Autor :Jan B. Hurych Název : OREGON TRAIL Kapitola: Mount Rashmore
MOUNT RUSHMORE.
Takže jsme se ráno probudili už v Jižní Dakotě, o které jsem do té doby věděl velmi málo.
Maně si vzpomínám, kde jsem to slovo prvně slyšel: možná, že to bylo tehdy, když
Franta Vlček vykládal v Sedmilhářích o tom chlapečkovi, který při filmování měl říci
větu "Dožrali tě v rachotě?" a místo toho řekl "Vožrali tě v Dakotě?" Musím se
přiznat, že jsem v Evropě ještě ani nevěděl, že existují Dakoty dvě, Severní a Jižní, ano, ta
severní je víc na sever a naopak. Proč to tak rozdělili, o tom se nikde
nezmiňují. Zato jej jisté, že první paleo-indiáni sem přišli asi 8 tisíc let před
Kristem, který sem dokonce, pokud vím, vůbec nepřišel. Kolem roku 900 našeho
letopočtu se tu objevuje národ Arikara, kteří už byli zemědělci, zatímco
Siuxové sem přišli až kolem kolem 1700 století a zemědělství je nelákalo. Díky svým rychlým koňům bojovně ovládli západní oblast a stali se postrachem okolních kmenů. Nebyli ovšem zemědělci, ale jen buvolobijci, což má ovšem svoje velké nevýhody, zvláště když už nejsou kolem
žádní bůvolové.
Jižní Dakota.
Poslední pohled na Devil's Tower
Na konci 17 století jsem přišel i Robert Cavalier, Sieur de La
Salle ( to je prosím pořád jen jeden člověk!). Byl známý svými objevy v Quebeku a jinde
(tam zase nsprávně říkají, že objevil Kanadu) a zabral pro Francii veškerou zemi, která napájí řeku Mississipi.
Tuto přehnanou štědrost mu kupodivu nikdo nemá za zlé, protože to už zase dávno
Francii nepatří :-). V roce 1762 tuto zemi od nich dostalo Španělsko, ale vrátilo ji
s díky Francouzům už v roce 1800, aby ji tito o tři léta později zase prodali Spojeným Státům, jako část tzv. Louisiánské koupě. Dnes toho jistě litují, asi jako Rusové litují prodej Aljašky -
v obou případech se totiž ještě nevědělo, že se tam najde zlato.
V té době se
tam ještě také nikdo nehrnul - museli tam lákat farmáře všelijak, ale ti se
drželi jen v jihovýchodní, úrodné části. To už se ale začali ozývat Siouxové, kteří sem valstně také jen předtím přitáhlii a tak se s nimi udělala smlouva, že jim budou patřit země na západ od
Missouri, míněno stát Missouri, řeka sama totiž teče na západ
:-).. Vše by bylo OK, kdyby jakýsi Custer (ano, právě ten) neobjevil se svou expedicí v
místních Black Hills zlato (1874). Netrvalo dlouho a už se to bilo - měli pro to
takové hezké slovo "nepokoje". I když se Siouxům a Cheyennům podařilo Custera a jeho vojáky zlikvidovat (1876), v dalších bojích už Indiáni jen prohrávali a zem kolem
Black Hills tak zcela ztratili.
To už se tam také ale objevila železnice, přivážející tisíce farmářů a zlatokopů a tak v roce 1889 vznikly oba dakotské státy. Indiáni ovšem už nemohli pomýšlet na nějaké vítězství, ale přesto tehdy vznikla jakási sekta, provozující
ghost dancing (tedy tanec duchů), který jim měl zaručovat nezranitelnost. Hnutí začalo nabývat na síle a
tak bylo potlačeno zase jen silou. Hnutí se zúčastnil i vítěz nad Custerem, Sitting
Bull, který byl uvězněn a při pokusu o útěk byl zastřelen indiánskou policií.
Jeho následovníci uprchli, ale pak došlo u Wounded Knee k masakru, kde bylo zabito 250 siouxských můžů, žen a dětí.
Dnes už žije zbytek Siouxů jen ve svých malých, kamenitých rezervacích, samotné Black Hills
jsou vydolované a jméno sioouxského kmene Lakota se objevuje hlavně na flaštičkách s glucosaminem proti artritidě, které nemají s Lakoty nic společného.
Mount Rushmore
Hora jako vytesaná
Už jsem si vzpomněl, kde jsem prvně jméno Dakota slyšel: byla to
letadla Douglas-McDonnel DC-3, používaná spojenci v druhé světové válce,
později i jako osobní a dopravní letadla. Nikdy mi jako kluka za války
nenapadlo, že je to i jméno nějakého místa a že bych se tam po padesáti
letech i podíval :-). První místo, které každý Američan musí v Jižní
Dakotě navštívit, je jistě Mount Rusmore - hora do jisté doby zcela neznámá. Název patrně pochází z výkřiku cestujícího na kočího v dostavníku
("pospíchej víc!"). Verzí ale bude asi víc - v jedné povídce jsem rozebral mou hypotézu (The Old Lakota Legend), kde v blízké zájezdní hospodě dostávají hosté z jídla
hroznou běhavku. Jeden takový zoufalý desperádo, který se nemůže dostat do kadibudky, popohání jejího obyvatele výkřikem "Rush, Rush!". Ten vevnitř zase odpovídá zoufalým
"I am rushing!", což toho venku rozčílí natolik, že vykřikne
"Rush more!" (Pospíchej víc!) a doprovází to výstřely z pistole. Netřeba dodat, že obyvatel budky vylétl, jako když do
něj střelí. Nu a to jméno se pak ujalo. Chcete ještě jinou verzi? Původně se to prý psalo "Rashmore", což
se vyslovuje stejně a přeloženo do češtiny to znamená "větší
opruzení či vyrážku".
Hora je ale dnes zajímav něčím jiným.
Je to totiž opravdový otesánek mezi horami: jsou na ní vytesáni hned čtyři američtí presidenti - George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt and Abraham Lincoln, přesněji řečeno jen jejich hlavy, víc se tam z nich nevešlo. Jsou navíc vysekány v pravé americké, tj. nadživotní velikosti a měří 18-20 metrů na výšku. Na samotném nose Lincolna by se mohli postavit na sebe tři kartáčníci, kteří ho čistí - kdyby to ovšem šlo, jsou totiž při práci zavěšeni na laně. Hlavy vytesal sochař
Gutzon Borglum, který studoval v Paříži pod Rodinem. Proč se
rozhodl vytesat právě ony čtyři hlavy? Nu Washington založil Unii, Jefferson je autorem prohlášení nezávislosti, Lincoln Unii udržel vcelku (i když za cenu 557 tisíc mrtvých a 412 tisíc zraněných!) a Roosevelt
to dostal za ochranu přírody, ne tedy za počet postřílených jelenů, jak mě po návštěvě Wapiti Valley napadlo. Jinak je to ovšem místo vážné, téměř posvátné, soudě podle chování návštěvníků.
No a ta dvě křoví na straně, to je Bush starší a Bush mladší , ty ani tesat nemuseli (bush je česky křoví).
Kontest vyhrál Borglum v roce 1925 a v přilehlém muzeu uvidíte i plastické modely (v měřítku
1 palec se rovná 1 stopa, tedy 1 ku 12), které pak do skály s pomocníky vlastnoručně vytesal.
Jenže i ty modely jsou celkem obrovské - každá tvář je vysoká 5 stop na modelu, tj. 60 stop ve skále!
Práce trvala 14 let, ale skutečné tesání jen šest a půl. Poslední hlava, Rooseveltova, byla dokončena v roce 1939.
Vzpomínka na jinou hlavu.
Plánek na vyšívaný přehoz
A právě ta Rooseveltova kníratá hlava (třetí od leva) mi připomněla jinou, také v nadživotní
velikosti, v Praze na Letné. ; Tehdy, když to stavěli, tak nás tam
jednou vyhnali s gymplem na brigádu. Kopali jsme hlínu a tahali
jsme takové ty dvoukolové kárky, ve kterých ve Francii vozili šlechtice ke
gilotině. Někomu to nedalo a začal k tomu bručet onu infantilní melodii z pohřbu Vissarionoviče Prvního a
my se všichni brumendo přidali. Nikdo nás tehdy neudal, takže už se asi nikdy nedovím, kolik let bychom asi za to seděli. Nu a pak ho
odstřelili (myslím ten pomník) a skončil, abych citoval oblíbený výraz tehdejších rusofilů, "na
smetišti dějin".
Napadlo mi kdysi, že by bylo hezké si tuto rašmórskou scenérii uštrikovat. I vyhrabal jsem starou fotku, kterou tam kdysi při naší návštěvě Aťa urobila a dal jsem si práci ji pěkně za použití štrykovacího programu pro PC vykřížkovat. Zde vidíte její kopii, která kdysi vyšla v
humorné sekci našeho Příložníku. Je tu ve 25 barvách pěkně vyvedená, ale zvládnete to ale klidně i v 15 různých bavlnkách a budete mít v rodině něco, co vám bude každý jen závidět :-).
Rapid City
je město moderní, i když první, co nás při probuzení přivítalo, byl pohled na kopec, na kterém stál brontosaur. Ano, v životní velkosti, ale bohužel neživý. I tak je to hezká připomínka původního obyvatelstva, které tu bylo
ještě před Indiány a které také vyhynulo, aniž ale víme jak a
hlavně nevíme proč. Někteří říkají, že vymřeli na přesličku,
jiní na meteorit, který spadl někam do Mexického zálivu a vytvořil na obloze několikaletý mrak prachu, který zasínil slunce, takže brontosauři, nemajíce dost travnaté potravy, vyhynuli. No prosím, býložravci neměli dost trávy, ale co ti, co byli, jak už to dnes víme, masožravci? Leda že by zase ti neměli dost těch býložravců, kteří zatím
už stačili vyhynout. Nejlépe nám to asi vysvětlí pan Darwin - prostě nebyli
"fit". Což je sice evidentní, ti co jsou fit nevymřou ani po přeslici ani po měči. Ale proč byli někteří tak fit? No přece proto, že nevyhynuli! Na rozdíl od brontosaurů ale pan Darwin vůbec nevymřel, naopak ho teď strkáme všude, kde sis něčím nevíme rady :-).
Město vzniklo dva roky po tom,
když se tu v blízkých Black Hills našlo zlato (1874) a o okolní krajině si můžete udělat představu z filmu
"Dancing with Wolves" s Kevinem Kostnerem; ta krajina je totiž odtud.
Město má 55 tisíc obyvatel, je to tedy vlastně už velkoměsto, ale lidé sem
jezdí spíše pro různé atrakce v okolí: již zmíněný Rashmore, Deadwood
(viz příští kapitola) či Black Hills Caverns, jen 4 míle
na západ. Jsou tam nádherné barevné krystaly nerostů, amethysty
a podobně, jakož i nám povědomé krápníky, ať už stalaktity či stalagmity; neplést prosím se Stalagem č. 13, což je film o útěku spojeneckých letců ze zajateckého tábora v Saganu, při němž mezi uprchlíky bylo i pět českých letců. V muzeu tam
uvidíte různé draho-, polo- i jiné kameny, které potěší potěší srdce každého geologa,
speleologa i dítěte školou povinného. A kdo se chce opravdu rozšoupnout, může ještě ve městě navštívit blízké paleontologické muzeum, kde, jak říká reklama, "jsou pohřbeni velcí hoši (rozuměj brountosauři)".
Crazy Horse, aneb Bláznivý kůň.
Crazy Horse
Kromě čtyřhlavého rashmorskeho monumentu vyrůstá v jižních Black Hills ještě jedna hlava - a nejen hlava! Celý jezdec na koni a není to nikdo jiný, než
Crazy Horse (Tashunca-uitco). Už v mládí se proslavil, že kradl koně Indiánům
Crow. To byli známí nepřátelé Siouxů; např. u Little Big Hornu byli
Custerovi scouti z kmene Crow a co víc, samotné území jim dokonce i patřilo, Siouxové tam jen kempovali. Zdálo by se tedy, že tam Siouxové nebojovali o "svou" zemi , ale historici to raději přehlíží. Později bojoval proti bělochům ve Wyomingu a záčastnil se vyhubení
Fettermanovy brigády u Fort Phil Kearny v roce 1867. Po zastavení oddílů generála
Crooka (1876) u Rosebud Creeku se se svými Oglala a Cheyenny spojil se Siouxy
a taktika u Little Big Hornu byla vlastně jeho, ne Sitting Bulla, který byl spíše něco
mezi chiefem (náčelníkem) a medicinmanem..
Na rozdíl od něho však Crazy Horse neodešel do Kanady, ale bojoval
ještě se svými bojovníky až do té doby, kdy ho hlad donutil se vzdát, roku 1877. V září téhož roku pak bez dovolení opustil rezervaci, aby odvezl svou nemocnou ženu (byla z kmene Cheyenne)
k jejím rodičům; byl chycen a při zatýkání probodnut bajonetem.
Projekt, který má
za úkol postavit jeho sochu na koni, ve velikosti, která konkuruje Rushmoru ( je vysoká 567 a dlouhá 641 stop, tj. 172m a 195m), začal už v roce 1947. Byl to sám chief Lakotů, který sem pozval
polského sochaře Korzaka Zilkovského z Bostonu. Ten ale roku 1982 zemřel, takže stavba - vlastně odstavba, jedná se o odtesání - je živena jen ze vstupného, které se na místě vybírá. Jeho žena a děti pokračují v projektu, který zahrnuje i indiánské muzeum a několik budov kolem, ale stavba pokračuje velmi pomalu - a pomalu to už bude šedesát let . . .