Ještě jste se mě asi zeptáte, proč tady více nepíši o mých chybách, které se mi staly.
Ale ano, my přece sami nechybujeme, chyby se nám prostě jen stávají, ne? Nuže odpovím
hned zde: každá kniha má jen omezený počet stránek, tak na mě prosím nechtějte, aby napsal ještě další
tři kapitoly - na tolik by totiž mé chyby vydaly :-). Ne jako u mého známého:
ten se zmýli v životě jen jednou : to když si myslel, že se zmýlil a zatím se nezmýlil,
takže se vlastně zmýlil v tom . . .
Jak je to vlastně s tím příslovím "Chybami se učíme"? Nuže, jeden anglický vtip říká, že
někdo udělá sto chyb, zatím co jiný udělá jednu chybu, ale zato stokrát. Jinak řečeno,
i když děláme hodně chyb, neznamená to ještě, že jsme také o to víc chytřejší.
Vcelku je lepší je udělat daleko méně chyb - to ale vyžaduje hlavně myslet předem a to přímo tam nahoře, mozkem. Poučit se totiž můžeme i jinak než jen našimi chybami -
třeba i chybami těch druhých :-).
Ano, chybám se můžeme vyvarovat, ale ne ve všem a ne všude. Tam jde jen o dvě možnosti,
jak chyby vznikají - buď je to náhoda nebo naše neschopnost umět
je předvídat. V obou případech se sice nedá moc dělat, ale tam, kde s
e chybám můžeme vyvarovat - řekněme asi v 95 procentech případů
- se předvídat či dokonce eliminovat dají. Nebo se jimi naopak živit, jako to dělají klauni v cirkuse nebo politici v parlamentu.
Ovšem ti klauni to dělají schválně, tedy vědomě, ne jen z
ignorance :-). Vždycky mě fascinovala úvaha, co by se stalo, kdyby si ty dvě skupiny vyměnily místo. To, že by se cirkus stal velice nudným, je mi zcela jasné, ale
nejsem si jist, zda by ti šašci nadělali tolik chyb jako ti před nimi.
Chybu vlastně můžeme správně definovat jen tak, že je to něco, co se stane jinak, než to očekáváme
anebo tak, že se nám to prostě nehodí.. Není to sice příliš vědecké, ale o to přesnější: co je pro někoho chyba, může být pro druhého třeba i štěstí - například ztracená
peněženka pro nepoctivého nálezce :-). Je také pravda, že se bez chyb neobejdeme, ale vtip je v tom, udělat jich co
nejmíň a to už hned napoprvé. Chyby jsou totiž drahý luxus a co horšího: jedna chyba může rodit i další.
Podle toho můžeme dělit chyby na tři kategorie:
- náhodné
- plánované
Ne, četli jste dobře, tu třetí chybu jsem tu právě udělal, totiž chybu z
nepozornosti (zapomněl jsem, co jsem řekl předtím :-). Co jsem tím chtěl vlastně říci? Že
chyby z nepozornosti nebo dokonce z hlouposti by neměly existovat - chyba se totiž dá omluvit, ale hloupost nikdy. A příště, když někdo udělá chybu, raději se hned zeptejme, zda to byla hloupost, náhoda, nebo jestli
to, co považujeme za chybu, vlastně ani chyba není :-). Nepodceňujme
inteligenci druhých: nemusíme se totiž učit jen z jejich chyb, ale i z jejich chytrosti.