next back Autor : Jan B. Hurych
Název : ALOHA

Kapitola: 7. POLYVESNICE




Polyvesnice.

Při našich cestách po Oahu jsme se pochopitelně museli podívat i do polynézské vesnice. Polynézské Kulturní Centrum je vlastně živá výstava kultury a zvyků 7 národů z těchto polynézských souostroví : Samoa (ti si říkají Maori - znáte písničku: "Zazpívej, Maori, zazpívej píseň o lásce"? - tu jsem tam ale vůbec neslyšel),  Nového Zélandu (Aotearoa), Fidži (Fidji), Havaje, Tahiti, Tonga a Francouzských Markéz (Marquises). Rozkládá se na 42 akrech (asi 20 hektarů), plných kanálů (ne těch, co myslíte, ale umělých vodních příkopů a lagun) a hlavně pravých chýší. Pochopitelně je každá vesnička postavena podle zvyků toho či onoho národa, ale všechny chajdy opravdu výborně vzdorovaly dešti, který se zrovna spustil. Lagunová show na kanoích se tedy odložila na později a my jsme se zatím hrdinně prodírali tropickou sprškou od chatrče k chatrči.

Ve vesnici je plno "domorodců", kteří nám předváděli polynézská řemesla a umění všeho druhu. A bylo co vidět: od vění (vití?) věnců po drcení kořenů tara na proslavenou kaši poi, od pletení košíků a bambusových střech až k odhuskování kokosů. Nevím, jak by se to řeklo česky: kokosový ořech má totiž nejen skořápku, ale ještě silný zelený obal (husk, něco jako šlupka, ale až 5 cm tlustá), který se oddělí tak, že domorodec prudce napichuje ořech na zaostřený kůl, zabodnutý v zemi. To ostří je ovšem nahoře :-). Tím se mu po několika několika vteřínách podaří oddělat husk aniž by sám sebe nabodl na kůl a zbytek se pak posílá do světa jakožto známý kokos. Jako všude, je tam i pár obchodů se suvenýry, tentokrát nejen havajskými, ale pochopitelně i tahitskými a jinými.

Tahiťané.

A všude se tancovalo, jako v oné známé svazácké písničce, kde to ovšem slibovali až na zítra: v tahiťanské chýši nás oba, t.j. Aťu a i moji zaoblenou maličkost obdařili apartní travní sukénkou a museli jsme mrskat boky, až jsme si při tom vyhazování z kopýtka málem vyhodili i plotýnky. Na všech bylo vidět, jak je to baví - nejen pozorovat nás, to muselo pobavit každého - ale i to trdlování všeobecně: jednak to byli studenti místní mormonské university, kteří si tak vydělávali na školné, jednak byli právě sami potomci "divochů" z ostrovů, kteří si po stoletích ještě s úctou udrželi své národní tanečky. Kromě Poly-nézanů tam byli ovšem i polo-běloši, kteří kupodivu trdlovali ještě vášnivěji. Ovšem tu graciéznost Polynézanů jaksi neměli. Hned jsem musel Aťu se dvěma studenty vyfotit. Jeden z nich prohlásil předstíranou anglo-hatmatilkou: "Já medicinman! " a po straně dodal: "A taky studuju lékařství tady na univerzitě!"

V maorské vesničce tancovali jejich bojovníci v hrůzostrašných maskách, vedeni patriarchou, který před každým představením zaklepal holí na podlahu, jako se to dělalo v době Shakespeara. Tvářil se důležitě, ale mladé wahini - ženy, vlastně holky, co stály za ním - se uculovaly a dělaly si z něho šprťouchlata. Jak je vidět, děvčata jsou všude na světě stejná. Být v dnešní době šamanem není totiž žádná legrace - vlastně co to říkám, je, ale jen pro ty, co sami šamany nejsou.

Polynézie.

Bylo to, ajko kdbychom si udělali cestu do Polynézie, která vlastně končí až tady, na Havaji. Však nám tam také vysvětlili, že se zkládá z několika souostroví i velkých ostrovů . . .
Na půl cestě mezi Havají a Novým Zélandem leží Americká Samoa a Nezávislá Samoa (ta je částí BC- Britského Commonwealthu, tedy společenství národů, dříve Impéria, že ano), každá jen asi o 200 tisících obyvatel (jazyk je samojština)
Nový Zéland je ostrov Maorů a sem přestěhovaných Britů. Podobně jako Canada a Australie, je také on částí BC. Žijí tam asi 4 milióny obyvatel a kromě maorštiny se tam mluví hlavně anglicky. Předsedkyní vlády je v současné době žena, Helen Clarková a je - na rozdíl od jiných premiérů /na nikoho neukazuju), velice hezká. Víte, kde je Starý Zeeland? No přece v Holandsku . . .
Fidži je samostatná republika, má asi milion obyvatel, z toho hodne Pakistánců či Indů (jazyk je fidži a hindustánština)
Marquézy jsou částí francouzské Polynézie, mají jen 6 tisíc obyvatel, jazykem je tahitština a francouzština
Tahitii je ovšem také částí francouzské Polynézie, má jen 130 tisíc obyvatel (ale hrozně hezkých holek!), jazykem je tahitština a francouzština.
Tonga je samostatné království, má asi 100 tisíc obyvatel, jazyk je tam tongajština a angličtina.
Pitcairn - je ostrov, kam utekli vzbouřenci na lodi Bounty, jejichž velitelem byl Kristián Fletcher. Jelikož si tam přitáhli děvčata z tahiti, nějak s enám tma rozmnožili a jejich potomci tam žijí dodnes. Je to britská kolonie.
Tokealu potří pod Nový Zéleand, má asi 2000 lidí. To samé Niue.
Wallis a Futura patří k Francii.

Horizonty.

Ve velkém amfiteatru se pak večer konala celovečerní show "Horizonty - oslava polynézských objevů", kde vystupovalo asi sto studentů, kteří tančili a vrhali či lapali oheň, nože, oštěpy i jiné předměty pro domácnost. Jiní zase šermovali, válčili a i jinak se radovali ze života. Děvčata točila ve vzduchu mávátky, šátky, ovívátky nebo kruhy. A co víc: i když si můžete koupit videokazetu s celým pořadem, nikomu se tam nebrání, aby si to nafilmoval sám. I když to byla vlastně předem nainscenovaná show, bylo vidět, že to ta omladina dělá s opravdovou radostí, snad i jako protest proti tomu, že už i tento poslední ráj v Pacifiku bude brzo jen tou historií.