Ne, vůbec jsem s ní o tom nemluvil, ani jsme si nepsali. Jak také - Mary Browningová už totiž nežije. A přece, nebýt jí, mohl si náš HURONTARIAN klidně nechat svoje "N".
Snad ale abych začal od začátku: jak jste si už všimli, jsem člověk zvědavý - opravuji: chtěl jsem říci zvídavý. A tak se nemůže nikdo divit, že jsem si v záchvatu ješitnosti zabrowzdil po NETu, abych viděl, zda jsme se už zviditelnili na internetových hledačkách.
Jednotlivé nálezy se začaly vesele kupit na obrazovkách, řádek za řádkem. A hele,
všichni naši dobří přátele: Neviditelný Pes, Amberzine, Kanadské Listy a dokonce i Hurontel, náš servít, pardon, server. Bylo to milé, ale najednou - počkat, co je tohle?
....Rodinná Stránka Family Brown... Ťuknu na Find, abych se dověděl, co tam píší a hle, tam se objeví jméno Mary Browningové, datum 1995 a ještě Hurontarian! Moment, jak mohla už v roce 1995 ta paní vědět, jak nazvu náš občasník, když já to ještě nevěděl ani v prosinci loňského roku? Prosím, nevadí mi, že se někdo, kdo je ještě navíc jenom "Browning" (hnědnoucí) počítá také mezi úplně "Brown", to je jejich věc, ale Hurontarian je náš a jen náš. Leda, že by to datum znamenalo úmrtí - pak by to ovšem mohlo být jen poselství z onoho světa. No jo, ale proč mi to posílá zrovna přes Internet? Naštěstí tam bylo ještě jméno jakéhosi městečka v Ontariu. Tak jsem tam napsal, pro jistotu hned na dvě různé netové stránky. Odpovědi přišly brzo, ale obě byly negativní. Jen jedna naznačovala, že by ten Hurontarian mohl být něco jako obyvatel Hurontaria. Hurontario je totiž oblast mezi
jezery Huronem a Ontariem.
Zde ale musím odbočit a vysvětlit, jak jsem na ten název přišel já. Tedy po pravdě řečeno vlastně nemusím, ale já si myslím, že to čtenářům dlužím. Pokud jste četli povídku Mr. Hurontario v prvním čísle tohoto netového enzinu (jak se to řekne v češtině?) pak asi víte, že Hurontario bylo podle Filipa Martince vymyšlené místo, do kterého se utíkal, když na něj začal působit smutek po domově. Říkal si dokonce "první občan Hurontaria". A teď mi někdo bude tvrdit, že Mary Browningová tam patřila také?
Poslal jsem tedy dopis přímo na "rodinu" Brownových - to jsou ti, kterým nestačí, že jich je na světě pár milionů, oni to ještě chtějí přesně spočítat - a jejich odpověď mi pomohla záhadu vyřešit. Dali mi adresu jejich dopisovatele z Ontaria, který mi lehce vysvětlil, že tu noticku našel v úmrtní rubrice nedělní přílohy jedněch novin, přílohy nazvané, ano, nazvané Hurontarian. Bylo mi, jako kdyby mi někdo vrazil nůž do srdce, nebo kam se vlastně takový nůž vráží, možná i do zad. Že bychom byli s naším nápadem až druzí? Další výzkum potvrdil, že starodávný název pro oblast mezi jezery Huronským a Ontárijským byl kdysi opravdu Hurontario a její obyvatel by tedy měl být Hurontarián...
Cože? Dobrá, dobrá, nemusíte ještě tím nožem v ráně otáčet, i tak to dost bolí. Co ale teď? Změnit jméno? No proč ne, ale na jaké? Hurontarians - to by pořád jen připomínalo starou bolest. Hurontario - to už má jedna ulice v Mississauze, obchod hudebními nástroji, jedna internetová centrála a
patrně desítka dalších. New Hurontarian - ne, ne, to je příliš zřejmá záplata. A co takhle HURONTARIA, vždyť i Atlantida přece končí na "a"? HURONTARIA, vybájená Filipova země, kam se můžeme utéct, když nás šéf terorizuje, soused otravuje s plotem a manželka už zase kárá. Když si i Terry Pratchett může vymyslet svoji Zeměplochu, proč ne my? Pravda, tu naši si může někdo poplést, ale vždyť i Čechy se anglicky řeknou Bohemia, ačkoliv tam už žádní keltští Boimové nežijí.
No dobře, ale co když někomu ze čtenářů to "N" bude přece jen chybět? Lehká pomoc: tak si ho tam může připsat, ať už
v duchu anebo tužkou, případně fixem na obrazovku. Ostatně je to naposled, co tahle odhazujeme písmeno, protože kdybychom pořád pokračovali, nezbylo by nám nakonec ani to "H".
A ti, co se s tím nemohou smířit, se budou muset bohužel zase spokojit jen s denním tiskem na Netu a dobře jim tak. Podobně i ti, kteří nepřenesou přes srdce to, že tím také náš časopis jaksi změnil i sex. A podle mého minulé článku o změně paradigmat půjdeme ještě dál. Ano, je tu i nový reklamní slogan: HURONTARIA - časopis, který není pro každého." Ale nezní to náhodou příliš snobsky?" ozval se zase čertík vzadu, ale na to už jsem měl pro něj připravenou odpověď: "Leda tak zase snobům - cožpak existuje časopis, který je absolutně pro každého?"
A tu jsem si vzpomněl i na to, jak jsem se v Kanadských Listech, v článku "Poslední zlatá horečka v Kanadě", zmínil o Charlie Wilsonovi, který na severu Ontaria zřizoval flotilu motorových člunů, kterými by dopravoval zásoby pro zlatokopy. Stalo se mu totiž, že při křtění svých člunů se jeden jaksi nekvalifikoval: jméno VULCAN už totiž měl někde v Kanadě nějaký jiný člun. Škot Charlie ale už koupil předem ta pozlacená písmena, se kterých se sestaví jméno a pak se přibije na příď. A tak s vynalézavostí vlastní příslušníkům jeho národa prostě jednotlivá písmena přeházel tak, aby vzniklo nové jméno: CANVUL. Pravda, v češtině to zní trochu legračně, ale uznejte, že proti Charliemu jsme s naším odhozeným "N" úplní břídilové!