Autor :
Jan B. Hurych
Název :
UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?
Článek:
3A - Aktivní, absorpční a
atentativní poslech
3A - AKTIVNÍ, ABSORPČNÍ A ATENTATIVNÍ POSLECH.
Dobrý poslech - už jsem to tu někde nazval "kompletním nasloucháním" - má být aktivní (podložený činností), absorpční (přijímající) a atentivní (pozorný). Našlo by se ještě mnoho jiných přívlastků, ale tyto tři - které nazvu "3A" - prakticky obsahují i všechny ostatní.
Říká se, že mozek pracuje až čtyřikrát rychleji než ústa, ovšem jak u koho, že ano :-). To také vysvětluje naše časté myšlenkové "odbíhání" od poslouchané přednášky a k čemu to pak vede, to je celkem
evidentní. Toto "odbíhání" pozornosti je vlastně náš nepřítel číslo jedna. Představte si, že by vaše pozornost takto odbíhala při řízení automobilu! Teď mi napadá, že to s tím automobilem je docela dobré přirovnání a nenechte se splést jeho zdánlivou odlišností (auto přece řídíme my, přednášku zase řečník, ne?). Jenže zde nemluvíme o řízení přednášky, ale o řízení našeho procesu naslouchání, což má se samotnou přednáškou a jejím řízením velmi málo společného. Ano, přednášku sice nemůžeme řídit, ale náš poslech definitivně ano.
Aktivní poslech.
Naslouchání prý je komunikační činnost, kterou děláme často, ale učíme se o ní nejméně, zatímco psaní děláme nejméně často, ale knih o tom už bylo napsáno nespočetně. Řeč a čtení leží v naší statistice někdy mezi a už jsme jim také oběma věnovali knihy v naší sérii "UMÍME . . .?" Ovšem i tato kniha o naslouchání by nám málo pomohla, kdybychom aktivně nezvládli to základní: techniku (někdo dokonce říká umění :-) naslouchat.
Aktivity jsou tedy ony činnosti, spojené s nasloucháním a není jich málo. Aktivní, činný poslech může být námi plně řízen a to nejen pozitivně, ale i negativně, například když necháme naši pozornost "vandrovat". Pravda, není lehké řídit přijímání informace ve složitých zákrutech silnic našeho mozku, ale dobrý řidič to zvládne. Zpomalí tam, kde je stoupání (chápání) obtížné a na rovině opět zrychlí. Nebezpečné zatáčky bere opatrně a když ho poloprázdná levá pneumatika táhne na stranu, musí volantem odchylku pořád napravovat a při nejbližší příležitosti si tu pneumatiku hned přifoukne.
Aktivita začíná už správnou přípravou: řidič si před cestou pořídí mapu, doplní olej a zkontroluje brzdy. Ano, někdy je potřeba zpomalit, abychom nepředbíhali trafik, jindy dokonce i zastavit a trochu se vrátit. Proč to nedělá sám přednášející? Nu měl by dělat, ale on spíše přednáší pro průměr, ne pro ty extra rychlé či enormně pomalé. Ale opusťme analogie a raději si tu zopakujme pár postulátů:
- Přednáška může být dobrá, ale přednes špatný. Tím se ale nesmíme nechat odradit - i tak si můžeme z ní přinést hodně nebo málo, podle toho, jak budeme naslouchat .
- Dobrý poslech vyžaduje řízení - tj. trpělivost a sebekontrolu (sebeovládání). To se ovšem naučíme jen praxí.
- Sebekontrola také eliminuje naše emoce, které nám brání v chápání, dělají nás předem předpojaté a odvádějí pozornost.
- Posaďte se blízko přednášejícího a hleďte na něj - je to často i dobrá zábava a udržuje vás to zároveň "v proudu" přednášky.
- Přizpůsobte rychlost svého naslouchání tempu přednášky. Pokud je přednáška pomalá a nevíte, co s časem "mezi", věnujte ho víc psaní poznámek nebo přemýšlení, ale ne tak, aby vás to odvádělo od předmětu. Snažte se například parafrázovat - tj. opakovat předtím přednesená tvrzení vlastními slovy či v poněkud jiné formě. Jste-li si jisti, že to je dobře, zapište to tak i do poznámek.
- Poznámky pište svými slovy- tím se snažíte přednášku i správně pochopit - a nekopírujte jen slova řečníka. Pokud vás něco napadne, co je navíc, zapište to do pravé půlky stránky. Případný komentář či kritiku si nechte až na diskuzi nebo na případné prostudování později. Promýšlení variant a možností nás totiž jen zdržuje a odvádí pozornost.
- Příprava před přednáškou zabere čas , ale ušetří ho už při přednášce (nemusíte tolik psát a máte větší přehled) a ještě víc při studiu (hromadu věcí už znáte z přípravy a ještě navíc vám to opakovali na přednášce). Vaše poznámky také
budou daleko ucelenější a kvalitnější, protože už předem víte, jak je napsat. Nedoporučuji psát poznámky už před přednáškou - jen si předem udělejte její "kostru".
- Po přednášce diskutujte věci s přednášejícím i se svými kolegy. A ptejte se hlavně na to, co je vám nejasné. Tím si to právě vysvětlíte hned na místě. Už jsme si říkali v knize "UMÍME SE UČIT?" že chyby se nejlépe "vymažou" z paměti, když se odstraní co
nejdříve. Později už je to obtížnější, protože se přesunou z krátkodobé paměti do té dlouhodobé.
- Už při přednášce si můžeme psát poznámky ve formě výtahu(viz předešlé kapitoly) a později, po prostudování z něho udělat review. Kdo to neumí, měl by si psát detailnější poznámky a výtah z nich udělat až doma. Na přednášce sledujeme hlavně pronášená fakta či prohlášení, ne celé koncepty (pokud nás k tomu sám řečník nevybídne). To už je totiž studium, to si necháme na později, až zcela zvládneme právě ta přednášená fakta.
Naším cílem není jen dobrý poslech, ale i porozumění toho, co bylo řečeno . Další studium pak zahrnuje vysvětlování, generalizaci, různé aplikace, procvičení a uložení v paměti a sice v té dlouhodobé, trvalé.
- Poslech a učení se sice často překrývají, ale opravdové, organizované učení je daleko složitější proces a není dobré to míchat. Také naše paměť to bude mít lehčí, když budeme přecházet od jednoduššího ke složitějšímu: může se zatím lépe zorganizovat.
Absorpční poslech.
Absorpce, nepřesně "pohlcení" (= příjem a zažívání) látky je nedílnou součástí správného poslechu. Správně absorbovaná přednáška začíná vždy samotným zájmem o věc. Ten se docílí motivací, ale o té jsme už mluvili v jiných knize "UMÍME SE UČIT?".
- Bariéry, které brání dobrému poslechu:
- předpojatost ( bias)
- hluk v pozadí
- špatná koordinace myšlenek s řečníkem, n edokonalé sledování jeho linie myšlení
- příliš rychlé či příliš pomalé sledování přednášky (v obou případech se leccos "přeslechne")
- jazyk (např. cizí)
- nuda či rozptylování
- přetíženost, únava
- lenost
- nechuť, nezájem
- a v neposlední řadě i strach (například před problémy)
- "Vžít se do přednášky" je sice úkolem sebekontroly, ale právě zde pomůže i naše zainteresovanost. Tu už si ale musí každý student někde sehnat sám :-). Většinou jde jen o začátek, jak se dostaneme do tempa, tak už se "vezeme".
- Udržuj si pozitivní přístup k věci, zájem už přijde jaksi sám. Musíme si najít pozitivní důvody, proč
vlastně přednášku posloucháme. Na západě se říká, že do ní "investujeme čas" - ale to už jsem vám napověděl až moc.
- Soustřeď se na obsah, ne na mluvčího. Jen tak získáme z přednášky co nejvíc. Udržuj si zdravý "odstup" od osoby přednášejícího, pak ti nebudou vadit některé jeho malé chyby, nedokonalý přednes či odbíhání od předmětu. Každý řečník má totiž osobitý styl, který zrovna nám nemusí vyhovovat. O to víc se musíme snažit přizpůsobit jemu ( tzv. adaptivní naslouchání).
- Adaptace je i v tom, že si své naslouchání synchronizujeme s přednášejícím, hlavně tedy přizpůsobíme naši rychlost sledování přednášky. Ano, máte pravdu, uvedl jsem to v aktivitách, ale to právě má za následek správnou
absorpci - tj. pochytit vše, co bylo řečeno. Všimněte si, že jsem nenapsal "pochopit vše", protože to je občas nemožné. Správné poznámky nám ovšem mají podchytit i to, čemu nerozumíme, to abychom se k tomu mohli vrátit.
Atentativní (pozorný) poslech.
Hodně se poslední dobou mluví o "atentativním" poslechu, dokonce i o "alertním" poslechu
(alert je vlastně alarm, ovšem co ten "alarmový poslech" přesně je, to už se nedozvíte). U někoho atentativnost znamená, že se poslouchá vše se stejnou pozorností, ale osobně si myslím, že to nejde u všeho a ani to není nutné. Co je ale důležité, je zvýšit pozornost ( "našpicovat uši"?) při důležitých a hlavně při obtížných pasážích. Posuďte sami, kterým pasážím byste věnovali víc pozornosti
- - postup výpočtu nosníku motu
- - odvození vzorce pro zatížení mostu
- - detailní výpočet konstrukce mostu
- - hledání chyb při konstrukci, lépe řečeno jejich příčin
- - graf zátěže mostu během denního trafiku
- - graf povolené zátěže mostu podle vzdálenosti od pilířů
- - fotografie ze stavby mostu
- - historie stavby mostu
- - demontování původního mostu, na jehož místě teď stavíme nový
- - fotografie podobných mostů, které spadly
Jak vidíte, některé rozhodování je lehké, jiné těžší, zvláště když ani nevíme přesně, o co jde, dokud to nevyslechneme či neuvidíme :-).
Nicméně o to právě jde - nemůžeme sledovat vše se stejnou pozorností, to unaví a způsobí
ztrátu pozornosti :-). Je to i neekonomické - i u knihy to přece děláme tak, že některé pasáže přeskočíme, jiné "čteme jen tak" , některé probíráme detailně a k ještě jiným se často vracíme. Trik je v tom, vědět, co bude právě pro nás to nejdůležitější. Raději si opět dáme pár postulátů:
- Pozornost závisí i na našich fyzických okolnostech : těžké jídlo, alkohol, oblečení, pohodlná židle, doba přednášky (ráno či večer a její délka). Hlavní je ovšem zájem - jeho bariéry jsme si už uvedli dříve. Důležitá je zde i samotná praxe: když už totiž víme, co jak na nás působí, můžeme se vyvarovat tomu, co na nás má negativní vliv.
- Jakmile zjistíme, že naše mysl " vandruje kolem", musíme ji hned vrátit do správného směru. Všimněte si, že říkám "směru" a ne "kolejí"; na poslechu totiž není nic předem nalinkováno. Často naopak dobrá změna udrží pozornost, která už uvadá. Dobrý řečník to ví a zařídí se podle toho (viz naše kniha "UMÍME MLUVIT?").
- Bojujme proti škodlivému rozptýlení. Takové rušení je například soused, který nás obtěžuje otázkami nebo vtipy na adresu přednášejícího. Domluvte mu a když to nepomůže, sedněte si očividně jinam. Asi ho to nezahanbí, ale vám to pomůže :-). Nejlépe je si už předem sednout dopředu - tam sedí ti, co se o přednášku zajímají a navíc tam budete lépe slyšet i vidět.
- Už jsme si říkali, že oční kontakt s přednášejícím pomáhá - nejen vám, protože si tak udržujete vlastní pozornost, ale i jemu - jen tak totiž pozná, zda mu studenti rozumí.
- Neseďte ani příliš toporně ani příliš uvolněně. Poznámky pokud možno nepište na koleně. Nemáte -li před sebou stůl či desku, používejte alespoň blok s tvrdými deskami.
- Pozornost neodlákají jen různá přerušení, ale naopak i nuda. Velké pohodlí automaticky nutí ke spánku. Pokud cítíte, že přednášejícího "ztrácíte", použijte různé metody zpětného získání pozornosti - soustřeďte se třeba pozorně na okolí, dokud se vám pozornost nevrátí. Spát na přednášce je nejen neslušné, ale i nebezpečné: získáte tím pozornost přednášejícího, ale ne zrovna tu, o kterou byste stáli :-).
- Něco, co se zapomíná: přednášející často vynechává věci či důkazy, které jsou pro něj triviální, ale nepozornému posluchači může uniknout odkaz na literaturu či dřívější přednášku, který přitom udělal. Aby se to nestalo, je třeba poslouchat agresivně. Ne, nemyslím napadat přednášejícího otázkami či dokonce pěstmi, ale zkoumat jeho prohlášení v celém kontextu, tedy proč to vlastně udělal. Z toho pak usoudíme, jak dalece důležitý ten odkaz je: zda jen konstatuje fakta nebo vysvětluje, ilustruje, tvrdí či popírá, dedukuje či odvozuje anebo dělá logický závěr z něčeho, co je v odkazu.
- Pokud možno vědět předem (zase ta příprava!) nebo alespoň odhadnout, co bude následovat. To už jsme zde sice říkali víckrát, zde to jen zdůrazňujem, protože to podporuje i pozornost.
- Pozornost podporuje i "poslouchání mezi řádky", ale o tom ještě více později.
Naslouchání druhé straně při rozhovoru.
Rozhovor je vlastně přenos "duplexem", tj. obě strany naslouchají i mluví, ne však zároveň - to by se dobře neslyšeli :-). Bohužel je to častý nešvar rozhovorů a je třeba tam zavést kázeň. Naslochání při telefonním rozhovoru je kapitola sama pro sebe - než neposlouchat, to už je lepší zavěsit, ušetříte si čas. Často stačí jen dobře naslouchat a dovíte se víc, než byste čekali ( lidé jsou do telefonu hovornější a víc se svěřují se svými problémy či s problémy firmy, u které pracují. A ještě něco: jsou lidé, kteří vás nepustí ke slovu - ti rádi poslouchají jen sebe sama. A opět ještě několik postřehů, ale jen zkráceně - patří spíše do oblasti vyjednávání (tav. negotiating), ale to by chtělo napsat celou knihu :-).
- Nechte druhého domluvit, neskákejte mu do řeči. Důvodem není jen slušnost, ale také to, aby vám neunikla pointa toho, co právě chtěl dotyčný říci.
- Pokud si můžete vybrat prostředí rozhovoru,, pak volte takové, které by vám i druhé straně dobře vyhovovalo. A pochopitelně i den a hodina.
- Všimněte si, co používá ve svých tvrzeních váš protivník nejčastěji:
- fakta, nebo
- názory (cizí či vlastní)
- pocity
- potřeby
- naděje
a podle toho pak uzpůsobte své odpovědi nebo otázky.
- Taktika je často důležitá víc než detail, odpověď víc než otázka. Už proto, že nejsou žádné hloupé otázky - jen hloupé odpovědi.
- Používej přitakání či krátké povzbuzovací otázky ( např. "Ano?"), aby se druhá strana plně vyjádřila. Podle toho pak lépe usoudíme, jak reagovat.
- Různá tvrzení soupeře pak zopakuj nahlas svými slovy; často může totiž jít z naší strany o pouhé nepochopení.
- Vysvětluj a nech si vysvětlit.
- V rozhovoru je pro nás závažnější častěji to, co řekneme my, než co řekne ten druhý ( hlavně tedy naše odpovědi na jeho otázky, ale i ptát se musíme umět!) A je také nutné, aby to, cop říkáme, také druhá strana správně pochopila. Dobře naslouchat je ovšem u rozhovoru opravdové umění a málokdo to umí perfektně.
- Náš poslech musí být absolutní (vše slyšet a rozumět všemu), reflexní (vědět, co to vlastně znamená a zareagovat), a náš přednes bojovný (zastávat se vlastních názorů, rozhovor je de facto druh souboje) ale i strategický (zaměřený na výhru) a taktický (využívající situace a chyb soupeře).
- "Slyšet mezi řádky" je u rozhovoru často důležitější než samotný poslech :-).
A to nám zatím pro začátek stačí, ne?