next back Autor : Jan B. Hurych
Název : BUKMÁRKY
Esej: Královnin mág.



KRÁLOVNIN MÁG.

KNIHA: The Queen's Conjurer (Benjamim Wolley: Královnin kouzelník, Henry Holt&Company, 2001, New York &, Toronto

Autor je spisovatel a novinář. Napsal mimo jiné knihy Virtual Worlds (Virtuální světy) a The Bride of Science (o Byronově dceři a matematičce Adě Lovelace). Uvedená kniha mě zaujala už svým tématem a historickou hodnotou a to ještě než jsem ji vůbec četl. Souvisí totiž s mou studií o Voynichově rukopise, která vyšla jako elektronická kniha ( Záhadný rukopis, vyšlo v Klubu KČK).

John Dee

Kdo nezná jméno Dr. John Dee, ten nepochopí, s jakým nadšením tuto knihu přivítali historici i nadšenci magických věd. Ne, že by už nebylo napsáno těch životopisů celá řada - ten první napsal už sám Dee, když si psal deníky. Tento životopis je ale asi prbní, poměrně ucelený a dokumentovaný právě těmi deníky - je až v této knize.

Kdo že byl John Dee? Matematik, astronom, astrolog, vyvolávač duchů a hledač kamene mudrců, prášku, který umožňuje z prostých kovů vyrobit zlato - ano, to vše a ještě víc. My ho spíše známe z doby, kdy pobýval v Praze, spolu se svým společníkem Edwardem Kellym, v době císaře  Rudolfa II, tedy Habsburského, že ano. V knize je ovšem jeho celý životopis, od jeho narození v Anglii, kde díky zabavení majetku jeho otce pronásledovaného katolíky za doby "krvavé" královny Mary (Bloody Mary) - ale ne té skotské! - přišel o vše, přes jeho cestování po Evropě a smrt, opět v chudobě, v Anglii.

Nás ovšem zajímá hlavně to, co jsme předtím nevěděli nebo si to vysvětlovali poněkud jinak. Ano, Dee byl chudobný a nadaný, což je ale, jak známo, pro člověka velmi nebezpečná kombinace. Marně se John snažil získat nějaké trvalejší a lepší místo u dvora. Ačkoliv se všeobecně soudí, že to byl člověk přímý a poctivý vědec, celkem i jednoduchá povaha, v knize jsou popsány určité detaily, které se dají vysvětlit i jinak. Tak především jeho úloha právě v oněch procesech z doby Bloody Mary. Když si představíme, že v té době opět zavedli upalování (asi 1500 osob skončilo tehdy na hranici), je překvapující, jak se z vězně Dee, který byl obžalován z čarodějnictví, najednou stal pomocník vyšetřovatelů, katolíků, který se snažil přesvědčovat vězně o jejich bludech.

On sám to později veřejně vysvětlil tak, že v té době tajně sloužil princezně Alžbětě, která byla tehdy uvězněna - a je tomu možno věřit, protože by ho bývala mohla lehce usvědčit ze lži. V té době se také - jako ještě předtím u Mary - snaží dostat výhradní právo na staré rukopisy, které v předešlé době zdemolovala či rozkradla lůza, která přepadala kláštery. Bohužel se mu to nepodařilo, ale to mu jaksi nevadilo, aby rukopisy neshromažďoval, bohužel ale jen za vlastní peníze. Zde se mu také dostalo do ruky mnoho rukopisů známého benediktinského mnicha Rogera Bacona, který předběhl svou dobu o několik století jakožto vědec, kryptograf a badatel. Jistou dobu sloužil Dee jakožto poradce královny Alžběty ve věcech horoskopů, magie a filozofie, odtud také onen titul "královský kouzelník" a název této knihy.

Věda v té době byla vůbec směsice všeho - tak například doktorský titul Johna Dee se v knize vysvětluje doktorátem z teologie; nikdy se ale vlastně nevědělo, z kterého oboru ten titul měl - že ovšem dostudoval, to je přesně dokumentováno. Astronomie se tehdy míchala s astrologií, i když u některých - jako byl de Brahe, Kepler a jiní - hlavně proto, že se museli něčím uživit. Nu a alchymie, předchůdkyně chemie, zase byla směsicí apatykářství, magie a "výroby zlata". Matematika, geometrie, mapování a navigace měly tehdy také navzájem společné zájmy. Již při studiích - nejprve v St. John College, později v Bruselu, kde se seznamuje s evropskými vědci a kartografem Mercatorem - se Dee zajímal hlavně o ty přidružené odrůdy vědy. Sledoval novou hvězdu, Novu a popsal přesně její pozici (na druhé straně Evropy tak učinil i Tadeáš Hájek, císařský lékař a také astronom, u kterého pak také Dee v Praze nějakou dobu bydlel). A byl to on, kdo učil navigační vědu námořní kapitány a privatýry (tedy královniny piráty, jako byl Drake a jiní). Jeho hypotéza o cestě na severozápad nedala dobrodruhům pokoj po další tři století - jenže když ji konečně Amundsen našel, nebyla už k ničemu - Ameriku už totiž brázdily transkontinentální vlaky.

Dva souputníci.

Záhadný byl i jeho odjezd z Anglie do Evropy, kde pak s Kellym strávil několik let v Polsku a v Čechách. S Kellym se totiž seznámil, když mu tento přišel na jeho sídlo "hádat z krystalu". Tam se jim také objevili i duchové přivolaní krystalem - představili se ovšem jakožto "andělé" - kteří pak ovlivnili jeho život. Dodnes nevíme, jak dalece byl Kelly podvodník a jak dalece tomu všemu věřil - často se totiž vyjadřoval o celé věci pochybně. Dee, ač duchy nikdy neviděl a vidět ani nemohl, tomu ovšem věřil na slovo. V té době se také seancí zúčastnil kandidát na polský trůn, hrabě Laski, který je oba pozval do Polska, hlavně proto, že mu to poradili ti Kellyho "andělé". Dee se už předtím znal s lordem Cecilem, Alžbětiným prvním ministrem (premiérem) i s jeho šéfem tajné policie, Walsinghamem (neblaze proslulým tím, že "vyřešil" tajné písmo uvězněné Marie Skotské, což ji pak stálo hlavu). Protože jim pak z Evropy psal dopisy, je celkem důvodným podezřením, že Dee a Kelly odešli do Evropy navíc s úkolem špehovat Laskiho, případně i Rudolfa II. V Polsku se ale dlouho nezdrželi;. Laskimu totiž brzo došly peníze.

V Praze měl Dee audienci s Rudolfem II, ale ta dopadla špatně. Na rozdíl od fikční představy (a jisté verze současné teorie o Voynichově rukopisu), prý Dee prodal Rudolfovi právě tento rukopis, přičemž prý prozradil, že jeho autorem měl být už dříve zmíněný Roger Bacon. Jenže v deníku se Dee o žádném úmyslu prodat rukopis Rudolfovi nezmiňuje. udává sice, že v Praze nějaký prodal, za 630 dukátů, ale komu ho prodal, to nevíme. jelikož je ale jeho deník velmi detailní, nezdá se, ž eby to Dee "zapomněl" zapsat.

Podle knihy "Královnin kouzelník", která opět zase cituje deník Johna Dee, přišel tento jen Rudolfovi předat varování od "andělů". Prý Rudolf moc hřeší, ale bude-li je poslouchat, že mu rozhodně pomohou, dokonce i proti Turkovi. Měl sice na stole před sebou otevřenou Johnovu knihu "Monad Hieroglyphica", směsici  magie a tajného písma, ale patrně jen aby udělal na návštěvu dojem, protože řekl, že jí moc nerozumí. Kniha ani kryptografie ho příliš nezajímala, víme, že ho zajímala spíše výroba zlata, ale o tom Dee nemluvil. Věc  s anděly Rudolfa ho navíc zřejmě urazila, ale diplomaticky pak předal Deea svému sekretáři, který se měl o něj postarat. A tím to také vše skončilo :-). 

Zanedlouho byli na žádost papežského nuncia v Praze Dee i Kelly - coby kouzelníci - vyhoštěni ze země, ale zase se do Čech vrátili, tentokrát  do Třeboně, zřejmě na opřímluvu Viléma z Rožmberka. Tomu se pak Dee opět snažil "prodat" anděly a  Kelly zase kámen mudrců, jakýsi červený prášek, se kterým mu několikrát podařilo ze rtuti či z olova vyrobit zlato. Po nějaké době se Deeově manželce Jane narodil syn, kterého Dee nazval Trebonius, na oslavu  místa jeho narození.

Ale pak začali andělé dělat neplechu. Poručili například Johnovi, aby si s Kellym vyměnili manželky, což se také stalo, i když jen na jedinou noc. Zatímco Dee se o tom ve svém deníku zmiňuje, aniž by poskytoval detaily, dojmy zklamaného Kellyho si jistě umíme představit - andělé to už totiž pak už nikdy nenavrhli a vše zůstalo při starém. Brzy nato se oba alchymisté rozkmotřili: Kelly se stal slavný díky své výrobě zlata, odešel k Rudolfovu dvoru, aby tam "vyráběl"  zlato ve velkém. Rožmberk se musel spokojit jen s Johnem, kterému ale navíc nešli vyvolávat ani ti andělé; ztratil totiž Kellyho, který to jediný uměl. Brzy nato opustil smutný Dee Čechy a vrátil se do Anglie, kterou už do smrti neopustil. 

Edward Kelly.

Kelly měl trochu jiný osud. Rudolf chtěl větší a větší kvantity zlata, ale tyto se jaksi nedostavily. Kellymu už totiž došel ten červený prášek, který údajně nalezl někde v klášteře v Glastonbery, v hrobce jednoho svatého a nový vyrobit neuměl. Zde bych chtěl dodat, že ne všechno, co Kelly dělal, musely být totální podvody. Jak se podle zpráv zdá, docela tomu, že opravdu "dělá zlato", i věřil. Napadlo mě v té souvislosti, že například rubínové sklo se vyrábí přidáním nepatrného množství nějaké chemikálie do taveniny, patrně se jedná o nějakou sloučeninu zlata a ta je červená, podobně jako onen Kellyho prášek. Mohlo tedy při zpětném procesu jít o pouhé pozlacení povrchu lázně a pak po odlití ingotu ho Kelly šikovně vyměnil za ingot z pravého zlata, u kterého už musela zkouška na zlato uspět. Jiná fáma tvrdí, že měl někde skryt zlatý prášek, který do taveniny přisypal - sám alchymnista ale mluví jen o červeném prášku. Kelly si možná myslel, že od pozlacení k "prozlacení" je jen krok :-).

Návod na výrobu prášku ovšem neměl a Rudolf byl netrpělivý. V domnění, že se Kelly jen dělá drahoty ho necha uvěznit na Křivoklátě. Po nějaké době ho propustil, doufaje, že už se Kelly obměkčil, ale to už alchymistovi hodiny osypávaly poslední měsíce života. Když totiž nedodal, co pochopitelně ani dodat nemohl, byl znovu uvězněn, tentokrát v Mosteckém hradě, odkud se snažil utéci po laně. Lano se ale přetrhlo a Kelly si pádem zlomil obě nohy. Na svá zranění také brzo nato zemřel.

Další pokračování příběhu Johna Dee už je celkem nezajímavé - jednou bylo jeho sídlo v Mortlake vydrancováno a ani místo správce St.  John's College, po kterém tolik toužil, vůbec nikdy; nedostal - asi ty tajné služby královně Alžbětě nebyly zase tak veliké. Manželka a většina jeho dětí (měl jich 11) mu zemřela a starý muž, stále ještě posedlý duchy, které se mu ale nedařilo vyvolat, se už nezmohl na nové objevy či získání vlivných známosti. Autor knihy dokonce naráží na příhodu, která by ukazovala, že se zúčastnil později ještě nějakých prací pro Walsinghama, který zatím ze šéfa špiónů povýšil na místo prvního ministra - šlo tehdy o odhalení spiknutí, kterého se zúčastnili právě Johnovi bývalí přátelé. Zda je udal, není známo a důkazy pro to nejsou. Nakonec umírá - oficiálně v roce 1608 nebo, podle jiných - až v roce 1609.


V roce 1642 koupil nějaký Robert Jones jakousi starou bednu, ve které pak jeho žena po dvaceti letech - to už byl dávno mrtvý -   objevila tajnou přihrádku se starými rukopisy. Ukázalo se, že to jsou deníky Johna Dee. Vyšly dokonce i tiskem a teď se nacházejí v Ashmoleově muzeu, v Oxfordu.