back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : SPEKULACE O VOYNICHOVĚ MANUSKRIPTU





Protože oficiální instituce zabývající se historií Voynichova manuskriptu (dále je VM) důsledně ignorují, zůstává bádání na osamělých amatérských badatelích, nebo podivínských bláznech jako jsem já.
Má to tu výhodu, že se můžeme pustit do úvah a spekulací.




Jednu takovou spekulaci o zajímavé postavě související s VM napsal nedávno Jansan a Vy jste si ji mohli přečíst v Enigmě pod názvem Tajemný Bareš. Napsal ji v době, kdy se zdálo, že všechen výzkum týkající se VM ustrnul, ale čas oponou trhl a zjevil nové drobky informací.
Předně: další z nadšenců Ing. Urban zjistil, jak mi sdělil, že se do Klementina vrátil jeho archív. Už při prvním zběžném průzkumu udělal zajímavý objev a totiž ten, že jistý Baroš byl v Klementinu zaměstnám jako pomocný písař. Vzhledem k tomu, jak se dříve zacházelo se jmény, zdá se být možné, že písař Baroš je náš alchymista Bareš, který si tímto způsobem nejen přivydělával, ale měl i přístup k informacím. Spekulace mi dovoluje vytvořit teorii, že právě zde Baroš-Bareš nalezl v pozůstalosti Jakuba Hornického VM a přivlastnil si ho.

Vermontský rukopis
Další unikátní objev se povedl brazilskému badateli A. Stolfimu, který v knihovně Vermontské univerzity objevil několik listů rukopisu, který je vzhledem VM velmi podobný, ale je psán v latině.

Viz: zde O něco později jsem si v zářijovém čísle časopisu GEO přečetl článek o Leonardu da Vinci, s ukázkami jeho děl a poznámek. Všiml jsem si, že podobně jako u VM jsou tu nejprve nakresleny obrázky a teprve potom písmo. A stejně jako u VM není text rozdělen na jednotlivé věty, přičemž rozdělení na slova je pochybné. Jakýsi pra-těsnopis ( kteroužto variantu řešení navrhoval již dříve p.Hurych!) Leonardo byl levák a tak, aby zrychlil tempo psaní, psal zprava doleva. Jeho písmo má podobné znaky jako písmo VM- některá písmena (asi k,l,t,d,b) nápadně „přečuhují“ nad jiná(třeba-a,s,m,n,.), y,l,k mají dlouhé velké kličky.

Zkrátka písmo z Leonardových poznámek se tomu, které je na VM, velmi podobá. Horší je to již s kresbami, které jsou oproti da Vinciho, naprosto diletantské i když žánrově zapadají do jeho doby. Malé nahé koupající se ženy totiž velmi připomínají (sice mnohem dokonalejší) ilustrace S.Boticelliho k Dateho Peklu- i tam je zněť postaviček po pás ponořených ne sice v brčálově zelené vodě, ale ve vroucím oleji.

To, že by byl Leonardo da Vinci autorem VM, leze vyloučit, ale nemohlo to být trochu jinak? V jeho pozůstalosti bylo údajně 1300 náčrtků doplněných textem. Zatím jich bylo objeveno něco kolo 600. Kam se poděl zbytek po malířově smrti? Většinu získal jeho přítel a žák Francesco Melzi. Co s nimi udělal zatím nevím. Nevím zatím ani nic o jeho dalším životě.

A opět spekulace: Dovedu si představit, že se část zápisků dostane do rukou někomu, kdo sice několik stránek vyluští a přeloží do latiny, ale se zbytkem si prostě neví rady. Má pocit, že je to něco velmi důležitého a tak text přepíše ( a možná i trochu pozmění) ( v textu VM nejsou škrty a přepisy)a obrázky diletantsky překreslí.

O tom jak se tento opis dostal do Čech si můžeme opět utvořit další fikci: Mnoho učených lidí v Čechách v té době vlastnilo rozsáhlé knihovny, obsahující i velmi vzácné manuskripty původem u Itálie.

Například Jan Zbyněk Zajíc z Buryně. Ten díky svému pokusnictví zchudl a musel nakonec svou milovanou knihovnu rozprodávat a prchat před lichváři. Zemřel 1616 v Brozanech( cca 20 km od Mělníka, kde v té době žil Horčický, náhodička že?)
V Budyni působil i Bavor mladší Radovský, v Praze vlastnil obrovskou sbírku Tadeáš Hájek z Hájku atd..

Oba Jakub Horčický určitě znal.
Dnes po 400 letech se nám již těžko podaří zjistit odkud ( respektive od koho) přesně Horčický spis získal a tak to zůstane patrně tajemstvím. Odolává i šifra a tak se mnoho autorů uchyluje k tézi, že jde o tzv. hoax - tj. text, který má sice všechny znaky skutečného jazyka, ale je nesmyslný.
Uvidíme, zda budoucnost přinese nějaký další objev, který by pomohl tuto záhadu osvětlit.

(konec)


Poznámka: Více o historii Vojničova Manuscriptu najdete v Hurontarii: zde1, zde2, zde3 a zde4