Jan B. Hurych
Název : CO TY NA TO, MÍŠO?
Scéna a osoby.
SCÉNA:
Po celou hru stejná, totiž
Mlynářovic byt, vlastně jen
obývací pokoj. Je to obyčejný malý český byt, vpředu - ale ne
úplně uprostřed - stojí stůl, na stole je počítač s
obrazovkou, vedle je plechová krabice s kontrolními knoflíky. Vše je
umístěno tak, aby ten, kdo kompjútr obsluhuje, byl vidět spíše ze
strany či zepředu. Pokoj má troje dveře: jedny ven, jedny do kuchyně a
jedny do
ložnice. V druhém rohu v popředí
je stolek s telefonem a křeslem.
POZNÁMKA:
Protože se pokoj prakticky
nemění, není třeba spouštět mezi scénami oponu; scéna se prostě jen se
zatmí a po
několika vteřinách znovu rozsvítí. Zatmění je tu jen po tu dobu,
kolik je potřeba, aby noví herci přišli na scénu. Hra má pouze dva
akty; každý akt má devět scén a mezi prvním a druhým aktem je
přestávka.
RUDLA MLYNÁŘ - Domácí kutil,
někdy trochu nechápavý, ale jinak celkem normální manžel.
LÍBA - Rudlova žena, starostlivá a obětavá manželka.
PAVEL - Bratr Líby, psychiatr a
člověk, který rozumí dětem.
FRANTA - Programátor státního úřadu
pro statistiku, jinak též počítačový whiz-kid.
TOMÁŠ - Člověk, který má styky.
MÍŠA - Počítač, má ovšem
hlas normálního kluka, od věku batolete až do šestnácti let, podle toho, jak hra postupuje. Herec,
hrající Míšu, by měl sedět za scénou a mluvit do mikrofonu, aby to patřičně zkreslilo
hlas (ale ne zase příliš) a navíc to dělalo dojem, že hlas opravdu
vychází z počítače na scéně. Pro plynulost rozhovorů mezi herci na scéně a hercem-počítačem je třeba nacvičit dobrou synchronizaci.
ANIČKA - Také počítač, s hlasem šestnáctiletého děvčete i s
jeho chováním, čímž je vlastně řečeno úplně vše. Herečka,
hrající Aničku, by také měla také být za scénou a mluvit do mikrofonu, atd.