AUTOR :
©Karel Šlajsna
NÁZEV :
ATLANTIDA
KAPITOLA VII. ZNOVU V SIDI ABDELRAHMAN
Ačkoliv si Paolo stěžoval na nepřízeň bohů, v případě počasí tomu tak rozhodně nebylo. Všechny plavby, které zatím vykonali, proběhly v naprosto skvělém počasí, kdy byla hladina moře téměř úplně klidná.
Díky tomu na kotviště v Sisi Abdelrahmanu dopluli bez jakýchkoli problémů. Místí rybáři jim nevěnovali pozornost. Měli zkušenost, že přílišná zvědavost není na místě a často přináší zvědavcům problémy.
U starého mola zakotvili v pozdním odpoledni. Nebe bylo jasné, ale na pozadí jasné modři se již vyhoupl srpek Měsíce.
Jak čas postupoval k večeru, nebe postupně šedlo a Měsíc se objevoval v plné kráse a jeho bledá tvář se jasně odrážela od potemnělé oblohy.
„ Támhle, támhle!“ křičel Gent a ukazoval na nedaleký kopec, kde se na cestě objevilo několik postav, „musíme vyplout, rychle, budou tu co nevidět.“ a hnal se ke kůlu a v chvatu rozvazoval uzel.
„ Počkej s tím ještě chvilku, něco se mi na tom nezdá. To na tu bandu nevypadá.“
Když se skupinka přiblížila na dohled, doopravdy viděli, že to jsou jen tři muži. Jeden jel na krásném černém hřebci, zatímco další dva měli malé muly.
Před prvním domkem se zastavili a sesedli.
„ To jsou Zeidové, čekají tam na nás. Nech ten uzel Gente a jdeme!“
Když se přiblížil zhruba asi na deset kroků. Ten muž, který jen na koni předstoupil. Byl to tentýž muž s kterým mluvili před časem v poušti.
„ Potěšilo mě, že jste přijeli přesně ve stanovenou dobu, tak jak jsme si ujednali“, začal.
„ A mě těší, že se tu potkávám právě s vámi. Měli jsme jisté obavy,“ odpověděl Paolo.
„Pokud máte na mysli tu skupinu, která tu na vás před časem chtěla zaútočit, tak s nimi si už starosti dělat nemusíte. Přistoupíme nyní k obchodu?“
Paolo vytáhl měšec, do kterého během cesty střádal zlaté mince vytvořené v replikátoru a podal je náčelníkovi. Ten ho potěžkal, pak rozvázal tkanici a nahlédl dovnitř. Spokojeně pokýval hlavou a gestem ukázal jednomu muži ze svého doprovodu, aby přistoupil a převzal od něj tři pouzdra.
„ Jste čestní obchodníci. Tady jsou tři svitky, které obsahují nákresy vzdálených míst, snad vám pomohou najít to, co hledáte.“
Otočil se a odcházel. Paolo počkal, až se ti tři vyhoupli do sedel a teprve když viděl, že odjíždějí, obrátil se také a vracel se k lodi.
Rychle spěchal do kabiny a nedočkavě otevřel pouzdra a rozbalil svitky. Chvíli na ně hleděl a pak řekl: “ Moment, porovnáme je s jinou mapou.“ Šel k sekretáři a vytáhl z něj velký pergamenový svitek.
„ Neřekl jsi mi, že máš mapu? Na co jsi potom tohle celé podnikl, abys získal tyto?“
„ Tuto mapu sestavil můj děd před mnoha lety z fragmentů od fénických plavců, ale on i můj otec byli přesvědčeni, že není k ničemu. Sice tady oblast vnitřního moře zobrazuje celkem věrohodně, ale tady, podívejte! V oblasti za Velkým oceánem jsou nakresleny nějaké ostrovy a za nimi velký kontinent.“
„Tohle dole by sice mohla být Indie, ale tady nahoře?“
„Při pokusech ověřit, zda tam opravdu něco je, narážel můj otec a dědeček na stále nové problémy. Děda vyprávěl, že se dostal do míst, kde hladina byla porostlá chaluhami a byla zcela klidná. Ten porost byl tak hustý, že se jím sotva dalo projet a chaluhy rostly tak rychle, že nescházelo mnoho a obrostly by i loď. Vše okolo bylo zahaleno do podivné šedé mlhy. Jindy proplul Heraklovými sloupy a plul stále vpřed, ale po deseti dnech se nějakým záhadným způsobem dostal zpět na místo, odkud vyplul. Oba vyprávěli o rybách větších než jakákoliv loď, které chrlily vodu jako gejzír. Jindy se náhle z moře vynořil strašlivý tvor se silnými chapadly a snažil se uchvátit loď a stáhnout ji do hlubin. Otec říkal, že nikdy nezapomene na hrůzný pohled těch obrovitých očí. Říkal, že toto ďábelské stvoření musel povolat sám Neptun z těch nejzazších hlubin.
Propluli celou tuhle oblast (ukázal na mapě střed oceánu), ale žádná sebemenší pevnina se tam nenachází, jen nedozírná vodní pláň. Myslím, že tu mapu autor doplnil jen podle své fantazie a proto jsem potřeboval nějakou další, abych je mohl porovnat.“
Otevřel pouzdra a vyndal papyrové svitky. I když byly dosti vybledlé, byly jinak v překvapivě dobrém stavu.
Položil je na stůl a společně je všichni tři začali studovat a porovnávat. Bylo to dost těžké, ale po dlouhé prohlídce se dohodli, že nejnadějnější je trojice ostrovů namalovaných v blízkosti Iberské pevniny.
B„ Tak dobrá, vyrazíme hned zítra.“