back ©Jan Hurych
Název : MUŽ, KTERÝ PROHRÁL HITLEROVI VÁLKU (díl 3.)





V prvním a druhém díle tohoto článku jsem se zabýval nezáviděníhodnou situací, ve které se Heisenberg ocitl, totiž jak vysvětlit svoje chování během války a hlavně, jak je možné, že se ve svých výpočtech kritického množství izotopu uranu "spletl" o dva řády, tj. že vypočítal, že je stokrát větší, než ve skutečnosti bylo. Že to jednu dobu tvrdil, o tom není sporu, ovšem důvody si nechal pro sebe

Naznačil jsem, že z toho dilema jdou jen dvě cesty: buď přizná, že se zmýlil (což pro nositele Nobelovy ceny - už v roce 1932 - je jistě pěkná ostuda) anebo to udělal schválně, aby oklamal nacisty (a dopustil se tak - alespoň podle nacistických zákonů - vlastizrady). Faktem je, že se Heisenberg k tomu nikdy přesně nevyjádřil a nechal ostatní, ať si myslí, co chtějí.

Já sám jsem s mým závěrem spokojen nebyl, neboť jsem cítil, že se tím problém vlastně příliš zjednodušuje. A nakonec jsem přišel na to, že "všechno je jinak" . V této první části si tedy nejprve zopakujeme body, které jsou v současné literatuře a které se mi prostě nezdály. V druhé části pak popíši důkazy pro mou, třetí verzi, jak jsem je náhodou nedávno našel . . .


Aniž bych se tedy chtěl vracet k původnímu článku, vyzdvihnu zde jen body, které podporují Heisenbergovo dilema: byla jeho zásluha na stagnaci německého nukleárního výzkumu neschopnost nebo sabotáž? Zde teda jsou moje pochyby k jedné či druhé verzi - a někde i k oběma:


Pro to si ale musíme zajít jinam. Dramatik Michael Frayn napsal provokativní hru Copenhagen (1998) o oné schůzce Heiseneberga s Bohrem v roce 1941 dánské Kodani. To už zuřila válka, Dánsko bylo okupováno a podle autora se tam snažil Heisenberg přesvědčit Bohra buď aby se dal k Němcům nebo ho chtěl naopak varovat, co Němci chystají. Kniha Roberta Jungka, "Jasnější než tisíc sluncí" (1956), prezentující tu druhou verzi, vyvolala u Bohra silnou negativní reakci a tak se rozhoduje napsat Heisenbergovi dopis (1957). Ten sice nikdy neposlal ale zachovalo se jich několik verzí psaných nanečisto, které byly později publikovány archivem Niels Bohr Archive v Kodani (2002) a záznamy jsou na Netu. Právě na nich je založena hra Copenhagen. V roce 1962 Niels Bohr umírá a za čtyři roky ho jeho žák Heisenberg následuje tamtéž.

Bohr se seznámil s Heisenbergem v roce 1922 v Gottingen. V tom roce také Bohr dostává Nobelovu cenu, a později (1924) přijíždí Heisenberg do Kodaně pracovat v Bohrově Institutu pro teoretickou fyziku, čímž se stal Bohr jeho představeným a učitelem zároveň. tam také v roce 1925 sepisuje knihu o kvantové fyzice a v roce 1927 objevuje svůj "princip neurčitosti", za což pak dostane Nobelovu cenu zase on (za rok 1932). V témže roce Chadwick objevuje neutron a v tom samém roce Heisenberg sestavuje kvantový model atomu s neutrony v jádře.

Rok na to se Hitler stává kancléřem a v roce 1934 bombarduje Fermi uran neutrony a dostává novou, dosud neznámou látku. V roce 1939 Lisa Meitner a Otto Frisch ve Švedsku také bombardují uran, přičemž objeví i uvolňování energie. A pak už to jde rychle: v témže roce Bohr také zjistí, že se při rozpadu uvolňují volné, rychlé neutrony. Ty ovšem štěpí přírodní uran U238 na nestabilní U239, takže k žádné řetězové reakci nedojde. V témže roce Elliot-Currie, jakož i v Americe Fermi, tyto výpočty potvrzují pokusem a tím dokazují, že řetězová reakce je opravdu možná, ale jen pro U235, kterého je v přírodním uranu jen asi jedno procento.

V témže roce Einstein píše Rooseveltovi, že Německo je schopno vyvinout nukleární zbraně. V září téhož roku napadne Hitler Polsko a začíná válka. Heisenberg je mobilizován jako záložník u horské pěchoty. Příští rok Němci zabrali Dánsko a o rok později je v Americe objeveno plutonium. A je to právě v tomto roce, kdy se Heisenberg vypraví navštívit Bohra v Kodani. V prosinci téhož roku napadnou Japonci Pearl Harbor a USA je tím pádem ve válce. V roce 1942 už trvale beží Fermiho reaktor v Chicagu a v září začíná v USA výzkum atomové bomby (Manhattan projekt) . A je to zřejmě na popud Američanů, že Bohr prchá v září 1943 z Dánska, aby už v únoru 1944 nastoupil v Los Alamos na témže projektu.

Válka končí a 3 května 1945 (ta náhoda, zrovna na samý den, co tohle píšu, o 63 let později :-) je Heisenberg zatčen Američany, převezen do Anglie a tam je internován až do října spolu s ostatními německými vědci. Odtamtud jsou právě záznamy jejich "překvapivých reakcí" na shození bomby na Hirošimu a Nagasaki (první používala uran U235 a druhá plutonium Pu239).



Dopisy Bohra jsou naštěstí na Netu přeloženy do angličtiny a tak si můžeme udělat představu, co Bohra tak naštvalo. Ačkoliv sám o schůzce s Heisenbergem na západě vyprávěl hned po svém útěku, zlobí se asi na Heisenberga, že tu příhodu opět přivádí na světlo, navíc aby způsobil dojem, že on, Heisenberg, tam přijel z morálních důvodů, případně že on to byl, co "zastavil" německý výzkum, jak tam prý slíbil.

Říká například, že je překvapen, jak moc Heisenbergovi selhala paměť v jeho dopise Junkgovi (autorovi knihy). A jinde popisuje, že i na ostatní členy Institutu udělal Heisenberg dojem, že byl přesvědčen, že Německo vyhraje a že by bylo marné odmítat návrhy spolupráce ze strany Němců, dále že pod Heisenbergovým vedením dělá Německo vše, aby vyvinulo nukleární zbraně a že na těch přípravách pracoval asi dva roky.
Bohr také vysvětluje, že už tři roky předtím mu bylo jasné, že pomalé neutrony štěpí jen U235, takže ten bude potřeba odseparovat od přírodního uranu. Jestli prý byl v šoku, tak ne tím technickým faktem, ale tím, že Německo udělá vše možné, aby bylo první. Dole pak je poznámka, že obsah toho dopisu bude předán dánskému ministerstvu zahraničí a velvyslanci (asi německému?) . Přestože však dopis nebyl nikdy odeslán, ukazuje to hlavně to, jak vážně to Bohr myslel. Navíc Bohr vyjadřuje přání, aby se setkali a prodiskutovali ty nesrovnalosti. Také k tomu nikdy nedošlo.

Bohr ironicky naznačuje, že u Heisenberga asi německý patriotizmus hrál jinou úlohu, když Němci vyhrávali a postupně se vytratil, když začali prohrávat, takže si to už dne nemůže dobře pamatovat :-). Účelem návštěvy bylo jistě také určité pokárání, že se dánští vědci nezapojují, jak by měli. Šlo zřejmě o nabídku spolupráce, ale mohlo jít i o utajenou výhrůžku, tím, že se zdůrazňovalo, že Německo brzo vyhraje a co pak? Není divu, že takovou aroganci nemohl Bohr snést, byl to typický jazyk okupantů. Některé výrazivo muselo být dokonce chápáno jen jednoznačně: zmiňovali se i o následcích pro Dánsko, až (tedy ne "když" ) Němci vyhrají. Weizsacker také tehdy zdůrazňoval důležitost Heisenbergova výzkumu pro válku. Bohr sice chápal, že má asi nějakou zprávu předat Angličanům, ale nevěděl, zda má předat tu výstrahu nebo něco jiného, prostě proto, že o tom, co popisuje Junkg se vůbec nemluvilo.

Bohra obzvláště naštvalo prohlášení, že Heisenberg tehdy řekl, že němečtí vědci udělají vše, aby k nukleární konfrontaci nedošlo. Zcela jasně si prý pamatuje, že se o tom nemluvilo. Pokud někdo mluvil o využití nukleární energie v reaktorech ( rozuměj pro elektrárny), pak to byl jen Jensen, který Kodaň navštívil později, a ne Heisenberg. Tak či onak, Jensen nemohl vědět, co vše se v Německu dělá. Bohr se dále zmiňuje, že má svoje zkušenosti z protišpionážní práce skrze spolupráci s tajnou službou, i to, že si přesně pamatuje, jak mu Heisenberg řekl, že válku rozhodnou nukleární zbraně. Už tehdy prý slyšel o tajných německých zbraních, ale že se moc neptal, protože se bál, že jsou sledováni Gestapem. Teprve teď, po válce, se teda ptá, z jakého popudu a pod čí pravomocí se tehdy Němci vypravili za ním s tak tajným posláním ( my bychom dnes asi řekli "mírovým" :-) tak jak to popsal Jungk ve své knize. Zdá se ale, že se Bohr mýlil: Heisenberg byl velmi opatrný, aby volil slova do oné knihy, leccos spíše naznačoval, aby si to autor domyslel, ale to je vidět z jeho jiných prohlášení. Nikdy si nedělal zásluhy na nějakou protistátní akci - to už by radši snesl obvinění z oné základní chyby ve výpočtu :-). Nebyl nacista, ale byl Němec.



Co si o tom vše myslet? Bohr byl daleko praktičtější: už od okupace věděl, že oba jsou vlastně nepřátelé, proto byl rezervovaný a myslel si svoje. Heisenberg na druhé straně měl dvě poslání jedno veřejné a jedno tajné, svoje vlastní. To veřejné je lehko uhodnout: cesta byla vedena jakožto "kulturní návštěva" (pod visitkou ministerstva kultury a propagandy, tj. Goebbelse) a defakto šlo o to přesvědčit Bohra, aby pro ně pracoval, ať už slibem či výhrůžkou. To tajné poslání si musíme ovšem domyslet. Bylo jasné, že o schůzce nacisté zcela jasně věděli, že tam bylo plno doprovodných členů gestapa a dobře věděli, že Heisenberg, při své politické naivitě (pravé či předstírané) a svým nepříliš dobrým zápisem u Gestapa, by jistě nebyl dobrým poslem pro nacistickou propagandu a už vůbec ne pro utajení vědeckých či vojenských tajemství. Weizsäcker pochopitelně skupinu vedl, Heisenberg mu jen dělal ozvěnu. Snad měl působit na Bohra svým bývalým přátelstvím, snad jen udělat dojem autority. Pokud mělo gestapo nějaký tajný plán o tom si povíme v druhé části tohoto článku,

Navíc si to asi Bohr všecko vysvětloval jinak. A není divu, že mu to v dopisech říká nepříliš vybíravými slovy - narážka na špatnou paměť je ovšem jen tvrdá ironie. Není divu, že Bohr, který opravdu tolik udělal pro vítězství Spojenců nemohl nechat be zkomentáře narážku, že němečtí vědci měli mezi sebou také nějakou rezistanci. Co Němec Heisenberg asi nepochopil bylo to, že jakjo existovali němečtí vlastenci, existují také dánští vlastenci. Pokud po válce předstíral, že jeho mise do Kodaně měla tajné poslání pro spojence, pak se zcela správně Bohr ptá, kdo ho poslal a kdo mu to povolil (detail, že návštěva byla pod záštitou německého ministerstva kultury a propagandy jsem našel jen v té hře - kde asi na to autor přišel ?) Mám dojem, že tuto otázku autor knihy Heisenbergovi nikdy nepoložil.

Bohr to pochopitelně chápal jakoby si teď Heisenberg div nedělal zásluhu, že spojence varoval on. Ta možnost tu je, i když to Heisenberg asi přeceňuje. Je zajímavé i to, že Bohr s dopisem váhal - napsal jen několik dopisů na nečisto a nakonec je stejně neposlal, patrně nechtěl v té době už starého Heisenberga usvědčovat ze lži. V dopisech se opakují skoro stejné věty se stejnými fakty - je vidět, že si to Bohr nevymyslel, ale že mu to setkání utkvělo v paměti, patrně svou bizzardní příchutí, že ho někdo přemlouval aby pomáhal nepříteli jeho národa.. Na rozdíl od Heisenberga, který svoji argumentaci měnil, Bohr zůstávál jen u fakt. Ovšem jsou to holá fakta nebo jen jejich Bohrovo vysvětlení?

Na první pohled se naskýtá srovnání Heisenbergovy verze se stejně nesmyslnou cestou Rudolfa Hesse do Anglie, s jakýmsi neurčitým cílem uzavřít mír. No prosím, u Hessa nás přesvědčili, že se zbláznil, u Heisenberga je to dost obtížné si představit, že by jednal z pomatení mysli. Pokud teda měla ještě Heisenbergova cesta nějaké tajné mírové poslání, pak zřejmě Heisenberg dosáhl jen opaku: Bohr ho buď nepochopil nebo ani nechtěl pochopit. Navíc si Bohra naštval a tím pomohl spojencům - byl to právě Bohr, který je po svém útěku z Dánska tolik zalarmoval. A tak jak hra samotná, tak i Bohrovy dopisy jen posilují rozdělení diváků na dva tábory: byla Heisenbergova chyba jen neschopností anebo to byl rafinovaný odboj?

Prof. T. M. Sanders, který znal Bohra a i jiní fyzici si myslí to prvé a podkládají to tím, že podle odposlouchaných záznamů v Anglii němečtí vědci neměli žádné morální skrupule. Je také zajímavé, že za Heisenbergovu verzi mírového návrhu se veřejně nepostavil žádný z nich, například na schůzce přítomný Weizsäcker, který žil až do roku 2007; neozval se dokonce ani tehdy, když už byly Bohrovy dopisy zveřejněny. Na druhé straně byl Heisenberg příliš dobrý fyzik, aby - pokud to opravdu byla chyba - na ni časem nepřišel a sotva by se ji snažil ospravedlnit tak naivním, průhledným způsobem. Spíše se zdá, že chtěl Bohra varovat, ale kvůli prezenci Gestapa nemohla tka to dělal rafinovaně, pod záminkou verbování dánského vědce pro německou stranu a nabídnout mu "skvělou kariéru" ve výrobě nukleárních zbraní. Možná že Heisenberg opravdu znal Bohra natolik, že věděl, že se jako vlastenec naštve a bude varovat Spojence. Koneckonců už předtím měl Heisenberg potíže s Gestapem a věděl, jak na ně vyzrát . . . Jenže proč to po válce nepřiznal? Nu nmeohl, byla by to pořád ještě zrada na tehdejším Německu. A co když to všecko ale bylo ještě úplně jinak?

(dokončení příště)