Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 1.
RUDLA:
Jo . . . (přikývne
přitom hlavou a třikrát, pokaždé asi po třech vteřinách, to
opakuje) Jo . . .jo . . . jo . . . (pokračuje, ale otráveně a
bez
pokyvování hlavy:) Jo. . . . jo . . . jo
FRANTA:
RUDLA:
(odloží telefon, ale
nazavěšuje ho. Otočí se k Frantovi) Ale ne, jen s paní Povondrovou.
FRANTA:
A co Ti říkala?
RUDLA:
A víš, že ani nevím . . . Něco,
že zítra bude nějaký svátek a že potřebuje něco udělat . . .
FRANTA:
Ale počkej, vždyť Ty's
jí nic neřekl!
RUDLA:
To je v pořádku, ona
ještě pořád mluví. Ona se ráda vypovídává. No a já jí nechám, ona se
nám zase stará o byt, když jedeme na dovolenou . . .
FRANTA:
A to volá takhle často?
RUDLA:
Jo, tak dvakrát denně. Ona
je totiž nahluchlá a jelikož stejně nikoho nepustí ke slovu, tak ji
nechám
vždycky takhle konverzovat a mám pokoj. Ale k věci: já bych měl
Františku takovou velkou prosbu . . .
FRANTA:
No když tak pěkně
prosíš. A co bys jako potřeboval?
RUDLA:
No
to je tak: koupil jsem si minulý týden ten inteligentní systém
ke kompjútru,
teda jako k počítači, ale nějak mi to nechodí . . .
FRANTA:
(přeruší ho) Počkej a co ta paní Povondrová?
RUDLA:
Ale
ta tomu vůbec nerozumí! Prosím Tě, ta a technika!
FRANTA:
Ale
ne, já myslel, že už bys mohl ten telefon zavěsit.
RUDLA:
(zvedne telefon, připoslechne a obrátí se k
Frantovi) Ještě ne, je teprve
u svého
rododendronu, to bude ještě tak deset minut. Víš, já nevím,
ten prodavač říkal, že to nemůžu vrátit a že prý asi
nemám na to správný drajvr nebo co.
FRANTA:
To
je blbost, tak se Tě měl zeptat, co máš za systém,ne? A co to
vůbec dělá, nebo vlastně
nedělá?
RUDLA:
Já
to tak neumím říct, ale snad abych ti to předvedl, ne?
FRANTA:
No,
když jinak nedáš. Ale já jsem jen programátor, já moc
elektronice
nerozumím.
RUDLA:
(jde ke stolu, zapne kompjútr a
zatím, co se tento
zahřívá, mluví dál) V obchodě
mi řekli, že mám mluvit do toho mikrofonu, že
ono se to prý samo naučí povídat (pohlédne na obrazovku,
ta se rozsvítí). No, už se to
zahřálo, tak jedem.
KOMPJÚTR:
(trochu skřípavým hlasem, kovově jako
počítač, ale hlasem dospělého, tedy ještě ne dětským, to přijde
později) . . . řálo . . .
dedem . . .
FRANTA:
No
něco to dělá, tak do toho zkus mluvit.
KOMPJÚTR:
. . . Co to dělá . . . kus . . . oto . . .luvit . . .
FRANTA:
Aha,
počkej, on je to všesměrový mikrofon, ten zachycuje všecko
(vstane, jde ke Rudlovi a točí knoflíkem na plechové krabici
vedle kompjútru)
KOMPJÚTR:
(zatímco Franta stále ladí) . . . krofon. . . . hycuje . . . šecko . . .
.
RUDLA:
Myslíš
Františku, že to pomůže?
KOMPJÚTR:
(promluví najednou dobře) Myslíš Františku, že to pomůže?
RUDLA:
No
jo, už to pracuje.
KOMPJÚTR:
(od teď už mluví správně, ale trochu pomaleji,
než lidé) No jo, už to
pracuje.
RUDLA:
(mne
si ruce) Jako papoušek Lora. Tak já ho něco naučím, jo?
KOMPJÚTR:
Jako
papoušek Lora. Tak já ho něco naučím, jo?
RUDLA:
(k počítači) Práce
šlechtí člověka.
KOMPJÚTR:
Práce
šlechtí člověka.
FRANTA:
To
sis mohl vymyslet něco lepšího, ne? Takhle se nic pořádného
nenaučí.
KOMPJÚTR:
Takhle
se nic pořádného nenaučí.
RUDLA:
(Nevšímá si Franty a pokračuje) A za práci se platí penězi.
KOMPJÚTR:
Za
práci se platí penězi.
RUDLA:
Peníze
jsou zdrojem všeho zla.
KOMPJÚTR:
Peníze
jsou zdrojem všeho zla.
RUDLA:
(dívá se do manuálu) No a tady píšou,že se vyťuká na
klávesnici (vyslovuje
těžce po
slabikách) KON - KLÚ - ZIÓN a zmáčkne
se tlačítko ENTÉR , to je maďarsky, ne? (a čeká)
KOMPJÚTR:
(pomalu, váhavě, spíše jako otázku) Práce - je zdrojem - všeho zla?
RUDLA:
No
vidíš, takhle mi to blbne pořád, akorát teď je to jenom slyšet
zřetelně. Počkej, ještě jednou (vyťukává
pomalu) KON-KLÚ-ZIÓN a tady ENTÉR . . .
KOMPJÚTR:
(zase pomalu, váhavě) Člověk - je zdrojem - všeho zla?
RUDLA:
Zkusím
to ještě jednou, třeba se to pořád ještě
zahřívá (vyťukává) KON-KLÚ-ZIÓN... ENTÉR...
KOMPJÚTR:
Peníze
- šlechtí - člověka?
RUDLA:
(zoufale) No
vidíš ho, on je úplně blbej!
FRANTA:
Ale
ne, Rudlo, to je vlastně tvoje vina. Jaký závěr vlastně
chceš, aby udělal? Aby ti řekl, že je nejlepší dělat
zadarmo?
RUDLA:
To
ne, ale copak se z toho nedá udělat nějaký závěr?
FRANTA:
To
bych nechal bejt tebou filosofům. Počkej, já to zkusím sám. (Nahne
se k mikrofonu) Řekl jeden Kréťan, že všichni Kréťani
jsou lháři. Tedy i on je
lhář, takže Kréťani nejsou lháři, a tak dále. Vyťukává
(s těžce napodobovanou výslovností angličtiny): KON-KLÚ-ŽN...
ENTR.
KOMPJÚTR:
(s americkou výslovností) Beats the shit out of me!
RUDLA:
Vo jakejch
kreténech to mluvíš? A co říká?
FRANTA:
Že
je z toho blbej - ale ne tak slušně.
RUDLA:
Aha,
třeba to chce na něj mluvit anglicky.
FRANTA:
Co
blázníš, vidíš že na to stejně nepřišel.
RUDLA:
(vypíná krabici) A ty znáš odpověď?
FRANTA:
No
jistě, když jsou všichni lháři, tak on je také lhář,
čili neplatí, že všichni kréťani jsou lháři a existuje
alespoň jeden, který není lhář . . .
RUDLA:
A
to je von, že jo? Takže všichni jsou přece jenom lháři, no jo!
FRANTA:
Ale
ne, existuje alespoň jeden, který lže, vlastně ne,
počkej, neexistuje jeden, který lže . . . Sakra, ty jsi mě
úplně poplet!
RUDLA:
No
jo, ale co teď já s tím?
FRANTA:
V hardvéru
to zřejmě není, ten pracuje dobře, jak vidíš. Má to asi
špatnej algoritmus.
RUDLA:
A
kde se dá koupit, ten anglo-rytmus? To zní jako něco vod džezu
. . .
FRANTA:
Algoritmus
je to, podle čeho pracuje ten program. No jo, je to v programu,
to
je jistý. To bychom se na něj museli podívat.
RUDLA:
Jo
on je vidět, ten program? A kde?
FRANTA:
(směje se) Ale to se jen tak říká. To se musí proštudovat
ten kód,
změnit ho a udělat verifikaci.
RUDLA:
A
ty bys to uměl, tu fikaci? To víš, já tomuhle vůbec nerozumím.
Já to jen potřebuju do práce a dost to spěchá.
FRANTA:
No,
můžu se na to podívat, ale nic ti neslibuju.
RUDLA:
To
bych ti tedy byl Františku moc vděčnej, (protahuje) móóóc
vděčnej.
FRANTA:
No
tak čau (odchází).
LÍBA:
(protlačí se kolem něho otevřenými dveřmi s
nákupem v ruce. Na Rudlu:)
Chtěl jsi ty vole jovky, ne?
FRANTA:
(ještě ve dveřích, otočí se) Jovky, jo? Tenhle vtip už jsem taky slyšel! (Projde dveřmi a zavře za sebou)