FYZIKA JAZYKA artikulace, fonetika, dikce ...ano, to vše se týká té akustické stránky. To je něco, co psaná komunikace nemá a o to je slovní projev působivější než ten psaný - nemluvě už i o přímému kontaktu s posluchačem. Nezapomeňme, že lidstvo se nejprve naučilo mluvit a pak teprve vynalezlo písmo.
ŘEČNÍK je osoba, která vyjadřuje myšlenky a data verbálně. Je vlastně něco jako vysílač a v komunikačním procesuje adresuje posluchače, který jeho komunikaci "přijímá" (někdy lépe, někdy hůře, často i se smíšenými pocity :-). Řečník vyjadřuje svoje - nebo jen cizí - myšlenky
pomocí zvulů, které mají svůj obsahový význam; ovšem jen pro toho,
kdo zná daný jazyk. To ale ještě neznamená, že posluchač také vždy rozumí,
co se říká, chápe řečníkovy ideje nebo je jimi dokonce nadšen. To už je právě
úlohou řečníka, aby jeho slova zapadla přesně tam, kam patří: na úrodnou půdu posluchačovy mysli.
Jinak to totiž nemusí vůbec přednášet. Ale i půda se musí, jak známo, kultivovat a podle obtížnosti pak dělíme projevy na těžké, těžší a na ty opravdu geniální.
POSLUCHAČ je vlastně řečníkův přijímač a často je těch posluchačů i víc, čímž se situace ještě víc komplikuje. Ano, jak už říká staré přísloví, lidé jsou různí a vždycky se najde nějaký nespokojenec či šťoural.
PROJEV Z PAPÍRU je předem sepsán (případně nahrán na diktafon) a pak se celý (nebo téměř celý) čte. To má celou řadu výhod: máte čas na průzkum i detaily, volíte si sloh a můžete při přípravě beztrestně škrtat a vylepšovat. Jedna anekdota o Winstonovi Churchillovi popisuje jeho setkání s jakýmsi novinářem. Ten, když slyšel, že měl Winston na přípravu hodinového projevu jen dvě hodiny, prohlásil: "Ale jak krásný dvouhodinový projev byste asi připravil, kdybyste měl na přípravu čtyři hodiny!" Na to Winston: "Omyl, kdybych měl na to čtyři hodiny, mohl jsem připravit krásný půlhodinový projev!"
PROJEV Z HLAVY (nejlépe z vlastní :-) je asi to nejtěžší, co v řečnictví existuje. Je vlastně dvojího druhu: buď to máte předem napsané (a memorizujete si to nebo jinak nacvičíte) nebo je to projev bez přípravy, jen tak "spatra". Jenže ono to nikdy není bez přípravy - to by bylo riskantní - a navíc musíte mít zkušenosti z oboru "o kterém je řeč" a hlavně zkušenosti v "mluvení spatra". A nevěřte tomu, že jsou řečníci, kteří se vůbec nepřipravují - ty už dávno obecenstvo vypískalo :-). Proč se vůbec mluví "bez papíru"? Protože to vypadá bezprostředněji a má to větší vliv na posluchače. Navíc můžete pořád pozorovat jejich reakce a případně změnit plán projevu či improvizovat.
RÉTORIKA je věda o řečnění, o projevech. Tím nemyslím třeba plácání politiků či jejich plané sliby, ale opravdové umění strhnout posluchače naším slovním projevem a navíc je přesvědčit tak, abychom dosáhli účelu našeho projevu.
PŘEDNÁŠKY - sem zahrneme ještě i podobné projevy: kurzy, lekce, semináře, meetingy, porady, obchodní jednání, interviews a podobně. Proč? Protože mají mnoho společného.
DEKLAMACE A EMOCE je opět takový širší název. Podíváme se tu na to, jakou roli hraje zvuk projevu na posluchače: dikce, rytmus, verše a psychologie projevu vůbec. Sem patří herecký projev na divadle, přednes básní, kázání v kostele, přípitky na svatbě a podobně. Psychologie projevů je velmi zajímavý obor, často i plný překvapení.
DISKUSE je rozhodně to nejtěžší z mluvené komunikace, ať už při ní jde o kapsy daněplatičů nebo o prodej ojetého auta. Sem je třeba zahrnout i reakce posluchačů a taktiku vůbec.
Poslední kapitola je nazvána "PRŮVODCE" - je to vlastně jakýsi
souhrn bodů, kde jsme shrnuli pozitivní i negativní body, neboli co má řečník "dělat" a "co nedělat". Tam si můžete ověřit své schopnosti, případně slabosti a udělat si představu, čemu se věnovat, abyste si mohli zlepšit svůj řečnický projev. Podle toho si pak můžete sestavit vlastní plán dalšího studia. Pokud máte zájem věnovat se řečnictví více, doporučuji kurzy řečnictví nebo přímo tento obor na univerzitě. Literaturu zde neudávám, najdete ji všude v knihovnách či na Netu. Ovšem sebevětší počet přečtených knih vám nepomůže, "nezačnete-li hned sami praktikovat, co se tam káže", jak se říká na západě.