Autor :
©J.B.Hurych
Název :
CUI BONO aneb JANSAN KONTRA CICERO
Ne, nechci se srovnávat s tím velkým římským řečníkem, politikem a právníkem se známým jménem Marcus Tullius Cicero - ostatně on sám tvrdil že ono rčení, vlastně otázku (Cui bono? Komu to prospívá?) vymyslel už římský konzul Cassius. O to mi nejde, je to výborná pomůcka pro správné pochopení problémů, já bych ji tu jen chtěl vhodně doplnit :-).
Časy se totiž mění a dochází i na klasiky. Na jejich omluvu je třeba říct, že oni netušili, jaký chordel (abych použil výraz MIloše Kopeckého) se tu na zemi časem vytvoří.
CUI BONO aneb JANSAN KONTRA CICERO
Ne že by ta otázka už neplatila - právě naopak, sám ji používám téměř denně - ale mám víc a víc potíže s odpovědí. Když si třeba někdo založí firmu, strčí do ní peníze na vyprání, pak firmu prodá, a prachy, co dostal, "legálně" uloží jinde a zatím nová firma tiše zbankrotuje - pak bych asi sotva nalezl pravého vinníka, obzvláště, když jich je tam víc . . .
Nu ovšem, Cicero byl navíc také právník a ti s tou otázkou nemají problém, jen si ji trochu upraví na podobnou "Jak NÁM to prospěje?" ( míněno JIM, ne nám :-) a odpověď mají jaksi hned na dlani ( a později i ty peníze:-).
Pochopitelně v lehčích případech je odpověď opravdu jednoduchá. Jistě, když čtu, jak někdo někoho chválí s téměř zbožnou rektoskopií, není pochyby, komu že se chce zalíbit a proč to dělá. Podobně, když někdo někoho urputně haní (a v Čechách se vždycky víc hanělo, než chválilo :-) , odpověď je opět snadná. Nejde tam tolik o haněného, ale o samotného hanitele (nebo snad haniče?) , kterému to nějak prospívá. V jiných případech už to prostě tak dobře nejde. Jinak řečeno, složité habaďůry vám tahle otázka nerozmotá.
Až po příchodu do Kanady (už je to skoro 45 let) jsem se touto otázkou začal vážně zajímat. Proč až pak? Nu v komunistickém státě bylo vždy hned jasné, komu to prospívá :-). Až když jsem žil v Quebeku jsem měl dost příležitostí si tuto otázku si položit. Pomohlo mi to při různém rozhodování: hledání nové práce, koupě auta, koupě domu a nakonec i při mé dobrovolné emigraci z Quebeku do Ontaria :-).
Začalo to prostě: můj přítel Eddie se mě totiž jednou zeptal "Kdo myslíš, že platí všechny ty televizní reklamy?" Odpověděl jsem mu ve smyslu, že to záleží, pro kterou firmu ta reklama je.. "Naivo," řekl mi, anž by mě chtěl urazit, "to všecko zaplatí ti pitomci, kteří si ty předražené šmejdy koupí!"
Nu ano, měl pravdu a tak jsem si tu Ciceronovu otázku prostě upravil na "Kdo na tom prodělá?" Dospěl jsem tedy k jakési negaci jeho otázky a hle, odpovědi se hned zdály přímo padat z nebe. A protože jsem většinou "prodělával" právě já sám, bylo to pro mě i užitečné - prostě jsem se takovým situacím vyhýbal :-).
Říkají, že existují tři strategie: ta, kde vyhraji, ta kde prohraji a pak ta, zvaná "win-win", kde obě strany vyhrávají. Jako příklad pro ni uvádějí koupi bot, které vám obchodník nabízí za 1000 korun jeden pár. Sám je koupil za 800, jeho marže (mark-up) je tedy 200 korun, ale to vám pochopitelně neřekne. Vám se to zdá drahé a tak vám nabídne, že když koupíte dva páry, dá vám je oba za 1800 korun, teda každý pár za 900 korun . No prosím, obchodník opět vydělal 200 korun.Normálně by vydělal 400 korun, ale tohle je pořád lepší, než neprodat nic, prodávat se musí - a vy vyděláte na každém páru 100 korun. Oba jste tedy vyhráli.
Opravdu? Taková demagogie mi ale hýbe žlučí: vždyť defakto jste oba prohráli - vy jste přece zaplatil o 800 víc, než původních 1000, a navíc za boty, které nepotřebujete (máte jen dvě nohy a navíc jsou oba páry stejné fazóny a možná i barvy :-). On pak prodělal 200 korun, protože oba páry mohl jinému prodat za 2x 1000 korun. Pochopitelně, když obchodník potřebuje nutně prachy (nebo vy nutně dvoje boty, což je méně časté :-), bude víc platit ten první výklad. Tam by pak řekl Cicero, že obchodník z toho měl stejně prospěch, zatímco Jansan by řekl, že kupující prodělá tak jako tak :-).
Ono na vše totiž může být různý názor. Zeptejte se ekonomů, zda je lepší dávat vyšší sociální pomoc nebo ne. Jedni řeknou že ano, protože si lidé z těch peněz koupí zboží, které by si bez těch peněz nekoupili a podpoří tak výrobu a případně i vytvoří nějaké ty pracovní příležitosti pro ty, co pracovat chtějí. Jiní řeknou, že ne, protože ty peníze nejsou podloženy prací, že jsou vlastně vyhozené a že se tím jen ochuzuje stát, tedy my ostatní.
Řeknu vám asi novinku (pro ekonomy to rozhodně novinka je ): obě skupiny se tragicky mýlí, obě mají jen částečnou pravdu a to je horší, než nic. Ona totiž existuje tzv. kritická, tedy jakási optimální hodnota podpory. Pod tou hodnotou platí, že podpory jsou prospěšné, nad ní pak už zase neprospěšné. Pochopitelně zde neuvažuji ještě humánní stránku, ta se nedá vyjádřit číslem, například kolika lidem to opravdu pomůže v nouzi a kolik je lidí, kteří zase podporu většinou jen prochlastají nebo utratí na drogy. Je to prostě složitější, než to vidí nějaký účetní :-).
Inu vypadá to, že k základním poučkám ekonomie nemůžeme chodit k odborníkům, když mezi sebou mají tak odlišné názory. Stačí nám ale používat zdravý rozum, kdysi nepřesně nazávaný coby selský. Platí totiž základní poučka, nazval bych ji ZÁKON ZACHOVÁNÍ BALANCE. Je to podobné zákonu zachování energie (ta se také nemůže ztratit, ale může jen měnit formu či se přesouvat z jednoho místa na druhé) , Zákon zachvání balance zní: Když někdo na něčem vydělá, jiní na tom zase musí stejné množství ztratit. Píšu zde "jiní", protože se ztráta může rozdělit na více obětí. A to platí všude, nejen pro banky, ale i pro pouliční kapsáře.
Mluví se teď hodně o umělé devalvaci měny. Naposled to provedli komunisté při měnové reformě. Kdo na tom prodělal, to si jistě odpovíte sami. Ale zkuste se zeptat, kdo na tom vydělal - jistě, řekneme si "no přece stát a komunisti", ale kde se to tedy projevilo - měli jsme snad pocit, že najednou žijeme v bohatém státě? Komu to prospělo, pane Cicero? Někomu jistě, ale ukažte na něj přesně prstem: komu?
Když vám někdo devalvuje měnu, někdo na tom tedy prodělá a někdo vydělá. Ale kdo? Nenechme se mýlit počáteční změnou peněžního kurzu, to je jen virtuální číslo - my si ho sice můžeme pro začátek vycucat z prstu, ale ono se přesto bude měnit s trhem. Jenže jak se bude měnit trh? Stabilizuje se brzo? Nebude bude kurz pak ještě dál klesat? To je ten problém. Autoři této nepochopitelné změny sice říkají, že doufají, atd. - ale kolikrát už jsme tyhle žvásty slyšeli! Z doufání se může nakonec stát i zoufání . . .
Jedno je jisté: naše našetřené peníze tím ztratí starou hodnotu, protože ceny půjdou nutně nahoru (protože koruna půjde dolů), jinak by výrobci při prodeji svého zboží ztráceli. Do ciziny by sice prodali více, ale důma méně. Ale co takhle vybrat peníze z banky a honem za ně nakoupit, třeba i zbytečnosti? Jistě, pokud pak už nebudete dál žít nebo nepříjde potopa, jak říkala Pompaďourka. Jinak vám pak právě ty peníze vydané za zbytečnosti budou chybět na důležitější věci. Je to jako rychle nakupovat benzin, než ho zase zdraží: levnější benzin se vyjezdí a co pak? Budeme chodit pěšky?
A platí vůbec to očekávání, že cizina bude u nás víc nakupovat a turisté si víc užívat? Ba ne, za euro sice bude víc korun, ale zase ceny v korunách stoupnou. Ano, i prostitutky budou muset s cenou nahoru :-). Příroda se nedá ošulit - zatížením jedné misky vah se druhá miska nutně vymrští nahoru. Takže ani ta cizina na tom nakonec asi moc nevydělá . . .
Naši samozvaní odborníci tvrdí, že lidé budou teď honem rychle nakupovat, dokud je to levné. Na to by ale stačily i vánoční či jiné slevy, na to nebylo třeba hned riskantně hýbat s korunou. A co pak, až už věci nebudou levné? Lidé si asi dvakrát rozmyslí kupovat (při svém stejném platu v korunách) zrovna teď to zboží, které ani nutně nepotřebují. A přidávat na platech se asi hned tak brzo nebude :-).
Ano, před vánocemi je nával na elektronického zboží, ale ten nával je před vánocemi vždy. Lidé už teď ale budou víc šetřit (teda ti, kterým to myslí dopředu), protože při vyšších cenách po Novém roce budou muset ještě víc počítat, aby vyšli. A každá teď ušetřená koruna (i když zdevalvovaná) se jim bude hodit. Ne ta virtuální koruna ušetřená nákupem zbytečností, ale ta pravá koruna v kapse. Nejhůř na tom asi budou penzisti - ti už teď nemají kde šetřit a už vůbec ne kde utrácet :- ((.
Státu by to prý ale mělo pomoct při splácení dluhů. No prosím, i když mám dojem, že jsme na tom lépe než mnoho jiných evropských států. takže to ani moc nepotřebujeme. Ae opravdu by nám to pomohlo? Nu spláceli bychom prý dluhy devalvovanými korunami, ne? Ale to je přece nesmysl, dluhy budou ti druzí chtít od nás splácet jen v dolarech nebo eurech - kdo by chtěl devalvované koruny, obzvláště když není jisté, zda koruna nebude klesat ještě víc?
Komu to teda ksakru prospěje? Jak vidíte, i Cicero by na to asi neuměl odpovědět. Zato odpověď na otázku "Kdo na tom prodělá?", ta je celkem snadná . . .
Poznámka: Po nějaké roce s teď prohlašuje, že devalvace byl dobrý tah. Ano, ale opět: pro koho?