next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME DOBŘE NASLOUCHAT?
Článek: 3A - Aktivní, absorpční a atentativní poslech




3A - AKTIVNÍ, ABSORPČNÍ A ATENTATIVNÍ POSLECH.

Dobrý poslech - už jsem to tu někde nazval "kompletním nasloucháním" - má být aktivní (podložený činností), absorpční (přijímající) a atentivní (pozorný). Našlo by se ještě mnoho jiných přívlastků, ale tyto tři - které nazvu "3A" - prakticky obsahují i všechny ostatní.

Říká se, že mozek pracuje až čtyřikrát rychleji než ústa, ovšem jak u koho, že ano :-). To také vysvětluje naše časté myšlenkové "odbíhání" od poslouchané přednášky a k čemu to pak vede, to je celkem evidentní. Toto "odbíhání" pozornosti je vlastně náš nepřítel číslo jedna. Představte si, že by vaše pozornost takto odbíhala při řízení automobilu! Teď mi napadá, že to s tím automobilem je docela dobré přirovnání a nenechte se splést jeho zdánlivou odlišností (auto přece řídíme my, přednášku zase řečník, ne?). Jenže zde nemluvíme o řízení přednášky, ale o řízení našeho procesu naslouchání, což má se samotnou přednáškou a jejím řízením velmi málo společného. Ano, přednášku sice nemůžeme řídit, ale náš poslech definitivně ano.

Aktivní poslech.

Naslouchání prý je komunikační činnost, kterou děláme často, ale učíme se o ní nejméně, zatímco psaní děláme nejméně často, ale knih o tom už bylo napsáno nespočetně. Řeč a čtení leží v naší statistice někdy mezi a už jsme jim také oběma věnovali knihy v naší sérii "UMÍME . . .?" Ovšem i tato kniha o naslouchání by nám málo pomohla, kdybychom aktivně nezvládli to základní: techniku (někdo dokonce říká umění :-) naslouchat.

Aktivity jsou tedy ony činnosti, spojené s nasloucháním a není jich málo. Aktivní, činný poslech může být námi plně řízen a to nejen pozitivně, ale i negativně, například když necháme naši pozornost "vandrovat". Pravda, není lehké řídit přijímání informace ve složitých zákrutech silnic našeho mozku, ale dobrý řidič to zvládne. Zpomalí tam, kde je stoupání (chápání) obtížné a na rovině opět zrychlí. Nebezpečné zatáčky bere opatrně a když ho poloprázdná levá pneumatika táhne na stranu, musí volantem odchylku pořád napravovat a při nejbližší příležitosti si tu pneumatiku hned přifoukne.

Aktivita začíná už správnou přípravou: řidič si před cestou pořídí mapu, doplní olej a zkontroluje brzdy. Ano, někdy je potřeba zpomalit, abychom nepředbíhali trafik, jindy dokonce i zastavit a trochu se vrátit. Proč to nedělá sám přednášející? Nu měl by dělat, ale on spíše přednáší pro průměr, ne pro ty extra rychlé či enormně pomalé. Ale opusťme analogie a raději si tu zopakujme pár postulátů:
Absorpční poslech.

Absorpce, nepřesně "pohlcení" (= příjem a zažívání) látky je nedílnou součástí správného poslechu. Správně absorbovaná přednáška začíná vždy samotným zájmem o věc. Ten se docílí motivací, ale o té jsme už mluvili v jiných knize "UMÍME SE UČIT?".
Atentativní (pozorný) poslech.

Hodně se poslední dobou mluví o "atentativním" poslechu, dokonce i o "alertním" poslechu (alert je vlastně alarm, ovšem co ten "alarmový poslech" přesně je, to už se nedozvíte). U někoho atentativnost znamená, že se poslouchá vše se stejnou pozorností, ale osobně si myslím, že to nejde u všeho a ani to není nutné. Co je ale důležité, je zvýšit pozornost ( "našpicovat uši"?) při důležitých a hlavně při obtížných pasážích. Posuďte sami, kterým pasážím byste věnovali víc pozornosti
- postup výpočtu nosníku motu
- odvození vzorce pro zatížení mostu
- detailní výpočet konstrukce mostu
- hledání chyb při konstrukci, lépe řečeno jejich příčin
- graf zátěže mostu během denního trafiku
- graf povolené zátěže mostu podle vzdálenosti od pilířů
- fotografie ze stavby mostu
- historie stavby mostu
- demontování původního mostu, na jehož místě teď stavíme nový
- fotografie podobných mostů, které spadly
Jak vidíte, některé rozhodování je lehké, jiné těžší, zvláště když ani nevíme přesně, o co jde, dokud to nevyslechneme či neuvidíme :-). Nicméně o to právě jde - nemůžeme sledovat vše se stejnou pozorností, to unaví a způsobí ztrátu pozornosti :-). Je to i neekonomické - i u knihy to přece děláme tak, že některé pasáže přeskočíme, jiné "čteme jen tak" , některé probíráme detailně a k ještě jiným se často vracíme. Trik je v tom, vědět, co bude právě pro nás to nejdůležitější. Raději si opět dáme pár postulátů:
Naslouchání druhé straně při rozhovoru.

Rozhovor je vlastně přenos "duplexem", tj. obě strany naslouchají i mluví, ne však zároveň - to by se dobře neslyšeli :-). Bohužel je to častý nešvar rozhovorů a je třeba tam zavést kázeň. Naslochání při telefonním rozhovoru je kapitola sama pro sebe - než neposlouchat, to už je lepší zavěsit, ušetříte si čas. Často stačí jen dobře naslouchat a dovíte se víc, než byste čekali ( lidé jsou do telefonu hovornější a víc se svěřují se svými problémy či s problémy firmy, u které pracují. A ještě něco: jsou lidé, kteří vás nepustí ke slovu - ti rádi poslouchají jen sebe sama. A opět ještě několik postřehů, ale jen zkráceně - patří spíše do oblasti vyjednávání (tav. negotiating), ale to by chtělo napsat celou knihu :-).

A to nám zatím pro začátek stačí, ne?