back Autor : ©Jan Hurych
Název : MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (3. K čemu je filozofie)





Filozofie, kdysi považovaná za matku všech věd, prošla dlouhým, leč zamotaným vývojem. Od antické vševědy, reprezentované Aristotelem, přes Descartovu kritiku školastického omílání "věčných pravd" a to bez jakéhokoliv důkazu či Bacona, který uznával jen to, co potvrdily pokusy, až k novým odvětvím filozofie dnešní doby. Ty nové filozofie jsou ale už spíše jen psychologické, někdy dokonce i psychopatické úchylky od pravého poslání filozofie. Ale co je vlastně účelem filozofie?

3. K ČEMU JE FILOZOFIE.

Už jsme si řekli, že filozofie nám nemůže dát či dokonce nahradit smysl života, ale může nám poradit, co dělat a jak žít. Historická zkušenost nás sice učí, že lidé si takové rady stejně moc neberou k srdci, ale existuje hodně lidí, kteří opravdu hledají nějaké filozofické zdůvodnění pro své činy, většinou ale bohužel až po nich :-).

Prvním takovým návodem mělo být náboženství, které se ovšem také vyvíjelo, to jak lidstvo poznávalo svět a civilizovalo se. Starozákonný Bůh-trestač se v Novém Zákoně mění na Boha-odpouštěče a tak si lidstvo hřeší vesele dál, doufaje, že při troše pokání a pálení svíček se vše spraví a nakonec půjdou stejně do nebe. Pravá filozofie vlastně začala až tehdy, když se lidé začali ptát, co ale máme zatím dělat zde, abychom se měli dobře tady, na Zemi.

Filozofie by nás to měla naučit - ale proč teda máme těch filozofií tolik? Inu kolik hlav, tolik rozumu, či spíše nerozumu. Jedna myšlenka vede k jiné a obě pak rychle odbíhají od pravého účelu filozofie do oblasti jalové meditace (asi jako když náboženství pátralo, kolik andělů se vejde na špičku jehly).

Z doby nedávné známe dokonce jakousi kvazi-filozofii, která si usurpovala právo rozhodovat o všem: od ekonomie až po umění, od pěstování pšenice až po oblbování mladé generace. To poslední se jim ovšem dařilo nejméně ze všeho, dokonce ještě méně, než ta pšenice. Je ovšem posláním každé filozofie jednou zestárnout a časem zaniknout, ale tahhle se už od začátku mátožila jako zombie. Proto také nezemřela, ale přímo zetlela . . .

I dnes, kdy se naše pseudo-demokracie stává bohužel jen diktaturou menšin, hledají lidé odpověď na otázku, co je správné a co ne, co je trvalé a co je jen módní, co má smysl a co je jen hovězina. Dnešní filozofie se ovšem zase stala služkou falešných proroků a lidé zase otroky demagogů. Už dvacáté století se hemžilo různámi -izmy, které ještě dnes straší v některých prázdných hlavách a v tomhle století se dokonce blbne globálně.
Nu vidíte, zdálo by se, že filozofie tedy není - hlavně dnes - vlastně k ničemu. Jistě, ale to, co se dnes nazývá filozofií, totiž není pravou filozofií, doslova "přítelkyní věd". Kde je dneska formální logika starého Aristotela, která se sice pořád ještě učí na právnické fakultě, ale asi jen proto, aby na ni absolventi mohli o to rychleji zapomenout!

Proto se musíme pro ty filozofie, které ještě radily, jak žít, vrátit až do starověku. Neříkám, že měly vždy pravdu (už jsem tu psal, že pravda je jen virtuální termín), ale jedno jim nicméně přiznat musíme: všichni ti filozofové se ještě poctivě snažili majít správnou cestu životem. Některé jejich zásady dokonce ještě platí. Tak například stoická filozofie se dá vyjádřit třemi body:

1) Mít odvahu změnit věci, které změnit mohu (tj. dokážu)
2) Mít trpělivost, abych se nesnažil měnit věci, které změnit nedokážu
3) Mít dostatek rozumu, abych uměl ty dvě věci správně rozlišit.

Jak vidíte, nemluví se zde o dobru ani o zlu; zkušený filozof totiž ví, že co je pro jednoho dobré, může být pro jiného zlé. Ale o tom si řekneme až zase někdy jindy.