Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 5.
(dětským hlasem) Hádku, hádku!
LÍBA:
Teď
už ti Míšo žádnou pohádku vyprávět nebudu, nemám čas.
MÍŠA:
Hádku,
hádku!
LÍBA:
Ne,
ne, Mišulko, už jsem ti jich dneska řekla alespoň dvacet! Nech
mě chvíli odpočinout.
RUDLA:
(vchází do dveří) Ahoj Líbo, ahoj Míšo!
MÍŠA:
Hádku,
hádku!
RUDLA:
(k Líbě) Co to říká?
LÍBA:
Ale
pořád otravuje, abych mu říkala pohádky.
RUDLA:
Tak
mu dej číst noviny, tam jich je dost. Vlastně počkej,
neměl by už přestat žvatlat, aby mu to pak nezůstalo! (rozhodne
se) Já radši zavolám Frantovi!
LÍBA:
Ba
ne, já se ptala paní Povondrové, ona říkala, že jejich Mařenka
žvatlala ještě do dvou let.
RUDLA:
No
však taky chodila do obecné školy celých osm let! (odchází
k
telefonu, vytáčí číslo, telefonuje) Franta? Ahoj
Františku. No dobře se mám. Líba taky, no. Míša? Roste jako z
vody, vlastně co to říkám, učí se jako z toho, no (zarazí
se, hledá v paměti) jo, ze slabikáře. Že se vyvíjí asi
stokrát rychleji než normální dítě? No asi tak. Ale proč volám
- ne, ne, jinak je všecko v pořádku, zaplať ten - no, pánbůh -
ale proč volám - no jistě, já si to zapisuju - ale proč
volám - já vím, že jsi zrovna večeřel, ale já volám - (k
Líbě) sakra, proč vlastně volám?
LÍBA:
Chtěl
jsi se ptát na to žvatlání.
RUDLA:
Tak
hele Františku, proč teda žvatlám, vlastně volám, on nám Míša
ještě pořád žvatlá, tak já nevím, jestli on to má v programu
nebo je to nějaká porucha, že bys ho doladil. Že už jsi ho
doladil? No jo, já vím, to byl hárdvér, ale co ten soft- nebo
jak se to
jmenuje - Jo tak, no tak to je dobře, on se ještě učí
mluvit (opakuje k Líbě) On se Líbo ještě učí mluvit!
LÍBA:
(posměšně) Nepovídej! Franta, jo?
RUDLA:
Ale
ne Franta, Míša se ještě učí mluvit! (zpátky do telefonu)
Ale nebude mít poruchu řeči, to snad ne? Protože třeba
Lucka z naší vesnice - ta ji měla a mysleli, že je jako - to
-
no retardovaná tedy podvyvinutá, než přišli na to, že má jen poruchu
řeči, ale to už jí bylo pětadvacet a žádnej si ji
nechtěl vzít.
LÍBA:
(napovídá) Ale
pak s ní šli k doktorovi -
RUDLA:
(opakuje)
Ale pak s ní šli k doktorovi... no a zjistili, že měla právě hodně
vyvinutou tu, no tu, jak se to - jo, tu inteligenci, a pak -
LÍBA:
(napovídá)
Vystudovala s vyznamenáním -
RUDLA:
Vystudovala
s vyznamenáním, ale to až po operaci hlasivek, na lékařku, ale on si ji
pak stejně nikdo nevzal, prosím tě kdo by chtěl vzdělanou
manželku?(směje se)
LÍBA:
(uraženě) Rudlo, ty šovinisto!
RUDLA:
( k Líbě) Ale Líbo, to byl jen vtip!
LÍBA:
Ale
blbej!
RUDLA:
(do telefonu) Takže víš já se bál, aby to neměl jako
vrozený, v lastně co to
povídám, no v tom programu. Jo, jo, už jsi mi to vysvětlil, já vím.
Tak se nezlob a pozdravuj Barboru. Že už ti vystydla? Kdo, Barbara? Jo,
večeře! (zavěsí, ale po dvou vteřinách znovu nelogicky zvedne telefon a řekne rychle) A díky, abych nezapomněl.