back Autor : ©Jan Hurych
Název : MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (7. Náboženství a filozofie)





Náboženství historicky předcházelo filozofii - každý kmen měl už od začátku nejen svého náčelníka, ale hned i šamana. Říkalo se jim různě a většinou zastávali pozici, jakou míval politruk u Čapajeva: pletli se veliteli do řemesla, oháněli se vyšší mocí a když to nepomohlo, tak vyhrožovali. Šamané také povětšině pracovali jako léčitelé, protože se věřilo, že lidé se mohou uzdravit jen pomocí kouzel. Jsme totiž všichni smrtelní a když si ještě navíc vymysleli nějaký ten posmrtný útulek jako třeba Hades, peklo a podobně, měli šamani vyhráno. . .

7. NÁBOŽENSTVÍ A FILOZOFIE.

Takhle nám to víceméně líčí historie a dnes se úmyslně opomíjí i jistá užitečná role tehdejšího náboženství. Kdyby totiž lidé neměli náboženství, museli by si něco podobného vymyslet, jinak by asi nepřežili.

Podobně jako stádová zvířata, i člověk se začal shromažďovat do malých komunit, původně jen rodů, sestávajících se zpočátku jen z příbuzných, později i do větších skupin, protože čím více jich bylo, tím lépe se ubránili. Nepřátelé totiž číhali všude - a lidé se většinu času jen prali jako smečka divokých psů. Kanibalizmus byl zjištěn ve vývojovém stádiu u všech ras. Bylo potřeba uzákonit, co se smí a co ne. A aby se tomu dodalo váhy, řeklo se, že si to přeje Bůh. Zabíjet vlastní lidi se nesmělo, ale krádež naopak, ta byla více tolerována. Hlavně u hostin, kde kdo dřív přišel, ten toho víc snědl. Stejně tomu bylo i v socialistické armádě (což mohu osobně dosvědčit), která se i v tomhle nápadně podobala prvobytně pospolné společnosti :-).

Zákony se hromadily a zpočátku opravdu sloužily blahu společnosti, která se začala civilizovat. To bylo předtím, než si někteří chytráci všimli, že mít za sebou Boha je i jinak velmi výhodná věc. V tom je ale ten háček: ani dnes neplatí, že kněz, který vystuduje či je radou starších vysvěcen, má zároveň i požehnání od Boha. To je jako když politik řekne, že ho lid miluje: věřit mu to můžete, ale také nemusíte. Náboženství bylo také založeno na víře, ale žádná víra nemohla jen tak sama bez odměn dlouho vydržet. Slibovat za poslušnost věčný život, ale až po smrti, to je totiž poněkud nejistá odměna. Nikdo by nešel pracovat k zaměstnavateli, který by mu slíbil zaplatit až po smrti. To je jako dnes platit někomu neznámému oteplovací odpustky s nadějí, že se nám to za sto let nějakým zázrakem vrátí. Jako tehdy, ani dnes peníze za odpustky až do nebe nedojdou . . .



Náboženství byl tehdy už také jakýsi druh "filozofie", ovšem ještě bez nějakého samostatného uvažování, místo toho tam bylo vše už předem nalinkované, prefabrikované. Jistě, i církev měla svoje filozofy, ale jaksi na "vyšší" úrovni. Tak například dokazovali existenci troj-jediného boha, což pro obyčejného člověka nemělo příliš praktické použití. Obecnému lidu muselo naopak stačit Desatero, na které ovšem byl už od počátku jakýsi dvojí metr: zabíjet se nesmělo, ale ve válce ano, dokonce čím více, tím lépe. Krást se nesmělo, ale zabavovat majetek ve jménu krále se mohlo. Hřešit se nesmělo, ale trestu se lidé mohli vyhnout kupováním odpustků, kde se dokonce ani nežádalo, aby člověk svých hříchů litoval, hlavně musel mít na to peníze.

Jenže s pokračujícím vzděláním se lidé přestali ptát šamanů a začali se ptát sebe sama, a to hlavně proč tu vlastně jsou a jak se mají zachovat, aby ten jejich život už tady na zemi měl nějakou větší cenu. Ale opět: ta pravá, očividná odpověď - totiž že si lidé mají pomáhat a ne si ubližovat, protože jeden prostě na druhém závisíme - ta byla nějak zatlačena do pozadí. Muselo se tomu dát vyšší poslání a kdo byl tehdy výše, než samotný Bůh? A tak ještě dlouho náboženství nahrazovalo filozofii.

Pořád se totiž ještě muselo myslet v rámci "strachu před Bohem" a pokud lidé byli k sobě hodní a konali dobro, tak to bylo jen proto, že si to Bůh přál, ne že by to byla logická nutnost. Protože být dobrý ještě nikdy žádnému dobrákovi prospěch nepřineslo. A tak začali někteří i přemýšlet, co je vlastně dobré a co ne. A protože tehdy už vznikaly i primitivní zárodky prvních věd, začala se vyvíjet i filozofie - matka věd, jak jí tehdy říkali, než se i ona začala stáčet daleko od svého původního poslání . . .