Autor :
©Jan Hurych
Název :
MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (2. Smysl života)
René Descartes prohlásil: "Přemýšlím, tedy jsem". Je faktem, že mnoho lidí nepřemýšlí a také jsou (ale neříkám co :-). Nebudeme si zde ovšem definovat, jak poznáme, že jsme - ať už živí či mrtví, jinak řečeno jenom ostatky (případně zbývá ještě duše, pokud na ni věříte). Ne, nám stačí doufat, že tu jsme, důležitější je hledat účel, proč tu vlastně jsme.
2. SMYSL ŽIVOTA
Někteří ho hledají usilovně, jiní se o to ani moc nestarají a někteří ho už dokonce ztratili - alespoň si to teda myslí. "Tati, proč tu jsme?" ptá se už malý školák otce a ten jen něco prohodí, aby zakryl, že to sám neví. Pravda, nemusíme to vědět, můžeme klidně žít i bez toho, ale ruku na srdce - není to rozumější, když má náš život nějaký smysl? Protože život beze smyslu vlastně nemá smysl, jestli prominete tu slovní hříčku. Trochu to i záleží na tom, na koho věříte: Bůh chce, abychom byli hodní, zatímco Darwin se nám snaží vsugerovat, že tu jsme jen a jen proto, aby náš lidský druh nevymřel. Ale co z toho máme, když nakonec my osobně stejně musíme umřít? V prvém případě prý celé nebe, v druhém zase jen dokonalé zpopelnění či zpráchnivění. . .
Když jsem byl na vojně, jeden hoch se tam otázkou života trápil hrozně moc. Poradil jsem mu, že mu nikdo nemůže smysl života dát či nadiktovat, ten že si musí najít sám. A nakonec ani nezáleží na tom, co si vybere. Je to stejně jen pro něj a ostatním je to fuk.
Život je totiž jenom jakýsi vtip, který si s námi někdo zahrál - přicházíme totiž na svět zcela nevědomí a když se něco naučíme, tak abychom zase šli. Dalo by se dokonce říci, že je to blbý vtip, ale blbým ho už asi děláme jen my sami. Tím, že mu určujeme nějaký nesmyslný "smysl" života, který nás zavede jako slepá vášeň na konec slepé uličky. Za tu závěrečnou oponu si totiž s sebou nebereme vůbec nic. Proč tedy hromadíme peníze, rozkoše či znalosti? Právě jen pro tenhle život, nedělejme si zbytečné iluze. V nebi, pekle či makrokosmu nám to už nebude k ničemu. Pokud věříte na převtělování, no prosím, ale jestli si myslíte, že se tím člověk zdokonaluje, podívejte se raději lépe kolem sebe - někteří z těch nepolepšitelných tu už asi josu poněkolikáté a pořád nic :-).
Někteří lidé dávají přednost tomu, aby jim někdo smysl života nalinkoval - inu otroci se rodí každý den. Ti, co se chtějí dohmátnout pravdy pravdoucí, se zase jdou poradit s filozofy. Ale běda, každý jim řekne něco jiného. A tak se někteří vrací zpátky ke svému Bohu, koneckonců máme jenom deset přikázání, to přece jde, ne? De fakto se ale tím jen chějí zbavit zodpovědnosti za svůj vlastní život - nedovedou se sami dost dobře rozhodnout, co je dobré a co ne.
Jsou lidé, kteří stráví celý život hledáním jeho smyslu. A jsou jiní, kteří si ho našli a něco pro to dělají. Protože smysl života není v hledání, ale konání. To si člověk uvědomí až když je starý a většinou už je pozdě. Naštěstí nám příroda dala selektivní paměť: pamatujeme si totiž většinou jen to dobré. Proto vám staří dědové budou říkat, že za jejich mládí to bývalo lepší. Nebylo: to jen oni mají špatnou paměť :-).