next back

Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 9.




AKT 1, SCÉNA 9.

(Rudla a Franta)


RUDLA:

 No a představ si, že ten Tomáš vlastně vůbec není špatný člověk.

FRANTA:

 No dejme tomu, i když si to opravdu dovedu těžko představit. Co zase provedl?

RUDLA:

 Nic neprovedl, naopak pomohl - pomohl nám, v té věci povinné školní docházky pro Míšu.

FRANTA:

 No to se divím. A jak ti vlastně pomohl?

RUDLA:

 Ale přišli sem dva páni z ministerstva, nevím už kterého, a ptali se Míši několik otázek a zase odešli.

FRANTA:

 No to mi řekni, to mě zajímá, a na co se Míšu ptali?

RUDLA:

 Ať ti to řekne sám, má lepší - totiž větší tu - (pátrá v paměti)  no paměť, než já. To je dobrý, co? (směje se, ale když se Franta nesměje, opakuje:). Hahaha, rozumíš, větší paměť, jako memory, hahaha, chápeš, ne?

FRANTA:

 No jo, všecky čipy z Míši by se ti vešly do kapsičky u vesty, a i na tvůj mozek by zbylo.

RUDLA:

 Do kapsičky od vesty, no to je taky dobrej vtip, haha ... (zarazí se ) Počkej, jak ty's to vlastně myslel s tím mozkem?

FRANTA:

 Tak jak jsem to řekl, ale pokračuj.

RUDLA:

 Jo tak to jo, já myslel, že se mi směješ. Tak se ho zeptáme: (ke kompjútru) Co ty na to, Míšo? Co ti chtěli ti pánové?

MÍŠA:

 (hlasem pětiletého chlapce) Oni chtěli vědít -

RUDLA:

 (přeruší ho) Říká se vědět, ne vědít!

MÍŠA:

 Ba ne, ten pán říkal vědít. Já mu taky nerozuměl, myslel jsem, že to má něco společného s vědou a dítětem. Tak on se mi ptal, jestli umím číst a počítat, tak já mu všecko povědíl, totiž -

FRANTA:

 (napovídá) - pověděl -

MÍŠA:

 Jo, pověděl a on se naklonil k tomu druhému a já slyšel -

FRANTA:

 (napovídá) - slyšíl -

RUDLA:

(k Frantovi)  Hele Franto, nepleť mi ho! Copak jsme Psohlavci?

MÍŠA:

 No, slyšíl jsem, jak mu říká: Pane kolego, ono to opravdu mluví!

RUDLA:

 No to byl nějaký chytrý pán, co?

MÍŠA:

 Ani ne, ten druhý byl chytřejší a ještě si z něj dělal legraci. On se ho totiž ten první pán ptal: "To je nějaký magneťák, že jo?"A ten druhý pán říká: "A rafinovaný, pane kolego, on vám ještě odpovídá na ty vaše vědecké otázky!"

FRANTA:

 A víc už se tě neptali?

MÍŠA:

 Ale jo: ten první pán mi ptal, jestli se těším do školy a já řekl, že ne, proč bych se měl těšit.

FRANTA:

 No a co?

MÍŠA:

 Ten první pán se rozčilil a ten druhý pán povídá: "No vidíte, pane kolego, on je nejen rafinovaný, ale i inteligentní." A pak brzo odešli -

RUDLA:

 (vpadne mu do řeči) - noa dneska ti Franto ten druhý pán přišíl - sakra, už taky blbnu, přišel - ale sám, a představil se jako doktor Jahoda -

MÍŠA:

 (vpadne mu do řeči) - ale ne doktor od práv, ani od medicíny, tenhle byl od přírody -

RUDLA:

 (pokračuje) - byl to doktor od toho - já jsem si to tady napsal - jo od filozofie a že se rozhodli, že prý si můžeme Míšu nechat doma, ale že by on rád sledoval ten náš pokus a občas by se přišel podívat.

MÍŠA:

 (navazuje)... A já mu povídám: jaký pokus a on se jen zasmál a řekl: na to jsi Míšo ještě moc malý -

RUDLA:

 (skočí mu dořeči) - takže nám zůstavá Míša doma. A pak mi volal Tomáš, že všechno zařídil a tak jsem mu hned za to poděkoval.

FRANTA:

 No já si myslím, že to spíš zařídil ten doktor Jahoda, ale kdo by počítal, že jo?

RUDLA:

Jo. (hrdě:) No a já teď učím Míšu kupecké počty.

FRANTA:

 (diví se) Ty, jo?

RUDLA:

 (uraženě) No co, učí to i blbější než jsem já, ne?

FRANTA:

 Tak tohle nekomentuju, to na mě nechtěj.

RUDLA:

 To nemusíš, já na to stačím sám. No a pak pošleme Míšu na vysokou -

MÍŠA:

 (nadšeně) Jé, prima, pojedeme lovit jeleny!

RUDLA:

 Ale ne, půjdeš se učit.

MÍŠA:

A pak půjdu na vysokou?

FRANTA:

 (vysvětluje) To se jen tak říká, Míšo, tím se myslí vysoká škola, univerzita. Víš přece, co je univerzita?

MÍŠA:

 To je místo, kde trápí študenty a ti proto dělají revoluce. Ve Filozofské historii například...

FRANTA:

(přeruší ho) Ale hlavně se tam učí tuhlety, no - vědomosti.

MÍŠA:

 A odkud je berou ti, co to učí?

RUDLA:

 Nebuď impertinentní, nebo ti vymažu z disku celou Británickou Encyklopedii

MÍŠA:

 To můžeš, já už ji znám nazpaměť. Schválně, ptej se mi na něco!

FRANTA:

 (Směje se) Tak mi řekni, jak se rozmnožují velryby.

MÍŠA:

 Velryby se rozmnožují třením.

RUDLA:

 Kde jsi zas tohle prosím tě vzal?

MÍŠA:

 No v encyklopedii. No a zeptej se mi, co je to sexuální orgán, (vybízí ho)  no, zeptej se mi!

RUDLA:

 (rychle) Ne, Franto, neptej se ho! To by nám Líba dala, takhle kazit kluka!

FRANTA:

 (zvědavě) No, co to je sexuální orgán?

MÍŠA:

 No to je, čím se rozmnožují velryby, ha, ha.

FRANTA:

 Zapomněl jsi to na tření!

MÍŠA:

 Nezapomněl, ale nerozumím tomu. Co to je, když se ryby vytřou ? To je jako když se vytře podlaha, ne?

RUDLA:

 Nech si ty šprťouchlata, Míšo. Hele, on se nám už zase vysmívá.

FRANTA:

 Buď rád, Rudlo, že má smysl pro humor, to je přece známka inteligence.

RUDLA:

 To se teda Franto mýlíš, například o mně se říká, že nemám smysl o humor -

MÍŠA:

 (doplňuje ho a napodobuje jeho hlas) - a přece jsem měl dobré známky. (směje se dětsky potutelně) Ha-ha-ha.

FRANTA:

 (odchází) Tak se tu hádejte, já se jdu dívat na fotbal.

MÍŠA:

 (žebroní) Jé, vezmi mě s sebou!

FRANTA:

 Chyť si to na kanále tři. (odejde)

RUDLA:

 (zakazovačně) Ne, žádnej fotbal nebude! Dneska se budeme učit teorii nadhodnoty.

MÍŠA:

 Podle Marxe nebo Goldsteina?

RUDLA:

Ale kdepak - podle Rudly Mlynáře! Co ty na to, Míšo?

KONEC PRVNÍHO AKTU

(PŘESTÁVKA)