next back Autor : Jan B. Hurych
Název : NETTARIA
Článek: Dva soupeři




DVA SOUPEŘI
(Technika versus kultura)

Někteří lidé mají nadání na techniku, jiní na vědy klasické - tak nám to alespoň vysvětlovali na gymplu. Nebylo nám to nijak divné - rozdíly jsme přece viděli na každém kroku, ne?

Ne tak úplně. Matematika podle toho rozdělení patřila pod techniku, i když ji de fakto musíme používat každý. A v dnešní kompjútrové době se nikdo ani nemůže vyhnout tomu, aby znal alespoň základy počítačů - nejen ta menšina, která na nich dokonce ještě i počítá :-). Bývalo to tak, že komu nešla matika, na technické vědy si netroufal, protože tam byla navíc ještě ta "vyšší" matika, ve které by měl asi takovou šanci, jako jednoruký ve hře na housle. A kam zařadit lékaře, kteří se dnes bez počítačů ani nehnou a potřebují je dokonce daleko víc, než tu jejich (klasickou) latinu? A kam dát například vojáky či novináře? Kam patří konceptová inspirace inženýra a kam zase statistika biologa?



Jak vidíme, rozdělení často selhávají, protože jejich hranice jsou napohled jasné, ale ve skutečnosti nepřesné, rozmazané nebo jak se říká na západě, "šedé". Také rozdíly mezi kulturou a technikou jsou "očividné" a snad právě proto nepřesné. Začalo to vlastně dávno v historii, kdy se lidé začínali zabývat stroji, které jim sloužily buď k obživě nebo k obraně. Udělal jsem si takovou soukromou anketu, abych se dozvěděl, odkud vlastně pramení to odlišení "techniky" od "kultury" a naopak. Lidé mi odpovídali definicemi, kterým ale nikdo nerozumí, nebo si je sami vymysleli. Jiní to odbyli jen vágním tvrzením, že "technika dělá věci pro užitek, zatímco kultura hlavně pro zábavu". Jenže ještě nedávno byl do kategorie zábav zařazen i Internet - a dnes je to nepostradatelný pomocník v průmyslu, obchodě i jinde. Také domnění, že kultura je neužitečná, je ovšem nesmysl nad nesmysl.

Ano, jsou potřeby těla a jsou potřeby ducha. Tak například filozofie se zrodila už v té době, kdy člověk se vyrovnával s vědomím, že jednou zemře. Pátralo se po smyslu života a tím pádem se i hledal způsob, jak nejlépe žít. Ať žijeme izolovaně nebo ve společnosti, způsob našeho jednání, jeho smysl a cíl ovlivňuje nejen nás, ale i ty ostatní, kteří zase zpětně svou reakcí ovlivňují nás,

Kultura je ovšem chápána různě. Tak například Websterův Thesaurus nám říká, že je to - v opravdu ironickém pořadí:
1) kultivace půdy,
2) pěstování či růst - bakteriálních kolonií na předem připraveném živném materiálu,
3) výroba, vývoj nebo zlepšení rostlin, zvířat, půdy a podobně ( viz výraz "vzdělávání", "obdělávání", ač to odpovídá spíše výrazu "kultivace" - poznámka j.h.),
4) vývoj, zlepšení či zdokonalení intelektu, emocí, zájmů, způsobu chování a vkusu,
5) vývoj či trénink fyzických kvalit (zde mi napadá fyskultura či kulturistika, pozn. j.h.)
6) ideje, zvyky, zručnosti, a různé druhy umění, které je jsou přenášeny či komunikovány na druhé lidi či generace (nebo jsou typické pro určité skupiny či generace, případně i lidé, kteří jsou součástí takové kultury), atd.atd.

Jak vidíme, nemají to ani naši tvůrci naučných slovníků nijak jednoduché - jak je tedy možné, že lidé přesto tak suverénně oddělují kulturu od techniky? Odpověď je jednoduchá: ta suverenita je založena na ignoranci a pochopitelně ono oddělování také. Kam patří například technika stolování? Holicí strojek je "technika", ale holení samo zase patří ke kultuře civilizovaných lidí (jak mi bylo kdysi řečeno někým, komu se nelibil můj vous :-). Napsal jsem nedávno do ArtFora esej, nazvanou "Umění techniky", kde se snažím obhájit tento termín, jinými slovy tvrdím, že technika vlastně také patří do umění. Částečně, protože na druhé straně ani umění se neobejde bez techniky - říká se třeba "technika malby" (i když správnější by asi bylo "technologie malby"). Už dříve se návrháři snažili dát výrobkům i umělecký tvar, podívejme se třeba na dnes už klasické tvary prvních automobilů, letadel a podobně. Koneckonců i každý výrobek má v sobě kus umění - lépe řečeno, měl by mít :-).

Jiný tak zvaný "důvod" pro antagonistické rozdělování těch dvou "soupeřů" (odtud název tohoto článku) je založeno na simplicitní představě, že technika je něco umělého. "Umělý" je mimochodem výraz opravdu verbalisticky "umělý", neboť významově nespadá ani pod "umění", ani "něco umět", ale používá se spíše jen jako opak toho "přirozeného". Stejnou chybu ovšem dělají i jiné jazyky, viz anglické "artificial", které nemá nic významově společného s "art". Zde mi asi namítnete: ano, ale techniku přece také musí někdo "umět", ne? Jistě, ale to platí i pro umění! Ne, "umělé" je tu zcela jasně míněno jako nepřirozené, ne od přírody, člověk to prostě musel vymyslet. To je správně, ale umění přece také musel někdo vymyslet! A na druhé straně: kde končí hranice přirozenosti? Je snad tkací technika pavouka přirozenější, než je technika výroby rybářských sítí? Navíc se zde výraz "umělý" často prezentuje - a to nesprávně - jako něco nedobrého. Když nás třeba bolí hlava. vezmeme si prášek, což je technika, jak utlumit bolest, věc tedy všeobecně blahodárná. A přece vysloveně "umělá". Podobně i telefon je věc umělá a přece vysoce hodnotná (ovšem jak pro koho :-).

Ale máme tu ještě jiný rozdíl: někteří aktivisté jdou ještě dál a tvrdí, že nás technika "odtrhla od přírody". Osobně si myslím, že nás nic nemůže odtrhnout od přírody, pokud sami nechceme. Ale vraťme se k té námitce: ano, kácíme lesy, vysoušíme močály, obděláváme půdu a jak narůstá populace, zmenšujeme počet "přírodní" zvěře na úkor té uměle vypěstované (a přitom paradoxně a přece výstižně zvané "užitkové"). To vše, abychom zachovali naživu naše vesele se rozmnožující lidstvo, kolonii jakýchsi "pánů světa", na které jsme se ve své pýše sami pasovali. A přece, co je na tom nepřirozeného? Darwin dokonce nazývá boj o přežití "přirozeným výběrem"! Pravda, jednou to lidstvo zahubí, protože se zcela jistě přerozmnožíme (ta čeština!), ale zatím to vidíme jen u té divoké zvěře, kde vyhubení už hodně nablízku. Jenže může za to technika? Vždyť člověk se odedávna snažil přežít na úkor jiných živočichů - jinak by tu dávno nebyl . . .

Tím se dostáváme k jádru věci: od přírody nás nic neodtrhlo, my sami jsme se odcizili. Syn mého souseda sice nadává na starou generaci, která mu poškodila "jeho" přírodu, ale přitom by se sám svých výdobytků nechtěl zbavovat - a řešení, jak "ujídat ze svého koláče a mít ho pořád ještě celý", ještě nikdo nenašel. K tomu odcizení totiž nepotřebujeme tu techniku, my to jen to musíme na někoho svést, protože přiznat si pravdu by asi bylo příliš těžké. Rodiny, které nevodí své děti do přírody to nedělají protože bydlí víc a víc dál od přírody - vždyť nemusí přece chodit pěšky, jejich automobil by je tam dovezl. Někteří to prostě nedělají z lenosti, jiní "v tom nic nevidí". Malá část populace i proto, že by museli strávit o víkendu hodiny a hodiny na přecpané dálnici, kde i odběhnutí do příkopu vás vystaví inhalaci nebezpečných plynů z výfuků všech těch milenců přírody :-). Já sám třeba používám v autě air-conditioning hlavně proto, že mě izoluje od zkaženého "ovzduší" venku, které nemá nic společného s technikou, ale s blbostí.

A je to právě kultura, která nám připomíná - nebo by alespoň měla - že život je víc, než jen konzumace, víc než snobské vystavování se na odiv - "hele, co jsem si koupil!". Dnes, kdy nám filozofie neumí dát odpověď na otázku, proč vlastně žijeme a historie zase odpověď na otázku, co bude dál, to všechno už bohužel zůstává jen na kultuře. Aby nám takové a podobné otázky kladla, i když odpověď si už musíme dát my sami. A právě proto je nesmysl stavět techniku a kulturu proti sobě. Potřebujeme obě k našemu přežití. techniku, aby nám ulehčila náš život, léčila naše nemoci a pomáhala stavět nový svět a kulturu, aby právě té technice pomohla vidět dál, než za nejbližší mikroprocesor. Technika poslední doby totiž už překračuje hranice naší fantazie a je teď na kultuře, aby tu techniku - vlastně jen náš způsob, jak ji používáme - usměrňovala.