back Autor : ©Jan Hurych
Název : ZÁHADNÁ INTELIGENCE (Díl.2, dokončení)
úvahy nad knihou Jamese Surowieckiho



V prvním díle jsme se zabývali víceméně kritikou uvedené knihy. Protože však ani ta nedává užitečnou odpověď - pokud nějaká vyšší inteligence davu je, jak ji teda využít - a navíc ani nepotvrzuje, že skutečně něco takového existuje pokusíme pokračovat dál už sami. Psychoanalytik Jung - jehož dílo přispělo k vývoji psychoanalysy přes kritický bod, na kterém ustrnul Freud, totiž vliv sexu - tvrdí, že existuje jakýsi společný databank, odkud lidé čerpají své vědomosti, rozuměj ty, kterých nenabyli vlastní zkušeností. Při vší úctě k Jungovi ale musím říci, že ani to se zatím nepodařilo dokázat . . .



Nebudu to tu dokazovat ani já, navíc si myslím, že něco takového, pokud to existuje, by se asi dalo těžko "čerpat přímo od pípy". Položme si tedy základní otázky, tj. dané možnosti a snažme s e na ně odpovědět.

1) Existuje vůbec vědomost jen tak, sama o sobě?

Už tato otázka je špatně položena, musíme si totiž říci, zda jde o vědomosti či znalosti. Ano, musíme rozlišovat mezi daty (vědomosti) a zpracování dat (znalosti). Pokud budeme považovat jen data, pak ano, naučný slovník obsahuje plno dat, například datum narození Karoliny Světlé (narozena 24. února 1830 v Praze, zemřela 7. zárí 1899, také v Praze).

Problém nastane, chceme-li zjistit - víme, že byli současnící a dokonce si i psali - zda byl Jan Neruda starší než ona. Pro člověka s běžnými znalostmi je to lehké: najde si v naučném slovníku Nerudova data (narozen 9. července 1834 v Praze, zemřel 22. srpna 1891, také v Praze) a odpověď je jasná: Neruda se narodil později, byl tedy mladší.

Co kdyby se ale Neruda býval narodil řekněme v roce 1829? Nu pak by byl starší než ona, ne? Nu to záleží na tom, kdy to počítáte: až do jeho smrti by byl starší. Karolina ale žila dál a zemřela až když jí bylo 69, pak už by byla zase starší než on, že ano.

Počítač by s emusel ptát, co je to "starší", musel by vědět, kde jsou uložena data. A zcela určitě by vám řekl, že Karolina byla "nestarší" po Nerudově smrti, protže by zase gramaticky nevěděl, co je to "mladší". Ani ani to by pro počítač nebylo těžké, pokud bychom mu to řekli předem a zadali mu algoritmus, jak to udělat. Znalosti by mu dodal programátor, tedy člověk.

Jak říkával náš matikář: "Vy to víte, ale neznáte!" Jinak řečeno, počítač má vědomosti, ale nemá znalosti. Pochopitelně i ty znalosti mohou pro dav být někde sepsány v nějakém univerzálním databanku, ale neptejte se mě kde, snad v etéru, snad ve čtvrté dimenzi, nejspíše ale jen tak ve mracích :-). Kdo a proč by je tam shromažďoval, to už raději ani rozbírat nebudeme. Řečeno s naším profesorem fyziky, teoreticky je vše možné, ale prakticky je to nesmysl :-).

2) Pokud by tedy taková zásoba vědomostí a znalostí byla, je možno z ní čerpat?

Ano, ale ne každý by toho byl schopen. To ovšem znamená, že pro teorii Surowieckiho by většina "čerpačů" mohla načepovat správné znalosti (vlastně musela, abychom dostali správný výsledek), zbytek asi ne, případně ne dobře. Zde jasně vidíme, že universální databanka na obláčcích by byla příliš závislá na tom, jak a koho do skupiny vybereme. Pokud by to bylo náhodně, záleželo by to i na tom, jak šťastnou máme ruku. Ovšem Surowiecki nic o univerzální bance netvrdí, to bychom mu křivdili, to zd ejen uvádíme, abyhcom si zamítli i ty krajní případy, jako je Boží vnuknutí, zázraky a podobně :-). Protože autor nic o tom, jak výběr dělat neudává, byl by i výběr náhodný, výsledky náhodné a intleigence by pracovala jen někdy, někdy jen částečně a někdy vůbec ne, když štěstí nedá.

3) Co tedy považuje Surowiecki za příčinu oněch téměř zázračných výsledků, které docilují skupiny lidí na rozdíl od jednotlivců?

Zde vás musím zklamat, to jsem se tam nějak nedočetl, snad jen to, že se nestává tak často, abychom věděli s jistotou, kdy se ten zázrak stane, jak dalece to bude přesné a jak se to dá dále využít. Ano, budeme-li hodně rychle mávat rukama, je teoreticky možné, že začneme lítat. Anebo nám alespoň na rukou začne růst peří, ne? :-).
4) Jak odpovídá daná teorie dnešní praxi?

Kdysi, když jsem ještě učil na Technice, jsme zavedli laboratorní cvičení v tzv. "kroužcích". Byl to výdobytek rovnostářského socializmu a nebylo to celkem k ničemu, jedinec s etím nic nenaučil. Samotné měření a čtení měřících přístrojů dělali ti chytřejší v kroužku, s následovným vypočtením výsledků, které ne už tak chytří posluchači v kroužku pak tajně opisovali. Abych studentům trochu přiblížil skutečný život, volil jsem pro každé cvičení nohodně "vedoucího měření", který měl na starosti "jen" tři věci: materiál, lidi a naměřené výsledky. Jinak řečeno: vše a musel projevit navíc i organizační i jiné schopnosti. A abych nezapoměl: musel znát, co a jak se v té hodině měří, to hlavně, proto jsem dával před měření i otázky, ale všem, než jsem si vybral vedoucího. Proč? Nu nebudu to přece dávat někomu nepřipravenému. To stačilo, aby se všichni raději dobře připravili - ne že by mu druzí neporadili, ale udělal by si před nimi ostudu.

Pozici "vedoucího" a jeho funkci jem si vymyslel sám, aniž bych se ptal nahoře, zda se to smí, bylo totiž nebezpečí, že by to nahoře špatně pochopili. Studentům se líbilo dělat vedoucí, bylo to jako když vylezete z kina , kde dávali western, přímo do prérie :-). Navíc se mi skutečně připravovali a tak jsem rozdával ty otázky všem a to ve formě anonymníhio testu. To anonymní se jim líbilo nejvíc, mě také, protože testy se mohly psát jen u zkoušek.

Výsledky testu jsem pak zpracoval statisticky a hle, byly značně překvapivé. Vyslytovaly se vlastně jen dva druhy kroužků: nadprůměrné a podprůměrné, skoro nic mezi tím. Ty podprůměrné měly výsledky ubohé a křivka znalostí byla nízká a plochá, mezi studenty prostě nebyl žádný velký rozdíl. Ty nadprůměrné skupiny zase měly křivku ostrou, a to díky dvěma či třem super-nadaným studentům. Překvapení bylo v tom, že i ostatní studenti v takovém kroužku měli ale také lepší výsledku než ty "ploché" skupiny. Jinak řečeno, ti nadaní je nepřímo táhli, rozuměj byli jim příkladem. V průměrné skupině hloupější sice snížili průměr, ale ne moc. V podprůměrné skupině nebyl nikdo příkladem nikomu a průměr klesal ještě více.

A nebylo to tím, že by se ti chytřejší sdružovali dohromady, výběr skupin byl předem dán jen abecedou, prostě bylo jasné. že ti chytří opravdu měli pozitivní vliv, diskutovali věci mezi sebou a it ostatní se zájmem naslouchali a něco se přiučili. A co víc, začali i samostatně myslet. První závěr teda zní: "Dav složený jen z blbů zůstává zase jen blbým". Jinak řečeno, ignorance je nevyléčitelná: abyste ji mohli léčit, musíte si přiznat, že ji máte. A to ignorant buď neví nebo si to přiznat nechce. No prosím, zde jsme mluvili jen o získávání vědomostí a znalostí, ale jak je to v oblasti předpovědí, kterou se autor také zabývá?

4) Je možno něco předvídat bez patřičných znalostí?

Ale ano, lze, někdy i úspěšně, například v loterii :-). Říká se tomu "šťastná náhoda". Jinak ovšem ne. většinou nevyhráváme. V technických oborech se pak mluví o riziku spojeném s náhodou. Jsou dva druhy rizika: odhadnuté a statistické, tedy vypočítané . Bylo by zajímavé zjistit, jak velké riziko asi bylo v případech, které autor nesledoval: v případech, které nevyšly.

5)Jak dalece nám pomůže statistické vyhodnocení?

Na rozdíl od pravděpodobnosti, která vlastně reprezentuje jen předběžné, teoretické procento úspěšných pokusů z celkového počtu, statistika vám to naopak vypočítá četnost až po skutečnbých pokusech. A to ještě neznamená, že v jednotlivém případě vám to vyjde jako v těch pokusech, ale je to určité vodítko. Statistika vám například vypočítá tzv. střední hodnotu, rozptyl a strmost křivky. Co ale v případech, kde výsledek je binární, teda buď ANO nebo NE (řekněm stane se či nestane se)? A co když se počet odhadů ANO a NE navzájem ruší? Nu pak je pravděpodobnost 50 procent, to je to nejhorší, neůlžeme se pak rozhodnout tak ani tak.

Podobně to je, když průměr vychází nulový. Tak například střední hodnota sinusovky je nula - ano součet hodnot kladných a záporných se ruší. Zde si elektrikáři vypomáhají s tzv. efektivní hodnotou, danou u proudu třeba vyvinutým teplem. Taková efektivní hodnta nám zde ve statistice nemomůže, děláme to trochu jinak: sečteme druhé mocniny odchylek a z nich pak počítáme rozptyl. Podobně jako u mých studentů, velký rozptyl znamená skupinu, kde jsou vědomosti hodně rozházeny od středu, teda jakási "všehochuť". Naopak. kde je skupina vyrovnaná, dostame křivku ostrou a rozptyl malý. Náhodně vybraná skupina je pak něco mezi. Ale pořád odbočujeme, jde nám přece jen o náhodné odhady, tam je to jiné, ne?

6) Když ne znalosti, pomůže nám teda intuice?

Intuice je něco, co se nedá dost dobře měřit. Už podobné názvy, jako třeba "šestý smysl", "pravidlo palce" a podobně nám říká, že nějaká znalost za tím musí být. Pokud jde o opakované případy, je jisté, že zde něcco pracuje v náš prospěch, jenže nevíme co. Patrně nějaká znalost, dávno už "zapomenutá" nebo stav, kdy človělk podobně jako při meditaci najednou do toho "vidí". Někdy je to jen druh usuzování, něco jako "zdravý selský rozum", ale tam už jde i o logiku, ne jen intuici. Je zajímavé, že se autor v cel=é kniz eoi logice nezmiňuje, asi ji davu nepřičítá anebo ji podceňuje :-). .

7) Jak dalece se srovnává intuice se znalostmi expertů? Je lepší nebo ne?

Řekl bych, že je to asi takhle: když přijde na takové odhady, kde nám znalosti nepomohou - už dříve zmíněná loterie - pak mají laici stejnou šanci jako odborníci. Pokud ale mohou svoje znalosti použít, měli by na tom být experti lépe než laici. A zde je zakopaný pes: často se stává, že právě experti hádají špatně. Je to jednoduché: jejich expertíza je zaslepuje, často natolik, že pro stromy nevidí les. Neuvědomují si, že dávný případ z jejich skušenosti, se kterým to srovnávají, je trochu jiný. Někdy je analogie správná, ale záleží také na pravděpodobnosti výskytu, době a i jiných parametrech.

Pak se může stát, že přijde prosťáček a uhodne to, co expert přehlédl. Pak se ovšem zdá, že ten laik je chytřejší než odborník. Co na tom, že ten odborník se strefí řekněme v devadesáti případech ze sta? Kdo mu to připíše k dobru? Kapitán Titaniku byl jistě dobrý námořník, ale udělal jednu velkou chybu a pro ni šel ke dnu, i se svou lodí. Podobně jako ve Vančurově Rozmarném létě se pak najde divák, který řekne: "Já jsem vám říkal, pane Kryštůfku, že spadnete!"

Byl jsem v Halifaxu na hřbitově, kde jsou pochovány oběti z Titaniku. Nredávno tam odborníci pomocí zkoušky DNA zjistili, že jedna dětská kostřička, o které se nevědělo, komu patří, je dcerou jen o něco metrů dále ležící ženy. Není to žádný zázračný úspěch vědy, jen jedne z výsledků ustavičného snažení našich odborníků. Protože bez inteligence expertů se prstě neobejdeme, zatímco inteligence davu nám většinou přináší jen revoluce a války. .
(konec)