To je divná otázka, že? A přesto se najdou lidé - většinou
ti, kteří se scifi nezabývají - co vám ji přesto, většinou docela
upřímně, položí. Ovšem tomu se, po pravdě řečeno, nemůžeme ani moc
divit, neboť název "science fiction" je poněkud nepřesný
(misnomer), podobně jako třeba "fuzzy logic" a navíc je (i kdž pouze
zdánlivě) protikladný. Spojuje totiž dohromady vědu (a my většinou máme
na mysli především exaktní vědy) a fikci (jinak řečeno
představivost, imaginaci).
Ovšem zamyslíme-li se nad tím, jak tento název vznikl,
přijdeme na to, že na západě například najdete v knihovně pod
titulem "fiction" téměř všecko, co není literatura faktu, true (pravdivé)
story, učebnice hry na klavír anebo politický manifest (well, tam
si tím nejsem tak úplně jist). Je to tedy pojem daleko obecnější,
než tomu je u českých výrazů "fikce" či "fiktivní". Název "science
fiction" byl zřejmě použit tam, kde samotná "fiction" už zdaleka
nestačila.
Ale nechci se tady pouštět do definic; zajímá mě jen, jak se
dá na výše uvedenou otázku odpovědět. Podle mého názoru je to
jednoduše a prostě otázka špatně položená, protože a priori dělí
SF na dvě složky, které ještě navíc staví proti sobě. Myslím, že
se naopak můžeme na SF dívat jako na ucelený kulturní obor, nebo
jestli chcete doménu, ať už se vyjadřuje slovem či obrazem, filmem
nebo WEBem. Tato kultura vzikla z potřeby lidí naší doby,
z potřeby nějak se myšlenkově a citově vyrovnat s technickou
revolucí, která je všude kolem nás, ale také i s tou další, která
ještě přijde.
Není to tedy útěk od reality - právě naopak, a není to jen
pouhé hobby nadšenců pro nové technologie, i když bez nich by scifi
nebyla to, co je dnes. A už vůbec to není věc tak "protikladná",
jak by se zdálo: lidé jako Asimov, kteří píší vědecké i scifi
knihy, jsou toho dobrým příkladem.
Dnešní věda potřebuje víc než kdy jindy značnou dávku
představivosti, přesněji řečeno, jsou to vědci, kteří ji
potřebují. Ale situace se už začíná pomalu měnit: vědecké
instituce zavádějí kurzy, kde se učí inspirace a vědci se už také
pravidelně zůčastňují brainstormingů, kde se mohou diskutovat
všechny, i ty sebefantastičtější nápady. Hodně vědců už také čte
SF literaturu, zatím tedy ještě nepovinně:-).
Jako měl středověk své minnesengry a devatenácté století své
romantiky, má toto století své scifíky. Nesmíme totiž zapomínat
ještě na jednu potřebu, která to všecko vlastně spojuje: potřebu
dobrodružství. Dobrodružství, bez něhož není fantazie fantazií ani
věda vědou . . .