koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME MLUVIT?
Kapitola: O ČEM TU BUDEME MLUVIT.   <1>


O ČEM TU BUDEME MLUVIT.

Ano, verbální - míněno slovní - dorozumívání je to, kde jednotlivá slova mají svůj (konkrétní či abstraktní) význam, nejen jednotlivě, ale lze z nich navíc sestavovat i věty. Není to tedy nějaké pištění, kterým se zřejmě lidé dorozumívali dříve než začali mluvit. Vzpomínám, jak se před mnoha lety dělal pokus, aby se zjistilo, která byla vlastně ta "prvomluva". Vědci daly děti různých národností (které pochopitelně ještě neuměly mluvit) do specielního tábora a čekali trpělivě, jakou řečí spolu začnou štěbetat. Nezačaly štěbetat, ale místo toho si vytvořily jakousi pískanou řeč, zřejmě předchůdkyni té naší, ještě než se začala větvit a pak přišla ta známá babylonská věž :-). Schopnost mluvit je totiž jeden z typických znaků člověka, kterým se odlišuje od zvířat. Psi sice dokáží rozeznat až 100 našich různých slov, bohužel ale neumí žádné vyslovit. Dokonce ani lidoopové nemají vyvinutý slovní jazyk, i když ovládají "posunčinu". Zato se ale umí rychle učit a to i obrázkovému písmu - rozpoznají nejen obrázek banánu, klece, ale dokonce i symboly pro různé abstraktní věci. Dokonce i delfíni, jejichž inteligenci jsme nejdříve nedoceňovali a teď zase přeceňujeme, mají sice řadu signálů, kterým nerozumíme, ale přesto se pořád ještě nevyjadřují "slovy", z nichž by skládali celé věty, alespoň ne tím způsobem, jako to děláme my.

Dnešní úloha řeči.

V dnešním světě internetu a klávesnic by se zdálo, že mluvená řeč ztrácí svoji úlohu - když nepočítáme, kolik lidí teď stráví denně hodiny na mobilním telefonu :-). Ale přesto se zdá, že budoucnost nebude patřit psanému, ale spíše mluvenému internetu. Co se nám už ale dávno vytratilo, je kvalita řeči - nemíním ovšem  ten nadnesený styl, kterému se třeba na západě říká "eatonská angličtina" (podle snobského vyjadřování, typického pro jmenovanou univerzitu). Ne, jde mi o to, že se nám hlavně ztrácí obsah: lidé sice hodně mluví, ale nic neříkají. Nahrajte si někdy nějaký telefonní hovor a v klidu si ho pak poslechněte. Budete-li si dělat zápisky, co nového a důležitého se při hovoru řeklo - často se vám to vejde i na krabičku od sirek. Vše ostatní je informace nepodstatná, nesouvisící a většinou i nepřesná. Ale to odbočujeme. Raději si hned řekneme rozvrh této knihy na jednotlivé kapitoly:


JAZYK má tři hlavní složky: slovník, gramatiku a sloh. A já přidávám ještě jednu, akustickou,  něco, co nazývám - ne příliš přesně :-) "fyzika jazyka". Už jsme si řekli, že jazyk je vlastně ta nosná vlna, která přenáší namodulovanou informaci. A i když je tato informace naším hlavním cílem, nesmíme zapomínat na to, co ji "nese". My totiž můžeme - vlastně musíme - vylepšování našeho projevu většinou začínat už tam.

FYZIKA JAZYKA artikulace, fonetika, dikce ...ano, to vše se týká té akustické stránky. To je něco, co psaná komunikace nemá a o to je slovní projev působivější než ten psaný - nemluvě už i o přímému kontaktu s posluchačem. Nezapomeňme, že lidstvo se nejprve naučilo mluvit a pak teprve vynalezlo písmo.

ŘEČNÍK je osoba, která vyjadřuje myšlenky a data verbálně. Je vlastně něco jako vysílač a v komunikačním procesuje adresuje posluchače, který jeho komunikaci "přijímá" (někdy lépe, někdy hůře, často i se smíšenými pocity :-). Řečník vyjadřuje svoje - nebo jen cizí - myšlenky pomocí zvulů, které mají svůj obsahový význam; ovšem jen pro toho, kdo zná daný jazyk. To ale ještě neznamená, že posluchač také vždy rozumí, co se říká, chápe řečníkovy ideje nebo je jimi dokonce nadšen. To už je právě úlohou řečníka, aby jeho slova zapadla přesně tam, kam patří: na úrodnou půdu posluchačovy mysli. Jinak to totiž nemusí vůbec přednášet. Ale i půda se musí, jak známo, kultivovat a podle obtížnosti pak dělíme projevy na těžké, těžší a na ty opravdu geniální.

POSLUCHAČ je vlastně řečníkův přijímač a často je těch posluchačů i víc, čímž se situace ještě víc komplikuje. Ano, jak už říká staré přísloví, lidé jsou různí a vždycky se najde nějaký nespokojenec či šťoural.

PROJEV Z PAPÍRU je předem sepsán (případně nahrán na diktafon) a pak se celý (nebo téměř celý) čte. To má celou řadu výhod: máte čas na průzkum i detaily, volíte si sloh a můžete při přípravě beztrestně škrtat a vylepšovat. Jedna anekdota o Winstonovi Churchillovi popisuje jeho setkání s jakýmsi novinářem. Ten, když slyšel, že měl Winston na přípravu hodinového projevu jen dvě hodiny, prohlásil: "Ale jak krásný dvouhodinový projev byste asi připravil, kdybyste měl na přípravu čtyři hodiny!" Na to Winston: "Omyl, kdybych měl na to čtyři hodiny, mohl jsem připravit krásný půlhodinový projev!"

PROJEV Z HLAVY (nejlépe z vlastní :-) je asi to nejtěžší, co v řečnictví existuje. Je vlastně dvojího druhu: buď to máte předem napsané (a memorizujete si to nebo jinak nacvičíte) nebo je to projev bez přípravy, jen tak "spatra". Jenže ono to nikdy není bez přípravy - to by bylo riskantní - a navíc musíte mít zkušenosti z oboru "o kterém je řeč" a hlavně zkušenosti v "mluvení spatra". A nevěřte tomu, že jsou řečníci, kteří se vůbec nepřipravují - ty už dávno obecenstvo vypískalo :-). Proč se vůbec mluví "bez papíru"? Protože to vypadá bezprostředněji a má to větší vliv na posluchače. Navíc můžete pořád pozorovat jejich reakce a případně změnit plán projevu či improvizovat.

RÉTORIKA je věda o řečnění, o projevech. Tím nemyslím třeba plácání politiků či jejich plané sliby, ale opravdové umění strhnout posluchače naším slovním projevem a navíc je přesvědčit tak, abychom dosáhli účelu našeho projevu.

PŘEDNÁŠKY - sem zahrneme ještě i podobné projevy: kurzy, lekce, semináře, meetingy, porady, obchodní jednání, interviews a podobně. Proč? Protože mají mnoho společného.

DEKLAMACE A EMOCE je opět takový širší název. Podíváme se tu na to, jakou roli hraje zvuk projevu na posluchače: dikce, rytmus, verše a psychologie projevu vůbec. Sem patří herecký projev na divadle, přednes básní, kázání v kostele, přípitky na svatbě a podobně. Psychologie projevů je velmi zajímavý obor, často i plný překvapení.

DISKUSE je rozhodně to nejtěžší z mluvené komunikace, ať už při ní jde o kapsy daněplatičů nebo o prodej ojetého auta. Sem je třeba zahrnout i reakce posluchačů a taktiku vůbec.

Poslední kapitola je nazvána "PRŮVODCE" - je to vlastně jakýsi souhrn bodů, kde jsme shrnuli pozitivní i negativní body, neboli co má řečník "dělat" a "co nedělat". Tam si můžete ověřit své schopnosti, případně slabosti a udělat si představu, čemu se věnovat, abyste si mohli zlepšit svůj řečnický projev. Podle toho si pak můžete sestavit vlastní plán dalšího studia. Pokud máte zájem věnovat se řečnictví více, doporučuji kurzy řečnictví nebo přímo tento obor na univerzitě. Literaturu zde neudávám, najdete ji všude v knihovnách či na Netu. Ovšem sebevětší počet přečtených knih vám nepomůže, "nezačnete-li hned sami praktikovat, co se tam káže", jak se říká na západě.