next back


Autor : ©Jan Hurych
Název : UMÍME LOGICKY MYSLET? ( ÚVOD)




V tétoknize navazujeme částečně na knihu UMÍME DISKUTOVAT?, která je ještě pořád ke stažení zdarma. Není ovšem nutné onu knihu o diskusi číst předem, jen se na ni občas odvoláme, to abychom se v této knize moc neopakovali.


"Myslet logicky" je defakto název, kde jedno slovo je nadbytečné. A to kterékoliv z těch dvou: nelogické myšlení lze těžko nazvat opravdovým myšlením a zrovna tak logika sama nutně vyžaduje správné myšlení. Přesto se to pojmenování vžilo a otázka "Myslíš vůbec logicky?" nás pronásleduje v debatách, ve školách i na pracovišti.

Je to ovšem nefér - i sami tazatelé dobře neví, co to přesně znamená a asi by se divili, kdybychon jim zase v jejich tvrzeních našli značnou nelogičnost. Dejme tedy raději důraz na slovo "umíme?", které je tam kořenem celého problému. Pravidla logického myšlení se totiž nevydávají ani v zákoníku, ani si je nelze přečíst na radnici a často je neznají i lidé jinak dost studovaní :-).

Proč ne? Nu ono to totiž s těmi pravidly není tak snadné. Původně se "logikou" rozuměla jen klasická dedukce a sylogizmy, tj. úvahy typu "když platí a je b a b je c, platí také, že a je c?"

Už jsem tu kdesi kdysi uváděl starý příklad "když všechny labutě jsou černé a toto je labuť - pak i ta musí být černá". Zdá se to elementární, ale zkusme to obrátit: "Když všechny labutě jsou černé a toto je černé, pak to musí být labuť" a hned vidíme, že to neplatí.

Už Aristoteles tohle vyřešil a napsal svoje pravidla, která se používají dodnes. Takže kde je ten problém, ne? Bohužel problémů je nespočetně. Představme si - a proto jsem tenhle příklad zvolil - že ne všechny labutě jsou černé (což je mimochodem pravda :-). Jak se nám pak změní naše usuzování? I s tím už počítal Aristoteles, ale co když je mladá labu bílá a jak stárne, tak víc a víc erná (no to už pravda není, v tom p ípad vezměte jiné zvíře)? Pak se jistě budeme ptát, na jaké stáří se ono tvrzení vztahuje. Pr starou labuť by to pak platilo zcela opačně než pro mladou. A co když zavedeme ještě šedou barvu a její odstíny? A co když máme víc druhů labutí než dvě a každý druh jin barva?

A to prosím nemluvíme o někom, kdo nezná dobře češtinu a plete si labuť s husou :-) akové přehmaty se mohou stát a přitom si mluvčí myslí, že "mluví logicky" tj. dodrž pravidla logiky. Obzvláště, když si myslí, že jeho předpoklady jsou pravdivé a platné ony nejsou. Pak mu žádná pravidla logiky nepomohou - může se jich přesně držet a přesto budou jeho "logicky správné" závěry totálně falešné. . . .

Často právě považujeme předpoklady, z kterých vycházíme, jako dané, tj. jako axiom které není třeba dokazovat. Tam pak vznikají tzv. logické přehmaty, o kterých si budeme vyprávět v této knize. Například přijmeme za dané a přesné tvrzení Galilea u soudu, tj. "A přece se točí". Někdo, kdo nezná astronomii, by mohl usoudit, že se zeměkoule otáčí, ne kolem své svislé osy, ale řekněme kolem osy vodorovné. No prosím, zde byste jistě našli hodně námitek, např. že pan "někdo" použil nepřesné, či neúplné tvrzení, nebo že to tak Galileo nemyslel a vůbec, že chtěl mluvit o tom, že Země obíhá kolem Slunce a ne že se kolem něho točí (předmět se totiž točí jen kolem své vlastní osy, jinak se jedná o oběh. Tak například Země kolem slunce obíhá po eliptické dráze, kde jedno z ohnisek té elipsy je právě Slunce. Země by se "točila" kolem Slunce, jen kdyby byla dutá a Slunce bylo v jejím středu :-). Pravda, Země se kromě oběhu Slunce navíc ještě točí kolem své vlastní osy, ale za to samotné by Galil nesoudili - jim šlo o to, že oběhem kolem Slunce by ztratila Země svou pozici centra Všehomíra :-).

Ale jsou možné ještě horší věci. Představte si, že můžeme - čirou náhodou - "vyvodit" nesprávných premis (tj. předpokladů) správný úsudek. Jka je to možné? To když nejd odvození, ale o spojení věcí, které spolu nesouvisí. Tak například Země se skutečně ednou po-otočila kolem horizontální osy a sice ve směru severojižním, když došlo k přesunu severního pólu více na jih. To ovšem to nemělo s Galileem a jeho tvrzením vůbec, ale vůbec nic společného . . .