Autor :
Jan B. Hurych
Název :
JE ME SOUVIENS
Kapitola:
Laurentidy.
LAURENTIDY.
Většina Quebeku je podložena předkambrijským štítem, míněno geologickým, a ten se táhne přes celou provincii. Krajina je poseta pahorky a horami, z nichž nejznámější je Mount Tremblant (vlastně francouzsky Mont-Tremblant, 960 metrů vysoká), jinak řečeno
"třesoucí se hora". Je částí t.zv. Laurentian Mountains (francouzsky Laurentides), které leží na sever od Montrealu a jsou to opravdu "sportovní hory".
Hora samotná leží uprostřed přírodní rezervace, která se nazývá Park Mount Tremblant, je to asi jen 100 km od hlavního města. Scházejí se tam - vlastně sjíždějí - na sjezd (rozuměj lyžařský, s kopce) v zimě hlavně lyžaři a jiní sportovci, zbytek roku pak rybáři a lovci. Městečko Mont Tremblant leží ovšem přímo pod horou téhož jména. Park má asi 500 jezer a dvě větší řeky. Nahoru na horu se dostanete lanovkou, dolu zase po lyžích či jinak. V létě se tam také ještě pořádají mezinárodní závody automobilů, zvané
"Le Circuit" a v některých místech i pěvecké festivaly a divadla v přírodě.
Lyžování
 |
Quebek v zimě |
Dobré lyžování je už i blíže k Montrealu. Vyjedete-li z něj po silnici na severozápad, projedete nejprve kolem letiště Mirabel, a pak to přijde, jako když svatí pochodují: Sainte-Agathe, Saint-Jovite, Saint-Antoine, Saint-Jerome, Saint-Saveur, Saint-Donat a Sainte-Adele. Semtam najdete i civilní jméno, například Val David a Val Morin a pak už se se dostanete k Mount Tremblant. Ale už
cestou můžete zabočit jinam - sjezdovek je tam habaděj. V údolích jsou pak všude nádherné švýcarské chaty
(challet či cottage), kde se večer pořádají
tzv. "aprés ski", takové ty večerní mejdany, kde dámy vytáhnou lyžařské oděvy, které jakživ neviděly sníh a pánové zase vyprávějí, podobně jako je parodoval Voskovec a Werich, "o tom šíleném sešupu na "Mísečkách". Jak jste asi poznali, je to zábava spíše pro nesportovce, prostě snobizmus na kvadrát.
My s Aťou a Alešem jsme raději holdovali sjezdovkám, hlavně jedné, zvané Porcupine, neboli
"Dikobraz", která byla plná špičatých mogulů, tj. uměle nadělaných hrbolů. Tam jsem je sjížděl vlastně poprvé v životě, ale není to tak zlé: musíte se pořád držet v údolíčkách mezi hrbolky, protože na vrcholu těch mogulů se vám lyže stáčejí se všude možně a hlavně nemožně. A hlavně musíte držet těžiště pořád ve stejné lajně, tj. vyrovnávat to větším či menší pokrčením nohou. Ty hrbolky mají průměr i výšku tak metr až dva a jsou zatraceně blízko u sebe. Po jedné takové jízdě už nohy ani necítíte, obzvláště jestli jste na podzim dost netrénovali. Na jedné trase jsme dokonce zjistili, že to vůbec nebyly žádné hrboly, ale zapadané kameny a co víc, že to vůbec nebyla žádná trasa :-) .
 |
Mapa okolí Montrealu |
V Laurentidách, tehdy ještě neschůdných a často i nesjezdných, žil kdysi kněz Antoine Labelle, který tam vytvořil 20 farností; nechtěl totiž, aby jeho soukmenovci odcházeli do USA za prací a tak je nalákal na zlato, které tam prý mělo být. To se ovšem nikdy nenašlo: až teď, kdy to zlato dolují z kapes turistů a sportovců (je tam 22 lyžařských resortů).
V roce 1930 sem přišel nezaměstnaný inženýr z USA (kam předtím emigroval z Norska) a postavil tady první "tahací" lanovku evropského vzoru. Jeho jméno je Herman Johannssen, přezdívaný Jack Rabbit (jinak je to název druhu králíka s bílým zadečkem) a byl to propagátor běhu na lyžích, podle hesla "sportem ke zdraví". Běhal tu i Maratón a asi to pracovalo, protože Jack Rabbit se dožil sto let. Tam také postavil tzv. Maple Leaf Trail ("maple leaf" je - ano, javorový list, navíc také symbol Kanady) a od jeho první sjezdovky tu do dneška narostlo 350 dalších. Přímo na sever od Montrealu leží městečko Laurentides, kde se narodil první francouzský premiér Kanady Wilfried Laurier, přívrženec kanadské jednoty - proto o něm, ač to byl francouzský
"kebečák", od separatistů mnoho neuslyšíte, bohužel. On to také byl, kdo podporoval osazování kanadského západu.
Zimní sporty.
Kromě lyžování, které se tu nazývá buď downhill (sjezd) nebo cross-country (běh na lyžích), má
Kanada ještě mnoho jiných zimních sportů. Nejznámější je pochopitelně hokej a sen každého chlapce je dostat se do profesionálního klubu. Také krasobruslení je na vysoké úrovni, i když si jeho tréninkto vyžádá ještě víc času. Pro nás Čechy méně známý už je curling ( lidově zvaný brumball), který se hraje pomocí velikých klouzavých kamenů na ledě, kterými se vyrážejí kameny jiné.
A aby dobře klouzaly, dva hráči před kamenem - ale jen pokud se pohybuje -
zametajíkošťaty (brums) led. Hodně populární jsou také tobogánové saně - s
plochým dnem a bez postranic - a jiná, domácí vozítka či klouzátka. Kanadskou specialitou jsou sněžnice
(snowshoes, raquettes), ale kdo v nich neumí chodit, ať si raději vezme lyže. Nová doba přinesla i
snowmobily, snowboardy, sněžné bicykly a já nevím co ještě.
Nejméně oblíbeným sportem je vyhazování sněhu - je to také nejvíc nebezpečné na srdce. Není divu, že si lidé koupí raději snowblower, takový ten malý sněžný pluh s frézou. V našem sousedství si ho koupili podnikaví kluci a vydělávali si tím celou zimu. Už jsem tu mluvil
o startování automobilů v zimě, ale to není ještě nic proti samotné jízdě autem: led, závěje,
sněhové břečky, whiteouts ( husté sněžení, že nevidíte ani předek kapoty) či blizardy, to vše udělá časem i z obyčejného řidiče opravdového experta. Lopata, kovové pásy pod kola a pytle s pískem byl také běžnou výzbrojí: ty pytle se vozily většinou hned dva - za jízdy nám pomáhaly zatěžovat obě zadní
kola (pokudmělo auto zadní náhon). Dostat se ze závěje anebo i jen
ze smyku, to prostě musel umět každý, jinak bychom se bouraček nedopočítali.
Vzpomínám, jak jsem jezdíval jsem v zimě v Pierrefondu do práce zkratkou, jakousi polní cestou. Ta ale na jaře roztála v blátivou - téměř ruskou - cestu, jenže já o tom nějak nevěděl a zapadl jsem tam. Naházel jsem pod kola prkna z blízké stavby a co čert nechtěl, v jednom byl hřebík. S prázdnou pneumatikou se ovšem vyjet
nedalo vůbec. Pak zapadl i šofér, co pro mě přijel s tahačkou a musel zavolat na
pomoc ještě silný buldozer, který nás sice oba dostal ven,a le málem zapadl také. Automobil je při velkých vzdálenostech v Kanadě ovšem zcela nutný, ale je s ním pořád nějaké trápení. A když se vám zrovna
tento týden nic nerozbije, můžete čekat, že po neděli vám alespoň zvýší cenu benzinu.