Autor
:
©Jan Hurych
Název :
JURUN HRDÝ, PRVNÍ (humor)
Málokdo z vás si asi ještě pamatuje, že jsme se o něm ve škole vůbec neučili. A také jak byste mohli: jako u jiných slavných objevitelů, kolem Jurunových zeměpisných objevů se brzo rozhostilo spiknutí ticha, později i trapnosti.
Když přišel roku 1959 Rulf Floondersen s prohlášením, že to byl Viking Jurun Hrdý, První , kdo objevil Ameriku (teda pouze tu Severní), někteří historikové se smáli, zatímco ti druzí plakali vztekem. Už je přece delší dobu známo, že ji objevil Kolumbus, říkali ti první. Ti druzí naopak tvrdili, že teda ano, objevil ji Viking, ale jmenoval se Leif Ericsson , syn Rudého Erika a dva že ji objevit nemohli, takže tím vlastně nahrával Rulf zase Kolumbusovcům.
Pravda, první ji sice viděl ze své lodi už Bjarni Herjólfsson , který později tuto loď (i s návodem k použití, včetně mapy) prodal Leifovi. Leif si tehdy do Ameriky jen tak odskočil a moc si liboval jak jsou místní Indiáni přívětiví. Zřejmě ho táhli z párty do párty, kde se asi také hodně pilo, protože on tu zemi pak nazval Vinland. Nebylo ale jisté, zda to, co tehdy Leif vlastně pil, bylo vůbec víno a tak tu zemi pozdější mořeplavci raději nazvali New Foundland, tedy "zemí znovunalezenou". Jak název naznačuje, tušili už tehdy, že tam někdo předtím asi byl. Později, když se toho chytli i archeologové, tak tam na jednom místě u pobřeží opravdu našli zakopané prázdné flašky od vína, takže se tím Leifovo prvenství potvrdilo. Jeho otec Erik se tehdy vydal za synem, protože se dlouho nevracel, ale spletl si směr a místo ve Vinlandu skončil ve Finlandu, odkud se zase radši vrátil domů do Vikinglandu.
Když tedy americký občan Rulf Floondersen prvně prohlásil, že Jurun do USA přišel ještě před Leifem, nedostávalo se mu ještě důkazů, ač je usilovně sháněl. Kola dějin zatím mlela dál a rozbila jeho mnohé jiné hypotézy, tak např. že severní pól objevil Marko Polo, ale na Juruna si Rulf nenechal šáhnout. Má na něm totiž osobní zájem: tvrdí, že on je jeho praprapra.....vnuk. Na to ovšem má jen jediný dokument: starou rodinnou ságu, ještě z doby, kdy se Nový York jmenoval Nový Amsterdam a boty se tam ještě nešily, ale vyřezávaly ručně. Kniha je psána v runách a je vázaná v sobí kůži, takže vypadá poněkud chlupatě. Mluví se v ní o tom, že Jurun měl pod levou lopatkou (myšlena ta na zádech) otcovské znaménko. A jistě jste už uhodli - ano, Rulf ho také má. Rovněž podobizna z rukopisu (viz obr. nahoře) ukazuje, že se Rulf Jurunovi opravdu hodně podobá, dokonce i těmi rohy.
Bylo to na konci prvého milénia, kdy vikingské lodi - drakary - brázdily skoro celý svět. Podle jednoho jugoslávského hoteliéra dokonce i brázdy na náhorní planině Nazca v Peru byly vytvořeny Vikingskými loděmi - a to, uznáte, nebylo vůbec lehké, když si uvědomíme, že tam prší velmi málo a jiná voda tam není. Většina historiků už dnes souhlasí, že Ameriku objevili Vikingové, jen si nechtějí přiznat, že to byl král Jurun Hrdý a ne nějaký Leif. Bohužel ani lístek z new-yorkského Metra, který našel Rulf ve své staré sáze založený, nemůže být pokládán za dostatečný důkaz. Rulf se ovšem domnívá, že pokud se mu podaří prokázat, že je Jurunův potomek, bude konečný důkaz už snadný - jak jinak se jejich rodina mohla dostat do Ameriky?
Navštívili jsme ho v jeho domě v Tenessee, na pozemku, který nazval Jurunland . Je to po vzoru Elvisova Gracelandu, jen hlavní budova se podobá spíše obrácenému člunu. Rulf je totiž obdivovatel Elvise, kterému se totiž také kdysi říkalo "king". Uvítal nás ve vikingském národním kroji, šitém u nejlepšího krejčího v Chattanooze, na hlavě měl svou přílbici, kterou prý nesundá, ani když jde spát. Jeho dům byl vlastně postaven podle této přilbice - všechny místnosti totiž mají zvýšené stropy.
Pochopitelně, že se nás snažil přesvědčit o zásluhách svého praděda. To se mu sice nepodařilo, protože story o Leifovi v nás byla příliš dobře zakořeněna, ale přesto se mu podařilo některé ty kořeny alespoň nakopnout. Pak nás pohostil opravdu po vikingsku: sobí hamburgur (on mu říkal jurun-bugger), bramborové placky a mátový čaj, vařený v kotlíku vyrobeném z čisté, přírodní mědi. Rulf totiž věří je v přírodní, zdravou stravu. Ale - řekl nám - jak vidíte, jíst se dá nejen zdravě, ale i chutně. Udivilo nás, že on, poslední žijící vikingský princ, nám to vše uvařil sám. Ale i to se vysvětlilo: jeho žena Ulrike von Czunikow se s ním po dvacetiletém manželství rozvedla. U soudu mu vlastně uškodily ty rohy, teda hlavně ten levý: prohlásila totiž, že ji v noci pořád píchal.
Na svou přilbu-rohatku ale Rulf nedá dopustit. Je prý v jeho rodině od nepaměti a tvrdí, že je to skutečná přilbice Jurunova. Pravda, jeden i druhý roh se musely několikrát vyměnit, protože se časem ulomily, a také helmice je nová, ale jinak je ta přilba zcela originální, řekl.
Rulf má trojí občanství: americké, dále je čestným občanem města Chattanoogy a pak má ještě prošlé občanství ze staré, vikingské vlasti. Na návrat na trůn nepomýšlí. Ani nemůže, je už členem řádu rozvedených zednářů a to mu stačí. Jde mu prý jen o pravdu v historii. Na rozloučenou nám řekl: "Já proti Leifovi nic nemám, dej mu pánbu věčnou slávu, ale ne tady na zemi. Ta patří Jurunovi, ten tu byl první a jak říkáme my Američané: být druhým je jako být nikdo."
Ulož tuto stránku
Vytiskni tuto stránku