Tak především: tou konektivitou zde myslím spíše
spojitost , nežli jen nějakou neurčitou souvislost. Vzpomínám si
ještě, jak nám naši poslušní učitelé kdysi papouškovali axiom rádobyklasiků, že
totiž "Všecko souvisí se vším", k čemuž jsme my darebové dodávali : "Ano, tedy i
s blbostí!". Ono to totiž nepracuje: sou-viset spolu mohou docela dobře dva
klasici na stejné stěně - myslím jen jejich fotografie, pochopitelně - ale jinak
je to tvrzení tak vágní, že nám to defakto vůbec nic neříká.
Obrázek je ze stránky ThinkGeek
Jde tu totiž
o víc než souvislost, jde tady o spojitost . Nevěříte? Tak si třeba
vezměte toho pana Darwina, jak se nám pořád vnucuje. To není žádná náhoda, on
totiž objevil něco podstatného, ať už ho uznáváme nebo ne. Vždyť i ten boj o
umělý život by bez něho pravděpodobně ani nezačal! Jiný takový příklad
společného jmenovatele je inteligence, která sama o sobě se ani nedá
inteligentně definovat - tedy snad rekurzivně (sama sebou), ale zatím to ještě
nikdo nezkusil. Bez inteligence by ale neexistovalo ani to naše, a nakonec ani
to "počítačové " myšlení. Potkáváme ji skoro všude, zřídka ovšem tam, kde by jí
mělo být co nejvíce, např. v politice.
Dobře, řeknete si, jakási
spojitost tu tedy asi je, ale co je vlastně účelem "spojitosti"? Půjdu na to
zchytrale - řekněme, že těch účelů je hned několik. Alespoň jeden z nich by měl
být zřejmý: současná věda už vlastně - alespoň v několika odvětvích - předhání
současnou science fiction, které tak hrozí nebezpečí, že se z ní stane odvětví
historické četby. Spisovatelé - a tím i čtenáři - se asi až příliš dlouho
toulali po vzdálených galaxiích a zapomněli, že se tady na zemi vytváří zcela
nová realita, ta normální i ta virtuální. Chtělo by to vrátit se zpět na zem a
trochu se nad tím také zamyslet...
Ne, nejde zde jen o pouhou novou
technologii, jde o revoluci v myšlení . Před čtvrt stoletím se
ještě tvrdilo, že objem technického oboru se za 10 let zdvojnásobí (N=2). Navíc
dodejme, že polovina toho, co známe, je už také navíc zastaralá, nebo dokonce
ani neplatí. Pokud jsme tedy těch deset let seděli na vavřínech (nebo na WC, jak
kdo :-), známe už třeba jen třetinu užitečného objemu v daném oboru a možná ještě
méně. To bylo ovšem před čtvrt stoletím, dnes už možná platí, že N=3 , možná i
4.
Zatím jsem mluvil jen o souvislosti a spojitosti, ale co takhle
třeba závislost ? Závislostí se už dostáváme do světa vědy a
techniky, kde jí označujeme učeným slovem "funkce", tedy něčeho, co se dá
vyjádřit rovnicí, formulí anebo alespoň grafem. Potíž je v tom, že opravdovou
závislost někdy ani netušíme a jindy ji zase hledáme tam, kde není. Doposud jsme
měli hlavně úspěchy s funkcemi matematickými, fyzickými, logickými, chemickými a
já nevím ještě s kterými. Jde o funkci veličiny t.zv. "závislé" na té
"nezávislé", většinou je na jedné, za předpokladu, že ty ostatní "nezávislé"
držíme v šachu - pardon, konstantní. Dobře, ale co třeba tam, kde všechny ty
ostatní nezávislé veličiny neznáme, anebo nevíme, jak je formulovat?
Zde
nám pomáhá modelování, simulace a v poslední době i nové techniky ,
jako jsou NN (neuronové sítě) či FL (fuzzy logic). Jak? Ony se totiž umí učit -
na rozdíl od některých lidí. Idea systémů, které se samy učí, není ovšem nijak
nová, to jen počítače ji udělaly dostatečně efektivní pro naše účely. A
výsledkem modelování je zase naopak optimalizace řešení anebo celého procesu.
Mohl bych tady vyjmenovat celou řadu předmětů, které se navzájem
propojují a tvoří tak formu moderního myšlení. Rychlost šíření
nových objevů či ideí je ovšem v různých oborech různá. Vzpomínám si na jednoho
inženýra, který dělal elektroniku v jakési nemocnici a náhodou si vzpomněl na
to, co se kdysi naučil, totiž o Lissayousových obrazcích. To se přivede časový
průběh jedné veličiny na horizontální a druhé veličiny na vertikální vychylovaci
destičky obrazovky a dostanete - podle frekvence a fáze - takové roztomilé
elipsy či mnohonásobné osmičky. A protože mu to s prominutím také myslelo,
napadlo ho, co by se stalo, kdyby se u EKG jeden pár elektrod připevnil na hruď
pacienta svisle a druhý pár vodorovně (ano, já vím, co namítnete, ale já myslím
na pacienta "ve stoje").
A hle: objevil tím novou metodu lokace poruch
srdeční činnosti! Pravda, ultrazvuková diagnostika se pak ukázala značně lepší,
ale to už tak bývá a je to docela normální. Nenormální je, že svět čekal padesát
let na to, než někomu došla ta spojitost a napadlo ho použít jinde zcela
běžnou techniku zrovna v jeho oboru.