Autor :
Jan B. Hurych
Název :
ALOHA
Kapitola:
2. VELKÝ OSTROV
Velký ostrov.
Havaj je jak známo název celého souostroví a Oahu je sice nejvíc známý a obývaný ostrov, ale rozlohou je největší t.zv. Velký ostrov, Big Island, oficielně zvaný Hawaii Island. Aťa nás totiž předem zaregistrovala na druhý den ráno na výlet k sopkám, které se - ty největší - vyskytují právě na Velkém ostrově.
Museli jsme tam ovšem zase letět a tak když jsme se pohodlně usadili v letadle, zeptal jsem se manželky, jak se jí líbí letět v éroplánu se stahovací střechou. Nechápavě se na mě podívala, tož jsem jí připomněl, jak se jednou právě letadlu této linky zvané Aloha (což znamená nejen "nazdar", ale i "nashledanou" :-) odtrhlo horní plátové obložení, takže pak měli cestující po celý zbytek cesty vzrušující výhled jako z balónu. Stewardka jim přitom ale doslova "ulétla", ostatní byli naštěstí připoutáni. Nakonec přistáli dobře, díky duchapřítomnosti prvního pilota. Druhá pilotka pak v televizi prohlásila: "Znáte to přísloví, že kapitán má vždycky pravdu? Tak tohle bylo právě jedno z těch 'vždycky'."
Musím přiznat, že my jsme ale doletěli dobře a včas . . .
Ostrovy shora viděti . . .
Letěli jsme asi hodinu - ale kdo by počítal, že? - nad krásným blankytným mořem, z něhož se postupně vynořovaly ostrovy "na cestě". Nejprve Molokai, kde pořád ještě je kdysi tak hrůzostrašná leperská kolonie v Kalaupapa. Tehdy, v roce 1873, sem přišel belgický kněz, otec Damien a zůstal zde a pomáhal nemocným až do své smrti v roce 1889. Později se zjistilo, že lepra není tak nakažlivá, jak se myslelo a i z dnešních 150 pacientů jich má akutní verzi asi jen 30. Zbytek by mohl odejít, ale nějak se jim nechce. Ostrov je dlouhý jen 38 mil (t.j. asi 61km), široký pak je jen 10 mil (16km). Vůbec se ty ostrovy zdají shora z letadla dost malé a ono to není ani moc zdání. Je naprosto neuvěřitelné, že měly tak velkou strategickou důležitost v druhé světové válce a i když Japonci vybombardovali Pearl Hrabor a zničili tam většinu zakotvených lodí, nikdy snad ani nepomýšleli na invazi. Asi věděli, že by jim to neprošlo a brzy by se museli stěhovat zpátky a to i se všemi špehy, které tam měli.
Další na řadě byl Lanai, ale to už je opravdový prcek (29 krát 20 km). Zde, podobně jako na Molokai, se pěstují hlavně ananasy - teď už možná ani ne, díky malým cenám konkurence z Filipin. Hned 15km přes průliv je ostrov Maui (77 krát 42 km) - zeshora vypadá trochu jako přesýpací hodiny - teda z profilu. Jsou to vlastně dva vyhaslé vulkány a mezi nimi leží úrodné údolí. Ta vyšší hora je Haleakala, vysoká něco přes tři kilometry - a ano, tam je to nejen nad mořem, ale i nad okolím - její svahy totiž jdou až k moři. Její název znamená "Dům slunce" a ještě si o něm něco povíme v kapitole o legendách. Ale to už se nám objevil trpasličí ostrov Kahoolawe a za ním hned Veliký ostrov.
Hilo.
Přistáli jsme na letišti v městě Hilo. Je to druhé největší havajské město (hned po Honolulu), které však - jak se zdá - daleko víc než sopky ohrožují tsunami, tedy přílivové vlny, která vznikají při podmořském zemětřesení. Poslední takový karambol byl v roce 1960, kde byla velká část městských budov zešrotována vlnou vysokou asi patnáct metrů. Lidé tehdy utíkali do hor, zatímco v případě výbuchu sopky tam prý zase utíkají dolů k moři. V době, kdy jsme tam byli, už zase vše pochopitelně znova postavili, jen ty pláže byly pořád úplně černé, protože písek je tam jenom, ehm, lávový, že ano.
Nasedli jsme hned do autobusu, který s námi pak udělal celodenní trasu kolem ostrova a to po směru ručiček hodinových. Hlavní cíl návštěvy byly ovšem proslulé havajské sopky, ale na to chci věnovat až příští kapitolu. Celá Havaj je vlastně jedna rozlitá a zvětralá láva, na rozdíl od ostrovů korálových, které jsou zase jenom komůrky korýšů - korálů. Nedaleko Hila je vodopád Rainbow Falls (Duhový vodopád) a dále na jih jsou Akaka Falls, kde jsme také zastavili, ale jehož jméno si tu už překládat ani nedovolím . . .
Oblast Puna.
Vyjeli jsme na jih. Městečko Pahoa má prý nejstarší divadlo na Havaji. V oblasti Puna rostou stromy s roztomilým českým jménem papaya a s ovocem stejného jména, které je bohaté na vitamin D a je k dostání i u nás v Kanadě - buď čerstvé (a dost drahé) nebo levnější sušené a osobně si myslím, že tak i lépe chutná.
Oblast Kau a jižní bod.
I tam jsou ještě černé pláže. Zde někde prý také Polynézané poprvé vstoupili po své dlouhé cestě z Tahiti na zem - ostatně se tu našly i památky v lávových jeskyních, které dokazují, že tam kdysi lidé žili. To "kdysi" se jim ještě nepodařilo identifikovat.
Oblast Kona.
Cesta se stočila na sever a další zastávka byla v oblasti zvané Kona, jinak též nejbohatší části ostrova. Bohatí rančeři, většinou přišedší z kontinentálních Spojených Států - Havaj je totiž částí USA, pokud to nevíte - tam pěstují hlavně koně. Jiní vlastní hromadu nejdražších golfových kurzů na světě, jeden takový kurz prý postavil sám Rockefeller, ale počítám, že to jen zaplatil, jinak by se asi opravdu pěkně nadřel.
Je to i oblast světoznámé kávy "Kona", ta se tu začala poprvé pěstovat v roce 1828. Podobně i makadamianové oříšky, které nám tam v místní továrničce také dali ochutnat, ale to už jaksi obalené v čokoládě, jako je třeba ta naše s lískovými oříšky. K čokoládovně je přidružena i velká botanická zahrada - nu proč ne? - se stovkami různých, nikde jinde nerostoucích orchidejí. Kousek na jih je pak záliv Kealakekua, kde byl zabit kapitán Cook, o čemž se v příručkách mnoho nedočtete, neboť to není zrovna nejlepší reklama pro Havaj a ještě menší pro Cooka. Hlavně to, že když bylo jeho tělo vráceno jeho posádce, nebylo už jaksi zcela kompletní.
Historické prameny dodávají, že tady Cook hledal cestu na severozápad. Proč tak na jihu a na západě, když šlo o cestu přes Severní Ameriku? Inu - pokusy najít ji od Atlantiku selhaly, tak to zkusili z druhé strany, od kanadského Vancouveru, jenže tam je chytla zima a tak se vrátil sem do tepla, přezimovat. Kdyby tu cestu ovšem našel, byla to ale stejně jen "cesta na jihovýchod" a ne na severozápad :-).
Níže na jih leží t.zv. park spásy, tam totiž mohli uprchnout ti, co porušili kapu (posvátné zákony), neboť tam unikli potrestání. Jaké zákony? Tak třeba ženy, že si dovolily jíst s muži, nebo když někdo snědl oběti bohům, případně lovil ryby v období, kdy se to nesmělo.
Waimea.
Stočili jsme se na sever, pak na východ a projeli pod nejvyšší horou, Mauna Kea (Bílá hora) , jejíž vrchol je zde v tropech věčně zasněžený - nu není divu, je vysoká přes čtyři kilometry. Je to vyhaslá sopka, naposled prý soptila před 4000 lety, což nás poněkud uklidnilo. Blízko sopky leží město Waimea, kde se pasou stáda dobytka na svazích s kaktusy. Pěstování dobytka (rančování?) zde začalo r. 1815, to až když to Kamehameha povolil.
Pobřeží Hamakua
se chlubí městem Honoka, které je třetí největší z celé Havaje a vládne tam hlavně noční život, nejen pro turisty, ale i pro vojáky z blízké báze. Následuje mnoho údolí, většinou dost divokých, např. Waipio Valley, kde král Kamehameha se naučil vést své lidi , vládnout a ano, na pobřeží i surfovat, neboť kdo by dnes nevěděl, že tento sport vzniknul na Havaji? Cesta pak vedla nazpátek do Hila, ale mezitím také jaksi zapadlo slunce. A zpět na Oahu jsme letěli už za tmy.