Autor : Jan B. Hurych
Název : E-BUX




LIBRI PROHIBITI


Nemluvím zde o knihách, které jsou chráněny copyrightem - © - ale spíše o těch, které už odedávna byly úřady dány na index. Přišla s tím kdysi katolická církev a nebylo to ani tak dlouho po tom, co papežský nuncius prohlásil o husitských ženách, že umí bibli lépe než nějaký kněz. Umění číst s sebou ovšem přineslo i problém, co dovolit číst a co ne, protože toho "ne" už bylo hodně. A to už ještě, když se knihy jen psaly nebo opisovaly a pak, když přišel Gutenberg se svým tiskem, začala nejen i kulturní revoluce č. 1. , ale objevovaly se i knihy, které nešly prelátům pod fousy: různá apokryfa, neznámá evangelia a i knihy současné. Tak například Giordano Bruno dokonce prohlašoval, že vesmír je nekonečný! No uznejte, že takhle už to dál nešlo: lidé by se začali ptát, kde v tom nekonečnu vlastně je to nebe či zda tam vůbec nějaké je . . .

I vydal papež Pavel VI roku 1559 seznam "knih zakázaných", tj. hříšných či dokonce ďábelských, nazvaný Index Librorum Prohibitorum. Nu nedivme se, to už byla i reformace v plném proudu a bylo třeba nastoupit do protiútoku. A ti vandalové pak knihy pálili a když mohli, posílali do horoucího pekla hned i jejich majitele. A přesto ty knihy lidé schovávali a četli je, tajně a zarputile.

Podobná pálení, "autodafé", se pak opakovala v historii mnohokrát, i když už třeba ne AD MAIOREM DEI GLORIAM (tj. k větší slávě boží, heslo Jezuitů) - mocipáni se prostě báli tištěného slova. Později přišel na index právě i Giordano Bruno, Kepler, i ta některá evangelia, co byla neuznávána římskou církví a samozřejmě i různí filozofové, třeba i jinak zbožný Descartes s jeho metodou, že se má vše především prověřit či logicky odvodit.

Ani protestanti nezaháleli, jen to dělali trochu rafinovaněji: král uděloval právo tisknout a to jen některým tiskařům a pochopitelně hned i nechal kontrolovat, co tisknou - měl totiž i právo jim povolení zase vzít. Nepomohlo to: holandští rebelanti si stejně tiskli co, chtěli, tak například i knihy českých exulantů, Komenského a podobně. Už tehdy se také dostaly do rukou lidí pamflety, tedy první letáky. Ty se tiskly rychle a rozšiřovaly v množství, které už ani nešlo spálit.

Moderní doba není výjimkou: knihy zase vesele ničili nacisté, ruští bolševici i čeští komunisti. Seznam knih jen změnil jeho obsah a název, třeba na INDEX ZAKÁZANÝCH KNIH.
Knihy "na indexu" Němci prostě pálili, zatímco u nás je komunisté posílali do stoupy nebo do sběren papíru, odkud je odvážliví spiklenci zachraňovali pro budoucnost. Knihy předválečné, které tehdy ani nemohly být u nás ještě ani protistátní, najednou už komunistům vadily, a tak to odnesly též. Stačilo, že autor byl cizinec. Jen pár se jich zachránilo v antikvariátech, které je tajně ze stoup vykupovaly a kde jsem je tehdy už jako student vesele lovil a skupoval. Nebylo to lehké, peněz jsem moc neměl a po knihách byla značná poptávka. Nebyly už tedy levné - museli jste mít známé - a i dnes se prodávají dost draze. Bohužel je už nemám, nemohl jsem je vzít s sebou - odcestoval jsem tehdy dost rychle a nalehko, to víte, přišla spřátelená invaze :-).

Jednou jsem dokonce v knihovně naší katedry objevil spis Tomáše Masaryka o Angličanovi Humovi, jehož filozofii Tomáš Masaryk - tehdy, když to psal, byl ještě profesor filosofie - nadšeně zastával. Rudý knihomor se této knize nějak vyhnul, alespoň na katedře. Pokud chcete vědět, které knihy byly na indexu, doporučuji obsažnou českou webstránku LIBRI PROHIBITI.

Pak byly ovšem knihy, které se tiskly pokoutně a ilegálně, třeba známý samizdat nebo ve vydavatelství manželů Škvoreckých v Torontě. Jejich knihy se do Čech doslova pašovaly, spolu s jinými. Vzpomínám, jak jsme jednou s mámou poslouchali Hlas Ameriky, kde redaktoři - čeští manželé, na jméno si nevzpomenu - nabízeli kuchařskou knihu pro barbekjů - stačí si prý jen napsat. Napadla mě taková blbost - napsal jsem jim a když už jsme hodil dopis do schránky, uvědomil jsme si, že by to mohli na poště zachytit. Jednoho rána se ale kniha objevila nenápadně v naší poštovní schránce. Že nepřišla poštou, je celkem jasné. Bárbekjú se ale u nás ještě nepěstovalo, dělali jsme to tedy na plotně ve staniolu - a protože máma anglicky neuměla, asistoval jsem jí s knihou receptů v levé a slovníkem v pravé ruce :-) .

Jakmile začnou někde zakazovat knihy, je to zlé. Člověku je těžko pochopit, jak ubohý asi musí být ten státní aparát, když musí ničit i knihy. Jenže myšlenky, co v nich jsou, už tak lehce zničit nejde. A o to vlastně jde: z těch právě má strach každá vládnoucí menažérie - a dokazuje to jen, že je v takových knihách opravdu síla. Sledujíce poslední vývoj, můžeme patrně něco podobného očekávat i z Bruselu - už teď zakazují lidem zasazovat semena, která nemají jejich svaté požehnání. Byrokrati totiž umí jen zakazovat, ale ne tvořit. Touha nařizovat a zakazovat jsou vlastně jen dvě hlavy jedné saně.

Pravda, na indexu byly knihy i na západě, většinou ale jen zv. nemorální či protináboženské, dále Zola, Darwin a podobně - na stránce Gutenberg jich najdete celou řadu. Kdysi zakazované, dnes jsou jen jakousi třešničkou na dortu a jejich kopie se prodávají v každém knihkupectví. A ty, co neprodávají, najdete na stránkách zakázaných knih na netu.

V některých státech je zakazováno publikování či dokonce i dovoz zakázaných knih a ty, co smějí být tištěny, jsou silně cenzurovány. U "Satanských veršů" dokonce vypsali odměnu za zabití autora.

Vtip je v tom, že zakazování jistých knih je vlastně i urážkou inteligence čtenářů, o svobodě slova ani nemluvě. Ale kdo hledá, najde - naštěstí je zde internet, kde můžete číst prakticky vše a o všem. Ono totiž při těch zákazech vůbec nejde o to, že by se lidé dozvěděli něco hrozně špatného - právě naopak, oni by se mohli dovědět pravdu o tom, co se jako dobré jen inzeruje, ale není . . .