back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : NECRONOMICON





Všechno to začal H. P.Lovecraft. Je považován za jednoho z prvních spisovatelů, kteří psali horrory. Jeho povídky byly plné pochmurné hrůzy, která se pomalu a neodvratně plíží, jako mlhy na blatech. V mnoha se zmiňuje o Cthulhu. Je to víra ve staré nelidské bohy, kteří již dávno odešli( do paralelní dimenze?), ale je možné je za jistých okolností a za použití jistých kouzel vrátit. (Ovšem přivolat bohy? To by se spíš mohlo jednat o démony= padlé anděly).



Tato kouzla sepsal ve své knize arabský učenec Abdul Alhazret, přezdívaný též „šílený Arab“ (psaní nedokončil, protože hrůzou zešílel). Kniha se jmenuje NECRONOMICON. Má to hezky vymyšleno pan spisovatel, že? Jenže….

V dalším vyprávění by bylo třeba v každé větě použít slova: možná, asi, a tak je vynechám a dosaďte si je tam sami.
Anglický záhadolog Colin Wilson zjistil, že L. otec byl členem jakési tajné (egyptské) společnosti, jež měla hlavní sídlo v Praze a která údajně vlastnila knihu velmi silných magických vlastností (proč zvolili za své sídlo právě Prahu, není zcela jasné, v jedné své povídce, rozvíjím teorii, že kniha je nepřenosná, protože je umístěna mimo naší dimenzi a je možné se k ní dostat jen skrz bránu do paralelního světa).

Nejdřív se posuneme zpět do historie.
Abdul Alhazret se moc podobá jednomu arabskému učenci, Avicennemu(Abu Ali ibn Síná, 980- 1037). Je všeobecně známo, že arabští učenci sbírali staré texty a přepisovali je. Odtud se spis mohl spolu s Maury dostat do Španělska, kde po jejich vytlačení zůstal. To je sice čirá spekulace, ale ne zcela nesmyslná nebo nepravděpodobná. Podobných případů je známo víc. Ze Španělska putuje spis do Prahy do sbírky kuriozit Rudolfa II. V soupisu (který je ovšem naprosto nespolehlivý a zoufale chaotický) je uvedeno: „rukopis napsaný na pergamenu, svázaný v černých deskách, ozdobených stříbrnými hvězdami“. Traduje se, že cesta J. Dee měla politický charakter, ale údajně měl tento slavný učenec v Praze i své vlastní zájmy. Chtěl se dostat k Necronimocnu.

Rozmluva s císařem se, jak víme moc nepovedla a ani předvedení jeho Kouzelného zrcadla Rudolfa II. nenadchlo. J. Dee byl z Prahy vypovězen a tak to pak zkoušel jeho společník E. Kelley. Ani on neměl štěstí a tak zdrcený a zklamaný Dee odjíždí zpět do Anglie.

Rudolfova sbírka po jeho smrti dopadla všelijak. Mnoho věcí si „vzali na památku“ lidé kolem něj. Další byly rozneseny po celém světě a tak to, co zůstalo jsou jen ubohé zbytky. Jde především o obrazy, které bylo obtížnější „přemístit“. Většina menších předmětů zmizela nenávratně a tak je možné se dnes jen dohadovat, co vše obsahovala.

Otázka, zda Lowecraft - syn čerpal svou inspiraci z informací, které měl od otce, tu tedy má jisté opodstatnění.
Všechno to, co jsem teď napsal, je na hranici spekulací, dohadů a informací z druhé či třetí ruky, které já sám těžko mohu ověřit. Všechno bych to taky hodil s klidným srdcem za hlavu, kdybych náhodou nečetl knihu dr. Nakonečného (velký znalec magie a hermetismu): Český hermetismus 1900-1945.

Píše se tam o mágovi Arvédu Smíchovském. Ten měl tu smůlu, že se dostal do drápů gestapa. Němci ho nechali žít jen proto, aby udával své známé, ale hlavně chtěli, aby pro ně našel nějakou velmi vzácnou magickou knihu, která se měla nacházet kdesi a u kohosi v Praze.
Smíchovský Němcům tvrdil, že ji dokonce před válkou viděl a spolu s dalším známým mágem s ní dokonce dělal i nějaké pokusy, které nedopadli moc dobře. Během nich prý docházelo k takovým jevům, že pánové radši od pokračování upustili.

Myslím, že to Smíchovský řekl proto, aby se zachránil a vzbudil v Němcích naději, že má potřebné znalosti, protože ve skutečnosti se informace o knize snažil vyzvědět od svých známých, někdy až dost trapným způsobem. Měl štěstí ( nebo smůlu), že válku přežil a dostal se pro změnu do rukou StB. Ti ho „vytěžovali“ podobným způsobem a on jim povídal podobné historky ačkoliv oni měli zájem jen o udávání. Ani to se nedařilo. Všichni věděli, že je udavač a tak si před ním dávali dobrý pozor na jazyk a též schovávali své knihovny a spisy, ale to jen tak na okraj.

Další zajímavou informaci nechtě vypustil Colin Wilson, když napsal, že po knize pro něj pátrá „jeden velmi známý pražský záhadolog“. To v té době mohl být jen jeden člověk: dr. Ludvík Souček. Ten zrovna v té době umírá velmi podivnou smrtí a jeho poslední kniha ( vlastně bych měl napsat: již hotový rukopis) mizí.
(Těsně po jeho smrti je byt vykraden, mizí i část jeho archívu. Přivolaná policie, místo aby se pokusila zajistit stopy, jeho byt prohrabává, zjevně v zoufalé snaze cosi nalézt)

Já vím, že to je téměř všechno jako fantasmagorie, ale z těch všech náznaků, ve mně vzniká dojem, že nějaký rukopis podobný Necronomiconu je reálný a okolo roku 1945 by stále ještě mohl být v Praze. Je možné, že zde byl ještě i v osmdesátých letech…

Jak jste si jistě všimli, je tu jistá podobnost s tzv. Voynichovým rukopisem (manuskriptem) :

1/Rukopis jsou volné listy, nejedná se tedy o knihu jako takovou.
2/ rukopis není dokončen.
3/ má úzkou spojitost s Rudolfem II.
4/ je napsán na pergamenu, který v té době již nebyl běžně používán.
Ačkoliv je 100% jisté, že VM NENÍ Necronomicon (VM se z 50 % zabývá podivnou květenou), nabízí se řada otázek:

Co když je VM mnohem starší než se předpokládá? Co když má podobný osud ( tj. cesta Arábie- Španělsko- Praha) i autora jako hypotetický Necronomicon?
Když si tak čtu o magii, astrologii a alchymii, zdá se mi, že knih podobných Necronomiconu, nebo Voynichově rukopisu cestovalo po světě vícero.
Třeba podivný spis, který měl vlastnit již zmíněný E. Kelley (našel ho údajně v klášteře v Glastonbury v hrobě svatého Dunstana). Pomocí něj (a dvou flakónů spolu s ním nalezených), prý měnil olovo ve zlato, později, když mu prášek došel, uchyloval se k podvodům (pravděpodobně tak, že k míchání používal dutou tyčinku, z které zlato vypustil). Kde rukopis je neprozradil Kelley ani při krutém mučení, kterému byl během svého uvěznění vystaven. Traduje se, že ho snad uschoval do skrýše v jednom z domů, které v Praze vlastnil, nebo jej zdědila jeho dcera. Ta nevěděla oč jde, a tak spis prodala další zajímavé postavě té doby, Jakubu Horčickému z Tepence, správci císařských alchymistických dílen.

Známý je též případ Nicolase Flamela, židovského písaře, který prý v r. 1357 získal ručně psanou knihu (vlastně jen několik listů, někteří autoři udávají 18 listů, jinde 21), vázanou v kůži a pobitou mosazným plechem, psanou hieroglyfy (= rozuměj tajným písmem) a nákresy. Flamelovi se podařilo, šifru s pomocí španělského kabalisty rozluštit a pak podle návodu vyrobit kámen mudrců. Alchymista prý žil ještě na začátku 20. století, kdy pod jménem Nicollo Fulcanelli píše známou knihu Tajemství katedrál.

Vím, že se pohybují na hraně mezi realitou a fikcí, ale možnost, že stále ještě někde v Praze existuje tak obskurní spis jako je Necronomicon mi nedává klidný spánek…