Přitáhli vojáci cikánku - zběha, ona prý pro krále dělala špeha. Ptali se Cromwella, co dělat mají. "Nejprve zjistíme, co bába tají," rozhodl Oliver. Proces byl krátký: nalezli dopis. Nesla ho zpátky, odněkud - kamsi. Neřekla více. Rozsudek dozněl, pohasla svíce. S koně se k cikánce generál sklání, ptá se jí, nemá-li poslední přání. "Jediné, o co chci, vojáku, žádat," povídá, "z ruky ti budoucnost hádat." Diví se generál poslední prosbě, on prý se vysměje osudu hrozbě. Před babu usedne, odloží zbraň a pak jí ochotně nastaví dlaň. "Havrana vidím, jak na lešení sedí, na mrtvé tělo upřeně hledí, i kata vidím a ještě dál, v pozadí - ano, v pozadí král..." Umlkla stařena. V nastalém tichu Cromwell se nemůže ubránit smíchu. "Sám ďábel tu tvoji historku psal: krákora - krakorec - krvavec - král! Ještě než pošlu tě cikánko k čertu, ujišťuji tě, že´s podlehla žertu. Nejsem to já, s kým si popravčí hrál, ta tvoje mrtvola - to je sám král!" Smějí se vojáci, smějí se mušketýři, však jeho pistole už na srdce jí míří a ranou jedinou stařenu k zemi skolí. Však divná její slova spát mu nedovolí, plán vymýšlí a obelstít chce osud. Jak to, že na to vlastně nepomyslil dosud? Jedno je jasné: bude-li král žít, prokletá věštba krev mu bude pít. Svolali tribunál, přivedli krále, rozsudek dohodli. Podepsali dále, aby kat králi hlavu mečem sťal. Krákora - krakorec - krvavec - král! Sešel se parlament a hlas se nese sálem: "Nemáme už vládce, ty buď naším králem!" Zarazí se Cromwell - králem nechce být, kletba by se mohla ještě vyplnit! |
![]() Usnesli se tedy, usnesli se sborem, když nechce být králem, bude Protektorem. A tak vládl dále, vládl rukou silnou a nakonec zemřel smrtí nenásilnou. Na smrtelném loži vzpomněl si však znova na starou cikánku a na její slova. Zachechtal se ještě, než ho schvátil kašel: "Vidíš bábo: já jsem přece jinou smrtí zašel!" Však po čase válek přichází čas orat: nepřežil ho ani jeho Protektorát. Unaveni diktaturou vzpomněli si ale, že nebylo špatné poslouchat jen krále. Pojednou všem jasná Cromwellova vina - a tak zvolí králem Stuartovce syna. Vrátil se jim domů, vítaly ho davy a dobrý král Karel uváženě praví: "Mír a klid v Anglii nadevše mi drahý. Odpouštím vám všem a potrestám jen vrahy mého otce, jemuž jsem to slíbil. Já si exekuce nikdy neoblíbil." Nejdřív popravili, rozčtvrtili živé a pak došlo na ty, co umřeli dříve. Z hrobky vytáhli též Cromwellovo tělo. Trubky zněly, v bubny bili, burácelo dělo. Na provaze visí a rachotí hnáty. Zase je padouchem, kdo byl jednou svatý. Na trámu se havran k duté lebce sklání a jen mrtvý chápe jeho skřehotání: "Cikánka ti četla, co ve hvězdách psáno - nikdo se nevyhne tomu, co je dáno. Nejvíc se zasměje, kdo naposled se smál: Krákora - krakorec - Cromwell - a král!" |