back AUTOR : ©Karel Šlajsna
NÁZEV : SVĚDEK aneb blízká setkání pátého druhu.
( Záznam živého vysílání místního rozhlasu v Bobrgonu)






Moderátor: „ Máme tu u mikrofonu slavného profesora Shinena, na kterého se obracím s první otázkou: Pane profesore, před časem do některých novin prosákly zprávy, že prý jste rozluštil tajemství Bermudského trojúhelníku a zúčastnil se tajné operace Santa Claus. Je to pravda?“



Profesor: „Ano! Snažil jsem se tomuto problému přijít na kloub mnoho let. Nejprve si v krátkosti zopakujme fakta: V části vesnického zálivu je záhadná oblast, jejímž středem je přibližně trojúhelník Mikiny, Bikiny, Monokiny. Jak jistě víte, odehrálo se v této oblasti mnoho případů záhadných zmizení, lodí, letadel, pasažérů a portmonek. Za všechny jen několik typických:

14. května se na pláži Sto palmos koupal osamělý pár, 47 letý Wiliams S. Se svou chotí Sárou, která o tom později vydala toto svědectví: „Odpoledne, asi okolo 15 hodiny, se Will zvedl a řekl, že se jde opláchnout. Celou dobu jsem ho sledovala. Vstoupil do vody a po chvilce ho obklopila jakási červeno- bílá záře. Jeho obrys se trochu rozpliznul a rozkmital. Vzápětí Will strašně vykřikl a hnal se ke břehu. Myslela jsem, že šlápl na nějakou starou škebli, ale když přiběhl blíž, slyšela jsem jasně, jak volá: „Někdo mi vhal huby z huby!“
A opravdu! Pozdějším šetřením se zjistilo, že mu během malého okamžiku byl odebrán umělý chrup.

Dalším vodítkem k vyřešení celého případu byl známý a dobře zdokumentovaný případ letu č.16. Stalo se následující: Dne 12. Července 1954 vzlétla z mikinského letiště bombardovací letka armády k běžnému a rutinnímu letu nad pobřežím. Vzhledem k tomu, že je zde po většinu roku krásné počasí, bývají tyto lety brány jako rekreace spojená s množným šmírováním neoděných krásek na odlehlých plážích. Zpočátku šlo všechno tak jako vždy a na kontrolní věži slyšeli běžný hovor jako např. :“ Podívej na támhletu!“ a pod.

V 13.17 se však situace náhle změnila. Ozval se velitel letky: „Výška tak 175, nahoře 100, dole 80, tlak mi stoupá, ale počasí se zhoršuje.“ Jeho hlas znervózněl: „Velkou rychlostí nás dohání podivný útvar. Je červený s něčím bílým vpředu. Žene se k nám neuvěřitelnou rychlostí (radiový hovor začal být z nevysvětlitelných příčin rušen, patrně atmosférickou poruchou, ačkoliv na základně měli jasno )... už je docela blízko... už ho rozeznávám.., je to...ssss...bere mi hodinky!“ Poté se velitel odmlčel. Z druhého letounu se ozvalo: „Mně rozvazuje tkaničky a bere si moje bomby!“

Dál již následovalo jen několik výkřiků, které byly později podrobeny důkladné analýze v laboratořích BISA. Podařilo se rozpoznat jen tři slova: „Červená čepice. Padáme!“ Fáma tvrdí, že jejich poslední slova zněla: „Probůh, jsou tam malý mužíci!“, ale nebyla nikdy potvrzena.

Další událost, která mě přivedla na správnou stopu, se udála 4. Prosince o rok později a zpočátku se zdálo, že s touto záhadou nemá nic společného. Sedmiletá Jenifer O´Harová ten večer totiž našla v punčoše, kterou zavěsila na okno, místo objednané panenky umělý chrup, laciné hodinky a pánské spodky zvané jégrovky. Když byla matkou napomenuta, aby neječela jako siréna, nevydržela to nervově a zavolala na linku důvěry mládeže. Vzápětí se na místo přiřítila výjezdová skupina, vzala to zkratkou přes záhony růží a tulipánů a vymlátila většinu z kouřových skel bungalovu. Vytáhli její matku, která mezitím upadla do amoku a děsně si zašpinila šaty od toho sajrajtu, zmlátili otce, vyrazili mu tři zuby, poučili je o jejich právech a poté obvinili z týrání mladistvých a sadismu. To už byla na místě i zpravodajská skupina a tak se celá událost náhodou dostala do světa.

Vše dostalo spád, když jsem se dozvěděl o případu Willa S. A rozhodl se prohlédnout pláž osobně, abych pátral po případných důkazech. Jaké bylo moje překvapení, když jsem našel na pláži Sto palmos, pomocí dozimetru, kromě povalujících se gumových zbytku různých aktivit, i bombarďáky, ale nikdo v nich nebyl! Odebral jsem i vzorky, o kterých jsem si myslel, že jde o ektoplazmu, ale zkouška ukázala pouze gluten přirozeného původu.

Jednotlivé události začaly zapadat do celkové mozaiky důkazů a věděl jsem, že jsem pachateli na stopě. Moje teorie vyšla na 100 %.
Netrvalo dlouho a z hor Kolagenu sestoupila podivná chlupatá postava oděná v maskáčích a teniskách alespoň číslo 17. Vpadla do místního obchodu a pohrozila šéfovi kyjem. Přinutila ho, aby jí vytočil Zapadákov 622275. Ještě než zasáhl místní šerif, kterého jistila zezadu manželka rychlopalným válečkem na nudle, stačila obluda do telefonu zakřičet: „Dej si bacha, jdou po tobě!“

Přijel Mulder se Scallyovou, vzali obludu do hangáru č. 18. kde jí dlouze vyslýchali. To co z ní potom zbylo, bylo po letech pietně předáno Mičurinské univerzitě. Nic se od obludy nedozvěděli a tak celý případ vešel do análů pod názvem: Velká bota. Na uvedeném telefonním čísle byl nalezen druhořadý spisovatel sci- fi slátanin a tak o něj všichni brzy ztratili zájem, což byla chyba. Já jediný jsem pochopil, že všednost pouze předstírá z konspiračních důvodů a je šéfovou spojkou. Sledoval jsem ho až do chvíle, kdy jsem získal opis jím poslaného telegramu: „Chytli Stopu, přejdi do ilegality!“

Sestavil jsem skupinu dobrovolníků a šel po horké stopě na chladný sever. Pohled, který se mi naskytl, překonal veškerou fantazii. V nitru hory byla vybudována obrovská přistávací plocha. Nějakým zvláštním topologickým trikem byl vnitřek mnohokrát věší nežli vnějšek. Celé prostranství bylo obehnáno vysokým plotem, všude se procházely po zuby ozbrojené stráže složené z drobných postaviček, které měly na hlavách různobarevné čepičky. Vypadly velice hrozivě, ale jak se později ukázalo, byla tato soldateska neustále pod vlivem vodovodky. Světlušky poletující na jiskřivým sněhem jen dokreslovaly pochmurnou atmosféru.

Při podrobnějším průzkumu infradalekohledem jsme zjistili, že je uvnitř několik plných talířů a kolem nich se občas přepotácí postava. Zajatci!
Tajný agent, který byl již od začátku do skupiny infikován, se takticky vzdálil a informoval velení armády. Generálové měli ihned červenou pohotovost a sešli se ve známé kulaté místnosti, aby byli seznámeni s hlášením agenta. Původně navržená varianta, použít jednotky neuspěchaného nasazení, byla zavržena a podařilo se prosadit operaci s krycím názvem: Konečné řešení s tím, že je třeba ve jménu národa přinášet oběti a že všichni padlí budou posmrtně vyznamenáni a generálové, že dostanou za každého zvláštní prémii.

Přes přímou linku to bylo konzultováno i s presidentem, což tento později zapřel, jeho tiskový mluvčí k tomu vydal dementi a pak spáchal sebevraždu.
Stroje byly v horečném tempu připraveny k vzlétnutí a piloti se sešli k předletové meditaci. Tehdy jsem dostal geniální nápad a tak byla hodina H posunuta o hodinu. Po krátké přípravě se naše skupina prokopala doprostřed tábora a osvobodila vězně. Jak se později ukázalo, jednalo se o lidi unesené z lodí a letadel, kteří tu tvořili proletariát. Surový dozorci je nutili vyrábět různé hračky.

Poté co se všichni prohrabali zase ven, ocitl se celý objekt na šikmé ploše a vůdce si uvědomil, že to s ním jde z kopce. Operace konečné řešení byla k lítosti generálů, kteří přišli o prémie, odvolána. Byl to nádherný pohled! Na jedné straně jásající osvobozenci a na druhé vycházeli z brány malí mužíci držíce nad hlavami vrhače švestkových povidel a jablečného protlaku.

Speciální komando, které se mezitím dostalo na místo, podminovalo budovy včetně šéfova štábu. Vše vylétlo do vzduchu i se svým ďábelským tvůrcem a jeho přítelkyní Barborou.
Šeptanda později tvrdila, že tu byl i sklad fantastických zbraní, jako např. : metač česnekové pasty nebo připékač topinek, které byly odvezeny, ale důkazy pro to nejsou. Prováděly se tu prý příšerné geneticko pokusy, během kterých se podařilo zkřížit chilli a pepř a vypěstovat samonaváděcí syrečky, schopné vypustit svou hrůzyplnou esenci až teprve nad hlavami nepřátel. Stejně tak je falešná i domněnka, že hlavní pachatel uprchl a žije pod jménem Mikuláš v Evropě. Byl prý viděn tu na plážích Ibizy, nebo u hracích automatů v pasáži Letka. Našli se i svědci, kteří byli ochotni odpřísáhnout, že ho viděli jet načerno šalinou č. 12 o půlnoci 31. 12. Přes Karlův most.

Agenti FIS vzali všechny svědky pod přísahu mlčenlivosti a ti, kteří by bývali ochotni mluvit, měli dopravní nehodu, nebo byli postiženi podivnou touhou skákat z mrakodrapu. Já sám jsem se z těchto traumatizujících zážitků nervově zhroutil a byl jsem eskortou odvezen do ticha psychiatrického ústavu daleko od toho blázince venku, abych si odpočinul...“

V této chvíli byl hovor přerušen. Bylo slyšet střelbu, výbuchy granátů, tříštění skla, výkřiky, smrtelné chroptění posléze dupot mnoha okovaných bot a sytý bas: „Ukliďte ty mrtvoly a zařiďte ať to vypadá, že slítli do strže auťákem. A vy už konečně vypněte ksakru ten krám....