Anglické slovo "wit" se překládá jakožto "vtip" (ve významu "důvtip") a "witty" je pak "člověk vtipný"; ne teda ten, co pořád říká anekdoty, ale ten, kdo umí říci "něco důvtipného", třeba i s významem, který není na první pohled vidět.
Lidově řečeno ten, kdo "jídal vtipnou kaši". Někdy se tím přímo myslí určitá chytrost, intelekt. A vidíte,
vlastně to má i něco společného s vtipem - i ten se nejprve musí umět
pochopit :-). Češi ovšem mají svoje vlastní přísloví či rčení , která se týkají důvtipu, např. "Chytrému napověz,
hloupého trkni" nebo "ten nejedl vtipnou kaši" - a ta už jsou sama o sobě často nejen důvtipná, ale i vtipná.
Myslím, že to bylo v Alabamě, kde jsem nad stolem jednoho odborníka uviděl plakát s heslem, které asi sám nevymyslel, ale
asi o to víc obdivoval. Stálo tam (volně přeloženo): "Nikdy se nebiji v
souboji mozků s osobou, která není ozbrojena!" Jak vidíte, je tam nakonec i ten vtip. Často
nás opravdu překvapí citát nějaké známé osoby svou hloubkou a moudrostí, bohužel méně často, než bychom to - podle té jejich slávy - očekávali.
Naopak vídávám v televizi skvělé herce, jak najednou sami nedovedou říci nic zajímavého, nic důvtipného,
dokonce ani ne inteligentního. Ne každému je to totiž dáno a "v
apatyce nekoupíš".
Takové důvtipné "hlášky" jsou často založeny na reverzaci významu,
generalizaci či naopak zúžení pojmu, užití vícevýznamových slov nebo zase naopak použitím daného termínu
jen v jiné souvislosti. Někdy jde třeba jen o nelogickou hříčku, např. známé
"o peníze jde až v první řadě" nebo "lidský život je tak složitý, že proti tomu není život člověka vůbec nic", jak prohlásil Švejk. Jindy jde vyloženě o paradox, např. švejkovina "Nestřílejte, jsou tady lidi!" Paradoxy jsou často i logicky nesprávně postavená tvrzení, ale většinou jde o víc,
o jakýsi nový pohled na věc, skrytý právě za tím paradoxem.
Měl jsem šéfa, který si potrpěl na paradoxy. Znal jich desítky a myslel si, že
je teda "witty", vtipný. Bohužel nebyl: ty, které sám sestavil, byly víceméně pitomé, neměly
prostě tu potřebnou hloubku a eleganci. Nic srovnatelného s takovým Twainovým: "Existuje jen jedno nejinteligentnější dítě na světě a každá matka ho má", ale to už jsem tu
asi jednou napsal. Nejlepší paradox, který vymyslel tento boss, byl tento paradox:: "Neříkejte mi, že to nejde! A i kdyby to nešlo, máte pořád dvě možnosti: a tak se snažte udělat to nejlepší, co můžete."
To asi neměl ze sebe - nebo skutečně věděl, že to často bývá jen výmluva?
To byl ten, co chtěl, abych mé elektronické návrhy pořád víc a víc miniaturizoval.
To byl vlastně také jakýsi paradox: miniaturizace tma nebyl potřeba -
kabinety pak byly napůl prázdné a zákazníci si mysleli, že za svoje peníze
nedostávají "dost zboží".
U jiné firmy, kde jsem dělal, hlásal náš viceprezident heslo: "Nechci, abyste se víc dřeli, ale abyste dělali chytřeji". Pochopitelně, že nemyslel se ulévat, ale dosahovat lepších úspěchů,
ne tedy větší intenzitou práce, ale lepším využitím našich možností a schopností,
tedy větší produktivitou práce.
Pochopitelně, že to bylo daleko obtížnější - už T.G.M. kdysi říkal, že myslet
bolí - a jelikož tamten manažer lidem neřekl, jak na to, neměli jsme pak výsledky nijak
lepší. Co tomu také bránilo, byla hlavně byrokracie a odbory, tyto dvě od nátury konzervativní složky.
Důvtip je také pochopit to, co je nedořečeno nebo co se jen naznačuje. A ještě lépe:
dovtípit se, kdy je třeba něco dělat jinak, najít lepší cestu, metodu, aplikaci. To ovšem
vyžaduje především rozumět problému - někdy ani nevíme, že máme problém, a
pochopitelně n ás ani nenapadne něco měnit. Tam je to nejhorší: musí nás
něco téměř