back Autor : ©Jan Hurych
Název : INTERVIEW Z BLÁZIVCE. (satira ze sbírky Rozhovorky)





Přátelé, navštívili jsme ústav pro duševně choré ve Cvokovicích nad Průtočnou, abychom se seznámili s jeho chovanci. A zrovna támhle jeden přichází:

Jansan:
Pane blázen, mohl byste našim čtenářům říci, jak jste se sem dostal?
Dr. Omezený: :
No dovolte, já nejsem žádný blázen, já jsem tady vedoucí. Vedoucí toho - jak se to řekne - jo, nějakého ústavu, abyste věděl.
Jansan:
Máte nějakou identifikaci? To by jinak mohl říci každý, že je vedoucí, že ano.
Dr. Omezený: :
On to také tady každý říká! Ale opravdový vedoucí jsem tady jenom já. No schválně, zeptejte se mi na něco, rád vám to vysvětlím.
Jansan:
Tak dobře: kolik je dvakrát dvě?
Dr. Omezený: :
Čtyři.
Jansan:
A kolik je třikrát dvě?
Dr. Omezený:
Šest.
Jansan:
A kolik je pět děleno dvěma?
Dr. Omezený: :
To jste mě doběhl: když řeknu tři, tak je to moc, když řeknu dvě, tak je to málo. To je jedno, na to tu máme odborníky, těch se pak zeptejte.
Jansan:
Vidím, že jste opravdu vedoucí. A jmenujete se?
Dr. Omezený::
Doktor Omezený. Omezený je příjmení. Doktor jsem já.
Jansan:
Teda zpět k naší otázce: jak jste sem pane Omezený doktore dostal?
Dr. Omezený::
Můžete mi říkat jenom doktore, já si na tituly nepotrpím. Nuže já jsem začínal od píky. Přijali mě tady před deseti lety jakožto prostého chovance a vlastní pílí jsme se vypracoval. Nejprve na mladšího blázna, po letech na staršího a když se uvolnilo místo ústavního paralytika, neudělal jsem sice zkoušku v konkurzu, ale zato jsem vedoucímu oddělení často předčítal ze slabikáře a místo jsem tím pádem dostal. I vlastní pokojík a kazajku. Pak už to šlo ráz na ráz: vlastní pílí a protekcí jsem šel pořád nahoru. A když se ředitel - on byl melancholik - oběsil, nenašli nikoho lepšího než mě. No a já to vzal - přece nejsem blázen, ne?
Jansan:
Ale to je krásné, pane doktore, takhle začínalo už hodně vedoucích. A co jiné zásluhy, byly, byly?
Dr. Omezený::
Samozřejmě: nejprve jsem nechal propustit všechny hysteriky a nechal jsem v ústavě jen debily. Tím se značně ušetřilo. Debilové si totiž nechají všechno líbit, víte?
Jansan:
Proto jsou debilové, že ano. A jiné zásluhy nebyly?
Dr. Omezený::
Ale ano, to když jsem zase přijal ty hysteriky zpátky, protože bez nich to nešlo. To víte s debilama se daleko nedostanete: oni jsou sice blbí, ale ne tolik, aby tu dřeli zadarmo.
Jansan:
A hysterikové ano?
Dr. Omezený::
Samozřejmě, ti to dělají z radosti z práce. Když to tak vezmete, tak jsou ještě blbější než debilové, haha. Byl jsem za to pochválen až z ministerstva.
Jansan:
Ono je dokonce ministerstvo debilů?
Dr. Omezený::
Ale ne, ministerstvo ústavů. Nikomu to neříkejte, ale tam mám právě namířeno. Kdo by chtěl zůstat tady, přece nejsem blázen, ne?
Jansan:
Takže ať jste dělal, co dělal, vždycky vás pochválili - promiňte, ale to se může stát jen v blázninci.
Dr. Omezený::
No jestli tomu věříte, tak jste taky blázen.
Jansan:
Asi jo. Mluvil jste ale o protekci - jak jste ji získal?
Dr. Omezený::
To vám neřeknu. Přece nejsem blázen, ne?
Jansan:
Říkal jste prve, že jste doktor. Kde jste byl promován?
Dr. Omezený::
V kuchyni. Tam je vždycky něco dobrého na zub.
Jansan:
No já myslel, kde jste dostal diplom?
Dr. Omezený::
Jaké dostal, já jsem se na něj něco naštudoval, pane. Pět diplomů jsem si musel vypůjčit, než se mi jeden podařilo pěkně omalovat - ani barvičkama jsem nešetřil, je v šesti barvách krásně vyvedený. To byste koukal, jak mi ostatní záviděli. I to, že se umím podepsat.
Jansan:
Vy jste si ho sám podepsal?
Dr. Omezený::
Samozřejmě, já se za svoje jméno nestydím. Koneckonců kdybych tam podepsal někoho jiného, tak by to byl podvod, ne? Nejsem přece blázen, tady si na zákony náhodou potrpíme, pane redaktore.
Jansan:
Jako třeba?
Dr. Omezený::
Třeba zákon zachování té - jo, energie: "Kdo nic neudělá, ten nic nezkazí."
Jansan:
Ale zákon zachování energie přece říká, že se energie se nemůže vytvořit ani zničit, jen přeměnit v jinou?
Dr. Omezený::
Jo? A proč teda říkají, abychom šetřili energií, když se nemůže ztratit? S tímhle na mě nechoďte, přece nejsem blázen, ne?
Jansan:
Tohle rčení užíváte nějak moc často - to se musíte pořád ujištovat, že nejste blázen?
Dr. Omezený::
Ale ne, to je pro ty druhé, aby tomu věřili.
Jansan:
A oni vám to baští?
Dr. Omezený::
Samozřejmě, jsem přece vedoucí. A nejen to - při převzetí úřadu jsem dokonce přísahal, že už nikdy bláznit nebudu.
Jansan:
A to jim stačilo? To jsem teda blázen!


Ulož tuto stránku     Vytiskni tuto stránku