back Autor : ©Jan Hurych
Název : MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (5. Rozum a uvažování vůbec)





Člověk je tvor přemýšlivý, to nikdo nepopírá, už jsme si tu psali, že slavný Descartes dokonce tvrdil jeho "Přemýšlím, tedy jsem", dokonce to považoval za jediný nevyvratitelný fakt, od kterého lze vše odvodit. Jak je to ale vlastně s tím lidským přemýšlením?

5. ROZUM A UVAŽOVÁNÍ VŮBEC

Původně se považovalo myšlení na jakýsi dar od boha, protože myšlením se prý liší člověk od zvířat. Problém je, co lze už za myšlení považovat a co ještě ne. Zvířata prý dostala náhradou jen instinkty - to je něco jako když byrokrat dostane regule a bezmyšlenkovitě se jimi řídí. Na rozdíl od toho byrokrata jsou ale instinkty věc veskrze užitečná: pomáhají zvířatům ubránit se nepříteli a tudíž i přežít. Je to něco jako po generace nashromažďované moudrosti.

To jen my lidé nerozumíme, když něco pak dělají, co je instinkt a co je něco víc. Tak například náš pes, když něco podezřelého zjistí, zvedá pravou nohu. Proč, když přece nehodlá nikam skočit? Je na to ale vcelku jednoduché vysvětlení: když ještě žili psi ve stepích, upozorňovali tak ostatní ve smečce na nebezpečí - štěkat ani jinak nápadně se dorozumívat nemohli, to by prozradili svoji pozici nepříteli.

Podobně i my lidé máme jisté instinkty, i když si ani často neuvědomujeme jejich účel. To ovšem ještě není myšlení, tím se nazývá až teprve určité uvažování, tj. vyhodnocení fakt za účelem posouzení jejich užitečnosti, a to za účelem rozhodování se k akci, případně vymýšlení postupů, jak na to. Uvedu příklad: jedna sojka, která si přišla k nám posbírat burské oříšky, jež jim denně házím, postupuje tak, že jde od jednoho ke druhému, vezme ho do zobáku, aby ho "zvážila", a nakonec si odnese ten největší. Druhé sojky to nedělají, jen ta jedna. To už teda není instinkt, ty ostatní to nemají - to je prosím už jakési uvažování, začátek přemýšlení. Jistě, k lidskému myšlení to má ještě daleko, ačkoliv znám hodně lidí, kteří uvažují přesně jako ta sojka.

Už odedávna lidé tušili, že jejich myšlení se odehrává v jejich hlavě. Jak? Inu když se napili alkoholu, jejich myšlení se zakalilo a druhý den je pak bolela hlava :-). Ale vážně: častá zranění hlavy v bitvách vedla k různým defektům v myšlení a nebylo těžké si udělat závěr, proč tomu tak bylo.

Už onen zmíněný Descartes usuzoval, že duše - míněno to, co v člověku myslí - je jakýsi "duch v mašině", rozuměj ve hmotném těle a ty dvě věci ovšem striktně rozlišoval.. S příchodem počítačů se víc a víc přesvědčujeme, že běh programu je vlastně jen jakýsi projev života počítačového hardvéru. Lidské myšlení bylo často přirovnáváno právě k tomu softvéru, proč ne, vždyť jsme právě ty počítače navrhli, aby tak pracovaly.

To srovnání ovšem pokulhává: mozek, který je jasně víc, než jen obyčejný počítač, se historicky vyvíjel zcla jinak než čipová architektura na desce s tištěnými spoji. Zatímco mozek byl už od začátku jakési centrum nervové soustavy, tedy něco, co řídí většiny fyzických i jiných operací lidského těla, v kompjůtrech jsme vlastně postupovali od konce: nejprve jsme navrhli mikroprocessor - počítačový mozek - a pak teprve pro něj hledali různá použití.

Počítač je ovšem značně rychlejší než mozek, dělá méně chyb a do jeho paměti jde naládovat množství iunformace daleko rychleji, než od lidského mozku. Také logické a jiné operace dělá daleko rychleji a spolehlivěji. Umí ale počítač myslet? Absolutně ne. On jenom, jako ten byrokrat, dělá, co se mu nařizuje, pomocí regulí, které mu sepíše programátor. Ovšem čím chytřejší regule, tím je "chytřejší" i počítač.

Zdálo by se tedy, že počítače nepřevezmou naše myšlení a nikdy se nestanou našimi pány. Chybí jim totiž ta "duše v mašině". Mnozí tomu nevěřili a tak začala éra umělé inteligence, která se snažila počítačům vsugerovat zásady samostatného myšlení. Na rozdíl od člověka,který si už jako dítě vyrobí dobrou databázi fakt, samotnému počítači by to trvalo dlouho a když mu tu databázi naládujeme my. Nebude ale stejně schopen reagovat na situaci, protože nemá čidla zraku, sluchu, atd. A i kdyby je měl, počítač nemá to, co má už i velmi malé dítě: zvědavost či chuť se něco naučit. To je ten algoritmus, který je pro inteligenci životně nutný. Poznámka: To nemá nic co dělat s nechutí dětí učit se něco povinně :-)
Pak jsme ale objevili neurální sitě. alůe zase jen studiem struktury a chování lidského mozku. Ty nás dokonce předbíhají: mají určitý způsob "myšlení",který je nám cizí. A také je už na pochodu nový, tzv. "umělý život" (artificial life). Co jiného jsou totiž počítačové viry, která se samy adaptují, přeměňují, požírají jiný softvér a rozmnožují se z jednoho počítače na druhý? Ano, a používají přitom i nové metody, které ještě moc neznáme, ale pokud se z toho nepoučíme, nebude nám zítra ani to naše lidské myšlení moc platné.

Poznámka: v tomto měsíci objevili vědci, že skupina DNA molekul je schopna jistého uvažování. Je to teda otevřená cesta k studiu nejen umělé, ale i naurální inteligence . . .