©Jan Hurych
Název :
MUŽ, KTERÝ PROHRÁL HITLEROVI VÁLKU (díl 3.)
V prvním a druhém díle tohoto článku jsem se zabýval nezáviděníhodnou situací, ve které se Heisenberg ocitl, totiž jak vysvětlit svoje chování během války a hlavně, jak je možné, že se ve svých výpočtech kritického množství izotopu uranu "spletl" o dva řády, tj. že vypočítal, že je stokrát větší, než ve skutečnosti bylo. Že to jednu dobu tvrdil, o tom není sporu, ovšem důvody si nechal pro sebe
Naznačil jsem, že z toho dilema jdou jen dvě cesty: buď přizná, že se zmýlil (což pro nositele Nobelovy ceny - už v roce 1932 - je jistě pěkná ostuda) anebo to udělal schválně, aby oklamal nacisty (a dopustil se tak - alespoň podle nacistických zákonů - vlastizrady). Faktem je, že se Heisenberg k tomu nikdy přesně nevyjádřil a nechal ostatní, ať si myslí, co chtějí.
Já sám jsem s mým závěrem spokojen nebyl, neboť jsem cítil, že se tím problém vlastně příliš zjednodušuje. A nakonec jsem přišel na to, že "všechno je jinak" . V této první části si tedy nejprve zopakujeme body, které jsou v současné literatuře a které se mi prostě nezdály. V druhé části pak popíši důkazy pro mou, třetí verzi, jak jsem je náhodou nedávno našel . . .
Aniž bych se tedy chtěl vracet k původnímu článku, vyzdvihnu zde jen body, které podporují Heisenbergovo dilema: byla jeho zásluha na stagnaci německého nukleárního výzkumu neschopnost nebo sabotáž? Zde teda jsou moje pochyby k jedné či druhé verzi - a někde i k oběma:
- Heisenberg měl důležité postavení ve Třetí Říši. Ač nebyl nacista, byl všeobecně uznáván německými vědci i partajníky. Pro spojence byl tak důležitý, že dokonce jedu dobu uvažovali, že ho unesou či odstraní. Mezi vědci se totiž všeobecně vřilo, že jestli by někdo mohl navrhnout a vyrobit nukleární bombu, byl by to právě Heisenberg. Takový člověk ale není kandidátem ani pro zradu, ani pro tak "kritickou" chybu - už proto ne, že celkem správný výpočet existoval už od roku.....
- V 30tých letech minulého století byli němečtí fyzici prakticky v čele světové nukleární vědy. Otto Hahn objevil v prosinci 1938 nukleární štěpení atomu. Když se to Bohr dozvěděl, pochopil okamžitě důležitost tohoto objevu za tři měsíce po tom cestoval na konferenci do Spojených států a - navzdory slibu, který dal - to tam doslova a veřejně vyzradil. Hahnův spolupracovník Siefried Flugge pak v červnu 1939 objevil použití štěpení v uranovém generátoru pomocí neutronů. Jak se pak dá vysvětlit to, že najednou Němci nepochopili důležitost toho objevu a nepokračovali ve výzkumu? A to jen kvůli jedné Heisenbergově chybě ve výpočtu? Dnes můžeme odhadnout, že při náskoku šesti měsíců, které jinak Němci mohli před Američany mít a s výhodou, že jediné uranové doly v Evropě, tj. v Čechách, jakož i jediná továrna na těžkou vodu v Norsku, kterou zabrali už v roce 1940, byly oboje v rukou Němců, stačila jen německá vynalézavost a státem organizovaný výzkum plus výroba, aby v tom předběhli USA.
- Ale vývoj šel dál a v roce 1940 zatím objevili v USA neptunium. Szilard a Fermi, oba emigranti z Evropy, zjistili, že pomalé neutrony skutečně štěpí atom uranu. Navíc Glen Seaberg zjistil, že se neptunium rozpadá na plutonium, které okamžitě rozpoznal jako dobrého kandidáta na výrobu bomby, neboť se dalo vyrábět přímo v reaktoru a navíc lépe separovat než izotop uranu. I tato informace se musela dostat do Německa. Co ale víme o německém vývoji plutoniové bomby? Jakoby vůbec neexistoval . . .
- Zatímco v červnu 1942 se v USA začíná Manhattan Projekt (atomové bomby), scházejí se nacističtí pohlaváři s Heisenbergem, který je přesvědčí, že k výrobě uranové bomby by bylo třeba jednu tunu (!) izotopu uranu. Místo toho navrhuje stavbu nukleárního generátoru na výrobu energie.
- V Dánku zatím Niels Bohr nevěřil, že je možno bombu fyzicky vyrobit. Ještě v roce 1936 totiž řekl Heisenbergovi, že tepelná reakce by nejprve tepelně expandovala uran a došlo by k tepelnému rozmetání nálože dříve, než by mohlo dojít k výbuchu.. Na druhé straně to byl zase právě Bohr, který objevil, že se štěpení vlastně netýká normálního uranu U238, ale jen jeho izotopu U235 a ten bylo ovšem těžko separovat (v přírodním uranu je ho jen 0,7 %). Zatím už i Němec Flügge publikoval svuj článek o "uranovém stroji" a to už také i Bohr začal konečně věřit v atomovou bombu.
- Ještě před válkou píše Einstein prezidentovi USA dopis, kde zdůrazňuje, že německý nukleární výzkum v Institutu Kaiser Wilhelma v Berlíně pod vedením C.F. von Weizsäckera se dostal pod armádní velení. 3 září 1939 vypukla druhá světová válka a Hitler už 19 září ve svém projevu hrozí, že Němci mají zbraně, proti kterým není obrany. Nacisté pak poslali do okupované Francie Kurta Diebnera, který zastupoval armádu v otázce nukleárního výzkumu.
- V létě 1941 pracoval Heisenberg na univerzitě v Lipsku na studiu těžké vody, přičemž si začal uvědomovat, že nukleární reaktor je
opravdu věc možná. Weizsäcker, jehož otec byl v té době německým velvyslancem v
Dánsku, mu poradil, aby to osobně prokonzultoval s Bohrem. Schůzka se konala ....
Jak se později Heisenberg vyjádřil, přišel tehdy za Bohrem (září 1941) hledat odpověď na to, zda
je správné pokračovat dál ve výzkumu řetězové reakce - a jak se naivně
domníval - naznačit mu, že bude moci udržovat směr německého vývoje v bezpečném směru, tj. vyhýbat se vývoji atomové bomby. Považoval to prý za svou m orální povinnost. Jeho paní Elizabeth také později napsala, že Heisenberg hodlal Bohra ujistit, že Němci bombu nevyrobí. Toto ovšem Bohr po válce popřel, ale o tom si ještě povíme později, protože to je pro tento článek kritické.
- Při jiných příležitostech pak ale Heisenberg tvrdil zase něco poněkud jiného. Tak například
nejprve tvrdil, že by to chtělo jednu tunu (podle jiných autorů řekl dvě) čistého izotopu U235 na
jednu bombu. Manfred von Ardenne
potvrdil, že už v roce 1941 se ptal Heisenberga, kolik U235 by bylo potřeba na atomovou bombu - a ten mu řekl, že jen několik kilogramů.
I na své schůzce s Albertem Speerem v červnu 1942 Heisenberg (jak je vidět podle nalezených dokumentů) na jeho dotaz
odpovídá, že bomba by byla veliká - naznačí to rukama - asi jako ananas. V různých dokumentech gestapa - naposledy ještě z května 1943 - naopak nalezneme popis německé bomby, která měla používat pomalé neutrony ( použitelné ovšem jen v reaktoru a ne v bombě :-) a co víc: citují se tam i ony proslulé dvě tuny U235, které odhadovali, že by byly na to potřeba! Nikde se ale nedozvíme o tom, že by Němci vůbec kdy věděli o existenci plutonia . . .
Pak ale opět názor mění na jednu tunu, aby po výbuchu v Hirošimě přišel za pouhých 14 dní s přesným výpočtem kritické hodnoty a aby svým kolegům ve vězení demonstroval, že na to stačí deset kilogramů. Ale už na začátku roku 1946 ale Weizsäcker najednou tvrdí Ardennovi, že on i Heisenberg udělali závěr, že nukleární exploze není možná, protože vysoká teplota by zastavila štěpení.
- Po válce zase tvrdil, že kritická hodnota nebyl pravý důvod, ale že prostě původně myslel, že není možno bombu
"prakticky" vyrobit už během války - zvláště když to na začátku vypadalo,
že Němci brzo vyhrají aniž by se uchylovali k její výrobě. Navíc prý řekl vše nacistům "ve vší upřímnosti". Když si to ale opravdu myslel, proč teda tolik - podle jeho popisu návštěvy u Bohra - usiloval, aby se
výzkum zastavil? Přesněji řečeno, šlo mu jen o ten anglo-americký, o ten německý se prý už "postará" on sám. I to Bohr ve svých poválečných dopisech Heisenbergovi popřel. a když později Heisenberg tvrdil, že němečtí vědci " naštěstí" neměli nutnost se rozhodnout, zda ano, či ne (rozuměj nést hroznou odpovědnost za to, aby udělali bombu), je to alibismus, který zní hodně nevěrohodně, už proto, že ač například Hahn i Weizsäcker se původně rozhodli spáchat sebevraždu ('když si uvědomili možnost výroby bomby), přesto vesele žili dál.
- A tak ač se Američané stále víc a víc přesvědčovali, že Němci bombu ještě nemají - a že snad se na ní ani snad nepracuje - přesto pod vedením generála Leslie Grovese neustávali Němce podeřívat, že na něčem takovém tajně pracují. Proto byla např. přepadena továrna Norsk-Hydro na těžkou vodu a zásoby zničeny a také místa, o kterých se věřilo, že tam pracují němečtí vědci na separaci uranu, byla bombardována.Čím dále Američané pokročili, tím nepochopitelnější pro ně bylo, že by si Hitler nechal ujít takovou příležitost, zvláště když pořád vyhrožoval tajnými zbraněmi.
- Během války Bohr veřejně prohlašoval, že Heisenberg by mohl bombu postavit a dokonce jej - později - obvinil jako německého špióna. Byla to jen iluze? Ještě v Anglii sice prohlásil, že Němci výrobu bomby vzdali, zatímco v USA už tvrdil, že mu Heisenberg a Weizsäcker řekli, že "doufají" (uvozovky moje, j.h.), že atomová puma přinese rozhodnutí války pro Německo. Slovo "doufají" byl ovšem jen Bohrův dojem, pokud mu něco řekli, patrně mu řekli, že se "obávají". Vůbec se v uvedených dokumentech vyskytují velké kontroverze a musíme být opatrní, když je bereme doslova. V proisince 1944 mel Heisenberg v Ženevě přednášku a v soukromí přiznal, že válka je sice pro Němce prohrána, ale že by bylo hezké, kdyby byli vyhráli - toto prohlášení o prohrané válce bylo jistě vlastizrádné - nemluvě o tom, že už byl u gestapa na černé listině.
- Heisenberg zatím v Německu pokračoval v Hechingen ve výzkumu na nukleárním reaktoru. Druhá skupině v Haigerloch se sice podařilo nastartovat řízenou reakci, ale reaktor jim brzo zase "zhasl" i když vedoucí Gerlach informoval nacisty, že reaktor "běží" a že je naděje.
- Když 21 dubna 1945 pak zabrala jednotka plukovníka Pashe vesnici Haigerloch, našli tam v malé jeskyňce onen proslavený reaktor. V ocelovém válci tam bylo naskládáno palivo, ale tak, že bylo jasné, že to nikdy nemohlo pracovat - u nalezeného množství nikdy nemohlo dojít ke "kritickému stavu" a navíc se nikde nenašla žádná těžká voda jako moderátor. když uvážíme, že obě strany udržovaly vše přísně tajné, je nepředstavitelné, že by Němcům nedošlo, že Fermi a Szilard už od 2. prosince 1942 pilně vyráběli plutonium ve velkém v jejich reaktoru v Chicagu..
-
Po válce byli němečtí vědci intenrováni v Anglii (Farm Hall), kde byli pilně odposloucháváni tajnými mikrofony. Záznamy odtamtud jsou jistě zajímavé, ale kdo ví, jak dalece byli smluveni. Je celkem naivní předpokládat, že si toho ti vědci nebyli vědomi - je totiž velmi snadné předstírat nevědomost, zvláště když by v opačném, případě mohli být obviněni z válečných zločinů.
-
Sám Heisenberg to nikdy netvrdil, že nacisty klamal. Už jeho prohlášení, že totiž " němečtí vedci se naštestí nemuseli rozhodovat, zda mají stavět bombu, čímž nahrával víc fámě, že on a druzí tím bojovali proti nacizmu. Většina pozorovatelů to ovšem brala jen jako alibi . . .
- Obě dvě prozatímní kvalifikace - buď inkompetence nebo zrada - mají ve světě svoje zastánce. Existuje snad ještě jiné řešení?
Pro to si ale musíme zajít jinam. Dramatik Michael Frayn napsal provokativní hru Copenhagen (1998) o oné schůzce Heiseneberga s Bohrem v roce 1941 dánské Kodani. To už zuřila válka, Dánsko bylo okupováno a podle autora se tam snažil Heisenberg přesvědčit Bohra buď aby se dal k Němcům nebo ho chtěl naopak varovat, co Němci chystají. Kniha Roberta Jungka, "Jasnější než tisíc sluncí" (1956), prezentující tu druhou verzi, vyvolala u Bohra silnou negativní reakci a tak se rozhoduje napsat Heisenbergovi dopis (1957). Ten sice nikdy neposlal ale zachovalo se jich několik verzí psaných nanečisto, které byly později publikovány archivem Niels Bohr Archive v Kodani (2002) a záznamy jsou na Netu. Právě na nich je založena hra Copenhagen. V roce 1962 Niels Bohr umírá a za čtyři roky ho jeho žák Heisenberg následuje tamtéž.
Bohr se seznámil s Heisenbergem v roce 1922 v Gottingen. V tom roce také Bohr dostává Nobelovu cenu, a později (1924) přijíždí Heisenberg do Kodaně pracovat v Bohrově Institutu pro teoretickou fyziku, čímž se stal Bohr jeho představeným a učitelem zároveň. tam také v roce 1925 sepisuje knihu o kvantové fyzice a v roce 1927 objevuje svůj "princip neurčitosti", za což pak dostane Nobelovu cenu zase on (za rok 1932). V témže roce Chadwick objevuje neutron a v tom samém roce Heisenberg sestavuje kvantový model atomu s neutrony v jádře.
Rok na to se Hitler stává kancléřem a v roce 1934 bombarduje Fermi uran neutrony a dostává novou, dosud neznámou látku. V roce 1939 Lisa Meitner a Otto Frisch ve Švedsku také bombardují uran, přičemž objeví i uvolňování energie. A pak už to jde rychle: v témže roce Bohr také zjistí, že se při rozpadu uvolňují volné, rychlé neutrony. Ty ovšem štěpí přírodní uran U238 na nestabilní U239, takže k žádné řetězové reakci nedojde. V témže roce Elliot-Currie, jakož i v Americe Fermi, tyto výpočty potvrzují pokusem a tím dokazují, že řetězová reakce je opravdu možná, ale jen pro U235, kterého je v přírodním uranu jen asi jedno procento.
V témže roce Einstein píše Rooseveltovi, že Německo je schopno vyvinout nukleární zbraně. V září téhož roku napadne Hitler Polsko a začíná válka. Heisenberg je mobilizován jako záložník u horské pěchoty. Příští rok Němci zabrali Dánsko a o rok později je v Americe objeveno plutonium. A je to právě v tomto roce, kdy se Heisenberg vypraví navštívit Bohra v Kodani. V prosinci téhož roku napadnou Japonci Pearl Harbor a USA je tím pádem ve válce. V roce 1942 už trvale beží Fermiho reaktor v Chicagu a v září začíná v USA výzkum atomové bomby (Manhattan projekt) . A je to zřejmě na popud Američanů, že Bohr prchá v září 1943 z Dánska, aby už v únoru 1944 nastoupil v Los Alamos na témže projektu.
Válka končí a 3 května 1945 (ta náhoda, zrovna na samý den, co tohle píšu, o 63 let později :-) je Heisenberg zatčen Američany, převezen do Anglie a tam je internován až do října spolu s ostatními německými vědci. Odtamtud jsou právě záznamy jejich "překvapivých reakcí" na shození bomby na Hirošimu a Nagasaki (první používala uran U235 a druhá plutonium Pu239).
Dopisy Bohra jsou naštěstí na Netu přeloženy do angličtiny a tak si můžeme udělat představu, co Bohra tak naštvalo. Ačkoliv sám o schůzce s Heisenbergem na západě vyprávěl hned po svém útěku, zlobí se asi na Heisenberga, že tu příhodu opět přivádí na světlo, navíc aby způsobil dojem, že on, Heisenberg, tam přijel z morálních důvodů, případně že on to byl, co "zastavil" německý výzkum, jak tam prý slíbil.
Říká například, že je překvapen, jak moc Heisenbergovi selhala paměť v jeho dopise Junkgovi (autorovi knihy). A jinde popisuje, že i na ostatní členy Institutu udělal Heisenberg dojem, že byl přesvědčen, že Německo vyhraje a že by bylo marné odmítat návrhy spolupráce ze strany Němců, dále že pod Heisenbergovým vedením dělá Německo vše, aby vyvinulo nukleární zbraně a že na těch přípravách pracoval asi dva roky.
Bohr také vysvětluje, že už tři roky předtím mu bylo jasné, že pomalé neutrony štěpí jen U235, takže ten bude potřeba odseparovat od přírodního uranu. Jestli prý byl v šoku, tak ne tím technickým faktem, ale tím, že Německo udělá vše možné, aby bylo první.
Dole pak je poznámka, že obsah toho dopisu bude předán dánskému ministerstvu zahraničí a velvyslanci (asi německému?) . Přestože však dopis nebyl nikdy odeslán, ukazuje to hlavně to, jak vážně to Bohr myslel. Navíc Bohr vyjadřuje přání, aby se setkali a prodiskutovali ty nesrovnalosti. Také k tomu nikdy nedošlo.
Bohr ironicky naznačuje, že u Heisenberga asi německý patriotizmus hrál jinou úlohu, když Němci vyhrávali a postupně se vytratil, když začali prohrávat, takže si to už dne nemůže dobře pamatovat :-).
Účelem návštěvy bylo jistě také určité pokárání, že se dánští vědci nezapojují, jak by měli. Šlo zřejmě o nabídku spolupráce, ale mohlo jít i o utajenou výhrůžku, tím, že se zdůrazňovalo, že Německo brzo vyhraje a co pak? Není divu, že takovou aroganci nemohl Bohr snést, byl to typický jazyk okupantů. Některé výrazivo muselo být dokonce chápáno jen jednoznačně: zmiňovali se i o následcích pro Dánsko, až (tedy ne "když" ) Němci vyhrají. Weizsacker také tehdy zdůrazňoval důležitost Heisenbergova výzkumu pro válku. Bohr sice chápal, že má asi nějakou zprávu předat Angličanům, ale nevěděl, zda má předat tu výstrahu nebo něco jiného, prostě proto, že o tom, co popisuje Junkg se vůbec nemluvilo.
Bohra obzvláště naštvalo prohlášení, že Heisenberg tehdy řekl, že němečtí vědci udělají vše, aby k nukleární konfrontaci nedošlo. Zcela jasně si prý pamatuje, že se o tom nemluvilo. Pokud někdo mluvil o využití nukleární energie v reaktorech ( rozuměj pro elektrárny), pak to byl jen Jensen, který Kodaň navštívil později, a ne Heisenberg. Tak či onak, Jensen nemohl vědět, co vše se v Německu dělá.
Bohr se dále zmiňuje, že má svoje zkušenosti z protišpionážní práce skrze spolupráci s tajnou službou, i to, že si přesně pamatuje, jak mu Heisenberg řekl, že válku rozhodnou nukleární zbraně. Už tehdy prý slyšel o tajných německých zbraních, ale že se moc neptal, protože se bál, že jsou sledováni Gestapem. Teprve teď, po válce, se teda ptá, z jakého popudu a pod čí pravomocí se tehdy Němci vypravili za ním s tak tajným posláním ( my bychom dnes asi řekli "mírovým" :-) tak jak to popsal Jungk ve své knize. Zdá se ale, že se Bohr mýlil: Heisenberg byl velmi opatrný, aby volil slova do oné knihy, leccos spíše naznačoval, aby si to autor domyslel, ale to je vidět z jeho jiných prohlášení. Nikdy si nedělal zásluhy na nějakou protistátní akci - to už by radši snesl obvinění z oné základní chyby ve výpočtu :-). Nebyl nacista, ale byl Němec.
Co si o tom vše myslet? Bohr byl daleko praktičtější: už od okupace věděl, že oba jsou vlastně nepřátelé, proto byl rezervovaný a myslel si svoje. Heisenberg na druhé straně měl dvě poslání jedno veřejné a jedno tajné, svoje vlastní. To veřejné je lehko uhodnout: cesta byla vedena jakožto "kulturní návštěva" (pod visitkou ministerstva kultury a propagandy, tj. Goebbelse) a defakto šlo o to přesvědčit Bohra, aby pro ně pracoval, ať už slibem či výhrůžkou. To tajné poslání si musíme ovšem domyslet. Bylo jasné, že o schůzce nacisté zcela jasně věděli, že tam bylo plno doprovodných členů gestapa a dobře věděli, že Heisenberg, při své politické naivitě (pravé či předstírané) a svým nepříliš dobrým zápisem u Gestapa, by jistě nebyl dobrým poslem pro nacistickou propagandu a už vůbec ne pro utajení vědeckých či vojenských tajemství. Weizsäcker pochopitelně skupinu vedl, Heisenberg mu jen dělal ozvěnu. Snad měl působit na Bohra svým bývalým přátelstvím, snad jen udělat dojem autority. Pokud mělo gestapo nějaký tajný plán o tom si povíme v druhé části tohoto článku,
Navíc si to asi Bohr všecko vysvětloval jinak. A není divu, že mu to v dopisech říká nepříliš vybíravými slovy - narážka na špatnou paměť je ovšem jen tvrdá ironie. Není divu, že Bohr, který opravdu tolik udělal pro vítězství Spojenců nemohl nechat be zkomentáře narážku, že němečtí vědci měli mezi sebou také nějakou rezistanci. Co Němec Heisenberg asi nepochopil bylo to, že jakjo existovali němečtí vlastenci, existují také dánští vlastenci. Pokud po válce předstíral, že jeho mise do Kodaně měla tajné poslání pro spojence, pak se zcela správně Bohr ptá, kdo ho poslal a kdo mu to povolil (detail, že návštěva byla pod záštitou německého ministerstva kultury a propagandy jsem našel jen v té hře - kde asi na to autor přišel ?) Mám dojem, že tuto otázku autor knihy Heisenbergovi nikdy nepoložil.
Bohr to pochopitelně chápal jakoby si teď Heisenberg div nedělal zásluhu, že spojence varoval on. Ta možnost tu je, i když to Heisenberg asi přeceňuje. Je zajímavé i to, že Bohr s dopisem váhal - napsal jen několik dopisů na nečisto a nakonec je stejně neposlal, patrně nechtěl v té době už starého Heisenberga usvědčovat ze lži. V dopisech se opakují skoro stejné věty se stejnými fakty - je vidět, že si to Bohr nevymyslel, ale že mu to setkání utkvělo v paměti, patrně svou bizzardní příchutí, že ho někdo přemlouval aby pomáhal nepříteli jeho národa.. Na rozdíl od Heisenberga, který svoji argumentaci měnil, Bohr zůstávál jen u fakt. Ovšem jsou to holá fakta nebo jen jejich Bohrovo vysvětlení?
Na první pohled se naskýtá srovnání Heisenbergovy verze se stejně nesmyslnou cestou Rudolfa Hesse do Anglie, s jakýmsi neurčitým cílem uzavřít mír. No prosím, u Hessa nás přesvědčili, že se zbláznil, u Heisenberga je to dost obtížné si představit, že by jednal z pomatení mysli. Pokud teda měla ještě Heisenbergova cesta nějaké tajné mírové poslání, pak zřejmě Heisenberg dosáhl jen opaku: Bohr ho buď nepochopil nebo ani nechtěl pochopit. Navíc si Bohra naštval a tím pomohl spojencům - byl to právě Bohr, který je po svém útěku z Dánska tolik zalarmoval. A tak jak hra samotná, tak i Bohrovy dopisy jen posilují rozdělení diváků na dva tábory: byla Heisenbergova chyba jen neschopností anebo to byl rafinovaný odboj?
Prof.
T. M. Sanders, který znal Bohra a i jiní fyzici si myslí to prvé a podkládají to tím, že podle odposlouchaných záznamů v Anglii němečtí vědci neměli žádné morální skrupule. Je také zajímavé, že za Heisenbergovu verzi mírového návrhu se veřejně nepostavil žádný z nich, například na schůzce přítomný Weizsäcker, který žil až do roku 2007; neozval se dokonce ani tehdy, když už byly Bohrovy dopisy zveřejněny. Na druhé straně byl Heisenberg příliš dobrý fyzik, aby - pokud to opravdu byla chyba - na ni časem nepřišel a sotva by se ji snažil ospravedlnit tak naivním, průhledným způsobem. Spíše se zdá, že chtěl Bohra varovat, ale kvůli prezenci Gestapa nemohla tka to dělal rafinovaně, pod záminkou verbování dánského vědce pro německou stranu a nabídnout mu "skvělou kariéru" ve výrobě nukleárních zbraní. Možná že Heisenberg opravdu znal Bohra natolik, že věděl, že se jako vlastenec naštve a bude varovat Spojence. Koneckonců už předtím měl Heisenberg potíže s Gestapem a věděl, jak na ně vyzrát . . . Jenže proč to po válce nepřiznal? Nu nmeohl, byla by to pořád ještě zrada na tehdejším Německu. A co když to všecko ale bylo ještě úplně jinak?
(dokončení příště)