Kniha: Grey Owl: Povídky prázdného srubu. (Tales of an Empty Cabin, vydal Macmillan odf Canada, Yoronto, 1975)
Grey Owl (Šedá Sova, 1888-1938) a jeho životní příběh se nám asi před rokem připomněl stejnojmenným filmem, v hlavní roli s Piercem Brosnanem. Na rozdíl od usměvavého a vyleštěného Jamesa Bonda zde Pierce vytvořil postavu indiánského ochránce přírody a pravého muže severu. Už bylo vlastně na čase, však ani ekologové o něm už ani nevěděli . . .
Ve své knize "Ďábel v mokasinech" vykládá jeho družka
Anahareo (dívka z kmene Mohawků, vlastním jménem Gertrude Bernard, kterou si
vzal za ženu v roce 1925) , jak ho, otrlého lovce a trappera (název pro lovce
s pastmi), upozornila na celou tu zoufalou bobří situaci, kterou nejprve pomáhal
vlastně jako lovec jen zhoršovat. A dokonce ho obrátila natolik, že se to snažil
napravit - udělala to velmi rafinovaně: jednou zachránila a vzala k nim do srubu dva sirotky, bobří mláďata
(Rawhide a Jellyroll) . Přátelské chování obou bobříků pak zajistilo
úspěch její taktiky.
Grey Owl o sobě vykládal, že je jen indiánský míšenec - někteří ale
tvrdili, že je vývalý náčelník. Žil v Quebeku, kde potkal Anahareo, kterou pak
vydával za indiánskou princeznu (pravda je, že jeden z jejich dávných předků
byl náčelník, ale to se, jak známo, u nich nedědí s generace na generaci). Anahareo byla ovšem
moderní dívka, jejíž láska k přírodě předběhla nejen její dobu, ale i
názory jejích soukmenovců. Byla také velmi inteligentní (ve filmu je
nazývána Pony a Annie Galipeau ji vystihla perfektně) a je to ona, kterou
napadne, že když umí Grey Owl tak zajímavě vyprávět, mohl by stejně zajímavě i
psát. Pravda, bylo to také trochu z nutnosti: když Owl přestal lovit, peněz bylo poskrovnu, a její
nápad jim zaručil jistý příjem.
Její manžel nejprve začal psát přírodopisné články a kupodivu největší
zájem přišel z Anglie, kterou hlavně nadchl popis dalekého severu a kromě toho je známo, že Angličané mají hrozně rádi zvířata.. A tak už v roce 1931 vydává svou první knihu, Men of the Last Frontier (Lidé z poslední
výspy civilizace). Ten rok se také přestěhovali z Quebeku do Manitoby (Riding
Mountain National Park, kde je dnes možno vidět jejich srub) a ještě
později, to už byl přijat jako lesník (ranger), k jezírku Ajawaan (Prince Albert
National Park) v Saskatchewanu. Tam si také postavil srub, který nazval
Beaver Lodge a spolu tam pěstovali kolonie bobrů.
Jezero Ajawaan leží na severozápad od daleko většího jezera Waskesiu a
když jsme žili ony tři roky v Saskatoonu, byli jsme se tam také podívat. Kromě volně přístupného
srubu tam leží i hroby Grey Owla, Anahareo a jejich dcery, Shirley Dawn. Tady
bylo místo, které nejvíc miloval a další knihy na sebe nenechaly čekat:
Pilgrims of the Wild ( Poutníci divočiny) a Sajo and Beaver People (Sajo a bobří lidé).
V roce 1936 Anahareo odešla, prý začal moc pít.. Rok po jejím
odchodu dokončil ještě jednu knihu, The Tales of an Empty cabin (Povídky
prázdného srubu). Ač se o tom v knize nezmiňuje, odchod Anahareo ho zřejmě
trápil (slova "empty cabin" se totiž také dají přeložit
jako "opuštěný srub" ). Proto asi také jede ještě jednou
na turné do Anglie, ale domů se už vrací jako předčasně zestárlý muž,
opravdová Šedá sova (což ale není vidět, protože si barví vlasy na černo).
Snad to bylo i jeho zraněním ve Francii, které utrpěl v první světové
válce, když se nechal najmout jako dobrovolník do armády. Nakonec onemocněl
na zápal plic a když se dopotácel sněhem těch 16 mil k civilizaci, odvezli
ho do nemocnice v městě Prince Albert, kde také zemřel. Jeho přátelé ho pak donesli zpět k Ajawaanu,
kde ho podle jeho přání pohřbili. Jeho srub osaměl navždy . . .
Teprve po jeho smrti se lidé dozvěděli pravdu: Grey Owl byl čistokrevný
Angličan a narodil se v Hastingsu, v Anglii, jakožto Archibald Stansfeld
Belaney. Byl vychovávám dvěma tetami od kterých utekl do Kanady, aby si
splnil svůj veliký sen: žít jako Indián. Později, při jedné návštěvě svých
tet v Anglii, když tam přednášel - tehdy už byl známou osobou - se málem vše vyzradilo. Novináři,
kteří zjistili, kým vlastně Grey Owl je, se ale rozhodli to
neprozradit, jen až po jeho smrti. V den kdy zemřel, vyšel konečně i "objevný"
článek, ale nikdo tomu zprvu nechtěl ani věřit. . .
Poznámka: Často, když se procházím kolem naší říčky, co teče do Huronu, hledím
na pahýly stromů, které tam za poslední dobu obři ohlodali. A v
rezervaci v Inverhuronu přecházím po můstcích, pod kterými si staví bobři
svoje přehrady, aby jim je rangeři, lesníci, zase bourali, protože by jinak zaplavily
celé údolí. A navečer, když slyším v dálce osamělého loona, který se usadil i
se svou družkou u Huronského jezera, vzpomenu si i na jezírko Ajawaan, tak jak si ho pamatuji z jednoho výletu, když jsme ještě žili v Saskatchewanu. A když pak
doma otevřu onu knihu o osamělém, opuštěném srubu, posedne mě touha jít
tam zase zpět. Jako by mě lákalo něco, čemu já říkám "smutek dalekého
severu," něco, co je tak dobře vidět třeba v očích eskymáckých psů,
zvaných huskies . . .