koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME MLUVIT?
Kapitola: PROJEVY Z HLAVY   <7>



PROJEVY Z HLAVY.

Projevy z hlavy? No prosím, také to jde, ale většinou se mluví ústy :-). Tento hloupý žert jsem tu uvedl jako ilustraci toho, že kolikrát něco říkáme a ani si neuvědomíme, že to má i jiný význam. Zvláště u projevů "bez papíru" (což je mimochodem také dost nevhodný název :-) se to stává, zvláště není-li řečník dost připraven či postrádá-li zkušenost. Zde ovšem nemíním ani "projev zpaměti", protože to už zase patří do deklamování (kde se musíme naučit celou řeč nazpaměť) - o tom si promluvíme v jiné kapitole. Nejznámější termín je asi je "projev spatra", i když tím patrem pochopitelně nemíníme patro dutiny ústní :-). Nejpřesnější by bylo asi říkat "projev, který se nečte z papíru", ale o přesný název zde vlastně nejde - pokud tomu posluchači dobře rozumí, můžeme pochopitelně použít i termín, který se běžně používá.

Při takovém projevu si pamatujeme jen osnovu řeči, tedy hlavní body a zbytek doplníme "z hlavy". Jenže i to musíme do té hlavy nějak dostat.

Každému projevu předchází určitý výzkum, souhrn zkušeností a dat, výběr toho, co se hodí, co ne, logické závěry plus důkazy a z toho se pak udělá ta "výplň". I sebelepší řečník si celou řeč napíše na papír, ne třeba v detailech, ale v určitých bodech. Jinak by se mu to zase brzo vytratilo, než dojde k tomu projevu. To si pak nacvičí na nečisto, několikerým opakováním. Zda se mu to dostane do hlavy opakováním nebo tím, že o tom víc přemýšlí - to už není podstatné, každý jsme v tom trochu jiný. Někdo si nejprve napíše celý projev, což vřele doporučuji, hlavně pro začátečníky nebo pro důležité projevy. Jiný je schopen detailně elaborovat na napsaných heslech a upravuje jej " jakoby za chodu" Je totiž známo, že žádný projev není perfektní hned po prvním sepsání a tak ho lze při "tréninku" opravovat a díky povzbuzené inspiraci i doplňovat.

Ano, důležitá část projevu je jeho příprava - a nebojte se ho (třeba před zrcadlem) - několikrát opakovat, až jste s ním sami plně spokojeni. Nejde tu o memorování slov - spíše o podání, výslovnost, gesta, mimiku, postavení těla, důraz na určitá slova, intonace. Prostě nacvičíme to všechno, co dělá projev i dobrým divadlem. Ale o tom si víc povíme v jiné kapitole.

Ještě než přejdeme k dobrým a špatným návykům, jedno upozornění: zpočátku nemůžeme spoléhat na náš úsudek: na tom totiž tolik nezáleží - není to projev pro nás, ale pro posluchače. To, co se líbí nám, se nemusí líbit druhým - vyberte si ze svých přátel ty, o kterých víte, že jsou zkušení a hlavně upřímní, a předveďte jim svůj projev. Nejlépe je to udělat až budou všichni pohromadě, ušetří se tím čas. U hromadného předvádění se sice vystavujete masovému odsouzení, ale tak by asi dopadl i váš projev, kdybyste to neudělali :-). Většinou se nemusíte bát: podobně jako u běžného publika, budou tam nejen pedanti, ale i lidé rozumní - a navíc se naučíte mluvit před větším shromážděním. Před projevem jim řeknete, že od nich chcete kritiku a pak si ji zapište, abyste na tom mohli pracovat. Můžete určité věci diskutovat, případně se zeptat ostatních, zda s tou či onou kritikou souhlasí. Tam, kde není jednotné stanovisko, se musíte prostě rozhodnout sami.

Postupem času, teda po řádce projevů, se nám do krve dostanou dobré návyky a dokonce budeme schopni mluvit jen tak, i na námět, na který se nemůžeme příliš moc připravit, tedy něco opravdu "spatra". Jak se to dělá? Řekněme, že chceme popsat obsah nějakého, někým jiným už napsaného článku. Pochopitelně, že ho musíme alespoň jednou přečíst, ale hned si také píšeme body. Na každý odstavec by mělo stačit jeden bod, tedy jedno heslo a řekněme, že nechceme víc, než deset bodů. Vyberte si podle toho dost krátký článek, nebo jen jeho část. Není to tak snadné, dostat celý odstavec (někdy i víc odstavců) do jednoho krátkého hesla - je třeba se soustředit jen na hlavní myšlenku daného odstavce. Uvidíte, že to je výborný trénink, nejen pro projevy, ale pro studium vůbec. Říkám tomu "ohniskové čtení", že se totiž zaostřujeme jen na to nejdůležitější (a navíc také poznáte, jak systematicky uměl autor onoho článku psát :-).

Máme-li tedy sepsaný nečistopis projevu, pak si těch deset bodů napíšeme na kartičku - nebo se je naučíme nazpaměť. Učit se je musíme přesně v tomto pořadí, jak přijdou, ale není to tak těžké: velmi rychlá a spolehlivá metoda je popsána v mé knize "Umíme se učit?", v kapitole o paměti. Nu někdy na tom pořadí tolik nezáleží, ale máte-li projev, který je dobře organizovaný a případně jej ještě chcete nějak vystupňovat, ať už podle složitosti námětu nebo podle toho, kam chcete dát těžiště projevu, pak se raději držte předem určeného pořadí. Nu a pak už můžete začít zkoušet před zrcadlem. Já, vím, teď se mi zeptáte, proč hned tohle, když neznáme pořádně to, co budeme povídat? Nuže něco už víte, ale o to mi nešlo: šlo mi o to, abychom viděli, jak vypadáme před publikem, když mu nemáme co říci :-). Rozhodně je lepší to vidět v soukromí doma, než se to dozvědět po přednášce od diváků. A hned si to nahrajte na magneťák, abyste se také slyšeli (video je ještě lepší, ale někdy to odvádí od hlavních problémů).

Ano, když mluvíme, tak se pořádně "neslyšíme". Vzpomínám, jak jsem jednou sháněl práci v Ontariu - od nás z Quebeku to bylo osm hodin jízdy autem tam a osm zpět - a tak jsem si cestou přehrával na magneťáku můj předem připravený projev. Nejprve jsem se musel smát, ale pak jsme se zhrozil: jak by mohli dát práci někomu, kdo užívá výrazy jako "you know" (něco jako naše "že jo"), při řeči se často opakuje a navíc dělá hloupé vtipy? Než jsem dojel na místo, podařilo se mi to naštěstí téměř odnaučit. Nu od té doby (už je to 30 let ) jsem se trochu poučil a magnetofon se dokonce dávno stal mým nejlepším přítelem, i když už ho zrovna na tohle moc nepotřebuji: naučil jsem se zatím, jak se při mluvení "slyšet".

Při projevu "z hlavy" musíte mít tohle vše zvládnuto automaticky - abyste se mohli plně soustředit na obsah; jedná se totiž o nejtěžší druh projevu. Projev čtený nebo deklamovaný z paměti to má lehčí už proto, že je předem prostříhaný a vyleštěný. A přesto nemá takový účinek jako projev " z hlavy".

I zkušení řečníci si při projevu nechávají rezervu na poznámky, příklady a případný vtip, právě proto, že jejich prefabrikovaný projev pak vypadá jako když je spontánní. Ale raději si to zpracování na body ještě ukážeme na příkladu. Nemusíme chodit daleko, vezměte si v této knize kapitolu "Fyzika jazyka" a pohrajte si s ní. Jak vidíte, už jsem kus práce udělal za vás, sekce té kapitoly mají už své názvy. Kdysi jsem to takhle ještě nepsal, to jsem se naučil od novinářů a zbytek jsou zkušenosti z mých vlastních přednášek.
Jak vidíte, už i při psaní musíme myslet na to, že to někdy budeme také "pronášet" :-). Navíc se to vše pak také lépe dává dohromady a studuje - ty věci jdou ruku v ruce. Na přiloženém formuláři jsem zároveň ukázal i to, co už na kartičce s body nemusí být: totiž detailnější obsah jednotlivých bodů.

Bodový zápis lekce: Fyzika jazyka.

BODY
PODBODY
OBSAH
Co je fyzika jazyka? . - mechanika zvuku
Akustika jazyka . - výroba zvuku
- cesta zvuku
- obtížnosti
Jak vyslovovat . - zřetelně, jasně a přesně
- chyby
Hlas - hlasitost
- intonace
- tón
- tempo
- výslovnost
- srozumitelnost
- přitahuje, zdůrazňuje, ruší monotónnost
- otázky, zpívaná nářečí
- nálada, entuziasmus, telefon
- 125 slov/min
- gramatika
- jasný zvuk
Jak zlepšit výslovnost - volná čelist
- pohyblivé rty
- pružný jazyk
- zdravé zuby
- oprava, slang, cizí slova
.
Bránicové dýchání . - důležitost, stress, metody
Bohatý hlas . - od přírody, bránicové i jiné zlepšení
Závěr . - zopakujeme věty, vyznačené v článku hnědě


Jak vidíte, problém začíná už s napsáním takového výtahu - a teď si představte, že byste si to vše uměli srovnat jen tak zpaměti, bez papíru. Ovšem abychom byli spravedliví, oni to nebudou umět ani posluchači, takže se nějaká malá chyba promine :-). Přesto je jasné, že ucelený projev udělá větší dojem. S tím jde ruku v ruce i délka projevu: při dlouhém projevu zcela určitě některé své posluchače někde ztratíte a ztracený posluchač je přesně to: ztracený posluchač a to určitě nechceme.

Všimněte si také, že pro toho, kdo článek nečetl, tento výtah mnoho neznamená. Na druhé straně i vy, kdo jste četli článek, jistě oceníte stručnost takového výtahu. A co teprve když si ho napíšete sami! Jak špatně je na tom asi řečník, kterému napíše projev jeho sekretář (nebo sekretářka, máme teď hodně dobrých spisovatelek)! Samozřejmě, dostane plný text projevu, dobrého projevu, a má na vybranou: buď se to naučit nazpaměť, nebo se to alespoň naučit číst (ano, nemůže to jen tak "přečíst"!). Jenže musí vědět, co tím chtěl(a) jeho sekretář(ka) říci! Tak či tak, rozhodně musí dávat pozor, aby nebylo vidět, že to nepsal on, ale někdo jiný.

Naštěstí si to ale většinou píšeme sami. Na štěstí, protože ta doba, co se s tím moříme, se nám také neztratí: hlavně to, co není přímo napsáno na papíře, ty detaily, které psát nemusíme, ale které si přesto pamatujeme a můžeme je během projevu "přihodit na váhu". Jistě, jak říkají anglosasové, hlavní je dostat "naše myšlenky skrz, rozuměj přímo až do šedé hmoty mozkové (našich posluchačů), ale je to právě naše osobnost, která dělá projev projevem a ne jen "povinnou četbou".

Jak jste jistě pochopili, tato "neoficiálnost" právě přesvědčí posluchače, že projev "vyrábíte" na místě a jaksi "přímo pro něho". To je to, co vám získává jeho zájem a přesvědčení, že vlastně mluvíte i za něj. A v tom je síla "mluvení z hlavy", které dělá z politiků státníky. Jsou tu ještě jiné výhody: tímto mentálním cvičením si prohloubíte svoje znalosti a napadnou vás i různé otázky - právě ty, které se vás budou pak ptát při diskuzi.

Někdo si nenapíše ani ten seznam bodů (což je vlastně jízdní řád pro jeho projev), i když si ho rozhodně alespoň v hlavě promyslí. To je ale riskantní - už jsem viděl i v televizi, že se řečník zakoktal a honem sáhl do kapsy pro papírek - to je také to minimum, které musí mít každý řečník napsané. Koneckonců i v divadle mají nápovědu. Pokud s projevy "spatra" teprve začínáte, doporučuji si vzít celý napsaný projev s sebou a rozložit ho po pultu. I když ho nečtete, můžete nenápadně přehazovat stránky, abyste pořád věděli, kde jste a případným nahlédnutím si pomohli, když nevíte, jak dál. Horší je, když máte projev v prostředí, kde není žádný řečnický pult - přitáhnout si svůj vlastní by bylo poněkud legrační.