back Autor : ©Jan Hurych
Název : MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (13. Bacon a spol.)





Středověká školastika byla na překážku zvídavému lidskému duchu. Ano, zní to jako klišé, ale stačí se podívat na dnešní školství, které se pořád ještě řídí zásadou, že co se nepřednáší, to se prostě ignoruje. Co řekne pan profesor, to prostě platí a hotovo. Ano, učitelé mají tendenci si vše zmonopolizovat, i patent na rozum. Znám to, také jsem kdysi učil :-).

13.BACON A SPOL.

Jak církev ztrácela svou pozici na úkor vědy, začaly se objevovat i nové způsoby myšlení a filozofie se stávala víc racionální, víc rozumovou. Představitelem takové filozofie je Sir Francis Bacon (1561-1626) i když tu pravou filozofickou revoluci začal až Descartes (o tom příště). Dnes nás Wikipedie informuje, že Bacon začal vědeckou revoluci, což je poněkud přehnané, ale budiž.

V čem byla a je jeho zásluha? Především v tom, že první sepsal základní pravidla vědecké indukce a povýšil experimentování a praxi na úroveň dosavadní, aristotelovské dedukce. Jak totiž vědci začali víc a víc experimentovat, viděli, že stará dobrá dedukce je daleko nedovede. To, že "Sokrates je člověk (1) a protože všichni lidé jsou smrtelní (2), je tedy i Sokrates smrtelný" je jistě správný závěr, ale vlastně nám neříká nic nového, to už je v těch dvou premisách (1) a (2) jaksi schované. Na rozdíl od toho, když pozorujeme nějaké neznámé jevy a chceme je zevšeobecnit, musíme z daných pozorování udělat závěr, kde se nemůžeme opřít o dedukci a který nemusí být už tak všeobecně platný, jako ten z deduktivní logiky.

Ukažme si to na příkladu: pozorovatel, který nikdy neviděl černou labuť, ale jen ty bílé, by se mohl domnívat, že existují jen bílé labutě. Jeho závěr se dá krásně vyvrátit tím, že někdo někde někdy uvidí černou labuť. Ve filozofii se tomu říká popření (falsification) a mluvil o tom už Bacon. V moderní době se tímto popíráním zabýval filozof Karel Popper, který dokázal, že prohlášení či závěry, které není možno popřít, není ani možno dokázat. Tak například tvrzení, že naši Zemi kdysi navštívili brontosauři z kosmu. Kostry, které jsme našly, o kosmu nic neříkají, ale na druhé straně to nemůžeme ani vyvrátit .

Co je to vlastně ta indukce? Je to proces, kde z velkého počtu pokusů či měření usuzujeme na všeobecnou zákonitost, všeobecnou platnost. Tak například indukční důkaz v matematice se sestává z toho - jestli se dobře pamatuji - že se vyzkouší další člen řady a poslední či předposlední člen řady. Pokud se výsledky shodují s formulí , platí pak formule všeobecně, tj. pro všechny členy řady.

Moderní věda se bez indukce neobejde, ale málokdo si uvědomuje její nevýhody a pasti. Každý průzkumník by si měl právě nejprve zjistit, jak se dá jeho teorie popřít a eliminovat tato "popření", protože na tom také závisí důkaz její platnosti. V případě labutí by si tedy výzkumník měl dát práci, zda opravdu nějaké labutě jiné barvy existují. I když mnozí indukci popírají jako vědeckou metodu, zůstává faktem, že bez ní by nebyla dnešní věda možná - jak jinak bychom mohli zkoumat nové jevy?



Největší zásluhou Bacona je ale hlavně to, že ukázal na to, že bez praktického ověření v realitě, ve skutečnosti, je nakonec každá teorie jen dogmatem, tj. předem jen posvěcenou "pravdou" a tudíž "nepravdou" . Ve svém díle "Novum organum" (což je narážka na Aristotelův spis "Organum", kde se probírají předpoklady a závěry jako součásti dedukce) dává Bacon dokonce indukci před dedukcí přednost. Praxe a zkušenost jsou prostě nutné, aby se ověřily různé hypotézy. Svoje teoretické poznatky pak ještě popsal v knize "The Proficience and Advancement of Learning" (Zalost a pokrok v učení) kde v první části popisuje chyby, které lidi dělají a druhé části pak dává návod, jak pokračovat ve výzkumu, aby se získalo hodnotné a platné zevšeobecnění našich pozorování.

Je jisté, že kdo není dostatečně zběhlý v logice, je schopen dělat chyby nejen v dedukci (křídla jsou k létání, všichni ptáci mají křídla, závěr: tučňáci létají) ale i v indukci (zjistil jsm, že mě po pití alkoholu bolí hlava, bolí mě teď hlava, musel jsem tedy předtím pít alkohol). Ovšem i dobří znalci logiky mohou dělat velké chyby v indukci, protože tam je to daleko komplikovanější a navíc se to jako disciplina na školách neučí, na rozdil od dedukce, u které to většinou pak končí.

Čteme-li dnešní vědecké práce, nestačíme se divit, jaká logická salta mortale jsou schopni výzkumníci udělat, jen aby dokázali to, si předem usmyslili, že dokáží. A to nemluvím o podvodech, kterých je poslední dobou víc než dost, dokonce už i v klimatologii :-). Přesto si dnes nedovedeme představit vědu bez indukce. Její výhoda je v tom, že začíná od speciálního a z toho pak odvozuje to všeobecné (u dedukce je tomu naopak) a že nás nutí udělat pokusy a těmi pak dokázat naše hypotézy. A to bychom měli dělat nejen ve vědě, ale i v obyčejném životě, každý den.