Kdo že byl John Dee? Matematik, astronom, astrolog, vyvolávač duchů a hledač kamene mudrců, prášku, který umožňuje z prostých kovů vyrobit zlato - ano, to vše a ještě víc. My ho spíše známe z doby, kdy pobýval v Praze, spolu se svým společníkem Edwardem Kellym, v době císaře Rudolfa II, tedy Habsburského, že ano. V knize je ovšem jeho celý životopis, od jeho narození v Anglii, kde díky zabavení majetku jeho otce pronásledovaného katolíky za doby "krvavé" královny Mary (Bloody Mary) - ale ne té skotské! - přišel o vše, přes jeho cestování po Evropě a smrt, opět v chudobě, v Anglii.
Nás ovšem zajímá hlavně to, co jsme předtím nevěděli nebo si to vysvětlovali poněkud jinak. Ano, Dee byl chudobný a nadaný, což je ale, jak známo, pro člověka velmi nebezpečná kombinace. Marně se John snažil získat nějaké trvalejší a lepší místo u dvora. Ačkoliv se všeobecně soudí, že to byl člověk přímý a poctivý vědec, celkem i jednoduchá povaha, v knize jsou popsány určité detaily, které se dají vysvětlit i jinak. Tak především jeho úloha právě v oněch procesech z doby Bloody Mary. Když si představíme, že v té době opět zavedli upalování (asi 1500 osob skončilo tehdy na hranici), je překvapující, jak se z vězně Dee, který byl obžalován z čarodějnictví, najednou stal pomocník vyšetřovatelů, katolíků, který se snažil přesvědčovat vězně o jejich bludech.
On sám to později veřejně vysvětlil tak, že v té době tajně sloužil princezně Alžbětě, která byla tehdy uvězněna - a je tomu možno věřit, protože by ho bývala mohla lehce usvědčit ze lži. V té době se také - jako ještě předtím u Mary - snaží dostat výhradní právo na staré rukopisy, které v předešlé době zdemolovala či rozkradla lůza, která přepadala kláštery. Bohužel se mu to nepodařilo, ale to mu jaksi nevadilo, aby rukopisy neshromažďoval, bohužel ale jen za vlastní peníze. Zde se mu také dostalo do ruky mnoho rukopisů známého benediktinského mnicha Rogera Bacona, který předběhl svou dobu o několik století jakožto vědec, kryptograf a badatel. Jistou dobu sloužil Dee jakožto poradce královny Alžběty ve věcech horoskopů, magie a filozofie, odtud také onen titul "královský kouzelník" a název této knihy.
Věda v té době byla vůbec směsice všeho - tak například doktorský
titul Johna Dee se v knize vysvětluje doktorátem z teologie; nikdy se ale vlastně
nevědělo, z kterého oboru ten titul měl - že ovšem dostudoval, to je přesně dokumentováno.
Astronomie se tehdy míchala s astrologií, i když u některých - jako byl de Brahe, Kepler
a jiní - hlavně proto, že se museli něčím uživit. Nu a alchymie, předchůdkyně
chemie, zase byla směsicí apatykářství, magie a "výroby zlata".
Matematika, geometrie, mapování a navigace měly tehdy také navzájem společné zájmy.
Již při studiích - nejprve v St. John College, později v Bruselu, kde se
seznamuje s evropskými vědci a kartografem Mercatorem - se Dee zajímal hlavně
o ty přidružené odrůdy vědy. Sledoval novou hvězdu, Novu a popsal přesně
její pozici (na druhé straně Evropy tak učinil i Tadeáš Hájek, císařský
lékař a také astronom, u kterého pak také Dee v Praze nějakou dobu bydlel). A byl to on, kdo učil navigační vědu námořní kapitány a privatýry (tedy královniny
piráty, jako byl Drake a jiní). Jeho hypotéza o cestě na severozápad nedala
dobrodruhům pokoj po další tři století - jenže když ji konečně Amundsen našel,
nebyla už k ničemu - Ameriku už totiž brázdily transkontinentální vlaky.
V Praze měl Dee audienci s Rudolfem II, ale ta dopadla špatně. Na rozdíl
od fikční představy (a jisté verze současné teorie o Voynichově rukopisu), prý Dee prodal
Rudolfovi právě tento rukopis, přičemž prý prozradil, že jeho autorem měl být už dříve zmíněný
Roger Bacon. Jenže v deníku se Dee o žádném úmyslu prodat rukopis Rudolfovi
nezmiňuje. udává sice, že v Praze nějaký prodal, za 630 dukátů, ale komu
ho prodal, to nevíme. jelikož je ale jeho deník velmi detailní, nezdá se, ž eby to Dee "zapomněl" zapsat.
Podle knihy "Královnin kouzelník", která opět zase
cituje deník Johna Dee, přišel tento jen Rudolfovi předat varování od "andělů". Prý Rudolf moc hřeší, ale bude-li je poslouchat, že mu rozhodně pomohou, dokonce i proti Turkovi. Měl sice na stole před sebou otevřenou Johnovu knihu "Monad Hieroglyphica",
směsici magie a tajného písma, ale patrně jen aby udělal na návštěvu dojem, protože řekl, že jí moc nerozumí. Kniha ani kryptografie ho příliš nezajímala, víme, že ho zajímala spíše výroba zlata, ale o tom Dee nemluvil. Věc s anděly Rudolfa ho navíc zřejmě urazila, ale diplomaticky pak předal Deea svému sekretáři, který se měl o něj postarat. A tím to také vše skončilo :-).
Zanedlouho byli na žádost papežského nuncia v Praze Dee i Kelly - coby kouzelníci -
vyhoštěni ze země, ale zase se do Čech vrátili, tentokrát do Třeboně, zřejmě na opřímluvu Viléma z Rožmberka. Tomu se pak Dee opět snažil
"prodat" anděly a Kelly zase kámen mudrců, jakýsi červený
prášek, se kterým mu několikrát podařilo ze rtuti či z olova vyrobit
zlato. Po nějaké době se Deeově manželce Jane narodil syn, kterého Dee
nazval Trebonius, na oslavu místa jeho narození.
Ale pak začali andělé dělat neplechu. Poručili například Johnovi, aby si s Kellym vyměnili manželky, což se také stalo, i když jen na jedinou noc. Zatímco Dee se o tom ve svém deníku zmiňuje, aniž by poskytoval detaily, dojmy zklamaného Kellyho si jistě umíme představit - andělé to už totiž
pak už nikdy nenavrhli a vše zůstalo při starém. Brzy nato se oba
alchymisté rozkmotřili: Kelly se stal slavný díky své výrobě zlata,
odešel k Rudolfovu dvoru, aby tam "vyráběl" zlato ve velkém.
Rožmberk se musel spokojit jen s Johnem, kterému ale navíc nešli vyvolávat ani ti andělé;
ztratil totiž Kellyho, který to jediný uměl. Brzy nato opustil smutný Dee Čechy a vrátil se do Anglie, kterou už do smrti neopustil.
Další pokračování příběhu Johna Dee už je celkem nezajímavé - jednou bylo jeho sídlo v Mortlake vydrancováno a ani místo správce St. John's College, po kterém tolik toužil, vůbec nikdy; nedostal - asi ty tajné služby královně Alžbětě nebyly zase tak
veliké. Manželka a většina jeho dětí (měl jich 11) mu zemřela a starý muž,
stále ještě posedlý duchy, které se mu ale nedařilo vyvolat, se už
nezmohl na nové objevy či získání vlivných známosti.
Autor knihy dokonce naráží na příhodu,
která by ukazovala, že se zúčastnil později ještě nějakých prací pro Walsinghama, který
zatím ze šéfa špiónů povýšil na místo prvního ministra - šlo tehdy o odhalení
spiknutí, kterého se zúčastnili právě Johnovi bývalí přátelé. Zda je udal, není známo a důkazy pro to nejsou. Nakonec umírá - oficiálně v roce 1608 nebo, podle jiných - až v roce 1609.
V roce 1642 koupil nějaký Robert Jones jakousi starou bednu, ve které pak jeho žena po dvaceti letech - to už byl dávno mrtvý - objevila tajnou přihrádku se starými rukopisy. Ukázalo se, že to jsou deníky Johna Dee. Vyšly dokonce i tiskem a teď se nacházejí v Ashmoleově muzeu, v Oxfordu.