bullet next back Autor : Jan B. Hurych
Název : UMÍME BÝT EFEKTIVNÍ ? ( 8. Pracovní strategie a taktika )




Podle vojenské definice je strategie je " způsob spojení jednotlivých bojových akcí" a taktika je "soubor konkrétních metod použitých válčící stranou v konkrétních situacích. Jinak řečeno: taktika je způsob, jakým svedeme bitvu, zatímco strategie je, zda máme vůbec bitvu svést a proč. Obojí ale slouží stejnému účelu: k poražení protivníka anebo k rozbité jeho plánů .

Pochopitelně i v civilním životě se vyskytují různé strategie a taktiky. Zúmyslně jsme ale uvedl vojenské definice. Jednak proto, že jsou zcela jasné a pak abych ukázal, jak to mají vojáci lehké: oni totiž už ví kdo je nepřítel, kde se asi nachází a jakou má sílu. Málokdy ale znají jeho strategii a taktiku - správně je odhadnout, v tom spočíváto pravé vojenské umění. Protože beztěchto znalostí nemůže žádný velitel udělat správnou vlastní strategii či taktiku - to dá selský rozum.




Proti vojákům to v civilním životě nemáme v ničem lehčí. Většinou ani nevíme, kdo je náš nepřítel (rozuměj: co je náš problém), kde se nachází a jakou má sílu. Ale zato máme Pareta: seženeme si data, vyhodnotíme, případně otestujeme a jsme na dobré cestě. Nebude to přesné, ale je-li potřeba, můžeme to časem upřesňovat. A podobně jako u vojáků, kde se nepřítel pohybuje, musíme i my si data pravidelně aktualizovat, ale k tomu už zase máme různé zprávy a sledovací reporty.

A jak je to s tou strategií a taktikou nepřítele? Máme vůbec nějakého nepřítele? Ale ano, každá naše akce je vlastně bitka v konkurenčním boji. Konkurence s kým? Např. se spoluzaměstnanci (chceme přece vypadat lépe než oni, abychom dostali větší plat, pozici nebo alespoň abychom si udrželi práci), konkurence s jiným podnikem, výzkumákem, konkurence mezi vědci a dokonce i opravdový "třídní boj" (tím míním mezi studenty a profesory nebo i konkurence mezi studenty a pod.). Pokud ani teď tu konkurenci nevidíte, říkejte si tomu třeba "boj s problémy", na jméně nezáleží. Je to prostě boj, kterýs e dá vyhrát anebo prohrát.

Ve své knize UMÍME DISKUTOVAT? jsem i diskuzi přirovnával souboji. Bylo mi namítáno, že diskuze přece může sloužit i k poučení a musel jsem vysvětlovat, že tomu se neříká diskuze, ale "perioda otázek a odpovědí". I když, opět, na jméně nezáleží - jde o to, co chcete docílit a jaké prostředky k tomu použijte. V pravých diskuzích je nepřítel nemilosrdný a nemá cenu, když vytasí kord, abyste ho odráželi jen rohlíkem. Pokud nechcete vyhrát, do diskuze ani nechoďte, vzdejte to hned předtím: ušetříte si množství ran.

Podobně u řešení problémů se snažíme vyhrát: kompromis se slabším nepřítelem nebo dokonce naše porážka jsou výsledky zcela inferiorní;, jinak řečeno "akce bez akce", na to nepotřebujeme žádnou strategii ani taktiku. Na druhé straně kompromis se silnějším nepřítelem je vlastně naopak jako výhra. Jen dočasně, protože časem se ho budeme snažit i porazit.

Jaká bude naše strategie.

Jak už jsme si řekli, nejprve potřebujeme přípravnou práci (jako mají vojáci tzv. rekognoskaci, přímo v poli). Jakmile se začímáme rozhodovat, které oblasti napadnout, začínáme vlastně už dělat strategické studie. Ano, studie, protože možností je mnoho a příležitostí udělat chybu je ještě víc. Je třeba najít tu neleppší variantu. A zdes e dá udělat hodně chyb.

První chyba je ve špatném výběru oblastí, které chceme změnit, druhá je v pořadí důležitosti a třetí ve stuopni, tj. rasanci změny. A to nepočítám chyby při špatném Paretově vyhodnocení, tam musí být čísla co nejpřesnější, alespoň relativně, totiž různých variant vůči sobě.

A protože nás zajímá praktické využití, uvedeme hned příklad. Není lehké mít přesná čísla - proto jsme napsal co nejpřesnější. Pokud jsou rozdíly meiz kategoriemi veliké, bude to lepší a víc nápomocné správnému řešení. Řekněme tedy, že jste student a rozhodujete se, jak změnit svůj přístup ke studiu, například lepším využitím času. Uděláte si teda tuto tabulku (to je statisticky lehké), prostě změříte či odhadnete čas strávený v té či oné kategorii:

Ve sloupci čas jsou uvedeny strávené hodiny, ve sloupci důležitost je tato pro danou akci dána ve stupnici 1 až 100 (zde bude asi hodně nepřesnosti, ale důležité je, že je to důležitost pro vás, odhadnutá vámi, neboť vy to víte nejlepe). CxD je součin "čas x důležitost", teda jakou váhu mají ty které akce v celkovém procesu učení, poměr je CxD děleno sumou důležitostí, tj. zde 1090.

Co se týká akcí,
Čtením míníme prosté čtení (předčtení) skript či knih.
Studiem míníme už studování textů a to jinde než na přednáškách - Přednášky Procvičování je extra čas věnovaný pochopení těžkých partií (pokud to tak nerozlišujte, je to chyba, nezapomínejte na kvalitu učení) ,
Opakování je akce, která posiluje paměť a i na to hodně lidí zapomíná :-).
Psaní je vlastně jen psaní výtahů, "výcuců", poznámek, ale až doma, jen pro vlastní potřebu (sem by například přišlo opisování poznámek půjčených od kolegy).
Pomocné akce - zde uvedeme celkový čas věnovaný učení, který nelze nikam jinam zařadit.

Různé, Spaní a Nevím jsou akce, které s učením nemají nic společného, například telefonování. Všimněte si, že katerorie, které jsem v rozboru uvedl, ale nevyhodnocoval, jsou označené jako "N", tj. přednášky a domácí úkoly zde zatím neuvažujeme. Za prvé jsou jen některé přednášky a domácí úlohy povinné a nejde jim ubírat čas a za druhé zlepšit jejich kvalitu je už zase jiná strategie. Akce označené nulou zase nemají nic společného se studiem, museli bychom je jen omezovat a to na úkor spaní, rekreace či schůzek s přáteli. Tato akce jsem přidal vlastně jen proto, abychom měli kontrolu pro celkové hodiny v týdnu, kterých je, jak známo, konstantně 24x7=168.

Strategie závisí na našem cíli.

Data teda máme, ale budeme je rozebírat podle toho, co cheme učinit.
Strategie 1: Chceme zvýšit totální počet hodin věnovaným studiu? Dobrá, ale jak? Rozhodně ne všechny akce a ve stejné proporci - nejde nám jen o hodiny, ale už i o kvalitu, zvláště proto, že přidané hodiny půjdou na úkor našeho volného času, v nejhorším případ i spánku (což je mimochodem kontraproduktivní, nedostatek spánku zvyšuje únavu a ta zase zpomaluje tempo studia :-).
Strategie 2: Chceme změnit změnit poměr akcí vůči sobě, aniž bychom ubírali na našem volném čase? Ano, to je rozhodně lepší (ale i těžší :-) a naše tabulka je už právě na to zařízená. Kdybychom si vynesli důležitost vůči poměru (pro lepší přehled jej vynásobme 100, abychom dostali procenta), uvidíme, že například opakování, které považujeme za 10 procent důležité (nebo jeho objem jako 10 procent celkového zisku, jestli chcete), věnujeme jen 5,5 procent a čtení dokonce jen 4,5 procent . Studiu naopak pro 50 procent dáváme skoro 69 procent váhu.

Tedy opět jakási Paretova nelinearita. Zde postupujeme jinak než při prvé strategii: některým přidáme na hodinách, jiným ubereme, ale celkový počet hodin se nemá změnit (teda přibližně, na minutách tolik nesejde :-). Které to budou? Překvapivé je, že bychom měli omezitprávě studium a přidat na opakování a čtení. Jneže samotná změna hodin nic nevylepší, většinou to jen zhorší.

Řešení se nabízí samo: strávíme li více času kvalitnějším čtením ( ano, efektivnějším, viz naše kniha UMÍME DOBŘE ČÍST?), bude pak naše studium vyžadovat méně času, protože si už leccos budeme pamatovat a hlavně to budeme lépe chápat. Podobně budeme-li mít kvalitnější poznámky, ušetříme čas při studiu. Ovšem pozor: špatný odhad vede ke nesprávné paretizaci, chce to hodně přemýšlet "dopředu", ajké jsou následky toho, co děláme.

Strategie 3:Ta se nemusí v tabulce hodin přímo objevit a je lépe ji dokonce dělat úplně nejdřív, dokonce ještě před paretizací - jedná se o efetivnost daných akcí a její zlepšení často zabírá další čas na úkor jiným akcím. Tak napříkald zlepšení poznámek chce cvik a hlavně jakési "předčtení" kapitol, které se budou teprve přednášet - najít si předem jakousi osnovu a hlavně předem oddělit to, co je NOVÉ od toho, co je DŮLEŽITÉ. Nejlépe je předem zjistit, co je to nové a podle toho psát poznámky - to známé tam sice napíšete také, ale jen stručné, vždyť to už znáte. Poznámky pak musíme doma prostudovat a podtrhat všechno to, co je důležité ke zkoušce; pochopitelně to uděláme co nejdřív a ne až před zkouškou :-). To nové totiž ovlivní kvantitu (objem) našich znalostí, to druhé, důležité, zase kvalitu. tj. máme nejen přehled o tom, o čem mluvíme, ale víme, co je k čemu a umíme už také řešit s tím spojené problémy (třeba příklady).

Strategie se snažíme definovat přesně, ale ne zase moc detailně, to už je taktika. Tak například u Strategie 2 je asi nejlepší začít omezovat hodiny u pomocných prací , které často zabírají zbytečně mnoho času - jako je to v naší tabulce :-) - a jejich zmenšení se dá dosáhnout bez velkého rizika. Nezapomeňme, že realizace našich změn a jejich sledování nám také zaberou nějaký ten čas a tak asi budeme na to muset ušetřit něco málo z našeho osobního času. Ćasem zjistíme, že čas získaný navíc to pak plně vynahradí.

Podle strategie pak zvolíme taktiku.

Uvedu příklad jiného oboru: naše firma navrhovala elektronické zařízení pro jeden velký podnik a konkurs na to zařízení - rozuměj vyrobit to - vyhrála jedna malá výrobní firma. A protože o peníze jde až v prní řadě, zjisitli, že v konkurzních specifikacích nejsou "zaneseny" (zde se to hrozné slovo dobře hodí :-) šítky na skříně s přístroji. Nu ano, náš účetní to zapomněl. to se stává. I zaúčtovali si cenu za ty štítky extra. Nešlo o ty peníze - šlo o naši prestiž u té velké firmy a navíc s tím byl jeden problém: zařízení by nedostal ten velký podnik včas, protože souhlas s extra výdaji šel dlouhou cestou papírování, znáte to. Na základě jejich strategie, tj. vytáhnout z nás peníze, jsem vymyslel naši strategii: nezaplatit. . Jejich taktika - cena za štítky - byla zdélivě neprůstřelná (v objednávce cena nebyla a ta velká firma si sama štítky vyrobit nemohla). To, že naše prestiž utrpí, je nezajímalo, ale pro nás to byl naopak kritický bod. Moje taktika spočívala v tom, že je přesvědčím,a by to neúčtovali. To s elehce řekne, ale jak to udělat?

Vysvětlil jsem jim, že se tím zdrží nejen dodávka, ale i zaplacení ceny za jejich výrobek, takže dostanou peníze o dva měsíce později (v objednávce stálo, že se jim zaplatí až tři týdny po dodání zboží, to byla zase jejich chyba, že tam nedlai nic o penaltě :-). A zatímco by už jim ty velké peníze vydělávaly dva měsíce interest v bance, přijdou o něj a to bylo pěkných pár tisíc dolarů. Tak jsem jim to pěkně vypočítal a jen tak mimochodem jsem se zeptal: "A kolik vlastně stojí ty štítky?" No byl to ve srovnání s jejich ztrátou opravdu pakatel. Zcela rádi nám je pak dodali zadarmo a ještě na tom vydělali (relativně, haha).

Pochopitelně musíme při určení naší taktiky uvažovat nejen naší, ale i strategii protivníka. V případě zvýšení efektivnosti je to stará strategie, kteoru jsme používali - zde jsme totiž často našimi největšími nepřáteli my sami. U výše uvedené Strategie 2 jsem se rozhodli zvýšit podíl čtení a opakování na úkor pomocných prací. Naše taktika pak musí stanovit, kolik to bude k u kterého, případně jak při zmenšených hodinách studia zachováme jeho dobré výsledky (?!). To už je ale zase věcí naší techniky - lépe si studium zorganizovat, přenest možná větší váhu na návštěvu přednáček - ne v počtu hodin, ale ve zvýšení pozornosti, lepšímu naslouchání, lepším poznámkám a podobně. I společné studium s kolegou může dát pozoruhodně lepší výsledky. To už by ale bylo i věcí psychologie, ale o tom až příště.