next back


Autor : ©Jan Hurych
Název : UMÍME LOGICKY MYSLET? ( díl 12. Příloha, Schopenhauer: 38 stratagemů )



Artur Schopenhauer byl skvělý německý filozof - obdivoval ho i Nietche - a v jeho knize "UMĚMÍ KONTROVERZE" se nachází i článek "38 stratagemů, jak vyhrát debatu". je zajímavé, jak se prolíná s touto naší knihou a místy jde ještě dál; zde jsme se totiž zabývali jen logickými triky. Domnívím se tedy - protože Schpenhauer uměl psát velice srozumitelně - že si je tu také ještě nakonec zopakujeme a okomentujeme. Každá taktika má ovšem i proti-taktiku, ale na tu už přijdete jistě sami.




SCHOPENHAUER: 38 STRATAGEMŮ

Nebudeme ztrácet čas a hned začneme:

1) Snaž se přehánět oponentovy předpoklady: čím obecněji (tj,. nepřesněji, j.h. :-) se vyjadřuje, tím víc chyb tam najdeš. Ale nepřeháněj to ani s tím přeháněním, j.h.

2) Používej různé významy slov svého protivníka k protiútoku. Ne každý jiný výraz se hodí, vybírej ty hodně jiné, nebo opačné, j.h.

3) Ignoruj návrh druhé strany, napadni něco, co neřekl. Opět, musí to být ale blízké a hodně jiné, j.h

4) Svoje předpoklady rozlož na několik a v náhodném pořadí je prezentuj tak, aby nebylo námitek. Nakonec z nich udělej závěr, který odporuje protivníkovu tvrzení. Příklad: Kdo hodně pije, hodně vypije, Opilému člověku se třesou ruce, takže čím víc pije, tím víc rozleje. Tedy: Čím víc rozleje, tím míň vypije. Závěr: Čím víc člověk pije, tím míň vypije, j.h.

5) Použij protvníkovy názory - například náboženské, tj. rozšiřované tímto náboženstvím - proti této skupině a pak i proti němu. Například názory různých církví se liší, ty některé pak použiješ proti ,j.h.

6) Změň oponentovy výrazy tak, aby se daly lépe nadnout. To jde vžycky; horší už je, jak to udělat, aby se to nepoznalo, j.h.

7) Dokazuj svoje tvrzení dotazy na protivníka, aby musel souhlasit a pak ho překvap svým závěrem. Znamená to rozložit si důkaz horizontálně (na oblasti) a vertikálně (na detaily), j.h.

8) Snaž se protivníka naštvat: pak nepoužívá dobře logiku a nenajde správné argumenty. Právě očividně nesprávnými nebo osobními narážkami lze člověka často naštvat, j.h.

9) Použij protivníkovy odpovědi na tvoje otázky, abys dosáhl opačných závěrů. To je když chceš třeba dokázat nesprávnost opaku jeho závěru - a on to netuší, j.h.

10) Když ti ve všem oponuje, otaž se ho, zda uvažuje pravdivost opačných tvrzení. Pak neví, které máš na mysli a je spleten. Když se zeptá: "která", řeknete mu, že popíral všechny, což je přece nesmysl, j.h.

11) Když protivník souhlasí s něčím, co jsi řekl, neptej se ho, zda souhalsí i s tvým závěrem, prostě pokračuj, jako by souhlasil se vším a později svůj závěr uveď jako plně potvrzený. Publikum to přijme, j.h.

12) Když protivník neřekne přesně, čemu dává přednost, předstírej - pomocí změněné definice problému - že to je přesně to, co ty chceš. To pracuje dobře, publikum to ocení a on je spleten, j.h. 13) Přiřaď protivníkovi zcela opačné tvrzení než je tvoje, i když to tak netvrdil. Srovnáním pak tvoje tvrzní vynikne jako lepší. Schop. říká: "Můžeš udělat z šedého bílé, porovnáš-li ho s černým anebo černé, srovnáš-li ho s bílým. V tom je i potíž, on může totiž použít stejnou strategii, j.h.

14) Jsi-li dost drzý, můžeš "měkké" negativní tvrzení oponenta kvalifikovat jako souhlas s tvým. Řeknete třeba: "takže v podstatě spolu souhlasíme", j.h.

15) Máš-li těžko dokazatelné tvrzení, uveď důkaz jako sérii nepopiratelných fakt. Pak můžeš předstírat, že jsi dokázal původní tvrzení. Když soupeř prokoukne tvůj trik a nesouhlasí s těmito tvrzeními, můžeš se mu vysmát, že popírá pravdu. Dost složité na realizaci, abychom nebyli lehce odhaleni, j.h.

16) Najdi něco, co je v jeho tvrzení nekonzistentní, co neodpovídá praxi a podobně. Například: kritizuje-li své rodné město, zeptej se ho, proč se teda oneodstěhuje. To je hodně průsvitné a tak běžně používané, obvykle to slušné publikum neovlivní, j.h.

17) Jsi -li protivníkem tlačen do rohu, najdi nějaký malý rozdíl mezi jeho a tvým tvrzením a vysvětli, že jsi mínil něco jiného. Někdy stačí jeden výraz nebo jedno slovo, které má trochu jiný význam, j.h.

18) Když to vypadá, že bys prohrál, rozhodně ho nenech dokončit důkaz, ale sveď pozornost jinam nebo diskuzi nějak přeruš. Musí to být rychlý a hlavně včasný zákrok, než publikum pozná, kam oponent míří svým důkazem, j.h.

19) Když tě protivník vyzývá, aby ses vyjádřil přesně proti čemu jsi, zahraj to do kouta: například odvolej se na to, že by to lidé mohli špatně pochopili, atd. To je slabý příklad: nejlepší je říci, že už jsi to "tady řekl" a že asi ani neví, proti čemu bojuje. Že zřejmě oponuje jen aby oponoval, j.h..

20) Když protivník souhlasí s některými tvými argumenty, nežádej ho, aby souhlasil se vším, místo toho předstírej, jako kdyby souhlasil. To už bylo v jiném bodě. Hlavně není dobré říkat "to sjem rád, že se mnou souhlasíte", to by mu mohlo prozradit, co plánujete. Posluchači zaregistrují jeho souhlas a budou ho sami brát jako úplný, j.h.

21) Vítězství je někdy důležitější než pravda. Například napadne-li tě soupeř osobně a emocionálně, přejdi na tuto nižší úroveň a napadni ho také osobně a tvrději než on. Staré pravidlo: útok je nejlepší obrana, jinak řečeno "na nepřítele nejlépe jeho zbraněmi". Elegantnější a často i účinnější je, když ho ukážete jako primitiva, který se vyhýbá logice, neumí se ovládat a hraje to pod úroveň. Ovšem podle mé zkušenosti to často právě takový "citlkivka" nakonec vzdá. takže když ho chcet ehodně vybudit, tato tkatika může pracovat, j.h.

22) Když ti dá protivník otázku a z odpovědi by jasně vyplývalo, že vyhrál, tak uhýbej: např. tím, že se nedá jasně odpovědět, že je v tom háček, atd. Vyhýbání není dobrá strategie: lepší je odpovědět, ale na něco jiného :-). Zrovna tak není dobré otázku ignorovat, j.h.

23) Vystavování protivníka odporu jej často přinutí přehánět. Když pak potřeš to přehánění, je to jako kdybys zvítězil i v tom nepřeháněném. Pokud použije stejnou taktiku on a snaží se ti vnutit tvoje tvrzení v přehnané verzi, , hned ho oprav, že to jsi neřekl. To ho odzbrojí, nebo alespoň otřese jeho důvěru v publiku. Ano, bohužel dva mohou hrát tu hru. Nejlepší taktika je odhalit jeho přehánění, než abys sám přeháněl - inteligenci publika není dobré podceňovat, j.h.

24) Používej klamné sylogizmy (nebo jiné alogizmy, zde uvedené j.h.). Vyvoď z jeho předpokladů další, neplatné. Ty pak popírej, Velmi dobrá strategie, účinná u nenáročného publika, které většinou nepozná tvou chybu, j.h.

25) Je-li protivníkovo tvrzení moc všeobecné, najdi JEDEN příklad, kdy to nenpaltí. Jeden přiklad tak stačí rozbít vše. Nepopírej všecko, jen to nejhlavnější a pochopitelně jen to, co se popřít dá. Jako u šermu, jedna smrtelná rána obvykle stačí, j.h. :-).

26) Použij oponentovy důkazy proti němu. Schop. udává krásný příklad: když někdo řekne "je to přeci dítě, nesmíš být tak přísný" obrátíš to takto: "právě proto, že je to dítě, musí se poučit už za mlada". To je výborná obrana, protože pak máte v tom poslední slovo a naznačuje to, že u vás nejde o lítost k dítěti, ale o jeho výchovu. Publikum miluje taková vyvrácení, j.h.

27) Pokud se protivník rozčílí, tím lépe. Pokračuj nátlakem, bude to vypadat, jako že jsi právě našel jeho slabý argument. Slabé body má člověk znát už předtím - pokud četl či zná, co protivník bude trvdit (pokud je on řečník a vy jste oponent). Naopak, je-li oponent on, musíte být připraveni, tj. předem správně odhadnout jeho námitky, j.h.

28) V případě nezkušeného publika, použij neplatné tvrzení, které diváky naladí proti oponentovi či dokonce se mu směje. Musí-li se dlouze hájit, publikum ho už nebude poslouchat. Ano, jak ho zaplést je ale vždy dobré si připravit předem, j.h.

29) Když to vypadá, že prohráváš, najdi si podobný či dokonce s problémem nesouvisící předmět. Publikum si bude myslet, že to k tomu patří Při nejmenším získáš čas či zmírníš tlak na sebe, jh.)

30) Používej autority, obzvláště ty, které tvůj protivník obdivuje nebo naopak nezná. Můžeš jim pak vložit do úst cokoliv :-), j.h

31) Pokud víš, že publikum si o tobě myslí víc, než o protivníkovi, přestírej stydlivě, že tomu, co tvrdí nerozumíš. Publikum to vezme jako dobrou ironii. Ne vždy to vyjde, může ti totiž říci, že jsi opravdu ignorant, j.h. :-)

32) Orazítkuj protivníkův názor jako "anarchii", "mysticismus", pánbíčkářství", "zbabělost" a podobně, prostě kategorii, která je obecně odsuzována. Začátečníci mohou např. říci, že protivníkovo tvrzení není "politicky korektní" :-). Zkušenější debatér na to ovšem odpoví, že mu stačí, když je to jen "korektní", politiku že nechává neodborníkům, j.h.

33) Přiznej protivníkovi pravdivost jeho předpokladů, ale ne už závěr. Např. otázkou: Budeto ale pracovat?, j.h.)

34) Narazíš -li v diskuzi na bod, který nechce oponent přímo diskutovat, pak jsi narazil na slabý bod a musíš ho tlačit dál a dál. Pokud je těch bodů, vyber jen ten, co má největší šanci to se dá posoudit podle nejistoty či neurčitosti jeho odpovědí, j.h.)

35) Místo důkazů, soustřeď se na osobní důvody mluvčího. Dokážeš -li je vyhmátnout, bude další popírání zbytečné. Například: Vy z toho budete mít finanční zisk. Nebo: Tomu říkám okrádání společnosti, j.h.

36) Můžeš používat tvrzení, která jsou nadutá či arogantní, ta se často publikem považují za správná. Nebo naopak je vlož do úst jemu, abys ho zesměšnil. Dobré je i hrát na pocity diváků, j.h.

37) Má-li oponent pravdu, ale použuije-li špatný důkaz, popři ten důkaz a vyhrál si. Schop. podotýká, že takto prohrálo mnoho advokátů případy, které by se jinak daly vyhrát. Špatný důkaz by ovšem neměl popřít nic, ale jsme svědky, že často popře cokoliv :-), j.h.

38) Když nic jiného nepomůže, opři se do osoby protivníka, haň ho a urážej. To umí každý a skvěle :-). To je naše známé "ad hominem", v nevulgárnější formě. Hraje to prostě na nejhorší city posluchačů.



Tak to už je opravdu vše (pardon, ještě je tu záložka :-). Bylo by toho ještě víc, ale i tohle stačí na to, abyste se vyvarovali logických kolotočů a hlavně nepodlehli demagogii politiků, reklam a prodavačů ojetých aut . . .

Jan B. Hurych