Autor
:
Jan B. Hurych
Název
: E-BUX
UČEBNICE A SKRIPTA .
Toto je opět jedna
kapitola z knihy "UMÍME DOBŘE ČÍST?",
ke stažení zdarma z naší knihovny KNIHY
OFF-LINE na
http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/
Do této kategorie patří učebnice
všeho druhu: skripta, manuály, návody, příručky,
brožury a "hand-outy" - tj. texty rozdávané k
seminářům. Jde všeobecně o prezentování
určité učební látky a to systematicky,
s rozborem a vysvětlením, případně i s
příklady a zkušebními otázkami na
procvičení (na konci knihy či za každou kapitolou).
Více o "učení se" najdete v mé
knize "UMÍME SE UČIT?" vydané v naší
edici KNIHY OFF-LINE
Pravý problém vlastně
začíná tehdy, když se snažíme jako studenti
učebnici použít. Jistě tam nemůže být
vše, ale musí tam být to hlavní, co od ní
čekáme . A to je, že - právě díky
učebnici - chceme porozumět určité látce
a "umět ji použít v praxi" (tj. na příkladech,
opravách zařízení a u zkoušky
vůbec). Učebnice je ale jen nástroj, samotné
učení musíme dodat my, učedníci,
pardon, čtenáři učebnic. Viděl jsem
učebnice, kde se autoři snažili navíc ještě
"poradit" čtenáři, jak učebnici číst,
ale ruku na srdce: dobrá učebnice by nás měla
vést sama, bez návodu a špatné
učebnici zase ani dobrý návod nepomůže. To
platí hlavně pro skripta, kde většina
autorů-odborníků bohužel nemá větší
pedagogické vzdělání a i jinak dobrá
kniha může být opravdu nemožnou učebnicí. Jak
asi psát učebnice, to jsem už naznačil v knize
"UMÍME PSÁT?".
AUTOŘI.
Všeobecně platí, že autor dobré
učebnice jistě rozumí i odborné stránce
věci :-). Opačně to ovšem neplatí: i
dobrý odborník může napsat špatnou
učebnici. Forma učebnic může být
různá, ale obsah učebnic má vždy dostatečně
pokrývat látku a může i přesahovat do
oblastí, které jsou důležité pro pochopení
knihy. Kvalita či užitečnost učebnice se často
posuzuje - většinou ale mylně - podle počtu
stránek, protože často platí, že "méně
by bylo více".
Princip učení a hlavně
zapamatování si oné látky spočívá
v tom, že hledáme to podstatné a látku si tím
zároveň jaksi "zahušťujeme".
Čím více z té práce pro nás
udělá autor - například už jen grafickým
či jiným zpracováním, vhodnými
nadpisy či sepsáním různých "shrnutí"
- tím víc ušetří práci nám.
Nehledejte ovšem nějaký kouzelný návod,
jak učebnice - myslím konkrétně - psát.
Sám jsem pár učebnic, skript, manuálů
a textů pro semináře napsal a ještě
větší počet jsem jich přečetl, ale
jediné, co jsem poznal je, že opravdu není možno
autorovi předem svazovat ruce různými pravidly.
Autor, který má čerpat ze svých zkušeností,
musí také dobře rozumět látce, které
se kdysi on sám musel naučit. On předem ví,
která látka je obtížná a také než
napíše kapitolu, přemýšlí,
který z možných způsobů vysvětlování
je asi ten nejlepší. Autor prosté odborné
literatury (tedy ne učebnice) se tím nezdržuje:
jemu stačí napsat důkazy, že to je tak a ne jinak.
Vysvětlování, to už je ta vyšší
hladina, kterou musí autor hledat právě v
učitelské praxi.
Autor může být
odborníkem, ale třeba zrovna nemá "psací
talent" nebo dostatečné pedagogické
zkušenosti. Zrovna tak někteří profesoři
sice umí přednášet, ale neumí psát.
Přesto si jich vážím pro jejich odborné
kvalifikace, pochopitelně. Ovšem napsat opravdu kvalitní
učebnici je, skoro bych řekl, "talent". Je na ni
totiž mnoho požadavků, které není snadné
splnit, aniž by se ublížilo něčemu jinému:
například stručnosti. Opravdový soudce je
nakonec stejně jen sám student a má na to snadné
měřítko: jen kniha, které porozumí,
tj. která mu opravdu " pomáhá něco se
opravdu naučit", je u něj "dobrá
učebnice". Ano, tajemství dobrých učebnic
je v jejich procesu vysvětlování látky:
učíme se totiž právě tím, že věci
porozumíme. Kdyby se místo slovního
vysvětlení například použila jen
série rovnic, nebylo by to všem čtenářům
hned jasné, například by už nevěděli,
které proč jsou přitom určité proměnné
považovány za konstantní. Ovšem formalistické
"vysvětlování" daleko nevede: nepovzbudí
totiž studenta k samostatnému myšlení.
JAK ČÍST A STUDOVAT UČEBNICE.
Už jsem napsal, že princip čtení spočívá
v tom, že už při něm hledáme to podstatné a
látku si zároveň jaksi "zahušťujeme".
Opakuji to tu znova, protože často zapomínáme, že
nejde o to přečíst vše a vše si
hned zapamatovat - to bychom měli v hlavě spíše
zmatek. Potřebujeme pochopit hlavně principy, závislosti
a často i různé triky (nu říkejme
jim raději "secrets of trade" , tj. tajemné
techniky v daném oboru :-). Ostatní věci jsou jen
detaily, které si můžeme sami odvodit nebo v případě
potřeby prostě lehce doplnit.
Také není
jistě třeba podotýkat, že dobré pochopení
látky vede i k lepšímu zapamatování
a to se nám právě dobře hodí u
zkoušky. Už v knize o učení jsem zdůraznil,
že teprve když se sami snažíme někomu něco
vysvětlit, uvidíme, jak dalece tomu sami rozumíme.
Detailní program čtení jsem popsal už vlastně
v knize UMÍME DOBŘE ČÍST?, kapitole "Jak
číst". Nazval jsme to "3D čtení",
kde se pamatuje i na opakování a utužení látky
v paměti. O psaní poznámek si zase povíme v
jiné kapitole.
Studování je ovšem
něco trochu jiného než jen pokročilé čtení:
tam potřebujeme ještě speciální
studijní metody (viz naše kniha "UMÍME
SE UČIT?") a to nejen k pochopení látky, ale
i k zapamatování toho, co se bude zkoušet. Dobrá
paměť je tam jistě nutná, hodně věcí
neodvodíme ze základů jen pomocí logiky
:-). Co dodat? Rozhodně neklaďte meze vašemu
osobnímu přístupu k věci. Vy sami víte,
co vám vyhovuje nejlépe - a pokud to nevíte, tak
si to raději zjistěte :-). Rovněž tak zde pomůže
i vaše inspirace a vynalézavost:
schémátka, obrázky a mentální mapy
(viz naše kniha "UMÍME SE UČIT?"), to
jsou podivuhodné pomůcky, které nám mohou
hodně pomoci už při čtení a ještě
více při opakování látky.
TIPY PRO ČTENÍ SKRIPT.
Nejméně účinný způsob
je číst skripta jako nějaký román,
tj. postupně, od začátku do konce, tj. přesně
v pořadí stránek a pořád se stejnou
rychlostí. Pravda, učebnice mají být psány
tak, že pokračují od jednoduššího ke
složitějšímu, ale i u nich zjistíme, že
určité partie už známe odjinud a můžeme je
přejet rychleji. Navíc je tam hodně věcí,
které jsou vlastně jen jakási vycpávka - to
víte, i autor musí žít a platí se mu od
stránky :-).
Skripta si tedy přečteme
nejprve rychle, bez ohledu na detaily a pak si hned sestavíme
plán, jak je prostudovat, nejlépe zase si udělat
mentální mapu, ale navíc i s časovými
termíny. Pozor, důležité pasáže bývají
obvykle ty nejtěžší k pochopení a na nich
se zkoušející právě nejvíce
vyžívají :-).
Jak poznáte, které
to jsou? Jen praxí. Už před lety jsem to vysvětloval
jednomu studentovi, načež mi řekl: "Vám se to
mluví, vy už to znáte!" Měl ovšem
pravdu, je to vlastně jakýsi začarovaných
kruh. Ale nikdo vám nezakazuje, abyste se také s někým
předem poradili, ne?
Už při čtení se
hlavně snažíme textům porozumět, což nám
pomůže si je lépe zapamatovat. To se zdá
samozřejmé, ale ne vždy jsme schopni vše na
první čtení pochopit. Nejlépe to
poznáme, když si hned klademe různé otázky.
Nepochopení hned napoprvé je normální
zjev - otázkou je, zda se zastavit a studovat to, dokud tomu
neporozumíme, nebo jen to místo označit a jít
dál. Druhá metoda je pro kontinuitu asi lepší
- koneckonců stejně se budeme muset vracet víckrát
a získat co nejdříve celkový přehled
má svůj vlastní prospěch. Ovšem někdy
pak třeba později nepochopíme něco jiného.
Naše paměť si ovšem sama vybírá,
co se jí k zapamatování líbí, co
si chce zapamatovat, ale na to nelze příliš
spoléhat - spíše naopak. Už Freud přece
říkal, že zapomínáme, protože chceme
zapomenout.
V podstatě máme dva možné
postupy čtení textů a jejich prostudování:
1)
Knihu sice poznáme, až když si ji přečteme, jenže
máme tu výhodu, že si tu knihu můžeme nejprve
"předčíst". Pak teprve začneme knihu
číst hlouběji a studovat jen ta místa, která
uznáme za vhodná a důležitá pro náš
účel ( podle toho, zda je to jen pro info nebo pro
zkoušku :-). U skript to je těžké odhadnout - tam
musíme číst vše a naučit se co nejvíc
- ale nemusíme to studovat ve stránkovém pořadí
a do stejné hloubky. Výhodou předběžného
"předčtení" je úspora času
a lepší prostudování látky,
vyhneme-li se ovšem nebezpečí, že něco
důležitého podceníme .
2) Jiná
možnost je zase studovat skripta jako celek , ne jen rozkouskované
porce, které se pak těžko spojují. To nás
ale zase svádí, abychom každou část
přežvykovali stejnou dobu, ať je to podstatné či
nepodstatné. Toto "učení vcelku" nemusí
být stoprocentně podrobné, hlavně nám
pomůže lépe pochopit "obsah" - detaily lze pak
doplnit později, případně je vynechat, když
jsou nepodstatné. Jinými slovy, dělat to asi tak,
jako když sestavujeme mentální mapy (viz má
kniha "UMÍME SE UČIT?")
Jde vůbec
tyto dvě téměř opačné metody
sloučit? Domnívám se, že ano: protože se přednášky
konají v časovém sledu podle obsahu skript, je
metoda 2) vhodnější při pravidelném
poslechu přednášek během roku (samotnou lekci
už ale pak můžeme studovat metodou 1). Ta je také
výhodnější, když nechodíme na
přednášky a studujeme jen podle knihy. Konečně
pro obojí druh studia použijeme metodu 1) výhodně
před zkouškami, když už skripta trochu známe a
musíme se soustředit hlavně na ty těžké
pasáže a zároveň si udělat celkový
přehled. .
Ještě se snad zmíním
o dvou způsobech studia: receptivním a expresivním.
Receptivní studium prostě hltá fakta postupně
a pasivně, zatímco expresivní studium se je snaží
vybírat a hned aktivně vyjádřit jejich
význam, např. vysvětlit to jiným - a tím
ještě víc i sobě. Už jako asistent na
univerzitě jsem přišel na to, že s každým
vysvětlování studentům jsem se zase o trochu
víc naučil i já sám, když už nic jiného,
tak alespoň něčemu v pedagogice :-). Proto neuznávám
strach některých lidí, kteří se
bojí podělit o své vědomosti, protože by tím
prý udělali někoho stejně chytrým, jako
jsou sami. Tím, že něco někomu vysvětlují,
jsou už zase o nějaký ten krok před ním.
ČÍM SE LIŠÍ UČEBNICE OD OSTATNÍ LITERATURY?
Odpověď je jednoduchá: především
metodikou. Postupuje totiž od jednoduššího ke
složitějšímu a uvedenou informaci nejen podává
systematicky, ale i vysvětluje. A to je rozhodně víc
než u knihy, která je určena jen kovaným
odborníkům. Autor učebnice se nesmí bát
klást si otázku, zda tomu čtenáři
rozumí a stejně tak se nesmí bát upřímné
odpovědi, že je už asi někde na začátku ztratil
:-). To je u odborné knihy normální, jedná-li
se o ne-experta, ale u učebnice si to autor - a obzvláště
student - nemůže dovolit. Je tisíc způsobů, jak
něco vysvětlit špatně, ale často existuje
jen jeden, jak to vysvětlit dobře.
Nejvhodnější
pro čtení skript jsou dvě metody: scanning a
skimming (viz kapitola "Metody, atd. v knize "UMÍME
DOBŘE ČÍST?). Také ona kniha je psána
jako učebnice, ale číst ji můžete v jakém
pořadí chcete - tak např. doporučuji si ji
prolistovat předem.
TEXTY K SEMINÁŘŮM
.
Tyto tzv. hand-outs (doslova: to co vám dají
do ruky) jsou většinou buď zkrácené
přednášky nebo jen kompletní kopie dia
pozitivů pro projekci na stěnu. Pokud máte jen texty
z té druhé kategorie, máte smůlu - bez
slovního doprovodu jsou často nepochopitelné. Zato
obrázky a grafy většinou nepotřebují
vysvětlování (alespoň by neměly
potřebovat, pokud jdou řádně označeny a
pojmenovány :-). Někdy jsou tyto texty tak dobré,
že se dají svázat do knihy, většinou jim k
tomu ale hodně chybí. Pokud je dostanete před
seminářem, neváhejte si je předem prohlédnout
a během prezentace do nich psát poznámky, jinak
budete po čase hádat, "co tím chtěl
básník říci".
Vzpomínám,
jak mi jednou můj sekční šéf dal
dotazník - byla to domácí úloha k jeho
semináři o efektivnosti. Byly tam úkoly, které
mě například žádaly, abych opsal delší
část jedné stánky na další
list. Odmítl jsme to udělat a napsal jsem tam poznámku,
že autoři semináře by měli vědět, že
je to neefektivní úkon. Můj šéf
se naštval, že je to subordinace, ale já trval na svém
:-). Nu nechal to tak, neměl čas mě přesvědčovat.
Když se vrátil ze semináře, omluvil se mi. Test
měl vlastně zkoušet, jak kdo umí své
zaměstnance cvičit v efektivnosti a protože to žádný
z přítomných šéfů v odpovědích
svých zaměstnanců neměl, byl můj šéf
jediný z nich, který za to zaskóroval kladné
body. Začal se jim prý nejprve omlouvat za mou
neposlušnost, ale ujistili ho, že je to OK, že byl test
sestaven jako chyták a že jsem prošel (a tím i
on) zkouškou dobře. Byl za to povýšen a já
zase dostal - na jeho doporučení - jeho místo.
Takže u seminářů pozor, ty mají často
ještě skrytou agendu (rozuměj úmysl, účel).
Já ji měl ostatně také - nenávidím
totiž zbytečnou práci. A co víc: ten jejich
seminář jsem já už dávno nepotřeboval
(vIz moje kniha "UMÍME BÝT EFEKTIVNÍ? :-).
MANUÁLY A NÁVODY.
Ty čteme většinou úplně
doslova - jsou tam totiž i důležitá bezpečnostní
pravidla, a často i zvláštní operační
příkazy, bez nichž onen přístroj či
stroj nebude pracovat. V poslední době se také
vyrojilo mnoho návodů k počítačům
či programům, psaných většinou jen
odborníky či programátory, kteří ;
zapomínají, že mnoho věcí rozhodně
nebude čtenáři jasné. Jistě jste zažili
takové "neproniknutelné" a tím i
nepoužitelné manuály. V takovém případě
máme dvě možnosti: buď si to přečíst
jinde nebo to vyzkoušet sami (a pak případně
i napsat lepší manuál :-). Návody jsou
vlastně velice úzce zaměřené "učebnice"
a zkouška se koná ve "skutečném čase
a prostředí". A zkoušejícím je
ona skutečnost sama. Kolik lidí si už díky
nepochopení zničilo počítač nebo alespoň
omylem vymazalo disk? Právě proto, aby se to nestalo,
mají manuály svoje důležité místo a
každý z nás by jich měl mít ve své
knihovně pár, myslím těch dobrých, ale
to už nechám na vás . . .