Počítám, že když se zeptáme někoho, co si představuje pod slovem civilizace, že nám asi řekne, "No, co? Že nežijeme jako křováci, že máme auta, televizi a mobily". Jenže ta technická stránka civilizace, která je tak dobře vidět, ještě zdaleka neznamená, že také lidé, kteří tu techniku používají, jsou opravdu civilizovaní. Používají ji přece i teroristé. Nu, tady je tedy ještě obtížnější otázka: kteří lidé jsou teda civilizovaní?
Podívejme se do historie: až na krátkou periodu rytířů typu krále Artuše nebo dona Quichota se války vedly ne jako mezi gentlemany, ale postě jako mezi zabijáky. Jako osamělý výkřik ještě zazní v osmnáctého století výzva Angličanů před bojem: "Začněte, páni Francouzi" a zase od Francouzů: "Až po vás, páni Angličané!" Většinou se válka vyhlašovala jen tak, že se vypálily pohraniční vesnice a obyvatelstvo se povraždilo. On už si to napadený dobře sesumíroval sám, co má dělat. Lidský život byl krátký, nejen kvůli válkám, ale hlavně díky nemocem a epidemiím. Když se neurodilo, lidé umírali hlady. Otroky nahradili později nevolníci, ale o moc lepší to nebylo. Kdo se vzbouřil proti pánovi, byl potrestán. Byl-li to menší pán, tak rebela jen zchromili nebo oběsili. Byl-li ten pán vyšší, jako třeba král a podobně, byla rebel nejprve natažen na šibenici až k polouškrcení, pak zaživa rozpárán jako podsvinče a jeho vnitřnosti byly před jeho očima spáleny v ohni. Nakonec byl usmrcen a rozčtvrcen.
S přístupem civilizace si člověk také začal uvědomovat nesmyslnost takového počínání a to natolik, že se pomalu stával tím, co je dnes, tedy opravdu člověkem.
Jak se vyvíjela etika, civilizovali se ovšem nejen lidé, ale i jejich bozi.
Vezměme si třeba starozákonného Boha - už od samého začátku se věnuje
hlavně trestání a na nic jiného mu ani nezbývá čas, jen zakazuje a přikazuje. Nejprve vyžene Adama s Evou z ráje a pak na jejich potomky přivolává různá neštěstí. Lotovu ženu dokonce nechá zkamenět jen proto, že se ohlédla a když už mu to jde příliš na nervy, přivolá potopu a vymaže celé lidstvo. Až na Noeho a jeho rodinu, která byl ušetřena z poněkud neurčitých důvodů: Noe se později opije a běhá kolem nahatý, zatímco jeho děti se tomu ještě smějí. Aby to napravil, posílá na svět Ježíše, který se - snad proto, že žil jako člověk - dovedl vžít do bolestí lidí a vedl je k lásce a všeobecnému odpouštění. Ale ani to Jahvemu nestačilo: nechá ho ukřižovat, aby se odčinilo co? Nu přece to nedovolené pojídání jednoho
jediného jablka v ráji!
Přesto vše - anebo právě proto - pokračovalo civilizování lidstva dál. Ovšem civilizace je slovo hodně zprofanované, dával bych raději přednost slovu humanizace. Časem se totiž zjistilo, že být lidský není vůbec žádná slabost, ale naopak, že je to vlastně chytrost. Zlo totiž plodí zase jenom zlo a to zase zlo a tak je to začarovaný kruh. Sám Ježíš je v tomhle ovšem jakoby dvojznačný: na jedné straně říká: Udeří-li tě někdo na tvář, nastav mu druhou! a jinde říká: Nepřinesl jsem vám mír, ale meč. Lze to ovšem chápat i jako dvě strany jedné mince: někdy přijde doba, kdy už smiřovačky nepůsobí a je třeba se bránit. Hlavně když jde o život :-).
Ano, změnili jsme se k lepšímu, změnil se i náš vztah k našim dětem i spoluobčanům, máme sociální i lékařskou péči a ke stáru pak i jakous-takous penzi. Máme v tom všem sice ještě hodně dohánět, ale zapomínáme ještě na něco jiného: hlavně si totiž musíme ubránit to, co už máme, to, co nás v minulosti stálo tolik obětí. Než nás totiž historie poučila, že když chceme žít jako lidi, musíme se chovat jako lidi. Ničit a zabíjet umí každý blbec, ale vytvořit něco pro dobro lidstva, na to je třeba civilizovaného člověka. Bez civilizace nemá náš život ani naše tvoření žádný smysl. To můžeme zase zalézt zpátky do jeskyň a živit se ožíráním kostí našich sousedů a idiotsky doufat, že zítra nebudou zase oni ožírat ty naše.
Ano, i když ještě pořád není tak moc, čím bychom se mohli blýskat, všichni dobře známe různé bonusy civilizace. Známe ale také její některé nevýhody? Ty jsou hlavně v tom, že nepronikla všude a že se dokonce někde žene opačným směrem - co rok, to o století zpět. Čas od času je totiž naše civilizace těžce a nemilosrdně zkoušena. Jak se zachováme právě v takové době pak také určí, zda se i ta naše civilizace zachová nebo jen zdegeneruje zase na křováctví. Stačí jeden incident a naše křehká pospolitost humánních lidí se může zhroutit zpět do doby kamenné. My ale přece nechceme klesnout zpátky tam, odkud jsme se tak pracně vyhrabali. Chceme, aby byl člověk člověku člověkem a ne vlkem nebo dokonce hyenou.
Je typické, že vládci nebo i státy, kterým se podařilo zotročit vlastní národy, pak vyvážejí své sociální nebo náboženské "revoluce" i za hranice. Nacisté, sověti, teroristi - ti všichni chtěli a ještě chtějí otočit hodiny zpět. Zatím vždy naše civilizace zvítězila, ale to neznamená, že by zrovna teď nemohla padnout.
Proč zrovna teď? Protože víc než kdy jindy naše civilizace sama nejvíc pomáhá teroristům: stali jsme se příliš jemní a tím i bezbranní. Zapomínáme, že civilizace má svoje nepřátele, kteří nejsou omezeni ničím. Nechápeme, že jejich jediná strategie je smrt, a jejich jediné náboženství je nenávist. Nenávist, která se projevuje zase jen jedním: vraždou. Zabíjejí tedy nejen cizí, ale i vlastní lidi, zabíjejí bez rozdílu a ještě cvičí sebevrahy, kteří zase sami vraždí. Smrt, která v orgasmickém okamžiku plodí zase jen smrt. Zabíjí nejen všechny, ale i všechno. Všechno, co nás dělá lidi - v tom pravém slova smyslu. Nejhorší je na tom, že tito prorokové smrti jsou velice efektivní, hlavně proto, že nemají žádné morální skrupule. A jejich zbraně? Víme, že jim stačilo zakoupit pár "exacto" nožů za pár dolarů a zbytek už jim dodala právě naše civilizace: naše letadla, naše palivo, náš trénink pro jejich piloty i ty naše bezbranné cíle. Jejich nenávist se ovšem neukojí ani tou veškerou prolitou krví - je to prostě neplodná, impotentní filozofie smrti. Smrti, která se každou vraždou stává ještě hladovější.
Neočekávanou pomoc dostali teroristi z řad lidí, hlavně novinářů, kteří to
nebezpečí pořád ještě nevidí nebo - ti inteligentnější - vidí, ale nevěří vlastním očím. Pod záminkou různých "svobod slova" teď hájí teroristy, podobně, jako kdysi hájili komunisty.
Lenin jim už tehdy říkal "užiteční idioti", využíval je, ale nevážil si jich. Užiteční mu byli - ale také idioti,
protože si vlastně sami kopali hrob. Které později nestačil zlikvidovat Lenin, ty povraždil Stalin. I po takovém řeznictví ale někteří komunistům stále věřili -ale to už je ale zase jiný druh idiotů.
Vzpomínám, jak jsem jednou na Ostravsku dával dohromady regulační proces ve slévárně. Najednou se nám z ničeho nic rozjela celá velká, ohromná pánev, plná tekuté litiny a šinula si to vzduchem na jeřábu přes halu. Hrozila opravdová katastrofa, ale naštěstí jeřábník vypnul přívod elektrického proudu a monstrum zastavil. Jak to vzniklo? Motory byly napájeny z polovodičových obvodů, které milionkrát zesilovaly odchylku od dané veličiny. A jedná malá miniaturní dioda, kterých by se vám na nehet vešlo možná sto, se nějak přehřála a jak se říká, začala driftovat, tj. její hodnota se začala posouvat. To se miliónkrát zvětšilo a pohon se rozjel do neznáma. Podobně jedna rakovinná buňka může vytvořit zhoubný nádor a smrt. Co na tom, že přitom zabije i sebe sama?
I ta naše civilizace má svoje systémy s mohutnými zesíleními, systémy, které by mohla zničit jedna malá, pitomá "dioda", jeden blázen. A nálet na New York nezničil jen dvě věže: on zároveň ochromil leteckou dopravu a přivedl svět do nové ekonomické krize. Kdysi jsme se báli bláznů s nukleárními zbraněmi, dnes se bojíme bláznů s biologickými zbraněmi. Ale nejde jen o to, jaké zbraně mají - důležité je, že opravdu jednáme s blázny. Tam neplatí pravidla normálního života: blázen s břitvou v ruce je nebezpečím pro celé lidstvo, neboť si nevybírá - řeže hlava nehlava. Největší zbraní nepřítele jsme ovšem my sami, naše netečnost, pohodlnost, nechápavost a smířlivost se zlem. Nechápeme, že na této planetě jsou pořád ještě kreatury s mentalitou šelem. Dokonce horší, než šelem - ani ty nezabíjejí, když nemusí. Matka příroda je totiž moudrá: ona nechce zničit sama sebe.
Polský delegát v OSN řekl jednu zajímavou věc: v boji proti terorizmu nám chybí hlavně předvídavost. V naší situaci nestačí čekat, co nepřítel udělá, je třeba předvídat, co udělá příště. Bude pozdě dávat protiletecké rakety k nukleárním elektrárnám, až když budou napadeny "sebevražednými" letadly. Bohužel podle obličejů naslouchajících delegátů jsem viděl na obrazovce, že jim to pořád ještě nezapálilo. Jsme totiž už asi příliš civilizovaní na to, abychom se vžili do primitivního myšlení teroristů. Myslíme příliš logicky: proč by to proboha dělali? A příliš jsme byli doposud vedeni jen jedním kriteriem: kolik co stojí nebo nakolik to či ono bude vyhovovat nátlakovým skupinám. Jenže jaká je vůbec cena života? Když teroristé zvítězí, první, co zlikvidují, budou právě nátlakové skupiny :-). Protože nátlakové skupiny mohou existovat jen díky naší vyspělé demokracii, která je vlastně dítětem naší civilizace.
Ano, v naší situaci nestačí čekat, co nepřítel udělá, je třeba předvídat jeho další kroky.
V tom je naše jediná síla, jinak budeme vždycky o dva kroky pozadu za nimi a budeme pořád prohrávat. Je to totiž válka bez zákopů, kde nevíme skoro nic o našem nepříteli, o tom, kde se všude vyskytuje a co chystá. Nedělejme si iluze, tady se dá vyhrát jen chytrostí a té se ještě musíme hodně učit.
Vzpomínáte na rubriku "Přečetli
jsme" a na mou recenzi knihy Chybí nám vynalézavost? od T. H. Nixona?
Ta vyšla - v Hurontarii - 11 září, na den hrůzy.  . Recenzi jsem napsal jsem napsal asi týden předtím, než se stal onen útok na New York a nikdy by mi nenapadlo, jak brzo dá budoucnost autorovi
knihy za pravdu. Jenže v tom je i náš problém: jsme příliš
civilizovaní na to, abychom se uměli vžít do myšlení teroristů. Pořád
ještě nejsme a nikdy asi nebudeme hnáni takovou nenávistí, jako jsou oni. To je sice dobře, ale zároveň nezapomínejme, že oni jsou jí hnáni. Jim se nic nehnusí, jim není nic dost špinavé, aby se to nedalo použít. Pět tisíc civilistů zabili bez mrknutí oka a když jim to dovolíme, zabijí miliony. Zastaví je jen dvě věci: buď vybijí zbytek zeměkoule nebo budou fyzicky zlikvidováni. To je třeba brát jako fakt a jednat rychle a chytře - čas totiž už teď začíná rychle pracovat proti nám.
Jednou jsem si šel v Montrealu proplatit v bance výplatní šek a najednou
tam vtrhli bankovní lupiči. Vyzbrojeni až po zuby, dávali nám všem najevo,
co udělají, když nedostanou své. A prosím: najednou nám to všem bylo jasné; tomu "Ruce vzhůru!" jsme porozuměli hodně rychle.
Když jsem - já naiva - spustil dolů ruce, kterými jsme tam všichni podpírali
ten neviditelný strop, vrazil mi ten jeden hlaveň po žebra, a
hned jsem pochopil, že se tam nenatáčí pro Hollywood :-). Podařilo se jim s
lupem uniknout a později ta samá skupina při jiném hold-upu, tj. přepadu
zabila několik lidí. Vyšetřovatel policie mi tehdy řekl: "Vy máte štěstí, druhý měsíc v Kanadě a že jste zažil přepadení. To byl zážitek, co?" Řekl jsem mu, že jsem měl zcela jiné pocity než pocity štěstí, ale že zase nejsem zase tolik překvapen - do naší země vpadlo půl miliónu gangsterů a měli dokonce tanky.
Ano, jsou věci, které jsou očividné, ale které
"nás prostě nenapadne domyslet. Uvedu příklad: asi měsíc před útokem
na New York jsem v televizi viděl záběry s cestujícím, který se - ať z
opilosti či vzteku - dobýval do pilotní kabiny. Pak dokonce
prokopl dveře, vrazil dovnitř a obtěžoval piloty. Tehdy aerolinkám
nestálo ani za řeč s tím něco udělat - a teď se se předhání v instalaci ocelových dveří v každém letadle. Dveří, jejichž cena by pro všechna letadla byla tisíckrát menší, než finanční ztráty, které jim útok způsobil jen tím, že
už tolik lidí nelétá. Ano, to jsou ta "zesílení", která nevnímáme. Bohužel opět vítězí zapšklí byrokrati, kteří nemají dost představivosti, aby mysleli samostatně. Jenže teď jsme v tom všichni, terorista si nevybírá a my budeme trpět za blbost byrokratů. Uvažovalo se například i v Kanadě
dát do letadel tzv. flight marshalls, něco jako ozbrojené letecké šerify, co už zavedli na některých letech v USA. Aby se ušetřilo, nějaký byrokrat navrhoval místo toho jen prostě ozbrojit
piloty. Jenže pilot je tam, aby pilotoval, ne aby ještě levou rukou střílel. A nakonec to ještě udělali tak, že jim nedali pistole, ale jen "zappery", hole, co dávají elektrické rány.
Opět tedy nejsme dostatečně prozíraví, opět nevěříme, že se něco neobvyklého může stát. Nuže už se stalo a bude se to dít dál. Jsme napadeni a my se prosím ještě ptáme, co tím útočník vlastně myslel! To, že jsme víc civilizovaní, ale neznamená, že musíme být také s prominutím víc pitomí. Ale to zatím bohužel ještě hodně jsme.