Autor :
Jan B. Hurych
Název :
BARIÉRY
Článek:
Bariéry
BARIÉRY
Občas si "zametám" můj hard-disk, asi jako si sadař prořezává své ovocné stromy. Většinou to dělám tak
dvanáctkrát do roka - malé "zametání" totiž provádím raději hned, když nějaký úkol ukončím. Věci, co
potřebuji "k ruce", tam nechám a dlouhodobé uložení mám pak na zip-disku, který používá disket velikosti floppy, ale se 100 krát větší kapacitou. (Poznámka: to bylo tehdy, kde je asi dnes ten neforemný zip-disk? Dnes už jen ukládám vše na CD disk, dokonce i den ze dne a ten má navíc 700krát větší kapacitu než floppy.)
Někdy ovšem najdu něco, co se mi "zakutálelo" neznámo jak do tajemného labyrintu hard-disku, který má, věřte si nebo ne, pár stovek složek a pár tisíců souborů. Nedávno jsme tam našel kopii mého dopisu z 29 února 1996 (už samo datum je vlastně zajímavé, to se objeví jen jednou za čtyři roky :-), který jsem tehdy napsal do jedné e-majlové konference. To jsou ty, kam každý píše své názory a redakce je pak sepsané dohromady, pošle, zase e-majlem, všem subscribentům (dnes už značně zastaralý způsob komunikace). Rozčiloval jsem se tam ve svém rozhořčení na citátem, který tam kdosi nadhodil a který mladí studenti a bohužel i jejich profesoři rozbírali jakožto podivuhodné zrnko moudrosti. Byl to typický případ bariéry, kterou si sami stavíme ve své mysli. Ale nechme promluvit celý dopis:
"Pan P. (jméno vynechám, není důležité, snad jen to, že dělal, kupodivu, právě ve výzkumu, pozn.
j.h.) si kdesi přečetl, že, cituji, 'nejběžnější modus operandi ve vědě je progresivní vylepšování existujících
idejí nebo prací.' Ano, dodejme naneštěstí , protože je to opravdu ten nejběžnější, ale to ho ještě nedělá nejúspěšnější, naopak, to je důvod, proč někdy pokračujeme ve výzkumu právě tak pomalu. Naštěstí existují tisíce lidí, kteří přinášejí na svět nové ideje, nové v tom pravém slova smyslu. Pravda, někdo mi například namítne, že už Newton byl k objevení teorie relativity "takhle" blízko. Ano, jenže on ji neobjevil a o to právě jde: "vylepšováním" Newtona bychom se k teorii relativity prostě nedostali. Vylepšování totiž může být všelicos, ale vždy to zanechává původní myšlenku v klidu: od nových aplikací až po pouhé "vyleštění" starých
idejí (například v politice, kde nás to může navíc zavést i hodně zpátky).
Teorie relativity je ale něco jiného než vylepšení. Vědci už před Einsteinem zjistili, že Newtonovy zákony neplatí všude, ale nevěděli proč. A protože další "leštění" už nikam nevedlo, bylo třeba provést negaci, nebo chcete-li úplné popření těchto zákonů tam, kde neplatí. Ovšem popření bychom mohli sotva kvalifikovat jako vylepšení, ne? Probíráme-li se novými myšlenkami, najdeme toto popření všude - ono totiž tvoří právě tu podstatu věci. Televize není vylepšení rozhlasu, ale svým způsobem
"opuštění" myšlenky přenosu zvuku, což pak vedlo k vytvoření nové, televizní technologie. Namítnete, že se tam přenáší zvuk také - nu ano, popření starých myšlenek ještě neznamená, že jsou špatné, nebo zcela neužitečné a že je jednoduše všude zahodíme :-). Jde tu jen o opuštění staré ideje tam, kde je potřeba dojít k nové. To vůbec neznamená, že kvůli TV sešrotujeme všechna rádia - ale vytvoříme jim tu novou, bohatší konkurenci. V tom je ten pravý pokrok, který nakonec - ironicky - vedl i k dalšímu vylepšení rádiopřijímačů.
Namítnete mi možná opět, že jde o kruh: digitální televize se vlastně zase blíží telegrafu. Ano, ale to ji vynese na vyšší hladinu a je to jen zdání, že se vracíme ke starým ideám. Zdroj té "novosti" není ve vylepšení nějaké staré myšlenky, ale právě v jejím ideovém "popření". Podobně byly elektronky nahrazeny tranzistory, které mají princip vzdáleně společný se starou "krystalkou". Jenže tranzistorová radia jsou nepoměrně lepší než elektronková a o krystalkách ani nemluvím. Budeme-li hledat inspiraci ve starších ideách, hledejme ji většinou jen v těch, které byly tehdy - omylem - zahozeny jako nesmyslné, nepoužitelné. Dnes už mnoho takových myšlenek realizovat lze. Tento proces popření a zdánlivého návratu jsem sledoval ve své praxi ve výzkumu velmi často a nejen sledoval, také úspěšně používal :-).
Extrémním závěrem pana P. by pak bylo ovšem ono známé "nic nového pod sluncem". Vyvrácení tohoto tvrzení je už lehčí: logický zápor téhož je totiž "existuje alespoň jedna věc, která je nová", jejíž důkaz si každý může udělat sám. Myslím si, že tvrzení v prvním citátu (pana P.) asi zaujme jen toho,
a) kdo nepochopil podstatu tvoření "nového", nebo
b) kdo nerozezná "nové" od "použitého", nebo
c) kdo si možná v duchu přeje, aby to byl býval objevil on sám :-).
V jedné věci má ale autor tvrzení pravdu: právě to tvrzení není "nic nového pod sluncem". Slyšeli ho již naši předkové při stavbě pyramid a možná už i v době kamenné, když někoho napadlo vykopat jámu na mamuta. A slyšíme ho vlastně pořád, většinou právě od našich "starců pod sluncem".
Tolik můj dopis. Je pravda, že diskuze vedená tímto bojovým tónem pak nějak rychle uhasla, tak jak už to často bývá. Místo abychom udělali závěry a případně došli k nějakým "zákonům" vynalézání, hádali jsme se, co bylo dříve, jestli slepice nebo vejce. I moji soupeři měli svou pravdu, tedy alespoň polovici celé pravdy. Ano, existuje evoluce ve výzkumu, bez ní bychom neměli dnešní dokonalá nářadí, stroje, přístroje či léky. Je ale chyba "vylepšovat" tak dlouho, až už to dál nejde a pak teprve někoho napadne, že by se to mohlo udělat také jinak. Na světě jsou miliony "aplikačních" odborníků, kteří každodenně vylepšují to, co už existuje a tím nám zpříjemňují život - teda většinou, že ano. Na druhé straně je a pořád bude nedostatek těch, kterým to myslí jinak.
Je ale chybou povyšovat kopírovací modus operandi jako zlaté pravidlo vědy a tak to šířit mezi studenty, kteří by jednou měli zásobovat tu svou generaci právě novými nápady. Ani nová aplikace - na rozdíl od pouhého kopírování - není ještě velký pokrok, to už dělali lidé, když se začali vzdalovat od opic.
Jindy zase trpělivě čekáme na nové technologie, které se nám pak stanou zdrojem inspirace, myslím těch "myšlenek, jejichž doba přišla." Vzpomínám, jak jsem si s přítelem podal v roce 1968 patent na kompenzaci jalové (technický výraz, opravdu!) elektřiny pomocí řízených usměrňovačů. K udělení patentu nedošlo, přijely ruské tanky a jak známo
"múzy mlčí tam, kde mluví děla", když už jsme u těch citátů. Také já měl jiné starosti a po pěti letech, to už dávno v Kanadě, jsem si přečetl v prestižním časopise Transactions of IEEE článek vědců z Indie, kde "už" na to také přišli, aniž by ovšem měli o mém nápadu vůbec tušení. Jinak řečeno, někdo to objevit musel, doba na to byla zralá.
A tady je to, o co mi jde: nečekejme, až bude doba zralá. Pravda, i v letu na měsíc jsme museli čekat na vhodnou technologii, ale ten nápad měli lidé dávno předtím, dokonce už i Cyrano z Bergeracu. A možná díky tomu se na tom později
začalo pracovat. Starý vtip říká, že Edison nevěděl, že některé věci "nemohou pracovat" a tak je prostě vynalezl. Jiná, bohužel pravdivá, definice říká, že vynálezce je inženýr, který nebere své technické vzdělání příliš vážně. Budeme-li čekat jen na to, až nás nějaká technologie "trkne", budeme si zbytečně stavět bariéry kolem našeho myšlení. Něco jako když označovali staří Římane na mapě místa, která neznali - "Hinc sunt leones", neboli "tady jsou lvi". Na rozdíl od těch lvů, kteří tam často skutečně byli, za našimi papírovými bariérami jsou ovšem jen papíroví lvi. Za těmi bariérami, které předem nesmyslně omezují prostor našeho myšlení, naši inspiraci a vynalézavost. Protože náš mozek může sice mít oproti počítačům menší kapacitu paměti a být i značně pomalejší, ale bariéry - ne, bariéry, ty prostě nemá . .