Autor
:
©Jan Hurych
Název :
ZÁHADA SHAKESPEARA OBJEVENA?
Zaujala mě na netu jedna stránka,
která se zabývá rozlousknutím záhady, zda byl Shakespeare opravdu onen
Shakespeare, tj. autor, dramatik a básník nebo nebyl. Abyste rozuměli, život muže ze
Stratfordu, který se jmenoval Shakespeare se natolik liší od toho,
co očekáváme od autora Shakespearova díla, že se můžeme jen divit, že to
nenapadlo nikoho už za jeho života. Už jen to jméno: vzniklo to skutečně jako shake-speare (třes oštěpem) nebo jen shakes-peare (třese hruškou)? Tak či tak, skutečný Shakespeare opravdu žil, ale stoprocentní důkaz, že to byl on, kdo to vše napsal, ten tu není . . .
 |
William Shakespeare |
V minulém století pochyby ještě zesílily a
hned se hledalo, kdo asi mohl S. dílo skutečně napsat. Nabízely se osoby jako
známý herec a autor divadelnich her Ben Johnson, Christopher
Marlowe, Sir Francis Bacon a dokonce i
William Stanley (Sixth Earl of Derby).
Jde zřejmě o muže a je
zajímavé, že se dosud nepodezřívala žádná žena, například sama královna Alžběta,
která měla patřičné vzdělání i nadání. Ano, jde o muže s vyšším
vzděláním, se znalostí latiny a řečtiny, který byl hodně zcestovalý, dobře
obeznámený s životem u královského dvora a pochopitelně měl také nadání spisovatele, dramatika a
básníka. Tedy vlastnosti, které prý u muže ze Stratfordu neexistovaly nebo se
nemohly jaksi dobře vyvinout - vždyť se ani neví, jestli ukončil školu!
Až na začátku dvacého století
anglický učitel J. Thomas Looney objevil osobu, která všechny tyto
vlastnosti měla.
Byl to Edward de Vere (17th Earl of Oxford), který žil
od roku 1550 do 1604. Problém je, že Earl zemřel dvanáct let před mužem ze
Stratfordu a řada her se datuje až z doby po jeho smrti. Looney tehdy neměl
mnoho důkazů pro svůj názor, ty vyšly najevo až v roce 1984, kdy Charlton
Ogburn napsal svou silnou (na tlouštku - druhou půli už jsem ani nedočetl :-)
knihu The Mysterious William Shakespeare. Přiznávám, že některá data tam
jsou hodně přesvědčivá - tak například se tam vysvětluje, jak klamné je datování Shakespearových
her. Vždyť ani jejich náměty vlastně nebyly zcela originální a navíc vypadají,
že byly přepisovány, případně i opisovány odjinud. Také to, proč Earl nemohl
použít své pravé jméno - protože v oněch hrách často zesměšňoval i dvůr královny
Alžběty - se mi zdá jako přijatelný důvod.
 |
Earl Edward de Vere |
Do boje přidávají i jiné skupiny, tak např. jedna zde
tvrdí, že autorem musel být Christopher Marlow, básník a autor divadelních her, zabitý ve rvačce (a o kterém se říkalo, že byl policejní špeh, jako náš Sabina). Autor to byl ale skvělý a jeho Doktor Faustus se hraje ještě dnes, podobně jako hry Ben Johnsona, Shakespearova součastníka, drmatika a herce, který vydal většinu Shakespoearových her po jeho smrti a to ještě s obdivným věnováním. A ano, i ten je kandidátem na autorství; více o něm je zde. Je těžké ale vysvětlit, proč by některé hry vydával za své a jiné ne :-). Jiným možným auorem by mohl být Sir Francis Bacon, právník, spisovatel, vědec a filozof, jehož kryptogramy v díle Shakespeara se také "našly"; více o něm je zde.
Boj mezi Stratforďáky ( tj.těmi, co tvrdí, že Shakespeare je autor) a Oxforďáky (že Earl z Oxfordu je autor) vesele pokračuje. Na stránce zde
se vyjadřují hrdí Stratfordi, zatímco Oxfordi
jsou zde
Chcete-li se ale pobavit, ťukněte
sem ,
tam se citují zajímavé argumenty obou stran.
Z posledních informací víme, že Stratfordi nadále namítají, že některé hry byly napsány až po de Verově smrti (1604), zatímco Oxfordi tvrdí, že je napsal před snrtí, ale byly použity až po ní a že člen tohoto spiknutí měl být už zde zmíněný Ben Jonson. ten prý pokračoval ve vydávání her s klamným autorem i po Shakespearově smrti (1616, Ben zemřel až 1637). Rána pod pás je ovšem stratfordské tvrzení, že určovat jako Shakespeara někoho jiného je jen výmysl intelektuálů, kteří nedovedou pochopit, že i člověk bez vyššího vzdělání může napsat něco tak krásného. Ani Marlow prý neměl vzdělání, ani jiní autoři, pocházející z lidu. To podle mě není argument, to je prostě útok ad hominem (na osoby zastánců oné teorie místo na tu teorii samu). Podobná dětinskost je poukazování na to, že žádný jiný autor nebyl zpochybován, jen právě Shakesperare, ale to prý jen proto, že byl geniálnía že mu to nepřejí.
A to prosím říká David Bevington, profesor z Chicaga! Základní škola, King's New School ve Stratfordu, kterou Shakespeare navštěvoval, prý mu prý dala dostatečné vzdělání. Na druhé straně je ale jisté, že se autor mohl klidně vzdělávat sám - ale to jeho
zastánci asi neuvažují. Také jejich obrana není moc silná: absence originálních dokumentů, totiž her a to přímo v autorově rukopisu, to vše je prý zcela normální . A to, že je tolik "kandidátů" na Shakespearovo místo, už to prý musí ukazovat, že se všichni mýlí a že to musel napsat Shakespare, tečka :-).
Oxfordi: Jak prohlásila Judy Woodruff, ani jedna strana nemá "smoking gun" (tj. 'ještě se kouřící pistoli', jinak řečeno nevyvratitelný důkaz) a vše je tedy dáno jen nepřímou evidencí. Na to tvrdí Oxfordi, že mají bibli kterou vlastnil de Vere, vytištěnou 1569 v Ženevě a že v ní jsou jím podtrhané věty, které jsou zároveň oblíbenými citacemi autora Shakespearových děl. Je jich dost" více než 250 (z 1000 podtrhaných). Navíc se tam našly věty, kterých si předtím výzkumníci ve Shakespearových hrách ani nevšimli anebo jim přisuzovali nepřesné citace z jiných míst a ne z bible .
Rozhodně se zdá, že Shakespearovy sonety napsal De Vere, který byl už za jeho života uznávaným básníkem, i když se jeho dílo už nenašlo. Jeden Oxforďan tvrdí, že "Už Hamlet věděl, že 'mrtví závisí na živých, aby pověděli jejich story' a tak prý i De Vere." Také arguent, že se často zavíral na svém venkovním sídle a psal, je ovšem opět jen dětinský. To jsem dělal koneckonců i já a nic slavného z toho, mám dojem, nevzešlo :-).
Spor tedy zůstává nerozřešen - protože, jak
správně říká ve svém článku Al Austin :
"Ti, co věří, že De
Vere byl Shakespeare, musí přijmout jako součást (své teorie, j.h.) dost
nepravděpodobný podvod, totiž spiknutí s úmyslem zamlčet, jehož součástí by (asi, j.h.)
byla, mimo jiných, i královna Alžběta sama. A ti, kteří jsou na straně muže ze
Stratfordu , musí (zase naopak, j.h.) věřit na zázraky."