Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 2., Scéna 4.
RUDLA:
Opatrně
Františku, ona tu má Líba nějaké vázy, abychom jí něco neto - (pokládají
věci na stůl a Rudla vypíná Míšu) Tak a teď
můžem mluvit, já jsem Míšu vypnul. Jak jsi to prosím tě všecko
tak rychle stihnul?
FRANTA:
No
já jsem si vypůjčil tenhle kompjútr z laboratoře,
on je sice starší, ale paměti má dost. Jako já, člověče! (směje se svému vtipu)
RUDLA:
(zatímco Franta instaluje, Rudla
přilepí na jednu obrazovku fotku chlapce, na druhou děvčete) Takže
to nebylo z Míšova žebra, že ne?(směje se svému vtipu)
FRANTA:
Z
jakého žebra, co to blábolíš?
RUDLA:
No
přece z bible, chápeš, Adam a Eva, ta byla přece stvořena
z Adamova žebra.
FRANTA:
(nesměje se) Haha, vtipné, kde ty Rudlo na ty vtipy
chodíš? Ale tady to nesedí,
já nejsem žádný pánbůh!
RUDLA:
(lichotí)
Ale toho Míšu jsi udělal dobře, to se musí nechat. Až na to
jak teď - (zarazí se a rychle se opravuje) ale to je naše chyba,
neměli jsme mu dávat číst ty zamilovaný romány!
FRANTA:
Za
to si vinu nedávej, dříve nebo později by na to přišel
stejně. Hlavně si uvědom, že to, co teď děláme,
je jen a jen pokus, rozumíš - nikdo neví, jak to dopadne.
RUDLA:
Teď
mluvíš jako můj šéf, Františku. Ale vážně, co jsi teda
ještě udělal?
FRANTA:
No
dal jsem jí - budeme jí tedy říkat Anička, jo? - dal jsem
Aničce ten samej program, co jsem dal Míšovi. a teď je
napojíme kabelem, aby spolu mohli mluvit a je to!
RUDLA:
No
počkej, to ona bude vyrůstat tak dlouho jako Míša? Nebude pro
něj teď moc mladá?
FRANTA:
Ale ne, já jsem jí už dal i kus Míšovy databáze a nechal jsem jí číst deníčky naší Zuzky, té je teď asi tak let jako Míšovi. Tak kde máme ten kabel?
RUDLA:
No
počkej, jakej kabel, to je pak neuslyšíme, co si povídají.
FRANTA:
Ty
jsi ale nestyda, Rudlo, copak se to sluší, odposlouchávat?
To dělají vlády, ale ne slušný lidi
(vidí Rudlovu zaraženou tvář a začne se smát) Neboj,
neboj, dám tam ještě reproduktor, takže je uslyšíme pěkně oba, zatímco
oni nás ne (zachechtá se).
RUDLA:
A
co mám jako dělat?
FRANTA:
Nedělej
nic, nech to přírodě. Ale teď už snad abychom to zapnuli,
ať o nic nepřijdeme, ne? (zapíná oba kompjútry a směje
se hlubokým hlasem jako ďábel) Já jsem Mefisto, HA-HA-HA!
MÍŠA:
Ahoj
táto, ahoj Františku!
(kompjútr Anička mluví
chlapeckým hlasem jako Míša, vlastně to mluví ten samý herec)
ANIČKA:
Ahoj
táto, ahoj Františku!
RUDLA:
A
hele, ona mluví jako Míša!
FRANTA:
(rychle, zahanben) To se vyřeší, (mluví jako doktor
a točí nějakým
knoflíkem) hlas trochu povytáhneme - že ano - (k
počítači)
Opakuj
to, Anči!
ANIČKA:
(trochu vyšším hlasem, to už je herečka, která hraje Aničku) Opakuj to Anči!
FRANTA:
Opakuj
to ještě.
ANIČKA:
(už normálním dívčím hlasem) Opakuj to ještě.
RUDLA:
Počkej,
to je všecko, jenom hlas? To je celá ta sexuelní operace? Přece musí taky
myslet jako nějaká ženská, teda jako děvče v jejím
věku, ne?
FRANTA:
A
co bys chtěl? Ženy jsou dneska rovnoprávné s muži, ne? (zasměje
se) Ale neboj, to víš, že jsem jí ještě něco přidal.
Jak vidíš, dokonce i ví, že je Anička. No a pak ty deníčky,
celá kupa, co si Zuzka psala od čtrnácti do sedmnácti...
RUDLA:
(zvědavě) A má jich hodně, těch deníčků?
FRANTA:
No
dost, však jsem se tam hochu dozvěděl věci! Ani se
neptej. To je pro otce, jako když si přečte horror. To není
holka, člověče, to je načasovaná bomba!
RUDLA:
Sexbombička!
Hahaha!
FRANTA:
(nesměje se) Jen se směj, však on až ti Míša vyroste
- (zarazí se)
No vidím, že už blbnu jako ty. Tak tam dáme ten kabel a
uvidíme, teda
uslyšíme. (zastrkuje kabel) Tak dovolte, abych vás
představil, tady máš Aničko Míšu a tady máš Míšo Aničku!
MÍŠA:
Milá
slečno, dovolte, abych se představil, jmenuji se Míša.
ANIČKA:
No
těpic, ty seš nějakej staromódní, kde jsi tohle vyčet'
- z
knih, ne?
MÍŠA:
Z
Guta-Jankovského a také z knihy “Chování mladého muže”, co mi
táta
koupil v antikvariátu.
FRANTA:
(k Rudlovi)
Z antikvariátu? To jsi zase šetřil, ty
škvore, co?
RUDLA:
(k Frantovi) Co blázníš, kde jinde jsem to měl najít,
nic takového se už
dnes netiskne!
ANIČKA:
(pokračuje) Ach tak, já myslela, že to myslíš vážně,
Míšo, málem jsi
mě polekal. Nevadí ti, že ti tykám?
MÍŠA:
(koktá)
V-v-vůbec n-n-ne, já j-j-j-jsem poť-ť-ť...
ANIČKA:
Něco ti zaskočilo? Bouchněte ho někdo, ať se neudusí!
RUDLA:
(zcela nelogicky bouchá do Míšovy obrazovky)
ANIČKA:
Tak
mluv rychle, Míšo, to víš, máma mě poslala nakupovat, abych
nemohla
na rande, ona mi to dělá pořád.
FRANTA:
(k Rudlovi)
No jo, to ona jí dělá pořád!
ANIČKA:
A
sama se vytáčí na balkoně jen tak v plavkách!
FRANTA:
(k Rudlovi)
To ale jenom když jsem doma, víš?
ANIČKA:
To
ale jen když táta není doma.
RUDLA:
Počkej,
Františku, ona si teď bude pořád myslet, že je tvoje dcera?
FRANTA:
No
tak ji nech, příbuzní přece nejsme, tak to nebude žádnej
incest, ne?
RUDLA:
(přitakává, jako když to slovo zná) No
jo, to teda nebude žádnej
incest! (oba se smějí) Kdyby tady byla Líba, ta by nám
dala,
takhle neslušně mluvit před dítětem.
FRANTA:
(opraví ho) Před dětma. Ale jinak
se neboj - jak si vytvoří sama svou vlastní databázi, tak si po mně
ani nevzdechne, to se vsadím, ta bude jako druhé děti.
RUDLA:
No
jo, ale co náš Míša, podívej se jak pořád nějak koktá a všimni
si taky, jak mu zrudla obrazovka!
FRANTA:
(najednou spěchá) Já, já už opravdu musím jít, tak se
nezlob (nečeká, co
Rudla řekne a rychle odchází)
RUDLA:
(k počítačům) No dobře, děti, tak si pěkně povídejte,
já nebudu poslouchat , vlastně co to říkám, vždyť oni mě
neslyší, no ale alespoň vypnu ty spíkry (vypíná něco, ale
fotografie zůstávají na obrazovkách a Rudla mluví k sobě, zády
k nim) To jsem si nalil do bot, ještě tady budu dělat dohazovače
jako ten v tý Prodaný nevěstě)
LÍBA:
(vchází z kuchyně a zaslechne jeho poslední
slova) To myslíš jako
Kecala? No to by
ti šlo.
RUDLA:
(nechápavě) (zarazí se)
Jakýho kecala? Ale ne, to si jen tak mluvím sám se
sebou.
LÍBA:
Co
jste se tady s Frantou dohadovali? A na co jsi tady přinesl ten
další kompjútr?
RUDLA:
To
je to překvapení, Líbo. To je Anička těch, no Posedlých.
LÍBA:
A
jak to, že nemluví?
RUDLA:
Ale
mluví, to by jinak nebyla ženská, že jo? (vysvětluje)
Oni se
teď s Míšou domlouvají přes kabel.
LÍBA:
A
to je ani neuslyšíme? Kdoví, co si teď spolu povídají. Dnešní
holky,
znáš to, kluka obalamutí, a aby si je vzal, tak si honem nechají udělat
ditě!
RUDLA:
No
tak, Líbo, buď rozumná. Ty jseš hned hr- a hr- (zpívá)
a
hr-dina Čapájev, ten byl vždycky vepředúu, a hr- a hr -
LÍBA:
No
tak proč ty tajnůstky, proč je nemůžeme slyšet, co?
Oni se vypnuli, že jo?
RUDLA:
Ale
ne, já jsem je vypnul, přece nebudu poslouchat jako nějakej
šmírák?
LÍBA:
(umíněně) Ale já to chci slyšet (jde ke kompjútrům) Zapni je, jak se to dělá?
(zapne pár knoflíků a
náhodou se strefí na ten správný a hned je slyšet dialog)
ANIČKA:
S
tebou teda není moc legrace, Míšo. Cože, matematika? Jseš
včerejší
nebo
co? Kdo prosím tě ještě dneska žere matematiku? Ochrana přírody,
to se dneska nosí, to je dneska předmět diskuse. Co myslíš, že
asi udělají s tou ozonovou dírou, to by mě zajímalo. To je ta
stará generace, nechají nám tady díru a my abychom se trápili.
MÍŠA:
(ochotně ) S průměrným ročním přírůstkem na otvoru,
tedy s úbytkem ozonu díky otvoru -
ANIČKA:
(vskočí mu do řeči) Já myslím, že by ji měli ucpat a to
hned.
Pořád se jenom mluví a nic nedělá. To přece nemůže
bejt tak těžký, vždyť je to jenom jedna díra, ne? Protože
jinak tu všichni pomřeme jako ty chudinky velryby!
MÍŠA:
(pokračuje) - je možné, že při omezení se pouze na používání
jen
některých chemikálií se přírůstek na velikosti otvoru -
ANIČKA:
Anebo
že bychom požádali ty Ufóny, aby přiletěli a aby nám pomohli,
jako to bylo v tom filmu -
MÍŠA:
(pokračuje) ... Navíc se kosmické paprsky ještě filtrují
přes mraky a kouř co je v atmosféře -
ANIČKA:
No
vidíš, a oni ještě chtějí, aby lidé přestali kouřit.
Naše úča prohlásila, že ji k tomu nikdo nepřinutí, i kdyby
zdražili cigarety tak, že by si mohla kupovat jenom jednu
denně. Ale naše máma říká, že v těhotenství se nemá
kouřit.
MÍŠA:
Cigarety
jsou přece škodlivé!
ANIČKA:
To
říkali o mariánce také.
MÍŠA:
O
Mariánce, matce pluku?
ANIČKA:
Jé,
ty seš blbej. Copak jsi nikdy neslyšel o mari-huáně? Ale
lékaři dokázali, že marihuána není vůbec škodlivá, a navíc zabraňuje
infarktu!
RUDLA:
(k Líbě) No jo, ale způsobuje infarkt u
rodičů, haha! (směje
se vlastnímu vtipu)
MÍŠA:
(nadšeně) To já nevěděl. Ty jsi taková chytrá, Aničko,
ty znáš
i medicínu a všecko kolem!
LÍBA:
(rozčileně k Rudlovi) Vypni to, vypni to!
RUDLA:
(vypíná
oba kompjútry) Stačí ti to, jo?
LÍBA:
To
je hrozný, jak ona už ho bulíkuje! Vždyť ona ho ještě zkazí!
Já ti dám marjánku, potvoro! A tak mladá!
RUDLA:
No
však jsi to taky Líbo zkoušela!
LÍBA:
No
zkoušela, ale jen jednou, to jsem tehdy byla mladá a blbá. Pak
jsem toho
taky hned nechala!
RUDLA:
(doplňuje)
- protože
jsi na to přišla sama. No vidíš, tak ji hned nevodsuzuj!
LÍBA:
Ba
ne, já tyhle holky znám. Bůhví, co se kde ještě ta cizí holka
naučila!
RUDLA:
No
to se ti povedlo. Cožpak jsi nepoznala, že je to Frantova
Zuzka? On jí
totiž dal paměť svý slečny d-cééry!
LÍBA:
No
jo, tak to ona bude po mámě. Ta se pořád jen vystavuje na
balkoně v plavkách, zatímco Franta vysedává po nocích v práci a blbne
u
kompjútru.
(vyčítavě k Rudlovi) To se ti také jednou může stát, Rudlo,
ty- ty - ty jeden
ajnštajne!