Autor
:
Jan B. Hurych
Název
: E-BUX
LIBRI PROHIBITI
Nemluvím zde o
knihách, které jsou chráněny copyrightem -
© - ale spíše o těch, které už
odedávna byly úřady dány na index. Přišla
s tím kdysi katolická církev a nebylo to ani tak
dlouho po tom, co papežský nuncius prohlásil o
husitských ženách, že umí bibli lépe než
nějaký kněz. Umění číst s
sebou ovšem přineslo i problém, co dovolit číst
a co ne, protože toho "ne" už bylo hodně. A to už
ještě, když se knihy jen psaly nebo opisovaly a pak, když
přišel Gutenberg se svým tiskem, začala nejen
i kulturní revoluce č. 1. , ale objevovaly se i knihy,
které nešly prelátům pod fousy: různá
apokryfa, neznámá evangelia a i knihy současné.
Tak například Giordano Bruno dokonce prohlašoval,
že vesmír je nekonečný! No uznejte, že takhle už
to dál nešlo: lidé by se začali ptát,
kde v tom nekonečnu vlastně je to nebe či zda tam
vůbec nějaké je . . .
I vydal papež Pavel VI
roku 1559 seznam "knih zakázaných", tj.
hříšných či dokonce ďábelských,
nazvaný Index Librorum Prohibitorum. Nu nedivme se, to
už byla i reformace v plném proudu a bylo třeba nastoupit
do protiútoku. A ti vandalové pak knihy pálili a
když mohli, posílali do horoucího pekla hned i jejich
majitele. A přesto ty knihy lidé schovávali a
četli je, tajně a zarputile.
Podobná pálení,
"autodafé", se pak opakovala v historii mnohokrát,
i když už třeba ne AD MAIOREM DEI GLORIAM (tj. k větší
slávě boží, heslo Jezuitů) - mocipáni
se prostě báli tištěného slova.
Později přišel na index právě i Giordano
Bruno, Kepler, i ta některá evangelia, co byla neuznávána
římskou církví a samozřejmě i
různí filozofové, třeba i jinak zbožný
Descartes s jeho metodou, že se má vše především
prověřit či logicky odvodit.
Ani protestanti
nezaháleli, jen to dělali trochu rafinovaněji: král
uděloval právo tisknout a to jen některým
tiskařům a pochopitelně hned i nechal kontrolovat, co
tisknou - měl totiž i právo jim povolení zase
vzít. Nepomohlo to: holandští rebelanti si
stejně tiskli co, chtěli, tak například i knihy
českých exulantů, Komenského a podobně.
Už tehdy se také dostaly do rukou lidí pamflety, tedy
první letáky. Ty se tiskly rychle a rozšiřovaly
v množství, které už ani nešlo spálit.
Moderní doba není
výjimkou: knihy zase vesele ničili nacisté, ruští
bolševici i čeští komunisti. Seznam knih
jen změnil jeho obsah a název, třeba na INDEX
ZAKÁZANÝCH KNIH.
Knihy "na indexu" Němci
prostě pálili, zatímco u nás je komunisté
posílali do stoupy nebo do sběren papíru, odkud je
odvážliví spiklenci zachraňovali pro budoucnost.
Knihy předválečné, které tehdy ani
nemohly být u nás ještě ani protistátní,
najednou už komunistům vadily, a tak to odnesly též.
Stačilo, že autor byl cizinec. Jen pár se jich zachránilo
v antikvariátech, které je tajně ze stoup
vykupovaly a kde jsem je tehdy už jako student vesele lovil a
skupoval. Nebylo to lehké, peněz jsem moc neměl a po
knihách byla značná poptávka. Nebyly už
tedy levné - museli jste mít známé - a i
dnes se prodávají dost draze. Bohužel je už nemám,
nemohl jsem je vzít s sebou - odcestoval jsem tehdy dost
rychle a nalehko, to víte, přišla spřátelená
invaze :-).
Jednou jsem dokonce v knihovně naší
katedry objevil spis Tomáše Masaryka o Angličanovi
Humovi, jehož filozofii Tomáš Masaryk - tehdy, když to
psal, byl ještě profesor filosofie - nadšeně
zastával. Rudý knihomor se této knize nějak
vyhnul, alespoň na katedře. Pokud chcete vědět,
které knihy byly na indexu, doporučuji obsažnou českou
webstránku LIBRI PROHIBITI.
Pak byly ovšem
knihy, které se tiskly pokoutně a ilegálně,
třeba známý samizdat nebo ve vydavatelství
manželů Škvoreckých v Torontě. Jejich knihy
se do Čech doslova pašovaly, spolu s jinými.
Vzpomínám, jak jsme jednou s mámou poslouchali
Hlas Ameriky, kde redaktoři - čeští manželé,
na jméno si nevzpomenu - nabízeli kuchařskou knihu
pro barbekjů - stačí si prý jen napsat.
Napadla mě taková blbost - napsal jsem jim a když už jsme
hodil dopis do schránky, uvědomil jsme si, že by to mohli
na poště zachytit. Jednoho rána se ale kniha
objevila nenápadně v naší poštovní
schránce. Že nepřišla poštou, je celkem
jasné. Bárbekjú se ale u nás ještě
nepěstovalo, dělali jsme to tedy na plotně ve staniolu
- a protože máma anglicky neuměla, asistoval jsem jí
s knihou receptů v levé a slovníkem v pravé
ruce :-) .
Jakmile začnou někde zakazovat knihy, je
to zlé. Člověku je těžko pochopit, jak ubohý
asi musí být ten státní aparát,
když musí ničit i knihy. Jenže myšlenky, co v nich
jsou, už tak lehce zničit nejde. A o to vlastně jde: z těch
právě má strach každá vládnoucí
menažérie - a dokazuje to jen, že je v takových knihách
opravdu síla. Sledujíce poslední vývoj,
můžeme patrně něco podobného očekávat
i z Bruselu - už teď zakazují lidem zasazovat semena,
která nemají jejich svaté požehnání.
Byrokrati totiž umí jen zakazovat, ale ne tvořit. Touha
nařizovat a zakazovat jsou vlastně jen dvě hlavy jedné
saně.
Pravda, na indexu byly knihy i na západě,
většinou ale jen zv. nemorální či
protináboženské, dále Zola, Darwin a podobně
- na stránce Gutenberg jich najdete celou řadu. Kdysi
zakazované, dnes jsou jen jakousi třešničkou
na dortu a jejich kopie se prodávají v každém
knihkupectví. A ty, co neprodávají, najdete na
stránkách zakázaných knih na netu.
V
některých státech je zakazováno publikování
či dokonce i dovoz zakázaných knih a ty, co smějí
být tištěny, jsou silně cenzurovány. U
"Satanských veršů" dokonce vypsali
odměnu za zabití autora.
Vtip je v tom, že
zakazování jistých knih je vlastně i
urážkou inteligence čtenářů, o svobodě
slova ani nemluvě. Ale kdo hledá, najde - naštěstí
je zde internet, kde můžete číst prakticky vše
a o všem. Ono totiž při těch zákazech vůbec
nejde o to, že by se lidé dozvěděli něco hrozně
špatného - právě naopak, oni by se mohli
dovědět pravdu o tom, co se jako dobré jen inzeruje,
ale není . . .