Idahu. Přesněji řečeno, nebyl to přímo on, ale expedice, kterou
tam vyslal. Ta však zjistila, dokonce se ztrátou několika životů, že se ta divoká řeka prostě nedá sjet.
I vyslali zpět k Astorovi posla; jmenoval se Robert Stuart a na své cestě zpět objevil - ano,
uhodli jste - třicetikilometrovou mezeru ve Skalistých horách, tzv. South pass, to když
sledoval stezku Indiánů kmene Crow. A tak se vlastně zrodil náš trail a "oregonská horečka",
podobná do jisté míry té zlaté. To bylo v roce 1810, ale dlouho se ještě nic nedělo. Proč?
Inu jakýsi poručík Zebulon Pike omylem označil planiny za průsmykem jakožto poušť bez života. To pak také potvrdil v roce 1819 i major Steven Long, který ale ani nevěděl, kudy jde - cestoval totiž přes Nevadu, kde poušť opravdu je.
V oblasti tehdy žili jen osamělí lovci, tav. "mountain men", něco jako
Jeremiah Johnson, jestli jste viděli ten film s Robertem Redfordem.
Jeden z nich, Jedediah Smith, znovuobjevil právě onen South Pass (1825).
Konečně se trailu chytily obchodníci s kožešinami, hlavně ti větší, co na to měli. Už v roce 1822
William Ashley inzeroval v novinách, že shání lidi na tu cestu a tehdy se
vlastně dostaly první vozy přes hory na západ. (Jak tomu bylo v Kanadě
najdete zase v naší knize "NA ZÁPAD K PACIFIKU").
Neznámější cestovatel po
trailu byl John Fremont, v letech 1842 a 1843. Jeho tchán byl senátor státu Missouri a John se domníval
že USA má na západní teritorie něco jako "svaté právo". Aby emigranty nalákal, cestu značně přikrašloval - ne
ale že by zveleboval její hrozné cesty, to jen na papíru. A popsal toho dost. Později se zjistilo, že
to vše napsala jeho manželka, která tam snad ani nikdy nebyla :-). Celá trasa trailu měřila 2170 mil (
3450 km). V roce 1804 existovaly jen tři státy na západ od Mississsipi a ani
hranice s Kanadou nebyla ještě tehdy definována. Později si ale Anglie a USA rozdělili ty oblasti pěkně mezi sebe a drží si je dodnes.