Kdo jsou vlastně současní darwinisté? V jejich čele stojí neúnavný Richard Dawkins, hlásající ve svých knihách (nejznámější je "Slepý hodinář" a "Sobecký gen") svůj militantní ateizmus - a ten je u Dawkinse je nerozlučně spjat se vším, co dělá. Jiný známý darwinista byl S.J. Gould (viz předešlý článek). Osobně si myslím, že to asi byl poslední darwinista, který by byl býval mohl přivést darwinizmus do jednadvacátého století. Skalní darwinisté, kteří hájí některé přežité názory
s neústupností Freuda, který prostě nesnesl žádné úpravy své teorie, to nedokáží. O samotném Darwinovi se rozhodně říci nedalo že by byl neůstupný a bigotní - ještě před svou smrtí dokonce o své teorii zapochyboval). O to více je zarážející, že jsou poslední výzkumy v biologii tradičními darwinisty ignorovány.
V knize "Darwin u soudu" Johnson hned na začátku demaskuje některé kvazivědecké taktiky přívrženců DT, kterými se snaží vyplnit díry tam, kde DT nemá dostatek důkazů. Zatímco už Darwina zaráželo, že jeho plynulý vývoj není vůbec potvrzen také plynulou řadou fosilních nálezů, dnešní darwinisté jen tvrdí, že to, co se našlo, bylo jen díky katastrofám, ostatní jaksi "zaniklo" bez pozůstatků. (Není to pravda, v Tyrrelově dinosauřím muzeu v Albertě jsem viděl několik "mezičlánků", ale dělaly na mě spíše dojem "zmetků" nežli výrobků darwinistické "vývojové linky". Poznámka j.h.) Tak či tak, archeologie nám solidní systém důkazů pro DT nedá - už víc než sto let sice nachází nové a nové případy - ale jejich nespojitost mluví jasně proti DT.
Podobně t.zv. mikro-evoluce - tj. změny uvnitř druhů, čili podle definice v prvním článku je vlastně jen adaptace - hádám, že tento klamný název se dobře darwinistům hodil, i když pod DT vůbec nepatří. Mikro-evoluce (tj změny, které se např. vyskytují i v chovatelství zvířat) se vůbec nemůže extrapolovat na DT (makro-evoluci) - naopak se dá říci, že rozbor zcela viditelně ukazuje, jak mnoho se ty dvě liší. Také genetika, která prý dokazuje DT, nedokáže ani dva hlavní postuláty DT: totiž že
a) se vývoj děl náhodně (neznalost zákona neomlouvá, jinak řečeno, to, že je neznáme, ještě neznamená, že neexistují a že se změny v genech děly náhodně - Darwin dokonc emluví o poruchách!) a
b) to, že jen silnější přežívá (jak už jsme naznačili, je to zcela očividné, ale důkaz by byl, kdybychom obvevili skutečné zákony přežití).
Také genetické inženýrství si DT nemůže přivlastnit jako důkaz. To je naopak zaměřeno na účelné, ne tedy náhodné křížení a mutace, takže jeho výsledky vůbec nesledují přirozený výběr. Navíc se zdá, jako by to, že i lidé dnes mohou "tvořit" genové změny, spíše podporovalo teorii nějakého stvořitele. Všimněte si, že na rozdíl do darwinistů používám slovo "zdá se", pokd se něco nedá dokázat. Navíc zde vstupuje do hry úloha účelové změny, tj. vliv přírodní zákonitostí, jakési inteligence matky přírody, což je něco, co darwinisté zcela popírají a kreacionisté to raději přisuzují jen samotnému Bohu.
Filozof Karl Popper dokázal, že teorie přežití, jak ji definuje DT,
je vlastně jen tautologie - tzv. důkaz kruhem, kde příčina je vlastně jen následek a naopak. Navíc je pochybné, že právě malé mutace pozvolného vývoje (něco tak legračního jako "mírný pokrok v mezích zákona", ruchlý pokrok se nedovoluje) by asi sotva způsobily, aby všechny ostatní mutace postupně vymřely do posledního jedince.
Když marxisté přijali DT, hned si ji také upravili: podle Engelse má každý vývoj dvě stadia: pozvolné, tj. evoluci a skoky - tj. revoluci. Skokové změny ve vývoji ovšem DT nesmiřitelně popírá - to ale marxistům nevadí, líbí se jim hlavně ten její materializmus as nesmiřitelnost s náboženstvím.
Jiný příklad: v přírodě například existují tzv. stáze, tj. živočiši, kteří se už po milióny let nezměnili. To se dá ovšem vysvětlit různě - buď tím, že:
1) nebylo na to dost času
2) organizmy jsou už zcela perfektní, tj. nové změny byly jen k horšímu a tudiž vymřely
3) evoluce na ně vůbec nezabrala, nebo prostě neplatí :-).
Žádný příznivec DT neuznává bod 3) - a většina ; z nich ani bod 2). Zbývá jim tedy jen modifikovaný bod 1 - jedná se prý o dočasně ustrnulé větve Darwinova "stromu života". Jenže je neuvěřitelné, že u jednoho druhu korýše - poměrně primitivního - za tak dlouhou dobu nedošlo ani k jedné mutaci, zatímco u jiného korýše pokračoval
v té samé době vývoj přes desítky druhů, vlastně až k člověku. Darwinista Patterson tomu všemu nasadil korunu, když tvrdí (a Gould to opakuje), že náš význam slova "pokrok" je ovšem jiný , než "pokrok ve smyslu DT". Jenže tady vůbec nemluvíme o pokroku, mluvíme o absolutním nedostatku změn!
Jiný problém pro DT jsou tzv. salta (saltations, něco jako vývoj ne pozvolný, ale genetickými skoky). Tyto skoky ale Darwin neuznával, ač by to mnohde zcela logicky vysvětlilo některá známá fakta, na která DT sama nemá odpověď. Huxley je naopak považoval za vhodné doplnění DT a Dawkins je dokonce používá k vysvětlení vývoje oka. Jenže problém je hlubší: řečeno moderním jazykem, u hárdvéru (oko samotné) by to ještě šlo, u softvéru (mozkové zpracování optických dat, které spíše připomíná architekturu dnešního počítače) ale asi sotva.
Dr. Dawkins také kdysi vymyslel, původně jen jako studijní pomůcku,
program, který generuje geometrické tvary stromů, keřů či jednoduchých
rostlin - napsal toityž tehdy jakýsi "algoritmus symetrie", ale s jistými zakázanými
tvary, které při procesu "vymírají". Byl celkem udiven, když začal
dostávat i tvary, které se podobaly motýlům, broukům i jiným živočichům (tedy jen ty velmi primitivní, které ovšem mohly být něco zcela jiného :-). Vzpomínám,
jak jsem s ním měl netové mini-interview, kde jsem mu namítal, že právě
tento program dokazuje, že evoluce asi také měla svého tvořitele (neříkám
Stvořitele!); v případě programu, který napsal, to byl dokonce
on sám. V interview mi sice vysvětlil jaký je rozdíl mezi
počítačem a zvířetem, ale konkrétní odpověď mi dosud dluží :-).
Jiná diskuze vznikla také kolem jiné knihy, zaměřené proti darwinismu: M. Denton: Evolution, A theory in crisis (Evoluce, teorie v krizi). Podle DT se například mělo ptačí peří vyvinout přímo z rybích šupin. Že to tak asi nebylo, je nasnadě - ale jelikož už sám Darwin prohlásil, že když se najde orgán, který nevznikl evolucí, ale jaksi "sám od sebe", tak jeho teorie padá, musí dnešní darwinisté vymyslet něco jiného. Podobně hadi nemohli dostat víc páteřních článků než jiná avířata jen "graduační"
(postupnou) evolucí: nejde totiž o článek, ale jeho celý systém nervů, šlach a cév, kde by
se vše muselo vyvíjet paralelně, míněno současně. Prohlásit, že to vše vzniklo jednou, vše najednou měnící evolucí, je ovšem nesmysl i podle DT.
Podobně se nachází v přírodě mnoho změn, které se podporují (navzdory darwinovskému "boji o život", kde většina pozitivních mutací je později dále modifikována jinou, přičemž ta starší vyhyne. Jenže pravděpodobnost samostatné, náhodné "podpory" je značně menší, než tomu ve skutečnosti v přírodě je. Jak k tomu tedy došlo. Tak např. je-li každá výhodná mutace jen 1 z milionu (1 ku deseti na šestou), kombinace dvou po sobě následujících "podpůrných" se mutaci má pak pravděpodobnost jen jedna ku deseti na dvanáctou, tedy ještě milionkrát menší než samotná první mutace. Při větším počtu dalších kroků pak mluvíme o pravděpodobnosti prakticky nulové: a přesto je výskyt podpůrných mutací v přírodě dost častý.
Chybějíc články v sérii fosílií - o kterých Darwin věřil, že se jednou najdou - se teď, více než po sto letech pátrání, pořád ještě nenašly :-). Darwinisté to vysvětlují tím, že dotyčné
mezi-formy prostě vyhynuly, aniž by zanechaly stopy. Podivná teorie, když těch mezičlánků muselo být mnohem, mnohem víc, než těch, co se "zachovaly"a vyvinuly dál. Na druhé straně se pořád hledá spojovací článek mezi opicí a člověkem, ač už je dávno na čase přiznat, že neexistuje. Důvod onoho zoufalého pátrání je jasný: byl by to nevyvratitelný důkaz DT, který by její příznivci potřebovali jako sůl. Ovšem co dělat, když nemohou přiznat očividné, že totiž "kde nic není, ani smrt nebere", abych použil dobré české přísloví :-).
Ve fosíliích naopak nacházíme n aopak "náhlé" objevení nových druhů - zde
mohou darwinisté zase jen hádat, že se žádná z předběžných forem nezachovala, nechybí zde
jen článek, ale celá půlka řetězu :-). Ještě horší je to u stází, kde se "nezachovala" zase
ta dnešní, druhá půlka hypotetického řetězu. Nelze také tvrdit, že později všechny další mutace vyhynuly - to by teda přežívali jen ti méně fit :-). A jako naschvál, stáze jsou navíc v přírodě spíše pravidlem, než výjimkou. A tak zde Gould opět opakuje, že nebylo dost času. Zatímco jinde, když se mu namítá, že stáří Země není pro evoluci dost vysoké, tvrdí naopak, že toho času bylo téměř nadbytečně mnoho :-). Podobně i teorie, že se někdy "dobré" geny jaksi "rozředí" v populaci a vymírají, aniž by měly čas se dostat pod kosu přírodně-výběrového smrťáka. To je také kacířství proti DT, podle kterého neexistuje nic silnějšího, než přírodní výběr? Když už jsme u toho ředění: jak se vůbec změna v genu jednoho, jediného rodiče stačí rozšíří po potomcích tak rychle, že zachovají rod, zatímco milióny jiných jedinců stačí zatím vymřít?
Kde nejsou důkazy, tam se musí spekulovat a to darwinistům jde zatím nejlíp. Ppravá věda se ovšem nezastavuje ještě u hypotéz, shání se důkaz, co ji potvrdí nebo vyvrátí,
jinak to není věda.
Ne tak u DT. Sám Gould kdysi prohlásil: "Že se člověk vyvinul z předků, co se podobají opici, je fakt, ale jestli to bylo podle DT nebo ne, to se ještě ukáže." I když mu odpustíme toto kacířství proti svatému darwinismu, přesto tu staví vůz před koně. Ano, člověk se podobá opici, ale proč
by se z ní - pardon, ze společných předků - nutně musel vyvinout? Zrovna tak se jí podobá medvídek koala - znamená to snad, že i on se vyvinul z předků opice? Podle stejné logiky by s eklidně mohlo naopak říci, že opice je jen "zdegenerovaný" člověk, když vycházíme JEN z podobnosti :-).
Jenže darwinizmus žádný "vývoj dozadu" nepřipouští,
druhy co jsou "nefit", se přece dál nevyvíjí, ty jen mohou
vyhynout, "kterak zákony DT kázaly jim".
Na druhé straně jsou určitá prohlášení Goulda, se kterými lze celkem souhlasit. Tak např. říká, že nahromadění mnoha "mikro-evolucí" (tj. uvnitř druhu, tedy podle naší definice prosté "adaptace") ještě nestačí k jedné "makro-evoluci", ale tím už pochopitelně popírá Darwina. Jenže "mega-evoluce", kde dochází najdenou ke změně více orgánů, by byl podle Darwina už byl úplný zázrak. Z molekulárního hlediska je navíc nemožné sledovat evoluci v samotném DNA - šimpanz a člověk mají DNA na 99 procent stejné a přece podle Darwina je ještě mnoho evolučních stupňů mezi nimi!
Už jsme tu mluvili o časovém měřítku darwinovců, které se dá natahovat jako z gumy. Tak například známá "pramáti Eva z Afriky", která prý žila v Africe před 200 tisíci lety, by musela porodit své potomky "homo erectus" pěknou řadu milénií před svým vlastním narozením, neboť ti jsou datově mnohem starší" :-). I sama úloha náhody nám nejen DT nevysvětluje, ale přímo popírá její pravděpodobnost. Fred Hayle kdysi řekl, že "aby se v pravěké 'polévce' (tj. ve směsi pravěkých aminokyselin) vytvořila náhodou živá hmota, je to asi jako kdyby se
nějakému tornádu, které se přežene přes sběrnu starého železa, podařilo přitom sestavit moderní tryskové letadlo".
Příklad typického darwinovského zastrašování pak uvádí na příkladu: Britské muzeum přírodní historie bylo přinuceno darwinisty na své výstavě věnované darwinismu v roce 1981 stáhnout veškerou kritiku DT, převážně tu, že člověk nemusí pocházet ani z homo erectus. Jiní se zase snaží dělat naivní kompromisy: jJinak seriózní časopis Nature odmítl osočení DT z ateizmu tím, že darweinisté přece nepopírají Boha, oni jen dodávají, že si vybral DT jakožto jeho metodu tvoření! Ano, pokud Bůh dělal - a pořád dělá - náhodné chyby a nevěda jak na to, raději nechá výběr samotné matce přírodě :-). Jinými slovy, není všemocný, ani neomylný - a možná že ani není Bůh, ne? Však oni ho nepopírají, jenom ho ignorují :-). Nebo že by i seriózní časopis uměl dělat neseriózní vtipy?
Filozof Popper srovnává násilné přesvědčovací metody marxismu, freudismu a současného darwinismu a ukazuje, oč víc byl vědecky na výši například Einstein, který přímo vyzýval vědce, aby buď jeho teorii dokázali nebo vyvrátili. Kdosi dokonce řekl, že špatná věda se pozná podle toho, jak moc chce být správná.
Johnson ovšem dodává, že on není kreacionista, ale z jeho postavení to více méně vyplývá.
Proč tedy nejde ještě dál a nepopře i kreacionisty, to už pochopitelně neříká. Ny ale víme proč: chybí mu ta třetí možná alternativa, o kteoru byse mohl opřít. I tak je jeho kniha velmi dobře logicky sestavená - inu proč ne, když je právník! Ale vážně: existuje
ještě jiná alternativa než jen ty dvě?
Uvedl jsem zde ve dvou článcích recenze tří knih - dvou darwinistů a jednoho kritika darwinizmu. Pravda, moje úvahy byly zaměřeny daleko víc proti darwinismu, ale to ještě neznamená, že nevidím nesmysly, které prohlašují kreacionisté. Právě naopak, náhled do onoho sporu, kde obě strany mají veliký počet stoupenců a shodují se jedině v tom, že nepřipustí žádný třetí názor - tento náhled mě právě vedl k přesvědčení, že se obě strany mýlí a to přímo v základech svých teorií. S tímto názorem jsem se netajil a už jsem za to sklidil bohatou úrodu ostrých slov od obou stran :-). Pro mě to byl ovšem jenom další důkaz, že pravda je jinde.
Souhlasím s tím, že nelze najít střední cestu jakožto kompromis mezi oběma směry - to by pro každou stranu znamenalo ustoupit v tom
základním. To, že se možnost třetí (pozor, ne střední!) cesty příliš nediskutuje, je právě v tom, že se nám obě strany snaží namluvit, že nemůže existovat. Ale skoro každá námitka, která vyvrací DT, svým způsobem popírá i kreacionizmus a naopak - jak je možné nevidět, že nějaká ta třetí, pravá cesta, tu asi někde bude?
To jen my ji nevidíme anebo nechceme vidět.
Ale zpět k naší evoluci, jejíž existenci nikdo nepopírá - ale každý si ji vykládá jinak. Podívejme se na to blíže, o co tu jde. Pro jistotu si problém zúžíme jen na jeho jádro: nejde ani tak o ty nebohé živočichy, ale hlavně o nás, o lidi. Tím právě tato otázka
nutně dostává i jiný, přidružený, to jest filozofický a morální význam. Není to už jen věc biologů či archeologů, ale otázka smyslu našeho života, neboť stvořil-li nás Bůh, pak je pochopitelné, že jsme mu jaksi zavázáni, ale pokud to byla jen náhoda (podle DT), pak žádnou povinnost k nikomu nemáme. Takže odpor proti DT vůbec není otázka namyšlenosti (My a opice? Nikdy!), jak to tvrdí darwinisté, ale základní kámen lidské morálky: máme tu na zemi nějaké poslání, nějaký smysl? Byli jsme s nějakým úsmyslem stvořeni, nebo jsme jen - jak říká pan Dawkins - vývojové stadium "sobeckých genů"? Ti totiž vůbec žádnou morálku nemají, tak proč se s ní máme zabývat my, ne?
Proč je tak "důležité" zjistit, jak jsme vlastně vznikli, souvisí s jinou věcí: my lidé si totiž neumíme představit věci bez začátku a konce. Při řešení otázky vzniku člověka se ale bez toho neobejdeme: náboženství totiž tvrdí, že Bůh je zde odevždy, zatímco materialisté tvrdí, že hmota je tu pořád (něco tu přece muselo být i před "big
bangem", velkým třeskem, že ano). Jenže náš lidský mozeček hlodá dál:
a kdo tedy stvořil Boha anebo kdo stvořil tu všecku hmotu na začátku? A
jsme u toho: jak teda vznikl - nebo jak byl stvořen - sám člověk?
Boj ateistů s věřícími je asi tak starý jako lidstvo a bude pokračovat dál, protože
odpovědi, které máme, budou vždy jen z druhé ruky. Navíc se většinou nedají dokázat, jsou to
jen axiomy. A tak se každá strana vyzbrojila postuláty: náboženství biblí a materialisté Darwinovou teorií. Tak či tak, jednomu z těch dvou musíte věřit, říkají nám.
No prosím, to je věc víry v Boha nebo víry, že Bůh neexistuje - a ano, nemylme se, i
tam jde jen o víru. Vznik člověka je ale jiná otázka - tam chceme vědecké
důkazy, tam nám najednou víra nestačí. A je opravdu ta odpověď tak důležitá? Zajisté, jde přece o podstatu naší role člověka ve vesmíru! Je pro nás její řešení nutné? Nu jak pro koho - fakt je, že většina z nás to řešení ve svém každodenním životě nepotřebuje a i kdyby ho znala, nevěděla by, co s ním. Zde se musím omluvit biologům, archeologům, genetikům a jiným profesím, pro něž je DT denní chleba, vlastně spíše pšenice, ze ktré to vše pečou. Já osobně jsem
inženýr, ale dokážu se možná přiblížit metodám opravdového tvoření daleko blíž než ti, kteří jen spekulují, koneckonců dělal jsem to čtyřicet let.
Ono je totiž při navrhování něčeho vždy
hodně problémů, které se přitom musí vyřešit. A vidíte: v mé profesi pracuje náhoda většinou proti mně (ty tři čtyři příklady, kdy pracovala púro mě, se v těch tisícovkých ztratí :-). Kdybych to nechal náhodě, musel bych například při volbě kabelu házet kostkou, abych věděl, jakou tlouštku drátu mám použít. Je to pravda, většina tenkých by shořela, ale ty nadměrně tlusté bych ponznal až pak, kdy bys e mi kable nevešel do předem určeného místa - pokud bych pro jeho nadměrnou cenu pokusů dříve nezbankrotoval. Přesto by zůstala řada vodičů, která by vyhovovala. Nedivte se tedy, že mi v tom DT nějak nepasuje. Nechám-li totiž věci náhodě, pohybuji se ven z oblasti, kde o tom alespoň něco vím, do
oblasti totálního zmatku, s milióny možností, které nepracují a jen několika řešeními, jejichž účinky si stejně musím ještě předem ozkoušet. Nu prosím, neříkám, že zrovna takhle příroda tvoří, ale když ne, neznamená to, že je vše necháno náhodě. Podobně mi ovšem
neštymuje ani role "neomylného" designéra, Stvořitele, neboť tvoření je proces, a ten se bez chyb neobejde - jak jinak byste věděli, zda máte to nejlepší řešení? Pro mě má tedy každé tvoření i účel, od samého počátku. Jinak to není tvoření, ale hokus-pokus. A co víc: do vyšších, dokonalejších stádií bych se hokus-pokusničením už ani nedostal.
Snad právě proto mě otázka vzniku člověka intrikuje: obě strany totiž nějak a priori zanedbávají faktor, bez kterého se žádný design neobejde, totiž inteligenci. Darwinisté ji nepotřebují (myslím pro tu svoji teorii :-)) a kreacionisté to odbudou tím, že Bůh předem všechno ví. Podívejme se ale na to, jak by se ta inteligence dala "namontovat" na teorii vzniku člověka. Jistě, jeden příklad už všichni známe: teorii, že byl člověk vytvořen nějakými inteligentními bytostmi z kosmu a to buď na jiné planetě a přenesen sem, nebo byl jimi vytvořen přímo zde na zemi. To nám ovšem ale vůbec nevysvětlí to základní: kdo teda vytvořil ony inteligentnější bytosti? Opět se zde dostáváme k bodu počátku a i když nepřijmeme nesmysl, že "tady byli odedávna", problém se vždy jen posune do jiné roviny, ale nijak se nezjednoduší.
Jenže já mám na mysli inteligenci jiného druhu: tak například metoda, s jakou pavouk tvoří svou síť, je jistě dána nějakým programem, kterému říkáme poněkud nepřesně "instinkt".
A tak mě napadá: byly poměrně složité zvířecí orgány vytvořeny čistě náhodou -
"poruchami" v genech - anebo se tyto změny děly podle nějakého nám dosud neznámého pravidla, podobného těm, která používají vědci v laboratořích genetického inženýrství?
Některé ty změny, co umí jen Bůh - nebo DT - už dávno umíme dělat i my sami :-).
V dnešní době se víc a víc objevují fakta, která svědčí proti DT, hlavně v biologii a genetice. Příznivci DT je ovšem zahrávají do autu (nebo je dokonce přijímají jako důkaz pro DT), jen ti chytřejší raději mlčí. Ale ti odvážnější se poctivě snaží najít pravdu. Způsob obhajoby DT má totiž značné mezery a příliš nepřesvědčí toho, kdo hledá opravdové důkazy. Dogmatizmus darwinizmu si v tom nezadá s freudismem. Ten ovšem dopadl - také po období velké popularity a umělého aplikování "na vše" - velmi špatně, a s ním ztratila popularitu bohužel i ta dobrá část Freudova učení. Je tedy darwinizmus na rozcestí nebo se už schyluje k zániku? Nemyslím, že by to bylo tak zlé - ale přichází čas ho kriticky zhodnotit, vybrat do správné, zahodit demagogii a vyjít novým směrem.
1) Tak například je jisté, že k nějaké evoluci
muselo jistě docházet, i když ne nutně darwinovské, která musí navíc splňovat ony tři body uvedené na začátku prvního článku. Koneckonců i domácí chovatelé si všimli, že křížením mohou vytvořit nové odrůdy i uměle. Jsou zde ale dvě kritické otázky: proč vůbec k vývoji docházelo a jak? A je vývojový strom skutečně strom, nebo jsou to jen jednotlivé rozvětvené pruty, vyrůstající víceméně samostatně přímo od země?
2) Dnešní poznatky z teorie chaosu naznačují, že i náhoda má své zákony - a jak tyto zákony pracují pro evoluci, to je jistě třeba daleko víc upřesnit a tak možná i přijít na opravdové "příčiny evoluce". Náhodné mutace se sice dají simulovat ozařováním, ale výsledky ukazují, že dochází jen k zmrzačeným jedincům, z nichž
skoro žádný nemá výhodné vlastnosti k přežití, nemluvě už o zasažení rozmnožovacích orgánů. Naopak: jejich životaschopnost a schopnost plození se zhorší, jakoby už ve svém genu měli někde zakódovánu zkázu. Těžko uvěřit, že i všechny "lepší" vlastnosti vznikají jen
těmito zcela náhodnými chybami.
3) Část o přirozeném výběru a teorii přežití je třeba značně předělat: tak například zjistit, které druhy přežily, protože byly "lépe fit" a které jen proto, že měly například od přírody velký počet potomků :-). Není už v genech zakódována u některých přímo jejich zkáza - jako
třeba jdou u lidí dědičné nemoci - a naopak dlouhověkost u jiných? Pak by totiž ty nevýhodné změny vymřely v jedné generaci, což by urychlilo vývoj a vysvětlilo, proč evoluce dokázala tolik v tak krátkém čase. Prozatím je pro nás lidský genom téměř nekonečná řada kombinací jistých čtyř písmen - ačkoliv už tušíme, že se jedná o velmi sofistikovaný program, který od početí kontroluje výrobu bílkovin a tím i tvoření všech orgánů živočichů.
A ještě jedna věc: vymřít se totiž dá postupně (jako třeba zdegenerovaná
šlechta :-) nebo skokem ( například neplodností, nebo i smrtí jedince, než
dojde k vytvoření jeho potomků). Která složka převládala a proč?
4) Používání podobnosti místo důkazu je nevědecké a zavádějící: proč by měl člověk
"vzniknout z opice"? Proč ne zrovna naopak - opice jsou přece daleko
lépe přizpůsobeny (tj. fit) životu v džungli než člověk. Teoreticky mohlo docházet často také ke "zpětným evolucím". Sledujme takovýto scénář: řekněme, že všechny mutace vymírají, ale objeví se jedna mutace "zpět", která má větší možnosti přežít - proč ne, vyvine-li se z
nějakého "přešlechtěného", komplikovaného orgánu něco jednoduššího, stabilnějšího a dokonce i odolnějšího. Pak dochází k regresi (nemyslí tím degeneraci), ale přesto i k vytvoření organizmu, který má lepší šance k přežití. Nikdo totiž netvrdí, že vývoj musí jít jen kupředu, nebo jestli chcete, jen ke složitějšímu organizmu.
5) Značně slibný je současný vývoj v genetice, jednak objevování nových zákonů, ale i studie celého mechanizmu dědičnosti a "životaschopnosti mutací" vůbec. Jistě bude potřeba
také sledovat evoluci i u organizmů, které se nerozmnožují pohlavně - tam se geny nedělí a pokud nedochází k mutaci, živočiši se tedy reprodukují jen jako kloni, kopie. Někteří živočiši mají dokonce obojí: pohlavní i nepohlavní rozmnožování. Proč? A jak a proč vůbec vznikla diversifikace na dva sexy?
6) Něco jen pro darwinisty, protože vím, že se odpovědím na moje otázky v bodech 1 až 4 nebudou ani věnovat):
je třeba přehodnotit primitivní klasifikaci druhů (tj. podle vzhledu zvířat) na klasifikaci podle jejich genů. Jak vlastně
vznikl život? Princip, podle kterého vznikl, by měl mít své pokračování i v DT - ale já ho tam nenašel, patrně se aminokyseliny řídí jinými zákony než živá hmota :-). Také je třeba vyhodnotit status DT pro dnešní dobu: zda evoluce skončila či ještě pokračuje (hlavně u člověka) a co to pro člověka dnešní doby znamená. A může být vývoj bez nutnosti přirozeného výběru (napříkald vývoj mozku?) Kde a kdy u lidí vlastně skončil přirozený výběr, víme, že dnes, díky sociální politice, ani ti "méně fit" nevymírají :-). Případně naznačit, jak bude onen pozměněný vývoj pokračovat a vymyslet novou DT, verze 2. Co na tom, že se bude Charles obracet v hrobě, jemu už je to stejně jedno.
Obhájci DT uvádí jako její důkaz, že tzv. genetický algoritmus
pro počítače (tj. GA, který generuje náhodné kombinace a pak z nich vybírá, formou soutěže mezi nimi, jen ty dobré) opravdu pracuje. Nu
GA nikdo nepopírá, ale ony ty kombinace jsou už předem jaksi značně známy a navíc dáme do programu předem detailní kriterium pro přežití
- to DT samo nikdy nedělá. Maximálně tedy GA naznačuje jen to, že DT může pracovat i na počítači, ale ödtamtud je k přírodě dost daleko :-)..
Hodně se teď pracuje na "umělém životě" (Artificial Life, AL) - je to něco, co funguje jako počítačový virus, ale na rozdíl od virů není přesně "nainženýrován". Vznikne
to prý asi úplně samo a jednotlivé odrůdy pak spolu soutěží o život. Výsledky jsou zatím
minimální, tj. nulové. Asi jsme ještě příliš na počátku: buď se nám tam nepodařilo "našroubovat" DT anebo to prostě nepracuje. Kdesi jsem také četl, že klonování je důkaz pro DT - to je asi jako tvrdit, že xeroxová kopírovací mašina maluje jako Leonardo.
Vraťme se ale k té třetí cestě: v dvou-dimenzionálním světě
darwinistů a kreacionistů každý vidí vše jen ve svém úzkém úhlu pohledu. Povzneseme-li se ale nad tyto úzce vymezené názory, dostaneme pohled z jakési "třetí dimenze", něco, co nepřemílá jen to staré, ale přidává i nové poznatky a nové ideje. Něco, co začne objevovat v přírodě tu opravdu přirozenou inteligenci, ten hlubší řád. To něco, co
vytvořilo zvířecí instinkty, onu dědičnou inteligenci, o které nám hromada kostí
či zkamenělin nikdy mnoho neřekne. Tak jako nám pomohly exaktní vědy objevovat ten náš nový, technický svět, tak je třeba zracionalizovat i přírodní vědy. Pravda, čím výše se povzneseme v oné třetí dimenzi, tím více se asi budeme oběma starým názorům vzdalovat, ale o to blíže zase budeme pravdě.