koffl next back Autor : Jan B. Hurych
Název : CANADIANA
Esej: TENTOKRÁT O ZÁZRACÍCH   <5>


Tentokrat o zázracich.


Když jsem minulý týden odletěl z Toronta, netušil jsem, že vlastně opouštím město záraků. To bylo tak: v řeckém kostele v East Yorku (neplést prosím s New Yorkem), oblasti uprostřed Toronta (které se kdysi mimochodem jmenovalo York), začala ikona Panny Marie rodit slzy. Tisíce lidí se na to chodí dívat a noviny Toronto Sun si na to dokonce pozvaly poradce z výboru pro vědecké vyšetřování paranormálních jevů, Dr. Joe Nickella z Amherstu, ze státu New York (ano, ten, co je v něm město New York, dříve zvané Nový Amsterdam, když už to mermomocí chcete všecko vědět :-).

Dr. Nickell, jehož skupina byla založena v roce 1976 samotným astronomem Carlem Saganem, naznačil - po 15 minutách ztrávených v kostele - jak ho mrzí, že ho nepustili k obrazu blíže (na fotce ale stojí asi jen metr od něj) a že ani nedostal vzorek "slz" k vědeckému rozboru. Proč mu jej nedali, to se ani ptát nemusíme, vždyť tentýž Nickell už kdysi jednou dokázal, že známé turinské plátno, údajně s otiskem Kristova těla, je vlastně hoax neboli podvrh. Jediné, čeho si ještě stačil v onom řecko-katolicko-torontském kostele všimnout bylo, že slzy jaksi nepramení z míst, kde by měla mít Panna Marie oční žlázy, takže se ty krůpěje vlastně ani jako slzy defakto nekvalifikují.

A tak zatímco se diváci řadí do fronty, aby o tu podívanou nepřišli, církevní hodnostáři si zatím hodlají podat samotného kněze, otce Ieronimose Katsease, kterému kostel "patří". On je totiž tak trochu kontroverzní osoba: v roce 1993 byl exkomunikován, později ale znovu vysvěcen, jenže to druhé vysvěcení právě ti hodnostáři církve jaksi neuznávají. Také se z novin dovídáme, že otec Ieronimos kdysi pracoval v athénském hambinci (anglicky se to řekne - ano, brothel).

Father Katseas ovšem tvrdí, že to bylo ještě před jeho prvním vysvěcením (koneckonců u Máří Magdalény to bylo také ještě před jejím vyhlášením za svatou, ne?) a že si prostě na něj hodnostáři zasedli. Stejného názoru je, jak se zdá, i Panenka Marie, lépe řečeno jen její obraz, který zatím jen pláče a pláče. . .


V září se má ale v Torontě objevit muž, který umí dělat opravdové zázraky. Jmenuje se Christopher Reed, světově známý filmový představitel Supermana. Má navštívit jednu torontskou nemocnici, aby zde zahájil kampaň, ve které hodlá sebrat přes 20 miliónů dolarů na neurologický průzkum úrazů páteře.

Chris totiž vloni při koňských závodech spadl a zlomil si páteř mezi prvním a druhým obratlem - to je ta nejhorší zlomenina - takže je od ramenou dolů paralyzován. Mohli jste ho ostatně vidět v březnu v televizi při předávání Zlatých Oskarů. V předminulém čísle časopisu Time je zajímavá reportáž, v níž je popsána jeho story. Ano, od doby jeho hospitalizování, kdy mohl dýchat jen přes respirátor s trachem (to je trubice, která je zavedena přímo do hrtanu) až po každodenní namáhavá cvičení, které mají udržovat jeho svaly v dobrém stavu, aby mu neatrofovaly - Chris totiž věří, že je jednou ještě bude potřebovat. Dnes už může denně dýchat po krátkou dobu sám, ale stále ještě trpí spasmatickými záchvaty a nesnesitelnými bolestmi hlavy, nemluvě už ani o psychickém traumatu, který si mi zdraví neumíme ani představit.

A tenhle člověk, sportovec, který si ve filmech dělal i ty stunty sám, může teď pohybovat jen hlavou, zatímco mu ostatní svaly musí rozcvičovat elektrickými impulzy a motory - tento člověk ještě má dost energie pomáhat druhým. Začal teď jednat s politiky a jinými vlivnými osobami a cestuje letadlem od čerta k ďáblu, po celé Severní Americe i jinde. Nedávno byl v Atlantě na Paralympické olympiádě, jindy zase v Puerto Ricu a všude se snaží získat spojence pro svoji 250tisícovou armádu paralyzovaných (tolik je jich jen v USA)

Apeluje přitom nejen na srdce Američanů, ale i na jejich praktičnost - vyléčením obětí by se totiž ušetřila hromada peněz, které se jinak musí dávat na péči o ty, o kterých se dosud myslelo, že jsou nevyléčitelní. A má úspěch: peníze přicházejí ze všech stran a výzkum, který předtím stagnoval, se nyní opět rozbíhá. Mezi taková úspěšná pracoviště patří i dvě kanadské univerzity, jedna v Montrealu a druhá v Londonu (v Ontariu, ne v tom na Temži).

Je to ale človcěk skromý: nemá rád, když říkají, že dříve Supermana jen hrál, ale teď se jím i stal. Tvrdí, že onen úraz mu prostě dal jen zahrát jinou roli. V torontské nemocnici s potká s lidmi, kterým osud ublížil jako jemu - tak například s dvacetiletým kanadským hokejovým hráčem Ianem Strathernem. Chris byl vždycky jeho idolem a tak se Ian už na to setkání těší. Nebude to možná superman, kterého uvidí, ale zato to bude opravdu vyjímečný, veliký člověk, který mu přijde říci: "Víra tvá tě uzdraví!"