next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?
Článek: Přehled




PŘEHLED.

A přejdeme přímo k věci: v této kapitole si řekneme, co se v seriálu dovíte, případě uvedeme reference k našim ostatním knihám, kde můžete najít přidruženou informaci. Jako obvykle, i v této knize najdete občas odkazy jinam, ale nenajdete jich tu mnoho. Nejde nám totiž o prestiž, ale o jen o to, co se dá použít. Navíc se některé věci v literatuře opakují až k zbl-, pardon, k zbláznění (viz kapitola "Co nečíst?" z naší knihy "UMÍME DOBŘE ČÍST?"). Místo toho je zde plno věcí, které jinde nenajdete: většinou z autorovy vlastní zkušenosti. Navíc předpokládáme, že čtenáři jsou natolik inteligentní, že využijí zase svých zkušeností a budou je aplikovat samostatně. Jinak řečeno, že začnou opravdu dobře naslouchat a navíc si to ještě pro sebe hned vyhodnocovat.

Nejprve se zmíníme (viz obrázek) o akustice a o lidském sluchu. Proč? Dobrý sluch je totiž podmínka nutná - bez něj leccos přeslechneme anebo uslyšíme jen "nečitelně". Pochopitelně musíme být i ve správné vzdálenosti od zdroje: ne příliš daleko ani ne zase moc blízko. A také si "odladit" tzv. background noise čili hluk v pozadí.

Pak se soustředíme (na obrázku proti směru hodinových ručiček) na to, co neposlouchat - a pochopitelně i na to, co poslouchat (a kdy). Jako u čtení či psaní, jedná se zde o aktivitu, která si vyžaduje nejen naši pozornost, ale i náš čas. Jde tedy o jakousi předvolbu, co poslouchat a co ne. Špatné rozhodnutí nás totiž může připravit o drahocenný čas. Stejně špatné je neposlouchat to, co bychom poslouchat měli anebo to neposlouchat atentativně, tj. pozorně. Zvláště je to důležité při příležitostech, která se už nikdy nebudou opakovat. Nezapomínejme totiž, že slovní projev má svou bezprostředností na nás daleko větší vliv než psané slovo a co víc, můžeme se také - většinou - řečníka či přednášejícího na ledacos zeptat. A pochopitelně si už při poslechu z přednášky či projevu zároveň leccos zapamatujeme, rozhodně víc, než kdybychom to jen četli.

Tak se dostáváme k návodu, jak poslouchat. Vyjmenujeme si různé techniky a ukážeme i cestu, jak si naše poslouchání vylepšit, zpětně přezkoušet a zároveň si i zlepšovat paměť. Jako i v druhých našich knihách, podporujeme zde hlavně osobní přístup posluchače a jeho nápaditost. A u naslouchání je to ještě víc důležité než u jiných aktivit. I tam je to ale neukončený proces - stále se totiž máme čemu učit a co vylepšovat. A hlavní motivací je ovšem náš zájem o to, čemu nasloucháme.

Pochopitelně pro studenta je nejdůležitější poslech přednášek, ale daná pravidla se dají uplatnit i pro ostatní slovní projevy. Tak například poučné filmy v televizi - někdy nás obraz svede natolik, že příliš nenasloucháme komentář, zatímco jindy zase jen posloucháme a téměř nevnímáme obraz. Jinak řečeno: při naslouchání musíme i pozorně pozorovat :-), tj. využívat i jiné smysly než jen sluch a věci si navzájem spojovat.

Jednou z přidružených aktivit naslouchání je psaní poznámek. Nejde jen o pomůcku pro naši paměť: podle toho, co si zapisujeme a jak to zapisujeme, se pak také dobře nebo naopak obtížně učíme. Špatné, tj. nesrovnané nebo úryvkovité poznámky jsou často horší, než žádné poznámky - zvláště, pokud si z přenášky navíc moc nepamatujeme. Kvalita zde totiž poráží na lopatky kvantitu. Pokud totiž máme předem připraven určitý plán zápisu a zároveň víme, jak poznat a seřadit to podstatné, ulehčíme si studium a zlepšíme si i učební výsledky.

Kapitola "3A - Aktivní, absorpční a atentativní naslouchání", hlavně tedy přednášek, nám vyzdvihne různé faktory efektivního naslouchání. Sem pochopitelně patří i naslouchání při diskuzi (viz naše kniha "UMÍME DISKUTOVAT?").

Mentální mapy® jsou výbornou pomůckou nejen pro zapamatování vyslechnutého, ale i pro prostudování látky, výtahů, review a podobně. Obzvláště se hodí pro přípravu na zkoušky. Je to prostě jakýsi pohled z nadhledu a k tomu je třeba mít přehled. Představte si, že byste na daný námět měli napsat skripta nebo i jen nečistopis pro pozdější ústní projev. Jinak řečeno, chce to aktivní přístup k věci, nějakou další činnost - ne jen atentativní naslouchání.

Umíme číst mezi řádky - pardon, naslouchat mezi řádky? Nu nemyslím hned to, co mluvčí úmyslně zatajil, ale to, co tam není z jiného důvodu : buď proto, že přednášející předpokládá, že je to samozřejmé anebo použije analogii, příměr, podobenství (bible je jich plná) a podobně. Často je právě toto velmi důležité. V případě politických projevů ovšem jde zase spíše o špatnou logiku, v ědomé zatajování nebo i zúmyslné překrucování fakt.

Akustický záznam vlastně jen kopíruje zvuk, zatímco záznam písemný je ještě navíc zakódovaný skrze abecedu, jazyk a určité formule, například matematické. Zmíníme se navíc o magnetickém či optickém záznamu, o formátech záznamu, hlavně MP3 a editaci.

Poslech v cizí řeči je vždy značně komplikovaný, zvláště co se týká chápání, ale pro mnoho profesí je to prostě podmínka nutná. Některé univerzitní obory pamatují i na kvalitní trénink v jednom, většinou výběrovém, cizím jazyku, jinde se to zase nechá na studentech nebo dostanou jen nekvalitní jazykové kurzy - asi z naivní víry, že technické názvy jsou mezinárodní, tudíž lehce srozumitelné. Že to zdaleka nestačí, pozná posluchač až když sám musí v cizí řeči také promluvit nebo dokonce přednášet. Překladatelé to ovšem mají ještě horší: oni musí znát perfektně dva jazyky a k tomu ještě leccos ze všech oborů, které se v překladu vyskytnou.

Nakonec ještě přidáváme přílohu: lip-reading neboli "čtení ze rtů". To se může hodit, zvláště když dobře neslyšíme nebo když pozorujeme projev v cizí řeči.