Autor
:
Jan B. Hurych
Název
: E-BUX
SPECIALITKY ELEKTRONICKÉHO ČTENÍ (díl. 1.).
Už když jsem založil mou
první webstránku (Hurontaria, 1998), začal jsem si
všímat různých čtecích
problémů, které se při knižním, tedy
papírovém, čtení nevyskytují.
Naštěstí se většina z nich dá
řešit přímo elektronicky - tím, že se
čtení udělá "user friendly" tedy
"laskavé ke čtenáři". Tím
nemyslím obsah, ale jen tu obyčejnou "fyziku čtení".
Minule jsem tu začal prvním dílem "specialitek",
dnes tedy pokračování.
U těchto
specialitek je zajímavé to, že je můžeme sami
měnit, ať už použitím komand u čtečky
samé, nebo že jí knihy sami přeformátujeme
(předem, než je naládujeme). To je obzvláště
důležité u knih zadarmo, kde neni předem dán
prefabrikovaný font (jako je u knih, co se prodávají),
jeho velikost, odstavce ani sloupce či řádkování.
Většinou je to naprosto nevhodné pro naši
čtečku, zvláště když máme knihu,
kterou jsme stáhli z Google Books nebo z různých
univerzitních či jiných knihoven (Kramerius). Tak
tedy jak na to:
1) VELIKOST PÍSMEN. Pokud nám
to nedovolí sama čtečka nebo ta, co to umí
jen po velmi hrubých stupních - například
starší SONY měla tři stupně, ale
vyhovoval jen jeden, první byl tuze malý a třetí
zase hodil na displej příliš velká písmena -
v tom případě si musíme pomoc sami. Nejlépe
je sejmout čistý text ( např z otevřeného
PDF v Adobe Readeru nebo z otevřeného EPUB v Sigilu) a
ten pak změnit v nějakém textovém editoru a
uložit jako PDF nebo EPUB či jiný formát vhodný
pro vaši čtečku (pro to použijete editor pro ten
který formát).
Změníme velkost písma
tak , aby pak čtečka zobrazila písmo nejlépe,
když použijete středního zvětšení
dostupného na čtečce . Už jsem tu psal, že mi
vyhovovala Ariel Narrow, velikost 14 či 12 . . . Čtečka
pak umožní tuto velkost ještě jemně
měnit.
Jistě, to je první věc, která nás
přímo "uhodí do očí". A ano,
počítač umí měnit velikost fontů,
ale i laik to musí udělat tak, aby si to i on mohl sám
nastavit. A nedivte se, že na to právě často
programátoři zapomínají - oni ten svůj
program pak sami většinou ani nepoužívají.
A když ano, tak si to předem nastaví a nechápou,
že každý není také hned programátor :-).
Nejlepší je, když programátor předem
nastaví automatickou velikost, která vyhovuje většině
lidí. Ano, ale co ti ostatní? Opět - stačí
jednoduchá komanda, vyskočí vám menu s
různými velikostmi a je to, ne?
Není: já
například používám troje brýle:
brýle na čtení, brýle na dálku a
brýle "na počítač". Zatímco
ty na obyčejné čtení jsou zaostřené
na 20 až 30 cm - přesně to nevím - ty na počítač
potřebují zaostření na 30 až 60 cm, takže
přes obyčejné čtecí brýle
nemusíte vidět moc dobře. Komu to vadí, může
si ovšem dívat víc zblízka (nebo naopak),
já prostě používám moje starší
obnošené brýle, ty jsou ještě s
menším zvětšením :-).
A pak jsou
tu lidé se zhoršeným zrakem a podobně, ti
vyžadují daleko větší font. Tak daleko ale
málokterý programátor jde. Naštěstí
jsou na netu takové programy, i zdarma (elektronická
lupa a podobně), případně i speciální
programy pro jiný účel, ovšem za peníze.
Ty jsou použít na počítači, nejdou na čtečce.
2) RŮZNÉ FONTY, neboli druhy písma, hrají také důležitou
roli. Osobně si je upravuji sám, nejjednodušší
pro čtení je Ariel, případně Ariel
narrow /úzký). Internet dává automaticky
New Times Roman, který má ještě konce
písmen s patičkami. To je pro zrak asi náročnější,
ale zase jsme na takový font víc zvyklí. Ten
také většinou používají
profesionální elektronické knihy. Ostatní
fonty jsou jen pro fajnšmekry :-). A pochopitelně musí
ten font mít i verzi pro správnou diakritiku,tu si
nastavíme sami. :-).
Ariel Narrow ale
ve Windows 8 už není. I přešel jsem na font
Calibri 13 a jen pro můj Sony dávám raději
všechen tisk BOLD (tučný - ach ta čeština!
:-), aby se to dalo číst i při poměrně
špatném vnějším osvětlení
. . .
Tento tzv. zvýrazněný text ( je to vlastně
ten samý font, jen silnější) používáme
jen pro různí tituly, důraz a podobně. Příliš
mnoho ho zase škodí, text ztrácí přehled.
Přesto jej používám pro čtečku SONY - ta
nemá vlastní osvětlení a např. v
čekárně u lékaře je text jinak špatně
vidět.
3) BOLD či NEBOLD? - . . . protože SONY
nemá svoje vnitřní osvětlení - používá
emulzi a - čtete-li a je pod mrakem, má to malý
kontrast (dnes už jsou SONY lepší) . A pochopitelně
použiji CENTRAL EUROPEAN verzi, pro českou diakritiku.
4)
ODSTAVCE A SLOUPCE, DÉLKA ŘÁDKY: Mezera mezi
řádky většinou nastavit nejde, ale je vždy
úměrná velikosti fontu. A když uděláme
text tak, aby ten dlouhý automaticky přetékal do
další řádky (wrap), budeme mít i
řádky zaplněny dobře. Jak už jsem psal,
používám jen jeden sloupec textu na stránku (ne
jako noviny) - už proto, že displej je opravdu dost úzký
a nechceme zbytečně ztrácet užitečnou plochu
bílým prostorem mezi sloupci. Velikost písma
ovšem předem dává i maximální
počet písmen na řádku jinak řešeno
slov na displej (a chceme mít co nejvíce textu na
displeji, ale pořád ještě dobře
čitelného).. Neceme to ale řešit na úkor
rozlišitelnosti a pohodlnosti čtení ( prý
to i namáhá oči, ale moderní výzkum
to zase popírá :-).
Z různých kurzů rychločtení (jeden je v
mé výše uvedené knize UMÍME DOBŘE
ČÍST? (zdarma ke stažení v naší
knihovně http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/
) víme, že čím kratší řádky,
tím lépe a rychleji se čtou. Proto asi mají
časopisy a noviny více sloupců. Je to ale spíše
nešvar a navíc automatické čtení
skenů to často zkorumpuje - proto mají normální
knihy jen jeden sloupec. U čteček je více sloupců
prostě ne-ne, mají malé displeje. Moje časopisy
jsem také dělal víceméně tak, že jsem
to posuzoval podle sebe. Dnešní webové stránky
s mnoha sloupci textu jsou jen znamením hamižné
komercializace - vedlejší sloupce mají totiž
většinou jen reklamní texty, něco, co
opravdový čtenář sice ignoruje, ale i tak mu
to zabírá příliš velký kus
obrazovky.
Dlouhé odstavce jsem také začal
dělit na kratší - oko se pak lépe
orientuje, např. když přerušíte čtení.
Navíc se během čtení oko tolik neunaví
a neztrácíte schopnost rozumět tomu, co chtěl
autor říci :-).
5) ROZLIŠOVACÍ
POMŮCKY: Nepoužívám italic verzi (kurzivu) pro
font , protože se mi špatně čte a mám i
dojem, že písmena našikmo jsou širší,
než ta normální, svislá . Také nepoužívám
podtrhaný text, ze stejného důvodu. Velký
problém je u technické literatury: vzorce potřebují
komplikovanou strukturu pro zlomky a matematické znaky a tak
obyčejně nevycházejí moc dobře.
Ale ani krátké odstavce samy nestačí, proto
ještě odděluji větší sekce textu
vodorovnou čarou, třeba i s novým pod-názvem
a v textu pak hodně používám pomlčku a
dvojtečku. Češtináři mi to prominou -
ostatně já se jim do jejich biznysu také nepletu,
i když je trapné, že neumí jít s dobou (např.
slova "direktory" coby "soubor" (asi
Alexandrovců, ne? :-).
6)
OBRÁZKY: Ty jsou pro tuto práci jen komplikací,
protože nám nevhodně přesunují a zalamují
okolní text, přetékají okraji a tropí
různé hlouposti. Ilustrované romány se mi
zdají zbytečným přepychem: raději si
představuji jejich hrdiny sám. Jinak je to u učebnic
a textu, tam se bez obrázků neobejdete. Jak tedy na to,
když po konverzi na jiné písmo zjistíte, že vám
chybí různé části obrázků
, protože se nevešly na displej? Inu můžete si je předem
vymazat a dát je na konec knihy, nejlépe jeden obrázek
na celou stránku. vlastně co to říkám,
myslím jeden obrázek na displej, který většinou
pobere jen velikost jedné třetiny normální
stránky. Že je to hodně práce? Nu u velkých
tabletů se vám vejde celá stránka na
displej :-). Ano a tak vám poradím: když to nejde dobře
přímo na čtečce, klidně si knihu raději
přečtu bez námahy na PC, který má
větší displej.
Obrázky by měly být ostré, jasné a nepříliš
velké (zabírají totiž kus displeje a také
hodně paměti). Jejich pozice by měla být pokud
možno stejná, třeba jen u levého okraje -
přeskakování obrázků zprava doleva a
zpět je sice graficky zajímavé, ale pro čtení
dost rušivé, protože nám nevhodně přesunují
i text. A i když se říká, že "jeden obrázek
nahradí tisíc slov", ani tisíc obrázků
nemůže nahradit jedno správné, výstižné
slovo.
Pokračování