Autor
:
Jan B. Hurych
Název
: E-BUX
PROCES ZVANÝ ČTENÍ.
Poznámka:
Toto je opět jedna kapitola z knihy UMÍME DOBŘE
ČÍST?, která je ke stažení zdarma z naší
knihovny http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/
Čtení
je část přenosu informace, tj. komunikace tzv.
psané či tištěné a to pochopitelně
na papíře nebo jinak a i na obrazovce PC či tabletu.
Jeho první část, psaní , jsme
vlastně už rozebrali v knize "UMÍME PSÁT?"
a když přeskočíme oblast samotného přenosu
a uložení textu (ať už ve formě knihy, časopisu,
CD-čka, počítačové paměti, e-knihy
či internetové stránky) dostáváme se
konečně k jeho "přijímací"
straně, ke čtenáři, tj. ke čtení.
A hned na začátku si řekněme jednu
těžce získanou pravdu: čtení je stejně
důležité jako psaní a často i skoro stejně
obtížné. Přesto to bývá ta
nejvíc podceňovaná a zanedbávaná
aktivita, takže se nezřídka - mně se ten
archaický výraz tak líbí! - stane, že se
informace u čtenáře zkreslí, rozředí
anebo se k němu vůbec nedostane. Příčin
této ztráty je několik, ale o tom si řekneme
více v dalších kapitolách. Pro nás
je důležité si uvědomit, že naše čtení
jde ještě značně zdokonalit a to je také
předmětem této knihy.
PÍSMO.
Je zajímavé,
že i když se u člověka vývojem objevila artikulovaná
řeč (která zase zpětně ovlivnila jeho
vývoj, míněno ten mentální :-),
museli si lidé na vynález písma ještě
hodně dlouho počkat. Je to o to zajímavější,
že potřebu psát měl člověk jistě už
od začátku, nejen aby podpořil svou paměť,
ale hlavně aby také něco sdělil těm druhým
- pokud jim to nemohl říci osobně. Když nepočítáme
obrázky na stěnách jeskyň, první písmo
byly asi čárky, kterými si lovci počítali
úlovek - tak vznikly i římské číslovky.
Teprve pak přišly individuální znaky pro
různé předměty a z nich se pak vyvinulo
konzistentní písmo, nejprve tedy obrázkové
(hieroglyfy či písmo čínské) a pak to
naše, písmenové a značně jednodušší
pro psaní.
Prvním opravdovým vynálezem
; bylo ovšem použití jednotlivého písmena
pro zápis jednotlivého zvukového elementu, nu a
když Gutenberg vynalezl tiskařský lis, spustil tak lavinu
informační revoluce, které nás, zvláště
v době Internetu, zaplavuje víc a víc. Touha
dostat co nejvíc informace v co nejkratší
době nás posedla natolik, že silně protěžujeme
kvantitu na úkor kvality. Jen občas si uvědomíme,
že jsme něco udělali špatně, například
jsme-li studenti u zkoušky nebo když kupujeme dům a
nepřečteme si pořádně celou smlouvu :-).
Písmo také může sloužit nejen k přenosu
informace, ale i ke zkreslování dat. Nemyslím
tím hned politiky nebo statistiky (ti druzí, co také
lžou, ať mi prominou); častěji je to zkreslení
celkem neúmyslné, ale výsledek je bohužel stejně
zkázonosný.
CHYBY PŘI ČTENÍ.
Ale vraťme se ke
čtecímu procesu, abychom si ukázali, které
jeho části jsou opravdu kritické a kde je přenos
informace nejvíc zranitelný. Chyby sice mohou vzniknout
už u autorů - a není jich málo - ale těmi
jsme se už zabývali v knize "UMÍME PSÁT?"
a vrátíme se k nim ještě v kapitole "Jak
číst mezi řádky". Zde nás ale
hlavně budou zajímat chyby, které děláme
my čtenáři, snad právě proto, že
škola nás sice naučí číst
písmena, ale pak už nás nechá každého
svému osudu :-).
Proces čtení začíná
u našeho zraku; zvláštní případy,
jako např. "naslouchání četbě",
ovšem vyjímaje. Naše oko, obdivuhodný
orgán - a když už jsme u toho, také nejvíc
zneužívaný - je vlastně snímací
kamera, která převádí paprsky, odražené
od stránky, na elektrické impulsy, které se pak
zase ve zrakové části mozku (která je sama
takový malý počítač) převádějí
na virtuální obraz, který pak jaksi "vidíme".
Oko je velmi složitý orgán a sám Darwin přiznal,
že neví přesně, jak se mohl vůbec sám
vyvinout. Jeho citlivost je taková, že jsme schopni vidět
i jeden foton! Dobrý zrak je pro čtení
podmínkou nutnou a tak se nedivme, že nás hodně
musí používat ke čtení brýle, které
by jinak na normální vidění ani
nepotřebovali. Jakkoliv je oko dokonalé, dnešní
optika ho v mnohém předčí, především
rychlostí snímání, větší
citlivostí a nakonec i v přesnosti (oko samo totiž umí
zvětšovat obraz předmět jen přiblížením
se k němu :-). Nu ano, umí zaostřovat, ale ne už
zvětšovat. Důležitost zraku si většinou
uvědomíme, až když je nějak narušen či
poškozen (oční čočka, oční
kapalina, oční nerv). Mnoho bylo napsáno o tom,
jak čtení škodí zraku, ale ještě
jsem nenašel knihu, která by předvedla důkazy
z experimentů, že tomu tak skutečně je a ani lékaři
se na tom neshodnou. Čtení samo o sobě asi nevadí
tolik jako třeba špatné osvětlení,
přetěžování zraku či pobývání
v zakouřené místnosti.
PŘENOS OBRAZU.
Další stadium
je přenos informace nervy do mozku, do tzv. centra zraku,
kde dochází ke zpracování informace na
virtuální obraz. Tento "video-počítač"
kombinuje signály z pravého i levého oka a
dokonce zaplní (zalátuje :-) i místa, která
nevidíme, např. díky tzv. slepé skvrně.
Tato kombinace je také příčinou různých
optických klamů a poškození této
části mozku může vést i k zvláštním
zrakovým vadám (domnívám se, že právě
zde je příčina barvosleposti, neboť barvoslepí
mají často také podobné posunutí
spektra i pro akustické signály, tedy sluch).
Pro
nás je důležité, že vlastně "vidíme"
jen konvertovaný obraz a jeho kvalita je dána nejen
okem, ale i celým systémem, který obraz
zpracovává. Proto nás neudiví, že při
otřesu mozku může člověk ztratit zrak, ačkoliv
je jeho oko nepoškozeno - naštěstí je to v
hodně případech jen dočasné. Oči se
ovšem dají trénovat a o takovém tréninku
si povíme později v této knize. Dlouhá
četba ovšem unaví nejen očí, ale i
čtenáře. Proto je také "správné
dávkování četby" v zájmu
každého čtenáře, ale chcete-li vědět
kolik a jak, na to se raději zeptejte očního lékaře;
ten to ví lépe (i když se i názory odborníků
různí :-).
Na obrazu takto "promítnutém"
pak náš mozek rozpoznává písmo,
tisk či obrázky, podobně jako třeba počítačový
program, který nám v obchodě prodávají
ke skeneru (pro tzv. text recognition). Ten pak dokáže
převést znaky písmen přímo na
elektrické signály kódu ASCII či jiné,
jinak řečeno kódy jednotlivých písmen
abecedy. Tuto schopnost rozpoznávat písmena v nás
také vlastně naprogramuje škola. V naší
knize ale nepůjde o rozpoznávání písmen,
budeme se tu hlavně zajímat o text jakožto nositele
myšlenky či ideje a to ve formě psané či
tištěné.