next back

Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 2., Scéna 4.




AKT 2, SCÉNA 4.

(Rudla a Franta přinášejí nový kompjútr)


RUDLA:

 Opatrně Františku, ona tu má Líba nějaké vázy, abychom jí něco neto - (pokládají věci na stůl a Rudla vypíná Míšu) Tak a teď můžem mluvit, já jsem Míšu vypnul. Jak jsi to prosím tě všecko tak rychle stihnul?

FRANTA:

 No já jsem si vypůjčil tenhle kompjútr z laboratoře, on je sice starší, ale paměti má dost. Jako já, člověče! (směje se svému vtipu)

RUDLA:

 (zatímco Franta instaluje, Rudla přilepí na jednu obrazovku fotku chlapce, na druhou děvčete) Takže to nebylo z Míšova žebra, že ne?(směje se svému vtipu)

FRANTA:

 Z jakého žebra, co to blábolíš?

RUDLA:

 No přece z bible, chápeš, Adam a Eva, ta byla přece stvořena z Adamova žebra.

FRANTA:

 (nesměje se) Haha, vtipné, kde ty Rudlo na ty vtipy chodíš? Ale tady to nesedí, já nejsem žádný pánbůh!

RUDLA:

 (lichotí) Ale toho Míšu jsi udělal dobře, to se musí nechat. Až na to jak teď - (zarazí se a rychle se opravuje) ale to je naše chyba, neměli jsme mu dávat číst ty zamilovaný romány!

FRANTA:

 Za to si vinu nedávej, dříve nebo později by na to přišel stejně. Hlavně si uvědom, že to, co teď děláme, je jen a jen pokus, rozumíš - nikdo neví, jak to dopadne.

RUDLA:

 Teď mluvíš jako můj šéf, Františku. Ale vážně, co jsi teda ještě udělal?

FRANTA:

 No dal jsem jí - budeme jí tedy říkat Anička, jo? - dal jsem Aničce ten samej program, co jsem dal Míšovi. a teď je napojíme kabelem, aby spolu mohli mluvit a je to!

RUDLA:

 No počkej, to ona bude vyrůstat tak dlouho jako Míša? Nebude pro něj teď moc mladá?

FRANTA:

 Ale ne, já jsem jí už dal i kus Míšovy databáze a nechal jsem jí číst deníčky naší Zuzky, té je teď asi tak let jako Míšovi. Tak kde máme ten kabel?

RUDLA:

 No počkej, jakej kabel, to je pak neuslyšíme, co si povídají.

FRANTA:

 Ty jsi ale nestyda, Rudlo, copak se to sluší,  odposlouchávat? To dělají vlády, ale ne slušný lidi (vidí Rudlovu zaraženou tvář a začne se smát) Neboj, neboj, dám tam ještě reproduktor, takže je uslyšíme pěkně oba, zatímco oni nás ne (zachechtá se).

RUDLA:

 A co mám jako dělat?

FRANTA:

 Nedělej nic, nech to přírodě. Ale teď už snad abychom to zapnuli, ať o nic nepřijdeme, ne? (zapíná oba kompjútry a směje se hlubokým hlasem jako ďábel) Já jsem Mefisto, HA-HA-HA!

MÍŠA:

 Ahoj táto, ahoj Františku!

(kompjútr Anička mluví chlapeckým hlasem jako Míša, vlastně to mluví ten samý herec)

ANIČKA:

 Ahoj táto, ahoj Františku!

RUDLA:

 A hele, ona mluví jako Míša!

FRANTA:

 (rychle, zahanben) To se vyřeší, (mluví jako doktor a točí nějakým knoflíkem) hlas trochu povytáhneme - že ano - (k počítači)

 Opakuj to, Anči!

ANIČKA:

 (trochu vyšším hlasem, to už je herečka, která hraje Aničku) Opakuj to Anči!

FRANTA:

 Opakuj to ještě.

ANIČKA:

 (už normálním dívčím hlasem) Opakuj to ještě.

RUDLA:

 Počkej, to je všecko, jenom hlas? To je celá ta sexuelní operace? Přece musí taky myslet jako nějaká ženská, teda jako děvče v jejím věku, ne?

FRANTA:

 A co bys chtěl? Ženy jsou dneska rovnoprávné s muži, ne? (zasměje se) Ale neboj, to víš, že jsem jí ještě něco přidal. Jak vidíš, dokonce i ví, že je Anička. No a pak ty deníčky, celá kupa, co si Zuzka psala od čtrnácti do sedmnácti...

RUDLA:

 (zvědavě) A má jich hodně, těch deníčků?

FRANTA:

 No dost, však jsem se tam hochu dozvěděl věci! Ani se neptej. To je pro otce, jako když si přečte horror. To není holka, člověče, to je načasovaná bomba!

RUDLA:

 Sexbombička! Hahaha!

FRANTA:

 (nesměje se) Jen se směj, však on až ti Míša vyroste - (zarazí se) No vidím, že už blbnu jako ty. Tak tam dáme ten kabel a uvidíme, teda uslyšíme. (zastrkuje kabel) Tak dovolte, abych vás představil, tady máš Aničko Míšu a tady máš Míšo Aničku!

MÍŠA:

 Milá slečno, dovolte, abych se představil, jmenuji se Míša.

ANIČKA:

 No těpic, ty seš nějakej staromódní, kde jsi tohle vyčet'  - z knih, ne?

MÍŠA:

 Z Guta-Jankovského a také z knihy “Chování mladého muže”, co mi táta koupil v antikvariátu.

FRANTA:

 (k Rudlovi) Z antikvariátu? To jsi zase šetřil,  ty škvore, co?

RUDLA:

 (k Frantovi) Co blázníš, kde jinde jsem to měl najít, nic takového se už dnes netiskne!

ANIČKA:

 (pokračuje) Ach tak, já myslela, že to myslíš vážně, Míšo, málem jsi mě polekal. Nevadí ti, že ti tykám?

MÍŠA:

 (koktá) V-v-vůbec n-n-ne, já j-j-j-jsem poť-ť-ť...

ANIČKA:

  Něco ti zaskočilo? Bouchněte ho někdo, ať se neudusí!

RUDLA:

 (zcela nelogicky bouchá do Míšovy obrazovky)

ANIČKA:

 Tak mluv rychle, Míšo, to víš, máma mě poslala nakupovat, abych nemohla na rande, ona mi to dělá pořád.

FRANTA:

 (k Rudlovi) No jo, to ona jí dělá pořád!

ANIČKA:

 A sama se vytáčí na balkoně jen tak v plavkách!

FRANTA:

 (k Rudlovi) To ale jenom když jsem doma, víš?

ANIČKA:

 To ale jen když táta není doma.

RUDLA:

 Počkej, Františku, ona si teď bude pořád myslet, že je tvoje dcera?

FRANTA:

 No tak ji nech, příbuzní přece nejsme, tak to nebude žádnej incest, ne?

RUDLA:

 (přitakává, jako když to slovo zná) No jo, to teda nebude žádnej incest! (oba se smějí) Kdyby tady byla Líba, ta by nám dala, takhle neslušně mluvit před dítětem.

FRANTA:

(opraví ho) Před dětma. Ale jinak se neboj - jak si vytvoří sama svou vlastní databázi, tak si po mně ani nevzdechne, to se vsadím, ta bude jako druhé děti.

RUDLA:

 No jo, ale co náš Míša, podívej se jak pořád nějak koktá a všimni si taky, jak mu zrudla obrazovka!

FRANTA:

 (najednou spěchá) Já, já už opravdu musím jít, tak se nezlob (nečeká, co Rudla řekne a rychle odchází)

RUDLA:

 (k počítačům) No dobře, děti, tak si pěkně povídejte, já nebudu poslouchat , vlastně co to říkám, vždyť oni mě neslyší, no ale alespoň vypnu ty spíkry (vypíná něco, ale fotografie zůstávají na obrazovkách a Rudla mluví k sobě, zády k nim) To jsem si nalil do bot, ještě tady budu dělat dohazovače jako ten v tý Prodaný nevěstě)

LÍBA:

 (vchází z kuchyně a zaslechne jeho poslední slova) To myslíš jako Kecala? No to by ti šlo.

RUDLA:

 (nechápavě) (zarazí se) Jakýho kecala? Ale ne, to si jen tak mluvím sám se sebou.

LÍBA:

 Co jste se tady s Frantou dohadovali? A na co jsi tady přinesl ten další kompjútr?

RUDLA:

 To je to překvapení, Líbo. To je Anička těch, no Posedlých.

LÍBA:

 A jak to, že nemluví?

RUDLA:

 Ale mluví, to by jinak nebyla ženská, že jo? (vysvětluje) Oni se teď s Míšou domlouvají přes kabel.

LÍBA:

 A to je ani neuslyšíme? Kdoví, co si teď spolu povídají. Dnešní holky, znáš to, kluka obalamutí, a aby si je vzal, tak si honem nechají udělat ditě!

RUDLA:

 No tak, Líbo, buď rozumná. Ty jseš hned hr- a hr- (zpívá) a hr-dina Čapájev, ten byl vždycky vepředúu, a hr- a hr -

LÍBA:

 No tak proč ty tajnůstky, proč je nemůžeme slyšet, co? Oni se vypnuli, že jo?

RUDLA:

 Ale ne, já jsem je vypnul, přece nebudu poslouchat jako nějakej šmírák?

LÍBA:

 (umíněně) Ale já to chci slyšet (jde ke  kompjútrům) Zapni je, jak se to dělá?

(zapne pár knoflíků a náhodou se strefí na ten správný a hned je slyšet dialog)

ANIČKA:

 S tebou teda není moc legrace, Míšo. Cože, matematika? Jseš včerejší nebo co? Kdo prosím tě ještě dneska žere matematiku? Ochrana přírody, to se dneska nosí, to je dneska předmět diskuse. Co myslíš, že asi udělají s tou ozonovou dírou, to by mě zajímalo. To je ta stará generace, nechají nám tady díru a my abychom se trápili.

MÍŠA:

 (ochotně ) S průměrným ročním přírůstkem na otvoru, tedy s úbytkem ozonu díky otvoru -

ANIČKA:

 (vskočí mu do řeči) Já myslím, že by ji měli ucpat a to hned. Pořád se jenom mluví a nic nedělá. To přece nemůže bejt tak těžký, vždyť je to jenom jedna díra, ne? Protože jinak tu všichni pomřeme jako ty chudinky velryby!

MÍŠA:

 (pokračuje) - je možné, že při omezení se pouze na používání jen některých chemikálií se přírůstek na velikosti otvoru -

ANIČKA:

 Anebo že bychom požádali ty Ufóny, aby přiletěli a aby nám pomohli, jako to bylo v tom filmu -

MÍŠA:

 (pokračuje) ... Navíc se kosmické paprsky ještě filtrují přes mraky a kouř co je v atmosféře -

ANIČKA:

 No vidíš, a oni ještě chtějí, aby lidé přestali kouřit. Naše úča prohlásila, že ji k tomu nikdo nepřinutí, i kdyby zdražili cigarety tak, že by si mohla kupovat jenom jednu denně. Ale naše máma říká, že v těhotenství se nemá kouřit.

MÍŠA:

 Cigarety jsou přece škodlivé!

ANIČKA:

 To říkali o mariánce také.

MÍŠA:

 O Mariánce, matce pluku?

ANIČKA:

 Jé, ty seš blbej. Copak jsi nikdy neslyšel o mari-huáně? Ale lékaři dokázali, že marihuána není vůbec škodlivá, a navíc zabraňuje infarktu!

RUDLA:

 (k Líbě) No jo, ale způsobuje infarkt u rodičů, haha! (směje se vlastnímu vtipu)

MÍŠA:

 (nadšeně) To já nevěděl. Ty jsi taková chytrá, Aničko, ty znáš i medicínu a všecko kolem!

LÍBA:

 (rozčileně k Rudlovi) Vypni to, vypni to!

RUDLA:

 (vypíná oba kompjútry) Stačí ti to, jo?

LÍBA:

 To je hrozný, jak ona už ho bulíkuje! Vždyť ona ho ještě zkazí! Já ti dám marjánku, potvoro! A tak mladá!

RUDLA:

 No však jsi to taky Líbo zkoušela!

LÍBA:

 No zkoušela, ale jen jednou, to jsem tehdy byla mladá a blbá. Pak jsem toho taky hned nechala!

 

RUDLA:

(doplňuje)  - protože jsi na to přišla sama. No vidíš, tak ji hned nevodsuzuj!

LÍBA:

 Ba ne, já tyhle holky znám. Bůhví, co se kde ještě ta cizí holka naučila!

RUDLA:

 No to se ti povedlo. Cožpak jsi nepoznala, že je to Frantova Zuzka? On jí totiž dal paměť svý slečny d-cééry!

LÍBA:

 No jo, tak to ona bude po mámě. Ta se pořád jen vystavuje na balkoně v plavkách, zatímco Franta vysedává po nocích v práci a blbne u kompjútru.
(vyčítavě k Rudlovi)
To se ti také jednou může stát, Rudlo, ty- ty - ty jeden ajnštajne!

(Scéna se zatmí)