bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME HOSPODAŘIT S ČASEM? (2.)





JAK MĚŘÍME A KATEGORIZUJEME ČAS.

Čas je pochopitelně také fyzická veličina, měřená v hodinách, ale nám jde spíše o to, jaké hodnoty v daném čase vytvoříme, získáme či někomu poskytneme. Hodina strávená na břehu moře může být třeba užitečnou relaxací nebo i léčbou, ale stejně dobře v jiném případě jen zahálkou či dokonce ztrátou (když vám tam někdo ukradne peněženku :-). Nejde tedy o vyjádření, kolik máme k dispozici hodin, ale co v té době dokážeme udělat. A opět: nejde jen o měření výkonu - někdo se může nadřít, ale výsledky jsou jen nepatrné, někdy i katastrofální - například když někdo jinému jámu kopá a sám do ní pak padá :-).



Ale nechme žertů, využívání času je pro moderního člověka opravdu potřebné, někdy i přímo kritické. Jak tedy máme ten strávený čas měřit či vyhodnocovat? Zde narážíme na problém číslo jedna: vyhodnocení bude značně subjektivní, ale později si ukážeme, že to chce vlastně jen praxi. Co je ale podstatné je to, co jsme chtěli udělat - ve srovnání s tím, co jsme v té době dokázali. Zde tedy musíme přijít s něčím novým: měření času podle výsledků - to proto, že chceme srovnávat výsledky a spotřebovaná doba není to jediné, co do projektu dáváme.
Poznámka: autor se domnívá, že jeho postup, uvedený v této knize, je v dané době ještě novinkou a zatím nebyl nikde jinde publikován, i když už byl jím mnohokrát ověřen.

Napsal jsem v úvodu, že čas nejsou vždy jen peníze, ale pro naše účely je potřeba najít jednotku, kterou bychom ocenili hodnotu času. Nejde tedy jen o hodiny, ale kolik ta která hodina má pro nás hodnotu. To se nejlépe vyjádří v korunách, ale abychom neztráceli ze zřetele ten čas, vyjádříme si raději přímo cenu, kterou pro nás má hodina. Ovšem ta má pro každého cenu jinou. Tak například máte-li plat 100 Kč za hodinu, to je vaše jednotka - budeme jí říkat třeba duka (aby se to dobře pamatovalo, tedy ta duka, od slova dukát). Jedna duka je tedy pro vás 100 Kč. Pokud má někdo jen 50 Kč za hodinu, to bude jeho duka Jak vidíte, je to jednotka poměrná, ale zjednoduší nám značně naše počítání. Kdo nemá žádný plat, nemusí hned bědovat, může použít číslo z minimálního či průměrného platu - anebo prostě počítat jen v dukách. Hned si vysvětlíme, jaká je v tom výhoda.

Základní rovnice.

Abychom hned zpočátku lépe pochopili, o co při ekonomii času jde, uvedeme si zde rovnici [1] , kterou budeme později i používat (všechny hodnoty  jsou v dukách).

 P= T + N + R + V        [1]

P- je hodnota projektu (či úkolu nebo akce)
T - je čas námi na projektu strávený ( lépe řečeno námi mu věnovaný :-)
N- jsou náklady finanční, které platíme z vlastního
R  - jsou materiálové či časové rezervy, které máme
V - vypůjčené peníze, materiál či čas

Poznámka: rovnici a měření vymyslel autor sám. Protože jsme vlastně vyjádřili relativně, vypadá to, jako bychom sčítali jablka a hrušky - a v tomto případě ot opravdu jde!

Proč to tak rozdělujeme, to nám také bude brzo jasné. Některé položky mohou být i nulové, na druhé straně je ovšem možno i nějakou přidat, pokud nám jaksi "nepadne" žádná z těch uvedených - ale lepší je zahrnout to do některé z těch jmenovaných položek. Všechny položky se měří v dukách a nejlépe si to ověříme na příkladu.

Řekněme, že potřebujeme postavit plot kolem našeho pozemku. Předem známe hodnotu naší hodiny: 100Kč= 1 duka a ta je pak konstatní. Řekněme, že na projekt potřebujeme 50 hodin vlastních (T=50 duk) a 20 hodin našeho souseda (V= 20 duk), který nám bude při nějakých úkonech pomáhat . Tento čas mu ale musíme pak nějak vrátit, řekněme ve stejném poměru, ale to už je zase jiný problém, zde prostě započítáme jen to, že nám "půjčí" těch 20 hodin. Finanční náklady jsou řekněme 4000 Kč na materiál a nářadí ( N=40 duk) a zbytek bude materiál, který máme už na skladě z minula, tedy rezerva (za 1000 Kč=10 duk).

Jednoduchým výpočtem zjistíme, že P= 50+20+40+10=120 duk, čili 12000 Kč. No prosím, ale co teď s tím?
Zatím zde naznačíme jen dvě možná použití, podle toho, co chceme zjistit, tak např.

Příklad 1: Jak snížit cenu projektu?

Zde přichází překvapivá odpověď: pokud chcete udržet kvalitu, pak hodnota plotu bude 120 duk, ať děláte, co chcete, jen cena bude jiná. Mohl byc h zde definoavt rozdíl mezi hodnotou a cenou - a le jsitě stačí říklad: představte si, že byste obraz, který je ohodnocen na 10 000 Kč získali za cenu 1000 Kč.

Naše rovnice tedy bude uvažovat jen hodnotu. Pravda, můžete jisté položky získat levněji, například práci souseda (V) i zcela zadarmo, také materiál lze možná získat za levnější cenu - ale pokud bude stejné kvality, pak bude mít pořád stejnou hodnotu jako předtím. Jinak řečeno: hodnota projektu bude stejná, ale cena, kolik vás to bude stát, bude jiná. Neušetříme tedy na hodnotě, ale na ceně (v tom je ta ekonomie a podstata otázky 1) . Jiná cesta by byla spokojit se s menší kvalitou, pak bude nejen cena projektu nižší, ale pochopitelně i jeho hodnota, bude to tedy šetření na úkor kvality - to v tomto příkladu nechceme a také neuvažujeme..

Podobně rezervy nám často ušetří peníze zase proto, že jsme materiál předtím koupili podstatně levněji, a pokud nezestárne, nezmění se jeho kvalita a nezmění se ani jeho hodnota. Pochopitelně si pak zase můžeme vypůjčit méně peněz na náklady a ušetříme také na úrocích. Vypůjčené peníze (V) lze ovšem půjčit na větší či menší úrok, případně bezúročně (třeba od rodičů :-). To vše je ale jen ekonomika finanční, která není předmětem této knihy.

Prozatím si vezměme toto poučení: čas má svou hodnotu a cenu a ty dvě vlastnosti se mohou podstatně lišit. Pokud se spokojíme s menší kvalitou, dostaneme vždy menší hodnotu a tudíž i cenu. Pokud vám dělá  potíže rozlišovat hodnotu a cenu,  pak použijte toto  pravidlo: hodnota je, co získáte, cena je co vás to bude stát (časově, finančně, na materiálu a podobně). Uvedená rovnice [1] se lze použít nejprve na výpočet hodnoty a později, při snížení kvality, lze ještě upravit pro výpočet ceny.

Příklad 2: Jak ušetřít čas?

To je zase jiný problém. Naše další úvahy budou založeny na tom, že hodnota našeho času je konstantní, neboli stálá. Není to tak úplně pravda, ale pro první přiblížení to stačí. Nebudeme zde raději mluvit o ceně v korunách, ale jen relativně, tj. v dukách . Tak například naše duka má třeba hodnotu 100Kč za hodinu, ale budeme-li stavět plot, budeme dělat práci jinou (možná dražší, možná levnější) a měli bychom to nějak do rovnice zanést. To si ale rozebereme až později a předem upozorňuji, že nám nejde tolik o přesné výpočty, ale hlavně o to jak čas ušetřit a dál užitečně využít. Nevyhneme se tu pochopitelně ani hospodaření s financemi, materiálem a podobně, ale to je už prostě dáno tou rovnicí. 

Vycházíme opět z uvedené rovnice [1], ze které převedením na čas dostaneme rovnici [2].

 T = P - N - R - V        [2]

Jak vidíme, čas věnovaný projektu lze zmenšit buď

a) zmenšením hodnoty projektu P , tj. jeho kvality (například při studiu, spokojíme-li se horšími výsledky) nebo
b) při stejné kvalitě zvětšením ostatních položek, takže bude potřeba méně času. Tomu druhému se odborně říká trade-in neboli kompromis či směna hodnot. Tak napříkald když si zaplatím řemeslníka, nemusím to dělat sám. To je také jedna z hlavních metod hospodaření a to nejen s časem, ale vlastně se vším. Musíme si ovšem uvědomit, že ušetříme čas na úkor naší peněženky :-)

Ale uveďme si názorný příklad, tentokrát budeme mluvit o studiu, kde je vždy třeba umět správně vyvažovat ty které položky k optimálnímu využití času. Řekněme, že vám jde o zkoušku z předmětu, který je velmi náročný a předem víte, že zkouška z něj je pro vás kritická. Hodnota P , kterou jste si odhadli, musí být tedy vysoká  - kompromisy na kvalitě by zde měly přímo katastrofální následky.

Uchýlíme se tedy k metodě 2.. Nebudeme zde ani muset mluvit v dukách, uvedeme jen jak ušetřit čas věnovaný studiu. Proč bychom vůbec měli šetřit časem při tak důležité zkoušce? Inu tady jsem se nepřesně vyjádřil, v tom je rozdíl meiz hospodařením a pouhým šetřením. Zde nejde o to ušetřit čas, ale jak ho lépe využít. Řekněme, že byste potřebovali na studium k nějaké zkoušce 200 hodin studia (tj. během semestru i přípravy na zkoušku), které ale nemáte - buď jste je promarnili během semestru nebo jste byli dlouho nemocní nebo jste prostě stagnovali, když jste na začátku zjistili, že je látka těžká a přestali jste studovat doma - nebo jste se naivně domnívali, že to před zkouškou doženete :-).

Nuže řekněme, že máte jen týden před zkouškou, tj. asi 40 hodin k dispozici. Situace je zoufalá. Vy potřebujeme 200 hodin=200 duk a máte jen 40. Jak to dohnat? To záleží na tom, jak časně před zkouškou to zjistíte - čím dříve, tím lépe. Tak například lze zvednout náklady N -můžete si třeba zakoupit poznámky či taháky od někoho, kdo už zkoušku udělal, případně koupit příručku, které vše vysvětluje "více lidsky" a zkráceně nebo si dokonce najmout za peníze staršího studenta jakožto učitele. Ano, to vše stojí peníze, ale nic na světě není zadarmo. Pokud vám to pomůže urychleně pochopit vše, co potřebujete a navíc si umíte vše potřebné zapamatovat je to OK - paměť si nekoupíte, ale můžete použít metody z naší knihy "UMÍME SE UČIT?". Pokud vám ani tohle nepomůže, měli jste začít už dříve a použít i čas z přednášek, tedy mít rezervu R . Pak je možná lepší buď zkoušku odložit (V - vypůjčený čas) nebo celý rok opakovat (ztracený čas Z. Jak vidíme, to vše se musí promyslet dříve, ne až před zkouškou.

Poznámka: Z tracený čas Z jsme do rovnice ani nedávali, nebudeme přece předem plánovat ztráty, to dělají jen deficitní vlády, nebudu je radši jmenovat :-). Ovšem často se při výpočtu tato položka může objevit a většinou má zápornou hodnotu. Podobně dojde ke ztrátě času, pokud onen vypůjčený čas V není krytý - například zkouška odložená do dalšího semestru nám koliduje s učením se nové látky během dalšího semestru. To se nám projeví až ve výpočtu pro celé dva roky. Zde už vidíme, jak je důležité dané položky rozlišovat, jinak prostě nedostaneme optimální řešení.