next back Autor : Jan B. Hurych
Název : NETTARIA
Nejprve: Úvod.



ÚVOD.

Když začala v roce 1998 - v lednu to bylo - vycházet Hurontaria, měl jsem za sebou už publikování řady článků i povídek v časopisech i na Netu, ale jinak to bylo poprvé, že jsem si troufal na celý časopis :-). Opuncoval jsem ho jakožto Kanadsko-český občasník, kterýžto podtitulek jsme později změnil na "Kanadsko-český literární měsíčník" (jeho anglickou verzi jsem nazval poněkud vtipněji "Canadian Czech-out Enzine"). Ta literatura měla naznačit, že máme trochu vážnější náplň než běžná netová periodika, ale kromě literatury tam bylo i mnoho jiného: reportáže, úvahy, skeče i technické články. Později jsem - do anglické části - přidal i různá interview s netovými osobnostmi (např. objevitelem Haleho komety, spisovatelem Pratchettem či darwinistou Dawkinsem. A protože naši čtenáři už byli většinou "netově gramotní" uváděl jsem tam i posudky na různý frýver (freeware) a i jiné technické články.

Anglická HURONTARIA vycházela dva roky, česká čtyři. Původní jméno "Hurontarian" jsem opustil už po dvou měsících (viz článek v této knize: "Jak jsme ztratili naše "N"). A dobré české duše si jméno navíc počeštili na "Hurontárie". Ve špičkové době jsme měli skoro tisíc subskribentů na náš Bulletin; kolik jich to četlo navíc nevím, odhaduji to ale podle dopisů nejméně na další tisícovku. Také jsme měli na nás linky na různých sajtech po celém světě, v jedné době i něco málo přes šedesát. Popularita Hurontarie a zájem o ilustrace mě vedla k dalšímu časopisu, PŘÍLOŽNÍKU. Zatímco Hurontaria byla jeden fajl se vším všudy, takže se dala dobře uložit a případně vytisknout, Příložník měl deset různých souborů, takže si čtenáři uložili nebo vytiskli jen články o které měl zájem. Nu a byla tam spousta obrázků, což mi umožnilo tam přidávat i cestopisy s fotkami i moji vlastní elektronickou grafiku.


Pochopitelně mě už to brzy začalo časově zatěžovat a jeden časopis musel vzít za své. Přesto na Hurontarii vzpomínám rád a stále ještě dostávám dopisy od lidí, kteří ji nacházejí v našem archivu. A je jich pořád ještě tolik, že jsem tam musel opravit i mou starou e-mailovou adresu. Stále jsem to oddaloval - co chcete, archiv je archiv - ale po tom, když jeden čtenář v Americe objevil můj článek o našem prvním českém nositeli zlatého Oskara (byl to můj spolužák ze školy, Ivan Jandl) a chtěl se mě na to zeptat, protože nikde jinde informace nebyla, konečně jsem se rozhoupal. Sháněl totiž mou novou adresu hledačkou po Netu a vypadalo to, jako když ji úspěšně utajuji :-).

To mě také přivedlo na nápad, dát dohromady tuto knihu. Povídky z Hurontarie už různě vyšly v knihách naší edice KNIHY OFF-LINE, většinou v Klubu čtenářů KČK, ale eseje, fejetony a glosy ještě ne. I přepadla mě nostalgie, že tomu tak není. Pravda, některé ty eseje si našly cestu do Neviditelného Psa i jiných netových periodik, ale většina z nich už tam není, ani v archivu. Přidal jsem zde ještě i naše komentáře, které jsou také historickým zrcadlem té doby: o Netu, o literatuře, o technice, vědě i literatuře. Nu a ještě linky na frývér, tj. softvér zdarma, většinu kterého totiž ještě stále používám (některý adresy už neplatí, ale programy najdete v jiných archivech, případně novější verze). Jako humornou přílohu jsem také ještě přilepil všechny výroky našeho net-opičáka Chuckeyho, nazvané "Paradoxy a paradigmata".

NETTARIA je tedy ukázka toho, co se kdysi zachytilo v síti (tj. netu) Internetu. Bylo to období, kdy ještě Internet nebyl zkomercializován ani zpolitizován. A právě proto bychom si na to měli někdy alespoň zavzpomínat . . .


j@ns@n