Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Akt 1., Scéna 6.
Takže
co říkal?
RUDLA:
Prosím
tě, vždyť jsi to slyšela, ne?
LÍBA:
Jak
jsem to, prosím tě, mohla slyšet, když mi ani nedáš slovo?
RUDLA:
Ty
slyšíš pusou nebo co? No a když ti dám slovo, tak je slyšet
zase jenom
tebe. A nerozčiluj mě. Ty jseš hrozná!
LÍBA:
Už se zase chceš hádat, co?
MÍŠA:
(najednou vykřikne) Hádku, hádku, hádku!
RUDLA:
Ale
vždyť my se nehádáme, Míšo!
LÍBA:
Už
jsem ti přece Rudlo řekla, že Míša chce pohádku! Tak mu
teď řekni něco ty, já už jsem unavená, jak mu pořád
musím celý den něco říkat. ( klesne unaveně do křesla)
RUDLA:
Tak
jo. (důležitě) Tak teď Míšo poslouchej, jak se
říkají pohádky. Bylo, nebylo, v daleké zemi -
MÍŠA:
(přerušuje ho) Tak
bylo, nebo nebylo?
RUDLA:
No
bylo, to víš, že bylo, to se jen tak říká. Tak tedy bylo, v daleké
zemi -
MÍŠA:
Jak
daleko byla ta zem?
RUDLA:
No
daleko byla, daleko. Tak v té daleké zemi -
MÍŠA:
Byla
tak daleko jako za vodou? Máma mi říkala pohádku a tam byla
taková
zem za vodou a lidé tam chodili kolem dokola.
RUDLA:
Tak
co, povídáš ty, nebo já? Nech mě vykládat, nebo si to řekni
všecko sám. A v té zemi byla jedna princezna.
MÍŠA:
Jak
se jmenoval ta princezna?
RUDLA:
No
jak se jmenovala - na tom přece nezáleží.
MÍŠA:
Ale
záleží!
RUDLA:
No
tak se jmenovala Rudolfina, no. A ta tam žila -
MÍŠA:
(přerušuje ho) Kde
tam?
RUDLA:
No
tam, sakra, za tou vodou, ty troubo. Pořád mě vyrušuješ. Tak chceš tu
pohádku nebo ne?
MÍŠA:
Hádku,
hádku, hádku!
RUDLA:
Co
zase žvatláš, vždyť jsi až do teď mluvil normálně?
LÍBA:
(vzchopí se) No
to on náš Míšánek žvatlá, vždycky když něco chce, viď Míšo!
RUDLA:
Ale
to je fantastický, on je opravdu inteligentní.
LÍBA:
No
spíš rozmazlený.
RUDLA:
Ba
ne, je to kluk chytrej! (uchopí klávesnici a houpá jí v
náručí) Co
ty na to, Míšo?
MÍŠA:
Mamí,
mamí, on mě upustí!
LÍBA:
Pusť
ho Rudlo, větší děti se už nekolíbají. (k Míšovi) To
nic, Míšo, on tatínek neví, že tříleté děti se už nekolíbají.
RUDLA:
Tříleté,
jak jsi to poznala?
LÍBA:
No
to je lehké, ty jsi asi tak třikrát chytřejší, tak si to
spočítej!
RUDLA:
A
co si mám spočítat?
LÍBA:
Tak
promiň, vidím, že jsi asi jen dvakrát chytřejší.
RUDLA:
Já
se z tebe zblázním! (k obecenstvu) O čem to ta ženská
vlastně mluví?