Autor :
©Jan Hurych
Název :
MALÁ ŠKOLA FILOZOFIE (6. Vzdělání a zkušenost)
Atˇ už si lidé myslí cokoliv, bez vzdělání se dnes neobejdeme. Patrně to byla potřeba přežít nástrahy přírody i nepřátel, která naučila člověka přemýšlet a odtamtud už byl jen krůček ke vzdělávání sebe sama. Bylo ovšem potřeba vzdělávat i ostatní členy klanu. To nakonec pochopili i králové a zavedli školy.
6. VZDĚLÁNÍ KONTRA ZKUŠENOST.
Ano, začíná to školou, kde se mládež sama roztřídí na ty, co se učit chtějí a na ty, co ne. Ne, není to rozdělení na chytré a hloupé, jak by se mylně mohlo usoudit podle známek - každý jsme totiž na něco chytrý a na něco ne. Ti, co nemají dobré známky, si buď nalhávají, že "na to nejsou" nebo že je to "nebaví". Jistě, nemůžeme očekávat, že každý bude mít vše za jedna, ale propadnout, na tom musí být opravdu něco tragicky nešťastného ( s výjimkou vysokých škol, kde je mnoho dalších faktorů). Jedna taková tragedie je třeba v tom, že matikáři neumí udělat svůj předmět snadněji pochopitelným (ale ano, ano, jde to, zkoušel sjem to :-). Všimněte si, že neříkám "zábavnějším", protože pro většinu lidí matika zábavná nikdy nebude. V tom je ale ten vtip, který matikáři jaksi nechápou: "umět svůj obor" a "umět ho učit" jsou dvě rozdílné věci a to druhé je bezesporu těžší.
Na druhá straně ani ti, co se učit chtějí, mnoho nezmohou, když se učit neumí . Zatímco biflování možná stačí pro obecnou školu, na střední škole se už (bohudíky) chce víc. Tam se už vyžaduje určitá logika a i když se řada profesorů spokojí u studentů jen s přesným opakováním toho, co je v učebnici (historie, zeměpis, biologie), aniž by je zkoušeli i z jistého samostatného usuzování, celá řada předmětů vyžaduje už i samostatné myšlení, samostatnou dedukci.
Tam ovšem nestačí jen paměť, ale každý student si musí vytvořitt svůj vlastní systém učení a podtrhuju to slovo vlastní, protože každý jsme jiný. To dobře pochopili čtenáři mých knih (série s titulem "UMÍME...?", zdarma ke stažení) protože k tomu, abychom v něčem uspěli, musíme především poznat sami sebe a své slabiny.
Je zajímavé, že se mezi mými čtenáři vyskytují hlavně osoby graduované, tj. doktoři a inženýři, a ano, dokonce i pedagogové (asi se nezapře, že jsem mimo jiné i devět let učil na Technice :-) . To vše naznačuje, že věda o "učení sebe sama" je ještě v plenkách, hlavně tam, kde by jí bylo nejvíce potřeba, tj. pro studium na vysokých školách, jak mi mnozí i napsali. A naznačuje to ještě něco: "potřebu učit se stále", tj. nepřestat ani po absolvování školy. . .
Chtěl bych se tu právě zmínit o jiné škole, o škole života, neboli tak zvané zkušenosti (experienci, praxi). Ne každý má pro to nadání a ne nadarmo se říká, že "někdo udělá sto chyb, zatímco jiný jen jednu, ale stokrát". Důležitost poučení ze zkušenosti - oproti těm jako na běžícím pásu podávaným konzervovaným vědomostem ve škole - je patrná už z toho, že zkušenost je hlavně specifická, detailní, a hlavně přímo použitelná. Náš život se vyvíjí podle toho, jak kdo umí své zkušenosti využít, prosadit a ano, někdy i "prodat". Celá řada úspěšných lidí kdysi vůbec třeba neměla ukončené vyšší vzdělání a přesto dokázala objevit věci, bez kterých se dnes ani nemůžeme obejít. Co ale ti lidé měli, byla schopnost se poučit ze zkušenosti, udělat ze své experience či pokusů správné závěry a inspirovat se jimi k něčemu novému.
Ukažte mi ale školu, ať už státní či soukromou, která opravdu "učí, jak se učit", i když to třeba inzeruje velkými písmeny! To se ovšem ani nedá očekávat, i zde musí být přístup zcela individuální, musíme začínat sami u sebe. Podle mého odhadu lze v praktickém životě použít přímo asi tak jen 20 procent vědomostí ze školy či univerzity. Pokud jste učitel a spokojíte se jen opakováním předem naučeného, může vám to dokonce i stačit :-), vašim studentům ale ne.
Ovšem máte-li zaměstnání, kde musíte každodenně řešit problémy, o kterých jste dříve neslyšel(a) a které jsou daleko těžší než ty z učebnice, musíte plně zapojit do obvodu i vlastní mozek. A právě tam se nejvíc uplatní vaše získané zkušenosti. Pokud je nemáte, hodně se dá odvodit z hlavy, ale jak se říká, experiment je nejlepším důkazem. Však je od toho slova právě odvozeno slovo experience neboli zkušenost.
Ano, každý nějakou zkušenost máme, ale nahodilou a různě po paměti rozházenou - takže často ani nevíme, že ji máme. Řešení této prekérní situace je v kouzelném slově "systém". Ten, kdo ho nemá nebo si ho neumí vytvořit, není ještě ztracen - musí se ale poradit, vyzkoumat, jak to dělají jiní, případně si o tom iněco přečíst:-).
Zde se tedy vracíme k tomu, co má vzdělání a zkušenost společného: studium. Ale i tam musíme být vybíraví a hlavně už při samotném čtení textů správně přemýšlet. Protože bez přemýšlení nelze chápat (jeden český politik razil zcela nesprávný výraz "vnímat" - my ovšem vnímáme jen vjemy (a to pomocí smyslů), ale chápat musíme přímo mozkem, což on asi one razitel nechápal, když jen vnímal :-). A bez chápání zase nelze dobře rozumět. A bez porozumění nelze ani nic řešit. Jen tak poznáme, že nejenom něco "víme", ale že to také opravdu "známe".
Uvedl jsem zde v titulu slovo "kontra", což by naznačovalo protiklad mezi vědomostmi a zkušeností. Je ale čistě o rozpor v původu informace, ne v jejím použití. Většina našich vědomostí totiž právě vznikla původně jako zobecněné zkušenosti (výsledky pokusů, aplikací, náhodných objevů a podobně). Pokud se ale po určité zkušenosti nezastavíme a nevysvětlíme si, o co vlastně šlo a proč tomu tak je, nenaučili jsme se z těch zkušenosti skoro nic. Obojí je totiž třeba, obojí se doplňuje v celek. S oblibou to říkám
takto: vědomosti bez zkušeností jsou jako auto bez kol, ale zkušenosti bez vědomostíjsou jako kola bez auta.