bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME SAMOSTATNĚ MYSLET?
Kapitola: O DŮVTIPU




Anglické slovo "wit" se překládá jakožto "vtip" (ve významu "důvtip") a "witty" je pak "člověk vtipný"; ne teda ten, co pořád říká anekdoty, ale ten, kdo umí říci "něco důvtipného", třeba i s významem, který není na první pohled vidět. Lidově řečeno ten, kdo "jídal vtipnou kaši". Někdy se tím přímo myslí určitá chytrost, intelekt. A vidíte, vlastně to má i něco společného s  vtipem - i ten se nejprve musí umět pochopit :-). Češi ovšem mají svoje vlastní přísloví či rčení , která se týkají důvtipu, např. "Chytrému napověz, hloupého trkni" nebo "ten nejedl vtipnou kaši" - a ta už jsou sama o sobě často nejen důvtipná, ale i vtipná.



Myslím, že to bylo v Alabamě, kde jsem nad stolem jednoho odborníka uviděl plakát s heslem, které asi sám nevymyslel, ale asi  o to víc obdivoval. Stálo tam (volně přeloženo): "Nikdy se nebiji v souboji mozků s osobou, která není ozbrojena!" Jak vidíte, je tam nakonec i ten vtip. Často nás opravdu překvapí citát nějaké známé osoby svou hloubkou a moudrostí, bohužel méně často, než bychom to - podle té jejich slávy - očekávali. Naopak vídávám v televizi skvělé herce, jak najednou sami nedovedou  říci nic zajímavého, nic důvtipného, dokonce ani ne inteligentního. Ne každému je to totiž dáno a "v apatyce nekoupíš". 

Takové důvtipné "hlášky" jsou často založeny na reverzaci významu, generalizaci či  naopak zúžení pojmu, užití vícevýznamových slov nebo zase naopak použitím daného termínu jen v jiné souvislosti. Někdy jde třeba jen o nelogickou hříčku, např. známé "o peníze jde až v první řadě" nebo "lidský život je tak složitý, že proti tomu není život člověka vůbec nic", jak prohlásil Švejk. Jindy jde vyloženě o paradox, např. švejkovina "Nestřílejte, jsou tady lidi!" Paradoxy jsou často i logicky nesprávně postavená tvrzení, ale většinou jde o víc, o jakýsi nový pohled na věc, skrytý právě za tím paradoxem.



Měl jsem šéfa, který si potrpěl na paradoxy. Znal jich desítky a myslel si, že je teda "witty", vtipný. Bohužel nebyl: ty, které sám sestavil, byly víceméně pitomé, neměly prostě  tu potřebnou hloubku a eleganci. Nic srovnatelného s takovým Twainovým: "Existuje jen jedno nejinteligentnější dítě na světě a každá matka ho má", ale to už jsem tu asi jednou napsal. Nejlepší paradox, který vymyslel tento boss, byl tento paradox:: "Neříkejte mi, že to nejde! A i kdyby to nešlo, máte pořád dvě možnosti: a tak se snažte udělat to nejlepší, co můžete." To asi neměl ze sebe - nebo  skutečně věděl, že to často bývá jen výmluva? To byl ten, co chtěl, abych mé elektronické návrhy pořád víc a víc miniaturizoval. To byl vlastně také jakýsi paradox: miniaturizace tma nebyl potřeba -  kabinety pak byly napůl prázdné a zákazníci si mysleli, že za svoje peníze nedostávají "dost zboží". 

U jiné firmy, kde jsem dělal, hlásal náš viceprezident heslo: "Nechci, abyste se víc dřeli, ale abyste dělali chytřeji". Pochopitelně, že nemyslel se ulévat, ale dosahovat lepších úspěchů, ne tedy větší intenzitou práce, ale lepším využitím našich možností a schopností,  tedy větší produktivitou práce. Pochopitelně, že to bylo daleko obtížnější - už T.G.M. kdysi říkal, že myslet bolí - a jelikož tamten manažer lidem neřekl, jak na to, neměli jsme pak výsledky nijak lepší. Co tomu také bránilo, byla hlavně byrokracie a odbory, tyto dvě od nátury konzervativní složky.



Důvtip je také pochopit to, co je nedořečeno nebo co se jen naznačuje. A ještě lépe: dovtípit se, kdy je třeba něco dělat jinak, najít lepší cestu, metodu, aplikaci. To ovšem vyžaduje především rozumět problému - někdy ani nevíme, že máme problém, a pochopitelně n ás ani nenapadne něco měnit. Tam je to nejhorší: musí nás  něco té
měř doslova "praštit do hlavy", abychom to viděli :-). Anebo i když víme, že máme problém, nemůžeme najít, proč ho máme, případně i když víme, proč ho máme, nevíme, jak ho odstranit.  Dnešní firmy trpí na pomalou dynamiku - nic  nechtějí změnit anebo se změnou systému za nový používají pořád ještě starou metodu. Tak například počítače měly ušetřit papír, místo toho ale přinesly ještě větší spotřebu papíru. Ano, vše se zapíše na optické disky, ale ještě se udělají papírové kopie a uloží ve starodávných šuplících. E-mail, který měl zjednodušit a zrychlit komunikaci, se hlavně používá pro osobní povyražení

Ono často nejde jen o to myslet lépe a hlouběji, ale hlavně "jinak". Prostě změnit paradigmata, ty zastaralé vzorce našeho myšlení, které časem zrezavěly natolik, že nás jen brzdí. Například  velký počet dětí nerozumí matematice a proto ji  nemá rádo! Není to naopak, jak se nám někdo snaží namlouvat, tj. že by jí nerozuměly, protože ji nemají rády :-). Pochopitelně nové nápady mají  i svou dobu a často i porodní bolesti - jak dlouho to asi trvalo, než první písař, co ryl dřívkem to hliněné tabulky, začal psát na papyrus! Pořád mu asi říkali, že ať se drží tabulek jako švec svého kopyta.

A tak vlastně končím zdánlivým paradoxem: je opravdu třeba myslet chytřeji ! Ano, myšlení je už sama o sobě chytrá činnost, ale to neznamená, že nemá svoje stupně, svoje gradace. Vždy se dá myslet ještě o trochu chytřeji. Ovšem výraz "myslí mu to blbě" je skutečný paradox: kdo myslí blbě, ten přece nemyslí, ne?