Autor
:
©Jan Hurych
Název :
BITVA O MIDWAY
Odplata za Pearl Harbor na sebe nenechala dlouho čekat a Midway, největší námořní vítězství druhé světové války, byla pro Japonce první námořní porážkou za 300 let - a to tak devastující, že to vypadalo docela jako boží trest :-).
Ukazuje to zároveň ale i změnu systému americké strategie, účinek moderní techniky a v neposlední řadě i americké dešifrovací služby. To vše ovšem nezačalo únosem kódovacího stroje z ponorky U-571, jak by se zdálo podle stejnojmenného amerického filmu. Už dávno předtím měli Američané podstatné úspěchy právě v dešifrování.
Šéfem
námořního oddělení dešifrovacího úřadu se stal už před válkou J.J.
Rochefort, který byl v roce 1942 pověřen rozluštěním japonského kódu
JN-25. Tento úkol dostal prý proto, že uměl luštit křížovky a nikdo jiný
to dělat nechtěl (rozuměj luštit kódy, ne křížovky).
Původně prostý námořní oficír,
byl právě pro toto svoje hobby povolán do Washingtonu a když tam vedoucí šifrovacího
oddělení odešel sloužit na moře, byl jediný, kdo to místo po něm mohl převzít.
Během dvou let se pak tak vypracoval, že se mu podařilo rozluštit japonskou
kódovací knihu Red book. Jenže ta byla ještě navíc zašifrována, navíc se musely ze specielní knihy přidávat určité číselné konstanty, než
se dostal - pořád ale ještě zašifrovaný - kód. Ale tuto druhou knihu,
nazvanou původně AN-1 a později už jen JN-25, však Rochefort neměl.
Magic.
Další problém byl, že Američané sice už v roce 1940 rozluštili
japonský kód Purple , jinak zvaný Magic , ale ještě ho nemohli využít
k tomu, aby se včas dozvěděli o útoku na Pearl Harbor. Tento kód se totiž
generoval pomocí poměrně složitého stroje, skladbou trochu podobného německé Enigmě. Také zde ale luštitelé zaskórovali: aniž ještě stroj viděli, dokázali vydedukovat jeho elektrické zapojení, něco,
co se nepodařilo ani Britům při luštění německého stroje ENIGMY. Tu, jak
je teď všeobecně známo, Němcům uzmuli Poláci, částečně ji vyluštili a propašovali i se strojem do Anglie. (Jen tak mimochodem, tento stroj někdo nedávno ukradl z muzea a chtěl za něj 50 tisíc liber, jinak že ho rozbije - ale pak se stroj záhadně našel a celý, pozn. j.h.).
Pomocí kódu Magic se sice Roosevelt dozvěděl, že Japonci hodlají přerušit
diplomatické styky s USA, čímž se dalo tušit, že připravují útok, ale kde, to
už se nezjistilo - právě proto, že nebyla ona druhá kniha. Bohužel se na jiných
dešifrovacích frontách v té době luštily zprávy ještě měsíc
staré (inu zase byrokracie, takže fáma, že Roosevelt věděl předem o útoku na Pearl Harbor, je asi
nesmysl. To právě dokazuje nedávno, po 50 letech "karantény", uvolněná tajná dokumentace (viz kniha "Battle of Witts" ( od Stephena Budianskyho, vydal The Free Press ). Žádný
dokument užívající AN-1, který se týkal Pearlu nebyl totiž ještě před 7 prosincem
1941, tj. dnem útoku, rozluštěn. Sám Rochefort přiznal, že v tom prostě selhali. To vyluštění se
jim podařilo až 18 května 1942, ale pak to stálo za to (viz dále).
V té době už byla armádní dešifrovací centra rozdělena na dvě: centrální ve
Washingtonu, t.zv. OP-20-G a Rochefortova skupina v Honolulu na Havaji. A
tehdy také začal jejich vzájemné nepřátelství: Washington si vždy usurpoval právo
rozhodovat, co z vyluštěnými zprávami a jak uvidíme, nejen to.
Rochefortův trik.
 |
Bitva o Midway |
Díky tomu také málem skončila bitva o Midway fiaskem americké strany.
Zatímco Rochefort byl přesvědčen, že Japonci táhnou s onou flotilou na ostrov
Midway (tedy ostrov, na který už dávno měli zálusk), Washington to urputně popíral. Jak už jméno naznačuje, leží ostrov asi na půl cestě mezi Havají a Japonskem, i když blíže k Havaji.
Taktika Japonců měla
dvě etapy: první část konvoje s letadlovými loďmi měla
vybombardovat ostrov a druhá vlna tam pak měla
vysadit japonskou námořní pěchotu, to vše ještě než na to přijdou Američané se svou flotilou na vzdálené Havaji. Umínění byrokrati ve
Washingtonu ale prohlásili, že cílem japonské flotily jsou Sumatra
nebo Java. Naštěstí byl hlavní velitel námořnictva, admirál Nimitz, přesvědčen o správnosti Rochefortovy hypotézy a vypravil se s konvojem k ostrovu Midway. Velitel washingtonského oddělení Redman
pak najednou změnil názor a začal tvrdit, že Japonci rozhodně chtějí napadnout
Havaj a že jen dělají klamné manévry. Pochopitelně určit místo útoku bylo pro Američany smrtelně kritické: japonská invazní flotila přesahovala svou velikostí americké síly a tak šlo vlastně o to, komu bude patřit Pacifik. Kód místa útoku se sice v depeších Japonců vyskytoval (AF) , ale místo samo pochopitelně ne.
Japonci do toho dali vše, aby si zaručili úspěch: 250 letadel, 11 bitevních
lodí, 6 letadlových lodí a 23 křižníků. Několik tisíc vojáků by
se po devastujícím leteckém útoku vylodilo na ostrov, zatímco mnohem větší armáda by ještě čekala v závětří.
Navíc ještě 20 japonských ponorek hlídalo boky konvoje, aby ho mohlo
informovat o pohybu Američanů. A tehdy Rochefort vymyslel trik: spojovacím
kabelem, pod vodou, aby to nebylo odposloucháno, vyzval operátora na
Midwayi, aby otevřenou řečí - tedy bez kódu a radiem - požádal Havaj o zásobu vody, neboť se jim prý na ostrově rozbila vodárna. Havaj pak vyslala, také otevřeně rádiem, zpět ujištění, že už je voda na cestě. Radostní Japonci to obojí zaslechli a předali dál, přičemž místo jména ostrova Midway, použili jeho kód,
který souhlasil s kódem pro místo útoku (tedy AF). Teď už nebylo
pochyby a šlo jen o to, jak past dobře připravit.
Útok.
Útok na ostrov se předem odhadl na 3 či 4 června (bitva byla svedena 6 června 1942, teda asi půl roku po útoku na Pearl) a americký plán
byl prostý: dojet tam dřív a nečekaně přepadnout útočníka. 4 června
spatřil pilot amerického hydroplánu Catalina přední část japonského konvoje. Za čtvrt
hodiny, t.j. v 6 hodin ráno, začal japonský útok na ostrov, kde
prakticky zničili všechna letadla, ať už ve vzduchu či na zemi. Jenže s tím
se počítalo - šlo hlavně o to, aby se nepřítel nejprve angažoval do útoku a pak už nestačil změnit plán.
I tak dělostřelecké baterie na ostrově
sestřelily 67 z japonských 108 letadel první vlny, což pomohlo vytvořit další vývoj situace. V 7 hodin totiž oznámil velitel první japonské letky, že je nutně třeba ještě další útočná vlna letadel na dobytí
ostrova. Admirál Nagumo nejprve souhlasil, ale pak zaváhal: 93 letadel
na palubě letadlových lodí Agaki a Kaga bylo drženo v rezervě, kdyby se
přece jen Američané objevili. Navíc tato letadla už byla vyzbrojena torpédy a
specielními bombami na prorážení lodních pancířů. Nakonec se však přece
jen Nagumo rozhodl: dal odmontovat torpéda a vyzbrojit letadla bombami na pozemní cíle. Velká chyba!
Protiútok.
Ani pozorovací služba Japonců nebyla nejlepší. V 7,30 sice oznámilo
jejich pozorovací letadlo blížící se americké lodi, ale pilot je
indentifikoval jako obyčejné křižníky a trvalo téměř další hodinu, než
přidal "možná doprovázené letadlovými loděmi". To Nagumu
zalarmovalo a nařídil opět letadla přezbrojit
torpédy. Jenže v té době se už zase vracela japonská letadla z útoku na ostrov, která
bylo nutno nechat nejprve přistát, jejich prázdné nádrže doplnit benzinem a znovu je odstartovat. To si ovšem vyžádalo další, tentokrát už katastrofální zdržení.
Americký admirál Spruance, když se dozvěděl, kde se japonská
flotila nachází, si ovšem vypočítal, že by to trvalo ještě pár hodin,
než by dorazil dostatečně blízko pro účinný letecký útok. Rozhodl se tedy riskovat: nečekal a odstartoval letadla hned. Navíc dobře odhadl zmatenou situaci na palubě
japonských letadlových lodí. První vlna amerických letadel byla sice téměř
zdevastováno (ze 41 amerických letadel se vrátila zpět jen 4!) a to 50 japonskými stihačkami Zero, které hájily flotilu, jenže pak se nepozorovaně
k Japoncům přiblížily bombardéry další vlny, z Yorktonu a Enterprise.
Zatímco jejich američtí piloti marně hledali flotilu, objevili náhodou jeden zpožděný japonský
torpédoborec a prostě sledovali jeho kurz. Pak se v mracích pod nimi vynořily japonské letadlové lodě Kaga
a Akagi. Kaga, která měla palubu plnou letadel a lidí, dostala přímý zásah
a paluba Akagi prakticky zkolabovala pod sérií výbuchů. Také loď Soryu
chytila plamenem a to takovým, že se dveře od hangáru roztavily. Čtvrté lodi,
Hyriu, se podařilo uniknout a její vlna letadel pak zaútočila na
Yorkton, který sice nevyřadila z boje, ale zdemolováním jeho pět kotlů a
omezila jeho rychlost natolik, že ho nakonec dostala japonská torpéda.
Americká letadla z Enterprise ale Hiryu sledovala a nakonec ji zničila
také - celkem tedy čtyři letadlové lodi z japonských šesti vzaly za své.
Yamamotova armáda, která následovala v pozadí a byla o mnoho silnější
co do síly kanonů než Američané, tím ale ztratila svou leteckou záštitu
a tak jí nezbývalo než se otráveně vrátit zpět do Japonska.
Začátek konce.
Od té doby se datuje vojenský sestup Japonska, které už jen
usilovně bojovalo, aby si udrželo v Pacifiku Burmu a Čímu, až nakonec už zbylo jen těch pár malých ostrůvků a k dalšímu záběru teritorií už pak nedošlo. Později se boj přesunul i do Japonska a přes tvrdý odpor na ostrovech Iwo Jima a Okinawa pokračovali Američané vítězně dál. V případě Midwaye se jednalo o vítězství, kde hrálo dešifrovací oddělení stejně důležitou úlohu jako ostatní složky
armády a námořnictva. Vlastně větší - když uvážíme, jak málo
lidí zajistilo námořnictvu tak skvělé vítězství.
Admirál Nimitz okamžitě doporučil Rocheforta na vyznamenání, ale konkurenční skupina ve Washingtonu, kterou vedl již jmenovaný Redman, se proti tomu hystericky postavila. Pravda, Washington sice rozluštil asi o 40 procent více
telegramů než Havaj, ale k čemu to bylo, když správný závěr o místě útoku udělal jen Rochefort? Přesto
si Redman přivlastnil zásluhy o celé vítězství sám a proti Rochefortovu
vyznamenání bojoval vší silou. K této politice zneužil i svého
bratra, který měl velkou funkci u námořnictva a tak Rochefort medaili prostě nedostal - prý jen plnil svou
povinnost. Dva jeho spolupracovníci, Dyer a Holmes dostali medaile teprve až po válce a
Rochefort konečně také - ale až devět let po jeho smrti., v roce 1985!