AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
ATLANTIDA
KAPITOLA VIII. VNĚJŠÍ OCEÁN.
Zatímco dokud pluli Vnitřním mořem, počasí jim nevídaně přálo, v okamžiku, kdy propluli Heraklovy sloupy, se vše změnilo během krátké doby.
Nebe se zatáhlo šedočernými mraky, padal z nich studený déšť a vysoké vlny na loď útočily ze všech stran.
Vypadalo to, jakby zlý bůh moře čekal, až budou plně v jeho moci a nyní jim ukazoval svou sílu. Pohazoval si s lodí jako s hračkou a všem na ní bylo tak zle, že sotva vnímali, co se kolem děje.
Teprve třetí den se počasí trochu uklidnilo a Paolo zamířil neprodleně ke břehu a zakotvil s lodí na prvním trochu vhodném místě, aby se mohli dát do pořádku.
Měli pocit, že jim rozbouřený oceán obrátil vnitřnosti naruby a byli schopni pozřít jen pár hltů vody s trochou vína.
Tento zážitek značně ochladil jejich nadšení a touhu po další cestě.
Paolo si musel v duchu přiznat, že vyprávění svého dědy a otce bral na lehkou váhu a myslel si, že přehánění. Zejména Angelus mu bylo líto. Mladá žena těžce trpěla. Její tvář byla bílá jako křída a oči ztratily svůj lesk. Jakoby celá povadla. Trvalo několik dní, než se alespoň trochu vzpamatovali, a Paolo si řekl, že prozatím další plavbu na širé moře odloží a pocestují opět jen podle pobřeží, aby se v případě nepřízně počasí mohli uchýlit do relativního bezpečí.
Ostatní tento jeho nápad přivítali s velkým nadšením. Bylo vidět, že ani oni netouží si tento nepříjemný zážitek zopakovat.
A tak pluli tak, aby měli opravdu břeh stále na dohled. Obepluli nevelký výběžek a za ním obrátili loď do ústí široké řeky, na jejímž břehu bylo malé městečko. Zakotvili na odlehlejším místě a Paolo stáhnul plachty, aby jejich trojúhelníkovitý tvar nebudil pozornost. Těch několik dní odpočinku jim udělalo dobře a teď už na tom byli o mnoho lépe, takže se všichni tři vydali pomalou chůzí na blízké tržiště, aby tu nakoupili čerstvé potraviny.
Seděli na palubě, pojídali čerstvé ovoce, ale nálada byla stísněná, protože tu byla nevyřčená otázka: co dál?
Paolo věděl, že s tím musí začít on sám, ale moc se mu do toho nechtělo. Ani sám nevěděl odpověď. Na jednu stranu bylo těžké vzdát dlouholeté pátrání, na druhou, když viděl tvář stále ještě pobledlou Angelus i Genta, který na tom byl jen trochu lépe, nedokázal by je přemlouvat k další cestě, nad kterou ostatně i on sám váhal. Byl to zapeklitý problém.
Přecházel po palubě a přemýšlel. Nakonec vybral kompromis: „Mám pro vás takovýhle návrh. Můžete zůstat tady a já zkusím ještě jeden pokus. Jedno místo, které je nadějné, je tady nedaleko přístavu Gadera. Má i tu další výhodu, že není daleko v širém oceánu.“
„Semnou můžeš rozhodně počítat, ale neměla by být Atlantida někde uprostřed? Copak jí tady ještě nikdo nezkoušel hledat?“
„Kupodivu ne. Všichni věřili tomu, o čem mluvíš, že Atlantida byla někde daleko. Asi je k tomu svedl Platonův popis, který vyvolává představu obrovitého kulatého ostrova, na kterém žily statisíce. Možná, že to všechno byl jen omyl. Podívejte se na tuhle mapu, která ukazuje přístav Gadera. Je kruhovitého tvaru a skládá se z několika částí, což vlastně přesně odpovídá popisu.“
Pak se obrátil na Angelus: „ Ty má milovaná ale nevypadáš moc dobře, asi by bylo nejlepší, kdybys zůstala tady na pevnině a počkala tu na nás až se pro tebe vrátíme.“
„ To rozhodně ne, budu vždy tam, kde budeš ty. Už je mi o hodně lépe. Ostatně podle toho co říkáš, poplujeme i nadále podél pobřeží a cesta by neměla být dlouhá.“
Vzal jí do náruče a dlouze políbil a pak uzavřel debatu: „ Tak dobrá.“
Další den, když brzo ráno vypluli, už byli mnohem obezřetnější a starostlivě pozorovali jak oblohu, tak i vodu kolem. I když počasí nebylo zcela ideální, zdálo se, že zatím příchod podobné bouře nehrozí.
Jak se ukázalo, cesta po moři opravdu netrvala dlouho a na místo dorazili ještě téhož dne. Paolo s lodí zajel do laguny. Ačkoliv přístav měl velmi dobrou polohu, v současnosti nebyl využíván. Na břehu bylo jen pár opuštěných chatrčí a na vodě několik rozpadajících se rybářských bárek. Oproti kresbě na mapě nevypadala laguna příliš velká a do večera se jim podařilo ji obeplout, aniž by narazili na jednou známku toho, že tu kdysi byly nějaké vnitřní ostrůvky. Paolo byl zklamán, i když věděl, že naděje byla velmi malá.
Rozhodli se tu přenocovat s tím, že ráno vyplují zpět za Heraklovy sloupy. Co bude dál, to se uvidí.