back ©Jan Hurych
Název : INTERMEZZO O KONEKTIVITĚ.





Tak především: tou konektivitou zde myslím spíše spojitost , nežli jen nějakou neurčitou souvislost. Vzpomínám si ještě, jak nám naši poslušní učitelé kdysi papouškovali axiom rádobyklasiků, že totiž "Všecko souvisí se vším", k čemuž jsme my darebové dodávali : "Ano, tedy i s blbostí!". Ono to totiž nepracuje: sou-viset spolu mohou docela dobře dva klasici na stejné stěně - myslím jen jejich fotografie, pochopitelně - ale jinak je to tvrzení tak vágní, že nám to defakto vůbec nic neříká.



Obrázek je ze stránky ThinkGeek
Jde tu totiž o víc než souvislost, jde tady o spojitost . Nevěříte? Tak si třeba vezměte toho pana Darwina, jak se nám pořád vnucuje. To není žádná náhoda, on totiž objevil něco podstatného, ať už ho uznáváme nebo ne. Vždyť i ten boj o umělý život by bez něho pravděpodobně ani nezačal! Jiný takový příklad společného jmenovatele je inteligence, která sama o sobě se ani nedá inteligentně definovat - tedy snad rekurzivně (sama sebou), ale zatím to ještě nikdo nezkusil. Bez inteligence by ale neexistovalo ani to naše, a nakonec ani to "počítačové " myšlení. Potkáváme ji skoro všude, zřídka ovšem tam, kde by jí mělo být co nejvíce, např. v politice.

Dobře, řeknete si, jakási spojitost tu tedy asi je, ale co je vlastně účelem "spojitosti"? Půjdu na to zchytrale - řekněme, že těch účelů je hned několik. Alespoň jeden z nich by měl být zřejmý: současná věda už vlastně - alespoň v několika odvětvích - předhání současnou science fiction, které tak hrozí nebezpečí, že se z ní stane odvětví historické četby. Spisovatelé - a tím i čtenáři - se asi až příliš dlouho toulali po vzdálených galaxiích a zapomněli, že se tady na zemi vytváří zcela nová realita, ta normální i ta virtuální. Chtělo by to vrátit se zpět na zem a trochu se nad tím také zamyslet...

Ne, nejde zde jen o pouhou novou technologii, jde o revoluci v myšlení . Před čtvrt stoletím se ještě tvrdilo, že objem technického oboru se za 10 let zdvojnásobí (N=2). Navíc dodejme, že polovina toho, co známe, je už také navíc zastaralá, nebo dokonce ani neplatí. Pokud jsme tedy těch deset let seděli na vavřínech (nebo na WC, jak kdo :-), známe už třeba jen třetinu užitečného objemu v daném oboru a možná ještě méně. To bylo ovšem před čtvrt stoletím, dnes už možná platí, že N=3 , možná i 4.

To platí v podobné míře i o našem myšlení a není divu, že je pak nejen zaprášené, ale někdy přímo až zarezlé. Představte si takový pokus: dejte jedné skupině paviánů (mých oblíbených baboonů) moderní počítače a druhé dejte sčoty (neznáte? - ty se ještě v některých zemích na východě používají místo kalkulaček, když nejsou k sehnání baterky). První skupina bude sice nějakou dobu bušit do klávesnic, ale pokud tyto budou dost odolné (heavy duty), něco se tím také naučí a za nějakou dobu budou možná používat třeba i "Microsoft Word pro opy©", ovšem za předpokladu, že na klávenici budou místo písmen ikonky. Druhá skupina se možná naučí sčítat, ale jen ty kuličky, protože babooni jak známo nevědí, co je to abstrakce a od kuliček je u nich k číslům značně daleko. A budou ještě tvrdit, že kdo to jakživ slyšel, takový počítač - počítat se dá přece jen s kuličkami na drátě! Pak se otočí a půjdou radši pracovat, protože to byla "práce, která polidštila opici" a ne nějaké to abstraktní myšlení, jak se jim snaží někdo namlouvat.



Zatím jsem mluvil jen o souvislosti a spojitosti, ale co takhle třeba závislost ? Závislostí se už dostáváme do světa vědy a techniky, kde jí označujeme učeným slovem "funkce", tedy něčeho, co se dá vyjádřit rovnicí, formulí anebo alespoň grafem. Potíž je v tom, že opravdovou závislost někdy ani netušíme a jindy ji zase hledáme tam, kde není. Doposud jsme měli hlavně úspěchy s funkcemi matematickými, fyzickými, logickými, chemickými a já nevím ještě s kterými. Jde o funkci veličiny t.zv. "závislé" na té "nezávislé", většinou je na jedné, za předpokladu, že ty ostatní "nezávislé" držíme v šachu - pardon, konstantní. Dobře, ale co třeba tam, kde všechny ty ostatní nezávislé veličiny neznáme, anebo nevíme, jak je formulovat?

Zde nám pomáhá modelování, simulace a v poslední době i nové techniky , jako jsou NN (neuronové sítě) či FL (fuzzy logic). Jak? Ony se totiž umí učit - na rozdíl od některých lidí. Idea systémů, které se samy učí, není ovšem nijak nová, to jen počítače ji udělaly dostatečně efektivní pro naše účely. A výsledkem modelování je zase naopak optimalizace řešení anebo celého procesu.



Mohl bych tady vyjmenovat celou řadu předmětů, které se navzájem propojují a tvoří tak formu moderního myšlení. Rychlost šíření nových objevů či ideí je ovšem v různých oborech různá. Vzpomínám si na jednoho inženýra, který dělal elektroniku v jakési nemocnici a náhodou si vzpomněl na to, co se kdysi naučil, totiž o Lissayousových obrazcích. To se přivede časový průběh jedné veličiny na horizontální a druhé veličiny na vertikální vychylovaci destičky obrazovky a dostanete - podle frekvence a fáze - takové roztomilé elipsy či mnohonásobné osmičky. A protože mu to s prominutím také myslelo, napadlo ho, co by se stalo, kdyby se u EKG jeden pár elektrod připevnil na hruď pacienta svisle a druhý pár vodorovně (ano, já vím, co namítnete, ale já myslím na pacienta "ve stoje").

A hle: objevil tím novou metodu lokace poruch srdeční činnosti! Pravda, ultrazvuková diagnostika se pak ukázala značně lepší, ale to už tak bývá a je to docela normální. Nenormální je, že svět čekal padesát let na to, než někomu došla ta spojitost a napadlo ho použít jinde zcela běžnou techniku zrovna v jeho oboru.