Autor :
Jan B. Hurych
Název :
UMÍME SAMOSTATNĚ MYSLET?
Kapitola:
JEŠTĚ O DEZINFORMACI
Pokud se chcete víc dovědět o metodách dezinformace
při diskuzi , přečtěte si naši knihu UMÍME DISKUTOVAT? (nebo i jiné, například TECHNIK ZA OCEÁNEM) která vyšla v Klubu
KČK. Zde tedy jen podrobněji o tom, jak dezinformace pracuje - to abychom ji mohli snadněji rozpoznat.
Jak to pracuje:
- utajení informace
Zde nejde jen o pouhé opominutí, ale např. přenos informace jen soukromým sdělením či kódem. Výsledek je stejný,
ale často to může poškodit i ty, kteří jsou na autorově straně a měli by tato fakta mít, ale jsou utajena i před nimi :-). Je to také zdánlivě nejjednodušší cesta,
jak se vyhnout potížím. Říkám zdánlivě, protože většina věcí se stejně časem objeví a pak je pozdě napravit škodu, ať už materiální nebo jen ve formě ztráty důvěry. Zavázat někoho k mlčení o informaci
(takto mu poskytnuté) je celkem zbytečné - kde je vlastně jaká záruka? A co když už je to stejně někde vyzrazeno?
- zkreslení informace
Může být neúmyslné či úmyslné (to většinou :-) a často je i na pokraji obyčejné lži. V případě odpovědi na dotaz je lepší se tématu vyhnout, pokud to jde :-).
Jinak se vyplatí být na takové případy připraven předem a pokud možno, říci pravdu - pokud jste třeba udělali v prohlášení chybu, ale už jste nápravu učinili. To by ostatně mělo být to první, co uděláte, pokud jste zjistili, že jste to udělali neúmyslně - i prostá omluva "jde někdy dost daleko", jak se říká na západě. A kdo to udělal
úmylsně, ten si už jistě výmluvu našel předem, pokud byl dostatečně předvídavý :-).
- opominutí informace
Jde o to, že ve své zprávě autor "zapomene" dodat patřičnou informaci, opět ať už úmyslně nebo ne. Utajení je pochopitelně většinou úmyslné, ale jelikož se špatný úmysl nedá dokázat, autoři vám budou tvrdit, že šlo o opominutí.
Je to menší hřích, ale přesto hřích.
Tak či tak musí autor zjistit už před diskuzí, co opominul a hned si připravit obranu.
Pro odpůrce se totiž vyplatí předem hledat ve zprávě to, co je opominuto - je to většinou ten nejslabší bod zprávy a dobře se napadá.
- negování správné informace
Je vlastně jen rafinovanější popření - protože se autor nechce dostat do situace, že by byl
usvědčen, že lhal. Provede to tedy tak, že "cituje" někoho, kdo prohlašuje pravý či částečný opak nebo prostě nějaké jiné prohlášení, které je vytržené ze souvislosti, případně mluví o něčem
zcela jiném. Obě tyto taktiky jsou opět jen dočasné a nefér, ale někdy stačí odrazit první nápor.
- popření informace či její pravdivosti
Přímé popření je vždy těžší, vyžaduje opravdový důkaz. Je daleko lepší vzít informaci v potaz a zpochybnit - nebo i zesměšnit -jen některé její body. Je to jen taková dvouhodnotová logika: pravda-lež-pravda, atd., tj. více méně "ode zdi ke zdi". Nic totiž není stoprocentně pravdivé nebo lživé, závisí to na okolnostech. Také zde je třeba nepodceňovat inteligenci posluchačů - může se stát, že pak nebudou věřit žádné straně
(nemyslím politické straně, tam je to běžné :-).
- vymyšlená informace (která ani nemusí být celá nepravdivá)
Opět,
lze zkonstruovat informaci, zaleženou na faktech, která se týkají něčeho jiného, případně jsou neúplná či zastaralá. Jak daleko to zakryje pravdu? To už záleží na zručnosti oponenta či posluchačů - podle toho, koho chcete oklamat.
- posun významu informace či zamaskování její důležitosti
Zde by pomohl příklad: přirozená hnojiva jsou škodlivá lidem svými bakteriemi, umělá zase chemickými jedy či následky
rozpadu. Řekneme-li jen "hnojiva", můžeme vzbudit dojem, že mluvíme právě jen o jedněch z nich a
zaměnit význam ve váš prospěch.
- prohlášení nejasná, vícevýznamová, neúplná, neutrální či pletoucí
podobně jako
předešlé, jen poněkud rafinovanější. Ale
pozor, někdy je ta vychytralost příliš průhledná!
- prohlášení pravdivých fakt takovým způsobem, aby jim nikdo nevěřil
Běžné u politiků, obzvláště při použití ironie. Má to určité riziko - vyžaduje to určitou
myšlenkovou úroveň posluchačů, jinak ironii nepochopí a pak se to obrátí proti řečníkovi.
- zesměšnění dané informace
Běžné a velmi účinné. Autor nemusí být ani školený v daném oboru: prostě si některá tvrzení oponenta
zjednoduší - většinou nesprávně - a pak je napadne. Vyžaduje to ale poměrně neinformované posluchače.
- falešné citáty, reference či odkazy
Opět běžné u politiků - ale lehce zranitelné, pokud lidé ví, že jde o lež.
- podvrhy a jiné podvody
Běžné všude, chytré ale nikde :-). Pokud někdo chce udělat dezinformaci, musí si
prostudovat předem její účinnost a možné následky. Některá dezinformace je dokonce trestná :-).
- reference na osobu, které nikdo nevěří.
Typický příklad: "Nixon řekl", "Clinton řekl" :-).
- falešné přísahy či sliby
To už patří spíše do rétoriky či politiky vůbec
- zatajení jen některé části informace
Není to totéž jako opominutí - zde se přímo zatajuje to, co je pro autora nebezpečné.
Také zde se odpůrci vyplatí hned předem hledat právě to, co řečník
zatajil a napadnout to.
- a ještě jiné,
na které jistě přijdete sami
JAK SE DEZINFORMACI BRÁNÍME? Především nesmíme ničemu věřit :-). Vše, ale opravdu vše -
hlavně to, co vypadá jako tutově jisté - si musíme ověřovat pomocí dvou, nejlépe více zdrojů. Pokud ty nesouhlasí, nebereme situaci ani tak ani onak, ale zjistíme si pravdu sami. Anebo se rozhodneme, zda je ta informace
opravdu tak důležitá a není-li, tak ji raději to ignorujme, případně na ni
nereagujeme.
Pokud musíme opravdu na danou informaci reagovat, ale nemůžeme sehnat jiné zdroje, snažíme se použít toho, co každý máme: vlastní logiku - tedy vlastní myšlení. Jedná-li se o obecné tvrzení, vyvodíme logické důsledky a porovnáme jejich aplikace. Příklad: někdo tvrdí, že se rybí kosti zasekávají psům do krku. Následek: na dalekém severu by musely být v době zlaté horečky hromadné psí hroby, protože tam psi nejedí skoro nic jiného, než ryby. Výsledek: tvrzení tedy platí jen v ne zrovna častých případech, neplatí tedy "ve velkém". A "v malém"? Rybí kosti jsou možná dost ohebné nebo je asi psi dobře rozkoušou. Uvedené tvrzení zřejmě vzešlo z nesprávně aplikovaného tvrzení, že "psům se zasekávají kuřecí kosti do krku". Jenže lišky se živí kuřaty a tento problém nemají - proč asi? Oni ani ti psi nejsou tak pitomí a ví, jak správně ty ryby jíst :-).
Metod, jak rozebírat určitá tvrzení je mnoho a
pochybovat se dá o všem. Ovšem právě ta "nepochybná" nás zavedou do velkých omylů - už jsem se minule zmínil o někom, kdo byl zmáčen kropicím vozem a všichni mysleli, že je to déšť. Tam ovšem by bylo bývalo jednodušší se zeptat, ale nikdo
prostě nepodezíral kropící vůz. Horší je to v technických případech, kdy nemůžete zkontrolovat čísla, protože je třeba už nelze vypočítat (situace,
které se přesně nedají opakovat). Někdy stačí použít použít zdravý selský rozum.
Znám případ, kdy jeden inženýr navrhl pro opravu kotle jakési kladivo s rukojetí dlouhou dva metry. Uhodili s ním jednou a už ho nezastavili, teda to kladivo :-). A přitom stačilo udělat si napřed jednoduchý model.