next back Autor : Jan B. Hurych
Název : JE ME SOUVIENS
Kapitola: Hory a parky.



HORY A PARKY.

Provincie má několik parků, např. Frontenac, Gaspésie, Mount Orford, Mount St. Bruno, Oka, Saguenay, Gatineau a už zmíněné Laurentidy. Ač jsme už od prvního roku jezdili lyžovat do Val Davida, do parku Mount Tremblant jsme zajeli prvně až o pár let později a to navíc ještě v létě. Vypravili jsme se tam na jednu dovolenou, to když nám tehdy náš známý, který tam dělal jednomu majiteli gamekeepera (lesníka) zapůjčil na 14 dní chatu, ve které tam normálně bydlel. Už cestou tam jsme měli to štěstí, že jsme uviděli u cesty losa (moose), kteréhož jsem si také hned vyfotil. To štěstí bylo v tom, že mě ta lososice - pardon, losice - nepronásledovala. Ony jsou totiž velmi nebezpečné a nebojí se ničeho, ani automobilu. A umí rychle běhat, rozhodně rychleji, než já. Narazit na takové ohromné zvíře autem je jako nabourat betonovou zeď. Ten známý se nás pak ptal, kdeže jsme toho losa viděli: sám totiž za ta léta neviděl ani jednoho; asi jezdil po nesprávné silnici :-).

Park Mount Tremblant.

Park Mount Tremblant
Jeho chata byla prázdná, ale hned u dveří nás čekalo překvapení: na podlaze se rozvaloval had, který se nechtěl nechat odstěhovat, naopak na nás útočil. Aťa prohlásila, že v té boudě teda s hadem spát nebude a tak jsem dostal ultimátum, že buď ona nebo ten had. Vzal jsem tedy sekérečku, porubal tu hadimršku a pak už nás nic nerušilo. Blízko "kabiny" stály dva bungalovy čili cottages, které patřily majiteli údolí, ale byly momentálně prázdné. Napadlo mi, že by se snad daly pronajímat, ale nebylo koho se zeptat. Celé údolí bylo jeho, i se skalami a ozvěnou, která byla v některých místech dokonce dvojnásobná. V místním jezírku jsme lovili ryby - a nemajíce dost návnad, rozporcovali jsme prostě tu první, co jsme chytili a na ty porce pak chytali ty další. Později jsem se dozvěděl, že si je tam nasadil sám majitel, ale to už bylo jaksi pozdě mu je vrátit.

V buši.

Také jsme se vydávali cestou do bushe - buš je oblast porostlá stromy a křovím, značně neprostupná. Byla tak hustá, že i náš pes tam zabloudil, ale já jsem měl naštěstí kompas. Houby tam rostly hlavně lanýže, křemeňáky a velké pýchavky. Opravdu velké, asi jako meloun, a daly se z nich - pokud byly mladé - dělat výborné obalované řízky, jedna houba asi tak pro pětičlenou rodinu, teda dvacet řízků na jednu houbu. Vůbec se nám tam žilo fajn, docela jsem zapomněl na moje problémy v práci. Dostal jsem totiž tu dovolenou jaksi extra, neboť jsem byl v práci v tak velkém stresu, že jsem chtěl dát výpověď. Ředitel mě zřejmě potřeboval, protože se rozhodl mi dát mimořádnou dovolenou, ať prý si odpočinu a rozmyslím si to. Byla to vlastně po třech letech v Quebeku moje první dovolená vůbec: první léto jsem ještě neměl dost odpracovaných měsíců a to druhé léto jsem měnil práci a tak jsem si ji raději nevzal a místo toho vybral peníze. Tu dovolenou v Mont Tremblant mi pak šéf ale zase pěkně srazil to třetí léto; naštěstí to byl jen týden a tak mi ještě jeden týden zbyl.

Jednou jsme tam v údolí potkali starší párek (lidí) a já je hned upozorňoval, že jsou na soukromém majetku a že by se tam teda neměli jen tak poflakovat kolem - tak mi to alespoň kladl na srdce ten náš známý. "A proč ne?" řekl ten pán. "Mně to totiž tady všecko patří." Trapas, co vám budu povídat. Použil jsem přesto oné příležitosti, abych se ho zeptal, zda by nám nechtěl jednu z těch malých chat prodat, ale naštěstí odmítl. Prý to udržuje jen proto, aby to mohl pak celé prodat vládě (bylo to pár kilometrů čtverečních) a to za dobrou cenu: slyšel totiž, že sousední park se bude rozšiřovat.

Do parku jsme pochopitelně také zajeli. Byl hezký, ale my čekali něco víc - po tom krásném údolí, kde jsme bydleli - se nám zdál trochu divoký a nepříliš dobře spravovaný. Pracně jsme se vypravili nahoru, až k Ďábelskému vodopádu, ležícím - jak jinak? - na Ďábelské řece. I to bylo celkem zklamání, asi jako když jsem si dal jednou v Praze v restauraci "ďábelský guláš" a byla na něm ďábelská jen ta cena.

Eastern Townships

Eastern Townships
Jiné takové místo na lyžování bylo na východ od Montrealu, Bromont. Jelo se směrem na Magog, ale bylo to jen na půl cestě k Sherbrooku. Sjezdovky tam nebyly sice tak strmé jako v Laurentidách, ale pro rodinné lyžování s dětmi to bylo jako stvořené. Blízká Mount Orford se hodí nejen na lyžování, ale i na hiking (lezení po horách), a blízká jezera Orford a Stukely nabízejí příjemné koupání. S lanovky na Mt. Orford vidíte dokonce i vzdálené - ale jinak krásné - jezero Memfremagog . Ta oblast se nazývá Eastern townships a je to místo, kde mají lidé z Montrealu svoje chaty. Podle anglických názvů poznáte, že zde bydlí anglofoni - většinou ještě potomci loyalistů, co se přišli ze Spojených Států, když tam vyháněli Angličany. Tehdejší britská vláda jim udělala nepříliš skvělou nabídku: ta zem byla totiž neobydlená. Teď byste ji ale nepoznali: pracovitost anglofonů z ní učinila jedno z nejkrásnějších míst v Quebeku.

Jezdívali jsem tam na chatu k jednomu známému - než také odešel do Ontaria. Připomínalo mi to hodně Jizerské hory, které jsou mou sentimentální slabinou :-). Jednou týdně jsme zajížděli k českému řezníkovi: dělal tam výbornou držkovou polévku i jiná jídla (míval v Montrealu restauraci) a občas ještě přidal vtip pro dámy, jak už se to do řezníků očekává. Vzpomínám, že tam žila blízko jedna česká rodina, co dělala pro nějakého Švýcara, jinak též řezníka, sýry, hlavně kanadský ementál podle jeho švýcarského receptu. Sliboval, že jim pak svůj byznys prodá, ale když ovdověl, naskytla se tam nějaká švýcarská dívčina a najednou prodávat nechtěl. Nebozí krajani pak museli odejít do Montrealu a hledat práci. Nějakou dobu se jim nedařilo, ale pak zjistila kanadská potravinářská firma Kraft, že opravdu sýrům rozumí a dostal u nich hned místo supervisora, tj. vedoucího na jejich výrobní lince sýrů).

Ne tak šťastně dopadl onen Švýcar: nejprve mu inspektoři našli, že se mu ve sklepě usadili červi, kterým, jak se zdá, chutnaly nejen sýry, ale i ty salámy. Podnik byl na čas uzavřen a pak ho majitel radši prodal pod cenou a se svou dívenkou odjel do Alp. Jak dlouho se tam spolu radovali, to nevím, ale slyšel jsem, že dědu nejprve opustily peníze a pak i pochopitelně i ta dívenka. Nu a nakonec si zřejmě červi pochutnali i na něm . . .