Autor :
Jan B. Hurych
Název :
ALOHA
Kapitola:
12. BITVA O MIDWAY
Midway
Odplata za Pearl Harbor na sebe nenechala dlouho čekat: Midway, největším námořní vítězství druhé světové války, byla pro Japonce první námořní porážkou za 300 let - a to tak devastující, že to vypadalo docela jako boží trest :-).
Ukazuje to zároveň ale i úspěch americké strategie, moderní techniky a v neposlední řadě i americké dešifrovací služby. Šéfem
námořního oddělení dešifrovacího úřadu se stal už před válkou J.J.
Rochefort, který byl v roce 1942 pověřen rozluštěním japonského kódu
JN-25. Tento úkol dostal prý proto, že uměl luštit křížovky a nikdo jiný
to dělat nechtěl (rozuměj luštit kódy, ne křížovky).
Původně prostý námořní oficír,
byl pro to svoje "hobby" povolán do Washingtonu a když vedoucí šifrovacího
oddělení odešel sloužit na moře, byl jediný, co to místo po něm mohl převzít.
Během dvou let se ale tak vypracoval, že se mu podařilo rozluštit japonskou
kódovací knihu "Red book" - jenže ta byla ještě navíc zašifrována
(každé slovo byla vlastně skupina čísel) a ještě se muely ze specielní knihy kódů
přidávat určité číselné konstanty z druhé knihy, než
se dostal - pořád ale ještě zašifrovaný - kód. Tuto druhou knihu,
nazvanou původně AN-1, ale později už také jen JN-25, však Rochefort neměl.
Magic.
Další problém byl, že Američané sice už v roce 1940 rozluštili
japonský kód Purple, jinak zvaný MAGIC, ale ještě ho ne mohli využít
k tomu, aby se včas dozvěděli o útoku na Pearl Harbor. Tento kód se totiž
generoval pomocí poměrně složitého stroje. Také zde ale luštitelé zaskórovali:
aniž ještě stroj viděli, dokázali vydedukovat jeho elektrické zapojení, něco,
se se nepodařilo ani Britům při luštění německého stroje ENIGMY. Tu, jak
je teď všeobecně známo, Němcům uzmuli Poláci, částečně vyluštili a propašovali do Anglie.
Jen tak mimochodem, tento stroj někdo nedávno ukradl z muzea a chtěl za něj
50 tisíc liber, jinak že ho rozbije - ale pak se stroj záhadně našel (pozn. j.h.).
Pomocí MAGICU se sice Roosevelt dozvěděl, že Japonci hodlají přerušit
diplomatické styky s USA, čímž se dalo tušit, že připravují útok, ale kde, to
už se nezjistilo - právě proto, že nebyla ta druhá kniha. Bohužel se na druhých
dešifrovacích frontách "jelo" v té době ještě na zprávách měsíc
starých, takže fáma, že Roosevelt věděl o útoku na Pearl Harbor a to předem, je
nesmysl. To právě dokazuje nedávno uvolněná tajná dokumentace (viz kniha "Battle of Witts od Stephena Budianskyho, vydal The Free Press). Žádný
dokument užívající AN-1, který se týkal Pearlu nebyl totiž ještě rozluštěn před 7 prosincem
1941. tj. dnem útoku. Sám Rochefort přiznal, že v tom prostě selhali. To vyluštění se
jim podařilo až 18 května 1942, ale pak to stálo za to.
Už v roce 1940 se v USA k třídění používaly IBM třídící mašiny, ovšem pořád
ještě pracující s kartami a mechanického typu, které v žádném
případě ještě nemohli být kvalifikovány jako počítače. V té době už
se také ale rozdělila armádní dešifrovací centra na dvě: centrální ve
Washingtonu, t.zv.OP-20-G a Rochefortova skupina v Homolulu na Havaji. A
tehdy také začal jejich vzájemný boj - Washington si vždy usurpoval právo
rozhodovat, co z vyluštěnými zprávami a jak uvidíme dále, nejen to.
Rochefort.
Díky tomu také málem skončila bitva o Midway fiaskem americké strany.
Rochefort byl totiž přesvědčen, že Japonci táhnou s onou flotilou na
Midway, ostrov, na který už dávno měli zálusk, ale Washington to urputně popíral. Jak už jméno naznačuje,
leží ostrov mezi Amerikou a Japonskem, a asi na půl cestě mezi Havají a Japonskem, i když blíže k Havaji. Taktika Japonců měla
dvě etapy: první část konvoje s letadlovými loďmi měla
vybombardovat ostrov a druhá vlna tam pak měla
vysadit japonskou námořní pěchotu, to vše ještě než na to přijdou Američané na Havaji. Umínění byrokrati ve
Washingtonu ale prohlásili, že cílem japonské flotily jsou Sumatra
nebo Java. Naštěstí byl hlavní velitel námořnictva, admirál Nimitz, přesvědčen o správnosti
Rochefortovy hypotézy a vypravil se s konvojem k Midway. Velitel washingtonského OP-20-G Redman
pak najednou začal tvrdit, že to prý určitě ne, že Japonci rozhodně chtějí napadnout
Havaj, a že jen dělají klamné manévry. Naneštěstí byl sice kód místa útoku
znám (=AF) , ale místo samo ne.
Japonci dali do toho vše, aby si zaručili úspěch: 250 letadel, 11 bitevních
lodí, 8 letadlových lodí a 23 křižníků. Několik tisíc vojáků by
se pak vysadilo na ostrov, zatímco mnohem větší armáda čekala "v závětří".
Navíc tam ještě 20 japonských ponorek hlídalo boky konvoje, aby ho mohlo
informovat o pohybu Američanů. A tehdy Rochefort vymyslel trik: spojovacím
kabelem - pod vodou, aby to nebylo odposloucháno - vyzval operátora na
Midwayi, aby radiem zažádal o zásobu vody, neboť se jim (údajně) na ostrově
rozbila vodárna. Havaj pak vyslala rádiem ujištění, že už je voda na cestě.
Radostní Japonci to obojí zaslechli a předali dál, přičemž pro ostrov Midway, použili
kód, který souhlasil s kódem pro místo útoku, AF. Teď už nebylo
pochyby.
Útok.
Útok na ostrov se odhadoval na 3 či 4 června a americký plán
obrany ostrova byl prostý: dojet tam dřív a přepadnout útočníka. 4 června
spatřil pilot amerického hydroplánu Catalina přední část japonského konvoje. Za čtvrt
hodiny, t.j. v 6 hodin ráno, začal japonský útok na ostrov, kde
prakticky zničili všechna letadla, ať už ve vzduchu či na zemi. Jenže s tím
se počítalo - šlo o to, aby se nepřítel nejprve angažoval do útoku, aby
pak nemohl rychle ustoupit.
Navíc dělostřelecké baterie na ostrově
sestřelili 67 z japonských 108 letadel, což pomohlo vytvořit další situaci. V 7 hodin totiž oznámil velitel první
japonské letky, že je nutně třeba ještě další útočná vlna letadel na dobytí
ostrova. Admirál Nagumo nejprve souhlasil, ale pak zaváhal: 93 letadel
na palubě nosičů Agaki a Kaga bylo drženo v rezervě, kdyby se
přece jen Američané objevili. Jenže tato letadla byla vyzbrojena torpédy a
specielními bombami na prorážení lodních pancířů. Nakonec se však přece
jen rozhodl odmontovat torpéda a vyzbrojit letadla bombami na pozemní cíle.
Protiútok.
Pozorovací služba Japonců ovšem nebyla nejlepší. V 7,30 sice oznámilo
jejich pozorovací letadlo blížící se americké lodi, ale pilot je
indentifikoval jako křižníky a trvalo téměř další hodinu, než
přidal "...a možná doprovázené letadlovými nosiči". To Nagumu
(ne, nebyl na gumu , poznámka j.h..:-) zalarmovalo a nařídil opět letadla přezbrojit
torpédy. Jenže v té době se už zase vracela japonská letadla z útoku na ostrov, která
bylo nutno nechat nejprve přistát, doplnit benzinem, který jim docházel a znovu odstartovat, což si vyžádalo
další, tentokrát už katastrofální zdržení.
Americký admirál Spruance, když se dozvěděl, kde se japonská
flotila nachází, si ovšem vypočítal, že by to trvalo ještě pár hodin,
než by mohl odstartovat letecký útok na ni. Rozhodl se tedy riskovat: nečekal
a odstartoval ho hned. Navíc odhadl dobře zmatenou situaci na palubě
japonských letadlových lodí. První vlna amerických letadel byla sice téměř
zdevastováno 50 japonskými stihačkami Zero, které hájily
flotilu (ze 41 amerických letadel se vrátila zpět jen 4!). Jenže pak se nepozorovaně
k Japoncům přiblížily bombardéry z Yorktonu a Enterprise.
Zatímco američtí piloti marně hledali flotilu, objevili naštěstí jeden japonský
destroyer a sledovali jeho kurz. Najednou se v mracích pod nimi vynořily ledadloví nosiči Kaga
a Akagi. Kaga, která měla palubu plnou letadel a lidí, dostala přímý zásah.
Paluba Akagi prakticky zkolabovala pod sérií výbuchů a nosič Soryu
chytil takovým plamenem, že se dveře od hangáru roztavily. Čtvrtému nosiči,
Hyriu, se podařilo uniknout a jeho vlna letadel pak zaútočila na
Yorkton, který sice nevyřadila z boje, ale zdemolováním pěti kotlů
omezila jeho rychlost natolik, že ho nakonec dostala japonská torpéda.
Americká letadla z Enterprise ale Hiryu sledovala a nakonec ji zničila
také - celkem tedy čtyři letadlové lodi z japonských šesti vzalo za své.
Yamamotova armáda, která následovala v pozadí a byla o mnoho silnější
co do síly kanonů než Američané, tímto ale ztratila svou leteckou záštitu
a tak jí nezbývalo než se vrátit domů.
Začátek konce.
Od té doby se datuje vojenský sestup Japonska, které pak muselo už jen
usilovně bojovat, aby si udrželo v Pacifiku jen ony malé ostrůvky ve svém držení
a k dalšímu záběru teritorií už pak nedošlo. Jednalo se tedy o vítězství,
kde hrálo dešifrování informace stejně důležitou úlohu jako ostatní složky
armády a námořnictva, ne-li ještě větší - když uvážíme, jak málo
lidí na to vlastně stačilo. Bylo to i stoprocentní vítězství americké tajné služby
nad japonskou. Admirál Nimitz okamžitě doporučil Rocheforta na vyznamenání,
ale konkurenční skupina ve Washingtonu, kterou vedl Redman, se proti tomu
hystericky postavila. Pravda, Washington sice rozluštil asi o 40 procent více
telegramů, ale správný závěr o místě útoku udělal jen Rochefort. Přesto
si Redman chtěl přivlastnit zásluhy na celé vítězství jen sám a proti
vyznamenání bojoval vší silou. K této podrazové politice zneužil i svého
bratra, který měl velkou funkci u námořnictva a tak Rochefort medaili prostě nedostal - prý jen plnil svou
povinnost. Dva jeho spolupracovníci, Dyer a Holmes dostali medaile až po válce a
Rochefort konečně také - ale až devět let po jeho smrti., v roce 1985.
Teď, pětapadesát let po válce, už oba poražené státy, tj. Německo a Japonsko, vesele vládnou svým zbožím na světových trzích. Jeden by ani nevěřil, že státy, které byly poraženy, jejichž území bylo - hlavně německé - natolik zdevastováno a které ztratily tolik lidí, dokážou v několika desetiletích dominovat světové trhy, nejen množstvím, ale i kvalitou. A je to tak dobře: došli k tomu svou pílí a inteligencí. Každému je už dnes celkem jasno, že oba národy získaly v míru vlastně daleko víc, než nějakými blitzkriegy hysterických maniaků. Snad jim - a i jiným - konečně dojde, že mohou svoji nadbytečnou energii zaměstnávat daleko lépe, než vojáčkováním, okupováním nových teritorií a posíláním miliónů vlastních lidí zbytečně na smrt.
Prohlídkou Pearlu skončil také náš pobyt na Havaji. Večer jsme se ještě naposled projeli v zapadajícím slunci po moři, a to ve velikém katamaránu s nachovými plachtami, odkud bylo vidět nalevo Pearl, uprostřed Honolulu a napravo horu Diamod Head. Zazpívali jsme si a zatančili, protože zítra - ale kdo by na Havaji myslel na zítřek! A slunce zatím pomalu zapadalo nad tím posledním rájem na zemi . . .
(konec)