A opět na východ. Namířeno sice máme do Billingsu, ale použijeme malou odbočku na jih, abychom viděli Red Lodge. Cestou zastavíme u památníku na "Smith mine disaster", kde bylo v roce 1943 zasypáno 25 horníků. Dojemná jsou slova z dopisu jednoho z nich, kde se odevzdává do rukou božích a doufá, že budou rychle otráveni plynem a nebudou muset umírat dlouhou a krutou smrtí hladem.
Red Lodge je krásný horský resort, téměř na hranicích s Wyomingem. Nejznámější lodge (tedy něco jako sídlo, ale zde prostě ohromná horská chata) je Beartooth Lodge (podle medvědího zubu) a odtamtud uvidíte krajinu jako stvořenou pro westerny. Blízko je také hora Red Lodge (jak je vidět, místní obyvatelé si se jmény hlavu nelámali) kde je asi 40 km lyžařských sjezdovek, ale i v létě tam užijete také dost zábavy. Nejpopulárnější jsou výlety na koni (horseback riding) a tůry po horách (hiking). Na ty koně se ale raději oblečte jako kovbojové, jinak byste tam vypadali dost legračně - asi jako zase třeba zase kovboj na Václaváku. Tato oblast bývala dříve eldorádem zlatokopů, dnes je v městě zase jiná zábava: můžete se třeba nechat vyfotit v otevřené rakvi, tak jak to dělali se zastřelenými desperády.
Jedete-li ještě dál, po oné silni 212 (viz dříve), vyšplháte se s ní serpentinami až na Beartooth Pass (co jsem to říkal o těch jménech?) který je přes 3000 metrů vysoko a pak cesta klesá prudce dolů, až k severovýchodnímu vchodu do Yellowstonského parku. Je to prý nejhezčí cesta ve Státech, ale to už jsem četl i jinde a o zcela jiných místech.
Billings.Dnes ovšem dáváme přednost něčemu praktičtějšímu a proto mě zaujalo, že už na začátku onoho století byl dům plně elektrizován: nemám tím na mysli jen dráty, ale i elektrickou pračku, ledničku, domácí telefon, plně automatickou kuchyni a koupelny.
Město Billings.Billings leží ještě na rozhraní Trailu Velkého medvěda, ale už je to spíše rovina. Na mapách se ani nevede jako část West Country, která končí u Bozemanu. Patří totiž už do Custer Country, pojmenované po Georgovi Custerovi, ale o tom až v příští kapitole. Historie města začala vlastně skandálem. Čtyřista Indiánů (Blackfoots) tam přepadlo roku 1823 skupinu třiceti amerických traperů, kteří pracovali pro American Fur Company. Pobitým traperům pak sebrali nalovené kožešiny, které hned prodali kanadské Hudson Bay Co. Ta zase prodala kožešiny do Anglie, kde jeden Američan poznal, že kožešiny patřily vlastně Američanům.
Železnice přišla 1882 a díky jí vlastně město vzniklo. Původně měla jít městem Caulson, ale majitelé pozemků byli hrabiví a žádali za ně moc. Železnice se jim tedy vyhnula a postavila v místě dnešního Billingsu stanici, kolem které se rozrostlo město. Město nazvali - jak jinak? - podle presidenta železnice, Frederica Billingse. Během 5 měsíců už mělo 2000 obyvatel a dnes má asi 80 tisíc. Caulson zůstal malým městečkem, dnes známým jen tím, že tam na hřbitově leží Muggins Taylor, který první přinesl zprávu o porážce Custera u Little Bighornu.
Na východ od Billingse zase leží Black Otter Trail, pojmenovaný na paměť náčelníka kmene Crow, kterého zabili Siouxové, když vyháněli Crows z jejich území. Války mezi samotnými Indiány nebyly o nich méně kruté než ty s bělochy. Tak například v Ontariu Irokézové prakticky vyhubili Hurony - při jednom nájezdu zabili všechno obyvatelstvo vesnice a to muže, ženy i děti. Také oni se chtěli zmocnit území, které patřilo Huronům.. V Black Otteru je také hrob Yellowstone Kellyho, známého stopaře a scouta, který byl jednu dobu i guvernérem na Filipinách.
Balónky.Billings je největší město Montany, takže si mnozí lidé myslí, že je i hlavním městem Montany - teda hlavně si to myslí obyvatelé Billingsu. Je tam plno obchodů, galerií, divadel, dokonce i dvě university. Je to také známé město pro své "cattle drives", kam se naháněl dobytek z celého okolí, aby se prodal a železnicí posílal dál. Dříve se to dělalo pěšmo přes různé traily a v době občanské války to byly hlavně koně, kterých bylo nedostatek a které sem hnali až z Kanady. Město Roundup má i jméno podle toho (jenže nevím podle čeho: roundup je buď obklíčení nebo shánění stád dohromady :-).
Ještě večer jsme na cestě k motelu uviděli nad městem balón, od kterého se odpoutal muž (či žena, na dálku to nešlo rozeznat) na Rogalově křídle a vesele si v piruetách kroužil nad městem. To jsme ještě nevěděli, že se jedná o reklamu. Také i u motelu nás čekalo překvapení: létali tam odvážlivci na vozíčkách zavěšených na padácích a s vrtulemi vzadu - můžete je vidět v posledním Bondovském filmu "Celý svět nestačí".
Ráno se probudilo do slunečného dne. Sotva vyšlo slunce, začaly nad motelem majestátně proplouvat ohromné vzdušné balony všech tvarů a barev. Napočítal jsem jich asi třicet a pak jsem radši přestal. Byly tak nízko, že jsem rozeznávali mapy v rukou "košíkářů" i jejich oči, upřené do papíru, jako kdyby na tom opravdu záleželo - balon si totiž letí po větru, ať děláš, co děláš, on nemůže křižovat proti větru jako třeba plachetnice. Jeden balón vypadal jako panáček známé firmy, co prodává burské oříšky. Byl vysoký a na šířku dost úzký - nevím, jak dalece byl asi stabilní. Plameny šlehaly z trysek, to jak se vzduchoplavci (balónonauti?) snažili ohřát vzduch a rychle nabrat výšku.
I my jsme nahřáli naše auto a pokračovali dál, k onomu pověstnému Little Bigh Hornu . . .