koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : KDO TO VÍ, TEN TO ZNÁ
Úvod.   


Úvod.

Kvízy mě zajímaly už od dob školou povinných - na rozdíl od zkoušek, které jsem nikdy rád neměl. Snad proto, že zkoušky jsem spíše pociťoval jako trest za to, že jsem se pořádně neučil, zatímco kvízy byla zábava non plus ultra. Pravda, leccos jsme neuhodl, ale nikdo mě za to neznámkoval a věřte si nebo ne, já jsem se vlastně leccos těmi kvízy i naučil! Nadšení, s jakým se i ti největší odpůrci školy vrhají na řešení kvízů, svědčí o tom, že touha po vzdělání je lidem vrozena, bohužel se škole často podaří ji víc potlačit než ukojit.

Nu a to už jsme u Komenského a jeho "školy hrou", toho, čeho mají někteří pedagogové plná ústa, ale jen ústa :-). Učení se "pod strachem" má totiž, jak známo, převážně negativní efekt: student zahořkne a trvanlivost takových vědomostí je také malá. Navíc ztratí i zájem o učení - měl jsem kamaráda, který ze upřímně zajímal o biologii, ale náš profesor - pedant - nejen že jeho zájem neuvítal, ale ještě spíš ubil. Naštěstí je takových učitelů málo ( nebo snad ne? - nevím, neznám statistiku), ale přesto jsou.

Ze zkušenosti víme, že i naše pamě't pracuje daleko lépe, když se učíme s radostí. Jenže snaha podchytit zájem studentů je často u pedagogů v pořadí důležitosti většinou někde dole, někde až pod doplňováním zásob křídy. Nejhůř na to ovšem doplácejí matematika a fyzika. Tam totiž ani ta snaha učitele sama ještě nestačí: ještě se musí vědět, jak na to a to už je spíše psychologie, obor některým učitelům značně vzdálený.

Přesto i ten nejnetečnější žák by měl rád kvízy - ty anonymní zkoušky, většinou s prefabrikovanými odpověďmi, kde odměnou je vám jen radost z toho, že jste to uhodli. Radost čistě personální, ale o to větší. Nejsem kvízolog, ale myslím, že se popularitou kvízy řadí i nad křížovky. Oblibou je snad, bohužel, předčí dotazníky jiného druhu, typu: "zjistěte si, zda vás má váš pan manžel ještě rád". Tam se ovšem dozvíte - po řadě stupidních otázek - to, co už dávno tušíte, ale čemu stejně nevěříte (což je asi také to nejlepší, s tím můžete udělat). S dotazníky toho druhu zde ovšem nechci konkurovat.

Použil jsem víceméně už vžité druhy kvízů, ale snažil jsem se najít cesty, jak pomocí Internetu (uvedené kvízy totiž vycházely pravidelně v Příložníku) udělat výrobu a prezentaci kvízů rychlejší a hlavně nápaditější. Proto jsem experimentoval s různými formami. Ukázalo se, že forma tabulky je asi ta nejpřijatelnější - i když ne zrovna ta nejméně pracná :-). Obrázkové kvízy jsou kapitola sama o sobě - ty jsou nejpracnější a dávají nejméně informace - později jsem od nich zcela ustoupil. Zcela poslední kvíz už ovšem využívá plně počítačové techniky - na místě odpověď vyhodnocuje, případně dává tip, který má luštiteli pomoct. To už se ale dostáváme i k počítačovému typu zkoušení, které je pořád ještě, a to i na univerzitách, málo využíváno.

Ano, kvízy mají vyšší účel - je to totiž jakési programované učení, něco, co bývalo kdysi naším pedagogickým ideálem než nám všechen čas na počítači zabral Internet. Kdysi jsme se snažili využít počítačů tam, kde se dají nejvíc uplatnit jejich přednosti - a schopnost učit je jistě jednou z nich - ale nějak se ta snaha vytratila. Bohužel dnešní Neo-internet už nepřináší hodnoty, ale většinou jen data: my už nehledáme, jen se browzdáme :-). Přesto věřím, že přijde doba, kdy nás data unaví a přejdeme zase zpět k hodnotám.

Pravá zábava je totiž ta, která nám dá něco víc, než jen momentální vzrušení, něco trvalejšího. K takové zábavě se rádi vracíme. Nemusím tedy ani dodávat, že mě sestavování těchto kvízů způsobovalo také radost - a doufám, že teď pobaví i vás.

Autor