Autor
:
Jan B. Hurych
Název
: E-BUX
ČTENÍ V RŮZNÝCH PODMÍNKÁCH.
Poznámka:
Toto je jedna kapitola z knihy UMÍME DOBŘE ČÍST?,
která je ke stažení zdarma z naší
knihovny http://hurontaria.baf.cz/KNIHY/.
Čtení
nemusí být vždy namáhavé - ani mentálně,
ani fyzicky - když si vytvoříme pokud možno ideální
podmínky. Říkám "pokud možno",
protože zcela možno to asi není. Většinou máme
jen reálné podmínky, které jsou nám
částečně dané a musíme z nich
udělat to nejlepší, co jde. Jde o to, že čteme-li
ve "fyzickém" pohodlí, udržíme si také
lépe pozornost a tím bude naše čtení
méně namáhavé. Pak načerpáme z
textu co nejvíc informace a - to už asi také tušíte
- lépe si ji zapamatujeme.
IDEÁLNÍ PODMÍNKY
Jaké jsou vlastně ty ideální
podmínky? Prakticky stejné, jako pro studium - ono
totiž čtení, ať už to chceme nebo ne, také
určité studium je. Najdeme si tedy pohodlnou židli
a tichý kout, nejlépe u stolu. Nejen že se nám
pak lépe píší poznámky, ale můžeme
si na stůl rozložit knihu, poznámkový sešit
a případně i jiné věci, které
potřebujeme, třeba tužky či kávu :-). Nejlépe
je číst vsedě, oči asi ve vzdálenosti 30
cm od knihy (někteří autoři uvádějí
až 45 cm, ale to jistě závisí na velikosti písma),
stůl ve výši 70-80 cm, židle pohodlná,
prostředí tiché, osvětlení dobré;
prostě určité pohodlí zaručeno, ale
ne tak, abyste usnuli!
Okolí má být
tiché, ale mírná hudba, pokud nás
neruší, může naopak prospět naší
koncentraci. Je to takový "šum v pozadí"
( background noise ), který sice nevnímáme, ale
který nám odruší zvuky rušivé.
Jsou ovšem šumy (nebo spíše kravály),
které tak lehce nic nepřehluší. Jako
student jsem si při čtení často pískal -
bydleli jsme v rušném činžáku - ale
nedoporučuji to: těžko tomu pak člověk v práci
odvyká :-). Pokud se nemůžeme soustředit, ať už
kvůli hluku, nemoci, rozčilení, stresu či jen
"plné hlavě problémů", necháme
si čtení studijní či odborné
literatury na jindy - raději zkusme beletrii, humor či
detektivku, zda nás z toho stavu dostane.
REÁLNÉ PODMÍNKY.
Asi se ptáte, zda je možno takové ideální
podmínky vytvořit - většinou ne, ale to
neznamená, že nejsou důležité a že se jim nemáme
co nejvíc přiblížit. Každá nepříjemnost
totiž vyrušuje a rozptyluje - tj. ztrácíme v
našem myšlení onu plynulost. V případě,
že se ke čtení navíc ještě nutíme,
dává nám jen nové důvody, "abychom
toho nechali". Snad nejideálnější
podmínky jsou v univerzitních knihovnách a
zkoušel jsem také hřbitovy: je tam sice božský
klid, ale o půlnoci tam moc straší :-). Někdo
raději studuje v noci, jiný ne. O psaní poznámek
si promluvíme později, zde snad jen to, že by nás
to jejich psaní také nemělo příliš
rozptylovat. Stačí pero, které najednou nepíše
a už je po koncentraci (nejen inkoustu, ale i té naší
:-).
Měl jsem známého, který si
dělal poznámky na magnetofon. Zkoušel jsem to, ale
zvuk motorku a převodů, navíc s častým
spínáním a vypínáním, tzv.
"ON-OFF", mě vždy nějak rušil sled
myšlenek. dnešni tablety ten hlukový problém
nemají, ten spínací ano. A to nepočítám
zvuk mého vlastního hlasu! Mělo to ale výhodu,
že jsem se nemusel dívat při zapisování na
papír, tj. odvracet oči od knihy. Na druhé straně
napsat krátké heslo od poznámek nezabere moc
času a nespouštíte s očí
přednášejícího. Při psaní
poznámek při studiu knih či skript je také
často nepříjemné, když pak ztratíme
místo, kde jsme četli. Proto není výhodné
napsat poznámku, když jsme ještě nedokončili
čtení odstavce nebo stránky. Daleko nejlepší
je ale používat při čtení jen podtrhávání,
tj. zvýraznění fixem (highlighting) a
poznámky zapsat až po dokončení kapitoly -
přečteme ji rychle ještě jednou a poznámek
je pak daleko méně a jsou lépe organizované
a podstatnější. Ovšem když mě
napadne něco zajímavého, co není v knize,
napíši to hned tužkou na okraj knihy; jinak to
snadno zapomenu.
HLUK.
Ale vraťme se k těm podmínkám: nejvíc
nás asi ruší hluk kolem nás. Poslední
dvě léta na univerzitě jsem si už vydělával
a musil jsem proto chodit do práce. Nedostatek času byl
můj hlavní problém a tak jsem studoval všude
možně: v tramvaji, v bistru, u zubaře (ne ale v křesle
:-), u vody i na kopci nad nádražím. Mohu říci,
že jsem si tak zvykl na různé zvuky kolem mne, že už jsem
je ani nevnímal - většinou to byl jen déšť
nebo zima, které mi připomněly, že se situace
změnila. Pokud takové špatné podmínky
máte a nemůžete si je nějak upravit, musíte
si prostě na ně zvyknout. A hlavně se nesmíte
pro každou maličkost nerozčilovat - to je nejhorší
nepřítel soustředění: zvýšený
adrenalin :-).
Ale i když si najdete klidné místo,
nepřátelé vašeho soustředění
jsou všude: sousedka v čekárně u lékaře,
hezká dívka v tramvaji, dokonce i profesoři. Jak
je to možné? Nu už jste někdy studovali matematiku na
přednášce o biologii a někdo vás od
tabule oslovil? Ovšem to trochu přeháním -
to nedělejte: nemáte pak nic ani z toho, ani z
onoho. Také v noci je sice klid, ale zase vás to okrádá
o spánek a když čtete dlouho do noci, těžko se
pak po skončení usilovného čtení
usíná. Mozek je totiž příliš
rozběhnutý - a jako onen líný mnich, který
byl líný přestat :-).
Držet při čtení
knihu dlouho v ruce je nejen nepohodlné: nejen nemůžete
pořádně psát poznámky a za chvíli
vás bolí nejen ruka, ale i celé tělo. Dělat
přestávky pro odpočinek je také velmi
důležité: odpočine si ne jen fyziologie, ale i
duch. Při čtení třeba v čekárně
u zubaře si ale nemůžete naplánovat, kdy vás
někdo vyruší nebo kdy vás
zavolají.
Jistě, dáte do knihy
záložku, ale stránku musíte pak většinou
číst celou znova. Používal jsem takové
čtení spíše pro scanning či
skimming (viz Příloha), tedy techniky, které
nejsou namáhavé na mozek ani na paměť. Někdy
nám hodně pomůže ke soustředění
také to, je-li daná kapitola zajímavá.
Tento zájem si ovšem můžete vybudovat i sami:
pokud je čtení nudné, změňte úlohy:
snažte se číst knihu jako kritik a hledejte, co
vše je tam zbytečné či nelogické. To
vám zájem alespoň na čas zase vytvoří.
Hlavně se ale musíte odreagovat od okolí - i když
vám to asi nepůjde jako tomu středověkému
matematikovi. 4etl jsem o něm v jedné knize: měl být
upálen jako kacíř a ještě cestou na
popraviště řešil jakýsi teorém
- jeho jediný strach byl, že ho nedořeší
včas :-). To mě tehdy fascinovalo.
ODREAGOVÁNÍ.
Opravdu, odreagování se opravdu člověk
může naučit a dokážeme pak při čtení
ignorovat vše; snad jen kromě hasičů, když
prorážejí okno do naší místnosti,
když hoří. Ale vážně: udělejte si pokus
a nahrajte si na magnetofon rozhovor s někým známým
(s jeho či jejím svolením) v rušné
místnosti. A pak si to přehrajte - budete překvapeni,
kolik zvuků kolem sebe jste neslyšeli. Lidská
adaptace je úžasná: my prostě neslyšíme
to, co nechceme slyšet, teda vůbec ne jako třeba
mikrofon, ten zabere vše! Jenže ten výběr si dělá
podvědomě sám náš mozek. My to ale
musíme dělat tak, že se hluboko ponoříme do
čtení a dáme svým uším
dovolenou. Nu hned to nepůjde, chce to cvik.
I když si
nemůžeme často vybírat to, co čteme - zvláště
jsme-li studenti - můžeme si přesto vybrat kde a kdy to
chceme číst. Dá se to dokonce i plánovat a
poznáte, že ty akustické podmínky nejsou tak
zlé: později, ať už v zaměstnání
či rodině plné dětí, to budete mít
daleko horší. A přece to lidé dělají
a studují dál, i v takových poměrech. Ti
pak čtou i v dopravních prostředcích (pokud
je neřídí :-), během pracovní
přestávky, u oběda či nějakého
nudného mítinku. Přesto si i oni musí
udělat předem pravidelnou "čtecí"
dobu a snažit se ji dodržovat, protože ztracený čas,
na rozdíl od promarněné příležitosti,
se už nikdy nevrací.
Sám jsem to zažil:
abych dostal v Kanadě inženýrskou licenci, musel jsem
udělat řadu zkoušek - ne, Karlovu univerzitu mi
uznali, ale tam jsme neměli finanční (rozuměj
kapitalistické), počty ani zákony o uniích
a podobně. Přišel jsem domů v šest z
práce, navečeřel se a pak do noci studium, přitom
v jazyce, kterému jsme pořád částečně
nerozuměl, nemluvě už ani o tom předmětu. 4asto
jsem kolem druhé v noci usnul a manželka mě budila slovy
:"Vstávej, musíš jít spát!"
:-).
KONCENTRACE.
Soustředění je pro čtení asi tak
důležité, jako pro automobil kola. Můžete své
auto vyzdobit nejmodernějším zařízením,
bez kol vám nepojede a nepojede :-). I soustředění,
koncentrace - stejně jako ignorování prostředí
- se dá naučit, dokonce ty dvě věci spolu
souvisí. Nejprve k tomu ovšem musíme mít
motivaci a udržovat si kázeň silou, ale později
se nám to stane zvykem a pak už to vůbec není tak
těžké. Dokonce pak zjistíte, že ač jste byli
plně soustředěni na četbu, neuniklo vám
ani mnoho z toho, co se dělo kolem. Vy jste si to prostě
odfiltrovali a zasunuli ty vjemy někam jinam, kde nepřekážely.
A když vás někdo vyruší, časem se
naučíte okamžitě zase hned řádek, kde
jste přestali číst. Nebo pokračujete v řešení
problému, aniž byste ztratili ze své krátkodobé
paměti vše, co jste předtím dělali. Při
čtení totiž pracuje hlavně naše krátkodobá
paměť - a její nevýhody už jistě
vytušíte z jejího názvu.
Přestávky
při čtení jsou nutné - ale neměli bychom
jen odpočívat: můžeme se zvednout, projít
se, sníst malý zákusek a podobně. Zakouřit
si? To nevím, už patnáct let nekouřím a
taky jsem bez toho neumřel :-)). Nejde ovšem jen o
odpočinek a změnu režimu atd. - ne, děláme to i
pro naši krátkodobou paměť. Přestávkami
jí totiž pomáháme přesunout data do té
dlouhodobé paměti, odkud je pak můžeme čerpat.
Bez přestávek není na tento "úklid"
čas a výsledek je bídný. Z toho, co jsme
předtím přečetli, se pak hodně vytratí
do éteru. Lepší jsou proto dělat přestávky
kratší, ale častěji". A poznámky,
ale to už jistě víte . . .