next back Autor : Jan B. Hurych
Název : NETTARIA
Článek: Komentáře z roku 2000.



KOMENTÁŘE Z ROKU 2000.

Jak je vidět, jedno tisíciletí jsme tedy přežili a čeká nás další. V Čechách sice tvrdí, že na to nové tisíciletí musíme počkat ještě rok - chtějí tím snad říci, že jsou o rok pozadu ? :-) Nu žerty stranou, ono to není tka důležité. A bug Y2K? Mnozí teď namítají, že vyhodili zbytečně peníze, protože stejně jaksi moc neudeřil ani tam, kde na to ty miliardy nevyhodili. Těm je lehká pomoc: dejte si tam zpátky (s vlastním rizikem, ovšem!) starý softvér a uvidíte. Já osobně bych to nedoporučoval, už jenom podle starého zlatého pravidla domácích údržbářů, že totiž "když to běhá, tak to neopravuj!" Jenže podle toho by se bývalo nemělo opravovat ani pro Y2K, když to ještě loni běhalo, ne? :-)

Nějak se mi nechce na nový rok předpovídat, jako to dělají jasnovidci - dost předpovědí se mi totiž splnilo, tak vás nechci strašit :-). No a ty, co by se nesplnily, ty by mi pak udělaly jen ostudu. Ale vážně, není lepší nic z budoucnosti nevědět? I když jsme každý svého osudu strůjce - jak nás učili ve škole, kde jim ten osud a osnovy naplánovala vláda - tak špatně zase na tom nejsme. Tak špatně, abychom to pak museli všechno svádět jen na sebe. To máte jako s novoročními předsevzetími - chcete, abyste je vždy výborně splnili? Dejte si je hodně malé, jak já!

Už jsem tu v minulém čísle propagoval naši elektronickou knihu HURONTARIA 1999 - OFF LINE, t.j. celý ročník Hurontarie zazipovaný v jenom fajlu. Mezitím jsem ale "vydal" i knihu "Umíme diskutovat?" a založil jsem na to dokonce celou knihovnu, s názvem KNIHY OFF- LINE. Až najdeme spolehlivý server, začneme tam těch knih vydávat víc (jen prozradím, že se chystá kniha Michala Málka "Trak, já a Amerika", dvě sbírky básní z Hurontarie a nějaké ty reportáže. Knihy jsou ve webovém formátu (HTML) a každá z nich se celá vejde na floppy disketu, takže si je můžete pohodlně číst na svém počítači. Až se to rozběhne a začnou vyrábět kapesní čtečky velikosti těch malých přehrávačů CDček, budete to moci číst i v tramvaji. Kapesní přehrávačky filmů (DVD) už totiž existují -o nich je také článek v lednovém Příložníku.

Moje nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum je v anglické části tohoto čísla Hurontarie, český překlad pak v Příložníku. Pojednává o práci Jaromíra Rybáka, který už vystavoval po celém světě a nazývá se Třetí oko umělce.

PŘÍLOŽNÍK - už vyšel po patnácté, oslavujeme tedy velmi úspěšný půlrok života (pár našich článků už bylo také otištěno v novinách a na internetu).


Číslem 2 se loučíme s anglickou částí Hurontarie a budeme pokračovat jen s touto, českou. Je nám to opravdu líto, získali jsme ve světě mnoho přátel, kterým jsme přibližovali český svět. Udělali jsme jistě hodně práce, ale zároveň to tříštilo naše síly a čas. To neznamená, že na své anglicky mluvící čtenáře zapomínáme: budeme teď vydávat v knižnici KNIHY OFF-LINE některé knihy i v angličtině. Prozatím už jsme vydali dvě, oba ročníky anglické Hurontarie a plánujeme knihy básní, reportáží a další.

Naše knižnice se rozrůstá a s ní i nová technologie elektronických knih. Zajímavou diskuzi najdete v časopise RCFoC Jeffa Harrow od firmy Compaq, jehož jsem kdysi inteviewoval pro Hurontarii. Osobně se mi líbí nápad jednoho čtenáře, nazývat papírové knihy "knihy mrtvých stromů". Zatím si ale nemyslím, že bychom dřevorubce připravili o práci, většinu papíru stejně spotřebují byrokrati a politici - a ti jak známo nevymírají.

Za posledních čtrnáct dní jsme vydali další čtyři knihy, adresy na ně najdete na titulní stránce Hurontarie. Doporučujeme knihu GO WEST! (aneb Jak se žije u prérie) , která popisuje tři léta autorova života tamtéž. Jelikož už máme celkem devět knih, zavedli jsme pro ně speciální stránku na Netu, adresa je také tam. Knihy můžete číst vyhledávačem, tím samým, kterým právě čtete toto, a ano, jsou zadarmo. Plánujeme vydávat i knihy básní a máme tam už i dvě knihy v angličtině. Jednotlivé knihy jsou zazipovány, a po jsou přenosné. Zachovávají text, barvy, a obrázky jako na Netu, jedna z nich je dokonce ozvučená a máme slíbeno, že jich takových bude víc. Tož neváhejte a staňte se elektronickými čtenáři!

Naše nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum pojednává o práci Jaroslava Matouše, který už také vystavoval po celém světě.


Můj článek o Vojničově rukopise vzbudil nečekaný zájem u badatelů, kteří se jím zabývají. Navázal jsem určité spojení i s výzkumníky v Čechách, kteří nyní - konečně - hodlají otevřít webstránku na toto téma také u nás doma Čechách.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, a sice sbírku básní, nazvanou Karneval. Můžete si ji i vytisknout - je doprovázena ilustracemi, vyrobenými moderní elektronickou grafikou.

Naše nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum je na internetové stránce ArtFora. Pojednává o práci Blanky Matragi-Kyselové, malířky, sklářky a oděvní návrhářky. Esej se nazývá UMĚLKYNĚ MNOHA TALENTŮ.

PŘÍLOŽNÍK - už vyšel po devatenácté. Reportáž z Havaje pokračuje návštěvou Polynézské vesnice, popisem kasinové hry Blackjack, vyprávěním, jak cestují Kanaďané, animací známého obrazu malíře Eschera, vlajkovým kvízem a ještě jinými články.


Můj článek o Vojničově rukopise v tomto čísle končí a dostal jsem několik dopisů, vyjadřující údiv, jak dlouho mi vlastně ten výzkum trval. Abych pravdu řekl, jen pár dnů - nápady se rodí rychle, ale udělat pokrok v rozluštění rukopisu je práce daleko těžší a ten čeká na někoho jiného :-). Všechny čtyři části mají vyjít také na nové, opravdu české Vojničově stránce v Brně. Předpokládám, že se tam dovíte ještě víc - například o výsledcích nedávné cesty dvou výzkumníků z ciziny po českých archivech.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, a sice sbírku populárních článků od j@ns@na pro pražský Amberzine, nazvanou Dimenze.

Naše nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum je na internetové stránce ArtFora, anglicky a česky. Jejím námětem je práce Pavla Trnky, malíře, sochaře a mistra skláře. Esej se nazývá ÚNIK Z TŘETÍ DIMENZE.

PŘÍLOŽNÍK - už vyšel po jednadvacáté. Reportáž z Havaje končí útokem na Pearl Harbor, Michal popisuje automobilovou rally se zavázanýma očima (ne jeho!), Pavlína se těší z jara v Radotíně a Mirko zase z toho v Mnichově. Laddie nám opět napsal báseň o dešti a lásce, tentokrát anglicky, je tam i katastrofální kvíz. Znovu se k životu klubají Baráčníci, s tématem odhazování sněhu, a seriál Umíme se učit se tentokrát zabývá mentálními mapami© (ale ne těmi počítačovými).


Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, a sice sbírku populárních článků od j@ns@na pro přílohu Neviditelného Psa, Kanadské Listy. Kniha se nazývá Javorové listy, je doprovázena fotografiemi od Ati Hurychové.

PŘÍLOŽNÍK - už vyšel po třiadvacáté. V sérii lekcí "Umíme se učit?" se dovíte o mentálních procesech, jakož i o paralelním a laterálním myšlení. Michal se vytáhl: napsal nám nejen Baráčníky (o bohaté sklizni sena), ale ještě nenápadně přisunul Karlův recept pro svou barbecueovou kuchyni. Emil nám popisuje náboženské sekty na Moravě a v Kanadě, zatímco od Mirka tu máme fotku Písecké radnice. Laddie přiložil báseň o sopce - jistě jste si všimli, že už delší dobu ho svými grafickými obrázky doprovází j@ns@n.

Naše nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum je na internetové stránce ArtFora, anglicky a česky. Jejím námětem je práce Ivana Mareše a esej se nazývá CESTA DOVNITŘ.

Náš Bulletin se také objevil na stránkách nové přílohy Neviditelného Psa, nazvané Universum. Vede ji dobrá přítelkyně Hurontarie, Jitka Splítková a držíme jí palce. J@ns@n se tam mrknul a věřte, je toho tam hodně zajímavého. Najdete ji na http://pes.internet.cz/veda/


Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, vlastně dvě, a sice sbírku esejí pro pražské ArtForum, nazvanou ARTIKULACE a její anglickou verzi ART-TICKLES, obě doprovázené fotkami děl našich sklářů.

Naše nová esej pro českou uměleckou galerii ArtForum je už také na internetové stránce ArtFora, anglicky a česky. Jejím námětem je práce Adolfa Borna a esej se nazývá CHVÁLA SVOBODNÉHO DUCHA. Internetová výstava se otvírá k výročí Mistrových sedmdesátin.

Interview s j@ns@nem se objevilo na stránkách nové přílohy Neviditelného Psa, nazvané Universum. Vede ji dobrá přítelkyně Hurontarie, Jitka Splítková, která otázky pokládala, zatímco j@ns@n je pak zase zvedal. Interview najdete na http://pes.internet.cz/veda/


V úterý jsem se byl podívat na film "The Perfect Storm" (Perfektní bouře). Název je to pochopitelně ironický, převzatý z dialogu ve filmu - jeden meteorolog ji tam tak nazývá, ale co je pro něj perfektní, pro ty druhé rozhodně není. Podle jeho vlastní výpovědi hledal autor knihy - Sebastian Junger - námět v oblasti "civilního" heroizmu, tam kde lidé konají nebezpečnou práci a riskují nejen své zdraví, ale někdy i život.

Film je to rozhodně napínavý a udrží vás v postřehu prakticky po celou dobu (je také asi o půl hodiny delší, než normálně - to je ta půlhodina před bouří, než to začne :-)). Podle mého názoru je daleko napínavější a co do práce kamery i dynamičtější než Titanic - ale o to rozhodně nejde. Až teprve když jsme vycházeli z kina, jsem si uvědomil, jak klidný život jsem vlastně měl - pravda, umýval jsme kdysi okna ve výškových budovách a ano, pracoval jsem dokonce i v nukleárním reaktoru. Jenže to prvé jsem tak nějak nebral vážně - byl jsem tehdy ještě mlaďoch, no a v tom reaktoru to nebezpečí jednak nevidíte a navíc víte, že se o vás stará celý štáb odborníků.

Jak říká sám autor: "Lidé, kteří se opájejí riskem - a já jsem jeden z nich, to přiznávám - jsou hlavně absolventi univerzit. Ti, kteří riskují, aby se uživili, většinou na univerzitu nejdou." Ano, má pravdu a já jsem měl opravdu v životě štěstí - já si svoje risky mohl alespoň zvolit sám.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se KUTILOVÉ a má hned dva autory, Michala a Honzu. Kdo čtete Příložník, tak si asi pamatujete na seriál "Baráčníci" a také si možná vzpomenete, že šlo o to, jak jsme se vyrovnávali s domácími úpravami a opravami. Nuže naše dopisy se nám podařilo naskládat do této knihy, dokonce i s novými obrázky.


Nedávno se tady na Huronu u Flowerpot Islandu (Květináčového ostrova) potopila loď True North II. O ní a o onom ostrově jsem už psal v Hurontarii (r. 1998, č. 12B), v povídce Tajuplný ostrov na Huronském jezeře (prvně byla otištěna v Pražském Telegrafu).

Nikdy bych netušil, že se k tomu ještě vrátím, rozhodně ne za takových tragických okolností: ostrov si vyžádal další oběti. Dvě děti se při tom utopily, zbytek (asi 26), se zachránil a na nafukovacím člunu dojel na ostrov. Jak se to stalo? Kapitán - ten samý, co v té povídce - jel na Flowerpot Island vyzvedávat děti, co tam kempovaly. Normálně by za takového počasí možná ani nejel, ale je to ostrov neobydlený, děti se těšily domů a navíc to měl ve smlouvě. Na zpáteční cestě z ostrova se zvedl vítr a vlny pohazovaly lodí - přesně tak, jak už jsem to popsal v té povídce. Jenže tentokrát jedna z těch vln prorazila boční dveře a zalila pozorovací štolu, na jejímž dně je skleněné dno, kterým můžete pozorovat vraky lodí.

Sklo pravděpodobně prorazila, protože loď se potopila během 30 vteřin. Případ se pořád ještě vyšetřuje, ale o to tu nejde. Píšu to proto, že mě už tehdy zarazilo, že jsme nedostali jako pasažéři záchranné vesty, když u sportovních lodí je podle nařízení musí mít každý na palubě. Proč to pro "turistické" lodi neplatí, nevím. Pravděpodobně se s tím doporučení ještě přijde, ale jde mi ještě o něco jiného. Musím se prostě podivovat tomu, že u onoho skla, které je dobře chráněno proti tlaku zespodu (ten je totiž minimální - loď se vznáší ve vodě, váha a vztlak se tedy vyrovnávají), ještě nikdo zatím nepomyslel na to, ochránit ho také seshora. Přitom by asi stačila jen nějaký automatický uzávěr, podobně jako je u ponorky. Jenže kdo by předpokládal, že voda zalije podpalubí seshora?

Naše životy často závisí na tom, jak dobře jsou ty které výrobky či stroje navrženy z bezpečnostního hlediska. Vzpomínám na případ, kdy v letadle začal hořet větrák na WC a oheň se rozšířil po celém letadle. Četl jsem knihu záznamů z různých "black boxů", totiž těch magnetofonů, které vypovídají o posledních minutách na palubě letadel a věřte, je to smutné čtení. Jiný případ byl způsoben špatnou kontrolní žárovkou - přitom by tam stačilo dát dvě, prakticky za stejnou cenu. Ale o cenu zde ani nejde, spíše o to, umět předvídat. Dejme si práci a mysleme vždy trochu víc dopředu - život, který zachráníme, může být třeba i náš vlastní.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se LISTY Z JAVORU. Kniha je pokračováním "Javorových listů", souboru článků napsaných pro "Kanadské Listy" Neviditelného Psa a je věnovaná jejich redaktorovi, Miloši Kalábovi. Fotografie jsou od Ati Hurychové. Kanadské listy už bohužel neexistují, ale jejich spirit si můžete oživit touto knihou.


Nedávno jsem opět viděl v televizi film "Les Aventuriers" (z roku 1966 - v angličtině se jmenuje "The Last Adventure" a prý je k dostání na japonském DVD disku). Říkám opět, protože ho mohu vidět já nevím kolikrát a nikdy se nenudím. Jak bych mohl: je to film z dob mého mládí a hraje tam Lino Ventura, Alain Delon a Joanna Shimkus. A zrovna tehdy mě to napadlo: kdo je vlastně ta Joanna? Ano, viděl jsem s ní pár filmů, ale to už je dávno. I zalistoval jsem na Internetu a objevil jsem - že je to kanadská herečka! Ano, narodila se 3 října 1943 v městě Halifaxu, v provincii Nové Skotsko - a to navzdory tomu, že ji jedna webpage (z Litvy) prohlašuje za slavnou Litvánku (asi podle jména). Nějakou dobu prý modelovala v Evropě, měla i session v Playboji a pak začala hrát ve filmech (13ti) převážně francouzských, neboť její francouzština je perfektní (co chcete, je to Kanaďanka!) Hrála vedle tak slavných postav, jako Jean-Paul Belmondo, Sidney Chaplin, Jean-Luc Godard, Richard Benjamin, Richard Butorn, Liz Taylor a ještě pár jiných.

Kromě toho nahrála několik písniček, některé i ze svých filmů ("Loin" a "Le monde est fou" z filmu "Teta Zita"). Ještě jsem se dozvěděl, že si vzala za manžela Sidney Poitiera, se kterým žije už dvacet tři let a kterému dala dvě dcery (čtyři další má Sidney z prvního manželství). Čtyři poslední - a nejznámější - filmy natočila už v Americe (1969-1970). Další etapu jejího života vysvětluje lakonická a poněkud negalantní poznámka na jedné stránce, že je totiž "bývalá herečka". To se mi zdá po tak velké kariéře hodně pitomé, myslím ten výraz "bývalá". Lidé zapomínají, ale ne všichni. Její zobrazení ženy, vlastně dívky své doby, bude stále s námi. Narazil jsem na netu také na korespondenci, kde se bavili diváci, právě o filmu "Poslední dobrodružství" . Ti tam chválili nejen herecký výkon Joanny a obou herců, ale i zajímavou hudbu k filmu (od Françoise de Roubaix) a v neposlední řadě i režii Roberta Enrica, která proměnila poměrně nenáročný scénář v docela dobrý film. Škoda, že u se o obou pak mnoho neslyšelo - myslím ve filmech. Ano, byl to film o šťastném a bláznivém mládí, nejen oněch tří přátel, ale i o našem. A díky za to mládí, i když v něm bylo i hodně smutku.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se CANADIANA. Kniha je souborem prvních příspěvků j@ns@na do Neviditelného Psa, když tam byl ještě dopisovatelem pro Kanadu, v úplných prvopočátcích tohoto netového deníku. Elektronické ilustrace jsou také od autora. Toto je už naše sedmnáctá kniha, ale kdo by počítal . . .


Nedávno jsem četl knihu Alice Kaplanové, "The Collaborator" (Kolaborant, The University of Chicago Press, 2000) o životě a smrti francouzského spisovatele a kolaboranta s Němci Roberta Brusillacha. Brusillach byl fašista ještě dávno předtím, než Němci napadli Francii - byl z těch, co věřili na jakýsi národní fašismus, jenže nakonec se, jako všichni ostatní fašisti, přiklonil k nacizmu. Ještě před koncem války byl po osvobození Francie francouzským tribunálem odsouzen za to, že psal proněmecké články a v nich napadal francouzské vlastence, čímž dodával Němcům důvody k tomu, aby je pak zatýkali.

První vlna pomsty za válečné zločiny tehdy sebrala i jeho - byl popraven ještě v únoru 1945, hlavně asi proto, že si svým jízlivým tónem a často až nadávkami získal mnoho nepřátel. Několik dní se sice skrýval, ale když uvěznili jeho matku, šel se sám přihlásit na policii. Jiní jeho kolegové z fašistického časopisu "Je Souis Partout" ('Jsem všude') stačili ještě utéct do Německa a když se vrátili, dostali pardon. Dokonce i šéf pařížské policie, kolaborující s Němci, dostal jen dva roky a tak se zdá, že Brasillachův trest byl neúměrně přísný, což se autorka snaží vyvrátit.

Ještě před jeho popravou podepsalo 50 intelektuálů a spisovatelů petici za jeho omilostnění - byla mezi nimi jména jako Jean Annouilh, Francois Mauriac (přestože byl sám členem francouzské résistance, odboje), Jean Cocteau a Jean Maraisem (který se hrdinně projevil přímo v boji proti Němcům) a Alber Camus. Ještě dnes zní Camusovo vysvětlení, proč podepsal tuto petici, svou hlubokou humánností:

"Vždy jsem považoval trest smrti za něco hrozného. Nepodepsal jsem to kvůli Brasillachovi, protože si ho jako člověka nemohu vážit. Ani proto, že je spisovatel, navíc jen průměrný. I kdybych se o něj zajímal, vzpomínka na moje dva či tři přátele, které Brasillachovi 'přátelé' umučili nebo popravili, by mi v tom zabránila." Osobně si myslím, že humánnost je jedna věc a odpovědnost spisovatele za to, co píše, je zase věc jiná.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se POHLEDY A NÁZORY. Kniha je souborem j@ns@nových příspěvků do Britských Listů a to z doby nepříliš dávné.


V minulém čísle jsem popsal krátce moje dojmy z četby knihy Collaborator - nápad se mi zalíbil a protože nejen píšu, ale dokonce i čtu - ano, i knihy! - založil jsem novou rubriku Hurontarie, nazvanou PŘEČETLI JSME, ve které budu i nadále pokračovat. V tomto čísle je recenze ke knize od Donalda Trumpa a knize o Olze Romanové, carově sestře.

Příhoda: Byl jsem na regulérní oční prohlídce a dostal jsem nová skla - teď už nám sami doktoři nabízejí použít pro nové brýle staré rámečky (přes sto dolarů stojí ten "zázrak techniky" se dvěma šroubky, co jsou vyrobeny navíc tak, aby se brzo ožvýkaly). Tož jsem řekl "ano", protože ty moje byly "jako nové", neožvýkané, protože jsem si je šetřil a nakonec proč ne, pojištění mi platí jen jedny brýle za dva roky. Doktor teda sebral staré brýle a pak se mě zeptal, čím budu číst, než mi ty nové brýle udělají. Řekl jsem mu, že jsem si v drogerii koupil brýle za jeden dolar a jestli je chce vidět, že jsou docela bezva. Vztáhl ruce k nebi a zaúpěl. Naštěstí - pro mě - jsem mu je neukázal; teprve doma jsem zjistil, že na nich mám hrozný škrábanec, ještě od léta.

Zrovna píšu recenzi na knihu Toma Kocha: "Age speaks for itself" (Stáří mluví za sebe), o kterou mě požádal - pro Hurontario ji přeložím do češtiny a vyjde tam příští měsíc. Pokud jste četli anglickou Hurontarii (když vycházela, ach kde je jí konec?), interviewoval jsem tam Toma už předtím a od té doby jsme se nějak spřátelili. Tom je lékař a univerzitní profesor. Během těch dvou let zatím učil na univerzitách ve Vancouveru i na Havaji a ještě stačil napsat knihu, zatímco já - ale kdeže loňské sněhy jsou, že ano.

Dopsal jsem také esej pro pražské ArtForum, výstavu sochaře Olbrama Zoubka, esej je uvedena v současném Příložníku.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se SVĚTOVÁ BARBECUE KUCHAŘKA. Kniha je souborem receptů, a ano, některé z nich už vyšly v Příložníku, ale většina z té stovky receptů teprve čeká, abyste si je ozkoušeli. Je to čtení pro potěchu jazyka i žaludku, jinak řečeno: duše i těla.


V dnešním čísle najdete v sekci "Přečetli jsme" naši recenzi knihy Toma Kocha: Age speaks for itself (Stáří mluví za sebe), která vyšla nedávno ve Spojených státech, Kanadě a Anglii. Tom je známý autor knih o stáří a péči o nemocné a mnozí z vás si jistě pamatují, jak jsem ho jednou interviewoval pro Hurontarii. Teď si na to vzpomněl a navrhl mne jako oficielního recenzenta jeho knihy.

Naše detektivka "A všichni jsme jen herci" v dnešním čísle končí. Víte o tom, že už v Hurontarii jedna byla? Pravda, byla v angličtině a jmenovala se "Starý Herod", ale můžeme ji přeložit, bude-li větší zájem (je také třídílná, aby bylo více napětí :-)).

Příhoda: Když jsem byl u místních voleb, žertoval jsem, zda nemají taky takové popletené tikety jako na Floridě - tam byly u kandidátů šipky na dvojstránce, a tak nesmyslně posunuté, že se lidé pletli. Není divu, že budou ještě za deset let počítat hlasy, zda vítěz vyhrál opravdu o celých dvacet či jenom patnáct hlasů :-). Jeden "odborník" v televizi prohlásil, že je to "nejlepší ukázka demokracie" - asi chtěl říci "byrokracie", popleta jeden.

Během posledního měsíce jsme vydali další elektronickou knihu, jmenuje se ZJEVENÍ JANA ZLATOÚSTÉHO. Kniha je souborem humorných povídek a článků z Příložníku a obrázky jsou též od autora. Kromě toho, jako speciální dárek, vyšel též zazipovaný celý ročník HURONTARIE 2000 (už i s tímto prosincovým číslem a vlastně vyšly obě verze: 2000B nebo 2000C, ale separátně). V angličtině pak vyšla kniha povídek z prvního ročníku Hurontarie, ALL THE BELLS OF HELENA. Knihy jsou vhodným dárkem na vánoce - jsou totiž zadarmo :-).