koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME MLUVIT?
Kapitola: RÉTORIKA.   <8>



RÉTORIKA

Rétorika - lidově "řečnění" - je věda o tom, jak říkat projevy, a já bych ještě dodal, že je to i umění. Jistě, existuje už od starého Řecka a bez velké nadsázky můžeme říci, že už tehdy vlastně objevili téměř všechno, co je k řečnictví potřeba. Jistě znáte příběh koktavého Demosthena, který si dokonce dával pod jazyk kaménky a cvičil si hlas tím, že se snažil překřičet moře. Ovšem to je spíše příklad z oblasti, kterou jsem nazval nepříliš přesně "fyzika jazyka". Orátoři jako Sokrates, Platón, Cicero či Seneca přivedli umění rétoriky do stavu, kdy pak po staletí už nebylo co dodat. Podobně jako teď, projevy to byly hlavně státnické a politické - v římském senátu dobrý projev většinou rozhodoval, jak dopadne hlasování. Dnes ovšem je málo politiků, kteří studovali rétoriku a podle toho to pak vypadá.

Je třeba ovšem připomenout, že dnešní projevy jsou hodně v televizi a většina voličů dává svůj hlas spíše kandidátovi, který je fotogenický než aby se zdržovali posuzováním, zda je jeho projev také dobrý :-). Jiní se zase těší na debatu, která je sice hlučná, ale jinak dost jalová. Každý nám například slibuje, že sníží inflaci, ale nikdo z nich pořádně neví, jak se to vlastně dělá.

Na západě existuje obor "profesionálních řečníků", kteří nedělají nic jiného než že jen řeční - ne, nemyslím politiky, tohle je opravdu řečnění jakožto poctivé zaměstnání :-). Pozvete je třeba na svatbu, na nějaké výročí nebo když chcete třeba vybírat peníze na výzkum Parkinsonovy nemoci - prostě jim jednou větou řeknete, o čem mají mluvit a oni to udělají. Někteří vytáhnou ze šuplíku nějakou starou řeč, opráší ji a už to jede - jiní si dají práci a šijí to na míru, ale tak či tak jsou jejich projevy kvalitní - jsou to prostě profesionálové. A projevy jsou to opravdu dobré, vyzkoušené - můžete si být jisti, že zaberou. Ovšem i tito profesionálové si předem zjistí, ke komu budou mluvit: zda k senátorům či kovbojům. Podstata je stejná: pobavit a poučit. Některé z nás jejich řeči dokonce přinutí se i zamyslet. Ano, je to jen řemeslo, ale dobré řemeslo.

Pak jsou projevy, které jsou vrcholem řečnického umění. Už jsem tu jmenoval Lincolna, Churchilla, Kennedyho. Jsou to projevy zaměřené na velké cíle a proto vzbuzují zájem generaci po generaci. Každopádně víme jedno: že veřejná řeč má velký vliv na davy lidí. Tady ovšem už rétorika nestačí, to chce plno dalších schopností. Nejen psychologii, ale umět apelovat i na vlastenectví, sentimentalitu, soucit a podobně. Každý to ovšem neumí a chce to i dobře znát "své pappenheimské" (ovšem ne jako Valdštýn, který prý je autorem tohoto prohlášení, ale byl pak týmiž zavražděn) .

Podobně jako u dobré symfonie, nejde u projevu jen o to, jak ho dobře napsat, ale také jak ho zahrát, pardon, přednést. Skladatel symfonie má jistě také plno nápadů, ale musí vybrat jen ty, které jsou nejsprávnější, nejlépe vyjadřují jeho myšlenky, účel, rozvinutí námětu, vyvrcholení i závěr. Víme například, že Beethoven napsal některé části až třicetkrát, než byl spokojen. Také přednes se musí poctivě nacvičovat - jinak by bylo lepší místo projevu jen rozdávat ozeroxovaný text. Chce to i významové pauzy, grimasy, gesta - ano, je to do jisté míry i divadlo, ale o tom si řekneme v jiné kapitole.

Osobnost.

Už jsem tu zdůraznil, jak důležitá je pro projev sama osoba řečníka, ale to nestačí - musí se stát i určitou osobností. Dobrý vedoucí (lídr) je ten, který je také dobrý řečník. Ano, logika, styl, přednes a zajímavost projevu - to vše je jistě nutné, ale řečník musí také umět přesvědčovat a to umí jen silná osobnost.

Uvedu zde příběh, který popisuje Steve Siebold na své stránce na Netu. Jeden jeho přítel letěl jednou v letadle s Rexem Harrisonem, známým anglickým hercem (hrál prof. Higginse ve filmu My Fair Lady). Ten se zajímal o to, že onen přítel je profesionální řečník a prohodil: "To bych já dělat nemohl".
"Proč ne, vy takový herec?" podivil se přítel.
"To máte tak, " řekl Rex, "Herci předstírají, že jsou někým jiným, ale řečníci musí předstírat, že jsou sami sebou."

Všimněme si například dobrých vedoucích, politiků, právníků - jejich síla je v jejich projevech. Správné slovo umí pohnout davy. Oni se svými projevy také rostou, jsou to pro ně takové malé rozcvičky na těžší cviky. Jedno je jisté: člověk se řečníkem nerodí, tím se teprve stává. Pravda, někdo má na to větší talent, ale hlavně to chce zkušenost. Dál si povíme o některých typických projevech.

Projevy osobní a společenské.

Sem patří projevy k narozeninám, na svatbách i na pohřbech - ty zvládne celkem každý, protože příliš náročný projev by rušil posluchače při jídle :-). Horší už je třeba pronést projev o grandióznosti firmy, u které děláte - tam je většinou to nejhorší předstírat, jak vás to hrozně těší, že tam jste.

Přednášky školní a univerzitní - těm věnujeme příští kapitolu.

Přednášky veřejné - také o těch budeme mluvit víc v příští kapitole.

Kázání.

Kostelní projevy jsou poměrně dobrým poučením, jak se má řečnit: zkuste si tam někdy zajít a zaposlouchat se. Církev totiž už po staletí učí své představitele zásadám řečnictví. Nový Zákon je vlastně soupis Ježíšových kázání a silný vliv církve na obyvatelstvo je hlavně díky jejich vyspělému "umění kázat". I když nemusíme s tím, co říkají, souhlasit, musíme obdivovat, jak jsou ta kázání detailně propracována, jak umí dobře citovat a vysvětlovat Bibli a jak dobře pracují na emoce věřících. Z jedné řádky v Bibli dovedou udělat celé kázání a ještě tam přidat věci, které byste tam ani netušili :-).

Rozhlasové a televizní projevy -

jsou většinou ty novoroční nebo "u příležitosti" něčeho. Jsou většinou jeden jako druhý - kromě těch šokujících, jako je vyhlášení války a podobně. Naštěstí si lidé takové projevy ani nepamatují, jinak by poznali, jak jsou bezútěšně stejné, stejně jako jiné politické projevy. Jenže co také pořád říkat, že ano? Přesto při nich dochází k určitému uspokojení posluchačských mas, které potřebují občas slyšet, že " tady někdo mluví přímo k nim".