Autor :
Jan B. Hurych
Název :
BUKMÁRKY
Esej:
PŘÍMÁ ŘEČ (2, dokončení)
PŘÍMÁ ŘEČ (2).
KNIHA: Talking Straight (Lee Iacocca, Přímá řeč,
Bantam Books, Toronto, New York, 1988)
Lee Iacocca (1924 - ), je dnes už dávno v penzi
- i když pracuje možná víc, než předtím - ale jeho myšlenky nezestaraly. V prvním dílu jsme popsali jeho zajímavý životopis a úspěchy, nyní přejdeme k jeho myšlenkám
Inovátor.
Lee Iacocca je typický příklad samo-učence. Jistě, má univerzitu, dokonce dva tituly, ale to mají i mnozí jiní. Ne, v tom to není - Lee je totiž inovátor, umí řešit problémy, co tu ještě nebyly. Jednak dovede použít staré metody novým způsobem, t.j. přešít je na dnešní dobu, ale hlavně umí vynalézat nové. Jeho nápady a názory se budou ještě
dlouho citovat jak revoluční - a nejen v automobilizmu či marketingu, ale i jistě i jako "filozofie úspěchu". Ano, taková věc opravdu existuje :-).
Pamatuji, jak ještě asi pře 40 lety v Praze jsem slyšel v tramvaji dva cizince - jeden byl Američan, druhý nevím odkud - debatovat anglicky známý slogan
"Keep smiling". Jistě, pravil ten druhý, někdy je lepší se všemu jen smát. Na to mu ten prvý vysvětloval, že tak to není, že je nutné se smát, protože tím člověk sám sebe
naprogramuje směrem k úspěchu. Osobně si myslím, že je to právě jedna z metod, kde optimismus opravdu pomáhá a to nejen psychologicky. Razil jsem kdysi heslo "Jsem optimista - mně už nic jiného nezbývá." Měla to být ironie, než jsem zjistil, že to má dokonce i hlubší smysl :-).
Optimismus opravdu tvoří, podporuje iniciativu a tím zároveň jakoby měnil i výsledky. Ovšem není to ta naivní víra v zázraky, ale něco, čemu se na západě říká "positive thinking", pozitivní myšlení. Zdá se, že se hromada filozofů propracovala k témuž názoru, i když někteří až po půlstoletí tápání. Jiní, jako třeba Edison, to měli v krvi. Ne ovšem optimismus coby dobrou náladu nebo jen naději, že všechno půjde lehce. Ne, bylo to jeho přesvědčení, že nakonec to vynalezne, že to objeví. Pravda, později měl na to už celý štáb inženýrů a vědců, ale ta optimistická paličatost, že to půjde, ta byla originální, ta byla jen jeho. Ovšem na druhé straně víme, že se nesnažil vymyslet vše. Měl jen dvě kriteria: aby to přineslo peníze a to ještě za jeho života :-).
Lee Iacocca je jiným druhem optimisty: on má vrozený dar odhadu, on předem ví, co půjde a co ne. Prostě odhad, který skoro vždy vyjde. Nepoužívá na to ovšem křišťálovou kouli, ale své inženýrské znalosti. Ta odhadová část je spíše v marketingu. To už je tak je zvykem v Severní Americe, že výrobek není dokončen, dokud není prodán. Nemyslím tím ovšem, že se prodává nedohotovený :-), ale hodnota výrobku se realizuje teprve až jeho prodáním či použitím. Do té doby jaksi nelze o hodnotě mluvit. Je to něco, co se nám v Čechách ještě jaksi nedostalo do krve.
Citáty.
Ale raději uvedu pár citátů samotného Iacoccy:
"...Kdykoliv přijde na přetřes předmět managementu, každý - a já myslím každý, až dolů k uklízečkám - má jakoby k tomu mystický přístup. Knih o managementu bylo vydáno asi tolik, co o dietě. Jak dobré jsou ty knihy? V případě těch o dietě nemáte úspěch, když si nepamatujete jednu věc: nesmíte příliš jíst! A to je pořád jediná cesta (nemluvě o cvičení, pozn. j.h.) jak ztratit váhu. Pokud nedodržujete několik základních principů, nejsou vám knihy k ničemu.
... Dostal jsem mnoho reakcí na mou poslední knihu. Lidé mi psali, jak díky mně obrátili svůj byznys v dokonalý úspěch. A tak jsem si řekl: Bude lepší, když si zjistím, na čem se vlastně zakládá moje teorie managementu.
...lidé nahoře v korporaci, místo aby řekli: "Já neznám přesně odpověď, šéfe, ale já vám ji seženu", tak raději blábolí jako idioti, protože se bojí, že by vypadali jako neschopní.
...Lidé mi říkají: ale přece musí existovat něco jako zázračná formule. Ale není. Začni s dobrými lidmi, polož základní pravidla, komunikuj se zaměstnanci, motivuj je a odměň je podle toho, jaké mají výsledky. Když uděláš tohle vše, nemůžeš se minout.
...Lidé v byznysu se budou o tohle hádat dlouho po tom, až už budu mrtev - totiž o roli plánovačů a těch, co práci vykonávají. Kolik lidí potřebuji ve vedení? Někdy stačí jen dobrá sekretářka. U Forda jsme museli vše plánovat do posledního detailu. Takové firmy mají pak potíže získat mladé, účinné lidi, protože tam prostě není místo pro "guts managenment" (těžko přeložitelné, snad 'řídit podle pocitů') a intuici, protože musíš pořád odhadovat, co se stane.
...U Chryslera jsem měl zcela opačný problém, směšně malé vedení - co do počtu - takže vedoucí na lince dokázali udělat mnohamilionové chyby, než jsem měl čas se na to podívat. Osobně jsem na straně menšího počtu, protože to dovoluje rychlé rozhodování.
....Lidé, kteří neradi riskují, jsou ti, co se asi brzo v mládí spálili. Tak se ale nedá žít, rozhodně ne tehdy, když chcete mít zisk.
Management dohodou (consensus) je něco jako mnoho povyku pro nic. Ano, Japonci tak pracují, ale nakonec najdete vždycky někoho vzadu, kdo tahá za šňůrky.
...Jiný nápad exportovaný z východu je, že boss by měl být "one of the boys" (jeden z nás, míněno "lidový"). Osobně si myslím, že takový člověk bude za chvíli jako komik Rodney Dangerfield se svým známým: "nemají přede mnou žádný respekt!". Na druhé straně musí boss umět naslouchat, nesmí skončit tak, že má kolem sebe samé "yesmany" (přitakávače).
..."Delegation" neboli rozdělování (míněno práce i zodpovědnosti, pozn. j.h.) už hlásala Hardwardská škola. Málokdo se však přinutí, aby práci podřízených sledoval dál (follow-up). Na druhé straně Donald Trump podepisuje všechny šeky jen sám. Nu pro někoho to pracuje, pro jiné ne.
...Někteří manažeři řídí tím, že chodí lidi ustavičně "otravovat". U velkých osobností to projde, protože zaměstnanci ocení, že se alespoň sám obtěžoval přijít. Jiní pro takové bossy pracovat nechtějí.
...Je důležité být flexibilní. Nebudu zde citovat staré klišé, že "management je umění a ne věda", ale je to pravda. Navíc musíte uvažovat různé lidské povahy nebo budete brzo na dně. Snažil jsem se změnit lidi, kteří byli starší než 21 let, ale nešlo to, ani u jednoho. Už bylo pozdě, jejich rodiče a škola mě prostě předběhly. Už se lidi nesnažím měnit. Musíme je prostě brát jací jsou. Když jim budeš příliš ukazovat, že se ti nelíbí, je konec hry. Jsi-li v týmu, nemusíš ani odcházet: odmrští tě sami.
...Nejhorší nebezpečí pro firmu je, když dáš důležitý úkol někomu, kdo je příliš sebevědomý a vleze mu to do hlavy. Většinou se ukáže, že na to nestačí a ještě navíc otráví lidi kolem. Na druhé straně je třeba hrát i s neznámými kartami, neznámými talenty - to aby věci nestagnovaly .
Pravidla.
Nakonec ještě Iacoccova pravidla, tak jak je sám očísloval ( a s mým komentářem v závorce,
pozn. j.h.)
1) Najmi jen ty nejlepší lidi (lehko se to říká, ale chce to mít peníze a dost času na vybírání. Navíc se kvalita projevuje nejen v tom, jak jsou schopní, pracovití či inteligentní, ale i v tom, jak rychle se umí učit a jak reagují na nové, neznámé překážky a to se tak lehce nepozná)
2) Seřaď si věci podle předností a udržuj si "hot list", tj. seznam toho, co
musíš udělat (zní to banálně, ale vtip je právě v tom, jak najít ty priority, přednosti - já měl jedinou spolehlivou míru, a sice jak dalece drasticky budu
potrestán, když něco nestihnu - šlo mi o zaměstnání, pochopitelně. Hned druhá priorita už byl prospěch firmy, ale ten právě měli mít na mysli zase moji vedoucí, i když si myslím, že i u nich byla priorita tam, kde u mně :-)
3) Řekni to anglicky (míněno lidsky, srozumitelně) a krátce. (opět bych přidal, že musíme odhadnout chápací schopnosti druhé strany, případně předvídat to, co by nepochopili, případně "pochopili po svém" - tam je naopak potřeba být velmi detailní)
4) Nikdy nezapomínej, že je to výroba a lidi ve výrobě, co vydělávají firmě peníze (už jsem v knize "Lehká manažerie" naznačil, že všechna oddělení jsou důležitá, ale ne každé stejně. Lee chtěl asi říci, že všechna ostatní oddělení se bez výroby mohou jít klouzat a že případě konfliktu mezi odděleními se vždy naklonil na stranu výroby)
5) Definuj prostor pro hru (a nejen to: jako u volejbalu slouží ony bílé čáry nejen k vymezení užitečné plochy, ale jsou i nutnou podmínkou pro pravidla hry. V podniku to znamená i jistá omezení: časová, finanční, legální či omezení osobní pravomoci. Podle toho lze pak právě určit priority pro různé úkoly)
6) Drž si kolem sebe nějakého člověka, který má opačné názory (asi jako ve středověku měli šašky, kteří mohli králi říci vše - zde ovšem s rozdílem, že to nejsou - nebo by neměli být - šašci, i když odbory to někdy také umí :-)
7) Udržuj byznys v chodu i během změn. (Hlavní odpovědností vedení je totiž byznys, příjmy. Lidé se často nachytají velkými, ale hlavně vleklými plány a zapomenou, že hlavní cíl je vydělávat, tj. pořád a furt. Velké investice přinášejí i velké problémy)
8) Pamatuj na základní věci (Lee udává dobrý příklad z amerického fotbalu: nestačí jen útočit - musíš především zvládnout základní elementy taktiky. A já bych dodal: a dát do toho vše. Poloviční úsilí nedává poloviční úspěch, ale devadesátiprocentní neúspěch.
Ale to už jsme zase u toho optimismu, bez kterého to prostě nejde. Snad ještě tohle:
snažme se udělat všechno dobře hned napoprvé, jako Lee Iacocca. Pak už je totiž málokdy čas na nějaké opravy.
(konec)