next back Autor : Jan B. Hurych
Název : BUKMÁRKY
Esej: Šedá Sova (Grey Owl)



ŠEDÁ SOVA (GREY OWL)

KNIHA: Grey Owl: Povídky prázdného srubu. (Tales of an Empty Cabin, vydal Macmillan of Canada, Yoronto, 1975)

Grey Owl (doslova Šedá Sova, žil v letech 1888-1938) a jeho životní příběh se nám asi před rokem připomněl stejnojmenným filmem, v hlavní roli s Piercem Brosnanem. Na rozdíl od usměvavého a vyleštěného Jamesa Bonda zde Pierce vytvořil postavu indiánského ochránce přírody a pravého muže severu. Už bylo vlastně na čase, však i ekologové na našeho hrdinu málem zapomněli . . .

Wa Sha-Quon-Asin

V úvodu své knihy říká Grey Owl (též Wa Sha-Quon-Asin, tj. Kráčející ve tmě): "Člověk by neměl jít do lesů jako dobyvatel nebo lovec, ale jen s úctou, jako když vstupuje do antického chrámu nebo do katedrály." Je to myšlenka ne nepodobná ideám jeho amerického předchůdce, Henry Davida Thoreau (1817-1862, napsal Walden or Life in the Woods a též jinou známou knihu, Civil Disobedience), ale Owl šel ještě dál: on jezdil přednášet, vysvětloval svoje názory, psal knihy, a dokonce natočil i krátký film. A co je nejdůležitější, začal na svých projektech pracovat a měl úspěchy. Tak například je známo, že to byla jeho dokumentace o tom, jak bobři v Kanadě vymírají, která vlastně zachránila tyto živočichy před totální katastrofou (ale neříkejte to prosím vás Charliemu, mému známému, kterému bobři pokáceli kus lesa; neměl by vás rád :-).

Kniha sama je naplněna nejen pravými zkušenostmi zálesáka, ale je také opravdu potěšením číst - Owl měl skutečně spisovatelský talent. Na stylu i na obsahu se dá poznat, že hodně četl, ať už z narážek na Epos o Hiawathovi, kde ukazuje na rozdíly mezi skutečností a básníkovou fikcí, na zvyky Indiánů, jak je znal a s nimi žil, popis jejich tradicí a života vůbec.

Podobně i jeho vztah ke zvířatům, tak například v textech fotografiím říká:
Skunk - je gentleman od přírody, ale neumí hádat, co chcete udělat, tak pozor na něj...
Dikobraz je dobrý společník, když ho trochu poznáte, i když je poněkud natvrdlý
Vlk je pirát divočiny
Ondatry jsou příbuzní bobrů a často sedí ve skupinách a naslouchají
Looni (vodní ptáci, druh potápky, mají hrozně smutný hlas) jsou královští ptáci a nejlepší potápěči vůbec.
Nebo třeba popis jeho bobrů: JellyRoll je žoviální, paličatá a plná rozmarů  a Rawhide je klidný, tichý ale i mysteriózní . . .

Ďábel v mokasinech.

Ve své knize "Ďábel v mokasinech" vykládá jeho družka Anahareo (dívka z kmene Mohawků, vlastním jménem Gertrude Bernard, kterou si vzal za ženu v roce 1925, to je ta z uvedeného filmu), jak ho, otrlého trappera (tj. lovce s pastmi), upozornila na celou tu zoufalou bobří situaci, kterou vlastně pomáhal jako lovec i zhoršovat. A dokonce ho obrátila natolik, že se to snažil napravit. Udělala to velmi rafinovaně: jednou zachránila dva sirotky, bobří mláďata Vzala je k nim do srubu a nazvala je Rawhide a Jellyroll. Přátelské chování obou bobříků pak zajistilo konečný úspěch její taktiky.

Grey Owl o sobě vždy vykládal, že je jen indiánský míšenec - to jen lidé tvrdili, že je bývalý náčelník. Žil v Quebeku, kde potkal Anahareo, kterou pak vydával za indiánskou princeznu (pravda je, že jeden z jejich dávných předků byl náčelník). Anahareo byla ovšem moderní dívka, jejíž láska k přírodě předběhla nejen její dobu, ale i názory jejích soukmenovců, kteří nebyli k bobrům o nic víc milosrdnější, než trapeři. Byla také velmi inteligentní - ve filmu je nazývána Pony a soudě podle knihy, herečka Annie Galipeau ji vystihla perfektně. Byla to právě ona, kterou napadlo, že když umí Grey Owl tak zajímavě vyprávět, že mohl by stejně zajímavě i psát. Pravda, bylo to také trochu z nutnosti: když Owl přestal lovit, peněz bylo poskrovnu, a její nápad jim zaručil malý, ale jistý příjem.

Její manžel nejprve začal psát přírodopisné články a největší zájem přišel kupodivu z Anglie, kterou hlavně nadchl popis dalekého severu - a kromě toho je známo, že Angličané mají hrozně rádi zvířata. A tak už v roce 1931 vydává Owl svou první knihu, Men of the Last Frontier (Lidé z poslední výspy civilizace). Ten rok se také přestěhovali z Quebeku do Manitoby (Riding Mountain National Park, kde je dodnes možno vidět jejich srub) a ještě později, to už byl přijat jako lesník (ranger), k jezírku Ajawaan (Prince Albert National Park) v Saskatchewanu. Tam si také postavil srub, který nazval Beaver Lodge a spolu tam pěstovali kolonie bobrů.

Jezero Ajawaan leží na severozápad od daleko většího jezera Waskesiu a když jsme žili ony tři roky v Saskatoonu, byli jsme se tam také podívat. Kromě volně přístupného srubu tam leží i hroby Grey Owla, Anahareo a jejich dcery, Shirley Dawn. Tady bylo místo, které nejvíc miloval a další knihy na sebe nenechaly dlouho čekat: Pilgrims of the Wild ( Poutníci divočiny) a také Sajo and Beaver People (Sajo a bobří lidé).

V roce 1936 od něj Anahareo odešla, prý začal moc pít.. Rok po jejím odchodu dokončil ještě jednu knihu, The Tales of an Empty cabin (Povídky prázdného srubu). Ač se o tom v knize nezmiňuje, odchod Anahareo ho zřejmě trápil (slova "empty cabin" se totiž dají přeložit nejen jako "prázdný", ale vlastně i "opuštěný srub" ).  Proto asi také jede ještě jednou na turné do Anglie, ale domů se už vrací jako předčasně zestárlý muž, opravdová Šedá sova (i když to není vidět, protože si pořád barví vlasy na černo).

 Snad ho trápilo i jeho zranění, které utrpěl ve Francii v první světové válce, když se nechal najmout jako dobrovolník do armády. Nakonec onemocněl na zápal plic a když se dopotácel sněhem těch 16 mil od svého srubu k civilizaci, odvezli ho do nemocnice v městě Princ Albert, kde také zemřel. Jeho přátelé ho pak donesli zpět k Ajawaanu, kde ho podle jeho přání pohřbili. Jeho srub pak osaměl navždy . . .

Teprve po jeho smrti se lidé dozvěděli pravdu: Grey Owl byl čistokrevný Angličan a narodil se v Hastingsu, v Anglii, jakožto Archibald Stansfeld Belaney. Byl vychovávám dvěma tetami, od kterých utekl do Kanady, aby uskutečnil svůj veliký sen: žít jako Indián. Později, při jedné návštěvě svých tet v Anglii, když tam přednášel - tehdy už byl známou osobou - se málem vše vyzradilo. Novináři, kteří zjistili, kým vlastně Grey Owl je, se ale rozhodli to neprozradit a slib dodrželi až do jeho smrti. V den kdy zemřel, vyšel konečně i "objevný" článek, ale nikdo tomu zprvu stejně nechtěl věřit. . .


Když se někdy procházím kolem naší říčky, co teče do Huronského jezera, hledím na pahýly stromů ohlodaných od bobrů, kteří tam dodnes žijí. V blízké rezervaci v Inverhuronu zase přecházím po můstcích, pod kterými si staví bobři svoje přehrady, aby jim je rangers (lesníci) zase trochu zbourali, protože by jinak zaplavili celé údolí. Navečer, když slyším v dálce osamělého loona , který se tady usadil i se svou družkou někde přímo u Huronu, vzpomenu si často i na jezírko Ajawaan. A když pak doma otevřu onu knihu o osamělém, opuštěném srubu, posedne mě touha jít tam zase zpět. Jako by mě lákal ten "smutek dalekého severu", něco, co je tak dobře vidět v modrých očích eskymáckých psů, zvaných huskies . . .