next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ILUZE LÁSKY

Kapitola: 11. PŘÁNÍ


Přání.


   Když jsem se s Tebou loučil oné noci,
já bál jsem se, že víc tě nespatřím,
že nebudu mít nad bolestí moci
a ztratím to, co bylo mi kdys vším,

však v srdci budu mít jak v památníku rudém
navěky ukryt smutných retů nach,
ač vzdáleni, že stále spolu půjdem'
a každé noci uvidím Tě v snách.

A naše láska, prosluněné nebe,
přes deště nesnází a hromy špatných nálad
pak navždy spojí mne a spojí tebe
a zase budeš z mojí ruky hádat,

co dobré čeká mě, co dá nám týden příští,
kam spolu půjdem', až zas jaro bude,
zda moje láska ze srdce mi prýští
či klamu-li tě někdy - nebo všude . . .

A já pak budu počítat tvé vlasy,
až zase položíš mi hlavu na kabát
a konejšit tě budu, že teď jenom má jsi,
že už jsi velká, že se nesmíš bát;

že šťastnou zase uvidím tě plakat
a dovolíš mi slíbat tvoje slzy,
až noční stín nás večer bude lákat
a ráno loučit budeš se: "Přijď brzy!"

Co všecko namlouval jsem si v té chvíli,
když naposledy jsme si v oči pohleděli!
Teď už vím, cos' mi říci neuměla:
že jsi tu naši lásku někde zapomněla.