bullet next back Autor : Jan B. Hurych hurychj@tnt21.com <3>
Název : MONTANA, MY LOVE (3), fotky Michal Málek




3. GREAT FALLS.

Zapomněl jsme ještě na jednu specialitu Montany. Ano, je to whitewater rafting, zdolávání říčních peřejí (rapidů) na člunech (doslova 'na vorech') a ta 'bílá voda' jsou pochopitelně právě ty peřeje. Už dávno to nejsou vory, ale specielně stavěné nafukovací čluny, každý člen posádky má plovačku a ta legrace je přístupná i veřejnosti, ovšem až na některé rapidy. I tak je to sport nebezpečný a každý rok tu zahyne několik neposlušných odvážlivců, kteří to zkoušejí na vlastní pěst.

Jak jsme se dostali na státní silnici číslo 15, šupajdili jsem si to už přímo na jih, přes Shelby a Conrad až do Great Falls. Všechna tato města leží v t. zv. Russel Country, ale o tom umělci si tu řekneme ještě víc. Na místo jsme dorazili až pozdě odpoledne a hned jsme se vydali hledat vodopády. Podobně jako u American Falls v Idahu jsme marně hledali něco tak divokého, jako byly vodopády v Ledovcovém parku, kde voda padá i z výše sto metrů a tříští se dole o kameny a rozprašující se všude kolem dokola. Jenže co můžete čekat v městě na horním toku Missouri? Pravda, řeka tekla hluboko pod skalnatými svahy a také pohled dolů byl hezký, ale slunce už zapadalo a tak jsme se raději vydali nakoupit a doplnit zásoby.

My jsme sice přespávali v motelech - rezervace jsme si předem nedělali, při změně plánu bychom je museli rušit - a tak si asi řeknete: jaké zásoby? Ale chcete-li něco ujet, nemůžete se zastavit ma jídlo víc, než jednou denně (snídaně a večeře byly vždy v místě noclehu), ale i tak ztratíte hodně času v restauracích. Navíc se musíte zastavit všude, kde jste si naplánovali, že něco hezkého uvidíte. A pochopitleně i tma, kde jste si to neplánovali, ale je to tma hezké, přinejmenším na focení nebo filmování. Pak se vyplatí použít tuto přestávku i pro snack (svačinu). Ovocnou šťávu a jiné drinky (nealkoholické, ano, jak jinak?) vozíme v chladničce, která už není jako ta do auta, velká a plastická, ale lehká brašna s tepelnou izolací, s řemenem přes rameno, kterou můžete nosit všude, s drinkem a nějakým tím sendvičem. Ono se sice nemá příliš moc pít, abyste nemuseli zastavovat a odskakovat do příkopu, ale lezete-li na skály či se jinak vysilujete, pak vám může nedostatek pití způsobit i dehydrataci. Hlad už tka riskantní není a hlavně si dáváme pozor na to, co jíme: může se jinak stát, že dojde k náhlým příhodám břišním a to vždycky v nevhodnou dobu.

Kovbojský malíř.

Great Falls prvně uviděl Clark (viz první kapitola), Lewis v té době někde mapoval v okolí a bylo to roku 1805. Hlavní atrakce Great Falls je nepochybně museum C. M. Russela, malíře, sochaře, kovboje a folkloristy. I když jsou jeho díla (bylo jich asi 4000) roztroušena i po Dakotě, Wyomingu i jinde, zde je jich přesto nejvíc. Nu proč ne, tady také Charles Marion Russel žil a tvořil. Jsou tu také i díla jiných umělců, spojených nějak s Montanou, jako Reisse, Seltzera a Sharpa. Muzeum zabírá celý městský blok a je pod ochranou Montánské Historické Společnosti. Je tu i Russelův dům a jeho srub, kde pracoval, kde jsou jeho malířské nástroje plus sbírka indiánských a kovbojských předmětů a memorábilií. Oba, dům i srub, jsou také přístupné publiku.

Russel vyrůstal jako prostý chlapec s láskou k životu kovbojů. Sám se stal jedním z nich a i později, když už se věnoval jen malířství a sochařství, je všude sledoval - nejen na pastvě, při značkování, ale i v hospodě a jinde. Jeho známý obraz pistolnického souboje přímo dýchá tím pravým divokým západem. Své pracovní zkušenosti s krocením koní a wranglingem (shánění stád dohromady) pak využil nejen pro své obrazy, ale hlavně pro své sošky, které ve své dynamičnosti a zpodobení reality nebyly ještě nikým překonány. Když se usadil v Great Falls, postavil si tam srub (1903), ve kterém pak pracoval a tvořil.

Byl vlastně samouk a vše, co znal, pochytil či vymyslel docela sám. Jinak to byl člověk tak pravidelný, že si podle něho málem lidi nařizovali hodinky. Nosil místo opasku šerpu, kterou mu darovali v Montrealu místní métis (míšenci indiánů a bělochů) a které si velmi vážil. Také často zajížděl do kanadské Alberty na severu, hlavně aby studoval život a zvyky indiánů. Když pracoval na obraze, často se k němu obrátil zády a v kapesním zrcátku pozoroval svůj výtvor - byl to asi jeho "trick of the trade" (technický fígl). Jeho podpis a značka jsou tu na obrázku.

Byl vůbec velmi vynalézavý, nejen v technice malování, ale i použití různých malířských nástrojů. Známý kanadský autor a zpěvák westernu Ian Tyson z Alberty - dnes už žije na svém ranči natrvalo v Montaně - o něm složil písničku, ve které říká Stvořitel Russelovi: "Charlie, já jsem sice Montanu vytvořil, ale ty západy slunce nad Montanou, ty jsi mohl namalovat jen ty sám."

Chtěli jsme si ještě prohlídnou blízkou pevnost Fort Benton, kde končila cesta na západ, parníkem po Missouri - až od St. Louis. Dále už se šlo jen po suchu, ještě dál na západ, přes Skalisté, Rocky Mountains, až k Pacifiku. V roce 1868 tu například jezdilo až 39 parníků a přivezlo sem deset tisíc dobrodruhů, částečně také novousedlíků, ale většinou samé zlatokopy. Zpátky se lodi vracely naloženy zlatým kovem, jeden parník dokonce přivezl za 1,5 miliónu dolarů (tehdejších!) zlata. V městě je také nejstarší budova v Montaně a memoriál Clarka a Lewise, kteří byli první, co tu prošli. Bohužel na to už nám čas nezbyl - ani na návštěvu, natož na to zlatokopání a tak jsem si to raději hasili dolů k Heleně.