Kdysi se říkávalo o někom, kdo byl "moc chytrý", že má patent na rozum. Bohužel takový patent není a nikdy nebude. Snad nejblíže k němu má univerzitní diplom, ale i tam bychom se asi mýlili, kdybychom automaticky předpokládali, že znamená o
něco víc, než jen potvrzení, že nositel(ka) diplomu dřel(a) několik let na studiích a udělal(a) patřičné zkoušky. Vzdělání je totiž pro člověka něco jako je pro květinu voda: umožňuje jí sice růst, ale to
snaha růst, ta musí být v ní samotné. A když přestane růst, zakrní
či zvadne - květinu, která už nežije, můžete zalévat jak chcete, ona vám
neporoste a neporoste. To proto, že k samotnému růstu jen ta voda pochopitelně nestačí . . .
Kdysi jsem v televizi viděl detektivku s inspektorem Morsem, natočenou podle románu
Colina Dextera, už si zrovna nepamatuji, jak se jmenovala. Morse tam zrovna zpovídá děkana oxfordské university, který mu v jedné chvíli namítne: "Nemyslíte, že - "
"Nemyslím," přeruší ho Morse, "nemám na to diplom".
No prosím, můžete to brát jako ironii, možná i jako závist, ale podobný humor najdeme i u spisovatele Terryho Pratchetta. Jeho Unseen University je parodie na
Neviditelnou universitu Rosikruciánů, ze které vyrostla později Anglická Královská Společnost Nauk a ta je pak vlastně jeho terčem. Jinde zase tvrdí, že sice neabsolvoval univerzitu, ale že má soucit s těmi, kteří tomu neunikli. Také jsem s ním jednou dělal interview pro
Amberzine a věřte mi, jeho cibulka kvete všemi barvami přirozené inteligence.
Jako jeden z těch, "kteří tomu neunikli", si často musím přiznat, že jistá ironie je zde na místě - na kolika univerzitách se ještě dnes přednáší a zkouší v duchu středověké školastiky a
nedej Bůh, aby se student odchýlil od názoru pana profesora!
Místo, aby se u zkoušky poznalo, jak dalece umí student samostatně myslet - na rozdíl třeba od šimpanzů - nechává se na studentovi,
aby se naučil danou látku a myslet se naučil až později, ve škole života. Z toho pak vyplývají různé omyly, nelogická prohlášení a často i opravdové nesmysly a to od osob, u kterých bychom to nikdy nečekali. Odtud pak také plyne tendence naučit se i správně debatovat, jak o tom svědčí zájem o naši elektronickou knihu "UMÍME DISKUTOVAT?". Tam najdete dokonce nejen základy správného usuzování, ale i různé triky, které diskutéři používají, když doufají, že jim to
zbaštíte. Co jsem v knize ovšem neuvedl bylo to, že diskutér musí opravdu mít dobré znalosti z daného
předmětu - považoval jsem to za samozřejmé. Matematicky řečeno: nutné, ale nikoliv postačující.
Uvedu několik případů, kdy byla úsudková logika znásilněna právě proto, že si dotyčný
myslel, že má "patent na rozum".
Vzpomínám, jak před patnácti lety byla dopravní situace u torontského letiště tak kritická, že musel zasáhnout sám ministr dopravy. Vyřešil to po svém: "Povolíme letišti víc taxíků!"
Zapochyboval jsem tehdy o moudrosti onoho řešení: vždyť tam už předtím byla taková zácpa, že
auta většinou jen stála a víc taxíků se tam stejně ani nevejde! Nu brzo mě to přestalo vadit, odešel jsem totiž na čas na západ Kanady, ale pak jsem na to zapomněl, tuším asi za dva roky na to. To už jsem žil v
Saskatoonu - to je mimochodem velmi krásné město, něco jako Ottawa, ale na prérii, a tak dostat se tam na letiště je prostě velmi snadné. A slyšel jsem tam v rádiu o prohlášení - ano, od téhož ministra
z Ontaria - a sice: "jak jsme předpokládali, zvýšení počtu taxíků na torontském letišti
nám jaksi nepracovalo, atd., atd."
No prosím, to, že to tehdy zpackali, to bychom jim mohli možná i odpustit, zřejmě tam na ministerstvu dopravy nemají žádné odborníky na dopravu :-). Ale nelze přece tvrdit, že "předpokládali, že to nebude pracovat" - protože kdyby ano, tak to by museli být padlí na hlavu, aby se rozhodli tak,
jak to udělali. Celé prohlášení je ovšem navíc urážkou inteligence posluchačů: je to prostě jen alibi, založené na tom, že
si lidé nepamatují, co tehdy dotyčný řekl :-).
Takových prohlášení najdeme každodenně hodně: vezměme třeba ten případ sociálních dávek,
o kterém jsem mluvil v úvodu. Často slyšíme tvrzení, že
"když se zvýší sociální dávky, vytvoří se také nové pracovní příležitosti",
ano, protože lidé budou víc nakupovat a bude tedy potřeba víc vyrábět. Jenže i opačný názor je správný: peníze, které na dávky vydáme, nejsou podložené prací - a proto tím
"jen zvyšujeme inflaci a zvyšujeme počet nezaměstnaných". Jak to tedy vlastně je? Když si odmyslíme humánní stránku věci, vidíme, že do určité výše (a počtu) dávek převládá první hypotéza, pak se dosáhne optima a
výše pak převládá zase víc ta druhá. Chytrost - kterou bych právě od promovaných ekonomů očekával - je najít tu kritickou hodnotu, která je nejvíc prospěšná všem. Opravdové řešení
je ovšem stejně jinde: vytvářet nové, pravé pracovní příležitosti
- a to to v každém případě - protože pak nebude potřeba vydávat tolik peněz na sociální dávky, atd. Vlády ale neumí vytvářet pracovní příležitosti, myslím
t produktivní zaměstnání, která vytvářejí nové hodnoty a tím obohacují národ - zvýšení počtu úředníků maximálně
zvýší výrobu papíru.
Nu a ještě snad jedno prohlášení, které si klade patent na rozum: "My jsme to nikdy předtím nedělali". Ano, to mi prosím řekl jeden z manažerů u jedné firmy, kde jsem pracoval. Měli jsme mítink, kde jsem přenesl můj návrh, jak - celkem levně - zlepšit výrobu
a snížit odpad - a to byla jeho celkem ubohá reakce. Pochopitelně, že jsem to bral osobně a uchýlil jsem se k ironii: "My se tu nebavíme o tom, jak kdo strávil svatební noc, ale jenom o zlepšení produktivity," řekl jsem mu tehdy. Naštěstí se všichni smáli a tak mi to prošlo. Sám návrh ovšem neprošel a ona firma teď zápasí o život. Jistě ne kvůli tomu, že odmítli
ten můj návrh, ale protože oni odmítli desítky takových dobrých návrhů. Jen proto, že management
si myslel, že má "patent na rozum ". Jak na to přišli, když to "předtím
nikdy nedělali"? :-)Ono je to asi takhle: patent na rozum sice neexistuje, ale
na druhé straně platí, že "chytrost nejsou žádné čáry" . . .