Autor :
Jan B. Hurych
Název :
NETSVĚT 2002
Kapitola:
SKANR TROCHU JINAK
SKANR TROCHU JINAK.
Stává se, že nějakou věc používáme léta, ale nikdy nás nenapadne, že by se dala použít i jinak. Nebylo by to napadlo ani mě, kdybych se nedostal do tísně Dalibor, kterého jak známo naučila bída housti. Teda s tím Daliborem nevím, nevím, hlad je sice výborný kuchař,
určitě by někoho přiměl třeba péct housky, ale že by někoho naučil hrát na housle? To už asi předtím Dalibor uměl dávno předtím. Historikové se nám zase snaží vysvětlit, že to znamená toto: když totiž Dalibora dali na natahovací žebřík, po několika centimetrech navíc se docela rád přiznal, jen aby už s tím přestali. No a pak si osedlal Šemíka - vlastně promiňte, to byl Horymír - po Daliborovi už jen pojmenovali to vězení . . .
Jak to souvisí s tímhle článkem? Moment, nechte mě také housti! Moje paní Aťa na své cestě do Evropy totiž ztratila kufr. Teda ona ho neztratila, ona není jako já; fakt je, že kufr s ní na místo určení už nepřicestoval. Patrně se ztratil - jenže to není možné, víme přece, že hmota se nemůže ztratit, zničit, nemůže se totiž jen tak vypařit, že ano. Ovšem hmotu lze docela dobře přemístit jinam nebo ukrást. Jak víte, kradou se nejen myšlenky, ale hlavně hmota. A s ní i její "hmotnost", jak říkají
"neofyzici" (mě osobně se líbí slovo "hutnost", je to také archaizmus), neboť bez hmoty není nic - ale to zase říkají materialisté, že ano.
Osobně si myslím, že problém byl v tom, že si má žena místo druhého kufru vzala
hokejový pytel a narvala ho dárky. To ovšem láká zloděje, specielně toho, kdo si myslí, že tam je celá výstroj hokejisty, jinak dost drahá. Anebo došlo k omylu - na letišti asi zrovna někam cestovala celá hokejová výprava a omylem to nosiči - pardon, přemísťovači hmoty - přihodili k nim. Utěšoval jsem sice Aťu, že protože v pytli byly jen dárky, které odvážela do Čech, takže neokradli vlastně nás, ale jen obdarované, kteří ovšem zůstanou teď jen ob- , tedy bez těch darů. Moc to jí ale nepotěšilo: zvláště ty svetry pro vnučky pletla s láskou a po večerech, které bych vlastně už ani nespočítal.
Ale o tom jsem vlastně nechtěl psát: Aťa mi totiž zavolala, že na ni chtějí popis toho zavazadla, značku výrobce a podobně a ona si to nepamatovala. Ujistil jsem ji, že já také ne, ale to už věděla předem. Vzpomněla si ale, že má někde v albu starou fotku, s mnoha zavazadly (některá nebyla ani její) a tam že je i tenhle zatracený - pardon, ztracený - vak. A ať prý projdu těmi dvaceti alby fotek, že to tam bude a že to jistě při mé inteligenci najdu.
Dvaceti alby jsme prošel a fotku konečně po pár hodinách našel. Vlastně jsem prošel jen devatenácti, bylo to v tom dvacátém uprostřed :-). Ale moc toho vidět nebylo - posuďte sami: je to ten modrý pytel s bílými uchy a obrázek je ve skutečné velikosti. Nu posuďte sami:
No jo, ale já zvětšovací sklo neměl a mikroskop už vůbec ne, protože se prý do něj dávají bacily. Co ale mám, je skanr a to by v tom byl čert, aby se něco nekázalo. Po několika zvětšeních se opravdu začalo něco objevovat. Nebylo to moc a nedávalo to předem žádnou naději, protože jsem nevěděl, jak "jemná" je ta originální fotografie A tak jsem zvětšoval a zaostřoval, měnil jas i kontrast, vylepšoval a většinou ovšem jen odhadoval, co to chce. Nakonec se ukázalo, že na postranní kapse, nad těma dvěma bílými pruhy, je opravdu něco jako nápis . . .

Jenže ten roh, kde byl nápis, byl pořád poněkud tmavý a nečitelný. Musel jsem tedy ještě zvýšit
"resolution", tedy "rozlišení" obrazu a to přímo na skaneru
a oskanovat to prostě znova. A pak ještě větší a ještě jednou. Už to bylo skoro ono, ale buď to bylo tmavé anebo zase moc rozmazané. Nakonec mě to napadlo: no jo, vždyť to chce jiné
gamma (viz dále, náš kurz "Kolora-tůra") ! Pokud nevíte, co je
gamma, to nevadí, ale každý dobrý editor obrázků ho má - je to vlastně optimální poměr jasu a kontrastu pro daný jas či kontrast. Jinými slovy: mění to jedno nebo druhé, aniž by to ztrácelo informaci. A už se to začalo jevit a já také: ano, ta značka vypadala něco jako "Bauer", ale co já vím, že ano? Naštěstí mám ještě Net a tak jsem tam zabrouzdal a hle, Bauer skutečně ty pytle vyrábí a co víc, je jeden z největších mezinárodních výrobců. Sláva! V jejich katalogu ovšem už náš model nebyl, ale mně to stačilo.
Šťastně a hrdě jsem to zatelefonoval své drahé polovici, abych jí ukázal, že ten počítač - a hlavně jeho majitel - je také k něčemu dobrý. Zapracovalo to a moje prestiž stoupla skoro o celé promile.

A výsledek? Aťa s velkou radostí zavolala na aerolinky, v domnění, že budou-li míti značku, další hledání už budeš snadné. Bohužel nebylo - ne každý umí používat počítač tak dobře, jako níže-podepsaný :-). Dokonce se mi zdá, že jim byl
kompjůtr spíše na obtíž. Znáte to, říká se tomu "komputerkapric". Navíc tam byla i naše visačka s adresou, papírová cedulka se jménem aerolinky, číslem letu a číslem zavazadla! Našlo-li se to někde, stačí ta čísla dát do databáze a mají-li všechna letiště přístup k této databázi, pak je to otázka několika minut. Jak vidíte, není - pytel se dosud nenašel. Zato já jsem teď chytřejší, neboť vím, k čemu se ještě dá použít skanr: Co pořád ještě nevím, je jak se hledá ztracené zavazadlo . . .