 |
|
Přepadá pocestné za úplňkových nocí.
Má hodně druhů, více nepřátel,
snad ještě víc, než jich kdy míti chtěl,
když opustil ho navždy Všemohoucí.
Miluje víno i veselé písně
a černých lesů tajemný zná smutek,
i kouzlo zlata, strachuplný útěk,
ví co je bohatství i chudobného tísně.
Měl minulost, však zapomněl už na ni.
S měsícem vstává, se sluncem jde spát.
Bez bázně zabíjí, však nedovede lhát.
Poznal i nestálost ženského milování.
Na zítřek nemyslí. Či bojí se ho snad?
Snad proto pálí u oltářů svíce,
aby zaplašil stíny šibenice?
Anebo přese všecko někoho má rád?
|