• Kniha Stephena Kinga, známého spisovatele hororů, z nichž mnohé byly také zfilmovány (Shining, Pet Cemetary, Sliver) je zdarma ke stažení na http://www.SimonSays.com/. Abyste ji mohli číst, musíte si ovšem z téže stránky stáhnout nejprve programGlassware Reader, který je 7 megabajtů dlouhý. Když ho rozjedete, zjistíte, že musíte mít nejprve Microsoft Exoplorer, a to nejméně verzi 4. A teprve když máte ještě ten, dovolí vám Glassware stáhnout Kingovu knihu "Riding the bullet". Kniha pak už je - vyjímečně - zadarmo; asi zjistili, že po tak únavném procesu už nikdo nebude ochoten ještě za to něco platit. Ovšem Glassware e-booky (rozuměj čtečky) už mají tento program - a patrně i ekvivalent browseru IE - zabudovaný v sobě. Samotná vazba na mikrosoftí IE je ovšem nešťastná (právě v době, kdy se Microsoft možná rozpadne na menší mikrosoftíky) protože by to zase, opět podle jejich známého receptu, odstrkáválo od stolu další browsery. Tímto způsobem tedy chtějí propagovat e-knihy? Nevím, nevím.

• Oč jednodušší to máme my s naší edicí KNIHY OFF-LINE: knihu si stáhnete přímo, během pár vteřin odzipnete a ikonu už jen vtáhnete do browseru, ano, toho, kterým nás právě teď čtete a ten může být kterýkoliv. Adresa je na titulní tránce a snad nemusím podotýkat, že naše knihy jsou zadarmo - zatím :-).

• Uprostřed února tohoto roku si jeden elektronický inženýr z Las Vegas zakoupil od fy. Netpliance výrobek I-opener, který měl zpřístupnit jeho uživatelům přímý vstup na net. Ken ale provedl malou úpravu na kabelu a hle, ze 100 dolarové krabice udělal počítač na úrovni PC s Pentiem I, který by normálně stál až 700 dolarů. To mu nestačilo: vyvěsil na své netové stránce detaily, jak to udělat a za čtyři dny na to už shromáždil 200 objednávek na "jeho" kabel, každý v ceně 35 dolarů. A ještě jedno "hle": ač se nápad ukázal výborným tahákem pro firmu Netpliance a objednávky na I-opener (slovní hříčka: foneticky to znamená totéž jako "otvírač očí") jen pršely, firma oznámila, že:
a) nově koupené krabice se už nedají předělat na PC, a
b) každý, kdo si krabici koupí, musí hned zaplatit měsíční předplatné 22 dolarů, tak jak to bylo uvedeno už předtím ve smlouvě (a počítám, že to musí platit minimálně celý rok, jako subscribenti jinde).
Není divu, že jejich akcie stouply a zase hned díky této "opravě" vesele spadly dolů.
O co tedy proboha šlo? Ale to víte, přechytračili. Aby nalákali zákazníky - to je ale prosím jen můj dohad - rozhodli se prodávat krabici jen za cenu součástek, možná ještě hluboko pod tou cenou, v domnění, že si to vynahradí na měsíčních poplatcích. Jak? Inu zvýšený provoz automatického serveru je vlastně o nic víc nestojí (jen za elektřinu) a to i když je na serveru třeba desetkrát víc zákazníků (pracuje přece automaticky!), ale ty zisky, dámy a pánové, ty zisky! Well, získov sevódňa něbúdět.

• Podíval jsem se tedy na stránku onoho "zlepšovatele": má na ní celý návod, jak to udělat. Jen pro pro zajímavost: nebyl to jen kabel (který byste si doma mohli udělat za dva dolary), ale aby se s tím dalo "normálně" pracovat, t.j. abyste mohli ládovat a používat programy z disku, museli byste si ještě přidat hard-disk (ani floppy drajv to nemá). Zde je soupis toho, co v I-openeru za těch 100 dolarů opravdu je: tištěná deska s mikroprocessorem (CPU WinChip, 180Hz), paměť 31Mbytů Dram, 16 Mbytů Flash, video chip, audiochip, 56k modem, barevný monitor (25 cm diagonála) a vývody pro: klávesnici (klávesnice asi také musí být nová, nemá to totiž klíč ESC a jiné, atd.), myš, výstup pro 2 stereo-reproduktory a výstup pro tiskárnu. Jinými slovy, těch 700 dolarů by vás to asi také stálo, kdybyste to všechno kupovali v obchodě jednotlivě. Systém se dá upravit, aby pracoval buď ve Windows nebo Linux. Pardon, už nedá, jak ohlásili. Navíc je jasné, že "normální" uživatel modifikovaného systému by se potkával asi s mnoha dalšími nečekanými problémy, takže jedna pravda zůstává: na počítači se nemá šetřit.

• Pushová technologie,(po česku tlačenka) skončila, jak jsem předvídaluž před dvěma lety v enzinu Amberzinu, jaksi natrvalo, když následovník Poincastu to nakonec také minulý týden radši složil. Pokud nevíte, co je Pointcast, buďte rádi: byl to program, který se sice dával zadarmo, ale pak vám trvale hnojil obrazovku informacemi, které vás sice nezajímaly, ale které jste nemohli jen tak lehce zastavit. Vím, že mi naskočil zrovna když mě přišel navštívit šéf a tak jsem mu musel dlouho vysvětlovat, že ta výhodná koupě akcií za milion dolarů se mě netýká a že chci i nadále u firmy zůstat, hlavně proto, že je to můj jediný způsob obživy. Navzdory jásavým křtinám Pointcastu, kde i časopis Wired vystupoval jako štědrá sudička s přáním bohatého života (teď poctivě přiznávají že sa vraj omýlili) a jehož nesmysly věrně opěvali někteří webmástři, mástři a podmástři i z Čech - zdravý rozum přece jen zvítězil. Moje důvody proti Poincastu - vlastně proti jakémukoliv natlačování nechtěné informace a nežádané reklamy - byly prosté: nepodceňujme inteligenci čtenářů na Netu. Oni možná neví, co chtí, ale chtí si to vybrat sami.