Autor :
Jan B. Hurych
Název :
UMÍME BÝT EFEKTIVNÍ ? ( 6. Paretovo pravidlo, 80 na 20 )
Paretovo pravidlo
objevil italský ekonom Wilfredo Pareto (1848-1923), když zjistil, že v Itálii vlastní 20 procent populace 80 procent celkového bohatství. Jako každý objev, i tento byl později zneužit, komunisty, Mussolinim a jinými. Až teprve později se zjistilo, že pravidlo má obecný charakter: že totiž pro mnoho událostí, činností či statistik platí, že na 80 procent výsledků se podílí jen 20 procent činnosti (tj. času, námahy, peněz) a na zbývajících 20 procentech výsledků pak celých 80 procent činnosti. Jinak řečeno, je to zákon nelineárnosti vztahu mezi vstupem (třeba náklady) a výstupem (třeba ziskem). Říká se tomu také Zákon několika vitálních případů (doslova "životně důležitých") anebo Princip faktoru vzácnosti (doslova "řídkého výskytu"). Pochopitelně se toho hned chytli ekonomové, finančníci a marketing. Ale oni znají jen 20 procent aplikací, ten zbytek ( 80 procent) naštěstí přenechali nám :-).
Na první pohled se to zdá nelogické: když třeba jedu na kole osm hodin, dostanu se do osmkrát větší vzdálenosti než jen za jednu hodinu, ne? Ano, pokud jedu pořád stejnou, konstantní rychlostí, dostanu tj. tzv. lineární, přímo úměrnou závislost, v grafu vyjádřenou jako přímka (tj. vzdálenost versus čas). To se v přírodě pochopitelně vyskytuje často. Je to vlastně speciální případ obecného vztahu, totiž nelineárního rozdělení, asi tak jako je přímka jen jeden speciální druh křivky. Proč se tato závislost tak dlouho zanedbávala, dokonce ani neviděla, je záhada, kterou nelze dobře vysvětlit. Už z oné přímky jde přece lehce udělat nelineární, tj. hyperbolu: stejná vzdálenost mi bude trvat tím méně času, čím rychleji pojedu. Tento graf bude - při rychlosti na vodorovné ose a čase na svislé ose - vlastně hyperbola. Také Paretova závislost je vlastně druh hyperboly, viz obr.1.
|
Obr.1. |
Na obrázku ovšem vidíte hyperbol více, nejen prvého, ale i vyšších řádů (ty jsem tam dal schválně). Pareto nám totiž udal jen dva body závislosti (80% pro 20% a 20 % pro 80%). Neříká nám teda, jak je to například pro 30% nákladů a podobně. Ale o to teď nejde, později poznáme, že pravidlo stejně nelze brát úplně doslova, že může totiž klidně být jen 70% pro 20% a podobně.
Důležitost toho pravidla je ale v tom, že zdůrazňuje určitou nelinearitu . Nelinearit je totiž v přírodě hodně: tak například zvýšit rychlost sportovce-běžce tréninkem z 80 na 90 procent je daleko lehčí než z 90 na 95 procent a to zase lehčí než z 95 na 100 (kde těch 100 procent je limit, který si předem učíme).
Zůstaneme-li ještě u ekonomie, zjistíme dále, že například tři největší boháči (včetně Gatese) vlastní každý víc, než dalších sedm dohromady. Nechme stranou úvahy, jestli si to zaslouží - však už staré české přísloví říká, že ďábel na větší hromadu kálí. Podle Wikipedie také v roce 1989 mělo nejbohatších 20% populace celých 82,8 % ze všech příjmů, zbývajících 80% populace pak 17,2 %, zatímco nejchudších 20% vlastnilo jen 1,2% příjmů. Zde bych chtěl podotknout, že Pareto neříká, že to tak musí být, ale dovedete si asi představit potíže, kdybychom se snažili světové bohatství spravedlivě rozdělit - to už jsme zažili a skončilo to debaklem. Každé přerozdělování jen vytvoří zase jen novou kastu bohatých a ne "spravedlivé rozdělení všem". Proč to tak je, to nám ekonomové neřeknou, na to bychom potřebovali nejen příčiny akumulace kapitálu, ale navíc i psychology a často i psychiatry, neboť hrabivost je lidská vlastnost :-).
Není divu, že Paretovo pravidlo bylo vysvětlováno různě, převážně chybně a co se týká aplikací - tam šlo často o úplnou ignoranci. Tak například Tim Ferriss ve své knize "Čtyři hodiny práce týdně" navrhoval dělat jen oněch 20% úkolů ( nevím, kde sebral ty čtyři hodiny, pořád mi to vychází celých 8 hodin při normální době 40 hodin týdně :-) které dávají 80% příjmů. Ono totiž nejde jen o příjmy, různé podpůrné aktivity sice nemusí přinášet získ, ale bez nich by ty druhé nebyly možné. Ferriss také navrhoval odmítnout 20% zákazníků, protože způsobují 80% potíží a zabírají 80% jeho času. Jenže jak ví, že to nejsou zrovna ti, co přinášejí těch 80 % zisku? Nehleděk tomu, ž ei kdyby nebyli, způsobovalo by to nedostatky na trhu, které by rozhodně znemožňovaly i těch jeho 80 procent zisků :-). Jako jinde platí na něj pravidlo, že ten, kdo to umí, ten to dělá, kdo to neumí, ten to učí :-).
Než se zamyslíme, co může Paretovo pravidlo dát nám, uveďme si několik příkladů z praxe. Richard Koch jich uvádí ve své knize "Princip 80 na 20" celou řadu (i když ten poměr je často jiný, někdy ještě daleko markantnějěí):"
- Pro dvě třetiny naší konverzace používáme jen asi 700 slov z našeho slovníku - tedy asi 1 % , dokonce méně než 20%
- 80 % příjmů z filmů jen za 1,3 % filmů
- 80 % procent příjmů je z prodeje 20% výrobků nebo z prodeje jenom 20 procentům všech zákazníků
- Asi 80 % procent programátorského času zabere 20 % kódu (rozuměj jeho napsání a debugging)
- Asi 80 % procent počítačového času zabere 20 % kódu (rozuměj jak se opakuje v běhu různých subrutin)
- Podobná nelinearita se vyskytuje v teorii chaosu, tj. zásada nevyváženosti - ale tak daleko zde nepůjdeme :-)
- Maximální hodnota knihy (teda jakési jádro, hlavně u technických knih, tj. i u skript a podobně) je soustředěna na 20% stránek
- 20 procent dopravních firem dopravuje 80 procent zboží
- 80 % zboží ve skladišti se skládá z 20% všech typů skladovaných výrobků
- 80 procent znečištění vzduchu dělá 20 procent vozidel ( ale zdaňovat se budou všechna :-) Zde si dovoluji ohdhad, že jen 20 % takto zíkkaných peněz se opravdu použije ke zlepšování ovzduší, zbytek se utratí na propagandu :-)
- 20 % reklam nám získá 80 % zákazníků
- 80 % reklamací se týká 20ti procent výrobků (rozuměj typů, ne počtu) - ale byla by chyba to obrátit: neplatí, že 20 % reklamací se týká 80 procent výrobků, protože existují i dobré výrobky, kde reklamace nejsou :-)
- 10 % zákazníků banky se podílí na 90 % celkově uložených peněz
Jistě byste sami našli hromadu příkladů - ale pozor opravdu to neplatí všeobecně. Co to chce je nejen předpokládat nerovnoměrné rozdělení, ale statisticky si to dokázat. A opět, nejde tu o přesná čísla, ale o relativní hodnoty. Může vám klidně vyjít jiné rozdělení. Paretovo rozdělení se ovšem liší od toho pravděpodobnostního, Gaussova, (jinak zvaného přirozené rozdělení či zvonová křivka). Máme ještě jiná rozdělení, kde také platí zase jiná statistika. Obzvláště nebezpečné je navíc ještě odhadovat křivku mezi těma dvěma body - pokud vůbec platí. I když bychom opravdu zjistili poměr 20 na 80, kolik to bude pro 30 nám řekne jen měření (viz obr 1.).
Příkladů z našeho života, teda především pracovního nebo studijního, je hodně, někdy jsou dokonce hodně překvapivé. Mnoho lidí stráví na telefonu 80 procent času jen tak, mluvením o ničem. Ale - u financí či ekonomie je to celkem jasné, jedná se o korun ale je vyhodnocování práce je to těžší. Ale čísla jsou čísla, ne? Nu právě že nejsou - co jsou pro někoho náklady, to jiný - ať už neodborník nebo podvodník - zanedbá, jen aby dostal výsledek, který potřebuje. V případě naší vlastní aktivity musíme být především upřímní: nezáleží na tom, jak velkých výsledků kde dosáhneme, ale jak nám to prospěje (k povýšení, ke kariéře, ano i k penězům) . Také nejde vždy o to, posuzovat naši práci, jen jak by to udělal váš šéf, často jde víc - naše prestiž nebo třeba rizika spojená s prací, která šéf neuvažuje.
Zároveň si hned řekneme i pár varování:
- Nesnažíme se vyrovnávat naše pracovní zatížení, naopak hledáme, jak to zatížení změnit ve prospěch užitečných aktivit (teda ve prospěch efektivnosti :-).
- pokud Paretovu závislost nenajdeme, nezoufejme - možná že neexistuje nebo je dokonce obrácená, než čekáme ( tj. co má být 80 je jen 20 procent :-)
- náprava spočívá ne jenom v přehodnocování priorit (důležitostí), ale hlavně ve změně vytížení, tj. abychom opravdu víc dokázali
- špatná aplikace Pareta se může vymstít. Například když někdo začne vyrábět něco nového, co má zvětšit počet zákazníků, soustředí na to veškeré své síly a investice a ono se to pak neprodává - to by vedlo k větší katastrofě než nechat věci jak jsou).
- Někde musíme být opatrní, například student si nemůže říci, že nastuduje jen 20 procent látky ke zkoušce, i když má třeba málo času.. Co ale může udělat, je naučit se nejprve těch důležitých dvacet procent látky důležitých podle jeho odhadu, přesně to nikdy neví) a to ostatní až jak mu zbude čas.
Příště si povíme, jak to pravidlo konkrétně použít k našemu prospěchu.