next back

Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 1.




AKT 1, SCÉNA 1.

(Mlynářovic byt, obývací pokoj. Rudla drží u ucha telefon. Franta sedí na gauči a zřejmě se nebaví.)

 

RUDLA:

Jo . . . (přikývne přitom hlavou a třikrát, pokaždé asi po třech vteřinách, to opakuje) Jo . . .jo . . . jo . . . (pokračuje, ale otráveně a bez pokyvování hlavy:) Jo. . . . jo . . . jo

FRANTA:

(přeruší ho) To mluvíš s manželkou nebo se svým šéfem?

RUDLA:

(odloží telefon, ale nazavěšuje ho. Otočí se k Frantovi) Ale ne, jen s paní Povondrovou.

FRANTA:

A co Ti říkala?

RUDLA:

A víš, že ani nevím . . . Něco, že zítra bude nějaký svátek a že potřebuje něco udělat . . .

FRANTA:

Ale počkej, vždyť Ty's jí nic neřekl!

RUDLA:

To je v pořádku, ona ještě pořád mluví. Ona se ráda vypovídává. No a já jí nechám, ona se nám zase stará o byt, když jedeme na dovolenou . . .

FRANTA:

A to volá takhle často?

RUDLA:

Jo, tak dvakrát denně. Ona je totiž nahluchlá a jelikož stejně nikoho nepustí ke slovu, tak ji nechám vždycky takhle konverzovat a mám pokoj. Ale k věci: já bych měl Františku takovou velkou prosbu . . .

FRANTA:

No když tak pěkně prosíš. A co bys jako potřeboval?

RUDLA:

 No to je tak: koupil jsem si minulý týden ten inteligentní systém ke kompjútru, teda jako k počítači, ale nějak mi to nechodí . . .

FRANTA:

 (přeruší ho) Počkej a co ta paní Povondrová?

RUDLA:

 Ale ta tomu vůbec nerozumí! Prosím Tě, ta a technika!

FRANTA:

 Ale ne, já myslel, že už bys mohl ten telefon zavěsit.

RUDLA:

 (zvedne telefon, připoslechne a obrátí se k Frantovi) Ještě ne, je teprve u svého rododendronu, to bude ještě tak deset minut. Víš, já nevím, ten prodavač říkal, že to nemůžu vrátit a že prý asi nemám na to správný drajvr nebo co.

FRANTA:

 To je blbost, tak se Tě měl zeptat, co máš za systém,ne? A co to vůbec dělá, nebo vlastně nedělá?

RUDLA:

 Já to tak neumím říct, ale snad abych ti to předvedl, ne?

FRANTA:

 No, když jinak nedáš. Ale já jsem jen programátor, já moc elektronice nerozumím.

RUDLA:

 (jde ke stolu, zapne kompjútr a zatím, co se tento zahřívá, mluví dál) V obchodě mi řekli, že mám mluvit do toho mikrofonu, že ono se to prý samo naučí povídat (pohlédne na obrazovku, ta se rozsvítí).  No, už se to zahřálo, tak jedem.

 KOMPJÚTR:

 (trochu skřípavým hlasem, kovově jako počítač, ale hlasem dospělého, tedy ještě ne dětským, to přijde později) . . . řálo . . . dedem . . .

FRANTA:

 No něco to dělá, tak do toho zkus mluvit.

 KOMPJÚTR:

  . . . Co to dělá . . . kus . . . oto . . .luvit . . .

FRANTA:

 Aha, počkej, on je to všesměrový mikrofon, ten zachycuje všecko (vstane, jde ke Rudlovi a točí knoflíkem na plechové krabici vedle  kompjútru)

 KOMPJÚTR:

 (zatímco Franta stále ladí) . . . krofon. . . . hycuje . . . šecko . . . .

RUDLA:

 Myslíš Františku, že to pomůže?

 KOMPJÚTR:

 (promluví najednou dobře) Myslíš Františku, že to pomůže?

RUDLA:

 No jo, už to pracuje.

 KOMPJÚTR:

 (od teď už mluví správně, ale trochu pomaleji, než lidé) No jo, už to pracuje.

RUDLA:

 (mne si ruce) Jako papoušek Lora. Tak já ho něco naučím, jo?

 KOMPJÚTR:

 Jako papoušek Lora. Tak já ho něco naučím, jo?

RUDLA:

 (k počítači) Práce šlechtí člověka.

 KOMPJÚTR:

 Práce šlechtí člověka.

FRANTA:

 To sis mohl vymyslet něco lepšího, ne? Takhle se nic pořádného nenaučí.

 KOMPJÚTR:

 Takhle se nic pořádného nenaučí.

RUDLA:

 (Nevšímá si Franty a pokračuje) A za práci se platí penězi.

 KOMPJÚTR:

 Za práci se platí penězi.

RUDLA:

 Peníze jsou zdrojem všeho zla.

 KOMPJÚTR:

 Peníze jsou zdrojem všeho zla.

RUDLA:

 (dívá se do manuálu) No a tady píšou,že se vyťuká na klávesnici (vyslovuje těžce po

slabikách) KON - KLÚ - ZIÓN a zmáčkne se tlačítko ENTÉR , to je maďarsky, ne? (a čeká)

 KOMPJÚTR:

 (pomalu, váhavě, spíše jako otázku) Práce - je zdrojem - všeho zla?

RUDLA:

 No vidíš, takhle mi to blbne pořád, akorát teď je to jenom slyšet zřetelně. Počkej, ještě jednou (vyťukává pomalu) KON-KLÚ-ZIÓN a tady ENTÉR . . .

 KOMPJÚTR:

 (zase pomalu, váhavě) Člověk - je zdrojem - všeho zla?

RUDLA:

 Zkusím to ještě jednou, třeba se to pořád ještě zahřívá (vyťukává) KON-KLÚ-ZIÓN... ENTÉR...

 KOMPJÚTR:

 Peníze - šlechtí - člověka?

RUDLA:

 (zoufale) No vidíš ho, on je úplně blbej!

FRANTA:

 Ale ne, Rudlo, to je vlastně tvoje vina. Jaký závěr vlastně chceš, aby udělal? Aby ti řekl, že je nejlepší dělat zadarmo?

RUDLA:

 To ne, ale copak se z toho nedá udělat nějaký závěr?

FRANTA:

 To bych nechal bejt tebou filosofům. Počkej, já to zkusím sám. (Nahne se k mikrofonu) Řekl jeden Kréťan, že všichni Kréťani jsou lháři.  Tedy i on je lhář, takže Kréťani nejsou lháři, a tak dále. Vyťukává (s těžce napodobovanou výslovností angličtiny): KON-KLÚ-ŽN... ENTR.

 KOMPJÚTR:

 (s americkou výslovností) Beats the shit out of me!

RUDLA:

 Vo jakejch kreténech to mluvíš? A co říká? 

FRANTA:

 Že je z toho blbej - ale ne tak slušně.

RUDLA:

 Aha, třeba to chce na něj mluvit anglicky.

FRANTA:

 Co blázníš, vidíš že na to stejně nepřišel.

RUDLA:

 (vypíná krabici) A ty znáš odpověď?

FRANTA:

 No jistě, když jsou všichni lháři, tak on je také lhář, čili neplatí, že všichni kréťani jsou lháři a existuje alespoň jeden, který není lhář . . .

RUDLA:

 A to je von, že jo? Takže všichni jsou přece jenom lháři, no jo!

FRANTA:

 Ale ne, existuje alespoň jeden, který lže, vlastně ne, počkej, neexistuje jeden, který lže . . . Sakra, ty jsi mě úplně poplet!

RUDLA:

 No jo, ale co teď já s tím?

FRANTA:

 V hardvéru to zřejmě není, ten pracuje dobře, jak vidíš. Má to asi špatnej algoritmus.

RUDLA:

 A kde se dá koupit, ten anglo-rytmus? To zní jako něco vod džezu . . .

FRANTA:

 Algoritmus je to, podle čeho pracuje ten program. No jo, je to v programu, to je jistý. To bychom se na něj museli podívat.

RUDLA:

 Jo on je vidět, ten program? A kde?

FRANTA:

 (směje se) Ale to se jen tak říká. To se musí proštudovat ten kód, změnit ho a udělat verifikaci.

RUDLA:

 A ty bys to uměl, tu fikaci? To víš, já tomuhle vůbec nerozumím. Já to jen potřebuju do práce a dost to spěchá.

FRANTA:

 No, můžu se na to podívat, ale nic ti neslibuju.

RUDLA:

 To bych ti tedy byl Františku moc vděčnej, (protahuje) móóóc vděčnej.

FRANTA:

 No tak čau (odchází).

LÍBA:

 (protlačí se kolem něho otevřenými dveřmi s nákupem v ruce. Na Rudlu:) Chtěl jsi ty vole jovky, ne?

FRANTA:

 (ještě ve dveřích, otočí se) Jovky, jo? Tenhle vtip už jsem taky slyšel! (Projde dveřmi a zavře za sebou)

(scéna se zatmí)