Už jsem tu psal o výzkumu Vojničova rukopisu, tady bych se rád zmínil o přidruženém výzkumu, který jsem dělal při hledání dalších možných autorů onoho rukopisu. Nemohu se vyhnout ani zmínce o Mistrovi Leonardovi a jeho tzv. šifře, popsané v knize Dana Browna Šifra Mistra Leonarda, (v originále Da Vinci Code, vyšla 2003), jakož i o přidružených tématech. Knihy se zatím prodalo 60 miliónů kopií a autor už zase chystá novou knihu . . .
Mona a Leo, je zde nějaká podobnost?
Začalo to knihou tří autorů Holy Blood, Holy Grail ( česky Svatá krev, svatý Grál, 1982, dál už jen zkráceně HBHG). Její autoři Michael Baignet, Richard Leigh and Henry Lincoln v ní uváděli jistý výzkum, později též dokumentovaný BBC televizí. K tomu se snad někdy ještě zvlášť vrátíme. Z ní také Brown hodně čerpal a její autoři se také s ním soudili za plagiátorství. Brown vyhrál, pochopitelně: ani v jejich knize není přiliš opravdových novinek. Šeptanda kolem Grálu, Krista a Magdaleny, utajená evagelia, tajná společnost Prieure du Notre Dame du Sion ( doslova Převorství Sionské Madony, jinak též PNDS, zajímavé čtení o ní je tady), Templáři, Svobodní zednářů a jejich skotské kaple v Rosslynu, záhadný Mistr Leonardo a podobně - to vše už tu bylo dávno předtím. Anglický soudce pak do svého rozhodnutí vpašoval ve smyslu anglického humoru tajný text o 47 písmenách, poněkud laicky utajený: písmena šifry, i když rozházena na několika stránkách, byla velmi nápadná: byla vytištěna kurzivou a text nebyl nijak zašifrován. Jinak se dá říci, že Brownova kniha , je výborné spojení žánru thrilleru a záhadologie(méně už ale podle ní udělaný film), jak to asi uměl jen Jules Verne. Co na tom, že fakta tam pokulhávají, koneckonců je to fikce a tam se to smí :-).
Začněme u Ježíše Krista: ač sám nenapsal ani slovo (a patrně psát ani neuměl), evangelia prý byla psána samotnými apoštoly; nu nevím, byli to většinou bývalí rybáři, kteří asi také byli se psaním na štíru. Z tohoto hlediska se dá říci, že texty pouze diktovali a ani to není jisté - někdo možná jen opsal jejich vyprávění z vlastní paměti a to asi hodně zkresleně. Katolická církev se ale rozhodla uznat jen čtyři z evangelií a i v nich jsou vzájemné rozpory. Ostatní evangelia (tzv. apokryfa) byla církví tvrdě zavržena, ale čas šel dál. Tak např. nedávno nalezené Evangelium Jidáše (správně bychom asi měli napsat "svatého Jidáše", ono evangelium totiž popírá, že Jidáš Krista zradil, ale naopak že jen plnil jeho poslední přání) a nebo teď objevený Ježíšův manuscript (o kterém vyjde nebo už snad vyšla kniha pan Baigneta - ten soud ho sice stál peníze, ale byla to asi dobrá reklama pro tuhle jeho knihu :-).
Maří Magdalena je zase líčena podle církve div ne jako reformovaná prostitutka, zatímco podle fámy měla být kněžkou, družkou Ježíše a po jeho smrti měla prý utéci do jižní Francie a porodit tam Ježíšovu dceru Sáru.
Důkaz pro to ovšem není, když nepočítáme údajné hříčky Mistra Leonarda a přídavnou fikci Mistra Browna. Podle nich prý není Svatý Grál nějaký kalich či co, ale samotné lůno Maří Magdaleny, přesněji řečeno její potomstvo, Ježíšova krevní linie. A ne jen tak ledajaká: po matce byl Ježíš potomek krále Davida a po otci synem krále nebes! A ta krevní linie prý žije dodnes, skrze PNDS ( Prieure du Notre Dame du Sion, doslova Převorství Sionské Madony), která ji také ochraňuje, alepsoň jak to tvrdí Brown ve své knize. Tuto společnost údajně založil Godfrey of Bouillon, potomek Merovingianské dynastie ve Francii (a ta prý byla krevní linií oné Sáry), který se proslavil v křižáckých válkách a v roce 1099 byl zvolen jeruzalémským králem.
PNDS prý vládla i nad samotnými Tenpláři, kteří v Jeruzalémě údajně něco tajně vykopali v podzemí Šalamounova paláce (snad Archu úmluvy, jako později Indiana Jones? :-) a proto se stali slavnými a bohatými. Spíše se ale zdá, že zbohatli hlavně bankovnictvím, například zavedli druh směnek, jejichž nositelům byly vypláceny na listy důvěry peníze ve zlatě. To se hodilo nejen na Blízkém Východě, ale i v Evropě, kde byli cestovatelé vesele okrádáni (ano, už tehdy :-) a tak se nevyplatilo nosit si peníze s sebou. To bohatství také přimělo francouzského krále Filipa Sličného, aby dal Templáře postavit se souhlasem papeže mimo zákon (asi jim moc dlužil). Rytíři Templu pak byli pochytáni, pomučeni a hlavní představitelé ještě i upáleni. Pokud někdy u sebe nějaký ten hmotný grál měli, ten se tehdy beze stopy ztratil a bohatství zabral král. A co se jim tehdy vyčítalo? Nu dost, plivali prý na kříž, měli tajné regule, vzývali ďábla Bafometa, konali nemravné orgie, atd. Inu když vám někdo strčí nohy do žhavého uhlí, přiznáte se ke všemu. Jeden Templář si musel dokonce s sebou nést své ohořelé kosti z chodidla v bedničce až na hranici, kremace totiž musela být úplná :-). V Římě se našly nedávno dokumenty, které ona obvinění Templářů popírají, ale to už je pro ně asi poněkud pozdě.
Také odrůda křesťansví, která se rozmohla v Jižní Francii, tzv. katarství, byla Římem vyhubena při tzv. albigensienské křížové výpravě (1209 - 1229). Z té doby se datuje i heslo, jehož původ byl mylně přičítán dnešním mercenářům: "Pobijte je všechny, on už si je Bůh přebere!" Tak totiž odpověděl papežský legát Arnaud-Amaury veliteli křižáků, když se ho tento ptal, jak poznají, kdo je kacíř a kdo ne. Poslední bašta odporu byla na hradě Montségur, kde se prý v noci před porážkou čtyři odvážlivci slanili po skále dolů a odnesli s sebou i poklad neznámého původu, prý samotny Grál. Templářský řád ale na rozdíl od katarů nevyhynul - někteří prý odjeli do Ameriky a podle jejich map si prý o dvěstě let později jejich cestu zopakoval i Kolumbus. Jiní prý odešli do Skotska a něco pohřbili v podzemí už zmíněného Rosslynu.Dnes mají Svobodní zednáři i jeden "Yorský Rite Templářů", ale jejich mluvčí popírá, že by kdy měli Templáři vůbec něco společného s Grálem nebo Rosslynskou kaplí :-).
Nu a co naše PNDS? Seznam jejich velmistrů až do dnešní doby se našel v pařížském archivu, a je tam např. jmenován i Newton, Cocteau a ano, uhodli jste, i Leonardo. Současný velmistr PNDS Plantard se ale už veřejně přiznal, že si vše s kamarádem vymyslel, založili totiž PNDS až v roce 1956, v městečku Annemasse, jakožto jistou recesi. Přičemž prohlašoval, že právě oni jsou pokračováním staré PNDS, o které už ale víme, že nikdy neexistovala :-). Nu prosím, autoři HBHG mu naletěli, ale co říci o Brownovi, který ten nesmysl opakuje ještě teď, když už se to ví celou řadu let? Důvod je patrně prostý: bez PNDS by se mu celý příběh rozpadl na řadu vzájemně nespojených episod a starých pověstí katarských. Také existující organizace Opus Dei, společnost církevníků, která se na Brownových stránkách změnila na bandu teroristů, jdoucích po PNDS, by najednou neměla koho vraždit a poslední potomek Ježíše by se pak zase neměl koho bát :-).
A tak nám zbývá ještě (a už jen) Leonardo. Nu prosím, psal obráceně, zprava do leva a pozpátku, asi proto, že byl levičák, tak se jim totiž lépe píše. Nešlo teda o šifru, i když rád psal rébusy - každého totiž hned napadne, když to písmo uvidí, ten trik se zrcátkem. Že ne? Nu ono se to čte špatně i se zracátkem, on totiž Leonardo hrozně škrábal :-). Také šifrovací válec kryptex neobjevil Leo, ten vznikl až v osmnáctém století. Zbývají teda ještě záhady v jeho obrazech, ze kterých za pomoci dávno publikovaných hypotéz splétá Brown články svého scénického řetězu.
Na obraze Poslední večeře páně je prý místo sv. Jana namalována Maří Magdalena, neboť má vyleženě ženský obličej. Sám Leonardo ale ve své knize o umění vysvětluje, že vždy chlapce maloval bez mužských charakteristik, to byl totiž tehdy docela běžný styl, asi jako když u Shakespeara hráli ženské role jen chlapci. To asi také oběma umělcům vysloužilo podezření z homosexuality, zatímco Ježíšův poměr k jeho nejmilejšímu apoštolovi Janovi tomuto osudu ušel, asi proto, že to byl jeho příbuzný. Ostatně nebyl jediný, apoštol Jakub byl podle všeho Ježíšův bratr.
Také Mona Lisa nemá nic co dělat se složeninou egyptských bohů Amona a Isis, tedy jakéhosi hermafrodita, alespoň podle Browna. To jméno totiž dal obrazu až padesát let po Leonardově smrti ve své knize malíř, architekt a spisovatel životopisů Giorgio Vasari (1511 - 1574) - do té doby se totiž obrazu říkalo "Prostitutka se závojem" :-).
Stará a Nová Madona ve skalách
Obraz Madonna ve skalách (to je Brownův titul, oficiálně to je "Panna ve skalách") asi sotva ukazuje nadřazenost Jan Křtitele oproti Ježíšovi. Samotná historie obrazu je ovšem velmi zajímavá: Leonardo namaloval totiž obrazy dva, ten starší je v Louvru (dokončen 1486), ten novější, namalovaný až po mnoha letech, je v Londýně, v Národní Galerii (dokončen 1508).
Mnichům v klášteře Confraternity of the Immaculate Conception v Miláně, kteří si obraz objednali, se totiž nelíbilo, že svatí nemají kroužky kolem hlav a Jan Křitel že nedrží křížek. A anděl Uriel záhadně ukazuje prstem na jedno z batolat, podle církve na Ježíše (podle Browna na Jana Křitele). Snad proto také nechtěli páni mniši Leonardovi doplatit celou sumu za obraz, takže ten si ho vzal zpět a prodal ho překupníkovi. Nu prosím, v druhé verzi Leonardo tohle vše opravil, ale hlavně opravil ještě něco navíc, zdánlivě bez důvodu: totiž skály nad hlavou sv. Marie. Opravil je opravdu hodně, pohleďte vlevo na starší verzi (více zvětšeno zde) a rozpoznáte tam nepříliš zamaskovanou sexuální symboliku. Proč se Brown nezmiňuje právě o této hříčce, ač by to potvrdilo, že Leonardo opravdu ve svých obrazech něco skrýval, je celkem nasnadě: mohlo by to jeho zcela vážnou teorii změnit v pouhý vtip.
Za napoleonských válek našli vojáci v Benátkách první verzi obrazu a "přesunuli ji" do Francie. Druhá verze se našla někde v Rakousku, ale patrně byla domalována až po Leonardově smrti. Nemá totiž ani moc Leonardův styl - chybí jí
Leonardova jemnost práce štětcem a jeho proslulé techniky sfumato a chiaroscuro. Navíc se místy obraz přibližuje až ke kýčovině.
A jako by to nebylo už dost zamotané, našla se ještě třetí verze obrazu; je teď ve Švýcarsku, v Chéramy Collection a od 15 října tohoto roku bude na čas vystavovaná v italské Anconě, 200 km od Říma. Od verze 2 se liší celkem málo, na rozdíl od Leonardovy skicy, kterou v Londýně nedávno objevili na infračerveném skenu druhé verze. Ta se liší od všech tří: ukazuje Madonu s Jezulátkem, ale klečící a ve zcela jiné sestavě a prostředí.
Proč dal Brown jméno faráře Saunièra zrovna tomu archivářovi v Louvru? Pravý Saunière totiž podle HBHG našel nějaké dokumenty PNDS ve svém kostele ve vesnici Rennes Le Chateau blízko katarského Montsèguru. Patrně Brownovi došla fantazie, ale ono je to jedno, stejně ho tam už nalézéme hned na začátku knihy docela a úplně mrtvého :-). Zato zlý Sir Leigh Teabing dostal od Browna co proto: Teabing je totiž
vysloveně přesmyčka jména Baigent a křestní jméno Leigh je zase příjmení druhého autora HBHG.
Do dneška se také vyrojilo plno dalších knih, které vegetují na popularitě Brownovy knihy, ale první vlna nadšení či popírání už přešla. Teď už dokonce víme, o čem bude další Brownova kniha: o Svobodných zednářích. Podruhé už to ale nebude ono, ledaže by Brown dokázal ve své nové knize naštvat tajuplné Zednáře jako si už na sebe v té poslední popudil církevníky . . .