back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : BEALŮV POKLAD






Voynichův manuskript není jediná šifra, která odolává všem pokusům o vyluštění. Velmi zajímavý je i příběh Bealovy šifry. Začíná v podstatě v r. 1885, kdy vyšla útlá brožůrka The Beale papers.





Anonymní autor v ní popisuje příběh, který se měl odehrát dvacet let před vydáním knížky. Do malého hotelu Washington v Lychnburku ve Virginii, který vedl R.Morriss se přistěhoval v r. 1820 cizinec jménem T. J. Beale. Nějaký čas zde zůstal a pak zmizel neznámo kam. O dva roky se vrátil, opět nějaký čas v hotelu bydlel a když odjížděl svěřil majiteli malou železnou skřínku, s tím, že jsou v ní uloženy důležité listiny. Později ale Morriss dostal od Beala dopis zaslaný ze St.Louis, ve kterém mu Baela píše, že skřínka obsahuje zašifrované dokumenty a pokud se pro ni do deseti let nevrátí, smí s ní naložit podle svého uvážení. Beal se opravdu do hotelu již nikdy nevrátil a tak Morriss skřínku otevřel. Obsahovala tři strany zašifrovaného textu a dopis vysvětlující, že v prvém je označeno místo, kam Beale zakopal poklad, v druhém je popis toho, co poklad obsahuje a v třetím pak seznam příbuzných, kteří mají nárok na podíl. Morriss se pokoušel šifru rozluštit, ale když neuspěl předal vše svému příteli. Ačkoliv to není v knížce vysloveně napsáno, zdá se, že to byl zkušený kryptoglog, který je totožný i s neznámým autorem brožurky.

Ten dále vysvětluje, že se mu po mnoha pokusech povedlo zjistit, že druhý list byl zašifrován pomocí Deklarace nezávislosti. Je v něm napsáno, že v okolí Buford´s je uloženo na dvou místech velké množství zlata, stříbra a šperků v železných nádobách ukrytých pod kameny. Další šifry se mu ale ani po dlouhé době a mnoha pokusech nepodařilo rozlomit a tak se nakonec rozhodl vše publikovat, aby tak dal možnost i dalších luštitelům. Prvními, kteří se Bealovou šifrou dlouhodobě zabývali byli bratři Hartové. Zkoušeli opět různé způsoby jak zbylé dvě šifry rozluštit, ale nepodařilo se jim to. Clayton to vzdal v r. 1912. Georgie pokračoval do r. 1952. Jejich následovníkem byl H. Herbert, který se problémem zabýval od r. 1923 do r. 1970.

O rozluštění se nepokoušeli jen amatéři, ale i profesionálové- například zakladatel Amerického úřadu pro šifry H.L.Yardley nebo W.Friedman. Vyskytly se i názory, že to celé je šikovný podvrh. Kryptolog L. Kruh provedl textovou analýzu a tvrdí, že autor knížky i dopisů mají stejný styl a tudíž jde o jednoho a téhož člověka a příběh je tedy vymyšlený.

Část šifry, která udává místo pokladu
Druhou stranu tj. zastánce pravosti zastupuje historik P. Viemeister, který své výzkumy shrnul do knihy The Beale Treasure- History of o Mystery ( Bealeův poklad- Historie tajemství). Zjistil, že existovalo několik mžů, jejichž životní osudy by nebyly v rozporu s daty uvedenými v knize. Dále se mu podařilo prokázat, že základ celého příběhu je velmi pravděpodobný a tak tato záhada přitahuje jak kryptoanalitiky tak i hledače pokladů. Ti se soustřeďují hlavně na nápovědy v druhé- rozluštěné části, kde je zmínka o tom, že se poklad nalézá asi čtyři míle od Buford´s“ a předpokládají, že se jedná o Bufordovu hospodu, stojící zhruba uprostřed obce. Vzhledem k tomu, že se tu píše o tom, že poklad je obklopen kameny, hledalo se i v blízkém Husím potoku, ale veškeré pátrání bylo zatím bezvýsledné.

Nicméně sem každé léto putují noví hledači z čehož malé městečko docela dobře prosperuje, neboť krom ubytování nabízí i zapůjčení veškerého potřebného nářadí.

Důvodem proč ještě zbylé dva dokumenty ještě nebyly rozluštěny může být podle znalců v tom, že byl použit nějaký jednorázový text tj. text, který byl vytvořen jen k tomuto účelu. Pokud nebude nalezen, nebo byl-li zničen, není naděje na rozluštění. Další úvahy vedou k tomu, že možná autor knížky šifru úmyslně pozměnil.

Mě je jen záhadou proč Beal považoval za nutné zašifrovávat i třetí dokument, který má obsahovat jména podílníků pokladu. Jestliže k utajení prvních dvou byl důvod, u tohoto by naopak bylo žádoucí, aby byl napsán v otevřeném jazyce. Předpokládá se že Beal byl obyčejný člověk a tak další otázkou je jak ho napadlo použít právě tento druh šifry a proč považoval za nutné použít pro další dokumenty jinou šifru.

Pro zájemce:
http://www.roanokeva.com/stories/beale.html zde jsou stránky věnované Bealovu pokladu.
http://unmuseum.org/bealepap.htm (kód)