![]() |
Dozněla slova lítosti i chvály, na slunci uschly slzy pozůstalých. Odešli všichni, kdo tu chvíli stáli nad rakví hříchů velikých i malých. Zlacený nápis přeje klidné spaní a z čerstvé hlíny, uhlazené rýči, černý prst kříže výstražně tu tyčí. Na jeho ramena své větve vrba sklání. Do hlíny zapadla i řečníkova slova, jež velebila jeho počínání. Dávno už neklečí tu milovaná vdova, u jejích nohou jiný klečí za ni. Jen divák přemítá a nedomyslí konce. Z těch řečí kolem hlava se mu točí a němou otázku mu možná vyčteš z očí: Smrt je jen zatykač - kde ale zůstal soudce? |