next back

Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 3.




AKT 1, SCÉNA 3.

(Rudla stojí u kompjútru a něco si brumlá)

FRANTA: (zaklepe a vejde)

RUDLA:

Dále! (otočí se) Jo to jsi ty, Franto, tak nazdar, už jsem se nemohl dočkat, člověče. Mě ti ta věc úplně rozbila manželský život. Líba se toho bojí a nebejt tebe, asi bych už s tím praštil. Připadám si jako doktor Faust, upsal jsem tomu svou duši a teď nemohu jinak.

FRANTA:

No přece se tak lehce nevzdáme, jak říká náš vedoucí, ale tím chce říct, že my to musíme za něj odřít. Tak ty jsi teda Faust, já Mefistáfl, ale kde je ale člověče ten Kopecký, myslím Matěj?

RUDLA:

Já ho dneska ještě neviděl (zasměje se tomu jako dobrému vtipu). Přinesl jsi to?

FRANTA:

To víš, že jo! Já jsem našel nějaký starší diskety, taky ještě jeden program z roku osmdesát osm, ovšem to ještě nebyla ta technologie . . .

RUDLA:

(nedočkavě) Tak honem, honem, sem s tím!

FRANTA:

Moment, ne tak rychle, vždyť ti to neuteče! (vkládá disk do kompjútru) Já to tam nejdřív musím naloudovat sám.

RUDLA:

Ale počkej, to budu k tomu ládování vždycky potřebovat tebe?

FRANTA:

Ale ne, zapíšu ti to do paměti, na trvalo (louduje a píská si při tom). No a teď vyťukáme (vyťukává) N E U R O T I K - A je to!

RUDLA:

(diví se) Neurotik? Já tady nechci žádného neurotika!

FRANTA:

Ale ne, to je takový žert, víš, my programátoři hrozně rádi žertujeme, asi jako astronauti. U nás tomu tehdy říkali (vyslovuje hlasitěji velká písmena) NEUR-al Robo-TIC, no a někdo tomu začal z legrace říkat Neurotik.Tak se to ujalo a i ten příkaz, kterým se to spouští, změnili na Neurotik, tak to všecko vzniklo.

RUDLA:

(chápavě) Aha. A co návod, je k tomu nějaký návod, víš ten, jak se to říká, no ten manuál, že jo.

FRANTA:

 (směje se) Ne, tohle je automatika. No jo, návod ‑ je k tomu návod, ale ten by ti moc nepomohl, tenhle program se používal na ukázkové plnění socialistického plánu. Ten ti tak lže, to bys ani nevěřil. Tak je to chytrý, že to ví předem, na co se budeš ptát. Asi jako prodavačka v obchodě, která místo "dobré ráno" říká "Nemáme, přijďte za týden".

RUDLA:

No to je vono, honem se ho zeptej, jak ušetříme peníze.

FRANTA:

No dobře, když jinak nedáš. Jak že se on - myslím to (ukazuje na počítač) - jmenuje? Jo, Míša. Tak tedy Míšo, tak nám řekni, kolikátého dneska je?

MÍŠA:

Wo bist du?

FRANTA:

Ich bin ein Franciskus, also Franta, Franz.

MÍŠA:

 (zpívá) Das ist ein bade wanne tango, bade wanne tango . . .

RUDLA:

Tak ho přepni na češtinu, ježíšmarjá!

FRANTA:

Enšuldigebitte, kde jen ten zasra- pardon, tady je - knoflík. (přepíná)

MÍŠA:

Soudruzi a soudružky, dámy a pánové z velvyslanectví -

FRANTA:

(vypne knoflík a omluvně k Rudlovi) To je to, jo, už vím, oni tam měli ještě nějaký starý pásky a zapomněli je vymazat (hledá v manuálu) vymazat, jo vymazat (vyťukává) alt ká...

MÍŠA:

Jak už přede mnou nanesl tady soudruh Vávra -

FRANTA:

Člověče, ono se to vůbec nechce vzdát (znovu vyťukává) alt ká...

MÍŠA:

Jak už přede mnou nanesl pan továrník Vávra -

RUDLA:

No to je už lepší!

MÍŠA:

Na výdobytky socialismu si nenecháme nikým sahat! 

FRANTA:

(zklamaně) Ba ne, není to lepší. Ty dobytci tam jsou pořád a stará paměť se tak lehce nevymaže. Ale možná, že to jsou jen nějaký virusy.

RUDLA:

( otráveně) No ne, člověče, ještě rusáky mi tam namontuj!

FRANTA:

Ale ne, to je jen virus, něco jako bacil. To když si nasadíš, tak se ti to množí a množí -

RUDLA:

Jako králící, co? (zklamaně) To jsem tedy v troubě! Ale kde se to mohlo nakazit? Já chodím jen do práce a Líba k paní Povondrové - od té to snad nechytila?

FRANTA:

To ne, to se dá chytit jen přes disk. Počkej, uděláme diagnostiku. (ke kompjútru) Zkontroluj, jestli nemáš virusy!

MÍŠA:

(zpívá) Da zdrástvujet straná majá radnája...

RUDLA:

( ťukne se do hlavy) No jo, to budou asi ruský virusy, ty si nedaj a nedaj pokoj! Já to nechápu, vždyť my si s Líbou mejeme ruce před i po použití toalety a dokonce i před jídlem! Kde jsme to jen mohli chytit?

FRANTA:

Vždyť ti říkám, že to bylo na těch páskách. Ono se tehdy šuškalo po podniku, že vláda zavře všechnu inteligenci a místo ní bude používat jen tu umělou, tu artificiální - jak se říká mezi námi odborníky. Tak to je v řiti, to už pracovat nebude! Kdepak oni a inteligence!

RUDLA:

A víš to, že jsem vlastně docela rád, že tamto už pracovat nebude?

FRANTA:

No je to sice pořád ještě nakažené, ale to spravím - já ti prostě vymažu celou paměť.

RUDLA:

(zarazí se) To radši ne, člověče, já už si takhle vůbec nic nepamatuju!

FRANTA:

Ale ne, já myslím tu počítačovou paměť. Nemáš tam nic důležitého?

RUDLA:

Ne, nic, jen to vymaž, hlavně ty rusáky.  Řeknu Líbě, ať to ještě pořádně vydesinfikuje.

FRANTA:

Není třeba, už se to maže. Bohužel to nebudeš moci používat, dokud nenapíšu nový program. Ale nechám ti tu zato jeden kvíz "Z českých luhů a hájů", víš, ten, co býval v televizi, tak se pobav.

(za dveřmi zatím stojí Pavel)

PAVEL:

 (zaklepá a vejde) Ahoj Rudlo, už se ti to povedlo?

RUDLA:

 (čumí pořád na kompjútr, ani se na Pavla nepodívá, ale podává mu ochotně stranou ruku) Ahoj. Nepovedlo.

PAVEL:

A co je na tom tak těžkého? Přece si můžeš dneska i v obchodě koupit takový program, ten ti spočítá skoro všecko.

RUDLA:

(vysvětluje) To je právě ono, já nechci, aby ten můj počítal, teda aby JENOM počítal, víš? Já chci, aby taky MYSLEL!

PAVEL:

Co blázníš, to nemůžeš chtít ani od lidí, natož od počítače. To já měl jednou pacienta -

RUDLA:

(přeruší ho) Já vím, on byl šťastně ženatej a začal chodit s jednou paničkou z kanceláře, slíbili si, že se rozvedou, aby se mohli vzít (zarazí se a zasměje) To je dobrý, co? Tak tedy on se rozvedl, ale ona si to jaksi rozmyslela, tak on ji zastřelil a teď sedí, ale měl by vlastně viset. To jsi říkal několikrát, ale kde je ta pointa - to´s mi nikdy neřekl!

FRANTA:

 (vmísí se do rozhovoru) Pointa je, že on moc nemyslel. Nejprve měl nechat rozvést ji a pak si to mohl třeba rozmyslet zase on, měl by pak na vybranou.

PAVEL:

Ale neměl, pravděpodobně by odbouchla ona jeho.

RUDLA:

Anebo by ho odbouchla jeho manželka -

FRANTA:

Anebo by ho odbouch její manžel -

PAVEL:

Ale ne, vždyť on je přece její manžel!

RUDLA:

Ale není, vždyť se rozved´!

FRANTA:

No já myslím manžela té druhé, tedy jako manžela té jeho milenky, co je manželkou toho druhého, tedy jako toho jejího manžela.

RUDLA:

Bože, ty už mluvíš jako tady Pavel, ale on může, on je psychiatr.

PAVEL:

A ty zase Rudlo nemyslíš a zanedbáváš Líbu. Půjde-li to takhle dál, ona se ti ještě odcizí -

FRANTA:

 (přeruší ho) Anebo tě odbouchne -

PAVEL:

 (pokračuje) - takže bys ji měl radši zbouchnout, ale to myslím vážně. Ty tady máš tuhle (ukáže na počítač) hračku, tak jí taky nějakou dopřej, rozumíš, a budete oba spokojeni.

RUDLA:

(podezíravě) Ona si stěžovala, co?

PAVEL:

Blázníš? Cožpak ona se přizná vlastnímu bratrovi? Ale nejsem slepý a vidím, jak ji to trápí. A ty už taky nejsi nejmladší -

RUDLA:

S komplimentama na mě nechoď. Ne, my si teď nemůžeme dopřát dítě, máme nový auto.

FRANTA:

(přidá se) - a počítač -

RUDLA:

Ten už mám skoro splacenej. Ale slibuji ti Pavle, že až tenhle problém vyřeším a dostanu přidáno, dojde i na to.

PAVEL:

Jo, dojde na to, až budou Rusové v NATO, co? Tak dobře, dělej jak uznáš, já tě stejně tuhle radu nebudu účtovat, (směje se) hahaha. Ale vážně, mluvím k tobě jako chlap k chlapovi, neodkládej to. Kdoví kdy se tohle (ukazuje na počítač) spraví.

RUDLA:

 (napovídá) Míša!

PAVEL:

Cože?

RUDLA:

No Míša se jmenuje. A líbí se mu to, podívej (zapíná kompjútr)

MÍŠA:

 (jiným hlasem) Vítejte do světa českých luhů a hájů -

RUDLA:

 (otráveně) Ale jděte mi s tím do háje. (k Frantovi) No jo, já zapomněl Františku, že jsi to všecko smazal. (chce to vypnout)

PAVEL:

Počkej, nech to tam, to já jsem měl jako dítě hrozně rád.

MÍŠA:

Otázka první: kdy napsal Dvořák operu Hubička?

FRANTA:

1897

MÍŠA:

Chybně, správná odpověď je NIKDY.

RUDLA:

No vidíš, už zase blbne, jak to, že nikdy?

PAVEL:

No protože ji napsal Smetana, ty koni.

FRANTA:

No to je chytrý, to je teda inteligence, to ti řeknu. Ještě aby ti to i řeklo, jak tvůj podnik může ušetřit peníze, ne? (zasměje se)

MÍŠA:

Otázka druhá: Kolik je zemědělců na Písecku?

RUDLA:

To teda nevím!

MÍŠA:

Správně, to opravdu nikdo neví.

FRANTA:

 (dychtivě) Hele, jak ušetří Rudla podniku peníze?

MÍŠA:

 Nejprve se vypůjčí peníze (zdůrazňuje zesílené ) u státní banky. Tyto peníze se pak uloží na spořitelní konto u státní banky . Ze získaného úroku se pak zaplatí část splátek na půjčku u státní banky, zbytek se znovu uloží na spořitelní konto u státní banky. Tím se půjčka u státní banky splatí dřívěji , neboť se tím šetří na splácení půjčky u státní banky.

RUDLA:

 (naštvaně) Ale tak se přece nic nevydělá, jen prodělá! To je přece blbec! Úroky na půjčky jsou přece vždycky větší než ty, co vyplácejí na spořitelních knížkách!

FRANTA:

(chechtá se) No jo, je to míň ale (slabikuje) D-Ř-Í-V-Ě-J-I. A ta krásná čeština! (chechtá se)

RUDLA:

Co se prosím tě tak hloupě směješ?

FRANTA:

Protože já už vím, co to je. To je zase kus programu, který tehdy banky dávaly zadarmo svým zákazníkům, aby si u nich půjčovali peníze.

PAVEL:

A to byli s odpuštěním tak hloupí?

FRANTA:

Ne,  ti z banky byli docela chytří. A tenhle kompjútr už není vůbec hloupej, to já jsem mu jen vymazal paměť, a tahle blbá reklama tam asi zbyla.

RUDLA:

No a já jsem asi taky blbej, protože chci inteligentní kompjútr.

PAVEL:

 (Smířlivě) Ale ne, Rudlo, blbej by jsi byl, kdybys chtěl neinteligentní kompjútr. No tak já jdu - jdeš taky, Franto? Jo a pozdravuj Líbu, Rudlo! (oba Pavel i Franta odházejí).

RUDLA:

(už zase v papírech) Pozdravovat? Jo a od koho?

PAVEL:

(otočí se, zaťuká si na čelo a zanotuje) Od Poljany vietor věje, moja milá žitko seje . . .(odchází)

(scéna se zatmí)