Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 3.
FRANTA: (zaklepe a vejde)
RUDLA:
Dále! (otočí se) Jo to jsi ty,
Franto, tak nazdar, už jsem se nemohl dočkat,
člověče. Mě ti ta věc úplně rozbila
manželský život. Líba se toho bojí a nebejt tebe, asi bych už s
tím praštil.
Připadám si jako doktor Faust, upsal jsem tomu svou duši a teď
nemohu jinak.
FRANTA:
No přece se tak lehce nevzdáme, jak
říká náš vedoucí, ale tím chce říct, že my to musíme za
něj odřít. Tak ty jsi teda Faust, já Mefistáfl, ale kde
je ale člověče ten Kopecký, myslím Matěj?
RUDLA:
Já ho dneska ještě neviděl (zasměje
se tomu jako dobrému vtipu). Přinesl jsi to?
FRANTA:
To víš, že jo! Já jsem našel nějaký
starší diskety, taky ještě jeden program z roku osmdesát
osm, ovšem to ještě nebyla ta technologie . . .
RUDLA:
(nedočkavě) Tak honem, honem, sem
s tím!
FRANTA:
Moment, ne tak rychle, vždyť ti to
neuteče! (vkládá disk do kompjútru) Já to tam nejdřív musím
naloudovat sám.
RUDLA:
Ale počkej, to budu k tomu ládování
vždycky potřebovat tebe?
FRANTA:
Ale ne, zapíšu ti to do paměti, na
trvalo (louduje a píská si při tom). No a teď vyťukáme (vyťukává)
N E U R O T I K - A je to!
RUDLA:
(diví se) Neurotik? Já tady nechci
žádného neurotika!
FRANTA:
Ale ne, to je
takový žert, víš, my programátoři
hrozně rádi žertujeme, asi jako astronauti. U nás tomu tehdy
říkali (vyslovuje hlasitěji velká písmena) NEUR-al Robo-TIC,
no a někdo tomu začal z legrace říkat Neurotik.Tak se to
ujalo a i ten příkaz, kterým se to spouští, změnili na
Neurotik, tak to všecko vzniklo.
RUDLA:
(chápavě) Aha. A co návod, je k tomu
nějaký návod,
víš ten, jak se to říká, no ten manuál, že jo.
FRANTA:
(směje se)
Ne, tohle je automatika. No jo, návod ‑ je k tomu návod, ale
ten
by ti moc nepomohl, tenhle program se používal na ukázkové
plnění socialistického plánu. Ten ti tak lže, to bys ani
nevěřil. Tak je to chytrý,
že to ví předem, na co se budeš ptát. Asi jako prodavačka
v obchodě, která místo "dobré ráno" říká
"Nemáme, přijďte za týden".
RUDLA:
No to je vono,
honem se ho zeptej, jak ušetříme
peníze.
FRANTA:
No dobře, když
jinak nedáš. Jak že se
on - myslím to (ukazuje na počítač) - jmenuje? Jo,
Míša. Tak tedy Míšo, tak nám řekni,
kolikátého dneska je?
MÍŠA:
Wo bist du?
FRANTA:
Ich bin ein
Franciskus, also Franta, Franz.
MÍŠA:
(zpívá) Das
ist ein bade wanne tango, bade wanne tango . . .
RUDLA:
Tak ho přepni na
češtinu,
ježíšmarjá!
FRANTA:
Enšuldigebitte,
kde jen ten zasra- pardon,
tady je - knoflík. (přepíná)
MÍŠA:
Soudruzi a
soudružky, dámy a pánové z
velvyslanectví -
FRANTA:
(vypne
knoflík a omluvně k Rudlovi) To je to, jo, už vím, oni tam
měli ještě nějaký starý pásky a zapomněli je vymazat
(hledá v manuálu) vymazat, jo vymazat (vyťukává)
alt
ká...
MÍŠA:
Jak už přede
mnou nanesl tady soudruh
Vávra -
FRANTA:
Člověče, ono se
to
vůbec nechce vzdát (znovu vyťukává) alt ká...
MÍŠA:
Jak už přede
mnou nanesl pan továrník
Vávra -
RUDLA:
No to je už
lepší!
MÍŠA:
Na výdobytky
socialismu si nenecháme nikým
sahat!
FRANTA:
(zklamaně) Ba ne, není to lepší. Ty
dobytci tam jsou pořád a stará paměť se
tak lehce nevymaže. Ale možná, že to jsou jen nějaký virusy.
RUDLA:
( otráveně)
No ne, člověče, ještě rusáky mi tam namontuj!
FRANTA:
Ale ne, to je
jen virus, něco jako
bacil. To když si nasadíš, tak se ti to množí a množí -
RUDLA:
Jako králící, co? (zklamaně) To jsem tedy v troubě! Ale kde se to
mohlo nakazit? Já chodím jen do práce a Líba k paní Povondrové
- od té
to snad nechytila?
FRANTA:
To ne, to se dá
chytit jen přes disk.
Počkej, uděláme diagnostiku. (ke kompjútru) Zkontroluj,
jestli nemáš virusy!
MÍŠA:
(zpívá) Da zdrástvujet straná majá
radnája...
RUDLA:
( ťukne se do
hlavy) No jo, to budou asi ruský virusy, ty si
nedaj a nedaj pokoj! Já to nechápu, vždyť my si s Líbou mejeme
ruce
před i po použití toalety a dokonce i před jídlem! Kde
jsme to jen mohli chytit?
FRANTA:
Vždyť ti říkám,
že to bylo na
těch páskách. Ono se tehdy šuškalo po podniku, že vláda zavře
všechnu inteligenci a místo ní bude používat jen tu umělou, tu
artificiální - jak se říká mezi námi odborníky. Tak to je v
řiti,
to už pracovat nebude! Kdepak oni a inteligence!
RUDLA:
A víš to, že
jsem vlastně docela rád,
že tamto už pracovat nebude?
FRANTA:
No je to sice
pořád ještě
nakažené, ale to spravím - já ti prostě vymažu celou
paměť.
RUDLA:
(zarazí
se) To radši ne,
člověče, já už si takhle
vůbec nic nepamatuju!
FRANTA:
Ale ne, já
myslím tu počítačovou
paměť. Nemáš tam nic důležitého?
RUDLA:
Ne, nic, jen to
vymaž, hlavně ty
rusáky. Řeknu Líbě,
ať to ještě pořádně vydesinfikuje.
FRANTA:
Není třeba, už
se to maže. Bohužel to
nebudeš moci používat, dokud nenapíšu nový program. Ale nechám
ti
tu zato jeden kvíz "Z českých luhů a hájů",
víš, ten, co býval v televizi, tak se pobav.
(za
dveřmi zatím stojí Pavel)
PAVEL:
(zaklepá a vejde) Ahoj Rudlo, už se ti to povedlo?
RUDLA:
(čumí
pořád na kompjútr, ani se na Pavla nepodívá, ale podává mu
ochotně stranou ruku) Ahoj. Nepovedlo.
PAVEL:
A co je na tom
tak těžkého? Přece
si můžeš dneska i v obchodě koupit takový program, ten ti
spočítá skoro všecko.
RUDLA:
(vysvětluje) To je právě ono, já nechci, aby
ten
můj počítal, teda aby JENOM počítal, víš? Já chci, aby
taky MYSLEL!
PAVEL:
Co blázníš, to
nemůžeš chtít ani od
lidí, natož od počítače. To já měl jednou pacienta -
RUDLA:
(přeruší
ho) Já vím, on
byl šťastně ženatej
a začal chodit s jednou paničkou z kanceláře, slíbili
si, že se rozvedou, aby se mohli vzít (zarazí se a zasměje) To
je
dobrý, co? Tak tedy on se rozvedl, ale ona si to jaksi rozmyslela, tak
on
ji zastřelil a teď sedí, ale měl by vlastně viset. To jsi říkal
několikrát, ale kde je ta pointa - to´s mi nikdy neřekl!
FRANTA:
(vmísí se do rozhovoru) Pointa je, že on moc nemyslel.
Nejprve
měl nechat rozvést ji a pak si to mohl třeba rozmyslet zase
on, měl by pak na vybranou.
PAVEL:
Ale neměl,
pravděpodobně by
odbouchla ona jeho.
RUDLA:
Anebo by ho
odbouchla jeho manželka -
FRANTA:
Anebo by ho
odbouch její manžel -
PAVEL:
Ale ne, vždyť on
je přece její
manžel!
RUDLA:
Ale není, vždyť
se rozved´!
FRANTA:
No já myslím
manžela té druhé, tedy jako
manžela té jeho milenky, co je manželkou toho druhého, tedy
jako
toho jejího manžela.
RUDLA:
Bože, ty už
mluvíš jako tady Pavel, ale on
může, on je psychiatr.
PAVEL:
A ty zase Rudlo
nemyslíš a zanedbáváš Líbu.
Půjde-li to takhle dál, ona se ti ještě odcizí -
FRANTA:
(přeruší
ho) Anebo tě odbouchne -
PAVEL:
(pokračuje) - takže bys ji měl radši zbouchnout,
ale to myslím vážně. Ty
tady máš tuhle (ukáže na počítač) hračku, tak jí
taky nějakou dopřej, rozumíš, a budete oba spokojeni.
RUDLA:
(podezíravě)
Ona si
stěžovala, co?
PAVEL:
Blázníš? Cožpak
ona se přizná
vlastnímu bratrovi? Ale nejsem slepý a vidím, jak ji to trápí.
A
ty už taky nejsi nejmladší -
RUDLA:
S komplimentama
na mě nechoď. Ne,
my si teď nemůžeme dopřát dítě, máme nový auto.
FRANTA:
(přidá se) - a počítač -
RUDLA:
Ten už mám skoro
splacenej. Ale slibuji ti
Pavle, že až tenhle problém vyřeším a dostanu přidáno, dojde i
na to.
PAVEL:
Jo, dojde na to,
až budou Rusové v NATO,
co? Tak dobře, dělej jak uznáš, já tě stejně tuhle
radu nebudu účtovat, (směje se) hahaha. Ale vážně,
mluvím k tobě jako chlap k chlapovi, neodkládej to. Kdoví
kdy se tohle (ukazuje na počítač) spraví.
RUDLA:
(napovídá)
Míša!
PAVEL:
Cože?
RUDLA:
No Míša se
jmenuje. A líbí se mu to,
podívej (zapíná kompjútr)
MÍŠA:
(jiným
hlasem) Vítejte do světa českých luhů a hájů -
RUDLA:
(otráveně)
Ale jděte mi s tím do háje. (k Frantovi) No jo, já
zapomněl Františku, že jsi to všecko smazal. (chce to
vypnout)
PAVEL:
Počkej, nech to
tam, to já jsem
měl jako dítě hrozně rád.
MÍŠA:
Otázka první:
kdy napsal Dvořák operu Hubička?
FRANTA:
1897
MÍŠA:
Chybně, správná
odpověď je
NIKDY.
RUDLA:
No vidíš, už
zase blbne, jak to, že nikdy?
PAVEL:
No protože ji
napsal Smetana, ty koni.
FRANTA:
No to je chytrý,
to je teda inteligence, to
ti řeknu. Ještě aby ti to i řeklo, jak tvůj podnik může
ušetřit peníze, ne? (zasměje se)
MÍŠA:
Otázka druhá:
Kolik je
zemědělců na Písecku?
RUDLA:
To teda nevím!
MÍŠA:
Správně, to
opravdu nikdo neví.
FRANTA:
(dychtivě)
Hele, jak ušetří Rudla podniku peníze?
MÍŠA:
Nejprve se vypůjčí peníze (zdůrazňuje
zesílené
) u státní banky. Tyto peníze se pak uloží na
spořitelní konto u státní banky . Ze získaného úroku se pak
zaplatí část splátek na půjčku u státní banky, zbytek
se znovu uloží na spořitelní konto u státní banky. Tím se půjčka
u státní banky splatí dřívěji , neboť se tím šetří na splácení
půjčky u státní banky.
RUDLA:
(naštvaně)
Ale tak se přece nic nevydělá, jen prodělá! To je
přece blbec! Úroky na půjčky jsou přece vždycky
větší než ty, co vyplácejí na spořitelních knížkách!
FRANTA:
(chechtá
se) No jo, je to
míň ale (slabikuje) D-Ř-Í-V-Ě-J-I.
A ta krásná čeština! (chechtá se)
RUDLA:
Co se prosím tě
tak hloupě
směješ?
FRANTA:
Protože já už
vím, co to je. To je zase kus
programu, který tehdy banky dávaly zadarmo svým zákazníkům,
aby
si u nich půjčovali peníze.
PAVEL:
A to byli s
odpuštěním tak hloupí?
FRANTA:
Ne,
ti z banky byli docela chytří. A tenhle kompjútr už není vůbec
hloupej, to já jsem mu jen vymazal paměť, a tahle blbá reklama tam
asi zbyla.
RUDLA:
No a já jsem asi
taky blbej, protože chci
inteligentní kompjútr.
PAVEL:
(Smířlivě) Ale ne, Rudlo, blbej by jsi byl, kdybys
chtěl
neinteligentní kompjútr. No tak já jdu - jdeš taky, Franto? Jo
a
pozdravuj Líbu, Rudlo! (oba Pavel i Franta odházejí).
RUDLA:
(už zase v
papírech) Pozdravovat? Jo
a od koho?
PAVEL:
(otočí
se, zaťuká si na čelo
a zanotuje) Od
Poljany
vietor věje, moja milá žitko seje . . .(odchází)