Autor : Jan B. Hurych
Název : E-BUX




PAPÍR ČI ČIP?


Stále se setkávám s názory, že papír je papír, zatímco čip je jenom čip. Jistě, papír má mnoho použití a rozhodně ve světě ještě pořád promrháváme daleko víc papíru než elektroniky. Stejně se nedá popřít, že papír byl jistě svého času světová revoluce, myslím tedy papír na čtení, ne třeba ten na balení salámu. Už předtím se sice psalo na hliněné tabulky, tesalo do kamene, čmáralo na papyrus anebo i na pergamen. Ale papír je papír. Sám papír se ovšem původně dělal z hadrů, ne ze stromů a nebýt Guttenberga, asi bychom na papír jen pořád škrábali brkem.

Papír byl levný a dalo se na něj psát jak tím brkem, tak i olůvkem, kterýžto zápis šel také lehce vymazat. V klášterech se vytvořily velké manufaktury knih, plné mnichů, kteří pak různé rukopisy opisovali, zcela podobně, jako naší studenti opisují z taháků či knih pod lavicí. Ale hlavní revoluce byla ve vynálezu knihtisku, kniha se daleko rychleji vytiskla než se napsala ručně. Proto pak mohly české ženy - podle tvrzení papežského nuncia - znát bibli lépe než leckterý kněz. Ne že by snad všechny uměly číst, ale mohly si nechat z těch knih předčítat, že ano.

Papír má ovšem jednu nemilou vlastnost, kterou si ovšem jistě pochvaloval nechvalně známý Koniáš: dobře totiž hoří, rychleji než pergamen :-).
I forma tištěných knih se vyvíjela, díky pohodlnosti čtenářů: už se knihy nesmotávaly do roličky, ale tzv. vázaly - ano, prošívaly se provázky, které se na hřbetě svazovaly. Taková kniha pak byla jakýsi kvádr, který se dal dobře i nosit, dalo se v ní listovat a dokonce se daly stránky i číslovat. Knihy se pak stavěly na polici vedle sebe a kdo jich měl víc krychlových metrů, byl považován za většího inteligenta :-). Byli i takoví, kteří posunutím knihou vyrovnávali křivý nábytek. Stránky knihy se také daly založit záložkou, tam, kde jste přestali číst, anebo dokonce i přeložit, pro ty, kteří ještě nevěděli, co se s knihou smí a nesmí :-).

Tím ale výhody papírových knih končí. Už první jejich nevýhoda byla zřejmá: pohodlní učitelé podle nich dávali domácí úlohy. Mohly se z nich biflovat básničky a dokonce se mohlo i zkoušet, jak si kdo z těch knih něco pamatoval. Stará školastika totiž posuzovala učenost podle paměti - vlastně co to povídám, tento nesmysl přežil až do dneška. Proto teda žáci nesmí u zkoušek používat knihy, protože naši učitelé si asi neumí vymyslet otázky, nad jejichž odpovědmi by museli i sami přemýšlet.

Elektronické knihy jsou zcela jiného kalibru. Výhody a nevýhody elektronických knih a čteček jsme už jinde mnohokrát popsali, ale to hlavní jsme ještě neuvedli: místo ruksaku si můžete do školy nosit čtečku nebo jen tablet ( lehčí než laptop) - anebo si na dovolenou nosit celou knihovnu v kapse. U čteček v budoucnu byste si mohli dělat i elektronické poznámky, které by vám čtečka sama seřadila a pak vyhledávala, a případně i odpovídala na vaše otázky. Kandidáti práv z Plzně by z ní pak mohli krásně kopírovat doktorské práce jiných autorů. Ve spisovné češtině se tomu sice říká kradení, ale tento výraz je už dávno politicky nekorektní :-). Politici by zase mohli opakovat své staré projevy a tím dát nový význam slovu "recyklování".

Co se týká elektronických knih a vzdělání, nemyslím, že budeme v budoucnu víc nápadití či dokonce originální ve svém myšlení. Opičíme se jako nikdy předtím a při naší "převzdělanosti" nás přesto klidně oklame i ten nejblbější salesman. Dříve se říkalo o inteligentech, že byli "sečtení" - dnes už se ten výraz nepoužívá - předpokládal totiž, že se při čtení i myslí . . .