next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ILUZE LÁSKY

Kapitola: 6. MAMINČINY PÍSNIČKY


Maminčiny písničky.


   Už je mi lépe. V uších ještě zní
vzdalující se kroky kamsi do neznáma.
A přece cítím, že jsem zase s ní,
že se mi vrátila ta moje drahá máma.

Zase jsem malý, jak jsem býval kdysi,
když za ruce mě vedla v parku u řeky,
alejí bílých kaštanů až k zřícenému mostu.
A ještě vzpomínám na moje útěky,

když s kluky chodíval jsem často na výpravy
a hlídač proháněl nás s holí s kopce dolů,
až jednou upad' jsem a koleno si rozbil.
Domu jsem dokulhal a plakali jsme spolu,

jací jsou lidé zlí. A pak jsem zase stonal
a ona sedávala v noci u postele,
nosila horký čaj a utírala čelo
a já se tvářil smutně, nevesele,

abych do školy nemusel, neb doma lépe bylo
a já měl tolik knížek, co jsem musel přečíst . . .
Ach, mámo, moc se musíš modlit,
kdyby chtěl jednou Pánbůh moje hříchy sečíst!

Nezapomeň i na to, jak jsem často lhával
a kouřit začal ve čtrnácti rocích,
o málo později pak za holkama chodil
a pivo popíjel po večerech i nocích.

A zase vzpomínám, jak zpívali jsme spolu
"Mě darovalo děvčátko prstýnek zlacený"
a já jsem trápil starou harmoniku,
ač jsem byl na to talent ztracený.

A pak se mnou kdesi zvedl vítr,
plachty se napjaly a odplul v širou dál,
ten bílý námořník, jak vždycky zpívávala's,
ten "co si s sebou tvoje srdce vzal".

Po pěti letech chvíli jsem tě viděl,
když šedivé tvé vlasy zbělely už zcela.
A zase přešla léta, nežli napsala jsi:
"Jak bych tě ráda, synku, uviděla . . ."

Na jinou cestu jsi se ale vydala
a poprvé jsi na mě nečekala.
A přece nejsem sám: balíček dopisů
a hodně písniček jsi mi tu, mámo, zanechala.