Autor :
Jan B. Hurych
Název :
BARIÉRY
Článek:
Pravý Jurasický park (díl 3., dokončení)
PRAVÝ JURASICKÝ PARK (díl 3.)
Paleontologie studuje pravěký život a fosílie - doslova něco, co je vykopáno - je pak vlastně zbytek
pra-rostlin či pra-živočichů, případně různé stopy jejich činnosti, tak např. - mám to říci? No dobrá - třeba takový zkamenělý trus.
Úvod k fosíliím.
Jak si to lidé vysvětlovali dříve? Takto: jantar byly prostě slzy bohů, obrovské kosti patřily pohádkovým obrům, otisky v kameni byly ďáblovy obrázky. Někdy právě tyto otisky pomohou pomocí sádry
vytvořit skutečný "pozitiv" nohy zvířete a je to jediné, co máme. Jinde najdeme mouchy v jantaru, které jsou
zachovány "jako živé" případně se najdou i otisky kůže, chodidel, otvory po červech a někdy zase minerální voda zmineralizuje nějaký organický předmět.
Paleontologická laboratoř.
Oni vás tam sice nepustí, abyste jim ty kůstky nezpřeházeli, ale je tam velikánské okno, kterým se dá načumovat do laboratoře paleontologů. Stoly jsou plné vábných kostí - ještě dobře, že jsme s sebou nevzali našeho psa Táru. Vidíte tam vědce, jak tam zrovna sestavují něco jako velké lego a je tam i ukázka výkopu, označování vzorků, konzervace a vůbec vše, co láká malé hochy a děvčata, aby se staly velkými paleontology a paleontoložkami.
Paleokonservatoř
je ukázka rostlin, jak žily v té době v Albertě a v Severní Americe vůbec. Vypadá to spíše jako botanická zahrada, jen se tam nechodí fotit svatby. Teplota je tam stále mezi 17 a 25 stupni Celsia a sprejují to pořád vodou. Ty přesličky jsou tam ohromné - teď mi napadá: nevymřeli ti dinosauři po přesličce?
Kontinentální drift neboli posun,
ukazuje, jak se podle Wegenerovy teorie pohybu pevnin (které se dost dlouho nevěřilo, ale teď ji už učí na každé škole) tyto pevniny oddělovaly. Suchá země byla ponejprv vcelku, než se roztrhala a její kusy se začaly vzdalovat, to proto, abychom je teď mohli nazývat světadíly. A pohyb se nezastavil a dá se dokonce měřit (zvláště v místech jako je Seattle, Vancouver či San Francisco).
Zigzag k prvnímu životu
je vlastně obyčejný koridor, stáčející se sem i tam, ale už tam uvidíte ty příšery z dálky a seshora, snad abyste uvěřili, že jsou opravdu tak veliké.
Evoluce ryb.
Ryby se vyvinuly v paleozoiku a devonu se dokonce říká věk ryb. První byly ryby bez čelistí, jenže ty zase
vyhynuly. Tam také najdete lebku Dunkelosteuse, hlavu má tvarem coby normální pstruh, ale je dva metry dlouhá a metr široká, to by si nevymyslel ani ten
nejprolhanější rybář. Tesáky v té hlavě jsou asi jako od pražraloka - jaké jsme si jednou na památku koupili na Floridě - a věřte, že by si to s ním náš obyčejný žralok určitě nechtěl rozdat. Ichtiosaururs, stavěný jako delfín, byl rychlý plavec a schopen potápět se do velkých hloubek, aby lovil ryby. Měl hubu plnou zubů jako krokodýl (nebo lasička, jestli nemáte krokodýly rádi) a velké oči (...proč máš babičko tak velké oči - že by bazedovka?), ale zato prý špatně slyšel.
Devonský útes (reef)
existoval v Albertě bratru asi tak před 400 milióny lety. V muzeu je nainstalován v akváriu, vlastně teráriu - na co tam mít vodu, když už to vyhynulo, ne? Pravda, jsou tam korály a podobně, ale ty jsou také jenom maketa. Následují schody - kterými se jde sice ve vývoji nahoru, ale ve skutečnosti dolů (že by symbolika?)
Věk plazů.
První ještěři byli vlastně ještě ještěrky, najdete je také na zkamenělinách. Z jedné linky takových
"ještěrků" ( jak říkal kapitán Vantoch ve Válce s Mloky) se později vyvinuli i
savci, na jejichž konci stojí člověk (dobře, a na kterém?). Ale k tomu máme ještě daleko, nejdříve přijde oddělení obrů, například
Camarasurus
což byl menší sauropod (18 metrů dlouhý, ostatní byli delší), v té době docela běžný ještěr v Severní Americe. Když jsem se díval zezdola na tu jeho hlavičku (asi tak metr dlouhou a pět metrů nad zemí) a na jeho obraz (1:1) za ním na stěně , myslím, že bych asi moc
nevěřil, že byl vlastně jenom vegetarián a stejně bych radši rychle utekl.
Stegosaurus
měl na zádech takový hřeben z desek, podobně jako brontosaurus, které mu pomáhaly regulovat teplotu (kdesi jsem četl, že jeden inženýr vypočítal, že tento
"brontouš" měl ty desky v takové konfiguraci jako nejlépe navržený chladič na polovodičové diody). Byl 8 m dlouhý a 4 m široký. Na ohonu měl bodáky, které sloužily na obranu a lebku měl malou, jak už to u válečníků bývá. Žral ovšem pouze vegetaci, maso nemohl ani cítit, ať už syrové anebo vařené. Jeho nepřítelem byl allosaurus (13 m dlouhý), který nebyl tak vybíravý, žral hlavně maso a nepohrdl ani syrovými hamburgry.
Albertosaurus
to je náš milý albertský rodák, sice dvojnožník (vlastně čtyř - ale ty přední měl zcela zakrnělé), ale přesto měřil dobrých 10 metrů. Měl silné čelisti, kterými vesele trhal mrtvolky i
"živolky", vážil dvě tuny a mohl běhat až 40 km za hodinu. A jelikož jeho zoubky byly většinou trháky, byl asi ještě dravější, než tyranosaurus. První lébu alberťáka tehdy našel vlastně Tyrrel v roce 1884. Nejmenší Albertosaururs ani v Albertě nežil, našli ho v sousedním Saskatchewanu, ale možná, že to bylo mládě, které se zatoulalo.
Edmontonia
byl opancéřovaný saurus, měl krátký krk, a byl to nejběžnější obrněnec v Albertě. Jako většina politiků měl malé zuby, měkké čelisti, ale zato hubu pořádnou.
Tyranosaurus Rex
neboli vládnoucí tyran (ten vlastně asi nikdy úplně nevymřel, občas se vždycky nějaký ten paskvil objeví v té či oné zemi jako diktátor) byl největší masožrout, vysoký 8 metrů, tedy asi jako žirafa a byl také jeden z posledních dinosaurů v Albertě. Hubu měl plnou zubů a je vlastně pro nás velké štěstí, že tehdy lidé ještě nežili, neboť by nás asi polykal jako malinu - tak měl tu hubu velikou.
Tady bych se chtěl jako bývalý obyvatel Saskatchewanu (pokud se vám to těžko vyslovuje, musíte se nejprve hodně nadechnout!) pochlubit, že v městečku Eastend, u Frenchman River Valley, nyní nazývaném "Údolí skrytých tajemství" (vidíte, já bych takový název nikdy nevymyslel) se našlo také dost fosílií. Z nich nejdůležitější je právě ta od tyranosaurusa,
který měl také až 15 cm dlouhé zuby, což by asi zneklidnilo leckterého dentistu.
Triceratops,
to je ten, co má dva velké rohy jako vůl a velký kostěný límec, jako měla královna
Alžběta První a celé tělo pokryté deskami s bodci jako čínští bojovníci. Také on byl jen býložravec, čímž nechci říci, že žral jen býlí nebo byliny, ale že byl zapřisáhlý vegetarián. Měřil devět metrů a zřejmě se rád pral, spíše tedy jako býk než jako vůl. Navenek vypadal jako taková rohatá želva a asi proto si nejprve vědci mysleli, že by to mohl být prapředek buvola. Inu, je to záhada nad záhadu. Zajímavé je, že naši voli, ač se podle definice rozmnožovati nemohou, nikdy vůbec nevyhynuli. Další záhada.
Chasmosaurus,
byl takový velikánský kozel, alespoň podle rohů soudě a byl asi jen 5 m dlouhý.
Jako každý dravec měl oči dopředu. Zvířata, co nejsou útočná, ale spíše útěčná, tj. co radši utíkají, mají oči na straně - to aby dobře viděla do šířky. Měl dlouhý ohon, který balancoval velkou a těžkou hlavu. Dva celí
"chasmáci" se našli v Albertě a jeden v Saskatchewanu.
Věk savců.
V kenozoiku se objevily zase nějaké ty nové hory, kontinenty už se tolik neposunovaly a hele, už tady jsou i první ssavci! Protože ale byli pořád kolem ještě masožraví ještěři,
savci si museli zachovat rychlost a tak už tolik nevyrůstali, což je asi zachránilo před vyhubením. Také rostliny se vyvinuly tak, jak je dnes vidíme - radši se na ně ještě pořádně podívejte, jednou možná vyhynou i ty. To ovšem nebude ani tak evolucí, jako spíše demolicí a pomůže jim k tomu jiný
savec - člověk.
V tomto oddělení také najdeme plno nepodařených experimentů matky přírody, tak jak se to stává i tomu nejlepšímu návrháři. Kostra jelena s těžkými parohy přímo na nose nás lehce přesvědčí, že musel asi rychle vyhynout. Podobně krokodýl s příliš tenkými dlouhými čelistmi, takže se ohýbaly, když jimi sevřel svou oběť. Myslím, že zde je vidět práci evoluce víc, než kde jinde. Pan
Darwin by jistě měl z těch zešrotovaných živočichů radost: hlavní účel v přírodě je podle něho jen přežití - těch rychlejších a silnějších (anebo plodnějších - což popisuje v jiné knize, ale ta už není tak populární).
Pak přišel hmyz, ptáci i želvy a vůbec noví masožravci i travo-žravci a tak vývoj pokračoval až k nám, co polykáme převážně jen fast-food, tj. takou tu potravu na vidličku. A pak ovšem přišla doba ledová, ve které zahynulo plno druhů zvířat a s nimi i továrníci, co vyráběli elektrické ledničky. Ledová doba ovšem přinesla zase jiná zvířata: mamuty a mastodonty. No a od mamuta k člověkovi či k době kamenné, to bylo už jen co by kamenem dohodil ...
Člověk je tvor, který se od zvířat liší hlavně kulturou a válkami. Válkami, kde zabíjí tvory stejného druhu, aniž by je pak sežral. Dnes uznávaně nejstarší
"homuncul" Ramapithecus žil před 15 miliony lety v Asii. Homo habilis žil před 7 milióny let v Africe. Australopithecus - jméno plete, je z Afriky - žil asi tak před 4 milióny let a byl to první primát, který se začal narovnávat. Konečně přišel Homo erectus, člověk vzpřímený, ten ještě kráčel rovně, na rozdíl od nás, kteří se už zase rádi hrbíme. My sami jsme z klasy Homo sapiens (člověk moudrý), tedy pokud zrovna
někdy nezačneme masově blbnout.
Evoluce.
Když na to tak pomyslím, musíme z toho vyvodit jediný důsledek: nejsme my vlastně také jen výsledek pokusů, které měly to štěstí, že nějak přežily? Je ale možné, že se civilizací i ten darwinovský vývoj nějak zastavil, podobně jako komunizmus, "poslední stadium společnosti", se už se dál ani měnit nesměl (a tudíž popíral část sebe - svou dialektiku). A pokud Darwinova teorie pořád platí i pro lidi, kam nás tedy asi zavede - dnes, když k přežití nám fyzicky stačí daleko míň, než kdysi v pravěku?
Věk ještěrů, neboli mesozoic byl v období od 245 do 65 milionů let před námi (nebo jestli chcete, před Kristem, v těch miliónech se ty dvě tisícovky lehce ztratí). Dělí se na Triasic, Jurasic a Crestaceous, což je ta nejmladší perioda. Čímž jsme si s přesností plus mínus 5 miliónů let vlastně také řekli, kdy se odehrával
jurrasic (ne ten film, ten byl z doby dnešní!). A jestli jste v něm obdivovali ty animované příšery, zajděte si někdy v blízkém Drumhelleru do Brontosaurové arény (poznáte jí podle velké sochy ještěra), která je plná robotů a automatů, jedním slovem dinosaurů jako živých. U vstupu uvidíte i sošku ještěřího muže, tedy jak bychom asi vypadali, kdyby dinošové nevymřeli a my se vyvinuli z nich. Po pravdě řečeno, zdálo se mi, že je dost podobný Marťanovi. Cože, jestli jsem někdy Marťana viděl? No samozřejmě - vy ještě ne?
(konec)