next back

Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 2., Scéna 2.




AKT 2, SCÉNA 2.

(Líba a Pavel, který zrovna přichází)


PAVEL:

 Nazdar sestři, co to zase čteš?

LÍBA:

 Ale, tak tu koukám, co to dal Rudla Míšovi na čtení. A víš, že je to docela pěkně napsáno?

PAVEL:

 Aha, ty Nebezpečné známosti. Ale to bys taky měla jít na ten film. Počkej, oni jsou vlastně dva, ten od Formana se jmenoval Valmont, hrála tam Anna Beningová.

LÍBA:

 Ta, co si vzala toho... (nevzpomene si) no toho  -  Bonnie and Klajda.

PAVEL:

 No jo, ale toho si vzala až po tom, když si spolu zahráli Bugsy.

LÍBA:

 A jak se to hraje, to baksi?

PAVEL:

 Ale ne, to se tak jmenoval ten film. A jak se daří Míšovi?

LÍBA:

 Ale ten se mi pořád na něco ptá, to víš, ani v encyklopédii není všecko. Teď je mu - počkej - 14 týdnu, to je jako čtrtnáct let - říkal Rudla, že každý týden u něj je jako rok, no jako u štěňat.

PAVEL:

 Ale ne, u štěňat je každý rok jako sedm let. No jo, to už bude brzo Míša chodit za holkama, že jo? (směje se svému vtipu)

LÍBA:

 (vážně) V tom je právě ta potíž. On když si někde něco přečte, tak to hned chce taky.

PAVEL:

 Ale to jsem slyšel, že dělají všechny děti.

LÍBA:

 No jo, ale on teď chce jít do tanečních!

PAVEL:

 A s kým by chtěl tančit? S pružným nebo pevným diskem? (směje se)

LÍBA:

 Nedělej si legraci, to je vážná věc. Četla jsem, že když se dětem něco odpírá, mají z toho psychologické problémy.

PAVEL:

 To ale pokrok, viď? Za našeho dětství jsme prostě dostali přez prd -

LÍBA:

 (vskočí mu do řeči) Nemluv mi tu sprostě před dítětem, nejsi doma, jo?

PAVEL:

 U vlastní sestry nejsem doma? A já myslel, že jsme oba vyrůstali na periférii.

MÍŠA:

 (promluví) Já vím, co chtěl strejda říct! Ale u nás se říká zadek, říká maminka.

PAVEL:

 (směje se ) Nebo řiť, viď?

MÍŠA:

 To myslíš jako zadní část těla na tři písmena?

PAVEL:

 Jo. A co že jsi tu byl tak zticha až do teďka?

MÍŠA:

 Ale, dělal jsem tu tátovi úkoly do školy.

PAVEL:

 A to je to tak těžké?

MÍŠA:

 No jo, to je slohová úloha a já to teď musím psát tak trochu hůř, jak by to napsal on, aby ho nesprd - ( zarazí se) no to, nekritizovali, že je to podvod - vlastně pomáhání, jak říká náš táta.

PAVEL:

 (k sestře) To je ale lenoch líná, vlastní dítě aby se za něj dřelo!

LÍBA:

 No on není tak línej, jako -

MÍŠA:

 Blbej?

LÍBA:

 No tak, Míšo, takhle se nemluví o tatínkovi.

MÍŠA:

 Však jsi to o něm sama říkala!

LÍBA:

 Ale já mohu, ty ještě ne, nemáš z toho ten rozum.

MÍŠA:

 Strejdo, můžeš mi s něčím pomoci?

PAVEL:

 (polichocen) No jistě, Míšo, rád, jen se ptej!

MÍŠA:

 Tady se píše, že se Lenka zapýřila. Pýr je přece suchá tráva, to ona ležela v trávě?

PAVEL:

 Ale ne, to když někdo někoho haní nebo chválí, tak ten druhý nebo druhá zrudne.

MÍŠA:

 Jako třeba politik?

PAVEL:

 Ne, ti se nepýří. Ale zrudnout mohou, to jo. To když tíhnou doleva.

MÍŠA:

 A ještě nevím tohle: proč se vlastně lidé smějí vtipům?

PAVEL:

 (zaváhá) No protože -

LÍBA:

 (vítězně) No, tak mu to vysvětli, ty doktore!

PAVEL:

 Protože jsou směšný.

MÍŠA:

 Lidi jsou směšný?

PAVEL:

 To také, ale hlavně ty vtipy.

MÍŠA:

 Jo kdyby byly plačný, tak by lidi plakali.

LÍBA:

 (směje se Pavlovi) No vidíš, ty Šalamoune, teď si vedle jak ta jedle. A přitom tě rodiče poslali na školu, zatímco já ne, prý holka se stejně jenom vdá -

MÍŠA:

 A ty to víš, mami?

LÍBA:

 (odhodlaně) Nevím, ale já nemusím všecko znát, jsem jen žena v domácnosti. Já tady udělám tu lehkou práci a tu těžkou (zdůrazňuje) TO PŘEMÝŠLENÍ - nechávám pro ty študované, pro ty chytré.

PAVEL:

 (zatím na to přišel) Lidé se smějí, když je to něco nelogického.

MÍŠA:

 No jo, to já se také budu smát;( uměle) ha-ha-ha!

PAVEL:

 Ale to musíš mít čemu!

MÍŠA:

 Já mám! Kdo lže, ten krade!

PAVEL:

 Ale to není k smíchu!

MÍŠA:

 Jak to, to je přece hrozně nelogické.

LÍBA:

 Jakto nelogické, to je pranostika, to už říkala moje babička.

MÍŠA:

 Ale je to nelogické, mami. Představ si, že by někdo lhal, že nemá čas a u soudu by to odsoudili za to, že ukradl hodinky.

PAVEL:

 Ne, Míšo, tím se rozumí, že když někdo lže, že je schopen všeho.

MÍŠA:

 Jako letět na měsíc.

PAVEL:

 (směje se) No, třeba, tohle je nelogický, to jo.

MÍŠA:

 (uměle) Ha-ha-ha. Řekni mi taky nějaký vtip, strejdo!

PAVEL:

 No já si teď zrovna - Už to mám: přijde pán do společnosti, a tam vždycky někdo řekne číslo a všichni se zasmějí. On se diví a tak oni mu to vysvětlí, že mají vtipy očíslovány a pro úsporu si říkají jen čísla.

MÍŠA:

 Ale to je logické, ne?

PAVEL:

 No počkej, to není konec. Tak ten pán povídá27” a nikdo se nesměje.

MÍŠA:

 On to neřekl v pořadí, že jo? Předtím nebylo 26, ale nějaké jiné číslo, ne?

PAVEL:

 Ale ne, oni mu řekli, že to neumí podat, haha!

MÍŠA:

 (nesměje se) Ale to se jinak říci nedá, leda snad třikrát devět, nebo 54 děleno dvěma, já ti prostě nerozumím.

PAVEL:

 V tom je Míšo ten vtip, že se to jinak říci nedá, hahaha.

MÍŠA:

 No to je nelogické, to chápu (směje se už normálně) Hahaha!

PAVEL:

 Tak teď to zkus ty.

MÍŠA:

 Tak on pak povídá “sedm” a zase se nikdo nesmál.

PAVEL:

 To se dám podat.

MÍŠA:

 No on to neuměl podat, hahaha!

PAVEL:

 Ale to už tady bylo, vymysli si jinou pointu.

MÍŠA:

 Nesmáli se, protože to číslo bylo malý, to jako že to byl starej vtip?

PAVEL:

 No dobrý, už to chápeš!

MÍŠA:

 A on povídá “27” a oni se nesmáli.

PAVEL:

 To už tady dneska bylo.

MÍŠA:

 No, to oni říkali taky, hahaha! A teď ty!

PAVEL:

 A on povídá “69” a oni se mračili.

MÍŠA:

 To nevím proč.

PAVEL:

 Oni říkali: pssst, jsou tady přece dámy, hahaha!

MÍŠA:

 No je nelogické, hahaha! A teď já: on povídá144” a oni se smáli, až se za břicha popadali!

PAVEL:

 A proč?

MÍŠA:

 No to je dobrý, říkali, tenhle vtip jsme ještě neznali, hahaha!

LÍBA:

 (nadšeně) Ten ti to dal, Pavle, to víš, to je náš Míša!

PAVEL:

 (zarmouceně) No jo, kde mám na ty vtipy pořád chodit. Vždyť už jsem se dal i k holubářům, ale oni ti říkali stejné vtipy jako rybáři!

MÍŠA:

 Neboj strejdo, já ti vymyslím vtipů, až tě bude hlava přecházet. Nelogických věcí je na světě daleko víc než těch logických, hahaha!

(scéna se zatmí)