bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : NETSVĚT 2002
Kapitola: TRIALOG O PŘESNOSTI.   



TRIALOG O PŘESNOSTI.


Psal se rok 399 před Kristem. Čtyři roky předtím svrhli Athéňané nenáviděný krvavý "režim třiceti", který tam ustanovili Sparťané po jejich vítězství v Peloponéské válce, a nastolili opět demokracii. Občané Athén ale pořád ještě nemohli zapomenout na utrpěná příkoří a místo aby pokračovali tam, kde přestali, snažili se svádět vinu za chyby minulosti jen jeden na druhého.

V témže roce byl také sedmdesátiletý filozof Sokrates obviněn z toho, že svým učením kazí mládež a učí ji nevěřit ve staré, posvátné bohy - kteří se zřejmě proto na  Athéňany rozzlobili. Nebohý filozof byl souzen tzv. "
občanským soudem pěti set" a odsouzen k vypití číše jedu. Jeho filozofické dílo ze nám zachovalo pouze skrze jeho žáka Platóna, protože Sokrates své myšlenky nikde nesepsal. Plato přitom požíval metodu tzv. "vedených", tj. řízených dialogů, které postupně přiváděly čtenáře k žádaným závěrům.

Ve svém díle "Phaedo" popsal Platón Sokratovy poslední chvíle. Statečný filozof se tam rozhoduje mezi útěkem a jedem - a volí to druhé. V okamžiku, kdy mu žalářník podává jed, se ho ještě ironicky táže: "Myslíš, že bych mohl udělat úlitbu bohům?" A jeho poslední slova patří Critonovi, kterého žádá, aby za něj obětoval kohouta Asclepiovi, bohu zdraví a léčby. Jak dalece ironicky myslel Sokrates také to druhé, se už dnes asi nedovíme.

"Vedený" dialog pravděpodobně používal už Sokrates, ale byl to jistě Platón, který metodu ještě vylepšil. Po něm ji pak používalo po staletí ještě mnoho jiných autorů. Na jejich poctu zde uvádím novou sérii dialogů - vlastně trialogů - jakožto rozhovorů mezi třemi přáteli Martinem, Helenou a Davidem. Jsou to ovšem  osoby fiktivní, zatímco věci, o kterých mluví, rozhodně ne.





(ukázka z knihy Trialogy)

MARTIN: Zrovna mě napadlo, že život je vlastně jako den a noc -
DAVID: Vím přesně, co tím chceš říci.
MARTIN: Jak přesně?
DAVID: No teda....že...řekněme, že ...že jsou v něm takové ty temné i jasné chvíle . . .
MARTIN: Ale to jsem vůbec neměl na mysli.
HELENA: Já si myslím, Davide, že Martin chtěl říci, že život je nejen plný lásky, ale i nenávisti.
MARTIN: Po pravdě řečeno, ani to jsem tím nemyslel.

DAVID: A co tedy?
MARTIN: Že jako den a noc jsou části denního cyklu, také náš život probíhá určitými cykly.
DAVID: Ale to jsi předtím vůbec neřekl!
MARTIN: Neřekl, a proto mě překvapilo, když jsi mě tak "přesně" pochopil (směje se).
DAVID: Tos mě teda doběhl! Ale proč jsi se teda přesně nevyjádřil?
MARTIN: Protože jsi mě přerušil. Ale ty si vážně myslíš, že se člověk může vyjádřit přesně?

DAVID: Samozřejmě. Jako technická osoba se tak vyjadřuji pořád.
HELENA: No já nevím, četla jsem tu tvojí dokumentaci a to je samé "možná" a "všeobecně řečeno" nebo "celkem vzato"...
MARTIN: (směje se) Ale to on jen když mluvil všeobecně, ale jinak vždycky mluví přesně, viď Davide?
DAVID: Jen se smějte, ale já když řeknu, že je tam proud 1 ampér, tak vím, o čem mluvím.
MARTIN: Aha, tu myslíš, že je to přesně 1,60217 krát deset na devatenáctou elektronů za sekundu a ani o jeden víc?
DAVID: No to nevím, já měl spíš na mysli, že to je 0,95 až 1,05 Ampérů, když totiž uvažujeme toleranci plus-mínus 50 miliampérů.

MARTIN: No dobře, to je nepřesnost díky zaokrouhlování, ale co třeba chyba tvého měřícího přístroje?
DAVID: Ta už musí být dána kalibrační křivkou, protože chyba se mění s naměřenou hodnotou a to nelineárně. Ale to už je na vás oba moc složité.
MARTIN: Jistě, a navíc platí všeobecný princip, že se totiž samotným měřením také změní měřená veličina, v tomto případě teda zařazením ampérmetru do obvodu se změní i proud v obvodu. Takže zjišťujeme, že ani ta technická přesnost není tak jednoduchá, jak by se zdálo. A co v řeči, co tam?

HELENA: Já myslím, že tam to záleží na osobě, jak přesně se umí vyjadřovat.
MARTIN: Nu dobře, ale jak bys teda přesně vyjádřila svoje pocity když jsi se - poprvé, abychom byli přesní - zamilovala?
HELENA: No já už si to tak přesně nepamatuji.
DAVID: Tady to vidíš: ženská se ze všeho vždycky nějak vykroutí!
MARTIN: Takže jsi pochopila, že jenom ve vyjadřování to není, ne?
HELENA: A v čem to teda je? V paměti?

MARTIN: Ono není jisté, zda to vůbec "v něčem je". V řeči se to nedá tak přesně měřit. Kolik třeba znamená, když řeknu "možná"? Ale proč se vlastně musíme - přesněji řečeno chceme - vyjadřovat přesně?
DAVID: No přece abychom si navzájem rozuměli, to dá rozum.
HELENA: Ale to není pravda. Rozumět si můžeme i jinak. Když například čtu nějakou báseň, tak tomu rozumím, i když básník mluví jen v obrazech a vůbec ne "přesně", jak ty Davide tvrdíš.
MARTIN: Asi proto, že v tobě vzbuzuje pocity, které navádějí určitou situaci, určitou náladu. Jistě, lidé si dokonce mohou rozumět i beze slov, třeba jen posunky. Ale s tím dorozuměním má David pravdu. Vraťme se k však tomu původnímu Davidovu prohlášení, že "přesně" ví, co jsem tím chtěl říci. Myslím, že jsme si jasně ukázali, že když jsem se přesně nevyjádřil, nemůže ten druhý ani přesně vědět, co jsem chtěl vlastně říci -
DAVID: - a protože se nemůžeme úplně přesně vyjádřit, tak nikdy nevíme přesně, co ten druhý říká.... To je ale začarovaný kruh, ne?

MARTIN: Ale vůbec ne. My se totiž nemusíme vyjadřovat přesně, stačí, když se vyjádříme správně.
HELENA: A co to vlastně je, vyjadřovat se správně?
MARTIN: (vyhýbavě) To už by byl námět zase pro jinou diskuzi.
DAVID: Tomuhle ty říkáš "správně se vyjadřovat"?
MARTIN: Ne, ale když už se nemůžeme vyjádřit správně, pořád se ještě můžeme vyjádřit chytře, ne?